Povídka “Otrokyně”

Měli ji teprve asi týden, ale pro Simonu to už byla ta nejpoučnější zkušenost. Od té doby, co její lačnosti padl za kořist ten otužilý bílý otrok, a pak ty machinace Daniely a Angeliky, které vedly vzbouřence, to všechno jí sotva poskytovalo nudnou chvíli. Nejdřív tu byla ta Danielina foto sešlost – v ateliéru a pak ten koňský bodanec, po kterém byla přinucena sloužit lascivním choutkám dívky, již hodlala prodat zhruba za cenu vozu značky Mercedes. Pro člověka, který je hrdý na to, jak se mu daří v ovzduší nádrže se žraloky, jak by se dalo charakterizovat klima obchodu s otroky, to byla dosti ponižující situace. Pro Simonu se však všechno vyvíjelo od desíti k pěti. Jako tolik jiných si udělala výlet na sever připoutána řemeny k nosítkám v zadní části ambulance. Přes ústa pod kyslíkovou maskou měla silný roubík. To pro případ, že by byl někdo zvědavý. Kdysi ve vile, kde bylo “zboží” připravováno na prodej, zahajovala Simona postup, podle kterého byly zuřivé vyděšené a vzpurné mladé ženy přeměňovány v povolné konkubíny určené pro zámožné a zvrhlé zákazníky. Šílená lékařská rutina během níž Angelika prohlížela součásti Simoniny anatomie, s nimiž Simona sama nebyla dříve tak důvěrně obeznámená, poskytovala dosti dobrou představu o tom, jak důkladné asi tyhle přípravy budou. Ostatně, situace, ve které se v současnosti nacházela s jistotou dosvědčovala ďábelskou duchaplnost na níž si Angeličino působení vybudovalo svoji pověst. Simona se během nespoutaného vývoje kariéry v podsvětí dostala ke špatnému konci nejedné obchodní transakce a postupem času jí to přineslo problémy. Tohle ale bylo mimo ni. Tohle bylo umění.

Simona se ocitla úplně sama uprostřed spoře osvětlené kruhové komory. Jediným kusem nábytku tam byl velký polstrovaný rám ve tvaru písmene “X”. Simona k němu byla těsně připoutána. Nahá, s roztaženýma rukama a nohama, jako připíchnutý motýl. Zápěstí měla k rámu přichycené v kožených poutech, stejně tak kotníky na nohou. Hlavu jí k polstrovanému podhlavníku fixovaly řemeny a také stojatý límec s ploškou na uchycení brady. Řemení měla nad a pod lokty, v oblasti stehen a lýtek a kolem pasu byl široký řemen zapnutý na přezku. Kurty kolem hrudníku nad a pod jejími okázalými ňadry, utěsňoval a dohromady stahoval kratší řemínek. Jen natolik aby stahoval nepatrně. I Simoniny nohy byly upnuty do vypolstrovaných ocelových forem. Ty je držely v plném napnutí, jako by stála na špičkách. Daniela, jen ze zlomyslné zábavy, spletla Simoniny světle kaštanové pohádkové husté vlasy v jediný dlouhý pletenec a ten pak táhla dolů za opěrkou hlavy a přivázala ho ke kruhovému madlu v podlaze koženou žílou biče, aby tak tímhle omezením Simoně znesnadnila i jen pokus o pootočení hlavy. Simoniny nesnáze by byly dost velké kdyby ji jen takhle ponechali ale nic tak blahodárného na programu nebylo. A zatímco se Daniela skláněla těsně u Simonina ucha, konejšivým šepotem jí vysvětlovala další plán. “Začneme tím, že tě přesvědčíme o tvé naprosté bezmocnosti a závislosti”, cukrovala. “Až si , uvědomíš jak máme tvé tělo pod naprostou kontrolou ostatní se dostaví zcela přirozeně.” Pak se Daniela napřímila a přímo pohlédla dolů do Simoniny tváře. Simona si musela přiznat, že je Daniela krásná blonďatá modrooká a chladná bohyně, celá teď ještě výraznější, když se zbavila hadru, kterými vábívala Simonu, ve prospěch přiléhavých kamaší, jež byly uniformou jejich obchodu. Natáhla se dolů a dotkla se Simoniny tváře. “Vím, že si myslíš, že nás porazíš,” prohlásila klidně, “ale takovými pokusy si to jen sama sobe zhoršíš. “ Danielina hezká tvář se změnila v ošklivý úšklebek. “A já doufám, že to budeš zkoušet dlouho předlouho drahoušku.” Než ji za to mohla Simona “někam poslat,” sevřela jí Daniela prsty nozdry a donutila ji tak, aby lapala po vzduchu otevřenými ústy. Daniele to pohodlně umožnilo nacpat jí mezi zuby gumový balónek. Nebyl to nijak zvlášť rozměrný roubík a byl požehnaně měkký a šťavnatý. Navíc, duchaplně byl opatřen dlouhou gumovou trubičkou, skrze kterou se dalo dýchat, i když Simonu jaksi zlověstně napadlo, že by se dalo využít i k jiným účelům. Pokud jde o další věcičku, kterou Daniela rozložila před rozšířenýma zelenýma očima Simony také její využití bylo naprosto zřejmé. Byla to zakřivená podložka z tvrdé gumy se dvěma dosti výraznými ven trčícími banánky spolu s jakýmsi povytaženým cuplíkem poblíž horní části. Daniela s velkou pozorností promazala banánky a Simonino lůno. Očividně ji ta práce těšila. Simona zaťala zuby a doufala že její tělo, se svým vlastním rozumem, nic neprozradí. Jako vždy, byla to ztracená naděje. Pod odbornou masáží Daniely se jí klitoris podrážděně ztopořil. Pokořující a pronikající přítomnost malé rourky, kterou z ní zanechali trčet po fyzické prohlídce, byla zdůrazněna občasným točivým pohybem, který v Simoně vyvolával pocit, jakoby by byla obracena naruby, zatímco Daniela trubičku protahovala malým otvorem v podložce. Pak došlo k jemnému, ale pevnému usazení banánku a jejich uchycení k rámu. Danielu jasně těšilo předvádění všech funkcí, které umožňovalo klubko trubiček a drátu vycházejících z tohoto aparátu. Na stlačení knoflíku se daly vyvolat vibrace, nafukování, čerpání, odčerpání nebo dokonce i uštědření lehkého šoku. Bylo to, jako kdyby celá dolní část Simonina těla patřila někomu jinému, což byl přesně ten účel. Než Daniela Simoně zavázala oči, ukázala jí láhev na vodu zavěšenou na infúzním stojanu vedle rámu. Při spojování trubičky od Simonina roubíku s lahví vysvětlovala, že roubík má vlastně jakousi chlopeň, kterou lze ovládat podle potřeby. Tak, aby se Simona mohla napít, když bude chtít. Stačí jen, když mezi zuby stlačí tu gumu.

“Nejsme duchaplní?” zeptala se Daniela řečnicky a nasazovala přitom Simoně kryt na oči. Sehnula se a políbila Simonu na tvář. “Sladké sny,” řekla s krutým smíchem a její podpatky odklapaly po kachlíkové podlaze. Zprvu tu byly obvyklé záškuby a svrbění, které zakouší každý čerstvě upoutaný. A znovu Simoně tak bylo připomenuto, jak takové znehybnění probudí k životu i tu nejvzdálenější část těla a také i frustraci z nemožnosti dotknout se některé z nich. I když vědělo, že to k ničemu není a vzdala se, aby vydržela a šetřila si sílu na pozdější dobu přistihla se, jak se kroutí a zápolí pod nahromaděnými nepříjemnostmi