| |

Povídka “Dexter”

Byl jsem už téměř stoprocentně přesvědčený o tom, že mi prohlížení záznamu na videokazetách nic zajímavého nepřinese, a pomalu jsem s tím hodlal skoncovat, když vtom jsem přece jen na něco důležitého přišel. l v mém případě dokonale zapracoval zákon schválnosti. Pokud pátráte po jediné věci ukryté ve vel­kém množství totožných předmětů, můžete si být absolutně jistí, že ji najdete až na úplném konci, a je zcela jedno, z které strany začnete. Zrovna tak to proběhlo i v případě málem nekonečné záplavy těžce získaných videokazet. První a zá­roveň i poslední přínosné skutečnosti jsem objevil až na šestém pásku od konce. Měl jsem toho opravdu už plné zuby a pomalu jsem ani neviděl na obrazovku, ovšem sotva jsem spatřil lehce zarostlou tvář muže oblečeného do klasické policejní uniformy, ihned jsem se vzpamato­val. Moc dobře jsem ho znal. Většina lidí by asi na dotyčném záznamu neshledala nic mimořádného, co by ho nějak výrazně od­lišovalo od ostatních. Na první pohled se zdál být v pořádku, ovšem pouze potud, pokud jste ho považovali za nevinnou hru. Jenže stačilo vědět, kdo je a co dělá ten svalnatý chlap, vystupující v hlavní roli, a okamžitě bylo jasné, že veškeré předstírání skončilo. Tohle bylo od první do poslední vteřiny skuteč­né. Mladá zena na videokazetě měla pořádný problém a já konečně novou stopu.

 

Ačkoli tam Linda seděla jen pár desítek vteřin, už ji od nepříjemně jasného světla bolely oči. Snažila se dívat do země, ale nepomáhalo to. Lampa, umístěná na okraji stolu, ji zcela oslepovala. Neviděla nic jiného než ostré, bílé světlo. „No, tak zlato, co mi povíš?“ Otázka se ozvala odněkud z neznáma za pootočenou lampou. Ačkoli svého společníka dosud pořádně nespatřila, ten hlas identifikovala okamžitě. Dexter. Někde za dubovým stolem seděl, nebo stál Dexter a chtěl něco vědět. Lindiným největším problémem bylo, že neměla ani minimální ponětí, o co jde. „Přijde na to, co byste chtěl vědět, pane,“ odvětila Linda opatrně. Mladá rusovláska byla dost zmatená. Nebyla si jistá, jestli Dexter přišel jako obyčejný zákazník, anebo se jednalo o něco jiného. Jako obvykle jí nikdo nic neřekl. „Aha, pokýval hlavou statný muž, pohodlně usazený na obyčejné dřevěné židli. „Tím jsi mi patrně chtěla naznačit, že nemáš nejmenší tušení, proč jsem za tebou přišel, je to tak?!“ Dexter si hodil nohy na stůl a se znuděným úsměvem čekal na odpověď. Dělal tuhle práci už hodně dlouho, avšak ještě stále ho bavila. Nebylo kam spěchat. Věděl, že si brzy přijde na své. „No, ano, pane,“ přitakala dívka a pokusila se o úsměv. Oslovení pane používala zcela automaticky. „Fajn!“ Dexter se spokojeně ušklíbnul. Jinou odpověď jsem ani nečekal. Každý dělá, že neví, o co jde, když ho navštívím. Aspoň bude nějaká legrace!“ Spustil nohy zpět na podlahu a sklopil lampu. Linda na něj přes stůl zamžourala a nacvičeným po­hybem si rukou trochu načechrala vlasy. „To je sranda, že jo?!“ prohlásil Dexter nečekaně a ukázal na svou tmavou policejní uniformu. Rusovláska pouze přikývla. Opravdu to bylo svým způsobem legrační, avšak momentálně měla hla­vu plnou jiných starostí. Dexter měl do policajta skutečně daleko, protože to byl expert na černou práci pro největší dealery drog v celé oblasti. Široko daleko proslul svou chladnokrevností a ochotou udělat naprosto cokoli. Linda pochopitelně byla v úzkém kontaktu s dealery drog, vždyť pro ně už pěkně dlouho pracovala, ale proč za ní poslali Dextera, to zůstávalo záhadou. „Vážně nevypadám jako policajt,“ usoudil po chvíli mlčení Dexter a široce se zazubil. „Ale teď zase zpět k práci! Takže ty tvrdíš, že nevíš, o co tady jde. No, prima, kdo by se taky hned přiznával, že jo?! Zvláště, pokud ten někdo podvedl své nejlepší přátele.“ Svalnatý chlap za stolem se na okamžik odmlčel a dlaní si přejel přes zarostlou tvář. Jeho obličej os­tře řezaných rysů byl svým způsobem přitažlivý, ovšem rozhodně ne pro případnou oběť. Linda raději mlčela. Dexter ji chvíli upřeně pozoroval černýma očima a poté opět promluvil. „Dobře, osvěžím ti trochu paměť, ať to zbytečně neprotahujeme,“ řekl. „Takže, pusinko, poslední do­bou si naši dobří zákazníci stěžují, že zboží není čistý. Divný, že jo? A oni dokonce mají pravdu. Několik zásilek, které jsi jim laskavě předala, bylo pěkně říznutých. To od tebe teda nebylo hezký. Ale čert ty fe­ťáky vem! To není náš problém. Náš problém jsou totiž scházející prachy nemám pravdu?!“ Linda stále mlčela a pokoušela se mu dívat upřeně do očí. Vydržela to sotva deset vteřin. „Prachy, prachy, prachy to je ono,“ prohlásil Dexter s nevyzpytatelným výrazem. Vzápětí vstal a začal přecházet po místnosti ode zdi ke zdi. „No jo, peníze můžou lidi změnit, to je fakt. Tak třeba ty, taková hezká holka, která byla vždycky poctivá, a najednou uděláš kvůli prachům neskutečnou pitomost!“ Teď už Dexter nemluvil. Řval a přímo soptil vzteky. Linda, sedící na běžné dřevěné židli, se začala třást strachem. „Jak tě vůbec mohlo napadnout, ty blbá děvko, že ti něco takového projde?! Vždyť to bije do očí! Copak si myslíš, že jsme nějací zaostalí idioti, nebo co?!“ „To určitě ne, pane,“ špitla dívka. Ještě stále netušila, o co se konkrétně jedná, ale přirozeně již se stoprocentní jistotou pochopila, že Dexter za ní nepřišel jako normální zákazník. Přišel odvést svou práci. „No, výborně, to jsem vážně rád,“ zasmál se Dexter ironicky. Jeho nálady se měnily jako aprílové počasí. „Takže, kde jsou?!“ „Co?“ „Co? Co?!“ zakřičel a praštil pěstí do stolu. Po zdech místnosti přeběhly zvláštní stíny, jelikož se lam­pa rozkomíhala. 0 pár vteřin později už byl zase muž v policejní uniformě zdánlivě absolutně klidný. „Tak fajn, když si chceš hrát na hloupou, budeme v tom klidně pokračovat. Pointa mého předchozího příběhu je prostá. Chceš ji slyšet? Proč se vlastně ptám, určitě chceš! Naši klienti tedy od tebe dostali zboží, který nebylo čistý, ovšem, a teď pozor, pusinko, zaplatili za něj, jako by čistý bylo, protože nám věřili, jas­né?! A já teď hledám ty peníze za zbývající zboží, které ti tak zůstalo a ty jsi ho jistě prodala dál!“ Dexter se usadil na okraj stolu a zapálil si cigaretu. S rozkoší vypouštěl kouř nosem ke stropu a trpělivě čekal na Lindinu reakci, která ovšem stále nepřicházela. Rusovlasá dívka na něj strnule zírala a zoufale přemýšlela, co by měla udělat. Bylo jasné, že má strašný průšvih, ale neměla ani nejmenší tušení, jak se do něj dostala a jak by z něj mohla opět vy­klouznout, a to pokud možno se zdravou kůží a v jednom kuse. „Dexi, prosím tě, musíš mi věřit! Já vážně nevím, o čem to mluvíš. Vždycky jsem udělala jen to, co jsem měla!“ „Ale nepovídej!“ opáčil Dexter s ledovým klidem. Žádné úpěnlivé prosby ho nemohly zviklat. Soucit a pochopení – taková slova neznal. Beze spěchu si svlékl horní část uniformy pod níž měl zářivě bílou košili s vyšitými iniciálami. Poté se zvolna přesunul k dívce, sledující ho strachem rozšířenýma očima. „Takže, abych to shrnul,“ řekl nevzrušeně. „Ty jsi vždy předala zboží, vyinkasovala peníze a poslala je dál. Všechno jsi udělala podle plánu a o tom trapném pokusu o podvod nic nevíš, je to tak?“ Linda pouze mlčky přikývla. O vteřinku později ovšem už zděšeně zaječela, jelikož ji Dexter jednou ru­kou popadl za krk, který jí bolestivě sevřel, až se jí nedostávalo dechu, a vzápětí na její obnažené ra­meno přitiskl žhavý konec hořící cigarety. „Jenže já ti nevěřím, ty malá děvko!!!“ zařval jí přímo do ucha. Bezmocná rusovláska hlasitě naříkala a z očí se jí řinuly slzy velké jako hrachy. Tentokrát nic nepředstírala, jako tomu bylo obvykle u normálních zákazníků. Bledou pokožku na jejím rameni ničil nesnesi­telný žár. Když Dexter konečně cigaretu o její tělo uhasil a odtáhnul se, koutkem oka zahlédla velké a ošklivě rudé kolo, zřetelně se rýsující vedle ramínka jejích jednoduchých šatů. Celá paže ji neuvěřitelně bolela, ale to ještě zdaleka neměl být konec.

