|

Povídka “Andrejka a Jirka”

Jako mnoho jiných lidí v takto parném dni vraceli se Andrejka s Jirkou z koupalište, za mestem. Vyšli brankou na cestu a vydali se podél plotu smerem k silnici.
„Co kdybychom šli dnes lesem?“ navrhl Jirka. Bylo ješte dost dusno a obema se nechtelo vrátit se do rozpálených ulic mesta.

„Proc ne…,“ chytla ho Andrejka za ruku a pritulila se k nemu. Bylo jí s ním tak krásne. Odbocili z pešinky smerem vzhuru. Jirka vyskocil na zídku a pomohl jí jako vždy. Milovala to, když jí venoval péci. Stacilo jen, aby jí takto projevil svou galantnost a zacalo jí to hrát u srdce, cítila jak i v takové malickosti, jako pomoci jí vyskocit na zídku, je jeho ruka pevná a jak se o nej muže oprít. Les krásne vonel. Jirka vyrazil první, svah pred nimi prímo ho pobízel do spechu. Bral každý kopec jako výzvu a delalo mu radost rozbehnout se, prát se se sebou samým. Nabíral energii a cítil že nemuže zpomalit. Andrejka mu prestávala stacit. Sledovala ze zadu jeho široká záda, nohy které se pod krátkými kalhotami tím výstupem napínaly. Ráda by mu stacila, ale cítila se trochu unavená od celodenního slunení. „Pockej na me preci,“ zavolala naoko rozzlobene.

Jako by prehodil výhybku, Jirka se otocil a sebehl k ní dolu. Skoro do ní vrazil. Popadl jí do náruce a prudce se otocil zpet. Smál se. „Pockej, nech me, nejsem malá,“ zabušila pestmi do jeho hrudníku. Ale nezlobila se. Oba to vedeli. Doplnovali se. Cítila pod svými zády a stehny Jirkovi paže a bicepsy, vnímala jeho zrychlený dech. On zase vnímal její telo. Dotyk na stehnech s její jemnou pokožkou ho dráždil. Vybehl s ní do kopce a postavil ji na zem.

„Nezlob, Andrejko,“ políbil ji do vlasu.
„Co když chci zlobit,“ podívala se na nej, kousala se pri tom do spodního rtu a povytáhla obocí.
„Když budeš zlobit, nechám te v lese, at si te tu snedí mravenci…,“ nedal se.
„To bys neudelal,“ zaškemrala jakoby pokorne.
„Ne, neudelal…..“ priznal a podíval se jí do ocí.
„Neudelal,“ zašeptala a obejmula ho. Stoupla si na špicky a políbila ho na ústa, „treba tu jsou loupežníci a prepadli by me.“
Rozesmál se a odstrcil ji: „Loupežníci a skrítkové a…“ nedopovedel, protože mu Andrejka položila prst na ústa.
„Ubránila bych se.“

Nevedel kam smeruje, ale když se jí podíval do ocí videl tam tu známou jiskricku, kterou tak miloval, „jak by ses ubránila?“ Ted se již nesmál byla to otázka, na kterou neocekával odpoved.
Chtela ho škádlit. Ani ona se nesmála. Nadzdvihla si sukni a pomalicku se k nemu opet privinula, zacala se svými stehny o nej trít a pomalu se jednou nohou vklínila mezi nohy jeho.
„Takhle,“ kousla ho do krku a zároven naznacila kopnutí kolínkem do jeho slabin. Rozesmála se a zacala utíkat.

„Tedy, ty potvurko,“ prijal její hru a zacal jí pronásledovat.
Klickovala mezi stromy a Jirka za ní. Mohl ji desetkrát chytit, ale nechával ji bežet. Dobehli na mýtinku a tam se Andrejka složila udýchaná na zem. Jirka se nad ní postavil a díval se jak se jí zvedá bríško. Zkoumave si ji prohlížel.
Otocila se na bricho: „Jé, podívej všimnul sis támhle toho srubu?“
Prestal si ji prohlížet a podíval se smerem kterým mu ukazovala. Byli již dost daleko od cesty a vlastne v místech kam nikdy nešli. Nikdo tudy nechodil, každý šel z koupalište rovnou po pešince na silnici k parkovišti a nebo potom po chodníku smerem dolu do mesta.
Mezi stromy stál polorozpadlý drevený srub, bez oken a bez dverí.
„Možná si ho tu postavili nejací trempové.“