všech těch droboulinkých pocitů které na ni útočily ze všech stran. Popruhy se samozřejmě nehnuly ani o píď, i když Simona vyloučila impozantní množství potu, který je testoval. Brzy přišla bolest a ztrnulost. Potom následoval jakýsi nepokoj, i když by si ho byla Simona váhala připustit. Cítila, jak jí buší srdce. Zdálo se, že ji popruhy přes hruď zadusí. Ke své hrůze uslyšela kručivé zvuky, které vycházely zpoza roubíku. Bylo těžké donutit se vymáčknout hlt vody, ale uvědomovala si, že si dehydrataci nemůže dovolit. To, co přišlo nakonec po této panice, byl příšerný, téměř halucinogenní stav něco jako splývání v uzavřené nádrži. To ticho, to neměnné přitlumené osvětlení a naprostá nehybnost jako by zastavily čas. Nemluvě o tom, že tam nebylo žádné rozptýlení. Občas byla Simona například krmena. S pojízdnou károu se objevovala zcela mladá dívenka jménem Gina, která nosila vlasy elegantně krátké. Podle červené kožené pracovní výstroje a límce se dala určit jako jedna z domácích otrokyň. O tom také svědčily visačky s monogramem na jejích kruzích v prsních bradavkách a pak tetování, která zobrazovala zkřížený bič a dlouze stonkatou růží. Měla ji na zádech. Permanentně ji označovala jako Angeličin majetek. Na Simonu nikdy nepromluvila. Ta ji vzhledem ke krytu na očích nemohla nikterak spatřit. Odstranila prostě ze Simonina infúzního stojanu láhev s vodou a nahradila ji jinou, která obsahovala hustý a hutný proteinový nápoj. Potom počkala, dokud ho Simona trubičkou nenasála. Napůl nebyl špatný, byl mírně ochucen banánem, jahodami nebo něčím, co který den bylo na poradu. A byl také překvapivě sytý. Když bylo tohle “Jídlo” zkonzumováno, nahradila Gina vyprázdněnou láhev lahví s vodou a odešla. Pak tu byly Danieliny návštěvy. Očividně ji neuspokojovalo, že polapila Simonu jen pro vlastní hrátky, a tak ji na povel přidělila jako druhou Angelice, která zřejmě mělo velké potěšení z trýznění Simony pro vlastní zábavu. Daniela se běžně ohlašovala rychlým švihnutím jezdeckého bičíku přes Simoniny bezbranné bradavky, napojila se na elektronické řízení a začala na ní pracovat. Nejprve bylo slyšet zvuk otevírajících se chlopní a vodu protékající potrubím. Za ním následoval dmoucí se příliv horké kapaliny trubkami. Potom začal narůstat vnitřní tlak. Daniela nikdy Simonu nepovažovala za pořádně propláchnutou dokud ji nepodrobila dvěma cyklům. Pak následoval bzukot elektřiny a banánky spolu s cuplíkem začaly uvnitř Simonina těla vibrovat. Její správně naladěné svaly se okamžitě napínaly proti nepoddajným řemenům, ale s nemilosrdným drážděním bylo marné zápolit. Aby to Daniela udělala ještě horší, přidávala drobné prvky navíc. Třeba kousavé těsné svorky na prsní bradavky, po nich kostky ledu, potom zase olej ohřátý na tělesnou teplotu a pak něco jako je sací čudlík u elektrické dojičky. Pak se znovu vracel bič, aby navštívil Simoniny prsní bradavky a stehno. A pak, tak často když Simona konečně dosáhla explozivního orgasmu, jenž už déle nedokázala zadržovat, vypnula Daniela vibrátor a úderem do červeného tlačítka vyslala zařízením ošklivý elektricky výboj Simonin vřískot někdy nedokázal umlčet ani solidní roubík.

A pak to, co by se snad bylo mohlo zdát rokem, ale ve skutečnosti šlo jen asi o dva dny, celá tahle fáze soužení skončila. Zprvu, když Simona vnímala, že jí ten ďábelský vynález vyjímají z místa mezi stehny, obávala se, aby to nebylo jen proto, že jej nahradí jinou čertovinou. Pak jí ale také odstranili roubík a jeden po druhém byly odpojeny řemeny. Kryt na očích jí ponechali a Gina ji na rámu pomalu posadila. Simona trpěla závratí a byla dezorientovaná. Gina jí na nohy nazula boty s vysokými podpatky, což byl nyní celý její úbor spolu s límcem a pouty na zápěstích a kotnících, jež ji stále pevně obemykaly. Vzpřímený postoj to nikterak neusnadňovalo. Při zápěstích v poutech opětovně spojených za zády a s pouty na kotnících propojených navzájem krátkým spojovacím řetězem Simona zjistila, že chůze je dalším velice složitým problémem. Naštěstí měla jako průvodkyni Ginu, která jí pomáhala při prvních trhavých krocích naslepo. Simona byla ráda, že nejde o dlouhou procházku. Snažila se zapamatovat si každou podrobnost, kterou dokázala vnímat vzdor umělé slepotě – každou změnu teploty či povrchu pod nohama. Protože chodba byla klimatizovaná a kachlíky hladké, nebylo vjemů mnoho. Jediným zvukem byly její a Gininy podpatky. Když se zastavily, odhadovala Simona, že urazily asi dvacet metrů. Zaslechla otevírání dveří a cítila, že je vedena do nějaké místnosti, slyšela, jak se dveře zavřely. Pak jí byl z očí sejmut kryt a Simona spatřila svůj nový domov. Malou ale dosti pohodlnou kobku, kterou zaplňovala poněkud velkomyslná pryčna obklopená příhodnými kruhovými madly a úvazníky. Nad pryčnou byl zvedák. Nakonec byla v kobce tvrdá nevolnická židle a ocelové instalační upínače. Cela měla zrcadlový strop, který do uspořádání cely příliš nezapadal. Poprvé také uviděla Ginu. Byla to dívka, kterou obstarala samotné Angelice, jakási studentka umění nebo tak něco, když ji Simona vyslídila, slučovala si zrovna nějakou zříceninu. Z pohledu vzdorné nelibosti v Ginině tváři bylo zřejmé, že i ona si pamatuje na jejich dřívější setkání. Přesto to Simona musela vyzkoušet. Promluvila rychle a bez dechu. “Poslouchej, Gino… jsi Gina, ne ? Vím, že mne nenávidíš za to, co jsem ti provedla, ale jsem jediná, která tě odtud může dostat. Uvolni mi ruce a zavolej Danielu, vím, že ji zmůžu.” Gina ji zmrazila ledovým úsměškem. “I kdybych se chtěla dostat ven, ty by jsi byla tou poslední, které bych důvěřovala.” “No, no. Dej pokoj! Nemohli tě přece tak úplně zlomit.” “To nebylo třeba. Věděla jsem, že chci patřit Angelice od chvíle, kdy jsem ji uviděla. Proto tady zůstanu, dokud mě neprodají nějakému tlustému milionáři. A teď pojď sem a nech mně, abych tě připravila, nebo nás ještě zbytečně dostaneš do nesnází.”

Simone věděla, že by Ginu pravděpodobně přemoci dokázala, ale co by bylo pak? Pořád by byla v cele a neměla by kam jít. Znovu bude muset vyčkávat. S povzdechem si stoupla nad kruhovou desku uprostřed pogumované podlahy, jak jí Gina přikázala. Ta ťukla do vypínače na zdi, načež se deska odsunula a ze tmy se zvolna vynořoval ocelový kůl o několika palcích v průměru provázen bzukotem elektrifikovaného zařízení. Pro Simonu nebylo těžké uhodnout, kam je ten lesklý černý a gumový cuplík na jeho konci nasměrován. Gina její předpoklad potvrdila tím že udělala přestávku, aby cuplík namazala nějakou lesklou šlichtou z čerpacího automatu, který byl stabilně instalován nad pryčnou. Mysleli tady na všechno. Simona kvitovala kladně, že je Gina alespoň natolik ohleduplná, že jí konečník promazala jen trochou toho sajrajtu, než stroj zase uvedla do chodu. Ale když Gina roztahovala Simoniny půlky aby tak připustila toho nesmiřitelného vetřelce, objevil se jí v očích záblesk brutálního potěšení. Než Gina přístroj konečně vypnula, zdálo se, že to nikdy neskončí. Simona měla pocit, že je naražena na své ledviny. Snažila se přirozeně spojit nohy k sobě, ale Gina jí to překazila. Chňapla za řetěz mezi kotníky a uchytila ho na tyče, které trčely z kovového kůlu. Udržovaly Simoniny nohy doširoka roztažené a bránily jakékoliv její snaze z cuplíku se zvednout. I na závěr zvedla Gina z háku na stěně řemen a přitočila se za Simonu. Obtáčela jí řemen kolem loktů, dokud se vzadu navzájem nedotýkaly a pak jej v této pozici upevnila. Simona si pronikavě uvědomovala to, jak řemen přiměl její “dudlíky”, na něž byla vždy tak nějak pyšná, aby čněly ještě dál. Nakonec Simona by si byla stěží dokázala představit oplzlejší způsob, jakému by mohla být vystavena. “Odcházím,” oznámila Gina prostě. “Nakonec se objeví tvůj cvičitel. Potom budeš mít teprve tu správnou zábavu.” Gina se k ní obrátila zády a při odchodu z kobky nabídla Simoně ještě další záblesk Angeličiny známky na své dokonalé prdelce. Simoně z toho ale mnoho pomoci nekynulo. Alespoň čekání nebylo tentokrát tak dlouhé i když jeho trvání bylo přiměřené pro Simoniny paže a nohy, které ji začaly bolet na nových místech, na rozdíl od míst, která po období na “X” rámu již zase pulzovala. Vždycky, když ustala v pozornosti, připomněl jí nenasytný kůl význam správného držení. Až se dveře kobky otevřou, ráda uvidí snad každého.

Vzdor tomu, na muži, jenž do cely vstoupil, bylo cosi jinak znepokojivého, bylo to v jeho nenuceném stylu, s nímž tam vstoupil. Rozhodně to nebylo tím, že byl ošklivý nebo směšný. Právě naopak. Bylo mu blízko ke čtyřicítce. Předčasné zešedlé vlasy měl vojenský přistřižené, oči šedé a byl to dost hezky drsný chlap. I když byl mohutné postavy pohyboval se s atletickou lehkostí což k němu budilo ještě větší respekt. Na sobě měl sako od nějaké kožené uniformy, jejíž odznaky Simona ihned nepoznala, černý rolák, černé džínsy a vysoké černé boty. Nebyl špatný, pokud by se s ním setkala někde jinde. Právě teď jí na něm vadil nenucený způsob, jakým mu zrak klouzal nahoru a dolů po jejím nahém těle, nabodnutém na kůlu. Mlčky obcházel kůl na který byla napíchnutá, a kontroloval všechna její pouta. Dokonce i jeho pohled ji rozechvíval. Cítila se pod jeho oceňujícím pohledem zvláště nepatrná, nahá a spoutaná. Pro člověka, který byl zvyklý na to, že se ho druzí bojí, to byl nepříjemný pocit. Konečně přistoupil blíž a stanul před ní. “Jsi moc hezká,” pronesl jen s nepatrnou stopou přízvuku, v němž teď poznala ruštinu. Jednou rukou uchopil její obličej a přímo jí pohlédl do očí. Vysoký límec jí znemožňoval, aby je odvrátila. “Daniela si myslí, že tě bude těžké vysvětlit, ale já s tím nesouhlasím.” Pomalu, dopřávaje si času, sjížděl rukou po jejím těle, od obličeje, přes hrdlo ve vysokém límci, až po bradavky. Měl jistý, ale ne hrubý dotek, vlastně byl velice rafinovaný. Kdyby její bradavky nebyly tak citlivé ze všeho toho Danielina týrání, nebylo by jeho laskání nepříjemné. “Víš,” předl jako kocour a dlaní ruky klouzal dolů po jejích pevných břišních svalech, “pročítal jsem si tvůj rejstřík, a vím tedy, že máš mimo profesionální slupku vášnivou a citlivou povahu.” Konečky prstu si nalezl cestu k jejímu poštěváčku. Věděl, co dělat. Spíše než aby jej obtěžoval přímým třením, brousil prsty kolem něj. Pak jimi začal snadno pronikat vzhůru do jejího nitra, vzdor nepatrnému zúžení, které vyvolávala blokáda Simoniny řitě. “Bolest je užitečná při měknoucím odporu,” pokračoval, “ale u typu, jako jsi ty, mám dojem, že se přinejmenším jako účinná zbraň ukáže být potěšení.” “Nikdy ode mně nedostaneš to, co chceš,” zasyčela Simona se zaťatými zuby. “Ale já už to mám,” pronesl s nemravným úsměvem a se zlým zábleskem v šedém oku. “Mám tvůj příslib duchovního zápasu. Když jsem trénoval bažanty pro KGB, vždy se nakonec nejlepšími agenty stali vzdorní a odbojní jedinci, jako jsi ty. Musel jsem jim jen demonstrovat sílu jejich pokory. Zbytek dokončili sami. To poznáš.” Simona se teď na něco rozpomněla, na něco, co jí kdysi vyprávěla Angelika. “Jste Vronský, že?” zeptala se a snažila se přitom ignorovat jeho dovednou manipulaci. Uvědomovala si, jak chraplavě a hluboce jí hlas zní. “Můžeš mi říkat Sergeji když jsme se dohodli na takovém intimním vztahu. A ano, jsem ten o němž ti vyprávěla Angelika. Trénovala všechny dívky sama, až přišla na to, že je cvičí pro službu ženám, a ne mužům. Jsou to muži, kteří je kupují. Proto si najala mně. Mám praxi s formováním vzpurných krásek tvého typu pro touhy mužů, jako jsem já.” “Jak se lišíte od kteréhokoliv pasáka?” Rozesmál se. Nebylo to uklidňující. “Už jsem dostal horší přídomky. Přesto, dříve než budeme pokračovat, budu ti muset nařídit, aby jsi se ke mně chovala s respektem. Jinak bych byl určitě zklamán.”

S touto větou Sergej sáhl k opasku a odhákl z něj středně dlouhý a těžký kožený bič s pletenou rukojetí a hustým chomáčem plochých těžkých konců. Ze způsobu, jakým jí bičem zatřepal před obličejem Simona poznala že dostane lekci. Na stisknutí knoflíku ve zdi sjel s hladkým bzukotem shora hák zvedáku. Obratně připojil karabinu na konci lanka ke koženým poutům za Simoninými zády. Když znovu knoflík zapnul, lanko šlo vzhůru a pomalu, ale neúprosně zvedalo Simoniny paže za zády což ji nutilo do předklonu. Vnímala, jak se v ní cuplík přemísťuje, zatímco se jí horní část těla nachylovala dopředu. Vrchol kůlu se zdánlivě hroužil hlouběji než předtím. Simona si byla dobře vědoma, o co tady jde. Cílem byla její kyprá prdelka nakloněná teď směrem nahoru. “Začneme s padesáti, jen tak na seznámení,” řekl Sergej vesele. “Potom si můžeme popovídat o způsobech, jakými se mne budeš učit uspokojovat.” Simona za sebou uslyšela zašustění kůže, pak zaznamenala závan vzduchu. To když zasvištěl bič. První rána byla téměř dokonalá bičiště dopadlo přímo na celý povrch Simoniny zadnice. Nebyla to děsivě tvrdá rána, ale byla dostatečně autoritativní. Sergej se zvolna rozehříval, dával si na čas, postupně se do švihu opíral se vzrůstající silou. Simona cítila, jak jí sedina pálí a rudne se vzrůstajícím počtem ran. Sergej si počínal velice přesně, soustředil se na údery do sladkých míst obou půlek, tam, kde do Simony pronikal kůl. Ani jednou nezasáhl bok nebo stehna. Simona byla nedobrovolně zaklesnutá a cukala sebou v bolesti, zatímco bičování nabývalo na vážnosti. Jak se snažila napnout proti každému dalšímu švihu, trhaně lapala po dechu. Když kdesi kolem dvacáté rány bičem ztratila pojem o počtu úderu soustředila se prostě na to, aby to snášela tiše, ale brzo to nebylo možné. Jeden obzvlášť ničivý švih do slabiny horní části stehen způsobil, že zaječela tak hlasitě, až to překvapilo víc ji než Sergeje. Když Sergej skončil, byl Simonin zadek pruhovaný jasným karmínem na pozadí barvy čerstvé fuchsie. Tam, kde bičiště dopadlo s obzvláštní intenzitou, naskočily malé nachové skvrny. Celé tělo se zachvívalo a zpod bolestivě zvednutých paží crčel pot. Chřípí se jí při každém nádechu dmulo. Sergej znovu zavěsil bič za pás, zase ji obešel a stanul před ní. Uchopil hustý chumáč jejích světle kaštanových vlasů, nyní páchnoucích a slepených potem, a zvedl jí obličej k sobě.Jednou rukou jí pořád držel hlavu za vlasy, zatímco druhou si rozepínal poklopec.

“Teď, když už si vzájemně rozumíme,” řekl klidně “můžeme pokročit trochu dál.” Sergej měl pravdu. Budou si spolu rozumět. Poučí ji o její slabosti, ale postupem času, nevyhnutelně projeví tu svou. Do té doby bude Simona čekat. Zavřela oči a rozevřela rty. Je připravena.