Povídka „Šošana – 4. díl“
Povídky na tomto webu mohou obsahovat popisy nekonsensuálních aktivit, násilí, dominance, submisivity a dalších BDSM praktik. Upozorňuji, že se jedná výhradně o fikci určenou k poškádlení fantazie dospělých osob, která reálně nikomu neubližuje. Rozhodně nemají sloužit ke schvalování násilí, nebo dokonce jeho podpoře. Reálné BDSM je vždy prováděno na základě dobrovolného souhlasu mezi dospělými osobami, které takové hrátky vzrušují a naplňují. Všechny postavy vystupující v povídkách jsou smyšlené a veškeré sexuální aktivity popisované v příbězích jsou prezentovány jako aktivity mezi dospělými osobami. Pokud máte problém pochopit rozdíl mezi fikcí a realitou, trpíte nenávistí k ženám (nebo komukoliv jinému), nebo nechápete důležitost konsenzu v těchto hrátkách, tak tyto stránky pro vás nejsou vhodné.
Když velitel dokončil svou práci na Šošaniných nahatých ňadrech, obešel stůl, posadil se pohodlně na židli, zapálil si cigaretu a poručil jednomu ze tří vojáků, kteří stáli u stěny, aby zajatkyni nejdříve prohledal, jestli před nimi neskrývá nějaké dokumenty. Šošana, která se snažila vyrovnat s pulzující bolestí ve svých nateklých bradavkách, věděla, že to je jen další pokus o její ponížení jako ženy, protože všem muselo být jasné, že když už ji vyslýchali svlečenou u ní doma, nemůže přece nic skrývat. Jeden z vojáků však ihned velmi ochotně přistoupil zezadu ke stojící ženě, klekl si na kolena a začal s prohlídkou ženiných vypnutých nohou. Pomalu sténající ženě rukama začal osahávat její štíhlé kotníky, jel nahoru přes vypnutá lýtka, kolena a hebká stehna, až narazil na lemy jejích samonosných punčoch, které dokonale rukama obkroužil, jestli snad za nimi něco žena neukrývá. Potom pomalu obřadně vyhrnul Šošaně její černou minisukni až do pasu a odhalil všem pohled na její miniaturní černá tanga, která opravdu zakrývala jen to nejnutnější. Když začal voják svýma chlípnýma rukama ojíždět ženin polonahý zadek, zavřela ponižovaná žena raději oči, aby se nemusela dívat na velitele, kterému se takové zacházení s bezbrannou ženou evidentně líbilo. Když ale Šošana cítila, že jí voják začíná stahovat její kalhotky dolů, začala prosit, o slitování, ale výsledkem bylo, že její kalhotky skončily na zemi a voják jí bezostyšně prohmátl její strachem a ponížením sevřenou kundičku. Myslela, že hanbou omdlí. Voják mezitím v rychlosti vyjel ženě nahoru přes boky k dalšímu objektu jeho zájmu, velkým, vypnutým nahým ceckům. Ty začal prohledávat opravdu důkladně. Hnětl je a mačkal tak silně, že nebohá Šošana měla pocit, že se jí musí ty její přivázané zduřelé prsní bradavky odtrhnout od prsů. Velitel, který zálibně pozoroval potupnou prohlídku, v duchu ocenil to, že si zatím ta naříkající a sténající mladá žena nedovolila stoupnout na celá chodidla, i když musela snášet docela silnou bolest.
Když voják skončil s ponižující prohlídkou a jeho ruce opustily konečně nateklé prsy sténající zajatkyně, vstal velitel od stolu a přistoupil těsně k Šošaně. „Co myslíš, ty vyzvědačská kurvičko, kterou část těch svých velkých cecků máš nejcitlivější? Kromě bradavek, samozřejmě.“ Šošana se snažila oprostit od reality, tak jenom odvrátila hlavu stranou a zavřela své uslzené oči. Nevšimla si proto, že ve vojákových rukou se objevily dvě asi třicet centimetrů dlouhé tenké jehly, které muž sebral ze stolu a nyní je držel směrem vzhůru těsně pod ženinými zvednutými nahými prsy. „ Dobrá, čubičko, můžeš se postavit na celá chodidla.“ řekl nebohé ženě velitel. Ta se bláhově domnívala, že chce trochu ulevit jejímu utrpení, tak bez rozmýšlení na svá půvabná chodidla došlápla. V tom okamžiku hroty jehel vnikly zespodu do měkkého masa ženiných nahých ňader a současně velitel vymrštil ruce s jehlama vzhůru, čímž propíchl ženina ňadra tak, že hroty jehel vylezly ženě vedle natažených bradavek z jejích velkých tmavých zvrásněných prsních dvorců ven. Šošana v okamžiku, kdy jí z prsů do celého těla vyšlehla hrozná bolest, prudce pohlédla dolů na své nahé prsy, spatřila jehly, hrůzou zaklonila hlavu prudce dozadu a řvala a řvala tou strašnou bolestí. Současně se pokoušela zoufale osvobodit své spoutané ruce tak, že si do krve rozdírala zápěstí o pouta. Strašně si potřebovala ty prsy chytit do rukou a zmírnit tu strašnou bolest, ale pochopitelně jí to nebylo dopřáno. Cítila, že ji jeden z vojáků bere zezadu za paže a přidržuje ji, aby se neskácela na podlahu. Před očima se jí začaly dělat barevné kruhy a cítila, jak se propadá do milosrdného bezvědomí. Ještě než mohla nebožačka úplně omdlít, začal ji velitel prudce fackovat přes tváře, čímž ji zase probral k vědomí. Šošana na něj pohlédla skrze závoj slz, které se jí řinuly z očí a stékaly jí mezi ňadry na břicho a mezi bolestnými steny se jí z prokousaných rtů ozývalo tlumené „prosím, prosím, pusťte mě, to strašně moc bolí, prosím, ááách bože, prosíím.“
Velitel s úsměvem pozoroval ty nádherné, veliké heboučké cecky své zajatkyně a řekl: „Tak komu a kolik jsi toho už odeslala, samičko?“ Žena bezmocně odvrátila hlavu a řekla: „Nevím o čem mluvíte.“ Velitel se jen usmál a poručil vojákovi, který stál za ženou, držel ji za paže a přes její rameno pozoroval její vytažené a propíchlé prsy, aby trochu povytáhl provázek, který držel její velké těžké prsy a zařezával se jí do krku. Když to voják udělal, vydral se mučené ženě z hrdla bolestný nářek, a z jedné bradavky jí začal dolů po prsu stékat pramínek krve. Pak velitel neřídil vojákovi, aby provázek přeřízl. Než se Šošana vzpamatovala, voják nožem provázek přeťal a její velké těžké nateklé prsy jí s plesknutím klesly na břicho. Současně se spodní konce obou jehel zapřely ženě o žebra a jehly tak popojely v prsech asi o tři centimetry dopředu. Šošana nelidsky zavyla a z její bolestí sevřené pičky vystříkl proud moči. Jen tak tak se držela při vědomí, napůl stála a napůl byla přidržovaná vojákem za sebou. Její bolestivý řev se měnil v srdceryvný křik, potom v pláč a nakonec vysílená žena pouze tlumeně sténala. Bože, jak ráda by si ty prsy alespoň pohladila a trochu ulevila té hrozné bolesti, ale věděla, že sahat na prsy jí zřejmě budou všichni ostatní a ona bude muset jen trpět. Ale i přes hroznou bolest a nesmírné ponížení její ženské důstojnosti, byla rozhodnutá neprozradit nic. Velitel ji zatím zálibně pozoroval a pásl se na jejím ponížení, studu a bolesti. Byla velice krásná, jak tam tak stála, dlouhé štíhlé nohy v nylonkách, stehna stisknutá křečovitě k sobě, nádherný klín, ploché břicho a ty její nádherné zpocené koziska, kterým ani dlouhé mučení neubralo nic z jejich krásy. Přistihl se, jak mu při pohledu na ty tvrdé zduřelé bradavky, ze kterých visely kusy provazů a na ty velké zvrásněné prsní dvorce s trčícími jehlami, tvrdne jeho velký čurák na kámen. A k tomu to její sténání… už teď ho napadalo několik dalších postupů mučení, kterým tu ceckatou vyzvědačskou kurvu podrobí.
Jak se vám článek líbil?
Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte
