Povídka „Kaleithé IV“

Povídka je pokračováním povídek Kaleithé, Kaleithé II a Kaleithé III.

Ledový čaroděj otevřel oči a podíval se na svou zajatkyni ležící u vyhaslého krbu na kožešině z ledního medvěda. Přemýšlel, zda už její trest za pokus o útěk nebyl dostatečný. Měla poraněné boky o poraněné ješitnosti nemluvě. Musela se hodně překonávat, aby se nechala laskat od Nalain. Byla tak poslušná jen aby nepotrestal služebnou, která jí dopomáhala k útěku a jemu se ta poslušnost líbila. Mohl si s ní dělat co chtěl aniž by mu odporovala a jemu v hlavě klíčil plán…

Vzbudila se a první, co si uvědomila bych chlad a bolest na bocích. Další bolest jí projela kundičkou. Skoro polovinu noci do ní pronikal penisem a ona se neodvažovala odporovat i když ji to už hodně bolelo a jen bolestně sténala.

„Zapal oheň v krbu!“ zaslechla jeho příkaz a polekaně k němu vzhlédla. Myslela si, že bude mít čas ještě popřemýšlet, jak zkonejšit jeho hněv, aby ochránila Nalain, ale nebylo jí času dopřáno. Zvedla ruku, namířila jí ke krbu a z prstů jí vyšlehl oheň, který zapálil polena.

„Pojď ke mně a hezky po čtyřech jako správná otrokyně!“

Cítila, že je ještě velice nazlobený. Pomalu se vydala po čtyřech k jeho posteli. Vlasy jí přepadaly přes studem rudý obličej a srdce jí poplašeně bušilo. Copak chce provést s ní a jeho služebnou? Když k němu došla zůstala klečet u jeho nohou se sklopenou hlavou a čekala.

Naklonil se k ní, chytl ji za vlasy a zatáhl, aby se mu koukala do očí: „ tak mi pověz, jak mám tebe a služebnou potrestat“.

„Prosím můj pane, já jí navedla k tomu, aby mi dopomohla k útěku. Potrestej jen mě a ji prosím ušetři“

Můj pane. Ona mu řekla můj pane. Věděl dobře, že je to od ní jen taktika, jak jej obměkčit svou pokorou, ale budiž. „ Dnes budu mít poradu čarodějů. Vezmu tě na ni jako svou otrokyni a jelikož máme rádi nějaké povyražená, tak od nich dostaneš ty a Nalain výprask a tím bude váš prohřešek vyřešen“.

Zděsila se. Zástupkyně ohnivých čarodějek má být pokořena před čaroději, kteří její rod nesnášejí. Tisíckrát raději by dala přednost smrti, ale byla tu Nalain…

„Dobře můj pane.“

„Po celou dobu budete nahé, budete chodit po čtyřech, kolem krku mít obojky a povedu vás na vodítcích. Zvednete se jen pokud já řeknu a až dám pokyn, tak poprosíte o trest“. Podal jí obojek a zavolal Nalain. Až přijde, tak jí vše vysvětli a připni jí obojek, já se jdu nasnídat.

Odešel a po chvíli vstoupila Nalain. Kaleithé ji začala prosit o odpuštění a vysvětlila jí, co musí podstoupit. Když se Nalain svlékla, tak se zděsila, protože elfka měla ze včerejšího výprasku na zadečku ještě pořádná jelita. „Nemůžeš podstoupit další výprask. Vždyť jsi už tak dost zbědovaná. Poprosím čaroděje, aby potrestal jen mě.“ Nalain se však zatvářila statečně. „ Jsem elfka a zvládnu to. Navíc si nemyslím, že by pán toleroval nějaké další smlouvání a mohlo by se stát, že by nás pak potrestal mnohem tvrději.“ Kaleithé musela uznat, že má elfka pravdu a tak jí připjala obojek. Pak zašla ke stolku, kde byla uchována léčivá mast.

Čaroděj seděl v jídelní síni, popíjel víno a koukal do ledové kry, kterou měl na stole. Musel s uspokojením konstatovat, že i když šla jeho zajatkyně pro léčivou mast, tak se nezvedla, ale šla po čtyřech. Pak Nalain přikázala, aby si lehla na kožešinu a začala jí jemně vmasírovávat mast do bolavé kůže a vždy soucitně sykla, když sebou elfka bolestivě škubla. Kochal se pohledem na dvě ladná těla a pak si uvědomil, že Kaleithé má na těle jednu vadu, kterou by správná otrokyně mít neměla. Vstal a vydal se do své ložnice.

Jakmile dívky zaslechly, že do ložnice vstupuje jejich pán, tak poklekly a se svěšenými hlavami čekaly. Kaleithé se v duchu trpce usmála. Jak rychle musela odhodit svou hrdost a stát se pokornou otrokyní. Připadala si nahá velice zranitelně a naštěstí byla po dnešní noci tak unavená, že jí na vzdor nezbývala ani síla.

„Kaleithé lehni si na postel a roztáhni nohy,“ pronesl ledově a kochal se strachem v jejích očích, když spatřila v jeho ruce břitvu. Nalain začala prosit o milost pro svou paní, ale on jen vztáhl ruku a nebohou elfku začaroval do kusu ledu.

„Tak bude to?!“

Kaleithe šla neochotně po čtyřech k posteli. Uvědomovala si, jeho pohled na svém těle a nevěděla, jaké pocity v ní převládají. Zda stud, nebo strach… Vylezla na postel, položila se na záda a roztáhla nohy.

Bavil se jejím studem a rozpaky. Vzal si ji už tolikrát a ona se pokaždé červenala. „ Pokrč nohy v kolenou.“

Když se sklonil s břitvou k její kundičce, tak poděšeně vykřikla a zakryla si pohlaví rukama. On ji snad chce obřezat. „ Prosím pane, to nemůžete,“ začala plakat. Poprvé dala najevo strach a slabost a on ji konejšivě uchopil za ruce a dal jí je k hlavě. Přejel něžně prsty po jejích rozevřených dlaní. „ Neublížím ti…alespoň ještě teď ne.“

Byla tím něžným gestem zaskočená a ještě víc byla zaskočená tím, že mu věří. Alespoň pro tuto chvíli jí nic nehrozí… Nechala ruce tam, kde jí je položil a ještě na nich cítila chladivé pohlazení jeho prstů, když se dotkl břitvou chloupků na její kundičce. On ji chce oholit!!! Cukla sebou a jen taktak, že ji nepořezal.

„Jestli sebou nepřestaneš šít, tak tě pořežu!“

Uvědomila si, že nemá smysl bojovat. „Omlouvám se můj pane, už se to nestane.“ Otočila hlavu do strany a zabořila tvář do polštáře. Cítila se velice poníženě.

Jemně holil její chloupky a se zadostiučiněním sledoval, jak má pohlaví naběhlé. Rozhodně ji jeho penis nešetřil. Když ji oholil, vnikl do její pochvy najednou třemi prsty a kochal se bolestí v její tváři.

„Tohle ještě nic není čubičko. Pořádná bolest tě teprve čeká. A teď mi poděkuj za to, že jsem tě upravil tak, jak se na správnou otrokyni sluší.“