Povídka “Silvestr s Hanou a Janou”

Tentokrát připadl poslední den v roce na středu a jak už to bývá, většina lidí má volno od středy až do neděle. Ani u nás tomu nebylo jinak. Silvestra a Nový rok většinou trávím doma s přítelkyní Hanou. Tento rok ale Hana přišla s informací, že pozvala kamarádku Janu, s kterou se nedávno potkala při nákupu v Kauflandu. Jana je její spolužačkou ze základní školy a nedávno se rozešla se svým přítelem.

Jana přijela již v úterý večer s tím, že se zdrží asi do pátku. Nikdy předtím jsem ji neviděl a tak jsem byl mile překvapen, když se ve dveřích objevila menší černovlasá atraktivní dívka, s hezky vyvinutým poprsím a pěkným zadečkem. Večer jsme chvíli poseděli, vypili láhvinku vína a šli celkem brzy spát. Bydlíme totiž na vesnici, do práce dojíždíme do Prahy což znamená brzké ranní vstávání a tak jsme zvyklí chodit brzy spát.

Ráno děvčata vyspávala celkem dlouho. Já jsem zatím stihl nakoupit, uvařit snídani a připravit pár věcí na malou večerní oslavu konce roku. Vaření je totiž mým koníčkem a tak pokud mám čas, tak Hanku k plotně nepustím. Při snídani přišla řeč na dovolenou a Jana se živě zajímala o to, kde jsme letos byli na dovolené. Hana se hned rozpovídala, že jsme byli koncem června v Chorvatsku na ostrově Krk v Bašce v naturistickém kempu Bunculuka a že máme nějaké fotografie, které ji ráda ukáže.

Fotografie máme v digitální podobě uloženy v počítači a rozděleny na složky veřejné a soukromé. Ve složce soukromé jsou fotografie, kde já nebo Hana jsme vyfoceni nazí a tudíž nejsou určeny pro třetí osoby. Holky se tedy přesunuly k počítači, aby si mohli fotografie prohlédnout. Já jsem zatím zůstal v kuchyni, kde jsem měl ještě nějakou práci. Asi po deseti minutách jsem se šel podívat za děvčaty a hned od dveří vidím, že na monitoru je moje fotografie ze složky soukromé.

„No to snad nemyslíš vážně !“ rozčiluji se. Ne, že bych se styděl, ale nemusím před Janou vypadat jako exhibionista. „Za toto by jsi zasloužila pořádně potrestat,“ pokračuji dále.

„Víš, já …“ začala ze sebe soukat nějakou omluvu Hana.

„Za to můžu já,“ přerušila Hanu Jana, „viděla jsem, že tam máte složku soukromé a chtěla jsem aby mi Hanka ukázala i tyto fotky. Hanča nechtěla, ale já jsem jí přesvědčila.“

„Neměla se dát přesvědčit,“ odvětím, „ale to si vyřídíme až v soukromí. Teď to laskavě vypněte! Nebudeme si přece kazit poslední den v roce.“

„Nemůžeš přece trestat Hanku za něco, co jsem zavinila já,“ oponuje Jana.

„Ale to je náš problém, který vyřešíme později,“ odvětím.

Nikdy jsem Hanku nijak netrestal a nemněl jsem to v úmyslu ani tentokrát. Letos o Velikonocích jsem ji jako vždy vyplatil pomlázkou, ale trochu víc jsem přitlačil. Zarazilo mne, že se ani moc nebránila a jak jsem později zjistil na jejím zadečku to bylo ještě pár dní znát. Došel jsem k závěru, že se jí to asi líbilo, ale nenašel jsem odvahu navrhnout, že bychom to mohli zopakovat častěji a ne jenom na Velikonoce.

Ještě jsem s Janou chvíli diskutoval o tom kdo to zavinil a kdo by měl být potrestán, až mně došla trpělivost a prohlásil jsem „dobře, když stále trváš na tom, že jsi vše zavinila ty, tak Vás asi budu muset potrestat obě dvě. Ty jsi tedy vina tím, že jsi to vyprovokovala, a Hanka je vina tím, že se nechala ukecat a umožnila ti ty fotky prohlédnout. Počítej ale s tím, že to bude přísný trest a že ho rozdělím mezi Vás dvě stejným dílem. Já navrhuji, abychom této diskuse raději zanechali a zbytečně si nezkazili Silvestra.“

„To by mě zajímalo jak bys nás potrestal ?“ provokovala dál Jana.

„Tak dobře, když tomu tak chceš, rád ti vyhovím. Ale nejdřív musíte obě slíbit, že trest bez odmlouvání přijmete.“

„Já bych ale chtěla vědět o jaký trest půjde, protože jinak nemám žádnou záruku, že nevymyslíš nějaké středověké mučení nebo něco podobného.“

„Tak to ti mohu slíbit, ale také tě musím upozornit, že nepůjde jenom o pohrožení prstem a že půjde mimo jiné i o fyzický trest“, obzvláště slova fyzický trest jsem hodně zdůraznil a doufal, že konečně tuto debatu ukončí odmítnutím.

