Povídka “Výlet se sestrou”

No paráda! Petra, moje starší ségra, mi právě oznámila, že naši jsou o víkendu pryč, a ona mě bude mít na starost! Těšila jsem se, že budu sama doma, a teď se s ní mám tahat na nějakým výletě! Copak jsem malá?

Druhej den jsme ráno vyrazily na nádraží. Ségra vypadala, že je z toho nadšená stejně jako já, ale když jsem jí řekla, ať si teda jede sama a nechá mě doma, řekla že ani náhodou. Prej kdo ví, jak by to skončilo, asi narážela na to, že když jsem byla posledně sama doma, uspořádala jsem mejdlo a ona mě pak našla s jedním klukem v posteli. No a co, nejsem malá, ne? Ségra si myslí, že když je na vejšce, že mi může poroučet.

Na nádraží se k nám přidala ještě jedna holka, prej Petřina spolužačka. Moc odvázaná ze mě nebyla, a já z ní ještě míň. Vypadala jako typická šprtka. Pane jo, a já se s nima musím celej den tahat! Že prej se jmenuje Klára. Řekla jsem jí, ať si trhne nohou, koho že to zajímá. Ségra mi začala vykládat, co si o sobě jako myslím, ale takových keců slyším plno od našich. Konečně se uklidnila a koupila jízdenky. Ve vlaku jsem stála v chodbičce, protože se mi nechtělo poslouchat v kupé jejich kecy.

Asi za hodinu jsme vystoupily, a vydaly jsme se po červené značce do kopce. Fakt skvělý. Ségru navíc asi po kilometru napadlo, že bych taky mohla chvilku nýst batoh se svačinou. To určitě! Řekla jsem, že mě to ani nenapadne. Bylo docela teplo, a já se budu ještě tahat s batohem, ne?! Jestli prej nejsem nějaká drzá. Pak se začala bavit s Klárou, jak jsem hrozná, a ta řekla, že vidí. Prej jsou na mě doma asi moc mírní. Ona by mě prej naučila, jak se chovat. Ušklíbla jsem se, ale ségru to zaujalo. Chvilku si cosi šeptaly, a pak mi ségra řekla, že než se vrátíme domů, budu na slovo poslouchat. Pak mě najednou chytla zezadu za ruce a než jsem se vzpamatovala, Klára mi začala stahovat kraťasy. Řvala jsem a kopala, ale bylo to na nic, za chvilku jsem měla kraťasy dole a ona mi začala stahovat kalhotky. Párkrát jsem ji sice kopla, ale stejně se jí povedlo mi je sundat. Ségra mě pustila, a já jsem skočila po Kláře, abych jí to oblečení sebrala. Ucukla a hodila to ségře. Chvilku si se mnou takhle hrály, zatímco jsem na ně řvala, ať mi to vrátěj. Najednou se v dálce ozvaly hlasy. Někdo sem jde! Rozhlídla jsem se, kam by se dalo schovat, ale byly jsme na cestě uprostřed ohromné louky, les byl daleko tak půl kilometru, navíc se hlasy ozývaly zrovna odtamtud. Sakra, přece mi to oblečení musej dát, než někdo přijde, vždyť jsem skoro nahatá! Tričko mi sahalo tak k pupku, rozhodně nic nezakrývalo. Znovu jsem se vrhla na holky, ale proti dvěma jsem neměla šanci. Ségra schovala oblečení do batohu. Řvala jsem, ať mi ho okamžitě dá, ale místo toho si batoh hodila na záda a vydala se po cestě k lesu. Sakra, přece mě tady nenechá uprostřed louky s holým zadkem! V tu chvíli hlasy zesílily a na louku vyšla skupinka asi deseti kluků, asi z nějakýho tábora. To ne! Znovu jsem se vrhla na ségru a zkusila jsem otevřít batoh. Rozběhla se. Běžela jsem za ní, a křičela jsem, ať mi vrátí věci. Pak jsem začala prosit. Slibovala jsem, že už budu poslouchat, že jí dám co bude chtít, jenom ať mi to oblečení vrátí. Jenom mě odstrčila, ani se na mě nepodívala. Rozbrečela jsem se. To přece nemůže! Kluci už byli od nás asi padesát metrů. Znovu jsem ji začala prosit, škemrala jsem, ale ona se bavila s Klárou, jako bych tam ani nebyla.