 

„Svlíkni si ty nemožný šaty kurvo!“ poručil jí Dexter. Linda se neodvažovala cokoli namítnout. Ihned si přes hlavu přetáhla své modře květované šaty pod nimiž pochopitelně nenosila žádné spodní prádlo. Zůstala sedět na židli jen v podvazkovém pásu, síťovaných punčochách a lodičkách na vysokých podpatcích. Její bledé tělo se chvělo a její nádherně vyvi­nuté, pevné poprsí se dmulo v rytmu zrychleného dechu. Dexter si krátce prohlédnul a očichal její šaty a pak je bez zájmu odhodil do kouta. Letmo si prohrábnul černé, dozadu sčesané vlasy. Choval se naprosto nevzrušeně, ačkoli v jeho bezprostřední blíz­kosti seděla velmi půvabná, nahá žena. „Mám povolení provést s tebou cokoli, co si jen zamanu,“ zkonstatoval tiše. I když se o to ani příliš nesnažil znělo to jako vyhrůžka nejtěžšího kalibru. „Dokážeš si vůbec představit, co všechno bych s tebou mohl udělat, pokud bych se opravdu naštval? Být na tvém místě, řekl bych i to, co nevím.“ „Já vážně nic nevím!“ zaúpěla nešťastná Linda. Sice věděla, že jí nebude věřit, ale co měla dělat? Pokud by si něco vymyslela, bylo by to ještě mnohem horší. A pravdu mu už několikrát řekla. Aniž by tušila jak a proč, dostala se do naprosto bezvýchodné situace. „Tak fajn,“ usmál se nevesele Dexter. „Sama jsi to chtěla. Začneme to brát vážně.“ Dexter odkráčel do rohu místnosti, kam si hned na začátku odložil svůj rozměrný kufr naplněný ne­zbytnými pomůckami na mučení. Jako první vytáhl dvě klasické – policejní pouta a dlouhý, silný provaz. Aniž by se jakkoli staral o to, co dělá Linda, vylezl na stůl a konec lana pevně přivázal k masivnímu, kovovému háku, zapuštěnému do nízkého stropu. Věděl, že se dívka o nic nepokusí. Všichni ho znali a všichni z něj měli nesmírnou hrůzu. Od okamžiku, co se stal stoprocentním profesionálem, pracujícím pro drogové krále, se jen výjimečně setkával s vážnějším odporem. Jeho oběti bývaly již od počátku o­devzdané a smířené s osudem. Někdy ho to vskutku nudilo. Jakmile provaz náležitě připevnil a stanul na podlaze, otočil se k rusovlásce a lehkým pohybem ru­kou jí dal najevo, aby k němu přistoupila. Linda se neodvažovala jakkoli odporovat. Připadala si jako ve zlém snu, z něhož se nemůže probudit. Dexter jí nasadil želízka a poté ji přitlačil na stůl. Dívka ihned pocítila, jak jí po celém těle naskočila husí kůže. Na svém rovném břichu a velkých ňadrech vnímala chladný, hladký povrch dřevěné desky stolu. Vzápětí se musela napnout jako struna, poněvadž Dexter kolem středu ocelových pout omotal a následně zauzloval provaz, čímž nešťastnou ženu vytáhnul o kus výše. Linda se nyní země dotýkala pouze špičkami nohou, jelikož se samozřejmě v pozici, kdy byla přehnutá přes stůl, nemohla normálně narovnat. Svou oblou, plnou zadnici měla vzrušujícím způsobem vystrčenou, zatím co její paže byly bolestivě napjaté a ohnuté v nepřirozeném úhlu. Těžké kozy jí visely dolů jako kravská vemena a do spodní čás­ti břicha se jí nepříjemně zavrtávala poměrně ostrá hrana stolu. Teď už byla absolutně bezmocná, ač­koli tomu tak v podstatě bylo již od první vteřiny jejich setkání.

 

Linda nemusela příliš přemýšlet, aby přišla na to, co bude nyní následovat. Dexter ji hodlal na úvod pořádně zbičovat, čehož se zase tolik neobávala, poněvadž na nejrůznější výprasky byla zvyklá. Toho si byl ostatně vědom i Dexter a proto hned od počátku dával do svých úderů veškerou sílu. Hbitě si odepnul svůj široký kožený opasek, který vždy u podobných příležitostí používal, a pustil se do nemilosrdného mrskání své oběti. Černý pás v neuvěřitelně vysoké frekvenci protínal vzduch, díky vynikající ventilaci neustále relativně čerstvý, a dopadal na bledou, vyšpulenou zadnici rusovlasé dívky. Linda se snažila co nejvíce ovládat, ale nevydržela to déle než několik desítek vteřin. Pak už jen ječela, křičela a sténala. Dexter měl s takovými praktikami neocenitelné zkušenosti, pročež tedy moc dobře věděl, jak způso­bit své oběti co největší utrpení. Postupně začal dělat mezi jednotlivými ranami stále delší a delší přestávky aby si mohla Linda řádně vychutnat tu nesmírnou bolest, rozpalující do ruda její krásný zadek.Zároveň úzkostlivě dbal na to, aby zatím netekla žádná krev. Dexter totiž svým způsobem ženské zad­nice zbožňoval a neviděl žádný důvod, proč by měl hned na začátku zcela zlikvidovat tak báječný výtvor matky přírody. Na to bylo vždy času dost. Výprask pokračoval s nepatrnými prodlevami plných patnáct minut. Když konečně Dexter svůj opasek odložil, byla Lindina prdelka celá rudá a napuchlá. Nebohá rusovláska nahlas přerývaně oddechovala a po zpocených tvářích se jí koulely velké slzy. Její původní, výrazný make-up byl zcela rozmazaný a brzy vytvořil na její napjaté pokožce zvláštní směsici barev a stínu.

 

Dexter si v klidu zapálil další cigaretu a opět se usadil na okraj stolu, hned vedle Lindiny pozvednuté hlavy. Jednou rukou uchopil její levé ňadro a brutálně ho sevřel. Bezmocná dívka okamžitě zavřeštěla. Její vypnutou hruď zachvátila příšerná bolest. Profesionál se jen spokojeně usmál a svůj stisk ještě zesí­lil. „No, tak, kde jsou ty prachy?“ zeptal se a vzápětí své oběti jazykem obkroužil ucho. Linda to ani nepostřehla, jelikož její prs spaloval žár neskutečně silné bolesti. S nepopsatelnou hrůzou si pomyslela, že o své kozy asi hodně brzy přijde. „Já…já…já vážně nevím,“ zavzlykala a prosebně se na svého vládce zadívala. Pochopitelně jí to ne­bylo vůbec nic platné. „Prima,“ řekl Dexter a přimáčknul cigaretu na ňadro, které již chvíli svíral. Linda zase začala vřískat a ječet. Z hrdla jí vycházel jeden strašný výkřik za druhým, ale její utrpení pokračovalo. Marně sebou pohazovala a zmítala se. Neměla ani tu nejmenší šanci, že by unikla svému osudu, který zosobňoval Dexter. „Takže?“ zeptal se s potměšilým úsměvem, jakmile svou cigaretu zcela uhasil a odhodil ji. Na Lindině prsu vyvstala nevelká, ovšem hrozně vypadající skvrna temně rudé barvy. Dívka měla co dělat, aby neomdlela. Kdyby věděla, co chce Dexter slyšet, bez jakéhokoli rozmyšlení by mu to okamžitě řekla. „Já nic nevím a žádný peníze nemám!“ zakřičela v náhlém vzepětí síly a vzteku. „Neřvi,ty kurvo!“ usadil ji vzápětí Dexter drsně a brutálně jí mezi prsty zmáčknul velké a protáhlé bradavky. Linda se opět zoufale rozbrečela. Zatím co rusovláska ještě stále vzlykala, Dexter se vrátil ke svému kufru. Po krátkém přehrabování z něj vytáhnul další provazy tentokrát ne tak dlouhé a podstatně tenčí. Pečlivě složené si je připravil ved­le židle a následně svou oběť zbavil veškerých pout. Linda si ulehčeně vydechla a jednou rukou si opatrně ohmatala svou děsně napuchlou zadnici. Vnímala citelnou bolest při každém, byť sebemenším pohnutí. Jejímu utrpení však ještě zdaleka neměl být konec. Podle Dexterových měřítek všechno teprve zača­lo. To bylo jasné i Lindě, a proto také mladá žena následně padla na kolena a pustila se do zoufalého žebrání o milost. „Peníze, kočičko.“ To byla jediná odpověď, které se jí dostalo. Nemohla se z té strašné situace dostat dřív, dokud ne­dá Dexterovi požadovanou sumu nebo alespoň nesdělí, kde se nachází. To ovšem nevěděla. Nebylo pro ní úniku. Profesionála ve službách zločinu jeho dosavadní neúspěchy nijak zvláště nevzrušily. Nepochyboval o tom, že dříve či později dosáhne svého. Vždyť veškeré trumfy patřily jemu.

 

Na jeho povel se musela rusovlasá dívka posadit na obyčejnou dřevěnou židli, postavenou ve středu místnosti. Sotva na své prdelce Linda pocítila tvrdé dřevo, zasténala bolestí. Ihned se pokusila znovu vstát, ale Dexter jí to přirozeně nedovolil. Bezohledně ji přitlačil dolů a začal jí svazovat. Nejdříve jí omotal středně silné lano kolem hrudi. Protáhnul ho nad a pod jejími velkými prsy a poté zezadu připoutal k židli. Takto šněrovaná ňadra působila velmi rajcovním dojmem, avšak ani jeden ze zúčastněných to zatím nebral v úvahu. Dexter svou oběť přivázal za ruce a za krk k židli. Veškeré nutné úkony prováděl velmi obratně a s naprostou samozřejmostí. Celá procedura mu netrvala déle než několik desítek vteřin. Na závěr ještě Lindě zohnul dolní končetiny v kolenou dozadu a pevně je připoutal k nohám obyčej­ného kusu nábytku, vyrobeného z kvalitního dřeva. Na uvázání jejích lýtek a kotníků použil hned něko­lik připravených provazů, které skutečně velice pevně přitáhnul a posléze řádně zauzloval. S výsledkem svého usilovného snažení mohl být Dexter vskutku vrcholně spokojený. Linda byla naprosto dokonale znehybněná. Její štíhlé tělo spojovalo se židlí množství pružných provazů, které se jí bo­lestivě zařezávaly do hebké pokožky. Dexter si poté vedle rusovlásky dřepnul a zvolna jí rukou zajel mezi nohy náležitě roztažené díky složitému, avšak účelnému upoutání. Linda úzkostí ani nedutala. Cítila, jak se prsty zdlouhavě probírá jejím hustým, zrzavým ochlupením, přičemž se občas jakoby náhodou dotknul jejího poštěváku. Ačkoli si dívka uvědomovala, v jak nebezpečné situaci se nachází, nemohla žádným způsobem za­bránit tomu, aby nevnímala silné vzrušení. Linda samozřejmě patřila mezi submisivní ženy jinak, by ani nemohla pořádně dělat svou práci, a proto ji skutečně rajcovalo, když byla úplně bezmocná a ovláda­ná statným mužem. I když se jednalo o Dextera, dráždilo ji to. Její bradavky bleskově parádně naběhly a ztvrdly. Během chvilky se postupně zvětšily do rozměrů malých třešní, skvostně rudých a zakulacených. I její klitoris se nalil krví a podstatně narostl. Pro Dextera to neznamenalo žádné velké překvapení. Již dávno zjistil, jak správně vzrušit jakoukoli ženu. Zkušeně si pohrával s Lindinou chlupatou kundou tak dlouho, až z ní začaly vytékat mazlavé šťá­vy. Ačkoli se Linda snažila ovládat, brzy už začala blaženě sténat a tiše hýkat. Pociťovala úžasnou roz­koš, která však neměla delšího trvání. Dexter pouze potřeboval její píču náležitě rozdělat. Jestli rusovláska dosáhne orgasmu nebo ne, to mu bylo zcela jedno. Nešlo o její uspokojení či snad o jeho vlastní, šlo jen o peníze.

 

