Povídka „Šošana – 8. díl“

Poznámka admina: Jedná se o poslední díl série, 6. a 7. díl bohužel nemám.

Když proud ledové vody z hadice ustal, ležela nahá žena na zemi, strašnou zimou jí drkotaly zuby a po celém těle měla husí kůži. Její velké hnědé prsní dvorce byly stažené a zvrásněné zimou a bradavky, tvrdé jako kámen, trčely ženě z jejích velkých ňader jako dvě anténky.

„Tak vstávej ty zmrdaná děvko, podívej, co tady na tebe čeká“, prohlásil ten nejstarší a taky nejsurovější tyran. Šošana uslzenýma očima pohlédla nahoru a bezděky zaúpěla, když v jeho rukou zahlédla dva silnější provazy se stahovacíma smyčkami na koncích. Věděla, že bude věšena za prsa, ale netušila, že jí na ně nasadí stahovací smyčky. Podvědomě si položila ruce na ňadra, ale to ji už dva vojáci uchopili pod paží a hrubě ji zvedli na nohy. Než se nadála, měla ruce spoutané za zády policejními pouty. To již před ní stál její hlavní mučitel a obdivně pozoroval její vyvinuté poprsí. „To ti teda řeknu, holka, že tak velké bradavky, jako máš ty na těch svých koziskách, jsem ještě na žádné ženské neviděl. A to jsme jich tady měli v parádě už pěknou řádku, co chlapi ­? A málokterá tak dobře mrdala, jako ty. Přiznej se, kolikrát ses udělala, co?“ Šošana věděla, že se ji snaží co nejvíce ponížit, proto jen tiše stála se sklopenou hlavou a pozorovala podlahu mezerou mezi svými velkými prsy.

A pak už to přišlo: Voják jednou rukou podebral její levý prs, druhou rukou na něj nasadil smyčku, posunul ji až těsně k hrudníku a potom ji utáhl. Totéž zopakoval se ženiným pravým prsem a potom si vyskočil na židli a oba provazy přehodil přes kladku, visící na trámu. Potom za provazy pomalu tahal a pozoroval, jak se nebohá nahá svázaná žena napíná na špičkách svých dlouhých štíhlých nohou a jak začíná sténat bolestí. Když už stála žena opravdu jen na špičkách palců, voják tah zastavil a provaz zajistil. Šošany se pomalu začala zmocňovat panika, protože bolest v prsou už teď byla strašná a to ještě stále měla kontakt se zemí. Její prsy teď připomínaly nafouklé balóny, prsní dvorce měla nyní světle hnědé a velké jako koláče a bradavky temně rudé a velké aspoň dva centimetry. Po celé ploše prsů vystupovaly mučené ženě modré žíly. To již Šošana naříkala nahlas. Ještě více ji vyděsilo, když jeden z vojáků poklekl na zem a tenkým provázkem jí svázal k sobě její palce na nohou s rudě nalakovanými nehty. Teď si opravdu připadala úplně bezmocná a ponížená.

Ale to si již pro ni sadističtí vojáci vymysleli další porci bolesti. Jeden z nich se před týranou ženou objevil s dřevěnou deskou velikou asi metr krát metr z jedné strany pobitou asi deset centimetrů dlouhými tenkými a jako jehly ostrými hřebíky. Beze slova ji podstrčil pod její spoutané holé nohy, takže ostré tenké hřeby ihned vnikly do jejích spoutaných prstů na nohou. Mučené nahé ženě ihned došly důsledky toho jejich ďábelského nápadu. Strašnou bolestí nelidsky zařvala a ihned reflexivně pokrčila nohy v kolenou, aby se zbavila té strašné bolesti v prstech na nohou, ale okamžitě začala křičet znovu novou bolestí, která ji okamžitě začala tepat z jejich velikých nahých prsů, za které teď visela celou svojí vahou. Zmocnila se jí totální panika, nevěděla, jak si ulevit od té strašné bolesti v prsech, která ihned přešla do šílené bolesti v nohou, když se pokusila opatrně došlápnout na hřebíky, které ji okamžitě začaly vnikat do citlivých bříšek na prstech u nohou. Pološílená strašnou bolestí se nahá žena zmítala v poutech, strašně křičela a prosila své mučitele o smilování. Ti se ale jen smáli a když jeden z nich navíc začal nebohou zajatkyni šlehat bambusovou rákoskou přes její rajcovní holý zadek, nevydržela už žena takovou strašnou bolest a proudem moči postříkala vojáka, který stál před ní a právě se chystal trochu prohmátnout její nahou kundičku. „Ta svině mě pochcala!“ zařval voják vztekle, popadl z rohu místnosti další rákosku a začal s ní nemilosrdně nahou křičící ženu bičovat po jejích vypnutých velkých nahých kozách. Ta strašná kombinace věšení, bičování a píchání přivedla ubohou mučenou ženu po pár minutách k milosrdným mdlobám, její krásné tělo ochablo a zůstalo bez hnutí viset za ňadra na provazech.

Netušila, jak dlouho byla v bezvědomí, ale když začala zase vnímat, zjistila, že ji právě dva vojáci vlečou mezi sebou po schodech někam dolů do podzemí a uvědomila si, že i když byla v bezvědomí, neodpustili si ti chlípní prasáci oplzlé omacávání jejího nahého těla. Drželi ji každý z jedné strany pod paží a druhou rukou každý zpracovával jeden její nahý prs. Cítila, jak je jí jejím levým ňadrem pohazováno a na pravém je jí krouceno prsní bradavkou. Dost ji to bolelo, protože měla prsy od toho strašného věšení hrozně rozbolavělé, ale ještě horší pro ni jako pro ženu bylo to strašné ponížení její ženské důstojnosti, kdy věděla, že je pro ně jenom kus hezkého masa, které jim slouží jenom k ukojení jejich primitivních sadistických choutek. Věděla, že je zajímají jen její velká ňadra a ta její pružná buchta a že jim všem vyhovuje, že nechce mluvit, protože jim tím dává možnost ji pod záminkou výslechu tak strašně týrat, mučit a ponižovat a současně si užívat rozkoše, kterou jim její nahé tělo poskytuje.

Když se konečně odhodlala k tomu, aby otevřela oči, s hrůzou zjistila, že vojáky, kteří ji vedou do podzemí, ještě nezná a že jsou to vlastně ještě kluci. Mohlo jim být tak šestnáct, sedmnáct let, takže byli o nějakých deset let mladší než ona. Padla na ni tak silná vlna ponížení a studu, že ji bezděky vyhrkly slzy do očí. Jak se to vůbec může dít, že ji, dospělou ženu, tady dvě skoro děcka vedou mezi sebou nahou jako prst a jen tak mimochodem si pohrávají s jejími holými prsy a baví se mezi sebou o tom, jak je má na svůj věk pěkně pružné a jak má pěkně velké dvorce a tvrdé bradavky. A proč ona má ruce bezmocně spoutané za zády a nemůže jim za to dát pár facek a ta svá ňadra si zahalit.

„Kam,…kam mě to…vedete?“ slyšela sebe samu, jak s pláčem promlouvá k vojákům a podvědomě se hrbí, aby opticky zmenšila velikost svých ňader a opatrně se snaží našlapovat na svá rozpíchaná chodidla. „Ale, ale, tak naše kozatá slečinka se nám konečně probrala“ prohlásil s úšklebkem jeden z kluků a zmáčkl jí rukou nahý prs tak silně, že Šošana zavyla jako fena a málem znovu omdlela. „Budeš vyslýchána o patro níž, protože ten tvůj řev byl slyšet až nahoře na nádvoří a to, co s tebou hodlá velitel provádět za chvíli, to tě bude asi nutit k daleko většímu křiku než doteďka, takže velitel chce být s tebou ve větším soukromí.“ Ženě se při těch slovech začala podlamovat kolena a pokoušely se o ni opět mdloby. „Co jí, proboha, mohou ještě udělat, co by ji bolelo ještě více, než to, co musela vytrpět doteďka?“

Zatímco si žena představovala hrůzy dalšího výslechu, došli k dubovým dveřím na konci chodby a než se nadála, vešli všichni tři do místnosti asi tři krát pět metrů bez oken. Místnost byla úplně prázdná, pouze uprostřed stála bytelná dřevěná židle a v jednom rohu byla umístěna šedá plechová skříň a vedle ní byl ve zdi kohoutek na vodu a na něj napojená asi pět metrů dlouhá hadice. Tedy žádné extra mučírenské vybavení, ale Šošana si dokázala docela dobře představit, jak může pod rukama takových sadistů trpět nahá žena přivázaná k obyčejné židli. Ihned taky zjistila, že je v místnosti pořádná zima a všimla si, že vojáci jsou docela teple oblečeni. Jí ale ihned začala na těle naskakovat husí kůže, bosá chodidla ji strašně studila a po chvíli cítila, jak se jí stahují prsní dvorce a bradavky jí tvrdnou a nabíhají, což pochopitelně jejím dvěma mučitelům neuniklo. „Vidím, že tě tady to prostředí pěkně rajcuje, samičko,“ prohlásil starší z vojáků a prstem obkroužil naběhlou a tvrdou bradavku ubohé ženy. Šošana sebou trhla a s pláčem odpověděla: „Je…je mi strašná zima…pro…prosím, dovolte mi, abych se mohla obléknout. Pro…prosííím.“

„Chacha…velitel tady nevyslýchá oblečené ani muže, natož ženy, a už vůbec ne takové dlouhonohé prsatky jako jsi ty. Ale garantuji ti, že až si tě velitel vezme do parády, tak si na zimu ani nevzpomeneš. Budeš mít úplně jiné starosti…chachacha.“ Šošana se po těch slovech dala do pláče a zavřela oči, ale po chvíli cítila, jak jí někdo zase omacává její nahé čtverky a to, co vzápětí slyšela, jí vyrazilo dech. Mluvil na ni ten mladší, možná šestnáctiletý kluk: „Máme, paničko, ještě chvíli čas, než přijde velitel, takže bych chtěl, abyste mi podržela. Ještě jsem to s žádnou ženou nedělal a chci vědět, jaké to je.“ Šošana na něj jen nevěřícně vytřeštila oči, ale to už se ozval ten starší voják a se smíchem vyděšené ženě řekl: „Neslyšelas, kolega tě chce vymrdat, tak si okamžitě klekni na tu židli, přehni se přes opěradlo a vystrč tu svoji rajcovní kundu!“ Když se Šošana nehýbala, vytáhl voják zpoza opasku pendrek a vší silou udeřil promrzlou nahou ženu napříč přes stehna v místě, kde končí zadek a začínají nohy. Žena zavyla bolestí a s rukama spoutanýma za zády se svalila dopředu na zem a pořádně si narazila kolena a také obličej o tvrdou betonovou podlahu. Ale to ji už něčí ruce smýkaly za vlasy po podlaze směrem k židli. Tam ji ten starší voják uchopil zepředu za ztopořené prsní bradavky a tahem nahoru ji za bolestivého sténání donutil kleknout na židli, přičemž si dával záležet na tom, aby ji její velké bradavky drtil co největší silou. Když ji konečně prsy pustil, dělaly se ubohé ženě před očima fialové kruhy a přes závoj slz téměř neviděla. Než si ovšem stačila cokoli uvědomit, měla v sobě nasucho narvaného čuráka, tvrdého jako kámen. Bolestí málem omdlela, ale to se již začal mladý voják v její pičce zběsile pohybovat tam a zpátky až ji její velké kozy lítaly až k bradě a dole pleskaly o opěradlo židle. Zatímco mladý voják si ženu pevně chytil za boky, aby mu při té zběsilé mrdačce nespadla ze židle, starší z nich si stoupl před znásilňovanou ženu, bezohledně ji nacpal svého čuráka do jejích sténajících úst, rukama jí podebral její nahé létající cecky a brutálně jí je začal zpracovávat. Křičící žena nevěděla, co ji bolí víc, jestli ta její nasucho dřená kundička nebo její hrubě drcené cecky. Naštěstí mladý voják byl tak nadržený, že po pár minutách začal s čurákem zaraženým do Šošany až po koule stříkat své horké sperma do její vagíny. Šošaně blesklo hlavou, že byla od svého zatčení už tolikrát při mučení znásilněna, že klidně může otěhotnět. Její myšlenky přerušil proud semene, který se jí vyřinul do pusy s takovou silou, že se začala dávit. Cítila se strašně ponížená, když musela ještě po jejich mohutných orgasmech čekat s jedním povadlým čurákem v pičce a s jedním v puse, až se vojáci vydýchají a laskavě své údy vytáhnou z jejího těla.

Sotva skončila jedna hrůza, začala další. Spokojení a ukojení vojáci začali znásilněnou nahou ženu připravovat k výslechu. Ruce jí nechali spoutané za zády, ale kolem pasu ji omotali provaz, kterým ji připoutali k opěradlu židle, takže klečela na sedátku židle a břichem byla přitlačená k opěradlu, které ji končilo těsně pod jejími velkými prsy. Potom ten starší voják přinesl ze skříně v rohu asi půl metru dlouhý tenký drát, kterým vystrašené zajatkyni spoutal k sobě palce na jejích štíhlých nohou. Konec drátu potom přivázal pod sedátkem židle k příčné výztuze, takže tím vlastně její holé nohy úplně znehybnil a to velice bolestivým způsobem, protože každý pohyb působil vyslýchané ženě velké bolesti v palcích u nohou. A aby toho nebylo málo, mladší voják se před ní objevil s dalším asi metrovým drátem v ruce a velice zručně jí s ním obtočil oba nahé prsy těsně u hrudníku a docela silně dráty utáhl, takže zoufalá žena cítila, jak ji dráty skoro prořezávají její jemnou kůži na prsou. Konec drátu provlekl ten sadista mezi jejími teď již docela rudými prsy a přivázal k opěradlu židle, takže ubohá nahatá dlouhonohá prsatá žena teď byla nucena klečet na tvrdé dřevěné židli v bolestivé potupné poloze a každý pohyb jí působil velké utrpení. Šošaně blesklo hlavou, co že to musí být za lidi, když dokážou způsobit takovou bolest a utrpení ženě, která jim před pár minutami poskytla takovou rozkoš a uspokojení. Uvědomila si však, že jim to uspokojení poskytuje i teď, protože se jí zdálo, že se jim při pohledu na její bolest a ponížení zase tvoří boule v rozkroku. Cítila, jak jí z kundičky vytéká vojákovo sperma a teče jí dolů po stehně. Zoufale se rozplakala.

Mezitím starší voják rozmotal hadici a než se na to Šošana stihla psychicky připravit, začal na její bolestivě spoutané nahé tělo dopadat silný proud ledové vody. Začala řvát jako raněné zvíře, protože nedokázala zůstat pod takovým proudem vody v klidu a drát jí rozedíral kůži na palcích a na prsou. Zoufale se snažila si uvolnit spoutané ruce a nějak se chránit, ale pochopitelně neměla šanci. Tak si ulevovala alespoň zoufalým křikem. Když proud ledové vody ustal, klečela nebohá žena na židli jako v mrákotách, celá promodralá zimou a nekontrolovatelně se třásla. Zuby jí cvakaly úplně nahlas a na stažených prsech jí vystupovaly modré žíly. Prsní dvorce měla zvrásněné a stažené zimou a bradavky neměla v životě tak naběhlé a tvrdé. Nedokázala si představit, že by jí teď na ně někdo sáhl, ale věděla, že se to může kdykoli stát.

„Tak jak se cítíš před výslechem, prdelko?“ pronesl ten mladší voják a zálibně pohladil ženě její holý zadek. „Kdybych měl ještě čas, s chutí bych si tě ještě jednou vyšoustal, docela se mi to líbilo. Máš tu svojí pičinku pěkně těsnou, mému mackovi se v ní líbilo. A ty tvoje dojáky jsou taky rajcovní. Jestli přežiješ dnešní výslech, tak mi ještě určitě párkrát poskytneš pěkné potěšení.“

Šošana ani nestačila vstřebat tu další porci ponížení, když se rozletěly dveře a do místnosti vstoupil starý známý velitel a s ním asi deset dalších vojáků. Šošana v obličeji zrudla studem, když si uvědomila, kolik dalších lidí zírá na její nahé tělo v tak potupné poloze. „Tak, pánové, tohle je ta žena, která předávala informace nepříteli a která neustále tvrdošíjně jakékoli vyzvědačství popírá. Našim úkolem je dnes tady v této místnosti tuto ceckatou tvrdohlavou čubičku přinutit k tomu, aby nám řekla komu a kolik toho již stačila předat.“ „To je teda kus ženské, to vám povím, ta by chladila brousek.“zasmál se jeden z nových vojáků a úlisným pohledem spočinul na ženiných holých prsech. Šošana jen odvrátila hlavu a do očí ji zase vyhrkly slzy ponížení.

„Tak, paní Tamirová, než začneme, nechcete si ušetřit další bolest a nechcete nám po dobrém prozradit to vaše malé tajemství?“ zeptal se velitel a zkontroloval pohledem na její palce a na prsy způsob ženina upoutání. „Nic jsem neudělala…jsem…jsem nevinná, musí to být nějaký omyl“ vzlykala nahá žena a přestože se strašně bála dalšího mučení, věděla, že nesmí mluvit, protože by poslala na smrt spoustu dalších lidí.

„Dobrá, takže začneme“ řekl velitel a pokynul jednomu z vojáků, který mu podal dva asi půl metru dlouhé tenké dráty, na jednom konci zbroušené do špičky. Velitel přistoupil ke své nahé zajatkyni, která vytřeštěnýma očima sledovala ostré dráty, a zálibně ji prohnětl levý cecek. Už jen ta manipulace s jejím spoutaným prsem donutila ženu k zoufalému nářku. „Moc sebou neházej, prdelko, budu ti teď zavádět středem bradavky do tvého kouzelného cecku drát a to tě bude dost bolet, takže se soustřeď na něco příjemného, třeba na to, jak sis tady pěkně zašoustala s našimi mladými vojáky, chachacha…“, ponižoval ženu voják a než se nadála, nasadil jí na hrot její tvrdé ztopořené prsní bradavky špičku drátu a pomalu jej začal tlačit do prsu. Mučená žena jen nevěřícně pozorovala drát, jak mizí v jejím promrzlém prsu a z úst se jí začal drát zoufalý řev, který se stupňoval současně s bolestí, která vystřelovala nebohé ženě z jejího týraného cecku. Když drát pronikl celým prsem a dotkl se žebra, vystříkl z ženiny pičky proud moči a Šošana omdlela. Vojáci počkali, až přijde žena zase k sobě a celá procedura se opakovala s druhým prsem. Mučená žena nemohla uvěřit, že se to opravdu děje. Když se trochu vydýchala z té strašné bolesti a její řev se změnil v sténání a prosby, viděla Šošana, že jí z každé bradavky trčí asi deset centimetrů drátu a prsy jí začínají natékat.

Když dokázala zase nebohá žena trochu zaostřit zrak, spatřila velitele, jak se k ní blíží se zapalovačem v ruce a při tom pohledu se okamžitě roztřásla hrůzou. Když začal voják zapalovačem klidně nahřívat konec drátu trčící z ženina levého prsu, začala sebou mučená žena zoufale smýkat v marné snaze dostat se z dosahu zapalovače a vůbec nevnímala, že si rozedírá jemnou kůži ňader a palců o ostrý drát. Jak se drát v prsu nahříval víc a víc, přecházelo ženino bolestné naříkání v nekontrolovatelný řev a už podruhé se mučená žena tou strašnou bolestí pomočila. Když voják opakoval pálící proceduru u druhého prsu, Šošana se pozvracela a dříve než bolestí omdlela, poprvé od zatčení ji blesklo hlavou, že nevydrží a bude mluvit. Naštěstí, než to stačila v bolestné agónii zakřičet nahlas, ztratila opět vědomí.

Probrala ji strašná zima a když přišla k sobě, zjistila, že je stále připoutána k židli ve stejně potupné poloze a pohledem na svá nahá ňadra zjistila, že dráty jsou stále na svých místech. Byla celá mokrá a zmrzlá, takže jí bylo jasné, že ji opláchli ledovou vodou. Bolestí, která jí vystřelovala ze všech částí těla, začala zase naříkat. To již před ní stál zase ten strašný tyran a v ruce držel dvě asi metr dlouhé autoantény z pružného drátu. Žena zavyla hrůzou.

„Paní Tamirová, máte teď dvě možnosti. Buď nám teď hned všechno řeknete a já vás ihned zbavím všech těchto nástrojů, dovolím vám se zase obléknout a dostanete horký čaj, nebo budete nadále nesmyslně zapírat, a v tom případě na vás použiji takzvanou baštonádu, což jak jistě víte, je bití přes holá chodidla. Provádět ji budou dva mí vojáci, každý na jedno vaše půvabné chodidlo a použijí k tomu tyto antény. Garantuji vám, že tato bolest bude ještě stokrát horší než to, co jste musela podstoupit doteďka. Takže, jak se rozhodnete?“

Šošana o baštonádě slyšela hodně a po tom, co s ní doteďka prováděli, věděla, že tak šílenou bolest by už nevydržela. I když jí bylo ze sebe zle, slyšela samu sebe, jak říká: „Ách…řeknu vám všechno, jen už mě, prosím vás dál nemučte, zbavte mě, prosím těch…těch..hrozných drátů a dovolte mi se obléknout…och.“

„Tak se mi to líbí“, prohlásil velitel a hned začal vydávat příkazy. Jeden z vojáků vytáhl naříkající ženě dráty z ňader a odvázal jí z prsů ten hrozný drát a druhý jí rozvázal palce na nohou. Potom ji ještě odpoutali od židle a nakonec ji také zbavili pout na rukou. Ztýraná žena se opatrně posadila na židli a začala si pomalu ulevovat od té hrozné bolesti v prsech tím, že si je opatrně hladila a hnětla. Uvědomovala si, jak to asi vypadá, když si nahá prsatá žena na židli hraje se svými velkými cecky, ale nemohla si pomoct. Mezitím se vrátil jeden z vojáků s náručí plnou oděvů a podal je veliteli. Ten je pohodil na zem před židli, na které seděla nahá zajatkyně, a řekl: „Tak, paní Tamirová, můžete se obléknout a potom půjdeme všichni do mé kanceláře, kde vaši výpověď zaznamenáme. Chtěl bych vám jenom říct, že pokud byste si to rozmyslela a nahoře nechtěla vypovídat nebo nám neříkala všechno, bez řečí vás nechám odvést znovu sem dolů, spoutat stejným způsobem a osobně vás budu mučit tak dlouho, dokud ve strašných bolestech nezemřete. A ta slíbená baštonáda bude jen takový úvod. Věřte mi, že s výslechy zajatců mám velké zkušenosti a hlavně ženy dokážu vyslýchat opravdu trýznivým způsobem. Zatím se mi tady každá žena při mučení přiznala úplně ke všemu. Takže oblékat a jdeme!“

Šošana si roztřesenýma rukama vybrala z hromady oblečení modrou sukni těsně nad kolena a protože jakékoli spodní prádlo v hromadě chybělo, oblékla si ještě bílou košili, která jí byla sice trochu velká, ale aspoň tak vyzývavě neodhalovala křivky jejích ňader, které se jí bez podprsenky pod košilí volně pohupovaly. Na hromadě byly i světle hnědé punčochy, které si žena natáhla na své dlouhé štíhlé nohy. Byly sice jemné, ale aspoň trochu ji hřály. Lodičky byly její, takže jí na její drobnou nožku padly jako ulité. Panebože, to byla úleva, nemuset těm chlapům ukazovat holý zadek, lasturku ani bradavky.

Na rukou ji opět zacvakla policejní pouta, takže s rukama za zády byla vyvedena ven z té strašné místnosti, kde během nějakých čtyř hodin zažila tolik strašné bolesti a ponížení, kolik nezažila za celý svůj život. Byla pevně rozhodnuta se sem už nikdy nevrátit. Prostě ji mučení zlomilo.

Teď sedí již deset měsíců ve vězení a kromě vzpomínek na to nelidské mučení, které zažila při výsleších, si ještě někdy vzpomene na to, že i samotné zapisování její výpovědi ve velitelově kanceláři neproběhlo pro ni vůbec důstojně a bezbolestně. Po celou dobu výpovědi, kterou zapisovala nějaká starší sekretářka a která trvala asi dvě hodiny, musela Šošana stát opřená o velitelův stůl s rukama spoutanýma za zády, s nohama široce rozkročenýma a se zadkem vystrčeným do místnosti. Zatímco odpovídala na velké množství velitelových otázek, ostatní vojáci si ji postupně brali zezadu a šukali ji do kundičky i do zadku. S vyhrnutou sukní a ceckama vytaženýma z výstřihu košile musela ubohá žena vytrpět asi dvacet souloží a během sténání a výkřiků bolesti a studu, odpovídat plynule na velitelovy otázky ohledně její vyzvědačské činnosti. Když byl velitel konečně spokojen, musela podržet i jemu a potom se konečně mohla vysprchovat ve vězeňské koupelně a dostala najíst a napít.

Teď sedí sama v cele a čeká, co bude dál. Nikdo ji už neubližuje, pouze velitel ji někdy navštíví v její cele a nechá se od ní obšťastnit. I když ji jeho rozkoš většinou dost bolí, pořád je to lepší než baštonáda…