Povídka „Internační tábor“

Jane byla jako studentka vyslýchána často. I přes svůj nízký věk 18 let vojáci předpokládali, že dobře ví, kdo je studentským vůdcem skupiny, která ilegálně bojuje proti nim. Jane to věděla až moc dobře, byl to její kluk. To ale vojáci nevěděli. Nicméně dělali všechno proto, aby to z ní dostali.

Jane byla ve vězení skoro měsíc. Na začátku jí ostříhali dohola a nyní jí vlasy dorostly na krátkého ježka. Ochlupení na pohlaví jí vyholovali už několikrát a teď, tři dny po holení, měla podbřišek namodralý od vyrůstajícího porostu, jenž byl předtím černý a hustý. Jane pochopila, že jí muži mučí nejen kvůli výslechu, ale i kvůli svému zvrhlému potěšení, protože když skončili s otázkami, mučili jí ještě celé hodiny a ukájeli se její bolestí, křikem a nahotou. Přivykla si, že je před nimi každodenně nahá a ponižovaná, ale ti vojáci netušili, že zrovna tak si Jane se svým klukem při sexu hráli. Ona milovala ponížení, ovšem tady to bylo zcela jiné, než při jejích hrátkách. Tady to hodně bolelo. Vězeňkyně se trochu smiřovala se svým osudem, rozhodnutá svého přítele neprozradit i za cenu nejkrutějších muk. Doposud se to dalo vydržet. Mučili jí zavěšováním, připoutáním na křeslo a utahováním řemeny nebo navěšováním závaží. Pálili jí cigaretami a roztahovali řetězy. Věděla však, že dříve nebo později jí podrobí mučení elektrickým proudem a z toho měla panický strach – od doby, kdy jako malá holka dostala ránu od špatně izolované žárovky, kterou neopatrně uchopila a několik minut se svíjela v křeči. Teď si na to vzpomněla a otřásla se hrůzou, protože od rána měla neblahé tušení. Už od včerejška se po táboře šířila zpráva, že má přijet velitel celého okruhu, který nutně žádá informace o odboji. Má si přivézt také nějakého specialistu na výslechy a Jane tušila, že ten specialista sem přijede kvůli ní.

Mladí vojáci přišli k ní do cely, vyvedli jí ven a zavedli do mučírny. Než se svlékla, rozhlédla se. Bylo tam několik vojáků, ale specialista mezi nimi nebyl. Bez řečí si sundala bílou košili a nahá si stoupla doprostřed místnosti. Věděla, že je nesmysl se nějak bránit a zvykla si také na to, že je před svými mučiteli svlečená. Mladí vojáci , kteří jí přivedli a měli za úkol dělat pomocníky při mučení (zřejmě přišli čerstvě do výcviku), však byli při takovéto příležitosti poprvé a na očích jim bylo vidět, že by jí nejradši hned znásilnili. „Přivažte jí hlavou dolů támhle na ten sloup!“ nařídil voják, který jí každý den vyslýchal a byl ze všech největší sadista. Jane se nechala přivázat provazy, které muži utáhli, až se jí zařezávaly do těla. Vojáci jí obstoupili a ten, který jí vyslýchal, jí řekl: „Zřejmě nás nechceš dostatečně informovat. My víme, že znáš jméno vašeho předáka a kde se před námi schovává. Jestli se ti doteď naše zacházení s tebou zdálo mírné, tak teď se to změní.“ Jane cítila hukot v hlavě, jak visela. Provazy se jí vrývaly do těla a viděla obrácené postavy, jak si jí prohlížejí. Vyslýchající voják si zapálil cigaretu a odfoukl kouř. Pak jí pomalu přiložil na její genitálie. Prudce sebou trhla, když ucítila palčivou bolest, ale voják cigaretu hned oddálil. Nato jí znovu nažhavil a sehnul se k jejím prsům. Přitlačil cigaretu na jednu a pak na druhou bradavku. Jane napjala svaly a pevně skousla ústa, aby bolest vydržela. „Trochu tě musím připravit. Dnes tě bude vyslýchat kapitán z ústředí. On ti předvede spoustu hrátek, na které budeš ještě dlouho vzpomínat. Pokud to přežiješ“ , řekl jí mučitel. Chlapi se zasmáli. „Předtím si ale vyzkoušíme, jestli máš dost vlhko v ústech“. Znovu se ozval bouřlivý smích. Jane viděla vojákovy kalhoty přímo před sebou a zpozorovala, jak si je prsty rozepíná a vytahuje ztopořený penis. Byla zavěšena tak, že penis jí trčel rovnou k ústům. Muž jí uchopil za boky a nařídil jí, ať otevře ústa, což nechtěla. „Otevři hubu, nebo ti pomůžu!“, křikl na ní. Ona však odvrátila hlavu stranou. Přitom stačila zahlédnout, jak do dveří vcházejí další muži, mezi nimi i obávaný specialista, kterého hned poznala. Vypadal jako rabiát, obrovské postavy s vyholenou hlavou a vypracovanými svaly. „To je ona?“ řekl,“ dodělejte to a pak jí vezměte dolů. Budu s ní pracovat ve sklepě, mám tam svoje nástroje. Se mnou tam bude jenom komise a čtyři vojíni mi jí pomůžou přivazovat a manipulovat s ní. Já jdu dolů připravit elektrárnu a lázeň, tak si pospěšte.“ S tím odešel. Jane pocítila ledový strach. Elektrárnu! Oni jí budou mučit elektřinou! S těmito myšlenkami strachu téměř nevnímala okolí a zcela apaticky přijímala, když jí vojáci postupně jeden po druhém vráželi své penisy do úst a ona musela spolykat všechno sperma.

Pak jí odvázali a odvedli do mučírny, ve které ještě nebyla. Bylo jí špatně psychicky i z plného žaludku tekutiny, která jí tentokrát byla ze všeho nejodpornější. Vešli do místnosti, kde byly už nachystány nástroje, ale prozatím tam nikdo nebyl. Specialista si všechno připravil, ale protože dlouho dívku nepřiváděli, zašel si nahoru před budovu zakouřit. Teď tu zůstala vězeňkyně sama se čtyřmi kluky, sotva staršími, než ona sama. Chvěla se po celém těle a měla hrozný strach z elektřiny. Na zemi bylo jakési dřevěné plato a mladíci jí řekli, ať si na něj lehne. Odevzdaně uposlechla. První dny se vždy bránila, ale teď věděla, že je to úplně zbytečné. Vždycky jí přemohli a ona tak jen ztratila síly, které potřebovala, aby vydržela ty hrozné bolesti při mučení. Později se vždycky nechala připoutat bez odporu a naopak vzdorovat při výslechu, což se jí ke vzteku vyšetřovatelů dařilo. Teď ale pochybovala, že to zvládne. Mučení, které jí čekalo, nemůže nikdo vydržet. Jenže kdy potom zajmou jejího přítele, určitě ho odsoudí k smrti a jí možná taky. Propadala zoufalství a snažila se sama sebe přesvědčit, že to, co jí čeká, zkusí přestát. Mezitím, co přemýšlela a byla myšlenkami jinde, uvázali jí vojáci kolem kotníku řemeny a k nim provaz. Ruce měla spoutané za zády. Teď si teprve všimla kladky u stropu a také už se provaz napínal a táhl jí za nohy vzhůru. Brzy se jí nadzvedlo celé tělo a ona zase visela hlavou dolů, stoupajíc do výšky. Když měla hlavu metr nad zemí, připevnili vojáci lano a pod ní donesli plechovou vanu. Sice nepříliš dlouhou ani širokou, ale docela hlubokou. Jane se jich bojácně zeptala: „Co se mnou budou dělat? Co to děláte? Proč je tady ta vana?“ Jeden mladík k jejímu překvapení docela mírně a (snad se jí to jen zdálo?) přátelsky odpověděl: „Tady se s vězeňkyněmi dělají věci, které nesmí nikdo vidět. Budou tě topit, holčičko, a pokud to přežiješ, mají tady elektrickou aparaturu, která je hrozná. Jednou jsme odtud odnášeli holku, která byla celá popálená. Řekla jim všechno, ale oni to do ní pouštěli celou noc. Pak jí sypali do spálenin sůl. Museli jsme jí zavázat ústa, protože strašně křičela. Na tebe mají připraveno mnohem víc věcí.“ Pak se trochu odmlčel a nepříliš jistě jí pověděl: „Jsi hezká holka. Nelíbí se mi, co tady s tebou dělají, ale nemohu ti teď pomoci. Jim se budeš určitě taky líbit, takže si tě budou chtít pořádně vychutnat. Musíš to vydržet!“ Nebylo jí jasné, jak je to možné, ale najednou cítila k tomu vojínovi aspoň trochu vděčnosti. Ostatní tři mezitím přitáhli hadici a začali plnit vanu ledovou vodou. Chvěla se při tom hřmotu kousek pod hlavou a zakloněnou hlavou pozorovala zpěněnou stoupající hladinu. Zastavila se půl metru pod její hlavou. Potom si vojáci stoupli do řady ke zdi a čekali. Jane se v závěsu hlavou dolů pomalu a lehce kývala ze strany na stranu.

Za pár minut přišel specialista s pěti muži, kteří tvořili komisi. Usedli za stolek a specialista začal s výslechem. „Nechceš prý být poslušná. Já tě to naučím. Kdo je vůdcem rebelů a kde se skrývá?“ Jane mlčela. Muž se k ní přiblížil a prsty jí stiskl ústa. „Tak bude to!?“ Jane ani nehlesla, jen se na toho chlapa vzdorně dívala. Muž jí trhl hlavou, až se dívka zase rozkývala. Hlava jí naštěstí visela nad okrajem vany, takže se neudeřila o plech na bocích. Muž řekl komisařům: „Příště jí nestříhejte do hola. Nemůžu si jí ani přitáhnout za vlasy!“ „To je podle předpisu. Vězeňkyně musí být vyholená na hlavě a kolem pohlaví“, řekl jeden z komisařů. „Já vím, to jen že by se mi s ní líp dělalo“, zabručel specialista. Hned nato mávl na vojáky, kteří stáli stranou, a naznačil jim o kolik mají dívku spustit dolů. Na zdi byl malý buben s klikou a tím jí začali pomalu spouštět. Když se dotkla hlavou vody, pohyb se zastavil. Jane se začala třást – začalo přituhovat.

„Ptám se ještě jednou. Kdo to je a kde se skrývá?“ Jane si v duchu říkala – buď statečná, buď statečná. Nahlas neřekla nic. Muž ukázal chlapcům a ti dívku pomalu spouštěli pod hladinu. Jane se stačila co nejvíce nadechnout a pevně zavřít oči. V duchu se jí honily myšlenky, jak dlouho člověk vydrží bez dechu. Minutu? Dvě? Pět? Začal jí docházet dech. Hlava jí duněla z toho, jak visela a pod tlakem vody. Na prsou cítila, že je pod hladinou až skoro po břicho a už se musela nadechnout. Zkusila pokrčit nohy, ale měla je z předchozího mučení tak vysílené, že se vytáhnout nad hladinu nedokázala. Začala sebou házet, že voda stříkala přes okraje vany ven. Před očima už viděla fialové kruhy, které měnily barvy. V poslední křeči sebrala všechny síly a napjala břišní svalstvo, aby dostala hlavu nad hladinu. Podařilo se jí to, ale ani se nestačila pořádně nadechnout, pěst jejího vyšetřovatele jí udeřila tak, že se dívka zase potopila. Polkla dost vody, ale naštěstí ne do plic. Vzápětí se dechová křeč dostavila znovu a dívka se ve smrtelné hrůze znovu dokázala vynořit. Byl to jen zlomek vteřiny, než vydechla a znovu se nadechla; přitom si všimla vyšetřovatele, jak si zapaluje cigaretu. Upadla pod vodu a cítila, že jí docházejí rychle síly. Vtom jí zasáhla na přirození palčivá bolest. Zděšeně vykřikla, ale pod vodou to nebylo slyšet, jen vydechla zbytky vzduchu, který ještě v plicích měla. Ruce za zády se jí zarývaly do provazu, jak jimi cloumala ve snaze si pomoci. Uvědomila si, že vyšetřovatel jí pálí cigaretou a ona nemůže křičet, ani být připravená na dotek žhavého konce cigára. Palčivé doteky následovaly v několikavteřinových intervalech a Jane už v obličeji modrala. Bolestí a svojí polohou ztratila úplně pojem o prostoru a čase, cloumala sebou a otloukala se o boční stěny vany. Byla na hranici bezvědomí a přestalo jí záležet na životě. Ani nevěděla, jak jí vytáhli na hladinu. Slyšela, že na ní specialista mluví, dokonce křičí, ale slyšela ho jakoby zdálky a vůbec mu nerozuměla. Udeřil jí přes tvář z jedné a z druhé strany a to jí trochu probralo. Uslyšela otázku, kterou předtím slyšela tisíckrát.

„Kdo je vůdce a kde je schovaný? Máš už jen chvíli na to, abys nám to řekla. Pak tě budeme mučit až do konce. Bude to trvat několik dnů a bude se ti to moc líbit. Tak kdo to je?“ Jane slyšela svůj hlas, jak něco říká, ale bylo to úplně nesrozumitelné. V hlavě měla hukot jako v úle a moc nevnímala své okolí. Cítila velkou bolest na cigaretou spáleném pohlaví. Specialista jen řekl: „Jak chceš. Budu ti muset zase trochu pomoci“ Spustili jí znovu pod vodu. Vyšetřovatel si zašel do rohu mučírny, kde bylo ohniště, v němž hořel oheň. Bylo do něho vloženo několik želez a ta postupně od půlky červenala až do žhnoucí špičky. Specialista nechtěl dívku hned těžce popálit a proto si vzal jedno z želez, které leželo u kraje ohně a nebylo žhavé, ale jen horké. Jane byla pod hladinou asi půl minuty a studená voda jí i v té situaci trochu osvěžila, takže přišla k plnému vědomí. Myslela, že jí zase zkoušejí topit, ale najednou jí mučitel položil přes břicho horké železo. Zařvala, protože ucítila, jakoby jí někdo rozřízl pilou. Házela sebou do všech stran a bylo jí jedno, že má otlučenou hlavu a ramena o vanu. Bože, ta úděsná bolest!!! Specialista stále tlačil železo na její tělo, až dívka omdlela. Když sebou přestala házet, vytáhli jí zase nad vodu. Jeden voják přitáhl hadici a specialista jí začal stříkat prudký proud vody na obličej. Jane se rychle probrala a uvědomila si, co se s ní děje. Ještě chvíli si vyšetřovatel pohrával se zajatkyní a mířil jí proudem vody na ústa, nos, oči a na prsa. Když zastavil vodu, rozhostilo se v mučírně ticho, jen vyslýchaná dívka hlasitě oddychovala s snažila se nemyslet na bolest na břiše. Tam měla rudý pruh, ale naštěstí ne spáleninu.

„Holčičko, když se ptám, jsem zvyklý dostávat odpovědi. Jestli jsi nerozuměla otázce, tak ti jí připomenu názorně. Podejte mi elektrody!“ Poslední slova zvolal směrem k mladým vojákům, kteří čekali na rozkazy po straně mučírny. Jane krátce zavřela oči, aby si ve vteřině srovnala myšlenky. Ne, ani ta nejhorší bolest jí přece nemůže donutit přiznat se a prozradit svého chlapce. Když oči otevřela, stál už vyšetřovatel před ní, v ruce dva kabely s obnaženými měděnými dráty na konci a s nějakými náplastmi. Jakmile to Jane spatřila, vzedmula se v ní vlna vzteku a strachu. „Ty podělanej bastarde!! Ty hajzle! Muč mě, dělej si se mnou co chceš, ze mě to nedostaneš!“ Specialista se hrubě zasmál. „Takže děvenka to ví?! Jenom nechce, abychom to z ní vytáhli! Ale to se nám teď podaří, hned uvidíš!“

Dal rozkaz pomocníkům, kteří dívku uvázali jinak: nadále visela hlavou dolů, ale za nohy doširoka roztažené. Přistoupil k ní a náplastmi jí připevnil obnažené konce drátů na genitálie, každý drát na jednu stranu. Dráty vedly k přístroji na stolku. Vypadalo to jako dobíječka autobaterií, kterou Jane vídala doma v garáži. Ale od nehody v mládí se těchhle věcí bála. Když její táta nabíječku zapnul, vydávala divné vrčení, které se jí nelíbilo a vždycky utekla. Specialista přišel ke stolku a něco na přístroji zapnul. Přístroj spustil vrčení a i když Jane zatím necítila nic, hrozně se lekla. Byla strachy celá sevřená. Na přístroji svítila bílá kontrolka a vyšetřovatel významně položil ruku na kolečko regulátoru napětí, jehož ukazatel byl zatím na nule. „Pustím do tebe střídavý proud, ale jen slabý. Jestli umíš násobilku, vynásob si svůj pocit desetkrát, abys věděla, co s tebou budu dělat za chvíli.“ Po těch slovech otočil regulátorem. Jane ucítila na svém pohlaví, jako by se jí pod kůží rychle roztočily pálivé pružiny. Cukla sebou, ale nevykřikla. Bolest se dala snést, ale byla hrozně nepříjemná. Vyšetřovatel jí tak nechal chvíli být a pozoroval jí, jak se zahryzává do rtů a mhouří oči. Pak najednou prudce přidal. Dívce projela pohlavím prudká bolest, ostré pálení a píchání. Vyjekla docela nahlas, ale hned se ztišila. Držela se však s největšími potížemi. Zkřivený obličej prozrazoval její utrpení. Muž u přístroje znovu přidal a na čelním panelu se rozsvítilo oranžové světýlko. Jane už to nemohla vydržet a vykřikovala neartikulované výrazy. Bolest se jí rozlévala všude mezi nohama a po břiše. Přestávala vnímat, kde vlastně má uchycené elektrody, protože jí to pálilo všude. „Kde je vůdce a jak se jmenuje?“ zeptal se jí naléhavě vyšetřovatel a sehnul se k dívčině obličeji. Jane měla krví podlité oči a výraz štvaného zvířete. Zkřivila obličej ještě více do grimasy psa, který se zahnán do kouta chystá zaútočit. „Par..chan..te!!! Nic…nic…se..nedo…zvíš!! Tfuj!“ Při těch slovech na něho plivla, ale bolestí už byla skoro v koncích. Začínalo jí být jedno, jestli si svým jednáním svůj osud zhorší nebo dokonce zpečetí. Muž se pomalu zvedl a řekl: „Tos neměla dělat, děvenko.“

Přišel k aparatuře a nastavil nejvyšší možný proud. Jane zařvala a křičela, že to bylo slyšet až nahoře na nástupišti. Genitálie měla v jednom ohni a proud jí rozpaloval půl těla. Cítila, jakoby jí rozkrok praskal na tisíc kousků. Cítila, jak v místech, kde měla elektrody, pění krev. Před očima se jí zatmělo a viděla rychle se pohybující barevné obrazce. Vyšetřovatel k ní přišel, rozepnul kalhoty a vsunul jí svůj ztopořený penis do křičících úst. Jane to vůbec nevnímala. Mučitel přirážel, takže křik týrané dívky byl přerušovaný. Později voják vykládal mladým, že je velmi vzrušující mít penis v křičících ústech vyslýchané dívky a ještě prý je lepší mít v ruce generátor a při souloži do ní pouštět a zase vypínat elektrický proud. Když do ní nastříkal své sperma, zapnul si kalhoty a vrátil se k ovladači. Na chvíli ho stáhnul na malý proud. Jane to vnímala jako malé pálivé šimrání. Uvolnila svalstvo a přestala křičet, jen tiše sténala. Z očí jí tekly slzy bolesti. Vyšetřovatel k ní znovu přistoupil a ptal se jí. Dívka zavrtěla hlavou a připravila se na smrt. Specialista tedy sundal ze zdi bič a druhý dal do rukou jednomu z pomocných vojáků. Ten si stoupl za dívku a vyšetřovatel před ní. Pak znovu nastavil maximální elektrické napětí. Jane křičela a její řev zesílil, když jí začali z obou stran bičovat. Její tělo se rychle pokrývalo zarudlými šrámy, až to už nemohla vydržet a vykřikla: „Ustaň, ty ďáble!!!!!! Nech mně! Přestaňte proboha!!“ Ale mučitel nepřestal. Po dvou hodinách této exekuce měla na pohlaví dva tmavé spálené pruhy od elektrod, které když voják prohlížel a přejížděl prsty, neskutečně pálily. Pomocníci jí sundali ze závěsu a připoutali na stůl tak, aby jí všichni mohli znásilnit. Bolelo to snad víc, než celé dosavadní mučení. Než se do toho dali, nasadili jí elektrody na prsa a zatímco jeden s vězeňkyní souložil, ostatní si hráli s ovladačem napětí a bavili se tím, jak dívka různě křičela.

Jakmile se všichni uspokojili, uvázali ubohou zajatkyni za ruce a za nohy tak, aby jí mohli pomocí navijáků roztáhnout do čtyř stran. Když byla napjatá jako struna, prohlásil vyšetřovatel, že takhle jí nechají dvacet čtyři hodin. Říkal tomu zrání – prý se delikventka musí „nechat uzrát v bolesti“, aby pak byla sdílnější. Mladí vojáci s námahou zvedli vanu a vychrstli vodu na připoutanou roztaženou dívku. Pak odešli, zhasli žárovku u stropu a zabouchli ocelové dveře mučírny. V úplné tmě a zimě tu Jane, bezmocná a spoutaná, čekala na další den, až ji budou podrobovat dalšímu stupni mučení.