Povídka “Otrokyně I.”
Rád se seznámím s dívkou či ženou, kterou vzrušuje být otrokyní. Kontakt: prootrokyni@email.cz
Nina kráčela večerními ulicemi, myšlenky jí bloudily zpět k poklidné atmosféře knihovny, kde strávila celé odpoledne. Tlumené světlo lamp se jemně odráželo od povrchu dlažby, ale její kroky zněly v tiché ulici osaměle. Čerstvě osmnáctiletá, před sebou svět plný příležitostí, se teď soustředila na jedinou věc – dostat se domů a ponořit se do stránek knih, které si s sebou nesla. Vzduch po dešti ji uklidňoval, ale i přesto cítila neklid, který neuměla vysvětlit.
Něco jí unikalo. Někdo ji sledoval, a to ne jeden den, ale celé týdny. Byl to muž, který dokázal splynout se stíny tak dokonale, že jeho přítomnost byla jako duch – neviditelná, ale neustálá. Všechny její zvyky už znal nazpaměť; viděl ji číst v parku, sledoval, jak se ztrácí ve svém vlastním světě, a v tom okamžiku věděl, že našel svou oběť. Její nevinnost a křehkost ho přitahovaly jako magnet. Viděl v ní někoho, koho může formovat, někoho, koho může naprosto ovládnout.
On byl připravený, plán měl promyšlený do posledního detailu. Věděl, kudy se pohybuje, kdy chodí domů, kdy je sama. Každý její krok byl pro něj předvídatelný, jako by četl knihu, kde on psal příběh a ona v něm hrála hlavní roli. Byl mocný, nebezpečný a plný sebejistoty, která pramenila z vědomí, že vše drží pevně v rukou. Nina byla jeho kořist, která o své roli zatím neměla ani ponětí.
Když zahnula do úzké, tmavé uličky, která vedla kolem opuštěného skladu, něco ji zastavilo. Cítila, jak se jí chloupky na zátylku ježí, jakoby ji neviditelný pohled propaloval skrz na skrz. Zrychlila krok, ale stín, který ji sledoval, se k ní přiblížil tak tiše, že ho nezaregistrovala. V okamžiku, kdy si uvědomila, že je něco špatně, bylo už pozdě.
Silné paže ji popadly zezadu a stiskly tak pevně, že její pokus o výkřik skončil jako tiché zakňučení. Sevření bylo jako železo, nemilosrdné a nezlomné. Muž ji táhl pryč z cesty, do stínu, kde světlo nedosáhlo. Její tělo se zmítalo, ale neměla šanci. V rychlosti jí zakryl oči, pevně svázal ruce za zády a zakryl ústa. Cítila, jak jí strach svírá hrudník – byla lapena, bezmocná, bez šance na útěk.
„Teď jsi jen moje,“ šeptl chladně do jejího ucha, zatímco ji vlekl směrem k autu, které měl připravené. „Budeš dělat, co ti řeknu. A ať se bráníš jakkoli, zlámu tě. Udělám z tebe to, co já chci.“
Nina chtěla křičet, chtěla utéct, ale tělo jí odmítalo sloužit. Byl příliš silný. Cítila, jak její srdce bije jako o závod, strach ji ochromil. Všechno kolem ní se rozplynulo do temnoty, jen jeho dech na jejím krku byl jasný, hmatatelný, zlověstný.
Muž ji nacpal do dodávky. Dveře se zabouchly, motor zavrčel a ona, svázaná a bezmocná, ležela na chladné kovové podlaze. Její mysl byla prázdná. Netušila, kam ji veze, co s ní udělá, ale jedno bylo jisté – tento okamžik změnil všechno.
Probudila s ostrou bolestí v zápěstích. Ruce měla pevně svázané za zády, kotníky jí řezaly pouta a každý pokus o pohyb způsoboval další bolest. Oči měla stále zakryté páskou, ale její mysl se probírala k vědomí. Cítila chladnou podlahu pod svým tělem a ostrý zápach vlhka a zatuchliny, který ji obklopoval. Nedokázala říct, kde je, ani jak dlouho už tam leží.
„Konečně jsi vzhůru,“ ozval se ten hlas. Muž, který ji unesl, byl blízko. Jeho hlas byl klidný, skoro něžný, ale Nina v něm slyšela něco zlověstného. „Měla bys být ráda, že jsem si tě vybral. Udělám z tebe to, co jsi měla vždycky být.“
Nina se pokusila křičet, ale její hlas byl tlumený roubíkem, který jí zacpával ústa. Zmítala se, snažila se odsunout, ale byla bezmocná. Muž se pomalu přiblížil a položil ruku na její stehna. Jeho dotek byl chladný, znechucující. Nina se instinktivně pokusila odtáhnout, ale neměla kam. Byla jeho vězněm, a on to věděl.
