Povídka “Krev a mléko IV.”

Tato povídka je pokračováním povídek Krev a mléko, Krev a mléko II a Krev a mléko III.

Když přišla Michaelle k sobě, uvědomila si, že je celá mokrá a je jí strašná zima. Nechápavě se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že leží úplně nahá na studené vykachlíkované podlaze v nějaké umývárně a seshora na ni teče ze sprchy ledová voda. Instinktivně si zkřížila ruce přes svá nahá ňadra a tlumeně zaúpěla, když jí prudká bolest připomněla, co jí s nimi její vyšetřovatelé prováděli.

„Á, paninka se nám konečně probrala“ zaslechla Michaelle nad sebou a když zvedla hlavu, uviděla před sebou ty dva vojáky, kteří ji doma zatkli. „Neválej se nám tady, zvedni se a pořádně se celá umyj. Mýdlo máš tady. My na tebe dohlédneme, jestli se myješ pořádně.“ Nebohá nahá žena se s námahou zvedla a s drkotajícími zuby se otočila k vojákům zády a začala se mydlit. Samozřejmě, že jí to neprošlo. Záda nebylo to, co její mučitele na jejím těle zajímalo nejvíce. „Otoč se, samičko a předveď nám své pumlíčky a tu svoji broskvičku“ řekl jeden z nich a aby dodal svým slovům na důrazu, švihl promrzlou nahou ženu rákoskou přes její skvostný holý zadek. Michaelle zařvala bolestí a s odporem se pomalu otočila čelem ke svým tyranům. Ti se zalíbením pozorovali, jak se před nimi umývá nahá mladá žena s dlouhýma štíhlýma nohama a s kozama jak melouny. Michaelle si uvědomovala, jak asi její nahá prsa vypadají. Seshora pokryté krvavými pruhy od rákosky, zespodu rudé od pálení vařičem, prsní dvorce zvrásněné a stažené zimou a bradavky naběhlé zimou a mučením elektrickým proudem a tvrdé jako kámen. Opatrně si je omyla a pokračovala přes břicho ke svým dlouhým nohám. „Pořádně si umyj pipku, při výslechu jsi se pochcala“ pronesl se smíchem jeden z vojáků. Žena jen vzdychla a namydlenou rukou si zajela do rozkroku. Když byla hotová, chtěla vystoupit z ledové sprchy, ale vojáci jí zastoupili cestu a ten starší řekl: „Ven z té sprchy se dostaneš jenom tehdy, když nám oběma vykouříš ptáka.“ „Nikdy!“ vykřikla žena zhnuseně a jednou rukou si zakryla klín a druhou bradavky. „Ale ano, a ještě nás o to poprosíš“, řekl medovým hlasem ten starší voják, přistoupil k polozmrzlé nahé ženě, zkroutil jí ruce za zády a nasadil jí na ně pouta, jejichž řetízek provlekl okem ve zdi, takže nahá Michaelle byla nucena stát čelem k vojákům s vypjatými ňadry. Druhý nacista potom pustil sprchu s ledovou vodou naplno, takže voda ani nestačila odtékat a ubohá žena měla tak svá půvabná chodidla s rudě nalakovanými nehty až po kotníky v ledové vodě. Zuby jí cvakaly strašnou zimou a uvědomovala si, že načíná modrat. Po chvíli to vzdala a poprosila. Nacista se usmál a dívku zbavil pout. Ledová voda jí ale tekla na záda ještě po celou dobu té ponižující procedury, kdy si žena musela kleknout na zem, postupně každému z nich rozepnout poklopec, vytáhnout mu z něj jeho polotuhý úd, vzít jej do úst, vykouřit, všechno semeno spolykat, jazykem ho dočista olízat, schovat do kalhot a zapnout poklopec. Bylo jí na zvracení, ale konečně mohla vystoupit ze sprchy, zahalit se do ručníku a posadit se na židli uprostřed místnosti. Všimla si, že přes opěradlo židle je přehozeno její oblečení, dokonce i její punčochy, které jí museli svléknout z nohou, když byla v bezvědomí. Vedle židle byly dokonce i její lodičky. I když jí byla strašná zima na nohy, neodvážila se obout.

„Tak, mladá paní, nechcete nám teď třeba něco povědět o vašem muži?“ zeptal se starší z vojáků sladkým hlasem, stoupl si zezadu za židli, na které seděla polonahá promrzlá žena a začal se prstama prohrabovat v jejích dlouhých blonďatých vlasech. Žena jen smutně zavrtěla hlavou a z očí jí vytryskly slzy. Strašně se bála dalšího mučení, další bolesti a ponižování, ale věděla, že svého muže nesmí zradit. „Dobrá, jak myslíš, kočičko, teď se teda oblékni a pak půjdeme o patro níž, kde máme takovou pěknou místnost, kde provádíme pohovory s takovými zatvrzelými čubičkami, jako jsi ty.“ Michaelle jen vzdychla, vstala ze židle, odevzdaně si spustila ručník z těla a už poněkolikáté poskytla nacistům pohled na své nádherné nahé tělo. Natáhla si punčochy, oblékla halenku a sukni, spodní prádlo pochopitelně neměla a vklouzla do lodiček. Pořád se třásla zimou a také strachem, protože jí bylo jasné, co mysleli tím pohovorem.

Když byla oblečená, spoutali jí ruce za zády, každý ji chytil pod jednu paži a vyvedli ji na chodbu. Zase musela snášet ty strašné chlípné pohledy, kterými ji kolemjdoucí vojáci úplně svlékali a Michaelle si uvědomila, že kdyby kdokoli z nich jí chtěl třeba prohmatat prs nebo zakroutit bradavkou, pravděpodobně by mohl a ona by proti tomu nemohla dělat vůbec nic. Z toho pomyšlení se jí udělalo úplně nevolno.

Po schodech sestoupili o patro níž a pokračovali chodbou až k posledním dveřím. Z některých dveří, které míjeli, zaslechla Michaelle nářek, sténání a prosby a až asi na jednu výjimku byly pronášeny ženským hlasem. Michaelle se otřásla hrůzou. Ale to již stáli u posledních dveří a než se ubohá žena vzpamatovala, vešli všichni tři dovnitř. Už když se Michaelle letmo rozhlédla kolem, viděla, že ji tady nic dobrého nečeká. Stála v místnosti asi čtyři krát pět metrů bez oken s betonovou podlahou, u jedné zdi stál dubový stůl a za ním židle, u druhé zdi velký těžký stůl se spoustou pout a řemenů a v rohu stál od země až po strop tenký dřevěný hladký sloup. Na zdech visely různé bicí nástroje jako kabely, pruty, rákosky a biče. Taky spousta provazů a kovových pout. Také ze stropu visely různé háky, pouta, řetězy a provazy. Než se stačila ubohá žena pořádně rozhlédnout, dveře se otevřely a do místnosti vstoupil velitel, který jí tak mučil na prsou nahoře v kanceláři a za ním vešel asi padesátiletý statný muž v rozepnuté košili s vyhrnutými rukávy a s úplně holou hlavou. „Panebože, tak to je jistě můj další mučitel“ pomyslela si Michaelle a znovu se jí udělalo nevolno.

Velitel se posadil za stůl a jeden z vojáků přivedl ženu doprostřed místnosti a rozepl jí pouta. Potom se posadil spolu se svým kolegou i s holohlavým chlapem ke zdi na židli. „Tak, paní Bouletová, budeme pokračovat v našem rozhovoru, který jsme u mě v kanceláři nedokončili“ prohlásil velitel a rozložil si po stole nějaké papíry, mezi nimiž žena zahlédla zase ten proklatý dopis, který psala svému muži. „Nevzpomněla jste si od našeho posledního rozhovoru na něco, co by jste mi chtěla sdělit?“ „Nemám vám co říct“ odpověděla Michaelle pevně a vzdorovitě se na velitele podívala. Sama nevěděla, kde se v ní vzalo tolik odvahy. V ústech stále cítila sperma těch dvou vojáků a v prsou cítila nesnesitelný tlak, jak se jí zase nalévaly mlékem. Potřebovala by kojit, ale věděla, že místo toho bude nejspíš trpět.

„Dobře, jak myslíte“, prohlásil velitel a pokračoval: „Tady bývá zvykem, že zajatkyně bývají při pohovoru nahé, takže se prosím svlékněte dohana, paní Bouletová, pokud ovšem nechcete, aby vám pomohli mí vojáci. Takže prosím.“ „Bože, už je to tady“, pomyslela si Michaelle a horečně přemýšlela, co dělat. To ji ale už jeden z vojáků zkroutil ruce za záda a před jejími vypjatými prsy se objevil holohlavec a rukama se blížil k její hrudi. „Prosím né, prosím…já, já sama. Svléknu se sama“, s pláčem zašeptala žena. „Tak prosím“, prohlásil velitel a gestem poslal oba vojáky pryč. Se slzami v očích si ubohá zajatkyně pomalu rozepla halenku, stáhla si ji z těla a nabídla veliteli pohled na svá nalitá ňadra zakončená velkými ztopořenými bradavkami. Když si stáhla sukni, nabídla mu pohled na svůj upravený blonďatý klín a vojákům vzadu zase předvedla svoji kouzelnou prdelku. Sadistický holohlavec, který tuto ženu viděl nahou poprvé, uznale hvízdnul a už se těšil na to, jak ta blonďatá ceckatá samice bude pod jeho rukama trpět v hrozných bolestech. Mučení mu poskytovalo potěšení, ale v mučení mladých a hezkých žen se doslova vyžíval. A tahle byla opravdu nádherná. To velitel by ji zase nejraději ještě před výslechem tvrdě vyšukal, ale věděl, že nejdříve z ní musí dostat požadované informace, takže se snažil nemyslet na bouli ve svém rozkroku. Nešťastná žena se mezitím zula a stáhla si ze svých dlouhých štíhlých nohou jemné silonky. Položila je na hromádku vedle sebe a zůstala nahá nerozhodně stát.

„Tak co, kočičko, opravdu nám nechceš prozradit po dobrém, kde je tvůj muž?“ zeptal se velitel. Michaelle jen odvrátila hlavu. „Dobrá, jak myslíš. Hanz, začni!“ poručil velitel holohlavému vojákovi a sám se usadil pohodlně za stolem, aby měl výhled na mučení krásné nahé ženy. A pak to začalo: Dva vojáci dotáhli za stojící nahou ženu těžké dubové křeslo, popadli vystrašenou ženu za ramena a hrubě ji posadili do tvrdého křesla. Ruce ji zkroutili za opěradlo, spoutali želízky a donutili ji tak vystrčit dopředu svá mlékem nalitá prsa. Michaelle myslela, že bude zase mučena na prsou a snažila se na to psychicky připravit. Holohlavec se ale nejdříve zaměřil na její holé dlouhé štíhlé nohy. Poklekl před spoutanou dívku, do každé ruky uchopil jednu její nohu za kotník a natáhl jí je dopředu a položil chodidly na zem. Pak vzal provaz a nohy jí nad kotníky spoutal k sobě. Teprve teď si Michaelle všimla železného kruhu, zapuštěného v podlaze kousek před jejíma nataženýma nohama. Konec provazu připoutal holohlavec ke kruhu, takže jeho nahá zajatkyně měla nohy natažené a znehybněné. Michaelle vůbec netušila, co jí chce ten odporný holohlavec s těma nohama provádět, dokud se v jeho ruce neobjevil dřevěný podnos plný kovových jehel. Byly tam dlouhé, krátké, tenké i tlusté. Žena zasténala a na čele jí vyrazil studený pot. Ale to již její mučitel poklekl k jejím bezbranným nohám a začal jí je chlípně osahávat. Když se nabažil jejích heboučkých stehen, kolen a štíhlých lýtek, začal si pohrávat s jejími spoutanými chodidly a skončil u jemných prstů s rudě nalakovanými nehty. Když si přisunul tácek s jehlami k jejím prstům, ženě došlo, kam jí budou ty jehly vpichovány a začala s pláčem prosit velitele, aby jí to nedělali. „Ještě to můžeš zastavit, kočičko, stačí, když si vzpomeneš, kde máš muže.“ „To…to nemohu“ s pláčem odpověděla žena. „Tak to je mi líto“ řekl velitel a poručil: „Hanzi, začni!“

Holohlavec uchopil do levé ruky ženino chodidlo, do pravé ruky delší středně tlustou jehlu, kterou nasadil pod rudě nalakovaný nehet ženina palce na levé noze a pomalu, strašně pomalu, začal jehlu tlačit pod nehet. Mučená žena začala okamžitě strašně řvát, neboť z nohy jí do celého těla vystřelila šílená bolest, která se stále zvětšovala, jak nacista tlačil jehlu stále hlouběji pod nehet. Nebohé ženě už selhávaly hlasivky a před očima se jí dělaly barevné kruhy, když cítila, že se pohyb jehly zastavil. Její neartikulovaný řev pomalu přecházel v úpěnlivý křik a ten pak v bolestné sténání a prudké oddychování. Když se jí podařilo přes slzy pohlédnout na své nohy, viděla, že má jehlu zaraženou pod nehtem asi z poloviny a z nehtu jí vytéká pramínek krve. Velitele, který seděl za stolem a měl mučenou nahou ženu přímo před sebou, zaujala ještě jedna věc. Fascinovaně pozoroval, jak se týrané ženě při tom mučení stáhly její velké prsní dvorce, bradavky jí ztvrdly a vystoupily ještě více dopředu z jejích nalitých cecků a jak sebou mučená žena zmítala bolestí, její nahé kozy jí lítaly ze strany na stranu a z bradavek jí stříkalo její mateřské mléko všude kolem.

Velitel vstal od stolu, gestem poslal holohlavého mučitele od vyslýchané ženy pryč a sám si přisunul židli těsně k nahé ženě, která bolestí sténala, prudce přerývaně oddychovala a mezi sténáním prosila, ať už ji nechají být. Naklonil obličej těsně k jejímu a zašeptal: „Tak co, kurvičko, už si začínáš vzpomínat, kde máš muže, nebo ti budeme ještě muset dál léčit paměť, co?“ „Já…já to ne..nevím, óch, o…oni se stěhují z místa na místo, prosím, věřte mi, já to nevím, óoch, to bolí, prosím, nemučte mě už, prosíím.“ „Jak myslíš, samičko, však ty si vzpomeneš“, prohlásil velitel a prstem zálibně obkroužil ženinu ztopořenou prsní bradavku, setřel z ní trochu mléka, olíznul si prst, pak poodešel k holohlavci a něco mu pošeptal. Ten se jen usmál, pokýval hlavou a přistoupil k ženiným týraným nohám. Aniž vytáhl zpod nehtu tu hroznou jehlu, rozvázal jí nohy od sebe, ale za každý kotník jí uvázal samostatný provaz a pak jí ty její dlouhé nohy prudce roztáhl od sebe a každou zvlášť připoutal k jiným kruhům v podlaze. Nebohá nahá vězeňkyně teď seděla na židli s nohama roztaženýma tak, že k bolesti v palci se přidala bolest v násilně roztažených tříslech. Nejhorší ale bylo, že musela všem těm chlapům nedobrovolně ukázat svou roztaženou kundičku a to takovým způsobem, jakým by se ji styděla ukázat i svému muži. Michaelle začala znovu plakat, sténat a prosit, ale oni chtěli slyšet něco jiného. Cítila, jak se jí pička pomalu rozevírá, ale to již velitel klečel mezi jejíma nohama a s chlípným úsměvem se začal bezbranné ženě v její lasturce hrabat prstama. Žena si nedokázala představit větší ponížení. Po chvíli cítila, že místo nacistových prstů si do jejího lůna začíná razit cestu jeho čurák, tvrdý jako kámen. Táhle zasténala, když jí ho tam klečící nacista nedočkavě zarazil až na samé dno její pochvy. Čekala, že se teď v ní začne zuřivě zmítat a surově ji znásilní. On však měl v plánu něco trochu jiného. Zálibně pohledem spočinul na jejích nahých vypnutých ceckách, prstama si začal zase pohrávat s jejími prsními dvorci a vztyčenými bradavkami a prohlásil: „Rozhodl jsem se, čubičko, že si při našem pohovoru nebudeš užívat sama, ale že si chci užít taky, takže teď budeš mít mého macka celou dobu v té svojí rajcovní kundě a svoje naducané koziska v mých rukou a budeme pokračovat. Máš na těch svých sexy nožkách ještě devět prstíků volných. Po každém vpichu se tě zeptám na tvého muže a podle toho, jaká bude tvoje odpověď, se Hanz buď podívá pod tvůj další nehtíček, nebo tě odvážeme od židle a dovolíme ti se obléknout. Takže je to jenom na tobě. Hanzi, vyzkoušej, jak je panička citlivá pod druhým nehtíkem.“ Michaelle, která zatím jen sténala, začala prosit a plakat a strachem rozšířenýma očima sledovala holohlavce, jak se mazlí s jejím druhým chodidlem a připravovala se na příchod nové strašné bolesti. Ta na sebe nedala dlouho čekat. Vystřelila ženě z palce do celého těla v okamžiku, kdy nacista zanořil jehlu pod její nehet na palci druhé nohy. Týraná dívka řvala jako raněné zvíře a bez ustání sebou na židli zmítala, co jí pouta dovolovala a pro strašnou bolest vůbec nevnímala, že jí velitel rukama mačká její nahé cecíky a přikládá svá ústa střídavě k levému a pravému prsu a saje z jejích zduřelých bradavek její mléko. Nevnímala ani, že mu svým zmítáním masíruje jeho ptáka, kterého měla hluboko ve své kundě. Bolest jí připadala daleko horší, než při prvním vpichu, protože teď si ji ten sadista vychutnával daleko víc a při vpichování jí pod nehtem s jehlou ještě navíc kvedlal. Mezi křikem lapala zoufale po dechu a po chvíli cítila, že jí z utěsněné kundičky stříká její moč a skrápí břicho jejího prznitele. Ten jí v ten moment prudce zarazil svého k prasknutí naběhlého čuráka až nadoraz do její pičky, prsty hrubě vmáčkl do měkkého bílého masa jejích ňader, prudce vykřikl a začal plnit těsnou kundu své vězeňkyně horkým semenem.To bylo to poslední, co si nebohá žena pamatovala, než zase ztratila vědomí.