Povídka “Na převýchově v SM ústavu”

Vždycky mně nejvíce vzrušovaly anglické erotické S/M časopisy Blushing, kde na uveřejněných barevných fotografiích bylo vidět rákoskou či karabáčem do krve rozsekané prdelky krásných dívek. Překrásné půlky zadnic dívek a mladých žen, stejně jako jejich masitá stehna byly bitím velmi zpustošené a byly plné velkých modrých a rudých jelit a modřin. Ani jsem zpočátku vlastně nevěděl, jsem-li sado nebo maso. Jedna z mých milenek se před léty dávala ode mne týrat bitím na holou a pak vždycky úpěnlivě prosila o surové drcení cecíků. Později jsem poznal nádhernou palčivost šlehů důtek z ruček dominy Terezy a od té doby jsem byl ztracen. Jak ta mne dovedla ztýrat a zmrskat! Dovedla být nemilosrdná. Tyto slastné chvíle netrvaly však dlouho. Tereza emigrovala a já pomalu stárnul…

Marně jsem později hledal náhradu v erotických salónech v městě. Vše zde však vyznívalo jaksi vyumělkovaně a řemeslně a ty mladé prostitutky které na přání návštěvníků se ujaly role domin, snad ani z těch výprasků “neposlušných chlapečků” radost a sexuální vzrušení nepociťovaly. Až později jsem se náhodou dozvěděl, že na venkově, daleko od ruchu a zvědavých očí města existuje zařízení, které je označováno za “výchovný S/M ústav”, kde se potřebné S/M péče dostane společně zde chovaným postiženým mužům a ženám. Zařízení, které má nenápadnou náborovou kancelář v blízkém okresním městě, je proslulé prý přísností, disciplínou a nekompromisními tělesnými tresty. Výchovný poplatek za týdenní, čtrnáctidenní nebo měsíční výchovu je prý přiměřený. Před týdnem jsem po určitém váhání navštívil onu náborovou kancelář toho institutu, kde jsem vyplnil dotazník a uvedl svá přání a skryté choutky a zaplatil jsem poplatky na 14 dní dopředu. Vše se událo diskrétně a na úrovni prostřednictvím pěkných a decentních sekretářek. Odjezd nového turnusu přihlášených chovanců a chovanek bude zajištěn společně ústavním mikrobusem až na místo určení. Toaletní potřeby si musíte vzít sebou…

Toho dne výchovný S/M institut paní Evy a pana Edwarda přijímal na převýchovu čtyři muže a pět žen různého stáři. Celkem devět lidí se mělo dočasně stát novými otroky a otrokyněmi, kteří budou nacházet uspokojení ze vzrušení v poutech a ze své bezmocnosti a kterým budou udělovány kruté, ale současně úžasně krásné tělesné tresty a pokoření. Ústav byl veden jako smíšený se společným trestáním mužů a žen, chovanců a chovanek nebo, chcete-li otroků a otrokyň. Obchodně-vydělečné zařízení určené pro sexuální uspokojování úchylných mužů a žen, kteří jsou zde trestáni vedle sebe, pod jedinou střechou, jen s tím rozdílem, že otrokyně zde mají své mužské vychovatele, pány a mučitele, zatímco muži – otroci jsou vychováváni a pokořováni ženami – dominami, které si v krutosti a zálibě trestat nikterak nezadaly se svými mužskými kolegy. Tento institut, bohatě sponzorovaný úchylnými majetníky a dostupný jen velmi solventním “pacientům” byl před léty vybudován na samotě v hloubi hlubokých lesů v předhůří Valonských kopců. Institut neměl dosud nikdy nouzi o přiliv stále nových, čerstvých chovanců, přestože byl držen jaksi v tajnosti a přestože poplatky “za výchovné” byly poměrně vysoké. Byla to právě ta okolnost společného tělesného trestání obou pohlaví na jednom “cvičišti”, které sem svědivě a šimravě lákalo úchylností postižené otroky vášní. Do této záhadné a svým způsobem vzrušující odlehlé samoty nás ten den, všech devět nových adeptů a adeptek vezli pohodlným mikrobusem od budovy, kde sídlí náborová kancelář institutu v okresním městě. Jeli jsme už skoro hodinu. Už před půlhodinou jsme sjeli ze silnice na travnatou cestu lesem. Směr tato cesta často měnila a nebylo ani možno se dobře orientovat a zapamatovat směr. V mikrobusu s námi seděl pracovník a pracovnice výchovného institutu, kteří nám dělali jakousi společnost. Pojednou se před námi rozestoupil jehličnatý les a my jsme prvně zahlédli mohutnou palisádovou zeď polepšovny – našeho nového dočasného domova. Dojeli jsme k masivní bráně, která byla zavřená a nám se zdálo, že je zde zcela klidno. Bylo zde až mrtvé ticho. Zmocnilo se nás vzrušení a obrovská zvědavost…

Náš šofér třikrát zatroubil na klakson vozu. Po chvíli se otevřela těžká vrata a mikrobus pomalu vjel do rozsáhlého dvora, zcela uzavřeného – obklopeného ze tří stran značně vysokou zdí, zatímco dvůr na čtvrté straně uzavírala zcela jednoposchoďová budova. Volný prostor byl zcela uzavřen a v bráně hlídala několikačlenná stráž se psy. Byli jsme ohromeni a zaraženi, když jsme vyšli z mikrobusu a začali se rozhlížet. Po rozlehlém dvoře se pohybovaly skupinky nahých chovanců a chovanek, kráčejících v jakýchsi pochodových útvarech jako vojáci a v doprovodu svých vychovatelů a vychovatelek. Zřejmě je vedli někam na práci nebo domů z práce. Ženy i muži byli zcela nazí. Mužům se při každém kroku pohupovaly penisy a ženám při každém kroku se kývaly prsy ze strany na stranu. Při bližším pozorování bylo vidět, že muži i ženy mají sice jakési úsporné kalhotky vyrobené pravděpodobně z kůže – jelenice, ale jejich půlky zadnice byly naprosto volné. Muži měli vpředu od pasu dolů se táhnoucí malý kožený pruh opatřený kruhovým otvorem, kterým byl prostrčen penis. Na rukou i nohou měli kráčející otroci jakési kožené návleky. Někteří otroci měli na krku zapnutý obojek. Za skupinkou otrokyní oblečen do slušivého dresu z lesklé kůže kráčel vychovatel atletické postavy. V ruce držel tenkou pružnou rákosku, kterou rytmicky švihal do vzduchu. Skupinku mužů vedla statná vychovatelka vyvinutých vnad a oblečena rovněž v koženém. V ruce držela karabáč na psa. Jedna skupinka nahých otrokyň pochodovala se svým vychovatelem dosti blízko nás a tu bylo možno vidět některé detaily které mne vzrušily. Asi u tři žen nesla jejich hladká pokožka viditelné stopy krutého zbičování na hýždích, zádech i stehnech. Zejména jedna z nich, malá hezká blondýnka měla obě půlky zadnice řádně rozdrásané. Dále jsem si všiml, že některé otrokyně měly na krku obojek a to červené nebo černé barvy. Později jsem se dozvěděl, že takto si vychovatelé poznamenávají u svěřených otroků během pracovní doby trestné body za neposlušnost, lenivost, neochotu nebo nešikovnost. Ten který otrok nebo otrokyně dostaly od vychovatele na pracovišti červený psí obojek kolem krku, dostanou po návratu a příchodu do ústavní budovy nebo nejpozději tentýž večer výchovný výprask o budou ten den z trestu hladovět. Uvázání černého psího obojku je však ještě horší, jak jsem později na vlastní kůži poznal. Postižený nebo postižená tentýž večer předstoupí před tříčlenný “soudní” tribunál pověřených dozorců, který postiženého otroka odsoudí na určitý počet dní a nocí do samotky – vězení a k pravidelnému každodennímu výchovnému bití. V jednom rohu rozsáhlého nádvoří výchovného institutu stálo přízemní malá dřevěná budova, na jejímž průčelí byl nápis “Škola pro otroky”. Právě když jsme se kolem dokola v úžasu, který nebral konce, rozhlíželi, ozval se z otevřených oken této podivné “školy” strašný lomoz a ženský velitelský – panovačný hlas: “Nic neumíš, otroku! Támhle se přehneš a dostaneš bití!” A již bylo až sem slyšet svištění výchovného nástroje a zoufalý křik postiženého… Toto divadlo vyvolalo mocné vzrušení a vzbudilo ve mně šimravé pocity. Také ostatní nové příchozí, kteří přijeli se mnou, zde stáli jako opaření beze slova a bez dechu.

Pojednou se odkudsi z tlampače umístěného někde na střeše budovy ozval výrazný ženský hlas: “Noví chovanci, kteří právě přijeli na pobyt v institutu, nechť se okamžitě dostaví do přijímací haly kde budou přijati vedoucími institutu, paní Evou a panem Edwardem, kteří z nich učiní otroky a otrokyně!” Naši průvodci, kteří s námi přijeli z města a stále nás i na dvoře doprovázeli, se po této rozhlasové výzvě rázem změnili v přísné pochopy. Začali do nás totiž z ničeho nic strkat a křičet, abychom přidali do kroku, že prý si nechtějí pohněvat milostivou vrchnost. Rychle nás dostrkali vchodem do budovy rovněž hlídané mužem a ženou v kožených blýskavých oblecích. Statná strážkyně v nejlepších letech si pohrávala s řemínky černých důtek, zatímco její mladší partner měl u pasu zavěšený karabáč. Oba si naši váhavě a s bázní vstupující skupinku prohlíželi s přísnou zvědavostí. Ocitli jsme se v jakési hale nebo spíše dvoraně zařízené jako velkolepé antické atrium. Vodotrysk, proudící voda a sada soch, tak trošku oplzle vyhlížejících nahých mužů a žen. Uprostřed dvorany pak stálo jakési dominantní sousoší znázorňující velmi realisticky jak nějaký pán a paní, zřejmé ztělesnění obou zdejších vladařů, bičují nahého otroka. Celé to prostředí ve mně vyvolávalo jakési divné chvění a mrazení a já se těšil ze současné úzkosti i z toho, co asi bude následovat. Už to, co jsem až dosud od našeho příjezdu sem uviděl, ve mně vyvolávalo jakýsi prapodivný a perverzní pocit sexuálního uspokojení. Začal jsem s jakýmsi vnitřním uspokojením pociťovat, že zde jsem na správném místě a celé moje tělo začalo volat po výprasku a mučení. Hrdlo jsem měl při tom stažené jakousi úzkostí, ale uvnitř mého nitra nějaký ten absurdní chtíč usazený někde snad ve varlatech se zvráceně těšil na uspokojení mého silného perverzního nepokoje… Naše společnost nových chovanců a chovanek v počtu čtyři ku pěti ve prospěch žen se tedy ocitla v této poněkud barbarsky koncipované dvoraně a zde jsme měli na cosi nebo spíše na kohosi čekat. Dosud jsem si vlastně mé budoucí spolutrpitele pořádně neprohlédl. Jeden ze tří mužů naší skupiny byl mladší asi l8tiletý, další dva byli statní muži ve věku mezi třicítkou a čtyřicítkou a já jediný byl pán po padesátce a v nejlepších letech, jak se říká. Teď jsem si začal prohlížet ženy, které, jak se mi zdálo, byly tím vším, co mohly dosud spatřit, ještě více otřeseny než muži. Dvě byly mladé, hezké, štíhlé, do stáří asi 25 let, pak tam byl takový milý černovlasý “buclík” v černé skládané sukýnce a blůzce, která dávala vyniknout příliš zvědavým cecíkům. Ten diblík měl asi třicet. Čtvrtá žena byla dlouhá, hubená, asi 40tiletá samice s chlípnýma očima. Její kozy které mocně nadzvedávaly její halenku se vyzývavě rýsovaly pod hodně průhlednou látkou. Ženskou společnost uzavírala statná a hezká blonďatá padesátnice. Všichni dohromady jsme se dosud nemohli ani seznámit, protože v autobuse se mlčelo a před tím jsme se nikdy neviděli. Mezitím přišla do té dvorany kde jsme čekali, skupina dozorců a dozorkyň a ti nás odvedli do vedlejší menší místnosti, která sloužila za jakousi šatnu a převlékárnu. Zde jedna z dozorkyň zatleskala, aby na sebe obrátila pozornost a zvolala: “Všichni svléknout do naha a odevzdat své oblečení a osobní věci do úschovy! Zde končí váš civilní život a začíná vaše převýchova. Také peníze, šperky a prsteny zde odevzdáte! Ty vám budou vráceny až po skončení vašeho pobytu.” Začali jsme se tedy svlékat – muži i ženy společně. Stalo se jakousi náhodou, že jsem své svlečené svršky začal podle pokynů dozorců ukládat do jedné ze dvou skříněk, které stály poněkud stranou. Pojednou se ozval z druhé strany místnosti ze skupinky svlékajících se žen jemný ženský hlásek: “Ale já nemám skříňku pro mé věci!” Byla to ta černovlasá buclatá třicítka a jak jsem zaslechl už před tím ji ženy naší skupiny oslovovaly Tonča. Protože vedle mne byla jedna skříňka zcela volná zavolal jsem na ni: “Toničko, tady je jedna pro vás!” Černovlasý “buclík” tam hned přicupital, ale já byl hned pokárán od jedné dozorkyně: “Jen žádné důvěrnosti! To se zde netrpí! Chovanci s chovankami nesmí hovořit a intimně stýkat, to teprve ne. To byste dostal pořádné bití!” A jeden dozorce zvolal: “A dělejte, dělejte s tím svlékáním, rychle, rychle! A zde na stole máte své nové ústavní oblečení… A řekl jsem do naha!”

Svlékl jsem se tedy úplně do naha, ale přemožen studem otočil jsem se ke svlékající se Toničce zády. Slyšel jsem za sebou šustění svlékané sukénky a halenky pak šla dolů i podprsenka a slyšel jsem, jak vše ukládá do vedlejší skříňky. Někde vpředu zase kterási dozorkyně zakřičela: “Řekla jsem do naha! Tak to bude do naha! Tak půjdou i kalhotky dolů – a to hned!” Tonička schovaná za mými zády tiše zanaříkala: “Já si kalhotky nesvlíknu!” Dozorce mi na předloktí a holeně nasadil kožené návleky s karabinkami a ukazoval nám mužům, za zvědavého přihlížení přítomných žen, jak si máme upevnit na těle malé kožené slipy a jak prostrčit penis otvorem s kovovým kruhovým rámečkem v předním dílu ven. Tyto pánské slipy vlastně svým prostředním páskem protaženým mezi nohama chránily jen varlata, ale současně odhalovaly penis a obě půlky zadnice. To bylo asi potřebné k tomu, aby otrok byl stále připraven přijímat šlehy a rány na obnažená citlivá místa svého těla. Dres předepsaný ženám určeným k převýchově sestával ze stejných kožených návleků na pažích a lýtkách, podobně jako měli mužští chovanci. Kolem pasu byly ženy staženy koženým páskem, na němž vpředu byla upevněna velmi krátká kožená zástěrka. Prsy žen měly zůstat zcela odhaleny. Když jsem se nyní rozhlédl po našich už obnažených ženách, budoucích otrokyních, naskytlo se mi vzrušující divadlo. Můj nadržený pyj vteřinu po vteřině mohutněl, začal se nalévat krví a topořil jak ve dvaceti. Mé vzrušení dostoupilo vrcholu zejména, když jsem se otočil k Toničce, která stála do té doby za mnou. Její cecíky byly nádherně formované a celé její tělo včetně nohou a stehen bylo neodolatelně krásně modelované. Chtěl bych ji v tu chvíli milovat! Ale co to vidím! Tonička si opravdu ponechala kalhotky, sice jen takové maličké, nadechnuté, jen takový organtinový obláček mezi těmi krásnými půlkami bylo vidět, ale přece jen to byly kalhotky a porušení příkazu v domě, kde se i menší prohřešky velmi přísně trestají. Na jednom z návleků, na zápěstí každému z nás připevnili kovové číslo a poučili nás, že místo jména budeme v polepšovně vyvolávání pod tímto číslem. Dostal jsem číslo 101 a Tonička 105. Nyní nám bylo řečeno, že půjdeme všichni zpět do dvorany kde “vkleče” (a to nám zdůrazňovali, že nikdo se nesmí postavit) tam vyslechneme naši nejvyšší paní a pána, kteří nás nyní přijmou do otrockého stavu.

Dvorana byla slavnostně osvětlena a my budoucí otroci jsme byli seřazeni do dvojstupu. Znovu jsem stál jako poslední v jedné rovině s buclatou krásnou Toničkou. Dozorce a dozorkyně s biči, důtkami o karabáči v rukou obklopili naši skupinu. Pojednou zazněl gong a malými dvířky nejdříve vstoupila na pódium pokryté perskými koberci nádherná asi třicetiletá štíhlá žena – paní Eva. Skutečná paní nás otroků mužského rodu. Za ní vážným krokem kráčel krásný čtyřicátník atletické postavy – pan Edward – pán veškerého zdejšího ženského tvorstva na půdě tohoto výchovného institutu. Oba na mně udělali obrovský dojem. Paní Eva byla oblečena do těsné kožené sukně, která měla po straně odvážný široký rozparek sahající téměř až k pasu, takže tímto proklatě vzrušujícím výhledem prokukovalo krásně modelované stehno paní velitelky síťovité punčošky a část něžných kalhotek. Kožená sukénka těsně obtáčela nádherný zadeček paní Evy, takže každý z přítomných mužů mohl s vyschnutým hrdlem pozorovat jasně se rýsující obě půlky překrásné zadnice. Její podprsenka z tenké lesklé kůže rafinovaně zdůrazňovala její nádherné poprsí. Její krásné vlnité tmavé vlasy se zlatým odleskem spadaly v bohatých vodopádech až na její ramena. Na nohou úchvatné střevíčky s vysokánskými podpatky. V ruce držela pružný kožený jezdecký bičík… Každý muž, který ji – byť jen koutkem oka zahlédl, hned po ní musel silně zatoužit, hned by ji chtěl milovat, ale protože každý z přítomných samců cítil její nedosažitelnost, aspoň si v duchu hrozně přál, aby ho ta nádherná žena na místě zbila a zmrskala svým koženým bičem. Pan Edward, který si bezmyšlenkovitě pohrával s černým koženým karabáčem, byl rovněž dráždivě ustrojen do lehkého koženého oblečení, které více odhalovalo než zahalovalo jeho bujné mužství. Ženská přítomnost nových otrokyň – určitě tu chvíli pocítila příjemné vlhnutí a svědění v poštěváčcích… Když se oba “bozi” objevili na pódiu, zaveleli přítomní vychovatelé a dozorci: “Všichni kleknout!” Hned nato pan Edward nervózně svým karabáčem švihaje do vzduchu, oslovil nové otrokyně: “Milé otrokyně! Přijely jste sem na převýchovu, aby z vás byly hodné a poslušné holčičky. Zasloužíte si pořádné tělesné tresty a tvrdou výchovu. My vás zde už naučíme poslouchat. Hned po příchodu zasluhujete výprask, kterého se vám zde za pár okamžiků poprvé dostane a tím se stanete našimi chovankami. Potom už budete trestány každou chvíli. V našem institutu je zakázáno, aby se chovanky a chovanci bavili a je zde také zakázán vzájemný sexuální styk. Ani onanovat zde nesmíte! Za tajně provedenou masturbaci se zde ukládají kruté výprasky. Ve věcech sexu vám určité ulehčení mohou poskytnout pouze vaši vychovatelé a dozorci, kterým se můžete svěřovat. Za vše zde budete prosit a vděčně děkovat, zejména za bití a hluboké ponižování. Vězte, že dozorci o vychovatelé jsou vaši páni a věřte, že od počátku na vás budou velmi přísní. Seznamte se co nejdříve s kázeňským řádem institutu a s výpraskovým ceremoniálem. Proti jakémukoliv trestu nebo rozkazu vychovatelů zde není odvolání. Zde můžete jedině poslouchat.” Nyní se k nahým mužům – otrokům obrátila se svým krátkým projevem paní Eva: “Otroci, to, co v ruce držím, je koňský bič. Tímto výchovným nástrojem budete neustále vychováváni a věřte, že když vás občas spráskáme, že vám to udělá moc dobře a že se z vás stanou hodní a poslušní chlapečkové. A kdybyste chtěli být zpupní a neposlušní, tak my už zde známe způsoby, jak z vás udělat poslušné otroky kteří i za krutý výprask dovedou nadšeně děkovat. Se svými ocasy si zde hrát nesmíte! To vás odnaučím buď já sama nebo vaše krotitelky – vychovatelky. Za okamžik podstoupíte uvítací nářez, čímž se stanete otroky našeho institutu!” Všichni přítomní otroci i otrokyně byli při vyslechnutých slovech velice vzrušeni a na některých tvářích bylo vidět stopy panického strachu. Mne se zmocňoval jakýsi sexuální nepokoj, byl jsem spíše zvědavý, věděl jsem, do čeho jdu, ale celá ta atmosféra i ty proslovy měly v sobě silný dráždivý náboj. Můj penis byl stále vzrušením naběhlý… Nyní otroky a otrokyně obcházel jeden dozorce s osudím a každý si musel vytáhnout dva papírky. Vytáhl jsem si je taky. Na jednom stálo: “25 ran přes holou zadnici tenkou rákoskou na lavici s pevným upoutáním” – a na druhé bylo napsáno: “30 ran přes holé hýždě a kýty koženým řemenem ve znehybnělém stavu na lavici”. Každý nový otrok či otrokyně se v těchto chvílích seznamovali se svým nejbližším osudem a ozvalo se i hlasité brumlání, ale po ostrém napomenutí dozorcem všichni zmlkli. Další pokyn dozorců zněl: “Nyní se otroci o otrokyně odeberou do předsíně trestné místnosti a vyfasují si tam výchovné nástroje podle výsledku obdržených losů.” U okénka zde vydával jeden dozorce důtky karabáče, kožené řemeny a plácačky rákosky, biče na prsy, koňské bičíky, šlauchy a volské žíly podle toho, co měl ten který otrok či otrokyně na svých papírcích napsáno. Mně podali tenkou, tvrdou, ale pružnou rákosku a koženou plácačku z tvrdé pružné kůže pobité na obvodu cvočky. Když jsme se znovu shromáždili před trestnou místností, poručili nám kleknout a čekat. Vedle mne klečela Tonička a držela v rukou černé kožené důtky s dlouhými tenkými spletenými řemínky a jezdecký bičík.

Po chvíli se dveře trestné místnosti otevřely a v nich se objevila polonahá domina a vyvolala dvě čísla: 80 a 89. Musela je několikrát opakovat, než si přítomní otroci uvědomili, že je někdo volá podle čísel. Konečné se přihlásil jeden mladý otrok a ta hezká blonďatá padesátnice. Když za nimi zapadly dveře trestné místnosti, poučila nás dozorkyně: “Teď buďte všichni zticha! Za chvíli je uslyšíte řvát, jak je budou řezat! Nebojte se, bude vás to vzrušovat!” A skutečně to trvalo jen chvíli a poté bylo slyšet práskání kůže výchovného nástroje o lidskou pokožku a vzápětí se ozval strašný řev nejprve mužský od toho mladíka a pak řvala i ta blonďatá paní, která své vytí stále stupňovala, až bylo slyšet, jak ji vychovatel okřikuje a vyhrožuje, že jí přidá ještě víc, jestli se hned neztiší. Pak to za těmi dveřmi na chvíli přestalo, ale za nějakou dobu bylo znovu slyšet svištění důtek nebo karabáče, hluk nakládačky a současný křik toho mladíka i té ženy unisono. Bylo to dráždivé vzrušujícím způsobem a já se styděl hlavně před Toničkou proto, že můj ocas se začal z toho všeho velkým vzrušením rychle zdvihat, takže brzy vyplnil celý průměr kovového kroužku kožených slipů a trčel ven jako kláda… Nyní se otevřely dveře té trestné místnosti a do naší čekárny vystrčili ty dva potrestané. Paní byla v moldáncích, celá ubrečená a mladík měl bolestí zkřivený obličej. Oba dva měli zadnice do ruda sešlehané a rudé skvrny na jejich půlkách a stehnech místy přecházely do modrých jelit a krvavých šrámů. Poručili jim znovu kleknout. Dozorce nyní vyvolal další dvě čísla a do trestné místnosti vešly dvě ženy. Jedna mladá asi dvacetiletá, velmi hezká a druhá starší hubená a kozatá, asi čtyřicetiletá. A celý předchozí děj se za zavřenými dveřmi opakoval znovu. Znovu se ozýval dvojí řev asi je mrskali na dvou lavicích současně. Řev přecházel časem až do zvířecího vytí. Pak zase nastal na chvíli klid a výprask obou pokračoval pak znovu, když si asi vyměnili výchovné nástroje, protože každý z nás měl být seřezán dvakrát. Za dveřmi bylo tu dobu asi boží dopuštění, protože bylo slyšet, jak jeden dozorce křičí: “Ty kurvo, ty mi zde budeš chcát!? To všechno vylížeš!” A nato se znovu ozýval řev té bité hubené kozaté otrokyně. A pak bylo najednou slyšet, jak zoufale ječí a prosí: “Přes pičku ne! Přes píču ne! Prosím vás, prosííím!!! Už neééé, neééé, neééé! Prosííím, prosííím…” Tak strašně kňučela a úpěla ta čtyřicátnice. Když pak z trestné místnosti vypouštěly obě zbité ženy zmocnily se nás, na výprask čekajících otroků a otrokyň skleslé ale současně vzrušující pocity. Mně stál pořád a mé sousedce, Toničce, tváře jen planuly a oči se leskly těžko potlačovaným vzrušením. Nyní jsme si prohlíželi vycházející potrestané ženy. Zatímco ta mladá dívka měla jen zarudlou prdelku, přes kterou se táhla jen dvě malá namodralá jelita, tak ta starší, hubená, byla od bití celá zpustošená. Ta měla nejen od bití do krve rozsekanou prdel, ale i její dlouhá vyhublá stehna nesla stopy krvavého výprasku. Také její obrovské kozy nesly stopy krutého bičování a zřejmé byla bita i v rozkroku, protože kráčela z mučírny ven vrávoravým nejistým krokem a roztaženýma nohama. Vychovatel, když je vyprovázel ze dveří výchovné místnosti, kde byly obě ženy před tím seřezány, zavolal jiného dozorce který měl službu v čekárně a poručil: “Obě dvě dej klečet v pozoru a ta stará kozatá bude v zostřeném režimu!” Byl jsem zvědav co se s ní dál stane, když v tom se znovu otevřely dveře mučírny aby vyvolali další dva kandidáty k tělesnému potrestání…

Tentokrát vyvolali černovlasou prdelatou Toničku a mně! “My dva jsme si snad souzeni…” myslel jsem si v duchu. Ta paní se mi skutečně velmi líbila… hned bych na ni vlezl! Když jsme vcházeli do trestné místnosti, ocas mi topořil vzrušením jak beton… Hořel jsem zvědavostí a zhýralou touhou… Bylo to nepopsatelné vzrušení. Ta atmosféra nahých bitých a řvoucích otroků a otrokyň – to se prostě nedá vydržet! Ocitli jsme se v rozlehlé světlé místnosti plné otroků a otrokyň, dozorců, vychovatelů a vychovatelek – polonahých domin. Bylo tam všelijakého podivného nábytku a výchovných nástrojů, že mi to vzalo dech. Myslel jsem, že zde budeme s Toničkou sami, jako jediní delikventi, ale bylo zde už v jakémsi trestu asi půl tuctu nahých otroků o otrokyň a kolem nich ne menší počet mučitelů a mučitelek v lesklých kožených kalhotkách pobitých lesklými plíšky a cvočky. Vše tu divně páchlo jakousi směsí potu, moče a snad i výkalů. Vzduch zde byl skutečné velmi těžký a dávno nevětraný. Můj zrak upoutaly tři kříže upevněné u zdí a na nich byli přivázáni dva nazí zbičovaní otroci a jedna otrokyně, která asi na bičování teprve čekala. Všichni hlasitě sténali. Na vysokém klenutém stropě byla připevněna kladka a přes ni byl vytažen za provoz nahý spoutaný otrok tak, že se jen špičkami svých bosých nohou dotýkal podlahy mučírny. Měl pokožku celého těla zepředu i zezadu do posledního místečka do ruda sešvihanou a ten rovněž úpěl bolestí a strachy z dalšího mučení. Další otroci a otrokyně zde porůznu na podlaze z trestu klečeli, někteří měli k zostření trestu pod koleny ostrá struhadla, jiní ostré kamínky, škrabák na boty a podobné věci. Klečící otrokyně měly skoro všechny na prsních bradavkách upevněné kolíčky na věšení prádla, což jim zřejmě způsobovalo velké bolesti protože nahlas sténaly a jejich dozorci je okřikovali a hrozili jim dalším bitím. Jeden mladý nahý otrok měl prádlové kolíčky upevněné na penisu a varlatech, takže nemohl bolestí vydržet a začal hlasitě kňučet a úpět. Tu k němu hned přiskočila jeho vychovatelka a zfackovala ho nemilosrdně přes obličej a ještě ho zpráskala na místě jezdeckým bičíkem. Poté mu nasadila na ústa náhubek proti křiku a trest musel nemilosrdně pokračovat.

To všechno, co jsem mohl pozorovat, byly však jen zlomky vteřin, když nás s Toničkou zavedli dovnitř. Na Tonču zde čekal mladý, vysoký, svalnatý, asi 30tiletý vychovatel, který měl na sobě jen lehké kožené slipy které mu na tělo těsně přiléhaly takže vpředu se mu rýsovala veliká boule jeho zřejmě mocného a topořícího ohanbí, když spatřil nahou buclatou Toničku, což prozradilo tvrdou vášeň jeho úchylné letory i to, že bičování nahých dámských zadnic toho chlopa asi děsné vzrušuje. Mě se hned ujala mladá přitloustlá blonďatá domina, která měla taky na sobě jen malé kožené slušivé kalhotky a zcela holá malá prsíčka… Vzala ode mne rákosku i koženou plácačku o pokynula mi směrem k těžké dubové lavici opatřené třemi poutacími soupravami popruhů. “Klekni támhle u té lavice!” poručila a současně mi celou svou vahou šlápla svým vysokým podpatkem no holý nárt bosé nohy což mi způsobilo krutou bolest, až mi vyhrkly slzy. Domina se zlomyslně zasmála. “Poslyš, otroku,” pokračovala, když už jsem klečel a bolestí zraněné nohy jsem křivil tvář: “Tímto výpraskem na uvítanou se z tebe stane skutečný otrok. Tento výprask ti věnuje paní Eva, ale příště se už budeš řídit zdejším výpraskovým ceremoniálem. Budeš o výprask prosit, prosit budeš i o přídavek a za výprask budeš nadšeně a pokorně děkovat! A teď marš na lavici a zadnicí nahoru. Dostaneš jich 25 rákoskou a 30 koženou plácačkou. Rány si počítat nebudeš, udělám to sama a možná ti sama něco přidám. Jsem zvědavá, jak budeš ječet až začnu! A běda, jestli se pochčiješ!!!” Strašně vzrušen jsem ulehl na lavici v poloze na břicho a zadnicí nahoru, jak mi poručila. A ta mladá bestie mne rychle popruhy k horní desce lavice na třech místech připoutala, takže jsem se nemohl ani hnout. Musela být ta mrcha při tom děsně vzrušená, protože když mi připevňovala ruce vpředu k lavici, vzrušeně zrychleně dýchala a tiše kňučela jako hárající se feno. Nyní vzala pružnou rákosku a postavilo se na úroveň mé nebohé zadnice… V tom se otevřely boční dveře a do místnosti vkročila sama krásná paní Eva a hned zamířila k mé vychovatelce. “Valerie,” pravila, “hned běž k telefonu, volá tě zákaznice, chce si k sobě objednat na víkend jednoho mladšího otroka. Nabídni jí nějakého neposlušného, ať si oba užijou! Ona prý se svěřenými otroky strašně zle zachází.. Běž hned, je to nutné otrok zde zatím počká!” “Valerie, vida,” už jsem věděl, jak se moje domina jmenuje. Ta nyní rychle odkráčela a paní Eva zůstala stát u mé lavice. Já si při tom v duchu vroucně přál, aby mně zbičovala místo té mladé. Byl bych se při tom výprasku jistě udělal! Při těchto úvahách a marných tužbách jsem pootočil hlavu a ke svému překvapení jsem zjistil, že kousek ode mně vychovatel upoutává Toničku na trestnou kozu, aby ji pak mrskal. Vychovatel přehnul Toničku přes kozu tak, že měla krásnou buclatou zadničku nahoře a kadeřavou hlavičku dole a byla za ruce i za mírně roztažené nohy tak pevně připoutána a natažena jako struna. Nemohla se ani pohnout…

V tom do toho zasáhla paní Eva: “Jak to, že otrokyně si ponechala kalhotky?!” vykřikla hlasitě a podrážděně. “Prosím, paní Evo, snažil se vychovatel vysvětlovat,” odmítla si je sundat” “Já ji naučím poslušnosti, to bude koukat!” znovu zahromovala paní Eva: “Kalhotky dolů, pořádně roztáhnout nohy a zbičovat i v rozkroku, aby si to pamatovala, že se musí v tomto institutu poslouchat! A dále jí přidávám trest, že bude po výprasku až do půlnoci klečet v pozoru na ostrém ocelovém škrabáku a připevnit dva kolíčky na cecíky a jeden na pizdu!” Pozoroval jsem, jak vychovatel nyní pod přísným dozorem své velitelky surově strhl něžné kalhotky z Toničky a znovu ji upoutal, tentokrát se stehny do široka roztaženými. Bylo,to dráždivé a úchvatné divadlo, které mně nesmírně vzrušovalo. Tentokrát bylo zespodu vidět nejen krásné baculaté půlky Toniččiny zadničky ale i černé ochlupení mezi nohama otrokyně a její růžovou rozevírající se buchtičku… A nyní vzal vychovatel jezdecký bičík, dvakrát jím mávnul prudce naprázdno a pak začal nemilosrdně mrskat nebohou prdelku Toničky. Od třetího šlehu začala hlasitě křičet krutou bolestí. Jeden krvavě rudý šleh se řadil ke druhému a celá zadnice té pěkné ženy byla za chvíli zalitá krví. Od patnáctého šlehu začala srdceryvně prosit o slitování a když to hrozné utrpení nepřestávalo, od dvacáté rány vyla a kňučela jako mučená fena. Bylo to hrozné, ale bylo to vzrušující divadlo, které rozplameňovalo můj samčí, zvířecí a perverzní chtíč… Ohon mi stál jak tvrdá kláda a celé moje tělo volalo po výprasku… Býval bych se na to díval rád dál, ale v tom už se rychlým krokem vracela moje tlustá vychovatelka Valerie. Vzala do ruky rákosku, poodstoupila ode mně, napřáhla se a ze vší síly švihla. Zasáhla mně obě polokoule zadnice a mně se zdálo že vidím všechny svaté, když se tvrdá a pružná rákoska zasekla do mého masa jako žhavý drát. Druhý ještě palčivější šleh zasáhl mou pravou půlku zadnice a další šleh znovu pravou půlku o něco níže. Pak třikrát za sebou prudce šlehla levou půlku mé zadnice a pak mi začala ze vší síly šlehat stehna. To jsem už začal polohlasitě hekat a kňučet a myslel jsem si že další šlehy už nevydržím. A Valerie šlehala a šlehala – a ze vší síly… V tom však začala od vedle strašně křičet Tonička, na kterou si teď vychovatel vzal tenké pletené kožené důtky, řemínky důtek se jako hadi ovíjely kolem oblin vnadné té ženy která nyní už vyla a ječela jako pominutá a její vychovatel mrskal a mrskal a taky mezi nohy do rozkroku a přes píču a poštěváka… Její řev nebral konce. Ale ani já to nevydržel a ke konci této rákosové nadílky jsem už taky křičel jako týrané zvíře… Horší však mělo teprve přijít. Nyní si na mne vzala pružnou koženou plácačku pobitou cvočky a když začala s nářezem a bylo to od samého začátku ze vší síly myslel jsem, že se bolestí pominu. Já řval jako tur a Valerie řezala a řezala. Když skončila, ležel jsem na lavici jako v mrákotách. U sousední kozy vychovatel nebohou zbičovanou Toničku právě odvazoval…