„Takhle to bude probíhat,“ pokračoval, zatímco prsty přejížděl po jejích nohách směrem nahoru. „Budeš poslouchat. Budeš dělat přesně to, co ti řeknu. Pokud se pokusíš odporovat, budu tě trestat. A věř mi, tresty budou kruté.“ Jeho ruka se zastavila těsně u jejího rozkroku. „Ale pokud budeš poslušná… možná ti dovolím trochu odpočinku.“
Nina se zachvěla, když jeho ruka začala pomalu tahat za její kalhotky, stahoval je dolů. Její tělo sebou cukalo v hrůze, ale bylo bezmocné. Nemohla se bránit. Cítila, jak látka pomalu sklouzává z jejích stehen až k jejím kotníkům, odkud je surově strhl. Zůstala ležet nahá, zcela vystavená, zranitelná, jeho ruce jezdily všude na jejím těle.
„Podívej se na sebe,“ řekl, když sundal pásku z jejích očí. Byla ve sklepě, osvícená jedinou slabou žárovkou. „Máš teď jediný smysl života – sloužit mi.“ Sklonil se k jejímu obličeji, sundal jí roubík a položil prst na její rty. „Otevři ústa.“
Nina zavřela oči, slzy jí stékaly po tvářích, ale poslechla. Její mysl se vzpírala tomu, co se děje, ale její tělo reagovalo na příkazy. Otevřela ústa, cítila jeho prsty, které jí hrubě tlačily na jazyk. „To je ono, děvko,“ zavrčel, když se do ní bez varování narval svým penisem. Jeho pohyby byly hrubé, bezohledné. Držel jí hlavu pevně, nutil ji polykat každé vteřiny toho ponižujícího aktu. Její dech byl přerývaný, ale neměla na výběr.
„Zvykni si“ pokračoval, když se jí konečně uvolnil hrdlo. „Vše, co uděláš, je pro mé potěšení. A čím víc se budeš bránit, tím víc budeš trpět.“
Nina lapala po dechu, její tělo se třáslo strachem a ponížením. Cítila, jak jí po tvářích tečou slzy, ale věděla, že to není konec. Její věznitel se zvedl, přistoupil k jejímu tělu a znovu se na ni podíval s chladným úšklebkem. „Teď jsi jen moje hračka, moje otrokyně.“
Odtáhl ji na kolena a připoutal ji ke kovovému kruhu připevněnému k podlaze. Její tělo bylo stále bezmocně nahé, zatímco on vytáhl opasek. „Každý chybný krok, každý pokus o odpor bude potrestán.“ Pak přišla první rána. Pás zasáhl její holou kůži s hlasitým prásknutím. Nina vykřikla bolestí, ale on nepřestal. Rány přicházely jedna za druhou, každá bolestivější než ta předchozí, až její kůže byla zčervenalá a pokrytá stopami.
Když konečně skončil, položil ji na zem jako zbité zvíře. „Pamatuj si, tohle je jen začátek,“ řekl tiše. „Buď budeš poslouchat, nebo ti každý den připomenu, že jsi nic.“
Nina ležela na podlaze, její tělo zničené, její mysl plná zoufalství. Byl to teprve začátek jejího nového života, a ona věděla, že to bude jen horší.
Dny plynuly, i když Nina už ztratila pojem o čase. Ve sklepě nebylo žádné okno, jen ta mizerná žárovka, která slabě blikala nad ní. Byla připoutaná k posteli, nahá, její tělo plné modřin a ran. Každý pohyb způsobil bolest – od ramen až po stehna, která nesla stopy po nekonečných ranách, které jí udělil. Ale nejhorší byla neustálá přítomnost jeho doteků.
Únosce měl v rukou její osud. Každý den ji navštěvoval, jeho přítomnost byla jako zlověstná síla, která nad ní visela. Zpočátku se mu snažila vzdorovat, ale po každém odporu následoval krutý trest. Každý pokus o neuposlechnutí ji stál další hodiny bolesti, ponížení a sexuálního zneužívání.
Jednoho dne, když jí sundal pouta, hodil jí před sebe na zem. „Na všechny čtyři,“ zasyčel. Nina se chvíli vzpírala, ale vzpomínka na jeho poslední výprask byla stále čerstvá. Poslechla, její tělo se třáslo ponížením, když před ním klečela jako zvíře. „Přesně takhle to bude, kdykoliv tě zavolám,“ pokračoval, zatímco ji hladil po zádech. „Budeš mě poslouchat jako poslušná fenka.“
Jeho ruce sjely k jejímu zadku, surově ho roztáhl, zatímco Nina ztuhla hrůzou. „Podívej se na sebe,“ zašeptal s úšklebkem. „Z hloupé malé holky se stává otrokyně, co patří mně.“ Jeho prsty se hrubě zarývaly do její kůže, když ji bez jakéhokoli varování pronikl zezadu. Její tělo sebou cuklo, ale neměla kam utéct, její myšlenky byly prázdné. „To je ono,“ zasyčel, když se začal pohybovat. „Takhle tě naučím, co to znamená být opravdovou otrokyní.“
Každý jeho pohyb byl surový, bezohledný. Nina měla pocit, že její tělo přestává být její. Její mysl se postupně odpojovala od reality, jakoby se snažila chránit před tím, co se s ní dělo. Slyšela své vlastní vzdechy, ale zdálo se, že přicházejí z dálky. Její tělo bylo jen schránkou, kterou on mohl použít, jak se mu zlíbí.
„Řekni, že to miluješ,“ přikázal jí, zatímco zrychloval své pohyby. Nina mlčela, nechtěla mu dát tu satisfakci, ale věděla, co bude následovat. Rukou ji chytil za vlasy a tvrdě ji přitáhl blíž. „ŘEKNI TO!“ křikl a prudce jí zaryl prsty do boku. „Řekni, že jsi moje kurva!“
Slzy se jí valily z očí. „Jsem tvoje kurva,“ zašeptala zlomeným hlasem. Její tělo se třáslo, ale neměla na výběr. Jeho ruka ji znovu udeřila přes zadek a ona vykřikla bolestí. „Řekni, že to miluješ,“ opakoval znovu, tentokrát tišeji, ale s o to větším nátlakem.
„Miluju to,“ vykřikla zoufale. „Miluju to!“
Jeho oči se zaleskly uspokojením, zatímco se do ní hrubě udělal. Její tělo se zhroutilo na zem, ale on se postavil nad ni a znovu ji chytil za vlasy. „Takhle to bude odteď. Už nejsi člověk. Jsi jen moje děvka, moje poslušná hračka.“ Zasmál se, když ji pustil a ona zůstala ležet na podlaze, její tělo zničené, její mysl prázdná.
Každý den následoval stejný scénář. Její únosce ji nutil vykonávat stále pvíce onižující úkoly, aby ji zlomil. Donutil ji lézt po čtyřech jako zvíře, olizovat podlahu, když se mu zachtělo, a prosit o jakoukoli maličkost. Jednou jí dokonce přikázal, aby se před ním vymočila na zem a pak si svou vlastní moč olízala z podlahy. Když se vzpírala, následovaly bolestivé rány a další zneužívání, dokud nakonec neposlechla.
„Podívej se, co jsi,“ říkal jí znovu a znovu, když se snažila zadržet slzy. „Už nejsi nic. Jen zvíře. Zvíře, co slouží mému potěšení.“ A Nina začínala věřit, že má pravdu. Její mysl byla v troskách, každá naděje na únik ztracená. Stala se jen nástrojem jeho zvrácené touhy, jejím jediným úkolem bylo plnit jeho příkazy a vyhnout se dalším trestům.
Jednou večer, když ji opět zneužil, nechal ji nahou a přivázanou k posteli. „Máš hlad?“ zeptal se chladně, zatímco došel k rohu místnosti. Nina jen přikývla, příliš slabá na to, aby mluvila. „Tak pojď ke mně.“ Rozvázal ji a hodil k němu na zem. Před ním stála miska s vodou, ale jídlo nikde. „Napij se,“ přikázal. Nina k němu dolezla po čtyřech, hlavu skloněnou k zemi. Její rty se dotkly okraje misky a ona poslušně začala pít jako pes.
Její mysl byla zlomená. Byla zcela v jeho moci. Každý pohyb, každý její vzdech byl pro něj důkazem, že z ní udělal to, co chtěl – dokonalou otrokyni.
Nina už dávno přestala počítat dny. Čas se pro ni stal nekonečnou, děsivou smyčkou bolesti, ponižování a strachu. Její tělo bylo jen nástrojem, věcí, která plnila každý příkaz svého pána. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy něco odmítla – odpor byl potrestán tak brutálně, že její mysl, stejně jako její tělo, přestaly vzdorovat. Byla teď prázdnou schránkou, bez vlastní vůle.
Pán – tak ho teď nazývala, dokonce i ve svých myšlenkách. Její vlastní jméno ztratilo význam. Neexistovala Nina, neexistovala žádná dívka se sny a nadějemi. Zůstala jen otrokyně, podřízená jeho každému rozmaru. Každé ráno, pokud se to, co zažívala, dalo nazvat ránem, začínalo stejným ponižujícím rituálem.
„Vztyk!“ rozlehl se jeho hlas místností. Nina okamžitě zaujala polohu na čtyřech, jak byla vycvičená. Nahá, s kolíkem zasunutým hluboko v jejím análu, který tam musela mít celý den. Pán k ní přistoupil a kopl ji lehce do boku. „Jak se dnes cítíš, děvko?“ zeptal se posměšně, zatímco se předklonil a zatahal ji za vlasy, aby zvedla hlavu a podívala se na něj. Nina neodpověděla hned, věděla, že každé slovo musí být přesně to, co chce slyšet. Jinak by následoval trest.
„Jsem vděčná, že vám mohu sloužit, Pane,“ odpověděla poslušně a čekala, co přijde dál. Její tělo se třáslo očekáváním – ne od strachu, ale proto, že trest a bolest se staly součástí jejího každodenního života.
„Teď pojď ke mně.“ Nina se pomalu otočila a zvedla se na všechny čtyři, plazila se k němu jako zvíře, přesně jak to chtěl. Jeho ruka sjela po její tváři a hrubě ji chytil za bradu. „Polib mi boty.“
Bez zaváhání se naklonila a začala líbat jeho černé kožené boty. Její rty se otíraly o studený povrch, zatímco její mysl byla prázdná. On stál nad ní, sledoval ji, jak plní jeho nejzvrácenější rozkazy. „Teď mě požádej, abych tě šukal do zadku.“
Nina zvedla hlavu, její oči byly skelné, prázdné. „Pane, prosím… ošukejte mě do zadku. Prosím, udělejte si ze mě svou děvku.“
Muž se usmál, očividně potěšen jejím prosíkem. „Tak, takhle se mi to líbí,“ řekl s úšklebkem, zatímco si rozepínal kalhoty. „Vidíš? Dokázala jsi, jak moc jsi oddaná. Teď se otoč a ukaž mi, jak moc to chceš.“
Nina se bez zaváhání otočila na všechny čtyři, poslušně vyšpulila svůj zadek před ním a rozkročila nohy, aby mu poskytla úplný přístup. Její tvář byla přitisknutá k podlaze, čekala, až se do ní surově vrazí. Pán vyndal její kolíček, pevně chytil za boky a bez varování do ní prudce vnikl. Jeho penis si surově prorážel cestu jejím zadkem, zatímco ona cítila každý jeho příraz hluboko ve svém těle. Její tělo sebou škubalo při každém tvrdém přírazu, ale ona věděla, že musí vydržet. Byla tady pro něj, pro jeho potěšení.
„Takhle to má být, děvko,“ zavrčel, zatímco zrychloval své pohyby. Její zadek se třásl pod ním, ale Nina pevně držela, každý příkaz byla připravená splnit. Když pocítila, že se blíží jeho vyvrcholení, pevně sevřela zuby, věděla, co bude následovat.
S posledním přírazem se do ní hluboko vystříkal. Jeho teplé sperma plnilo její zadek, zatímco on se zadýchaně opřel o její boky. Její mysl byla plně oddaná, její tělo se chvělo z vědomí, že ho uspokojila.
„Teď se otoč,“ přikázal chladně. Nina okamžitě poslechla, stále na všech čtyřech, se otočila a on jí přitiskl svůj penis před obličej. „Očisti ho,“ poručil, zatímco ji chytil za vlasy a přitáhl si její ústa k sobě.
Nina bez váhání otevřela ústa a začala jeho penis důkladně olizovat. Jazykem pečlivě čistila každý kousek jeho ztuhlého údu, až po poslední kapku, která na něm zůstala. Cítila na svém jazyku chuť jeho semene smíchanou s vlastním tělem, ale nepřestávala, dokud nebyl dokonale čistý. Pán ji sledoval s výrazem uspokojení, zatímco ona pečlivě plnila jeho rozkazy.
Když skončila, zvedl ji za vlasy, přitáhl si ji blíž a pošeptal jí: „Teď mě ještě pořádně očisti, jak jsem tě to naučil.“
Nina věděla, co to znamená. Sklonila hlavu k jeho zadku a začala mu lízat konečník. Její jazyk se poslušně pohyboval, zatímco on stál nad ní a chválil ji: „Ano, přesně tak. Jsi dobře vychovaná. Moje poslušná děvka.“
Každý jeho pokyn byla připravena splnit. Jeho chvála ji naplňovala hlubokým pocitem uspokojení. Pokračovala v lízání, dokud pán nebyl spokojen, a když skončil, hladil ji po hlavě, zatímco se před ním poslušně třásla.
„Výborně,“ pochválil ji nakonec. „Jsi opravdu dokonalá.“
Rád se seznámím s dívkou či ženou, kterou vzrušuje být otrokyní. Kontakt: prootrokyni@email.cz
