Povídka “Prokurátorka Eleanora”

Když se probrala, bolela jí hlava a chtělo se jí zvracet. Otevřela oči. Jako v mlhách koutkem oka zahlédla postavu, jak se rychle zvedla z rohu místnosti  a odešla. Rukou si chtěla protřít oči, ale zjistila, že je upoutána v křesle. Zkoušela pohnout druhou rukou, nohama, zkoušela pouty škubat, ale neúspěšně. Začala přemítat, co se vlastně stalo. Poslední na co si vzpomněla, byl podivný zápach na chodbě. A pak už nic. A nyní se nemůže ani pohnout. Očima alespoň jezdila po stěnách a v hlavě se jí honily samé otázky. Bylo jí jasné, že byla unesena, vždyť proč by jinak byla přivázána? Zatím ale neznala odpověď na to kdo a proč jí unesl. Co jim vlastně může nabídnout? Výkupné? Peníze žádné nemá a rodina také ne. Informace?   Bála se na to zatím myslet, tak si alespoň začala prohlížet místnost. Byl to starý kamenný sklep s klenutým stropem, strop podpíral silný pískovcový sloup, který jí částečně zakrýval výhled. Kromě křesla, ze kterého povstala ona podivná postava a světla u stropu zde nebylo nic. Nic, co by jí mohlo pomoci najít odpověď, proč tu je. Opět jí přemohl spánek. Probudilo ji otevření dveří a rázné zatřepání ramenem. “Probuď se, musíme si promluvit”! Proti ní stál muž, vysoký, urostlý, za jiných okolností by řekla fešák. Ale nyní jí ovládal spíše strach. “Proč mě tu držíte, co chcete” řekla a uvědomila si, že se jí mírně klepe hlas. Nebyla na to zvyklá, za těch pár let, co byla prokurátorkou si spíše osvojila jiné vystupování. “Víte kdo já jsem”? Řekla již rázněji. “Víme kdo jsi a proto jsi tady”, odpověděl muž a pokračoval:”jisté osoby chtějí znát jisté informace, které jistě víš a jistě mi je ráda povíš” řekl s pobaveným úsměvem muž a začal rozvazovat řemeny, co jí poutaly v křesle. Zbledla a bylo jasné, že její situace je vážná. Uvědomila si, že pod označením jisté osoby nemůže být nikdo jiný než mafie a jisté informace byla narážka na její poslední případ. Jednalo se o přeběhnutí vysokého člena mafiánské rodiny, který je ochotný svědčit proti samotnému kmotrovi. Její zatím největší případ a v posledních deseti letech vůbec největší případ italské justice.  Spoléhala na to, že přeběhlík jí pomůže usvědčit jednu z největších rodin na Sicílii, rodinu samotného Umberta.

“Půjdeme” řekl muž a rozvázal jí poslední řemen na noze. Pokusila se ho kopnout mezi nohy, bohužel neuvědomila si, že přece jen je ztuhlá z křesla a muž je dál, než odhadla. Její noha vylétla do vzduchu a dopadla zpět na zem. “Jsem rád, že máš dostatek energie, budeš jí potřebovat”, chytil ji za ramena a rázně jí zvedl z křesla. “Jdeme a odpusť si zbytečnosti, stejně ti  nebudou nic platné”. Vyšli na chodbu lemovanou mnoha masivními dveřmi. Muž jako by odhadl její myšlenky řekl:”tady dočasně přebývají ti co nemají rozum, ale než se umoudří a pochopí co chceme je většinou pozdě. My jdeme sem” a  rázně otevřel dveře na konci chodby. Eleonora vešla do dveří. Místnost byla o dost větší, než ta první, jasně osvětlená. Na první pohled připomínala lékařskou ošetřovnu, bílé obložení stěn, jedna celá zeď byla obestavěla prosklenými skříňkami, ve středu místnosti křeslo, které znala od návštěv ženského lékaře. Nikdy neměla ráda návštěvy u gynekologa, ale nyní jí polilo horko. Bylo jí nadmíru jasné, že oni se nezastaví před ničím. Z myšlenek jí vytrhl mírný náraz do holeně. Podívala se k zemi a uviděla proutěný koš, který jí muž přistrčil. “Do naha” řekl. “To nemůžete, nesmíte, …” vyhrkla jedním dechem. “Svlíknout do naha, další bude záležet na tobě. Buď tě to bude hodně, opravdu hodně bolet, nebo … ” Muž si dával záležet na slovech o bolesti a jí bylo jasné, že prohrála. Věděla, že mafie nemá ve zvyku nechávat svědky a o praktikách získávání informací slyšela také dost. Začala se svlékat. Když rozepnula podprsenku a stáhla jí z ramen, snažila se jednou rukou zakrývat své prsy. Kalhotky si pak stahovala kroužíc rukou okolo pasu a snažila se je přetáhnout přes oblé boky. Moc jí to nešlo, přece jenom druhá ruka jí scházela. ” Nestyď se”, řekl muž, ” a náušnice, hodinky a prstýnky si odlož taky, nebudeš je tady  potřebovat”. Poslední slova si ale spíše mumlal pod vousy. Trochu bojovala s náušnicemi a musela použít obě ruce, aby si je sundala. Hned poté si však opět přikryla rukama  prsa a klín. Styděla se. Měla krásnou postavu, pevná prsa, žensky oblé boky, její klín byl úplně holý – líbilo se jí to. Ač nikdy neměla o nápadníky nouzi, mužům spíše vyhýbala. Panna již dávno nebyla, ale v posledních letech žila spíše prací. Z tohoto důvodu neměla ani stálého přítele. A nyní stála nahá před mužem, kterého viděla poprvé v životě. Až nyní si povšimla, že v každém rohu místnosti umístěné kamery. Cítila, jako by se propadala. “Dej ruce za hlavu a postav se sem” ukázal jí muž na vyznačený bod na podlaze. Poslechla, co jí zbývalo. “Nohy od sebe na šířku ramen” dodal. Muž usedl za malý stolek a zapálil si cigaretu. Začal si jí prohlížet. “Máš hezké tělo, škoda jen že se nesetkáváme za jiných okolností”.  Po chvíli dodal: “bude lépe, když budeš spolupracovat”. Eleonora si pomalu zvykala na svou nahotu a vracela se jí její bojovná nálada.Věděla, že nemá smysl odporovat, nicméně si řekla, že zkusí vydržet. “Nic vám neřeknu, nic ze mne nedostanete”, vyhrkla. “To je škoda, na druhou stranu rád přijímám  tvojí výzvu” řekl a dodal “uvidíme, kdo z nás má pravdu”. “Je načase, abychom se seznámily, jmenuji se Thomas, ale ty mi říkej Tome. Jsem rád, že tě potkávám Eli a můžeš mi tykat”. “Eli a nenech se mýlit mým přístupem, mám rád  důvěrnou spolupráci a my teď budeme důvěrně chovat, viď “. Čekala cokoli, ale tohle ne. Začal se chovat jako pravý sadista, jako někdo, kdo se tím vyžívá. Dostala opravdový strach. “Než začneme, dovol mi abych tě seznámil s prostory a jejich vybavením. Možná nevíš, ale jsme v Miláně – trochu daleko od Palerma viď – to proto abychom měli na sebe opravdu klid a čas. Na pomoc se nespoléhej, hledají tě doma a ne tady. Utéci nemůžeš, všude okolo jsou stráže a bezpečnostní systém je ten nejlepší”. “A teď k tomu, co tě čeká, pojď, seznámím tě s nářadím”. Eleonora se zachvěla,…, teď to přijde.

Muž vstal, ze skříňky vyndal pouta a řekl “ruce si dej za záda, nechci aby tě zatím bolely a přece to bude chvíli trvat”. Neodvážila se odporovat. Spoutal jí ruce a přivedl  ke gynekologickému křeslu. “Podobné křeslo jistě znáš, poskytuje vynikající přístup ke genitálu “, na chvíli se odmlčel, pohlédl na ní a dodal, “jsem rád, že ji máš vyholenou. Alespoň máme ušetřenou práci. Navíc jseš už dost velká holka a tak jsi jistě  vyšetření již někdy absolvovala. V porovnání s gynekologem pracuji však komplexněji a zásadně nepoužívám anestézii. Mám také na tebe dostatek času a rozhodně si tak budeš mít možnost  vše pořádně vychutnat.  Víš že jsou dokonce ženy, kterým se moje práce zpočátku líbí. Jeden by to do vás nikdy neřekl, ale trocha drsnějšího přístupu .. a některá  hned teče. Byly tu  takové, co zde zažily i vyvrcholení a i když  to byly spíše výjimky, tak jsem je pak musel přesvědčit o nevhodnosti takového chování. Chtělo se jí zvracet, bylo jí zima a měla strach. “Pusťte mne, prosím, nikomu nic neřeknu, Tome” poslední slovo skoro zašeptala přistupujíc na jeho hru. “Jsem rád, že si rozumíme, uvidíš, že se ti to bude nakonec líbit” odvětil a postrčil jí ke skříňkám u zdi. “Když budeš chtít, ukážu ti tvojí pochvu” řekl, otevřel skříňku a zvedl z poličky poševní rozvěrač obřích rozměrů. “Jistě ho také již znáš od pana doktora, i když jseš zvyklá asi na menší, …, ale to nevadí, uvidíš že si zvykneš”  a jedním dechem dodal :”Eli a viděla jsi někdy svojí pochvu? Teda já  tvojí pochvu ještě neviděl, ale určitě se mi bude moc líbit. Víš, ženská rodidla jsou nádherný orgán. I prsní žlázy stojí za to,…,  však si spolu užijeme dost”. Eleonora mlčela a  z hrůzou si prohlížela další nástroje položené na skleněných poličkách ve skříňce. Neznala je, ale o způsobu jejich použití moc nepochybovala. “Snad se ti nepodlamují nohy, to by mi tak ještě scházelo, aby jsi mi tady omdlela”, všiml si jejího zakymácení. Přiskočil k ní a podepřel jí. “Pojď si lehnout, teorii můžeš absolvovat i tak. Nebo chceš jít rovnou k praxi ?” Eleonora zavrtěla hlavou a poprvé jí blesklo, jestli přece jen nemá promluvit. “Ne, to přece nemohu”, řekla si sama pro sebe. “Tome, prosím, pusť mě” opakovala znovu.

Zavrtěl hlavou a položil jí do gynekologického křesla. Nebránila se. “Připravím tě, ať se pak nemusíme zdržovat” řekl a ruce jí připevnil za hlavu. “Tohle je můj patent, to od pana doktora neznáš” a pořádně ruce natáhl. “Víš, důležitý je přístup” řekl a vložil jí nohy do korýtek.”Ještě pořádně utáhnout a jdeme na to”, dodal.  Když skončil, byla Eleonora fixovaná tak, že se nemohla ani pohnout. “Ještě tě trošku víc otevřu, ať nic nepřekáží a všechno je vidět”, dodal a roztáhl korýtka daleko od sebe. “To je ono, perfektní”, usmál se a se zalíbením sledoval svojí práci. “Ani jsem se tě nezeptal, jestli potřebuješ čůrat, ale stejně tě raději vycévkuji, mám rád, když je čisto”, nečekal na její odpověď, navlékl si gumové rukavice, prsty jí rozevřel stydké pysky a do ústí močové trubice vsunul cévku. Cítila jak proniká hloub, jednu chvíli se jí chtělo intenzivně čůrat a pak najednou tlak samovolně povolil. Zvuk napovídal, že cévka právě pronikla svěračem a obsah měchýře  vytéká  ven. Rukou jí ještě několikrát silně stlačil podbřišek, počkal až odkapou poslední zbytky moči  a vytáhl cévku. “Tak vidíš, úvod máme za sebou, já ti od začátku říkal, že nic neschováš”. “Spolupracuješ zatím výborně, ještě k pravidlům: co chci to víš, chci slyšet vše co víš o Umbertově rodině. Zejména chci znát místo úkrytu vašeho svědka, a tak dále, … . Povoleno máš samozřejmě křičet, stejně tady křičí každý a já to mám rád. “Máš chvíli na rozmyšlenou, já si zatím nachystám věci”. Eleonora zavřela oči a z koutku jí začaly vytékat slzy. Cítila se ponížená, nebyla schopná logicky uvažovat a nevěděla ani, co má dělat. Když bude lhát – bude jí mučit, když řekne pravdu, stejně jí neuvěří a bude jí také mučit. Tak či tak, obě možnosti jsou víceméně shodné. Když nic neprozradí, tak má navíc alespoň teoretickou naději na své osvobození a hlavně – nezradí svou práci a práci svých kolegů. Ze zamyšlení jí probralo až zarachocení kovového stolku okolo hlavy. “Jestli jsi se nerozmyslela, začneme”, řekl a zajel se stolkem k jejímu pasu. Zavrtěla hlavou a tiše řekla “nerozmyslela”.

Mezi prsty jedné ruky uchopil její pravou prsní bradavku a stlačil jí. Druhou rukou ze stolku zvedl tenkou kovovou tyčinku, chvilku její špičkou přejížděl po hrotu bradavky a pak pomalým otáčivým pohybem začal tyčinku zasouvat dovnitř. Nebylo to příjemné, ale nebolelo to. Udiveně sledovala, jak tyčinka mizí v jejím prsu. Když skončil, vyčnívalo pouze plastové rozšíření s konektorem. Stejný postup pak opakoval i na jejím druhém prsu a nakonec izolepou opatrně připevnil konce tyčinek k prsnímu dvorci.  Ke konektorům připevnil drátky a jejich konce zasunul do rozvaděče. Prstem stiskl vypínač a místností se rozlehlo tiché bzučení. “Začneme, princip vzápětí pochopíš”. Eleonora cítila v prsou postupné brnění, které rychle sílilo. Postupně přecházelo v silnou křečovitou bolest, která rychle pulsovala. “Áááááááááááááááá….aaa” Začala křičet, pak již ale  jen lapala po vzduchu. “………”. Když už si myslela, že se udusí, bolest ustala, aby vzápětí začala znovu. Zpočátku se snažila počítat, ale brzy ztratila přehled. Probrala se až v okamžiku, kdy jí mokrým hadrem utíral čelo. Bolest již necítila, jen silný tlak v prsou. Bradavky měla ztopořené, prsy nateklé a  pod kůží se zřetelně rýsovaly žíly. “Tak jaký byl úvod, mluv, kde máte schovaného svědka, mluv, rychle, mluv” vychrlil na ní. Zavrtěla hlavou,  a šeptem dodala “nic neřeknu”. “To není rozumné, mluv, jinak budu muset pokračovat”. Zavřela oči. Znovu pocítila brnění. Tentokrát již začala křičet mnohem dříve a ani se nesnažila počítat … “Tak to by nešlo, nic nevydržíš” uslyšela, když se opět probrala z bezvědomí. “Trochu ti budu muset pomoc”, řekl Tom a otevřel skříňku s léky. Vytáhl ampulku, odlomil špičku a natáhl její obsah do stříkačky.  Obinadlem jí stáhl paži, počkal až naběhne žíla a obsah stříkačky vyprázdnil. “Tak, chvíli počkáme a pak se na to opět podíváme”.

Eleonora cítila, jak látka začíná působit. “Cos mi to píchl?” dotázala se. “Obyčejný kofein, holčičko, obyčejný kofein … a hned pár silnejch kafí najednou, aby ses mi pořád neztrácela. “Nic neřeknu a ty to víš” odvětila. “Každá mluvila holčičko, každá mluvila. Některá dříve, jiná později, ale každá mluvila. Rozdíl mezi nimi byl v tom, že ty co mluvily dříve, tak tolik netrpěly. Bolest je dobrý lékař. Některé trpěly i několik dní, ale pak stejně vše řekly. A ty máš za sebou teprve 4 hodiny. Nevydržíš. Ale ještě pořád si to můžeš rozmyslet. Stačí když mi řekneš co chci slyšet a já tě trápení zbavím. Budeš mít rychlou a bezbolestnou smrt. V opačném případě budeš umírat dlouho a v bolestech”. “Potřebuješ si pro začátek asi trochu srovnat myšlenky” dodal Tom, vytáhl elektrody  z hrotů bradavek a rozvázal jí pouta. “Slez z křesla a pojď sem”, chytil jí zápěstí, stáhl z křesla a postrčil ke zdi. “Zády ke zdi a rozpaž ruce” přikázal.  Poslechla. Zatímco jí za rozpažené ruce poutal ke zdi, Eleonora cítila chlad sálající ze stěny.  Byl příjemný a ona si přála, aby nikdy nezkončil. “Jak jsi jistě pochopila, jsem specialista na bolest. To, co jsi zatím prožila byl pouze úvod. Takový malý úvodní test. Nic moc komplikovaného a složitého. Nedělej si naděje, že mi odejdeš předčasně. Jseš mladá, zdravá, bývalá sportovkyně a s takovými je radost pracovat. Tady poznáš co je skutečná bolest, bolest, která tě zaslepí a ovládne, bolest, která tě donutí myslet jedno – aby už byl konečně konec” . Zatímco na ní mluvil, postavil do středu místnosti stolek s velkou obrazovkou. Ze zásuvky vyjmul disk a vsunul do přehrávače. Ze skříňky pak vyjmul zvláštní váleček a připevnil k němu kabel. Přikročil k ní, rozkopl jí nohy a váleček rázně zasunul do její pochvy. Provázky od konce válečku urovnal mezi stydké pysky a upevnil  okolo pasu. Ani vůlí  ho již nemohla vytlačit. “Teď Ti dám chvíly na rozmyšlenou a až se vrátím, budeme pokračovat. Zatím se podívej, co tě čeká, pokud nedostaneš rozum. Ve vlastním zájmu moc nezavírej oči a koukej se na obrazovku. Ta kamera na stolku snímá polohu tvé hlavy a jestli se nebudeš dívat, nebo budeš mít zavřené oči, přivede tě poševní elektroda k poslušnosti,” dodal, připevnil kabel k rozvaděči a stiskl spínač. Eleonora vykřikla a zkroutila se křečovitou bolestí rozežírající její pohlaví. “To byl pouze test, další záleží na tobě. Délka impulzu je proměnlivá a pauza mezi impulzy ti dá šanci se polepšit”. Když pak za sebou zavíral dveře, na obrazovce se objevili první záběry mučené ženy a z reproduktorů se ozval bolestný křik.