Povídka “Mé komorné a rákoska”
Měla jsem čtyři komorné i hlavní komornou-byla jsem na ně přísná a vychovávala je pomocí rákosky. Své komorné jsem vyplácela často a s chutí. Trestala jsem je jednotlivě i hromadně, a teď nastal čas pro hromadnou exekuci.
Jeden den během rána všechny komorné mimo hlavní něco provedly. Přišel čas použít nejlepší výchovný prostředek – rákosku.
Zavolala jsem si je a oznámila jim, že budou potrestané.
Stály přede mnou bledé a vyděšené. Věděly z dřívějších zkušeností, že výprask u mne není žádná legrace.
„Přineste lavici do mé ložnice!“
„Ano Madam“. odpověděly komorné.
Zatímco komorné šly pro lavici, hlavní komorná dostala za úkol připravit rákosky. Šla jsem do ložnice a čekala. Za chvilku přišly komorné s lavicí a hlavní komorná s rákoskami. Lavici postavily poblíž zdi a postavily se u ní. Dívala jsem se na ně a přemýšlela, která půjde první.
„Ty půjdeš první!“ ukázala jsem na jednu z komorných.
„Ano Madam“
„Svlékni se a lehni si na lavici!“
„Ano Madam“.
Komorná se svlékla nahá si lehla na lavici. Pokynula jsem komorným, aby ji přivázaly k lavici, což rychle provedly.
„Postavte se k lavici a dívejte se!“ přikázala jsem a přemýšlela, kolik ran ji mám nechat vysázet. Obrátila jsem se k hlavní komorné a řekla:
„Vem si rákosku a vysázej jí pětadvacet ran na holou zadnici. Za každou ránu, která nesedne, dostaneš pět ran rákoskou na holou zadnic
„Ano Madam, “
Hlavní komorná vzala rákosku, postavila se k lavici, přiložila rákosku na holou zadnici komorné a začala ji vyplácet a počítat rány.
Komorná začala křičet a na holé zadnici ji přibývaly rudé pruhy. Při osmé ráně byl křik slabší, což jsem postřehla a řekla to hlavní komorné.
„Ano Madam. Dostanu pět ran rákoskou na holou zadnici.“
Pak pokračovala v mrskání komorné.
Křik komorné se stupňoval, až se při desáté ráně změnil v jekot. Byla jsem ráda, protože rána, která nesedne se lépe pozná.
Stalo se to hned při jedenácté ráně – při ní se místo zaječení ozval pouze
výkřik. Hlavní komorná to věděla také a hned mi oznámila:
„Madam, tato rána nesedla, dostanu deset ran rákoskou na holou zadnici.“
Pak pokračovala ve výprasku komorné. Komorná ječela čím dál hlasitěji.
Při třiadvacáté ráně intensita ječení poklesla.
„Madam, tato rána nesedla, dostanu patnáct ran rákoskou na holou zadnici.“
Po pětadvacáté ráně jsem si prohlédla nahou a zmrskanou zadnici komorné. Přejela jsem po holé zadnici rukou abych cítila, jaká jelita má na holé zadnici. Poplácala jsem ji po nahém zadečku a řekla:
„Dostaneš ještě deset ran rákoskou na holou zadnici!“
Plakající komorná začala prosit o slitování. Nedbala jsem na to ohled a pokynula jsem hlavní komorné, aby pokračovala.
Jakmile rákoska dopadla opět na holou zadnici komorné, zaječela. Po vysázení deseti ran rákoskou jsem si prohlédla holou zadnici komorné. Byla jsem spokojena a tak jsem pokynula komorným, aby ji odvázaly.
Když komorná vstala z lavice, přikázala jsem ji, aby si klekla. Protože stále vzlykala, řekla jsem jí:
„Jestli nebudeš zticha, tak dostaneš ještě výprask na kozlíku.“
Komorná ztichla, měla strach z dalšího bití. Podívala jsem se na komorné a vybírala další na potrestání.
„Teď ty!“ ukázala jsem na komornou, která se zachvěla a chtěla se svléknout. Viděla jsem, že má volnou skládanou sukni a tak jsem jí přikázala:
„Nesvlékej se a polož se na lavici!“
Komorná si poslušně lehla na lavici.
„Vyhrň jí sukni!“ přikázala jsem hlavní komorné.
Ta jí důkladně vyhrnula sukni, takže byly vidět nejenom nohy a holá zadnice, ale i část zad. Zbylé komorné ji pevně připoutaly k lavici.
„Dostaneš třicet ran rákoskou na holou zadnici!“
„Ano Madam.“
Pokynula jsem hlavní komorné a ta ji začala vyplácet.
Místností zněl stále se stupňující křik. Při čtrnácté ráně křik zeslábl. Hlavní komorná mi ihned oznámila:
„Madam, tato rána nesedla, dostanu dvacet ran rákoskou na holou zadnici.“
Poté pokračovala ve výprasku. Podle vřískotu a ječení komorné bylo vidět, že se hlavní komorná snaží, aby si již nemusela přidat další rány.
Po třiceti ranách jsem si prohlédla holou sešvihanou zadnici komorné. Výsledek byl uspokojivý a tak jsem ji nechala odvázat a poslala ji klečet.Pak jsem se obrátila k hlavní komorné:
„Teď ty. Svlékni se a lehni si na lavici!“
„Ano Madam.“
Hlavní komorná se svlékla a položila se na lavici. Zbylé komorné ji připoutaly a já jsem si vybrala pořádnou rákosku.
„Co mi povíš?“ zeptala jsem se jí.
„Dostanu od vás vysázeno dvacet ran rákoskou na holou zadnici. Budu nahlas počítat rány.“
Přistoupila jsem k lavici, napřáhla ruku s rákoskou a švihla. Na bílé zadnici naskočilo první rudé jelito a hlavní komorná začala počítat. Vyplácela jsem ji pomalu a s chutí a vychutnávala jsem si její křik.
Když jsem ji vysázela dvacet ran rákoskou, prohlédla jsem si její holou zadnici a podle krásných jelit jsem viděla, že výprask bude mít velký výchovný účinek. Pokynula jsem komorným, aby ji odvázaly.
Když se postavila, přikázala jsem komorným, aby odnesly lavici a přinesly kozlík. Hlavní komorné, která přede mnou stála nahá, jsem řekla:
„Připrav dlouhou a silnou rákosku!“
„Ano Madam.“
Vybrala dlouhou a asi jako prst tlustou rákosku.
„V pořádku.“
Hlavní komorná věděla z dřívějších zkušeností, že kdyby se mi rákoska nelíbila, tak by dostala pořádný výprask. Komorné přinesly kozlík a postavily se vedle něj. Prohlédla jsem si je a viděla jsem, že jedna z nich se chvěje. Tu si nechám na konec, aby si to pořádně prožila, pomyslela jsem si.
„Svlékni se a polož se na kozlík!“ nařídila jsem druhé komorné.
„Ano Madam.“
Byla bledá a svlékání jí moc nešlo. Nakonec stála nahá před kozlíkem, přes který se vzápětí ohnula. Komorná ji pevně připoutala.
„Postav se tak, abys viděla dobře celý výprask“ přikázala jsem ji.
„Ano Madam.“
Postavila se za komornou na kozlíku, takže měla před očima její pěkně vyšpulenou holou zadnici. Hlavní komorná přistoupila s rákoskou v ruce ke kozlíku. Byl to hezký pohled, bílá vyšpulená zadnice komorné čekající na výprask a nahá hlavní komorná s rudou zadnicí po prvním výprasku.
„Dostaneš pětadvacet ran rákoskou na holou vyšpulenou zadnici“ řekla jsem jí.
„Ano Madam.“
Hlavní komorná začala s výpraskem. Rákoskou, kterou hlavní komorná vybrala, byl výprask velmi bolestivý, což bylo od počátku slyšet na křiku komorné. Při dvanácté ráně křik trochu zeslábl. Podívala jsem se na hlavní komornou, která mi hned řekla:
„Madam, tato rána nesedla, dostanu pět ran rákoskou na holou zadnici.“
Pokynula jsem a výprask pokračoval.
Hlavní komorná se snažila a tak se ložnicí rozléhalo ječení mrskané komorné. Po pětadvaceti ranách jsem si její zmrskanou zadnici prohlédla a rukama vychutnala krásná jelita.
„Odvaž ji!“
Komorné se při odvazování třásly ruce a trvalo to dlouho. O to déle budeš bita, pomyslela jsem si. Konečně byla odvázaná a stála nahá před kozlíkem. Poslala jsem ji klečet k ostatním. Pak jsem se podívala na poslední komornou a řekla:
„Svlékni se a ohni se přes kozlík!“
„Ano Madam.“
Třásly se jí ruce, ale svlékla se poměrně rychle. Stoupla si před kozlík a ohnula se přes něj. Byla nejmladší a měla velmi pěknou bílou zadnici, takže jsem neodolala a poplácala ji po ní.
„Dostaneš pětadvacet ran rákoskou na holou vyšpulenou zadnici a pak uvidím!“ Přestože byla pevně přivázaná, viděla jsem, jak se zachvěla.
„Ano Madam.“
„Budeš ji vyplácet pomalu a důkladně!“ přikázala jsem hlavní komorné.
„Ano Madam.“
Pokynula jsem a výprask začal. Komorná ještě neměla tolik zkušeností s výprasky a tak již od prvních ran hodně křičela.
Výprask probíhal pomalu a důkladně, hlavní komorná již nechtěla být bita a tak na holé zadnici komorné postupně naskakovala pěkná rudá jelita. Ke konci výprasku komorná ječela nepřetržitě.
Po pětadvaceti ranách jsem ji poplácala po krásně zmrskané zadnici a řekla:
„Ještě deset ran!“
Komorná se pokoušela uhnout holou zadnicí, ale proto že byla pevně přivázaná, k ničemu to nevedlo. S brekem prosila o smilování.
Chvíli jsem se dívala a poslouchala, pak jsem pokynula a výprask pokračoval. Asi v polovině jekot ustával a komorná jen sténala. Po deseti ranách jsem k ní přistoupila a řekla:
„Prohlédnu si tvoji holou zadnici a pak se rozhodnu!“
Položila jsem ji ruku na holou zadnici a cítila, jak se komorná snaží uhnout. Poplácala jsem ji po zadnici a řekla:
Ještě deset ran!“
Komorná již ani neprosila a tak výprask pokračoval. Po deseti ranách bylo slyšet velmi tiché sténání.
„Odvaž ji!“
„Ano Madam.“
Komorná se při vstávání z kozlíku zapotácela. Řekla jsem všem komorným, aby si vzaly šaty a šly pryč, což s radostí učinily. Hlavní komorné jsem řekla:„Ohni se přes kozlík a čekej!“
„Ano Madam.“
Věděla jsem, že můj manžel se rád dívá na výprasky komorných i rád vyplácí. Šla jsem pro něj. Byl spokojený a oba jsme šli do mé ložnice. Hlavní komorná byla ohnutá přes kozlík, holou a rudou zadnici měla pěkně vyšpulenou. Manžel ji přivázal a já jí řekla:
„Ode mne dostaneš pět ran rákoskou a od mého manžela pětadvacet ran rákoskou na holou vyšpulenou zadnici!“
„Ano Madam.“
To, že bude nahlas počítat rány, bylo samozřejmé. Vzala jsem rákosku a začala s výpraskem.
Po pěti ranách jsem předala rákosku manželovi, který pokračoval ve výprasku. Hlavní komorná hezky křičela a počítala. Myslela jsem, že se splete, ale nestalo se. Se zalíbením jsem se dívala, jak rákoska dopadá na její holou zadnici. Byla jsem vzrušená a viděla jsem, že můj muž také.
Po skončení výprasku jsme se s manželem vzájemně svlékli a začali se milovat na posteli. Občas jsem při tom pohlédla směrem ke kozlíku, kde byla stále připoutaná hlavní komorná.
Její holá zadnice zářila rudou barvou a já si pomyslela, že takovéto trestání budu provádět častěji. Už jsem se na to těšila.