Stalo se ale něco co jsem nečekal, Hanka, která se dosud držela stranou prohlásila: „Já jsem připravena bez odmlouvání přijmout trest který mi určíš“, což mi téměř vyrazilo dech.

Myslím si, že to překvapilo i Janu, která dle mého mímění pouze provokovala a toto neočekávané prohlášení Hany ji zkřížilo plány. Bylo na ní vidět jak horečně přemýšlí, asi ji bylo trapné teď vycouvat, ale myšlenka vkročit do neznáma jí asi taky nelákala. Já jsem doufal, že Jana vezme zpátečku, dáme si panáka a na celou záležitost zapomeneme.

Jana ještě chvíli intenzivně přemýšlela a pak prohlásila: „Když už jsem si to takhle zavařila, dobře mi tak. Jsem připravena bez odmlouvání přijmout spravedlivý trest, který mi určíš. Je mi jasné, že součásti trestu bude i výprask, doufám, že nebudeš moc přísný.“

„Samozřejmě“ odpověděl jsem „trest se dozvíte po obědě.“

Nemohl jsem o trestu rozhodnou hned, protože i mne tato situace zaskočila a musel jsem si tedy nechat nějaký čas na rozmyšlenou. Šel jsem vařit oběd a přemýšlet jak holky potrestám. Napadaly mě různé myšlenky až jsem došel k závěru, že když si to dívenky takhle zavařily, měly by si to dlouho pamatovat, ale neměl bych to přehnat s výpraskem, který jsem vlastně avizoval a tak musí být součástí trestu.

Po obědě jsem všem nalil panáka vodky, přiťukli jsme si a já se ujal slova. „Je mi zcela jasné, že jste to přehnaly, a proto Vám dávám ještě jednu šanci. Opravdu souhlasíte, abych Vás potrestal ?“

„Ano“ okamžitě odpověděla Jana.

„Ano“ odvětila Hana.

„Dobře, za toto provinění je přiměřeným trestem dvacet pět na holou a klečet dvacet pět minut. Protože se o trest musíte rozdělit dostane každá z Vás třináct ran na holou největší vařečkou jakou máme v kuchyni, každá bude následně klečet třináct minut a to vzpřímeně, s koleny minimálně 50 cm od sebe, předpaženýma rukama na kterých bude umístěna vařečka, nebo jiný odpovídající předmět. V případě, že Vám spadne předmět z rukou, nebo nebudete klečet vzpřímeně a nebo kolena budete mít méně než 50 cm od sebe, klečení se přerušuje a za každou neodklečenou minutu dostanete jednu ránu na holou, tentokrát však páskem od mých kalhot. Před výkonem trestu se svléknete do naha a nahé zůstanete zbytek dnešního dne a celý zítřejší den až do půlnoci. Trest bude vykonán ihned, pořadí určí los.“

Očekával jsem, že děvčata začnou protestovat, ale nestalo se tak. K losování jsem použil dvě sirky. Jednu jsem zkrátil a pak jsem dal Janě možnost vytáhnout si jednu sirku s tím, že pokud si vytáhne tu kratší, bude potrestána jako první. Jana chvíli váhala a pak se rozhodla pro levou sirku, jak se ukázalo byla to ta delší a tak jako první bude potrestána Hanka. Zašel jsem do kuchyně pro tu největší vařečku, kterou máme. Je opravdu velká, průměr asi 10 cm, myslím že bude akorát pro zadečky dívek.

„Takže děvčata, nebudeme to odkládat,“ povídám, hrajíc si s vařečkou a těšíc se, až ji použiji „prosím odložte si vše co máte na sobě a připravte se na potrestání. To znamená, že obě odložíte veškeré oblečení a Hanka se ohne tady přes sedačku, vyšpulí na mne zadeček, já ji vyplatím jejich třináct ran a pak jí vystřídá Jana a ji též vysázím třináct ran.“

Holky se začaly svlékat, Jana sice na chvilku zaváhala, ale když viděla, že Hanča je již skoro nahá, tak ji rychle následovala. Hanka má menší kozičky, tak akorát do ruky, vyholenou kundičku dohola, je to celkově pěkná holka, která když se svlékne tak ji to sluší víc než oblečené. Jana má pěkně vyvinuté pevné kozy, kundu neoholenou, zarostlou černými dlouhými chloupky, ale jinak je to štíhlá dívka o něco málo menší postavy než Hanka. Když se obě dívky svlékly, Hanka se bez říkání ohnula přes sedačku a pronesla: „Tak můžeš začít.“

Začal jsem tedy s výpraskem, vařečka dopadala střídavě na obě půlky Hančina zadečku s co největší intenzitou, ale tak abych vařečku nezlomil, to bych pak neměl čím vyplatit Janu. Počínaje desátou ranou se při dopadu vařečky začalo z Hančiných úst ozývat malé zasyknutí, ale jinak výprask absolvovala bez problému. Pohladil jsem jí po pěkně červeném rozpáleném zadečku, neopomněl jsem rukou zajet i mezi stehna a pak jsem jí požádal, aby si vyměnila místo s Janou. Jana zaujala místo k výprasku a jen tak prohodila: “Tak začni, ať to lechtání vařečkou mám za sebou.“

Tak jsem tedy začal, snad s větší intenzitou než při výprasku Hany jsem střídal jednu půlku zadečku s druhou, ale Jana všech třináct ran vydržela bez jediného povzdechnutí.“Také jsem jí pohladil po zadečku, zlehka přejel rukou mezi stehny a dovolil jí vstát.

„Bylo to takové hezké pošimrání,“ provokovala Jana.

„Já se příště polepším,“ odvětil jsem jí.

Došel jsem do kuchyně pro dvě menší vařečky a oznámil jsem děvčatům, že bude následovat druhá část trestu. Obě klekly, tak jak jsem určil, předpažily ruce a já na ně každé položil vařečku. Zapnul jsem stopky a kochal se pohledem na dvě pěkná dívčí těla.

Po pěti minutách se Jana začala trochu ošívat a po sedmi minutách prohlásila, že už jí to nebaví a že si zbylé minuty radši vybere jako rány páskem. Hanka vydržela ještě další tři minuty, ale pak to také vzdala.

„Takže děvčata,“ oznamuji, „ Jana dostane šest ran a Hanka tři rány tentokrát páskem od mých kalhot. Jako první se připraví Jana, protože jako první odpadla při klečení.“

Odepínám pásek a znovu vyzívám Janu, aby se připravila. Jana se tedy opět přehne přes sedačku a já zahajuji výplatu. První rána dopadá na Janino pozadí, na kterém zanechává pěkný červený pruh. Jana sebou trochu škubne, lehce sykne ale než se vzpamatuje, přichází druhá rána a pak další a další. Když je na jejím zadečku šest pěkných jelit, vyzívám Janu aby vstala a ptám se jí, „tak co tohle už nebylo jen takové pošimrání ?“

„No, tím páskem to bylo úplně něco jiného než vařečkou,“ odvětí.

Teď nařizuji Hance, aby ohnula přes sedačku a začínám s jejím vyrovnáním trestu. Hanka při dopadu každé rány sebou škubne a hlasitěji vzdychne. Po třech ranách vstává a říká: „Musím přiznat, že tím páskem to je o něčem jiném, oproti vařečce jsou jednotlivé rány štípavější, což mě více vzrušuje. Teď lituji, že jsem tak dlouho klečela, měla jsem víc minut vyměnit za výprask.“

„Tak já ti mohu ještě nějakou přidat,“ nabízím

„To by odporovalo trestu, který jsi určil a během hry by se pravidla neměly měnit, takže až někdy jindy,“ zakončila debatu Hana.

Dívky samozřejmě zůstaly nahé, jak jim určoval trest. Pomohly mi dokončit přípravu občerstvení na večer. Načaly si lahvičku vína, já dal přednost pivu, a tak odpoledne rychle uběhlo a najednou zbývali poslední čtyři hodiny tohoto roku. Holky už měly pěknou náladičku, na pozadí hrála televize a naše diskuse o všem možném a nemožném běžela naplno. V tom Hanča přišla s nápadem: „Není ti to trapné, když mi jsme zde nahé a ty jsi oblečený, co kdybys se také svlékl.“ Chvíli jsem oponoval, že oni jsou nahé za trest, ale netrvalo dlouho a byl jsem nahý také, lépe řečeno, holky mne svlékly.

Půlnoc se blížila rychlým tempem, když tento okamžik nastal, připili jsme si šampaňským, popřály jsme si hodně zdraví a úspěchu do nového roku a Hance i Janě jsem dal pořádnou pusu, přičemž moje ruka šátrala všude. Aby šampaňské nezbylo, tak jsem nalil ještě jednu sklenku a ještě jednou jsme si připili.

Venku začala oslava, světlice a bengálské ohně různého druhu, no prostě velký rachot který trval asi půl hodiny. Chvíli jsme to vše sledovali z okna a pak jsme se vrátili do obýváku, dívky si nalily víno, já si otevřel pivo a všichni jsme svorně usnuly u televize.

Nevím, kdy jsme šli spát, kdo vypínal televizi, ale asi v devět hodin jsem se probudil v posteli a vedle mně z jedné strany ležela Hana a z druhé strany Jana. Jak jsem později zjistil, holky si také nic nepamatovaly. Shodli jsme se ale na tom, že k žádným sexuálním radovánkám nemohlo dojít, protože jsme byli všichni společensky unaveni a tudíž nepoužitelní.

Děvčata musela zůstat ještě celý den nahé, jak určoval trest, a já jsem se k nim přidal, protože jsem zjistil, že je celkem příjemné chodit doma jen tak. Od té doby chodíme doma s Hankou občas nazí (v závislosti na teplotních poměrech v bytě a na dalších okolnostech). Jana v pátek dopoledne odjela a slíbila, že se někdy ozve a přijede, protože se jí u nás strašně líbilo. Opravdu to splnila hned na Velikonoce, ale o tom až někdy jindy.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 3.6 / 5. Počet hlasů: 8

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *