Povídka „Učitelky“

Konečně nastala ta chvíle, kdy došly třem šťastným ženám obálky z výběrového řízení. Z celého státu se ucházelo přes sto kantorek, ale byly vybrány pouze tři.  Výběrové řízení na post učitelky do nového vzdělávacího projektu v Africe byl velmi lukrativní. Jak po finanční tak po profesní stránce.

Po příjezdu žen do vzdělávacího institutu jsi ředitel pozval slečny do kanceláře, aby se postupně představily a něco málo o sobě řekly. Jejich vzhled a styl oblékaní působil na ředitele dost stydlivě a decentně. Ani výstřih či úplé kalhoty. To ředitele sice dosti zamrzelo ale měl vedle v kanceláři svou sekretářku, která mu určitě zvedne náladu až pohovor skončí.

„Vítejte dámy, sem rád, že zrovna vy jste se staly těmi, které budete reprezentovat náš vzdělávací institut. Můžete se mě představit prosím?“

Ženy se na sebe podívali, která začne avšak pobídnout musel až ředitel.

„Tak třeba vy! Dobrý den, Jmenuji se Pavlína V, mám praxi v soukromých i státních školách, ráda čtu a učím se novým věcem. Umím tři světové jazyky.

Já se jmenuji Simona S. Ráda zažívám nové věci, cestuji, a i když mám malou praxi tak jsem ochotna se učit novým věcem a dále se vzdělávat. Mám ráda děti.

A vy slečno?

Jmenuji se Kateřina Š. Jsem snaživá, a mám ráda svou práci…“

Ředitel pozdvihnul své obočí a v duchu jsi pomyslel že se toho tedy dozvěděl.

„Nu což, to mě bude muset stačit, Slečna personální vám vybaví potřebné dokumenty a zařídí letenky na vaše nové pracoviště. Mějte se hezky a ať se vám líbí v novém zaměstnaní. Jen o jedno vás žádám, dodržujte místní zákony a tradice dané země. Postihují lidi stejně ať jste cizinec nebo místní.“ Slečny se na sebe nechápavě podívali ale žádnou se nenapadlo zeptat co jejich nový nadřízený myslí.

Po dlouhém letu dorazily na místo a při výstupu z letadla je praštilo citelné vedro, které bylo pro Evropanky až nepříjemné. Po ubytování ve svých pokojích byly slavnostně uvítány do školy, kde budou působit. S kolegy, se kterými budou spolupracovat se seznámily velmi rychle. Samotné ženy, zarazilo jak jsou zde lidé milý a přátelští. Když začala na druhý den škola, jako profesionálky se daly ihned do práce. Každé z kantorek, byly přiděleny různé předměty ale převážně měli vyučovat o Evropě a jazyku.

 Dny a měsíce plynuly jako voda a spokojené kantorky jsi pochvalovali svou lukrativní práci, avšak jednou nastal den, kdy byly ženy předvedeny před školní radu. Když se postupně sešli všechny tři ženy v kanceláři před ředitelnou, nastala přátelská debata, co by se mohlo dít.

„Čáu, vy jste tady taky? Jo,nevíš co se muže dít? Nevím ale vypadají tady všichni dost naštvaně. Neprovedli jste něco? Ne já nevím o ničem. No nevadí uvidíme ale myslím si že to bude nějaká blbost jako posledně. Nezajdeme dnes do města holky, co vy na to? Trochu jsi povyrazit a pobavit se. Už bych si i ráda našla nějakého pěkného černocha. Ty se nezdáš..“

Smích přerušil příchod korpulentní Afričanky se šanony v ruce.

„Vstupte, on vás ten smích hned přejde!“

Při příchodu ucítily bílé ženy ostré pohledy všech přítomných. Mezi učitelským sborem zahledli i páry rodičů dětí, které učí.

„Víte proč jste zde? Hm? To prosím nevíme ani jedna. Aha no, rodiče dětí jsi stěžovali že učíte jejich děti, řekněme zakázané věci. A to například že si každá žena může vybrat manžela sama. A že by měli muži se více podílet na domácích prácech. Můžete nám zde všem vysvětlit, co to má znamenat. Pokud vím tak není v našich osnovách o těchto věcech ani slovo. No to my, jsme přímo neučily ty děti ale jen jsme řekli náš názor co by bylo správné. Od toho vy tu nejste, aby jste si říkali svůj názor a ještě blbly hlavy dětem. O tomhle je ve školách zakázáno mluvit a rodiče dětí zuří. Říkali vám nadřízení, co vám hrozí za zneužití pravomoci? Ne to tedy neříkali a myslím si že přeháníte! Přestaňte být drzá mladá dámo. Volali jsme k vám do ředitelství a souhlasily, abychom se s vámi vypořádali po svém. No a to jako jak si to představujete pane řediteli. My nic špatného neudělali. Že jo? Jo přesně tak!“

Místní policie mezitím dojela do školy a převzali si slečny do vlastní režije. S odporem museli být tři vzdorné učitelky spoutány a odvedeny do vozu před školou. Před školou čekali rodiče dětí a nadšeně jásaly že bude spravedlnosti učiněno za dost. Kateřině se během jízdy na policejní stanici spustily slzy a začala prosit o propuštění. Ostatní dvě slečny sice nebrečely ale dožadovali se svých práv a vysvětlení.

„Mlčte ženy nebo vám to přihorší! Tsss hajzle jeden, odsekla Simona s Pavlínou a uraženě si duply v Autě. To Namíchlo policistu, který ženy převážel a věděl hned že podá hlášení, které na shovívavosti soudu nepřidá.

Při příchodu do inspekční místnosti bylo ženám nakázáno, aby se svlékly. Do toho se žádné nechtělo a začali protestovat. „Buď se svléknete sami a poslušně se nám ukážete a nebo vám pomůžeme. Ale nezaručujeme že vám neublížíme. A budeme to chápat jako odpor a soud to vše zohlední. Tak jak?“

Kamarádky se na sebe podívali a uznali že bude lépe spolupracovat. Velice neochotně a s rudými tvářemi se dali do svlékaní. Zdatní bachaři vše sledovali s úsměvem na tváři a kochali se nad ponížením evropských učitelek.

Po vysvlečení spodního prádla jsi přítomné ženy okamžitě zakryli své kundičky a prsa rukami. Rudé tváře naznačovali, že jsou velmi stydlivé.

„Ruce za hlavy dámy a rozkročte nohy. Kateřině se uposlechnout moc nechtělo ale po pobídnutí tomfou do břicha uposlechla i ona.

„Po zavolaní vašeho jména se postavíte sem a zaujmete vaši stávající pozici. Simona S!“

Před strážníky předstoupila žena vysokého vzrůstu s prsy číslo 3. Její postava, která nebyla ani tlustá ale ani štíhlá se bachaři líbila a nenechávala ho chladným. Její lehké opálení, šlo zřetelně vidět skrze kontrast mezi prsy a klínem. Ráda se, občas opalovala po práci ale skrze její stydlivou povahu nikdy ne na ostro. Co ovšem bachaře zaujalo byly její kaštanové vlasy po ramena. Neodpustil si je chytnout a promnout mezi prsty. Když přistoupil zezadu ke Simoně tak přivoněl k jejím vlasům.

Tato reakce se Simoně nelíbila a ucukla od dotěrného bachaře na stranu. Jeho reakcí na oplátku, bylo silné plácnutí po jejím bílém zadečku, kde se ihned objevila obtištěná veliká dlaň.

„Auuuu co si to dovolujete vy prase? Mlčte a předkloňte se!“ A přistála další rána na prdelku avšak na druhou, ještě nedotčenou půlku. Simona musela snášet tělesnou prohlídku, která zrovna nebyla prováděna v rukavičkách. Hotovo další!“

„Pavlína V, ke mně!“

Bachařům se ukázala Pavlína v plné parádě a s malým ostychem si dala ruce za hlavu a mírně rozkročila nohy. První čeho jsi bachař všimnul byly její překrásná světlá prsa č.3. Velikostně měla prsa stejná jako  Simona, jen o dost víc pevná a kulatá. A povytažením se ještě více zpevnila a zakulatila.

„Hmm, máš krásné kozy, s dovolením jsi šáhnu!“

Ošahávání prsou a břicha, které bylo pro slečnu dost nepřijemné a začala dělat problémy. Bolestivé usměrnění s dovětkem jí zklidnilo na tolik, že jí už ani nevadilo ošahávaní na kundičce a břiše, na kterém měla  očividné špíčky. Bachaři měli rádi, když bylo ženu ve vězení za co chytnout. A její postava, která nebyla štíhlá ale ani zas ne tlustá byla pro ně ideál krásy. Když konečně skončila prohlídka Pavlíny. Zbývala už jen Kateřina, která myslela že se studem snad propadne.

„Kateřina.Š ke mně“!

Rudá studem, zaujala pozici a čekala na nepříjemné ohmatávání. Pro stávajícího bachaře byla nejméně atraktivní. Toho využil druhý, kterému přišla Kateřina velice sexy. Její prsa č.2 byly z tria slečen nejmenší ale zato disponovala nejkrásnějším klínem, který ostatní dvě slečny jí jen tiše záviděli. Velké silné tmavé dlaně přejíždeli po světlé kůži a inspekčně prozkoumávaly ty nejintimnější místa. Ruce spadly z poza hlavy a instinktivně začali chránit svou relativně štíhlou postavu.

„Ještě jednou, tak ti budeme muset dát pár na holou. Prosím nechte nás, my jsme nic neudělali. Chceme právníka a zavolat si! Já vím, co přesně chceš a taky dostaneš. Dostat 5 ran rákoskou na prdel.“

Bachař chytnul Kateřinu za její nakrátko střižené vlasy s melírem a dovlekl ji ke kovovému stolu a donutil ji přehnout.

„Podrž mi ji“

Když přiskočil druhý Afričan na pomoc, aby podržel Kateřinu v přehnuté poloze, vzal ze skříně rákosku silnou jako ukazováček a cvičně švihnul do vzduchu. Zvuk, který vydal prut při cvičném švihnutí polekal trio slečen a pochopitelně nejvíce Kateřinu, která začala ustavičně prosit a slibovat, že bude dělat už vše co jí přikážou.

„Neboj, tohle tě naučí poslouchat“

Sviiist… cvak! První rána se zakousla do pozadí a naskočil rudý pruh přes celý zadek.

„Auuuu, jiiii to bolí. My víme“

Prásk, další jelito se začalo vybarvovat a nohy opět vyletěly do vzduchu.

„aaaaah prosím, už neee, to bolí. Prosím nechte jí, ona za nic nemůže. Mlčte nebo dostanete jednou tolik.“

Sviiist, Prásk, cvak. Výprask skončil a nastala prohlídka spodní části seřezané Kateřiny. Jelita na prdelce se mezitím ještě více zbarvila a zadeček napuchnul. Simona s Pavlínou se na sebe nechápavě podívali, čeho byli právě svědkyně.

„Teď budete odvedeny do cely, kde počkáte na zítřejší soud, doporučujeme se chovat klidně a tiše, oblečte jsi erární mundůr a jdeme“

Mříže se zacvakli a Pavlína se Simonou opatrně položily na matraci Kateřinu.

„Bolí tě to moc ? No jo. Počkej, namočím tady hard v umyvadle a zkusím ti ho na prdel přiložit.“

„Je to lepší? Trošku ano. No vidíš teď máš prdelku seřezanou jako zlobivá školačka. Haha hrozně vtipný. Holky, co nás asi zítra čeká?

Když ráno začal soud, bylo trio evropských slečen už v lavici obžalovaných a čekali na příchod soudce. Oproti jiným zemím zde probíhali soudy velice rychle a verdikt věděli ihned. Taktéž  výkon trestu se nastupoval tentýž den. Soudce přišel a celá zaplněná místnost lidmi se postavila. Přítomní byly zde, jak kolegové učitelek, tak i rodiče žáku, i běžný občané města.

Soudce jsi přečetl, čeho se slečny dopustily a o trestu měl jasno. S úsměvem sdělil verdikt.

„Vážené slečny učitelky, za hrubé zneužití svého postavení, za kažení naší mládeže ve škole, za hrubé chovaní při eskortu sem do vězení a kladení odporu při nástupu trestu vás tímto jménem zákona odsuzuji k 15 ranám bičem. Jelikož nejste občanky našeho státu, nemohu vám udělit více ran než 15. Ale věřím že trest bude pro vás i tak dosti ponaučující a bolestivý.  Trest bude vykonán dnes v poledne  v místním vězením na dvoře. Po ukončení vaší exekuce, budete smět i nadále vykonávat vaši profesi, ale jen s podmínkami, které určí vedení školy se soudem. Soud skončil můžete obžalované slečny odvést!“

Očividná panika u žen působila až hystericky a začaly se bránit. To ovšem nebylo nic platné a byly odvedeny do čekací místnosti.

„To je snad zlý sen, to není možný, to se nám jenom zdá. No myslím že se nám to nezdá. Co budeme holky dělat. No asi nic, vidíš že není s něma kloudné řeči. Budeme se muset smířit že nás zbičují. To ale nejde vydržet přeci. Jsme snad ve středověku?! Jak to že nám nikdo o těchto trestech nikdo nic neřekl. No možná jsme se nezeptali.“

 Do místnosti vešli dva vysocí zdatní muži. S úsměvem se na sebe podívali a sdělili ať si slečny vše odloží.

„Počkejte přece nebudeme nahé. To už jako přeháníte snad ne? Vysvlečte si všechno a hned nebo vám pomůžeme!“

Dozorci s pozorovali jak se bílé evropanky poslušně svlékají.

„Ruce za záda!“

Když zacvakli pouta, byly ženy vyvedeny přes budovu na dvůr. S pokrývkou hlavy znemožňující absolutního vidění se ocitly na dvoře justiční budovy zcela nahé a čekali co se bude dít dál. Jakmile bachaři sundali pokrývky hlavy triu slečen, naskytl sem jim pohled na zcela zaplněný dvůr lidmi. Od místní honorace s drahými polovičkami, kteří seděli na balkoně naproti trestného místa. Kolegy ze školy i obyčejný lid, kteří dostali možnost vidět ponížení Evropanek. Vše se jednalo o protekční lid až na učitele ze škol, těm podívanou zařídil sám pan ředitel, aby viděli, jak dopadnou když budou učit zakázanou látku!

Kateřina, Simona, Pavlína stály nahé, rudé studem, snažíc se mírným přikrčením alespoň něco málo zakrýt na svém nahém těle. Bachařům se ovšem nelíbila pozice, ve které se stály, než se vydá další pokyn. Chytnutím za vlasy a zatlačením tomfou do spodní části zad způsobilo že se ženy krásně prohnuly v zádech a ukázaly pravý opak, než by chtěly. To neuniklo i vedení věznice a pochvalovali si jak mají důkladný a svědomitý personál.

„Jdeme!“

Ženy popostrčeny směrem k davu se vydali na svou uličku handy a ostudy. Jejich největší ponížení v životě, které právě prožívali, už podle jejich pocitů nemohlo být větší. Že se hluboce zmýlily zjistily, když se dav rozešel do strany a spatřily tři kůly a z nich visící  provazy s karabinou a obojky. Každá popostrčena ke svému přiděleném kůlu čekajíc co bude dále. Bachaři nasadily svým svěřenkyním obojky a připnuly pouta k provazům.

Chvilková podívaná na přivázané učitelky ukončil začínající program dnešního dne. Všudy přítomní upřeli pohled na křičící a bránící se černošku s velkými prsy a pozadím. Zcela nahou, jí vláčeli zdatní muži na připravené podium, na kterém se díky poryvem větru pohupovalo lano na konstrukci připomínající šibenici.

Když černoška spatřila konstrukci s kladkou a lanem tak jí z těžkly nohy. Silní muži natočily silnější ženu směrem k publiku a počkali až dav utichne. Učitelské trio vše poníženě a upřeně sledovalo, byli rády že se pohledy nesměřují na ně ale na podium.

„Vážení a milý hosté, dámy a pánove. Dnes k výprasku bičem jsou odsouzeny tyto ženy.  Kateřina Š, Pavlína V, Simona S. Tyto ženy se dopustily hrubého porušení svého postavení jako pedagog. Ohrozily svým chováním naši budoucnost mládeže a tradice. K počtu patnácti ran. Po vykonání trestu budou k dispozici na obdiv aby, jste viděli jak dopadne ten, kdo poruší zákon.

Dále k bití bičem je odsouzena tato žena Namia J, která se zase dopustila, drobné krádeže a opakované prostituci. K počtu padesáti ran. Doufáme, že jí tento exemplární trest ponaučí a víckrát už trestnou činnost neprovede. Tresty mohou začít.“

Trhnutím byla žena postavena pod spouštějící se provaz a ruce jí byly vsazeny do provazové smyčky.

Nekladla ji žádný odpor a raději začala spolupracovat, ostatně dělat problémy nemělo smysl. Provaz se začal zvedat a sním i ruce odsouzené prostitutky. Když byla žena vytažena tak, že se dotýkala pouze špičky nohou, přišel muž v uniformě a měl v ruce stočený dlouhý bič. Popošel směrem ke visicí ženě a prohlídl ji zblízka. Moc dobře věděl, že lidé při veřejných trestech mají rádi představení. Nikam nespěchal, a bičem přejížděl ženě přes nahé tělo. Když uznal, že by se mělo začít, odkrokoval jsi potřebnou vzdálenost a rozvinul bič s tenkým koncem. Pohozením nástroje směrem za sebe, dal znamení že bičovaní započíná a honorace na balkoně s polovičkami se mohla uvelebit do svých křesel ve stínu a vzít si svůj vychlazený nápoj. Prostí lidé takové štěstí neměli a museli být na částečném ostrém slunci ale i tak byli rádi, že se mohli divácky podílet na dnešní exekuci. Nejvíce se všichni těšily až budou trestány slečny učitelky. Za tohle představení jsi určitě důležití lidé naženou plusové body, které jistě pomohou k udržení svých vysokých funkcí.

Výkřik a ostré prásknutí se ozvalo přes nádvoří a visící ženě se přes záda objevil první šlinc. Řezavá bolest neutichala ba právě na opak. Než se černoška zpamatovala z bolesti, letěl už bič vzduchem a omotal se kolem jejího podbřišku a žíla biče silně přilehla na citlivou kůži. Její reakcí bylo přitáhnutí nohou ke břichu. Křik trhal divákům uši a připoutaným slečnám naháněl ještě větší strach ze následujících chvil. Se slzy sledovali mučení černošky a občasné pohledy z diváků na ně!

Bičovaní systematicky pokračovalo a od stehen až po lopatky se objevovali jelita. Ušetřeny nebyli ani boky a břicho s prsami.

„Auuuu prosím, já už to nikdy neudělám! Slibuji prosím, jen mě prosím už nebijte.“

Muž s bičem přišel k ženě a zatáhnutím za vlasy jí do ucha zašeptal potichu smutnou informaci.

„Brzo prosíš kurvo, jsme teprve v polovině. Ale jedno ti můžu slíbit, tvé kozy políbí můj bič ještě mockrát, tak ti radím se uvolnit a vydržet“

Jak slíbil tak slovo dodržel a hned další švihnutí precizně zasáhlo obě bradavky.

„AAAAAAAUUUUU“

Hysterické škubaní těla s kopaním nohou využil muž a pokusil se trefit její ženství, ovšem tento pokus se nezdařil. Ze vzteku si tak ulevil na jejím pozadím, na kterém se ihned objevila tržná ranka na konci jelita.

Postupně, když bití došlo do zdárného konce, jsi upocená zlomená žena oddechla, že má tuhle bolestivou proceduru za sebou což se nedalo říct o nahých spoutaných divačkách pod podiem. Po odpoutání byla odvedena na ošetření tržných ran.

Jako lusknutím prstu všichni upřeli zrak na dívky a byly zvědavi která bude ta první. Ten, kdo vsadil Simonu vyhrál. Simona šla sama a důstojně, jak to jen šlo. Když došla na trestné podium, spatřila upřené pohledy zvědavých lidí, kteří se očividně těšily až bude bičována.

„Ruce! Prosím ne já už to nikdy neudělám slibuji prosím“

Na sliby brán ohled nebyl, místo toho jí ruce vyletěly po vytažení provazu nahoru a všem přítomným se ukázalo nahé, bíle vypnuté tělo. Provaz se zakousl do Simonin rukou a špičky nohou se jen letmo dotýkali země.

Příprava byla u konce a muž jsi vzal zpět svůj bič do režie. Započala stejná show jako u předchůdkyně,  jen s tím rozdílem, že si prohlídku muž užíval stokrát více. Neodpustil si ovšem i vmlouvání do duše a nenápadné dotyky přes nahé tělo. Lehkým poupravením vlasů za ucho řekl velmi klidně a tiše.

„Myslím, že vás tohle naučí dávat pozor na hubu. Velká škoda, že nemůžete dostat alespoň padesát. Nu což, vynasnažím se aby jste cítily i těch patnáct.  Dám si na vás záležet…“

Slova vnesená do ucha způsobila Simoně husí kůži a tím i ztvrdnutí bradavek. Tohoto jevu, jsi všimnuli i muži, co byli na podiu a vykouzlilo jim to blažený úsměv.

Muž dokončil dialog a odkrokoval jsi potřebnou vzdálenost. Simona začala propadat stupňující se nervozitě a snažila se připravit na bolest, která má přijít. Nikdy bita nebyla a to ani jako malé dítě když něco provedla.

Muž jsi nadhodil svůj trestný nástroj za sebe a chtěl zasadit první bolestivý polibek od biče. Na podium rychle přiběhl neznámý muž, který tiše a decentně sdělil muži dodatečné rozhodnutí ze strany soudce, který jsi užíval představení na balkoně.

„Co že? A proč je nemohu pořádně  bičovat? Máte jim dát jen výchovnou a ponižující lekci. Žádné surové bití. Je to rozkaz! Provedu!!“

Znechucený muž započal hlavní program na který se všichni těšily. Sviiiist, prásk.

Simona se zatnutými pěstmi a zuby dostala první ránu, avšak nevykřikla. Přes zadeček se začal vybarvovat první rudý pruh. Další polibek žíly biče na sebe nenechal dlouze čekat a ozdobil Simoniny záda. Tato rána byla opět vzládnuta mlčky.

„Auu, to bolí ale myslela sem že to bude mnohem horší.“

Řekla jsi v duchu Simona a přistála další rána do spodních část zad. Ovšem i když jí Kat bičem šetřil, bolest se nastupňovala a posledních pět ran jí dokázalo zlomit. Záda a zadeček byly pokryty rudými stopy a vzlykající a uslzená Simona se modlila, aby byla už propuštěna. Jejím prosbám bylo vyhověno ,avšak putovala ihned na výstavku ke svému přidělenému kůlu.

„Kleknout, nohy dozadu a ruce nahoru!“

Pouta zacvakla na ruce ale obojek jí zpět nasazen nebyl. To ale vynahradila nepříjemně potupná pozice, kdy více vyšpulit zadek už snad ani nešlo. S ruky na hoře, visícími prsy a vyšpuleným zadečkem, jí bylo nakázáno aby v této pozici setrvala než budou potrestány i její kolegyně.

Jako další šla Pavlína. Stou to bylo horší a muselo se použít hrubší síly na dopravení pod konstrukci. S násilím jí byly ruce dány do smyčky a vytaženy nahoru. Znechucený muž s bičem jí obrátil směrem k publiku aby se i ostatní pokochali nad vytaženým tělem ze předu. A uviděli její strach v očích. Pavlíně se vybavovalo jak jako malá zlobila a dostávala od rodičů výprasky na holou. Moc dobře věděla jak bolí  takové bití na holou kůži a tak proto nejspíše se tak vehementně bránila. Když byla natočena zpět zády k publiku popošel muž od Pavlíny na vzdálenost délky biče.

Bič se zakousl do kůže nad prdelkou a Pavlína dost obstojně vzládla první šlehnutí. Takto pokračovalo bití až do chvíle kdy, došel zpět onen neznámý muž, který upravil pravidla bičovaní.

„Jde vidět že tato je silná, můžete klidně přitvrdit, kolik jich má ještě dostat. Ještě šest. Tak se do toho dejte. Ať nám tady pěkně zazpívá! Provedu!!“

Muž radostně nadhodil bič nahoru a ostrým švihnutím trefil přesně Pavlíně obě prsa.

„Auuuuu pomooc! To bolí. Prosím nee.“

Práááásk… Žíla dopadla na podbřišek a zakousla se do levé půlky zadečku.

„Uiiiiii, auuu,eiiiiiiii neeeee“

Další rána už roztrhla kůži na prdelce a diváci začali radostně tleskat. Pavlína pochopitelně nesdílela stejné pocity jako přihlížející ale hystericky se škubala a přitahovala nohy směrem k břichu.

Poslední a zároveň nejbolestivější šlehnutí skončilo na  vnitřní straně stehen, kdy konec biče málem zasáhl stydké pysky.

Plačící bolavá Pavlína nedokázala vnímat okolí, jen bolest kterou jí způsobilo bičovaní. Když ji spustily dolů na zem, tak za podpory byla dopravena za kolegyní. Stud přebíjela pulzující palivá bolest na těle, která byla neutuchající. Simoně bylo kamarádky velmi líto a snažila se jí nějak povzbudit a utěšit. Ta stopy po biči také stále cítila ale dokázala by normálně fungovat, což se nedalo říct o Pavlíně, které nepříjemná pozice ještě více zhoršila situaci.

Poslední slečna byla dovlečena a vyzdvižena do vzduchu. Kateřina snažící se udržet své nohy skříženě u sebe aby zakryla své imtimní partie čekala na stejný osud jako potkal její kamarádky a kolegyně v jednom.

Muž rozparáděný z minulého bičovaní, přišel ke Kateřině a položil jí ruku na podbřišek.

„Tak co těšíš se? Protože já velmi! Jelikož jsi poslední předvedu ti všechno co umím.“

Slzy z očí se Kateřině spustily dolů a stékaly po tváři. Muž rozpustil stočený bič a podhodil ho směrem za sebe. Věděl, že musí začít velmi zlehka, aby mu bylo opět povoleno přitlačit. A tak okem zamířil na třesoucí se zadeček a byl připraven začít. Po rozkročení obou nohou skrze stabilitu, se napřáhl a bič vzlétl do vzduchu naproti visící Kateřině. Ta se zatnutým tělem a strachem z bolesti, čekala na polibek.

Bič prásknul přes Kateřininu prdelku a s výkřikem se začal vybarvovat první šlinc na bílem pozadí.

„Auuuuu, eiiiii. Uf uf jednaaa“

Muž s bičem se udivil, že trestaná žena započítala svou první ránu, aniž by jí to předem nakázal. Pokývnul rameny a vymaloval další pruh od biče přes záda.

„Ouiiiii jeeee, dvaaaa to bolí. Hm, ty jsi mě ale poklad, jen hezky počítej, těším se až budeš prosit!“

Kateřina zažívala opravdu těžké chvíle pod taktovkou černého muže, její stydlivost byla pryč a už jí vůbec nevadilo že se kroutí a roztahuje své novy všem na obdiv.

Práásk…

„auuuuuu, sss, eiii, devět, prosím už nee, ja už to nikdy neudělám. No konečně, toto trvalo!“

Pomyslel si v duchu muž a s tázavým výrazem se otočil na muže, jestli by nemohl přitlačit na intenzitě. Pokývnutím mu bylo naznačeno že smí. S vyzdvyženým obočím a úsměvem od ucha k uchu si nadhodil nástroj za sebe a zamyslel se kam udělí ostrou ránu. Vyhrály její prsa, nehledě na to, že byla ještě netknutá. Dlouhý bič vzlétl a rotoval nad černým mužem, který jsi bičování bíle ženy velmi užíval.

Prásk, bič ostře dopadl přes obě bradavky, obtočil se kolem ženina těla a zůstal viset na ni!

„Aaaaaaaaaa, pomooc, to bolí…..“

Trhnutím biče k sobě, muž natočil Kateřinu čelem k publiku. Uslzená a zlomená visela na provazech a bolestí kňučela. Prsní bradavky jí začínali natíkat a bolest se stupňovala.

„Pomooc, prosím… Kolikátou jsi teď dostala? ufff auuu deset, prosím ne tak silně já to nevydržím!…“

Muž jsi dal pauzu, aby doplnil tekutiny v nesnesitelném horku. Přítomní se mezitím kochali nad Kateřinou, která bezmocně visela, ze předu a netrpělivě čekali až trest opět započne. Její rudé nateklé bradavky nešlo přehlédnout!

„Zbývá posledních pět! Ne že by to na mě neudělalo dojet, myslím tvé počítaní ran ale těch posledních pět si vychutnám!“

Kupodivu muž nechal zbičovanou ženu i nadále směrem k publiku a dal se opět do práce.

Hlasité prásknutí se ozvalo přes nádvoří a na těle přibil další šrám, tentokrát již krvavý. Muži se podařilo tentokrát zasáhnout místo, kde končí zadek a začínajíé stehna.

Nelidský křik se linul přes nádvoří a muž již ani nečekal na dobrovolné započítání a uštědřil Kateřině další šlehnutí. Celý bič se obtočil kolem zbičovaného zadečku a konec dopadl těsně nad stydké pysky.

Křičící Kateřina dokázala jen sebou hystericky bolestivě škubat a snažila se marně uhýbat dalším ranám, které dopadaly ostře na její už tak zmučené tělo.

 Takto surově a tvrdě pokračovalo mrskání nebohé Kateřiny, dokud nedopadla patnáctá rána.

Pro slečnu učitelku to bylo v podstatě vysvobození, více ran by neunesla a nejspíše by bolestí omdlela. Nebyla tak silná jako její kolegyně anebo dokonce černoška Namia!

Jelikož nohy Kateřině nesloužily, musely jí doslova odnést na výstavku ke kolegyním.

Bachaři se ztratily z dohledu a začala výstavná část programu. I přes velké vedro využilo této možnosti spousty lidí. Někteří z publika se vydali rychle domů, aby ze sebe dostali vlny vzrušujícího hormonu, který se nahromadil během podívané. V těsné blízkosti se zdržovali převážně kolegové ze školy. Ženská část kolegyň jim tuto bolestivou potupu velmi přála, z důvodu žárlivosti skrze jejich ženskou atraktivitu.

Začala debata kantorů nad zmrskanými   kolegyněmi.

„Já bych jim klidně přidala víc, ostatně se dopustily hrubého porušení! Rákoska by nebyla špatná na ty jejich bíle zadky! Třeba jim třem někdy ředitel nařeže na holou před všemi jako mě kdysi! Dívejte na ty její cecky, jak má rudé bradavky. No jo, to ji musí asi hodně bolet…..“

Za to mužští kolegové měli zcela jinou debatu…

„Tak co, kterou by si bral? Dívej na ty jejich růžový kundičky, to je paráda! A ty kozy, jak jim pěkně visí, pohrál bych si sněma. To asi my všichni. Dobrý den pane řediteli! Tak co! Jste ponaučené?  Odpovězte !!Ano pane řediteli! To rád slyším, vaše vedení je vyrozuměno že jste byly veřejně zbičované a plně souhlasí s vaším trestem. To, kdyby náhodou jste si chtěly stěžovat!“

„Drazí kolegové, přeji vám příjemný zbytek zábavy a budu se na vás těšit ve škole. Děkujeme pane řediteli, na shledanou. Počkejte prosím…., Ano? Copak paní kolegyně. My ženský kolektiv jsi myslíme, že by Simona měla dostat přidáno, ostatně jako jediná byla bita jen sporadicky a máme obavu, aby jí trest byl dostačujícím. No to máte pravdu paní kolegyně.“

„Neee to není fér, já už sem přeci svoje bití dostala. Mlčte, nikdo se vás na nic neptal! Vše zařídím, ovšem se nebudu moc účastnit.“

Po domluvě s vedením věznice, odvedli Simonu do jedné z místností, kde už byly nachystána trestná koza a pověšené rákosky na stěně. Tento soukromý přídavný výprask jsi nenechal ujít žádný ze Simoniných  kolegů a nadšeně se nahrnuly do místnosti.

Při přivazování k trestné koze, se snažila ženská část asistovat, ale byly odsunuty stranou a napomenuty, aby nenarušovali úřední výkon. Jinak by jim hrozil podobný osud jako právě Simonu.

Po uvázaní byl sdělen verdikt.

„Váš přídavek bude deset ran na holou zadnici. Tak rozhodl zákon! Neee prosím už nee. Můžete začít pánové.“

Muž v uniformě, nadzvednul rákosku tlustou jako palec na úroveň své hlavy a prudce sní švihnul po vyšpuleném zadečku. Efekt dopadu byl fenomenální a přes místy poznamenanou prdelku od předešlého bičovaní se objevil bílí pruh připomínající spáleninu, který začal se ihned zbarvovat.

Kolegové se škodolibě po sobě podívaly a z výrazu všech přítomných je napadla stejná věc, tento přídavný výprask bude pro slečnu Simonu velmi bolestivý a pro ně velmi vzrušující.

Než se křičící Simona vzpamatovala mlaskla další rána, která by se dalo říci dopadla ihned pod tu první. Bolest se znásobila a i marná snaha se dostat z řemenů na rukou a nohou.

Rákoska prořízla vzduch a dopadla po třetí. Ostrá bolest neutichala, právě na opak a ze Simony se tak stalo malé dítě, které házelo hlavou ze strany na stranu a srdceryvně křičelo.

Při každé další ráně Simona kroutila svým zadečkem víc a víc, a ukazovala detailně svou mušličku všem na obdiv. To se líbilo převážně kolegům, avšak ženy jsi spíše užívali jako trest takový.

Muž zasáhl přehnutou Simonu tak silně až se rákoska ohnula do velkého oblouku a zanechala rudě červený až fialový pruh.

Whuuu, prásk čtyři.

„Aaaaaaauuuu“

Sviiiist prásk, Pět

„eiiiiii uooooooaa pomoc prosím, už nee“

Nastala kratká pauza, aby se mohli vystřídat muži mezi sebou, a zároveň aby naběhnulo napuchnutí na seřezaném zadečku. Tento mezi čas využívali dozorci vždy aby byl trest ještě více intenzivnější a pozadí více citlivé.

„To je dobře, že jsi navrhla aby jí přidali. Díky, přišlo mě to jako dobrý nápad. To tedy byl… Myslím si že si týden nesedne.“

Poslední část trestu započala. Rány dopadaly rychleji ale o to více  silněji.

Poslední švihnutí dopadlo na seřezaný zadeček. Třesoucí se Simonu nechali ještě chvíli odpočívat přehnutou a nastalo prohlížení pozadí z blízka. Rudý, opuchlý, seřezaný. Kolegové tak byli konečně spokojeni a Simonu dopravily zpět za kamarádkami. Když jsi všimly jak dopadlo její pozadí, zhrozily se a ani nedutaly aby je nepostihnul stejný osud.

Když pokročila hodina, byly přítomní diváci posláni domů. Kolegové a kolegyně se rozloučily a popřáli triu slečnám příjemný zbytek dne a na schledanou v práci.  Kateřina, Simona, Pavlína byly ošetřeny po bičování a dostali výjimečnou dovolenou na zotavení se. Jako velkorysost od pana ředitele.

Když se vrátily po výprasku do práce, ani jedna se nedokázala podívat kolegům do očí. Brzy se o jejich zbičování přestalo mluvit a probírat ono dané téma. Vše potom běželo jako před trestem a pokoušeli se přes to přenést. Během zbytku stáže, se už ani nezamyslely nad zakázanými tématy! Když byla ukončena stáž v zahraničí, slíbili jsi, že to zůstane jen mezi nimi a tak se i stalo.