„Tak kde jsou ty prachy, zkurvená děvko?!“ zakřičel na ni Dexter nečekaně a brutálně ji popadnul za kundu. Surově svíral ubohou mladou ženu mezi nohama a mačkal. Jeho stisk byl doslova drtivý. Linda vřeštěla a její hrozné výkřiky se rozléhaly po celé místnosti. Veškeré vzrušení zmizelo někam do nenávratna, zbývala jen děsivě mocná bolest, kompletně ovládající její tělo. „Já nevím, nevím, nevím, nevííím!!!“ ječela a současně se pokoušela popadnout dech. Opakovala stále znovu a znovu to samé, ale Dexter o takovou odpověď pochopitelně neměl zájem. Bez špetky soucitu ji i nadále trýznil. Nemilosrdně zarýval své prsty do jejích vlhkých, tlustých stydkých pysků. Nevybíravě ji tahal za zrzavé, kudrnaté chlupy i za krásně růžový poštěváček. Pečlivě ostříhaný­mi nehty drásal její jemnou pokožku na vnitřních stranách rozevřených stehen. A neustále kladl stejnou otázku: „Kde jsou ty prachy?!“ Bylo to k zbláznění. Linda procházela pravým očistcem. Věřila, že ji už nemůže nic horšího potkat, ani kdyby se jednou dostala do pekla. V tom okamžiku ještě netušila, jak strašně se plete. Dexter po několika minutách bezohledného mučení celkem rozumně usoudil, že tímto způsobem z Lindy nic nedostane. Těžkou hlavu si z toho ovšem rozhodně nedělal, vždyť byl po všech stránkách profesionál. Měl v zásobě množství dalších, podobných triků. Hodlal ještě podstatně přitvrdit, protože si ne­chtěl zkazit pověst. Jeho metody přece nikdy neselhávaly. Opět se posadil na stůl a zapálil si další cigaretu. Zdánlivě bez zájmu hleděl na těžce supící ruso­vlásku, připoutanou k židli. Ve skutečnosti ovšem Lindu ostřížím zrakem nenápadně sledoval a uvažo­val, jaký postup by měl dále zvolit, aby od ní získal informace, o které jeho chlebodárci stáli. „Dexi, prosím, pusť mě. Já opravdu nic nevím, přísahám na smrt své matky,“ zašeptala Linda vyčerpaně, jakmile popadla dech. Celé její tělo bylo potřísněno ohromnými kapkami slaného potu, které po­malu stékaly dolů a odkapávaly na podlahu, kde dokonce vytvořily malou louži. Připadalo jí, že by se v té slané tekutině klidně mohla vykoupat. Kunda ji nesnesitelně pálila a byla úplně rudá, avšak kupodi­vu nemohla zahlédnout žádnou krev. Dexter ji zatím ještě stále šetřil. „Lindo, Lindo, Lindo,“ usmál se Dexter a zdlouhavě zakroutil hlavou. „Považoval jsem tě za mnohem chytřejší. Uznávám, že můžeš zapírat hodně dlouho, ale nakonec mi stejně ještě ráda řekneš, co chci vědět. Tak proč to neuděláš rovnou?“ Linda byla natolik vyčerpaná, že se ani nezmohla na jakoukoli odpověď. Už jen to neustálé vyptávání bylo děsně vysilující. Dexter v klidu vykouřil polovinu své cigarety a poté ji zase uhasil o Lindino tělo. Tentokrát žhnoucí konec přitisknul přesně do středu jejího rovného břicha. Rusovláska křečovitě zatínala veškeré svaly a ječela tak hlasitě, jak jen dokázala. Přirozeně si tím nijak nepomohla. Její výkřiky měly skoro opačný efekt. Dexter totiž používal roubíky pouze ve výjimečných situacích, jelikož měl rád, když jeho oběti řvaly a prosily o milost, stejně jako tak bez ustání činila bezmocná dívka. „Nedávno jsem objevil nový, bezvadný způsob mučení,“ oznámil spoutané rusovlásce Dexter s neskrývanou pýchou a široce se na ni usmál. „Na první pohled to sice není nic moc, ale můžu ti zaručit, že je to opravdu nevídaně účinné!“ Dexter se opět přesunul do rohu ke svému zavazadlu. Otočen zády k Lindě se v něm hodnou chvíli přehraboval, než konečně našel mučící nástroj, který hledal. Následně se, se širokým úsměvem na rtech obrátil, držíc v ruce nevelkou, ovšem mimořádným množstvím jehličí obsypanou větev z borovice. Linda na něj nejdříve jen nechápavě zírala. Vůbec ji nenapadalo, co by mohl s tím kouskem dřeva provádět. Sama sebe se ptala, k čemu by to mohlo být dobré. Jediná věc, kterou si byla momentálně naprosto stoprocentně jistá, byla skutečnost, že začíná pociťovat nefalšovanou smrtelnou úzkost. Ještě nikdy dříve neměla takový strach. Jestlipak víš, co teď s tou větví hodlám udělat?“ zeptal se Dexter potměšile, zatím co se k ní velice pomalu přibližoval. Linda mlčky zavrtěla hlavou. Hrdlo měla natolik sevřené, že ze sebe nemohla vydat ani hlásku. „Asi ti už začíná vynechávat mozek,“ poznamenal Dexter s pohrdáním. Ruce se mu při tom téměř ne­znatelně chvěly, jelikož se ho postupně zmocňovalo rychle se stupňující sexuální vzrušení. Něco tako­vého se mu stávalo jen výjimečně. „Tohle je totiž opravdu skvělý vynález naší drahé matky přírody,“ pokračoval, jakmile se ocitl vedle dů­kladně spoutané dívky. „Taková obyčejná větev se dá využít mnoha způsoby víš, kotě? A na jeden z nich jsem nedávno přišel. Co myslíš, co se stane, když ti za chvíli tuhle pěknou větvičku zarazím do tvé pro­mrdané kundy, hmmm?!“ Linda se zachvěla hrůzou. Pozvolna jí začínalo docházet, co má její mučitel v úmyslu. A ta vyhlídka nebyla zrovna radostná. „Zdá se, že se ti konečně rozsvítilo, puso,“ zasmál se Dexter. „Jestli si představuješ, že tenhle kus borovice hladce vklouzne do tvé pochvy a pak nepůjde ven, pak jsi na správné stopě. Gratuluji! Je to tak jednoduchý, až se divím, že to přede mnou ještě nikoho nenapadlo. Jehličí se totiž dá v jednom směru přirozeně ohnout, ale když to někdo zkusí obráceně, jsou tu najednou problémy. Velké problémy! Tvoje problémy!“ O rusovlásku se téměř úspěšně pokoušely mrákoty. Dexter byl horší než samotný ďábel. A když se pak taková větev zasune správným směrem do ženské vagíny zpočátku je to v pohodě, jehličí se sice zevnitř zabodne do stěn, ale jinak nic moc, ovšem jen do té doby než se ji někdo poku­sí vytáhnout ven. Dovedeš si představit, jakou bolest ti to potom způsobí? Jak se ty zabodané jehličky, budou po nějaký čas dostávat ještě hlouběji? Jak se budou zapichovat nové a nové? Jak ti to bude rozedírat píču? Jak je nebudeš moci dostat žádným způsobem ven? Dokážeš si to všechno vůbec před­stavit?!“ Dexterův hlas postupně nabíral na intenzitě. Jeho popis možných následujících událostí byl sice po­měrně krátký, avšak velice sugestivní. Linda se třásla hrůzou jako osika. Když na to jen pomyslela, zve­dal se jí žaludek. Mučení podobného druhu by ji ani ve snu nenapadlo. Bylo to tak prosté a přesto dě­sivě odporné.

„Takže? Dávám ti ještě jednu šanci, poslední šanci, dříve než začnu!“ Linda by nesmírně ráda jeho nabídku využila, ale to by nejdříve musela vědět něco, co by mohla Dexterovi sdělit. Ve svém postavení však mohla jen znovu zopakovat, co říkala po celou dobu. Její reakce Dextera po pravdě řečeno trochu udivila, poněvadž podobný nátlak většinou slavil úspěch, ale jinak byl nanejvýš spokojen s tím, že může půvabnou rusovlásku i nadále mučit. Po zamítavé odpovědi na svou otázku již neměl na co čekat, pročež se tedy okamžitě pustil do díla. Pokleknul před spoutanou dívkou a bez meškání jí zarazil dva prsty do mokré a mírně rozevřené kun­dy. Nezabralo mnoho času, aby Lindinu chlupatou píču skutečně dobře roztáhnul, a pak se už mohla ke slovu dostat jeho borovicová větev. Nešťastná dívka mu nemohla v jeho počínání jakkoli zabránit. Alespoň se tedy snažila co nejvíce u­volnit a myslet na něco příjemného. Doufala, že se jí tímto způsobem podaří částečně potlačit očeká­vanou bolest, která se zákonitě musela dříve či později dostavit. Kousek dřeva, ze všech stran obalený jehličím, vklouznul do její pochvy bez jakýchkoliv problémů. Ostré hroty se při vniknutí poslušně ohnuly, avšak jakmile se ocitly uvnitř, okamžitě se pokoušely vztyčit a Linda jasně cítila, jak se zabodávají do prokrvených stěn její vagíny. Zatím to bylo téměř bezbolestné. „A máme ji tam!“ prohlásil Dexter spokojeně, když z rusovlásčina klína vykukoval pouze úplný konec borovicové větve. Vzápětí vylovil z krabičky další ze svých cigaret a v klidu si připálil. Poté se předklonil a několikrát za větev zatahal a pootočil jí tak, aby se jehličí lépe zapíchlo do dívčiny poševní tkáně. Teď již větev vězela v její kundě naprosto pevně. Jakýkoliv pokus vytáhnout ji ven by Lindě ihned způsobil strašnou bolest. Oba dva si toho byli dobře vědomi. „Kde jsou ty prachy?“ Zase ta stejná otázka, na kterou Linda neznala odpověď. Dexter ji kladl s neuvěřitelnou vytrvalostí. Nic ho nemohlo odradit od splnění daného úkolu. Když Linda opět neuspokojivě odvětila, Dexter odhodil svou cigaretu a výhružně se na dívku zašklebil. Tentokrát ji ani nepopálil, poněvadž na ni čekalo mnohem větší utrpení. Profesionál hodlal z její kun­dy vytáhnout svérázný mučící prostředek, který tam před chvílí sám zavedl. Dexter sevřel mezi palcem a ukazovákem konec větve, usazený mezi jejími stydkými pysky a velmi pomalu za něj zatáhnul. Linda okamžitě pocítila, jak její píču zevnitř drásají desítky ostrých hrotů, pronikajících do její vláčné tkáně. Křičela a sténala bolestí, což se Dexterovi opravdu zamlouvalo, ale požadovaná informace se stále nedostavovala. Musel pokračovat. Po několika desítkách vteřin již byla dívčina pochva v jednom ohni. Zabodané a od dřevěného základu se zdlouhavě odtrhující jehličí jí přinášelo neskutečné utrpení. Bylo to stejné, jako by jí někdo za­razil mezi nohy planoucí pochodeň. Linda by udělala cokoli, aby se jí podařilo té hrůze uniknout. Nedokázala vnímat nic jiného než ne­smírnou bolest, ovládající celé její tělo. Ovšem vysvobození se nacházelo někde v nedohlednu. Když Dexter z její vagíny vytáhnul polovinu větve, na okamžik ve své činnosti ustal a opět položil své oběti známou otázku. Po zdánlivě nekonečném přívalu úpěnlivých proseb o milost se mu dostalo od­povědi, kterou již slyšel vícekrát, než se mu líbilo. Pomalu mu začínala docházet trpělivost. Jediným škubnutím, do něhož vložil veškerou sílu, vytrhnul z Lindiny kundy orvanou borovicovou větev. Výkřik, který téměř současně vyšel z dívčina hrdla, by se dal bez nadsázky označit jako hysterický. Většina jehličí samozřejmě zůstala uvnitř zapíchnutá do stěn její pochvy. Rusovláska se nekontrolovaně třásla. Na moment ztratila nad vlastním tělem veškerou vládu, v důsledku čehož se pomočila. Mezi jejími roztaženými stydkými pysky proudila ven nechutná směsice moci a milostných šťáv čímž se také simultánně vyplavila menší část jehličí. Styk výměšků s otevřenými ranami uvnitř vagíny přivodil dívce další utrpení, ale upadnout do apatie se ji nepodařilo, ačkoli o to opravdu velmi stála. Cokoli pro ni bylo lepší než další hrozné mučení.

 

Z předchozího pekelného zážitku se Linda vzpamatovávala několik minut. Teprve potom zase zača­la vnímat věci kolem sebe. Dlouze se zadívala Dextera a v jejích očích se zračila hrůza a beznaděj. Ovšem to, co potom spatřila, ji zmrazilo krev v žilách. V Dexterově ruce se objevil ohromný, skvěle naostřený skalpel. Jakmile se k ní s tím hrůzu vzbuzujícím nástrojem přiblížil, opět se pustila do děsivého křiku. Po bradě jí stékaly sliny a zdlouhavě odkapávaly dolů na její dmoucí se poprsí. Dexter se krutě zasmál, strašlivě pomalu vystřel svou paži směrem k její hrudi a jeho ruka se zastavila. Křičela a hystericky prosila o milost a slitování, ale jediné čeho se dočkala, byla jí už tolikrát přednesená otázka. Znova a znova opakovala tu stejnou větu, že nic nemá a o ničem neví, ale stejně jako předtím i tentokrát se ji nedostalo milosti. Dexter si ji dlouze pouze mlčky prohlížel. Pozoroval ji jak se potí a jak se strachy a bolestí její tělo chvěje a třese a jak ji takto pozoroval pocítil nebývalé vzrušení. Bezmocnost této krásné ženy, strach a bolest v její tváři, nádherně formované tělo a nohy maximálně roztažené, upoutané v poloze bez možnosti jakéhokoliv pohybu, její roztažená a zmučená píča ze které ještě vyvěraly potůčky jejích výměšků způsobilo, že Dexter na ni dostal chuť. Už mu nešlo jenom o to dostat z ní odpovědi na své otázky, ale dostal se do stavu kdy si s touto krásnou ženou chtěl pohrát. Věděl, že v jejím mučení bude pokračovat tak dlouho jak to jenom bude možné, protože věděl že nyní mu toto mučení bude způsobovat nebývalé potěšení. Už se nejednalo o profesionální věc, ale už to začalo být osobní.

 

„Než budeme pokračovat v naší zábavě, rád bych ti sdělil pro tvou informaci, že s tvým přístupem jsme pouze na začátku. Budeme tedy pokračovat dále, no a pro tvoje dobro doufám, že si brzy vzpomeneš. Ale protože bych se docela rád uspokojil a tvá píča je v tuto chvíli jaksi mimo provoz, pohraji si tedy trochu s tvojí prdelí a následně možná s tvojí hubou. A dobře ti radím aby jsi se chovala velmi mile, protože v opačném případě bych musel sáhnout k těm nejtvrdším metodám a to bych dělal velice nerad.“ Zase pomalu spustil ruku se skalpelem podél těla, otočil se a zvolna jej odložil na stůl mezi své nářadí. Když se k ní opět obrátil všiml si částečné úlevy v jejím bolestí strhaném obličeji. Tato informace jeho kamennou tvář přinutila k úsměvu, protože si byl rázem vědom toho, že Linda ani zdaleka netuší co ji očekává v příštích okamžicích. A protože jeho vzrušení nabíralo na intenzitě, pustil se do práce. Pomalými pohyby si rozepnul poklopec a stáhnul kalhoty, potom spodky a následně obnažil celé své tělo. Lindu při pohledu na jeho tělo obešel lehký záchvěv vzrušení, protože Dexter byl ten typ muže, které měla Linda ráda, ale pohled na jeho úd jí nahnal trochu strach. Odjakživa neměla ráda anální sex a proto jej ani neprovozovala, ale v tuto chvíli jí byla jasná její naprostá bezmocnost jakož i to, že Dexterovi v jeho počínání nijak nezabrání. Myslela proto jen na to, že v tuto chvíli tento druh soulože bude lepší než mučení, které ji dozajista čekalo a které už přestála. Neuvědomovala si, že to co ji čeká bude o mnoho horší než to co prožila, protože když Dexter u své oběti vyžadoval uspokojení, čekalo ji již jenom utrpení. Dexter si dřepnul před Lindin rozevřený spodek a pomalu si ho začal prohlížet a osahávat. „Nelíbí se mi, že jsi mezi nohama nějaká studená,“ promluvil Dexter a pokračoval,“myslím, že tě budu muset trochu rozehřát a trochu ve tvé píči a prdeli rozproudit krev.“ Sotva to dopověděl prudce vstal a zašel ke svým věcem odkud vytáhl svůj pás, kterého účinky Linda už zažila na své zadnici. V tu chvíli Lindě došlo co má Dexter na mysli tím zahřátím a začala zoufale prosit o slitování. Její slova, ale v této místnosti nikdo nebral na vědomí. Dexter došel až k ní a začal nemilosrdně bičovat vnitřní stranu stehen jejích nohou. Bil ji střídavě nejdříve přes jedno stehno vzápětí přes druhé a tyto rány měly jedno společné a to, že do nich dával veškerou svou sílu. Rány nikdo nepočítal, Linda řvala bolestí a jedinou odpovědí na její křik byly nové a nové údery. Postupně začal dělat mezi jednotlivými ranami stále delší a delší přestávky aby si mohla Linda řádně vychutnat tu nesmírnou bolest, rozpalující do ruda její krásné stehna. Výprask pokračoval s nepatrnými prodlevami plných dvacet minut. Když konečně Dexter ustal ve své činnosti, byla Lindina vnitřní stehna celá rudá a napuchlá. Dexter si dřepnul před zpocené tělo zmučené Lindy, odložil svůj opasek na zem a položil ruce na její nohy. Zřetelně cítil jak jsou její stehna horké a jak v nich pulzuje krev. Chvíli po nich jenom tak přejížděl a posléze je začal brutálně mačkat. Linda vřeštěla bolestí, ale díky jejího speciálního upoutání se nemohla pohnout ani o píď a tak jenom seděla a trpěla. Po dlouhých chvílích Dexter přestal a zvolna uchopil svůj pás a opět se postavil. „Nebudu se tě už ptát na to kde jsou peníze,“ řekl Dexter a vzápětí pokračoval, „budu tě mučit už bez jakýchkoliv otázek. Pokud už toho budeš mít dost, tak mi řekni co chci slyšet a tvé utrpení skončí. V opačném případě tvůj dnešní den bude hodně dlouhý.“ Linda byla v beznadějné situaci, nevěděla co má říct protože pravdu už řekla tolikrát a tak jenom zakývala hlavou. Dexter jenom pokývnul rameny a jeho pás opět s hlasitým svistem protnul vzduch. Jako dopadovou plochu si ale nevybral její nohy, ale přímo střed její zmučené píče. Odpověď na tento úder byl řev, který přešel ve změť proseb a slibů. Další úder přerušil její prosby a vyvolal další hlasité projevy bolesti, které se daly označit jako hysterický křik. Dexter už nečekal až dozní a začal bičovat její přirození v pravidelných intervalech, které prokládal malými přestávkami aby si Linda mohla své utrpení náležitě vychutnat. Po