Povídka "Grabštejn" - BDSM na úrovni

V 17. století žila na hradě Grabštejn paní Kateřina, manželka císařského rady Jindřicha Mehla ze Střelic. Císařské povinnosti často odváděly jejího manžela mimo domov a Kateřina se nudila. Protože byla velmi povýšená a krutá, zaháněla nudu trestáním svých poddaných. Zejména se vyžívala v trestání mladých dívek. Přestože byla velmi krásná a bylo jí teprve 27 let, záviděla hezkým mladým dívkám, že svou krásu mohou užívat a radovat se s muži, zatímco ona nesměla na flirtování ani pomyslet. Nevěra byla v té sobě velmi přísně trestána. To platilo i pro urozené paní. A tak nebylo dne, aby na hradě nebyl slyšet nářek služebných a děveček, které paní trestala za sebemenší prohřešky. Nejčastěji dopadala zloba paní na její osobní komornou Johanku. Ta za to svou paní samozřejmě náležitě nenáviděla a pomalu v ní zrál plán, jak se své paní pomstít za to neustálé trápení, které jí působila. Věděla, že pán se opět chystá na cesty a bude pryč nejméně měsíc. Její přítel, malíř a svobodný měšťan z Hradce jí slíbil, že se pokusí paní svést.

Ihned poté, co Jindřich odjel se dostavil na hrad Grabštejn a nabídl Kateřině, že namaluje její portrét. Tolik vychvaloval její krásu a přesvědčoval Kateřinu, jaká velká škoda by to byla pro budoucí pokolení, kdyby se neměla zachovat na jeho obraze, že Kateřina nakonec souhlasila mu sedět modelem. A tak malíř Jaromír maloval Kateřinu a kousek po kousku, lichotku po lichotce si získával její přízeň. Pro Kateřinu bylo ostatně velmi příjemné zahánět nudu laškováním s Jaromírem. Nakonec podlehla jeho svodům úplně a pustila ho k sobě do ložnice. Během noci plné vína a milování mu svěřila jeden ze svých prstenů na památku. Bylo to krátce předtím, než se měl vrátit Jindřich. Jaromír měl obraz hotov a oběma bylo jasné, že by se měli co nejdříve rozloučit, aby je Jindřich spolu nepřistihl. Johanka mezitím od pacholků zjistila, že pán už je na cestě domů. Věděla, že poslední noc cestou domů tráví v jednom hostinci na půli cesty mezi Prahou a Grabštejnem. Jaromír se rozloučil s paní a s přesnými instrukcemi od Johanky se vydal ku Praze. V hostinci si vzal hostinského stranou a nabídl mu výnosný obchod. Když se pak Jindřich v hostinci zastavil na noc, hostinský ho nesměle a velmi úslužně požádal o rozmluvu mezi čtyřma očima. “Jasný pane, věřte, že je mi velmi nemilé, co vám teď musím říci. Před pár dny tu byl jeden chudý malíř. Opil se neměl na zaplacení a nakonec se vyplatil tímto prstenem, tvrdil, že jej dostal od paní Kateřiny. Věřím, že jej ukradl, neboť vaše paní je jistě zcela počestná, ačkoliv on se holedbal, že jej od ní dostal za to, že jí obšťastnil jedné noci, coby milenec.” Jindřich zesinal vzteky, ale pak se ovládl a koupil od hostinského prsten zpět. Když pak přijel na Grabštejn, zastavil se nejdřív u kata a poručil mu, aby na něj čekal v mučírně. Pak šel za Kateřinou. Kateřina nic zlého netuše se mu jak vždycky vrhla do náruče. Jindřich ji však popadl a posadil ji do křesla. “Mám zprávy, Kateřino, že tu za mé nepřítomnosti pobýval jakýsi malíř!” “A..ano,” řekla polekaně Kateřina, “maloval můj portrét. Chtěla jsem ti ho dát darem.” “A co jsi dala darem jemu!?” “Já… nic…” “Copak tys mu za jeho služby nezaplatila?” “Ano, dala jsem mu dva dukáty.” “Dva dukáty jsi mu dala za obraz. A za co jsi mu dala tento prsten!?” Kateřina zbledla jako stěna. Nejasně tušila, že by se to dalo nějak zdůvodnit, třeba by mohla říct, že jí ho ukradl, ale v této chvíli jí vůbec nic nenapadalo. Zdálky slyšela Jindřichovu otázku: “Byla jsi mi nevěrná, Kateřino?” Nezmohla se na slovo. Jindřich jí popadl za ruku a vlekl jí do sklepení. V mučírně čekal kat. Dřív než se Kateřina vzpamatovala, byla úplně nahá a připoutaná k pranýři. Jindřich obešel pranýř chytil Kateřinu a za bradu a zvedl ji, aby pohlédl do jejího obličeje staženého hrůzou. Mám obavu, že během jednoho dne ti ani nestačím vyplatit vše, co zasloužíš. Dříve než ztrestám tvé prsy a klín, které jsi za mé nepřítomnosti proradně nabídla jinému muži, sešvihám ti zadek tak, že to tento hrad ještě nezažil. A ten zažil už hodně seřezaných zadků!” Jindřich si vzal od kata ten nejtlustější lískový prut. Vysázel s ním Kateřině bez přestávky 50 tak silných ran, že si Kateřina málem vykřičela hlasivky a Jindřich se námahou celý zpotil. Jindřich jí nenechal ani vydechnout. Předal prut katovi a poručil mu, aby přidal dalších padesát. Po exekuci, během které se Kateřina počůrala a bolestí téměř omdlela, byla hříšnice odvázána. Ovšem jenom proto, aby mohla být připoutána za ruce ke zdi mučírny a nastavila tak k potrestání svá pevná prsa. Jindřich vzal dlouhý bičík z buvolí kůže začal Kateřinu nemilosrdně bičovat. Nepřestal, dokud jí nevysázel 50 ran, pak opět předal bičík katovi a tak na krásná nahá prsa dopadlo bez smilování 100 ran. Je zbytečné popisovat jak Kateřina ječela, kroutila se a prosila o smilování. Všechny její prosby a nářek samozřejmě nehrály žádnou roli. Zbýval závěrečný bod programu. Jindřich už na začátku Kateřině řekl, že hodlá zbičovat i její nejchoulostivější místečko, neboť jím ukojila cizího muže namísto svého manžela. Kateřina vůbec nedoufala, že by svůj hrozbu nakonec nesplnil. Vlastně nedoufala už vůbec v nic a o ničem nepřemýšlela. Vnímala jen hroznou bolest tryskající z jejího rozšvihaného zadku a zbičovaných prsou. Teď jí její manžel dovedl k lavici, kterou dobře znala. Lavice byla vydlabaná z dubového dřeva a v předních rozích z ní vystupovaly dva sloupky. Kateřina byla přivázána zády k lavici tak, že měla zadek na úrovni sloupků. Její pokrčené nohy byly přivázány za kolena a kotníky ke sloupkům. Tím pádem byly do široka rozevřené. Kat jí ještě pod zadek strčil podložku, aby její klín byl co nejvíc vystrčený a připravený k bičování. Kateřina tuto polohu velmi dobře znala. Samozřejmě to však nikdy nebyla ona, kdo ležel na lavici. Byly do děvečky a služebné, které ona sama přikázala takto potrestat a bavila se jejich nářkem. Několikrát takto potrestala i svou komornou Johanku. Jen chvíli poté, co na ni pomyslela, uslyšela ke svému zděšení Jindřicha, jak dává příkaz, aby zavolali její komornou. Johanka přišla téměř okamžitě. Kdyby byla Kateřina v té chvíli schopna rozumného uvažovaní, jistě by jí došlo, že Johanka naslouchala u zdí mučírny a pásla se na jejím ponížení. Jindřich přivedl Johanku až těsně ke Kateřině, takže stála mezi jejíma nohama. “Řekni nám Johanko,” řekl klidným hlasem Jindřich, “jestlipak jsi už někdy byla potrestána tak, jak teď hodlám potrestat svou paní?” “A..ano, několikrát pane”, řekla rozpačitě Johanka. Nebyla připravená na to, že bude přímým svědkem největšího ponížení své paní, které sama připravila. a děsila jí představa, že to její paní zjistí. “Hm, dokonce několikrát. A kolik ran jsi nejvíc dostala?” Třicet pane.” “A za co jsi dostala těch třicet ran?” “Rozbila jsem vázu, pane.” “Řekni Johanko mé paní, bolí takový výprask přes rozkrok hodně?” “Hrozně pane, je to strašné.” Johanka se dusila hrůzou při té vzpomínce. “A teď mi řekni Johanko ještě jednu důležitou věc. Měla jsi po takovém výprasku chuť se s někým pomilovat?” “Ježíš, to rozhodně ne pane,” řekla Johanka celá rudá. “Jak dlouho jsi se pak nemohla milovat?” “Nejméně měsíc, pane.” “Dobře Johanko, děkuji ti za tvou upřímnost. Chci, abys tady zůstala a dívala se, jak se trestá nevěra” řekl Jindřich Johance a pak se obrátil na svou paní. “Třicet ran za rozbitou vázu!? Jak mám tedy potrestat tebe za to co jsi provedla?” Kateřina propukla v pláč a prosila svého muže, aby byl milosrdný. Jindřich jí okřikl ať je zticha a sdělil jí svůj ortel. “Rozhodl jsem takto: nyní dostaneš padesát ran bičíkem. To bude konec dnešního trestu. Johanka nám před chvílí řekla, že se nejméně měsíc po výprasku přes rozkrok nemohla milovat. Proto jsem se dále rozhodl, že až do odvolání vždycky předtím, než se vydám na cesty, dostaneš třicet ran na této lavici, abych se pojistil, že mi zase nebudeš nevěrná.” Když Kateřina tohle uslyšela, propukla opět v srdceryvný pláč a bědování, ale Jindřich jí okřikl. Mlč, nevěrnice, uvědom si, že místo, které teď budu bičovat jsi navždycky zasvětila mě. Je tedy moje a já rozhodnu, jak s ním naložím. Teď poznáš, jakou jsi udělala chybu, když jsi ho proradně věnovala jinému muži.” S těmito slovy Jindřich uchopil bičík, poodstoupil a švihl Kateřinu mezi nohy, těsně vedle štěrbinky. Kateřina zavyla. Další švihnutí a ”íííííííííí, jáááááááá” z Kateřininých úst. Jindřich se tím nenechal rozptylovat a tak se mučírna dál plnila svištěním bičíku a křikem trestané nevěrnice: jááááááááááááááúúúúúúúúúúú, jááááááááááááúúúúúúúúúúúúúáááááááááá.”

Johanka to celé sledovala jako u vytržení. Mimoděk jí ruka sklouzla do vlhkého klína. Nemohla nemyslet na to, že její paní se jednou třeba vymaní z nepřízně osudu a pak se bude chtít pomstít za to, že její komorná byla svědkem jejího ponížení. Johanka se už viděla s roztaženýma nohama na lavici. Na druhé straně jí to představení velmi vzrušovalo a byla vděčná svému pánovi za to, že jí dovolil sledovat ho na vlastní oči. Po šestadvacáté Kateřina omdlela. Kat na ní vylil kbelík vody a po chvíli mohlo bičování pokračovat. Jindřich tentokrát nepředal nástroj katovi a dokončil celý výprask sám. Po něm nechal Kateřinu ležet na lavici a poručil Johance, aby ji ošetřila. Sám odešel, aby se posilnil vínem a trochu uklidnil. Vrátil se za půl hodiny. Kateřina stále ještě tiše vzlykala a Johanka omývala její zmučený rozkrok chladivou vodou. Jindřich ještě ponechal Kateřinu v její ponižující poloze a oznámil jí: “Doufám, že sis nemyslela, ty nevěrnice, že tímto trestem jsem z tebe smyl tvé hrozné provinění. Mohl bych tě taky zabít, ale rozhodl jsem se, že ušetřím tvůj život. Za svůj hřích však musíš pykat mnohem víc, než jsi mohla vydržet dnešní den. Proto poslyš můj ortel. Po celý následující rok tě budu průběžně trestat jak se mi zlíbí. Sebemenší náznak toho, že nemáš ke mě dostatek úcty a pokory bude znamenat krutý trest. Kromě toho dostaneš každý měsíc v tento den padesát ran prutem, pokud tu nebudu, vyplatí tě kat. O tom, co tě čeká před každým mým odjezdem na cesty jsi už slyšela. Teď můžeš jít.

A jak to bylo dál? Jindřich byl šlechtic a jeho slovo platilo. Kateřina dostávala každý měsíc padesát ran prutem přes zadek a občas slízla i něco navíc, přestože se snažila seč mohla, aby svého pána nepohněvala. Tak to šlo dva a půl roku a za tu dobu se Jindřich celkem pětkrát vypravil na cestu. Pro Kateřinu to vždy znamenalo pořádný výprask přes slabiny, po kterém pak několik dní chraptěla. V pánově nepřítomnosti jí každý měsíc vyplácel kat. Kateřinu ani nenapadlo, aby se katovi vzepřela. Dobře věděla, že by jí to po Jindřichově návratu zatraceně mrzelo. Potom jednoho dne přišla zpráva, že Jindřich byl v Praze zabit úkladným vrahem. Kateřina zdědila jeho panství a stala se zde neomezenou vládkyní. Starého kata nechala zbičovat a vyhnala ho ze zámku. Kdo by si myslel, že po tom všem bití Kateřina přehodnotila svůj postoj k fyzickým trestům, škaredě by se mýlil. Johanka měla správné tušení. Paní se jí pomstila tak důkladně, že to málem nepřežila. Jen co mohla zase chodit, utekla ze zámku a šla radši o žebrotě. Paní to moc nevadilo. Najala hned dva nové katy a spoustu mladých služebných. Dbala přitom na to, aby byly mladé a hezké, aby je mohla s větším potěšením trestat. Od té doby až do své smrti se mstila na mladých krásných dívkách za mučení, které zažila od Jindřicha.

Jak se vám článek líbil?