Kluci už byli skoro u nás. Snažila jsem se aspoň schovat za holky, ale ty mrchy mě chytly každá za ruku jako malou holku a vedly mě mezi sebou. Snažila jsem se vytrhnout, ale už jsem neměla sílu. Došly jsme ke klukům. Vytřeštili na mě oči a začali se smát. Byla jsem rudá až za ušima a znovu jsem se dala do breku. Všichni mi zírali mezi nohy, a já jsem se marně snažila při chůzi překřížit stehna, aby neviděli všechno. Bylo to strašný, tak neuvěřitelně ponižující, myslela jsem, že se propadnu do země. Každej se mohl pokochat pohledem na moji kundičku a holej zadek, byla jsem vystavená jako otrokyně na trhu. Zavřela jsem oči, ale uši jsem si zacpat nemohla, takže jsem slyšela jejich smích.

U lesa mě konečně pustily. Otočila jsem se, kluci už byli daleko, pár se jich ale pořád ještě otáčelo. Rukama jsem si zakryla zadek, a znovu jsem začala prosit ségru, ať mi vrátí oblečení. Podívala se na Kláru, a pak na mě. Zeptala se, jestli už budu naprosto poslušná a budu dělat všechno, co mi s Klárou řeknou. V tu chvíli bych jí slíbila cokoliv, takže jsem horlivě kývala. “Fajn, tak se můžeš oblíct.” Sundala batoh a vytáhla moje kraťasy a kalhotky. Místo aby mi je podala, rychle sebrala kámen z cesty, zabalila ho do kraťasů a kalhotek a hodila je daleko do kopřiv rostoucích na kraji lesa. “Můžeš se oblíct, až si pro to dojdeš!” rozesmála se.

Málem jsem se znovu dala do breku. Vlízt polonahá do kopřiv? Nic jinýho mi ale nezbývalo. Začala jsem zdupávat kopřivy na kraji u cesty, ohýbala jsem je podrážkou a dávala jsem pozor, abych se nepopálila. Kopřivy měly skoro metr a půl, sahaly mi do výšky očí. Jak jsem se dostala dál od cesty, moje iluze, že bych se moc popálit nemusela, byly ty tam. Byla jsem asi metr a půl od cesty, k oblečení mi chybělo ještě asi 5 metrů, a nohy už jsem měla v jednom ohni. Hrozně to štípalo a svědilo, ale když jsem se zohla, abych se poškrábala, akorát jsem si popálila vystrčenej zadek. Ruce jsem držela na hlavou, a opatrně jsem zdupávala další a další kopřivy. Lýtka a stehna jsem už měla plný pupínků, štípalo to tak hrozně, že jsem se rozbrečela. Pomalu jsem se blížila k místu, kam letělo oblečení, a za chvilku jsem ho uviděla. Pomyšlení, že za chvilku budu mít na sobě aspoň kraťasy, které mě ochrání před kopřivama, mi nalilo krev do žil. Rychle jsem dupala do kopřiv, a za chvilku jsem už držela oblečení v ruce. Začala jsem si natahovat kalhotky. Jenže zrovna když jsem stála na jedné noze, a snažila jsem se botou trefit do kalhotek, neudržela jsem rovnováhu a sletěla jsem zadkem zrovna do těch největších kopřiv. Než jsem se zvedla, měla jsem pocit, že sedím v mraveništi. Zadek mě štípal a pálil, bylo to k nevydržení. Znovu jsem se rozbrečela. Oblíkla jsem se a rychle jsem vyšlapanou cestičkou vyběhla na cestu. Holky se dívaly, jak si zuřivě škrábu zadek a nohy plný pupínků, a smály se. “Tak co, budeš už poslouchat?” zeptala se ségra. Vzlykla jsem, že ano. Ségra se zasmála, že prej mi stejně moc nevěří, a tak mi po cestě budou dávat různý úkoly, aby se přesvědčily. Nohou šťouchla do batohu, a řekla, že je mi doufám jasný, že batoh ponesu celou cestu. Rychle jsem si ho hodila na záda a vydala jsem se za holkama.

Asi po půl hodině mi docela otrnulo. Zadek a nohy už tak nepálily, a začala jsem přemýšlet, proč si vlastně od ségry nechám rozkazovat. V tu chvíli, jako by mi četly myšlenky, holky odbočily z cesty. Zašly jsem kousek do lesa, až na cestu nebylo vidět. Ségra se ke mně otočila, že má pro mě první úkol. Prej abych ukázala, že jsem poslušná, udělám Kláře hezky a vylížu jí kundu. Vytřeštila jsem oči. Cože, lízat holce kundu? Fuj, to nikdy! Už jsem se nadechla, že jí na to něco odseknu, ale ségra se s úsměvem zeptala, jestli radši půjdu zbytek cesty dole bez. Když jsem stála a nic neříkala, začala mi stahovat kraťasy. Rychle jsem se jí vytrhla, a řekla jsem, že udělám co chce. Klára řekla, ať si lehnu na zem. Pomalu jsem poslechla a sledovala, jak si stahuje kraťasy a kalhotky. Zírala jsem na její zarostlou kundu, a nedokázala jsem si představit, že bych se ju mohla lízat. Ta představa mi byla neskutečně odporná. Klára si nade mě dřepla, takže jsem její kundu viděl pěkně zblízka. Zavřela jsem oči a odvrátila jsem hlavu. Klára mě ale popadla za hlavu, otočila ji a sedla mi na obličej. Na puse a nose jsem cítila chlupy její kundy, skoro jsem nemohla dýchat. Nedokázala jsem se donutit, abych ji začala lízat. Klára dosedla celou vahou a já jsem se začala dusit. Zmítala jsem se, ale nemohla jsem nic dělat. Konečně se zase trošku nadzdvihla a já jsem zalapala po dechu. “Lízat!” S obličejem zkřiveným odporem jsem otevřela pusu a zabořila jsem jazyk do chlupatého porostu. Zvedal se mi žaludek, zatímco Klára zavrněla. Kmitala jsem jazykem jako šílená, abych to měla co nejdřív za sebou. Klára nade mnou vzdychala a kroutila se. Po obličeji mi začaly týct její šťávy. Konečně se udělala, a já jsem čekala, že se zvedne. Místo toho jsem ucítila, jak mi po obličeji zase něco teče. Ona na mě chcala! Snažila jsem se uhnout, ale nebylo kam. Teklo mi to po puse, bradě a po tvářích, pak se trošku posunula a pochcala mi zbytek obličeje. Pak znovu dosedla a přikázala mi, ať ji do sucha vylížu. Jezdila jsem jazykem mezi mokrýma chlupama a lízala jsem odpornou tekutinu. Konečně byla spokojená a zvedla se. Ponížením jsem se rozbrečela. Celej obličej jsem měla mokrej a ulepenej, steklo mi to i do vlasů. Hledala jsem něco, čím bych se utřela, nakonec jsem použila tričko.

Klára se oblíkala a smála se na ségru, že prej nádherně lížu, jestli si mě může někdy půjčovat. “No jasně, kdykoliv budeš chtít, přijď k nám, Lucka Ti ráda poslouží, že?” Vzlykla jsem, že jo. Začala jsem se zvedat, ale ségra řekla, ať hezky zůstanu ležet, že ještě dostanu trest za to, že jsem hned neposlechla. “Stáhni si tričko a dej ruce za hlavu!” Hned jsem poslechla, a Klára mi klekla za hlavu a chytla mě za ruce. Ségra vzala do ruky proutek, kterej asi někde ulomila, zatímco jsem lízala Kláru. Snad mě s ním nechce švihat? A navíc přes prsa? Vyděšeným pohledem jsem sjela na moje mlaďoučké pěkně tvarované kozičky. “Dostaneš 10 ran přes kozy!” Vytřeštěně jsem zírala na proutek, kterým švihla do vzduchu. Byla to ostružina! Začala jsem prosit, ať mě nebije, že splním vždycky všechno, že je obě budu lízat… “Takže 11 ran!” Rychle jsem zmlkla, došlo mi, že trestu neuniknu. Místo toho jsem začala vzlykat. Ségra si klekla vedle mě, a rukou mi přejela po prsách. Pak se zasmála, že až s nima skončí, tak heboučký rozhodně nebudou. Roztřásla jsem se strachem. Klára mi pevně sevřela zápěstí, a ségra se napřáhla a švihla mě prutem napříč přes prsa. Vzepjala jsem se a zařvala jsem, že to muselo být slyšet po celým lese. Přes kozičky se táhl rudý nabíhající pruh, v místech, kde byly trny, svítily kapičky krve. Bože! Svíjela jsem se bolestí, měla jsem pocit, že mě pálí žhavým železem. Ségra s Klárou se na sebe podívaly. “To je hrůza, ještě ji někdo uslyší!” Na okamžik jsem si myslela, že toho nechají. Klára mi pustila ruce a zvedla se, ale když už jsem myslela, že to mám za sebou, stejně jako před pár minutama mi sedla na obličej a chytla mě za ruce. “Teď může řvát jak chce, nikdo nic neuslyší” zasmála se spokojeně. Lapala jsem po dechu mezi jejíma nohama, a se strachem jsem čekala na další ránu. Bylo to o to horší, že jsem nic neviděla, takže jsem se na bolest nemohla připravit. Mezi Klářinýma stehnama jsem neslyšela ani svistnutí proutky, takže mě bolest při druhé ráně zastihla úplně nepřipravenou. Zalapala jsem po dechu a málem jsem se pochcala. Křičela jsem, ale znělo to jenom jako tlumený mumlání. Další rána. Kroutila jsem se bolestí a kopala jsem nohama do vzduchu, nebylo mi to ale nic platný. Rána za ránou dopadala na moje kozičky, už jsem je ani nepočítala. Brečela jsem, už jsem ani nemohla křičet, jenom jsem chraptila. Prsa mi pulzovaly bolestí, a každá další rána snad byla horší než předchozí. Konečně se Klára zvedla. Kňučela jsem bolestí a přes slzy jsem skoro neviděla. Zvedla jsem hlavu a zírala jsem na to, co byly moje nádherný kozičky. Byly celý nateklý, táhly se po nich rudofialový pruhy, a byly posetý kapkama krve. Nemohla jsem se na ně dívat. Stočila jsem se do klubíčka a jemně jsem je hladila rukama. “Vztyk, jdeme!” dloubla do mě ségra a hodila po mě tričko. Postavila jsem se na třesoucí nohy a oblíkla jsem se. Tričko mám naštěstí černý, tak na něm nebude vidět krev, napadlo mě. Panebože, jako by to nebylo jedno! Kozy mám jak rozsekaný na kusy, a já se starám, jestli si neušpiním tričko! Dala jsem si na záda batoh a vyšla jsem za holkama na cestu. Už mi bylo jasné, že kdykoliv udělám cokoliv mi přikážou.

Netrvalo dlouho, a měla jsem šanci je o tom přesvědčit. Po pár stech metrech Kláru napadl další úkol. Zvedla ze země velkou smrkovou šišku “Na, strčíš si ji do prdele!” Se slzama v očích jsem ji vzala do ruky a dřepla jsem si. Stáhla jsem si kraťasy a kalhotky, a přiložila jsem špičku šišky ke své zadní dírečce. Holky mě obešly a dívaly se. Začala jsem šišku tlačit dovnitř. Výsledkem byla hrozná bolest, jak šiška roztahovala mou dírku a šupinky rozdíraly jemnou kůžičku. Snažila jsem se maximálně uvolnit prdelku, aby to tak nebolelo, a nepřestávala jsem tlačit. Bolest se zvětšovala, začala jsem kňučet. Konečně řiťka povolila a šiška začala zajíždět dovnitř. Bolest se na chvilku zmírnila, ale pak se zase zvětšila, tentokrát to byla bodavá bolest v prdýlce. Sténala jsem a na čele mi vyrazil pot. Šiška konečně zajela dovnitř. “No vidíš, jak jsi poslušná! Tak oblíct, a jdeme! Vyndat ju budeš moct až doma!” zavelela ségra. S kňučením jsem se postavila na nohy, každá změna polohy mi v zadku působila velkou bolest. Holky se na mě zase neohlížely a vyrazily, zatímco já jsem za nima klopýtala rozkročená, jako bych se pokadila. Po pár minutách bolest přece jenom trochu polevila, takže jsem mohla jít víceméně normálně, ale s postupujícím časem mě prdelka začala hrozně pálit. Nejdřív to nic nebylo, ale bylo to čím dál horší a po nějaké době jsem měla pocit, že se snad pokadím. Prdelka mě pálila, jako by mě do ní někdo znásilnil. Doufala jsem, že už si holky nevymyslí žádný úkol. Když jsme vyšly z lesa a v dálce jsem uviděla nádraží, oddechla jsem si. Konečně! Za chvilku tam jsme, a holky snad už nebudu muset přesvědčovat, že splním všechno, co mi přikážou. Šly jsme vesnicí k nádraží, holky přede mnou, já za nima se svědícím zadkem, šiškou v prdeli a nateklýma kozama.

Došly jsme k nádražíčku, a holky se ke mně otočily. “Tak fajn, vypadá to, že fakt budeš poslouchat. Ale ať máme jistotu, dostaneš ještě poslední úkol!” Odvedly mě za roh, kam nebylo moc vidět. Petra ukázala na kopřivy, co rostly kolem celýho nádraží. “Hezky si natrháš trs, a strčíš si je do kalhotek jako vložku! Stejně jako šišku si je samozřejmě vyndáš až doma!” Poslušně jsem si dřepla ke zdi, a přes tričko jsem utrhla pár menších kopřiv. Přehnula jsem je napůl, stáhla jsem si kalhotky a položila do nich kopřivy. Potom jsem si je natáhla. Kam se hrabal popálenej zadek! Při každým pohybu se mi kopřivy zařezávaly hluboko do štěrbinky, a neuvěřitelně pálily. Kroutila jsem se fňukala, v očích slzy. Když přijel vlak, šla jsem k němu rozkročená, zase jako bych se podělala. Když jsem si sedla, bylo to ještě horší, kopřivy se mi tím víc zařízly mezi pysky. Radši jsem vstala a šla si zase stoupnout do uličky. Stála jsem u okna a kroutila jsem se, kunda mě hrozně svědila.

Asi za čtvrt hodiny se mi začalo chtít čurat. Vydala jsem se k záchodu, ale pak jsem si vzpomněla na ségřin příkaz, že kopřivy si můžu vyndat až doma. Týká se to i čurání? Nechtěla jsem nic riskovat, tak jsem šla do kupé zeptat se ségry. Seděli tam ještě nějací lidi, tak jsem se k ní naklonila a pošeptala jsem jí, co mám dělat, když se mi chce čurat a nesmím vytáhnout kopřivy. To se mám jako vychcat do kalhotek? V tu chvíli jsem si uvědomila, jaká změna se se mnou stala. Jdu se zeptat ségry, jestli chce, abych si nachcala do kalhotek! Ségře to asi taky došlo, protože se šťastně usmála, a pochválila mě. Pak řekla, ať jdu, že jsem to pochopila správně. Odešla jsem na záchod. Sundala jsem si kraťasy, a v kalhotkách jsem sedla na mísu. Snažila jsem se to oddalovat, ale nakonec jsem to pustila. Ucítila jsem vlhké teplo mezi nohama, moč mi tekla mezi půlky, vsakovala do kalhotek, a pak začala crčet do mísy. Když jsem byla hotová, natáhla jsem si kraťasy a v tu chvíli už mi připadalo naprosto samozřejmé, že cestuju vlakem v pochcaných kalhotkách, ve kterých mám kopřivy, v prdeli mám zastrčenou šišku a kozy mám nateklé a bolavé.

Od té doby jsem ségru na slovo poslouchala a naši se nestačili divit, co se to se mnou stalo. Nemohli vědět, co se dělo na výletě, stejně jako co se děje u ségry v pokojíku, když přijde na návštěvu Klára…