Andrejka se otocila znovu na záda a roztáhla ruce. Dívala se na modrou oblohu mezi stromy. Jirka se šel podívat dovnitr a za chvíli se vrátil. Držel v ruce nekolik kusu provazu.
„Je to tam prázdné. Podívej co jsem tam našel?“
Posadil se vedle ní: „Kdoví na co tady kdo potreboval provaz.“
„To asi ti loupežníci, za chvíli se vrátí a najdou nás tady,“ zacala ho zase provokovat.
„Ty s tím neprestaneš, vid? Já vezmu ten provaz a privážu te tady, aby te tu našli.“
„Ríkal si, že bys to neudelal…“
„Treba jsem zmenil názor, zlobilas me“
„Zlobila….“
„Co když te opravdu privážu, pak už nebudeš provokovat…“
„Zkus to…“
„Tak uvidíme,“ Jirka se presunul za její hlavu a opravdu jí omotal ruce. Druhý konec prehodil pres vetev a postavil Andrejku na nohy.
Chvilku zaváhala, jestli nezašla moc daleko. Jirka privázal konec provazu ke stromu a vrátil se k ní. Videla v jeho tvári odhodlání a cítila, že se jí ta hra líbí. Zacal jí rozvazovat tricko bez rukávu, které mela na sobe. Za chvilku tu stála jen v sukni. Zacala se trochu chvet. Stáhnul ji sukni a kalhotky. Rozepnul sandálky. Na chodidlech ucítila chlad plochého kamene, na kterém stála. Vzal všechno její oblecení a peclive složil do batužku, kde meli plavky.

„Nechám te tu…“
„Budu kricet o pomoc.“
„Ano?“ rozhlédl se a ulomil asi 15 centimetru dlouhý klacek. Vytáhl z batužku její kalhotky a omotal je okolo. „Otevri pusu!“
Andrejka nevedela, co vlastne chce. Celá ta situace jí vzrušovala, ale zároven se zacala bát, že jí tam opravdu nechá.
„Miluju te,“ špitla a otevrela poslušne ústa. Byla to pravda. Milovala ho a zároven mu tím chtela ríct „hraj si se mnou, ale neubliž mi“. Vložil jí roubík do úst a provazem svázal za hlavou. Oba pocitovali vzrušení. Zbyly mu ješte tri nebo ctyri kusy provazu. Omotal její drobné nohy a privázal konce k dalším stromum. Cítila, že jednou nohou stojí na nejakém kameni, druhá se jí borila do jehlicí. Dalším kusem ji ovázal kolem pasu a provlékl provaz mezi jejíma nohama. Zarízl se jí do rozkroku a do zadecku.

„Máš, co jsi chtela….“
Zacala se jí tocit hlava. Ano tohle chtela, chtela být nahá pred ním a zcela v jeho moci. Ponížení a rozkoš se zacaly prolínat. Jen bolest v rukou a nohou jí vracela do reality. Jirka se posadil asi 3 metry od ní a nic neríkal. Prosebne se na nej dívala a v jejím pohledu bylo „nenech me tu, to nechci, chci tebe.“
Jako by jí rozumel, vstal a pristoupil k ní. Sáhl rukou mezi její stehna a dotkl se provazu.
„Je vlhký…..?“ pohlédl na ni. V ocích mela vzrušení a rychle dýchala. Zacal provazem pohybovat a ten jak se presouval se trel o její klitoris.
„Víš, co by se stalo, kdybych odešel a nekdo te tu takhle našel?“ Obešel ji ze zadu a hladil po zadecku, „myslíš, že by te rozvázal?“ prejíždel po jejích bocích a znovu mezi její stehna. zacal ji vzrušovat a pritom jí šeptal, „nikdo by te nerozvázal, jsi tu pripravená jako hracka pro kohokoliv, kdo by prišel.“

Poklekl a políbil ji na zadecek. Presunul se pred ní a zacal ji dráždit jazykem. Obema rukama ji hladil od stehen ke kolenum, na lýtka a zpet. Rozvázal provaz na jejích bocích a odhodil ho pryc. Odstranil roubík a líbal ji vášnive na ústa. Stáhl si kalhoty a tak jak tam byla, bezmocná do ni vstoupil. Miloval ji. Držel ji okolo pasu, líbal a hladil. Ztrácela prehled o case. Bolest v rukou a nohou již nevnímala. Uvolnil provaz na jejích zápestích a ona ho obejmula. Jak se blížila k vyvrcholení stále více a divoceji prirážela. Dovedl ji k orgasmu a pevne ji pri tom tiskl.
Jak odeznívala vlna vzrušení, pocítila bolest v nohou. Odvázal ji a odnesl v nárucí stranou do trávy. Lehli se vedle sebe a odpocívali.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.4 / 5. Počet hlasů: 10

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *