|

Povídka “Amandin trest”

„Tohle jsi vážně přehnala“.

„Omlouvám se zlato“

„Omlouvala jsi se minule a i předminule a omlouvala jsi se i před týdnem. A co s toho nakonec bylo??“

„Nakonec jsi stejně přišla pozdě“

Amanda je moje žena a je děsně nedochvilná a mě to vážně štve. Nedochvilnost přímo nesnáším.

„Aby sis pro příště pamatovala že máš chodit pozdě, nestačí jen pouhá omluva“

„A co tedy??!

„Potrestám tě“

„Jak to myslíš potrestáš??“

„Dostaneš výprask a hned“

Ten pohled jsem u ní ještě nikdy neviděl. Nejdřív tomu nevěřila. Když se ale na mě podívala a viděla že to myslím naprosto vážně, její pohled se změnil.

„To nemůžeš“

„Ale můžu zlato a udělám to hned“

„Přines my ten nový opasek co jsi my dala k narozeninám“

„Ano“

Amanda odešla do ložnice a za chvíli se vrátila a v ruce opravdu nesla můj nový opasek.

„Klekni si a podej mi opasek“

Klekala si pomalu, jakoby opatrně a natáhla ke mně ruku s opaskem.

„Teď mě popros o test“

„Filipe, udělala jsem chybu a prosím o trest“

„Za to co jsi udělala a proto že to nebylo poprvé dostaneš deset ran opaskem na zadek“

„Vstaň“

Amanda vstala, měla sklopené oči a bylo vidět že je malinko vyděšená.

„Polož se na stůl a rukama se chytni jeho okraje“

Amadea malinko zaváhala, má to udělat??

„Řekl jsem polož se na stůl“

Amanda se otočila a pomalu se položila na náš jídelní stůl. Chvilku jsem ji nechal aby se uklidnila a pak jsem k ní přistoupil. Vyhrnul jsem jí sukni nahoru a tím jsem obnažil její zadeček který zakrývala pouze jemná krajka kalhotek.

Vzal jsem za lem jejích kalhotek a stáhl jí je až ke kolenům.

„Budeš nahlas počítat“

Vzal jsem do ruky opasek a přehnul ho na půlku. Rozpřáhl jsem se a na Amandin zadeček dopadla první rána. Byla docela silná a já viděl jak zatnula zuby

„Jedna“

Další rána dopadla a zanechala červený pruh.

„Au, dva“

„Jestli budeš tak hlasitě křičet uslyší tě sousedi a co si budou myslet??“

„Tři“

Než jsem se rozpřáhl k další ráně, nechal jsem Amandu na chvilku vydechnout. Koutkem oka jsem zahlédl jak ji z očí stékají slzy.

„Čtyři“

Rána dopadla a způsobila další pruh.

„Pět“

„Přestaň počítat. Ještě dostaneš dalších pět na zadek, ale ty budou rychle za sebou a tvůj trest bude u konce“

„Ano Pane“

To oslovení mě překvapilo.

Napřáhl jsem se a v rychlém sledu vysázel dalších pět ran na Amandin zadeček.

Zůstala ležet a jen tiše sténala.

„Postav se“

Udělala to pomalu a já viděl že jí sotva nesou nohy. Třásla se po celém těle.

„Kleknout“

Klekla si poslušně přede mě

„Ruce za hlavu a poděkuj mě za trest“

„Ano Pane“

Zase to oslovení Pane. Její hlas zněl pokorně a úplně jinak než jindy.

„Omlouvám se Pane a děkuji za trest který jste mi dal. Už nebudu chodit pozdě“

„ To taky doufám“

V duchu jsem si ale myslel spíš že by se sem tam opozdit mohla.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.1 / 5. Počet hlasů: 13

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *