Povídka „Magdalena I.“

Na zámku žil bohatý hrabě, který byl vášnivým sběratelem starých tisků a rytin, o panství se příliš nestaral a tak zámek i panství řídila jeho pohledná žena, původem Italka, která měla k ruce oddaného správce a svého podkoního. Toho zachránila před vězením a on pro ní zařizoval nejrůznější tajné intriky. Mezi služebnictvem se povídalo, že jí obstarává i jiné služby během jejich vyjížděk na koních k loveckému zámečku v lesích, ale to byly jen dohady a podkoní Arnošt mlčel jako hrob. Vzhledem k temperamentu paní hraběnky a nezájmu hraběte o cokoli jiného, než byla jeho sbírka, byly podobné úvahy dost opodstatněné. Jeden z přátel hraběte mu doporučil osiřelou dívku ze svého panství, která byla chytrá, vzdělaná a navíc ještě hezká, že by mu mohla pomoci třídit a zapisovat nové přírůstky jeho sbírky. Hrabě se tím nápadem přímo nadchl, protože doposud neměl ve svém okolí nikoho, s kým by mohl o své sbírce pohovořit. Pro jeho ženu to byla jen halda starého papíru. A tak dívku přijal na zámek jako svojí schovanku a postupně jí zasvětil do všech tajů své sběratelské vášně. Magdalena se velmi rychle naučila pracovat se starými tisky a pro hraběte se stala přímo nepostradatelnou, a protože byla chytrá, všímala si i jiných věcí, které se na zámku děly a jemně na ně upozorňovala hraběte, který by je jinak ani nezaznamenal. Tím se ovšem stala trnem v oku paní hraběnky, protože jí během času zhatila několik intrik, kterými se hraběnka chtěla zbavit lidí oddaných hraběti a nahradit je svými lidmi. Nejprve hraběnka začala na Magdalenu nasazovat, že se neumí chovat, že je k ní neuctivá, to ale hrabě odmítl tak razantně, že hraběnka pochopila, že situace je vážná a že na celou věc musí jinak. Zasvětila do svého plánu oddaného podkoního a jednu starou služku a náhle se panu hraběti začaly záhadně ztrácet z jeho sbírky ty nejvzácnější tisky. Postupně začal být hrabě zcela zoufalý a hraběnka jen opatrně naznačila, že je zajímavé, že se tisky začaly ztrácet až od té doby, co je na zámku Magdalena a jestli to nějak nesouvisí s tím, že mu jí doporučil jeho přítel, který také sbírá staré tisky. Hrabě znejistěl a už Magdalenu tak vehementně nebránil. Na to čekala hraběnka. Oznámila mu, že se jí ztratil perlový náhrdelník a další rodinné klenoty. A hraběti se ztratila nejvzácnější kniha jeho sbírky přes to, že byla zamčená a o klíči věděl pouze hrabě, hraběnka a Magdalena. Hrabě propadl zcela zoufalství a když mu druhý den hraběnka vítězoslavně oznámila, že její klenoty a jeho knihy nalezla jedna služka ukryté za truhlou v pokoji Magdaleny, byl tak rozrušený, že kývl na velkorysou nabídku své ženy, že vzhledem k tomu, že si Magdalenu velmi oblíbil, její výslech a potrestání zařídí ona sama, aby se při tom ještě více nerozrušil a neutrpělo jeho vzácné zdraví. Hrabě sedl do kočáru a odjel do svého loveckého zámečku, aby se v lesích uklidnil.

Hraběnka počkala až do večera, když už všichni odešli spát, poté vešla s podkoním a dvěma dráby do ložnice Magdaleny, která už spala, nechala jí vystrašenou vytáhnout z postele a bosou, jen v tenké noční košilce odvést do sklepení. „Zatím jí připravte, já za vámi za chvilku přijdu.“ Drábové i podkoní vycítili, že se situace na zámku mění a zatímco doposud Magdalenu uctivě zdravili, tak nyní k ní ztratili jakýkoli respekt a dvojsmyslnými poznámkami na její účet se bavili cestou po schodišti do sklepení. Jeden z drábů jí cestou sáhl mezi půlky a když se po něm ohnala a řekla, že si na něho bude stěžovat a že bude potrestaný, tak vyvolala jen salvu smíchu. Když jí přivedli do klenutého sklepení, poslal podkoní jednoho drába, aby zapálil všechna světla, aby paní hraběnka dobře viděla, jak tahle holka bude dostávat výprask, dodal posměšně. Pak sám odvázal z háku u stěny konec provazu, který vedl přes kladku u stropu uprostřed místnosti a dále k rumpálu, udělal na konci smyčku a nařídil Magdaleně: „ Nastav ruce!“ Ta stála vyděšená a neschopná pohybu. Jeden z drábů jí vzal obě ruce, nastavil je podkonímu, který na ně navlékl smyčku, utáhl a pak kývl na druhého drába, který stál u rumpálu a ten několikrát otočil kolem, tak že dívce zvedl ruce nad hlavu a pak pokračoval tak dlouho, až stála napnutá jen na špičkách. Podkoní poodstoupil a zálibně si jí prohlížel. „Takhle se mně to líbí, ale ještě lepší to bude, když budeš nahá.“ Vytáhl nůž, zasunul ho dívce za výstřih a jedním tahem rozřízl noční košili až do pasu a zbytek roztrhl rázným trhnutím. Pak ještě rozřízl oba rukávy a košili z dívky stáhl. A tak stála Magdalena zcela nahá před třemi muži a jen tušila, že tím to rozhodně nekončí. Když si jí pořádně prohlédli, tak se podkoní postavil těsně před ní tak, že jí koukal zblízka do očí a s úsměvem jí radil: „Raději se paní hraběnce ke všemu přiznej, jinak dostaneš takový výprask, že si týden nesedneš a stejně se nakonec ke všemu přiznáš.“ A při tom jí zcela bezostyšně zajel rukou mezi stehna, pod chlupatým trojúhelníkem nahmatal stydké pysky, rozevřel je a ukazovákem zajel dovnitř. Pro Magdalenu to bylo tak ohromující, že zadržela dech a nezmohla se na žádný hlasitý protest. Jeho prst jí propátrával štěrbinku a hrál si s jejím poštěváčkem. Vrzly dveře, podkoní od Magdaleny odstoupil, ale vcházející paní hraběnka vše viděla a pobaveně se usmála. Postavila se před Magdalenu a zcela bezostyšně si jí prohlížela. Pak přišla blíž a zeptala se: „Tak přiznáváš, že jsi mně ukradla šperky a uschovala je u sebe v pokojíku?“ Teprve teď se dívka trochu vzpamatovala, všechno rázně popřela a dokonce řekla, že až se to dozví pan hrabě, tak ten potrestá toho, kdo to na ní nastražil. Hraběnka se jen pobaveně zasmála a sdělila jí, že pan hrabě o všem ví a že jí pověřil, aby Magdalenu vyslechla, a to třeba i útrpným právem, dodala vítězoslavně a o jejím potrestání že rozhodne také ona. „Tak co, přiznáš se?“ Podkoní se mezi tím postavil dozadu za dívku, rukou jí zajel mezi půlky a ukazovákem hluboko do prcinky. „Tak se paní hraběnce přiznej a dostaneš jen jeden výprask za to, co jsi provedla. Jinak budeš bita tak dlouho, než se přiznáš a pak ještě dostaneš zasloužený trest.“ Dívka jen stále opakovala, že nic neprovedla a že je nevinná. „O tom se během večera také přesvědčíme, jestli jsi opravdu nevinná,“ dodala dvojsmyslně hraběnka, „ale nejdřív se ke všemu přiznáš. A ráda.“

„Tak můžete začít,“ řekla paní hraběnka a posadila se na připravenou židli, asi dva metry před dívkou, připravenou k výprasku. Oba drábové si na pokyn podkoního vybrali dlouhé rákosky, každý se postavil z jedné strany a začali dívku vyplácet. Ta díky tomu, že byla vypnutá na špičkách, nemohla ranám nijak uhýbat a tak na její kulatý zadek dopadalo jedno švihnutí za druhým. Paní hraběnka se založenýma rukama přihlížela, jak dívka v obličeji rudne, jak se pomalu začíná bolestí potit a po určité době i křičet. Na povel hraběnky přidali drábové na intenzitě výprasku a dívka už bez zábran hlasitě křičela. Paní hraběnka pokynem ruky na chvilku výprask přerušila a zeptala se chvějící a zcela zpocené dívky, jestli už je ochotná se přiznat. Ta jenom opakovala, že nic neukradla. „Tak pokračujte.“ Výprask pokračoval. Na zadnici Magdaleny se jelita slévala do souvislého rudého pole. Dívka už mezi křikem začala prosit „už ne“, paní hraběnka se ještě chvilku kochala pohledem na trestání dívky, pak výprask zarazila a bolestí vyčerpaná Magdalena se přiznala ke všemu, co po ní hraběnka chtěla. „Dobře. Jako trest dostaneš pětadvacet rákoskou na holou a to veřejně zítra na nádvoří zámku před veškerým osazenstvem. Teď jí na hodinku posaďte tamhle do kouta na osla. Vám pak sklepmistr vydá za vaší námahu džbán vína. Já se za hodinu sama přijdu podívat, jestli je opravdu nevinná, jak tvrdila,“ dodala se smíchem. Drábové spolu s podkoním dívku odvázali, odvedli jí k dřevěnému oslu, na kterého jí obkročmo posadili a ruce jí přivázali za zády k železnému kruhu. Zpod nohou jí odstavili stoličky, tak že seděla pouze na ostré hraně a za chvíli se k její pálící zadnici přidal i tlak v místech, na které tlačila hrana osla. Drábové si přinesli víno, usadili se, popíjeli a bavili se na účet Magdaleny, která celá zrudlá byla vystavena jejich pohledům. A to drábové správně tušili, že dnešní zábava ještě neskončila. Asi za hodinu se ve sklepení objevila znovu paní hraběnka s podkoním, oba zjevně dobře naladění. „Tak jí můžete sundat,“ obrátila se na dráby. „Půjdeme se podívat na tu její nevinnost.“ Drábové dívce odvázali ruce, přistavili pod nohy úzké stoličky a pomohli dívce vstát. Ta bolestí zůstala stát vedle osla ze kterého slezla. „Tak jí přiveďte sem na světlo, abychom se mohli podívat na tu její kundu, jestli nelhala.“ Nechala pak doprostřed místnosti přisunout nízký stolek, na který Magdalenu přes její protesty položili na záda, pak jí paní hraběnka nechala násilím zvednout a roztáhnout nohy a přede všemi třemi muži Magdaleně dvěma prsty pootevřela kundičku, kterou jí ukazovákem druhé ruky propátrala.“A pak že je prý nevinnost sama,“ zasmála se hraběnka. A ukázala na výpraskovou kozu. „Můžete jí teď támhle ohnout, nohy pořádně od sebe, nejdřív jí připomeneme, že lhát se nemá a pak by vás také měla trochu odškodnit za námahu, kterou jste s ní měli,“ zasmála se.

Muži jí ochotně odvedli ke koze, na které byly občas trestána služky za své prohřešky, ohnuli jí přes ní a roztažené nohy jí přivázali řemeny. Paní hraběnka k ní pomalu došla, dlaní jí pleskla přes vystavenou seřezanou zadnici a řekla: „Tak kam to máš raději, do kundy nebo do zadnice? No, když se nemůžeš rozhodnout, tak jí obslužte obě dirky. Třeba nám pak řekne, kde se jí to líbilo víc.“ Ukázalo se, že paní hraběnka je z předchozího představení tak rozpálená, že se rozhodla zůstat a přihlížet i této fázi exekuce. Nechala si od podkoního nalít další sklenici vína, kterou naráz vypila a pak tleskla: „Můžete začít:“ Oba rozpálení drábové postupně obsloužili dívčinu kundičku, sklepem bylo slyšet jen pleskání, jak přirážející dráb narážel břichem do vyšpulené dívčí zadnice a plačící dívku, která jen poskakovala na vrcholu kozy pod přírazy drábů. Po drábech zůstala netknuta dívčina zadní dírka. Ta jí byla nejprve prstem namočeným v hrnku se sádlem namaštěna, pak jí do ní podkoní zajel nejprve jedním a pak dvěma prsty a třemi prsty, což vyvolalo novou vlnu křiku a pláče. „To je jenom začátek, holčičko,“ dodal smějící se podkoní a vyndal z kalhot ztopořený penis úctyhodných rozměrů. Paní hraběnka popošla blíž, aby jí neuniklo nic z toho, když byl rozměrný žalud tlačen dívce mezi roztažené půlky. Její křik neustal po celou dobu, co podkoní vehementně přirážel. Když skončil, zůstala dívka ležet ohnutá a vystavená, po dalším poháru vína paní hraběnka rozhodla, že to pro dnešek stačí, že i zítra je den, jak dodala se smíchem a měla na mysli chystanou veřejnou exekuci na nádvoří. Magdalena byla odvázána a odvedena do jedné z cel, kde strávila noc na hromadě sena, přikrytá špinavou houní a oblečená do hrubé košile s vědomím, že zítra bude veřejně vystavena a její výprask na holou si nenechá nikdo ze zámku ujít.

Asi před měsícem viděla oknem veřejné potrestání jedné mladičké služky, která paní opařila záda příliš teplou vodou, když jí v lázni měla umýt záda. Ta byla vyvedena na dvůr v dlouhé košili s rukama svázanýma před sebou silným provazem, za který jí vedli dva biřici. Po několika schůdcích jí vyvedli k pranýři, kde byla přivázána a čekala, až přijde paní hraběnka. Nádvoří se pomalu zcela zaplnilo, nikdo si nechtěl nechat ujít chystanou exekuci. Muži byli zvědaví na nahé tělo děvčete, ženy se škodolibě těšily na trestání potenciální sokyně, protože služka byla velmi hezká. Konečně se dostavila paní hraběnka se svými služkami a usedla do připraveného křesla a kývla na správce. Ten vydal pokyn biřicům, kteří dívku odvázali, otočili jí čelem k paní hraběnce a davu, který se ztišil, aby bylo slyšet správce, který se chystal přečíst rozsudek. Ale ještě dřív, než začal číst, kývl na dráby, ti dívce přivázali dívce ruce nad hlavu k provazu visícímu z příčného trámu pranýře a pak z dívky strhli košili. Nahá dívka, zcela vystavená pohledům, musela nejprve vyslechnout obvinění a pak rozsudek, podle kterého byla na pódium vynesena výprasková koza, dívka byla přes ní ohnuta, a to tak, že byla otočena zadečkem k publiku. Byla přivázána za ruce a v pase řemeny, nohy byly ponechány volné. A pak se drábové ujali dlouhých rákosek a začali jimi zpracovávat dívčin vyšpulený zadeček. Za chvíli se dvorem ozývalo vedle svištění rákosek i křik a prosby trestané dívky, která při snaze uhnout palčivým ranám mrskala nahýma nohama tak vehementně, že přihlížejícím předvedla dokonale i krásy svého klína. Magdalena si uvědomila, že její exekuci si také nenechá ujít nikdo ze zámku. To, co jí potkalo tento večer bylo strašné, ale zítřejší veřejné předvedení a potrestání jí děsilo ještě více. Ve spánku jí pronásledovaly děsivé sny, ze kterých se budila zpocená a sešvihaný zadeček jí nesnesitelně pálil. Od okamžiku, kdy se venku začalo rozednívat už nemohla usnout a stále se jí před očima promítal obraz veřejně trestané služky a připravovala se na to, že se v podobné situaci dnes ocitne ona sama.

A pak se na chodbě ozvaly kroky a ve dveřích zarachotil klíč….