dlouhých deseti minutách přestal a opět si dřepnul před její rozevřený klín. Brutálně sevřel její píču do své dlaně a začal ji mačkat. Linda zavřeštěla bolestí a protože už nebyla schopna se nadále jakkoliv ovládat, se pomočila přímo do Dexterovy dlaně. Dexter se na ni podíval s úšklebkem, v nedalekém umyvadle si opláchnul ruku a zase uchopil svůj pás. Linda přes své uslzené oči už ani neviděla co se děje, ale známý svist opasku jí utvrdil v tom co bude následovat. Pás nemilosrdně dopadl na její mokrou a nateklou kundu a bolest která se opět dostavila jí sevřela celé její tělo. Řvala a sténala, zatímco Dexter ji nemilosrdně bičoval přímo do středu jejího rozbolavělého a zmučeného klínu. Rána padala za ranou s narůstající intenzitou a bolest kterou jí způsoboval rostla a rostla. Když po dlouhých dvaceti minutách přestal, byla její kunda celá rudá a nateklá tak, že vchod do její pochvy překrývaly nyní její obrovské masité rudé pysky, mezi kterými bez přestávky pomalu vytékaly mazlavé šťávy. „Tak co líbilo se ti to?“ začal Dexter svůj monolog. „Myslím že jo, protože mi se to líbilo velmi. A protože bych tě rád potěšil, tak ti oznamuji, že toto byl teprve začátek.“ Linda jenom slabě zasténala mezi přerývavými vzlykavými oddechy. Na nejvyšší možnou míru vzrušený Dexter se mlčky přiblížil k Lindině klínu, do ruky uchopil svůj obrovský ztopořený úd, plivnutím si jej navlhčil a potom jej brutálně zarazil do Lindiny prdele. Lindiny vzlyky ustaly a vystřídal je nelidský řev. Její díra se jen pomalu roztahovala před tímto obrovským vetřelcem, což Dexter nehodlal akceptoval a vrážel ho do ní, jako by do ní zarážel nějaké beranidlo. Jeho nelidská brutalita způsobila, že Lindě její prdel natrhnul. To mu ovšem nevadilo, zatímco Lindino utrpení vzrostlo o čemž svědčil i její křik. Když ho do ní zarazil až po kořen, měla Linda pocit, že je naražená na nějaký kůl a její střeva jsou obrácena naruby. V tom Dexter začal přirážet s brutalitou mu vrozenou a Linda svým šíleným řevem mu jenom dokazovala, že jeho počínání jí způsobuje bolest, kterou on potřeboval ke svému uspokojení. Po nekonečně dlouhých minutách jeho ocas ještě více ztvrdnul, jeho přírazy ještě zmohutněly a po chvíli do Lindiných útrob začalo tryskat jeho sperma. Jeho výstřiky byly mohutné a Lindě se zdály nekonečné. Když konečně ustaly byla Lindina střeva naplněna až po okraj. „Tak, tvá spolupráce se mi tentokrát moc líbila, ale nic to nemění na tvé situaci,“ oznámil jí Dexter a pokračoval. „Jenom bych tě rád upozornil na tu skutečnost, že po tom co svého ptáka vytáhnu ze tvé prdele, ty sevřeš svoje půlky tak, že ti z ní nevyteče ani kapka z toho co jsem ti tam nastříkal. Je ti to jasné?“ otázal se. Linda jenom trhavě pokývala hlavou a úlevně pocítila jak se z jejího análu vysouvá onen obrovský vetřelec. Ihned sevřela své půlky k sobě a poslušně sevřela svůj zmučený a natržený svěrač přesně podle jeho příkazu, aby z ní nic nevyteklo. Přerývavě oddechovala a ticho v místnosti přerušovaly její hlasité vzlyky.

 

Po delší pauze, kterou Dexter dal Lindě k částečnému oddechu, přerušil ticho v místnosti jeho hlas. „Tak co? Jsi už ochotná mi odpovědět na otázku, která mě zajímá? Už jsi si vzpomněla, kam jsi dala ty peníze? Protože pokud to nevíš budeme pokračovat v započaté zábavě a ty moc dobře víš, že se nakonec stejně dozvím co budu chtít.“ Dexter se dlouze zadíval na Lindu a ta mu odpověděla. „Opravdu nevím o čem mluvíš. Udělala jsem přesně to co vždycky a to ti přísahám na vše co mi je svaté. Můžeš mě mučit, můžeš mě bít, ale já opravdu nic nevím.“ „Máš pravdu, můžu tě mučit,můžu tě bít a taky opravdu ti nevěřím. Proto budu pokračovat dál.“ Chvilku se odmlčel a pokračoval. „Mysli ale na to co jsem ti přikázal. Jestli vypustíš byť jenom část obsahu tvé prdele, budeš toho opravdu litovat. Dobře ti radím, snaž se!“ Odstoupil od Lindy a ze svého kufru si vytáhnul důtky s dlouhými koženými řemínky na kterých byly co pár centimetrů uvázány uzlíky. Hrozivě jí s nimi zamával před obličejem a pustil se do díla….

 

Obrazovka televizoru potemněla.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hlasů: 3

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *