|

Povídka “Výchova neposlušné dívky”

Dostal jsem na převýchovu mladou 18-letou dívku. Když ji její rodiče přivedli, bylo vidět, že je vzpurná, neposlušná a jak mi její rodiče řekli, také zlobivá. Domluvili jsme se, že u mne zůstane měsíc. Když jsme osaměli, vyzval jsem dívku, aby šla se mnou. Moc se jí nechtělo, ale poslechla. Odvedl jsem ji do výchovného pokoje. Když vstoupila a rozhlédla se, tak spatřila výchovné prostředky. Chtěla zpátky, ale dveře byly již zavřené. Díval jsem se na ni. Byla hezká, štíhlá a měla dlouhé nohy. Na sobě měla halenku a vypasované kalhoty, které obepínaly již na první pohled velmi pěkný zadeček.

 

“Svlékni se!” “Ne.” Byla hodně vzpurná, ale ze zkušeností jsem věděl, že po několika výprascích zkrotne a pak začnu s její výchovou. Vzal jsem ji za ruku, otočil zády k sobě a nasadil jsem ji pouta. Pak jsem s ní přešel do středu místnosti, kde visel provaz s hákem. Pověsil jsem pouta na hák a začal tahat provaz. Dívka s sebou škubala a protestovala, ale nebylo ji to nic platné. Vytáhl jsem provaz tak, aby dívka byla v mírném předklonu s rukama za zády zdviženými do výše. Obešel jsem ji a rozepnul ji kalhoty. Začala se kroutit a snažila se ustoupit, což ovšem nešlo. Stáhl jsem ji kalhoty nad kolena. Potom jsem se postavil za ní a prohlížel si ji. Měla na sobě malé bílé kalhotky. Vzal jsem je za kraj a stáhl ke kolenům. Objevila se pěkně vymodelovaná , zatím bílá a mírně vyšpulená zadnice ještě nepoznamenaná výpraskem. Položil jsem ji ruku na holou zadnici. Pokoušela se uhnout, ale moc jí to nešlo. Pod rukou jsem cítil její hladkou a hebkou kůži. Poplácal jsem ji po zadečku, na což zareagovala nadáváním. Obešel jsem ji a šel vybrat rákosku. Byly vyrovnané kousek před dívkou na stolku, takže na ně v této pozici dobře viděla. Začal jsem si vybírat rákosku tak, aby to dívka dobře viděla. Bral jsem je postupně do ruky, prohýbal je a švihal s nimi do vzduchu. Nakonec jsem si jednu vybral. Podíval jsem se na dívku, abych viděl její reakci. Snažila se vypadat hrdinně, ale byla pobledlá.

 

S rákoskou v ruce jsem se postavil za ní a přiložil rákosku na její holou zadnici. Snažila se popojít a sevřít půlky, ale ani jedno se jí nedařilo. Švihl jsem ji. Vykřikla velmi hlasitě. Zřejmě nebyla doma nikdy bita. Na její holé zadnici naskočil první rudý pruh. Pokračoval jsem v pomalém a důkladném výprasku. Odpovědí mi byl velmi hlasitý křik a posléze pláč, který se mísil s křikem. Po patnácti ranách jsem přerušil výprask, prohlédl si její zadnici a opět ji poplácal. Zareagovala škubnutím. Byla to reakce na bolestivě pálící zadnici. Už nenadávala. Obešel jsem ji, vzal za bradu a zdvihl hlavu, abych viděl její obličej. V očích měla slzy, které jí stékaly po tvářích a byla bílá jako stěna. Ukázal jsem jí rákosku a v očích se kromě slz objevil strach. Postavil jsem se zpátky za ní a čekal. Věděl jsem, že s úzkostí čeká, co bude následovat. Po chvilce to nevydržela a začala prosit, abych ji pustil. Začal jsem ji opět pomalu vyplácet. Po chvilce vyplácení začala mezi jednotlivými ranami a výkřiky prosit o slitování. Po vysázení pětadvaceti ran rákoskou měla holou zadnici krásně rudou a celou pokrytou jelity. Položil jsem ji ruku na holou zadnici, pohladil ji a nakonec poplácal. Držela, už se neškubala. Bylo vidět, že má strach. Postavil jsem se před ní a opět zdvihl hlavu. Byla vyděšená, měla strach a vzlykala. Když mi uviděla, začala opět prosit o slitování. Položil jsem rákosku na stolek a podíval se na ni. Byla vidět, jak se jí ulevilo, myslela, že jsem skončil a pustím ji. Začal jsem opět vybírat rákosku. Když to dívka uviděla, dala se do pláče. Vybral jsem si tenkou rákosku, ukázal jsem ji dívce a postavil se opět za ní. Dívka začala třesoucím se hlasem prosit o milost a já jsem začal s dalším výpraskem. Již při první ranách začala dívka ječet a nepřestávala ani v přestávkách mezi jednotlivými ranami. Pokračoval jsem ve výprasku a její holá zadnice začala pěkně otékat. Asi v polovině výprasku její ječení začalo být chraptivé a ke konci výprasku už pouze sténala. Vysázel jsem ji druhých pětadvacet ran rákoskou na holou zadnici. Položil jsem rákosku na stolek a zdvihl dívce hlavu. Ochraptěle naříkala. Spustil jsem provaz a dívka sklouzla na zem. Přišel čas začít ji odnaučovat vzpurnost.

 

“Vstaň!” Dívka ležící na zemi se snažila zdvihnout, ale moc ji to nešlo. Měla ruce spoutané za zády, kalhoty i kalhotky u kotníků. Přešel jsem ke stolku a vzal rákosku. Když to dívka spatřila, začala se zvedat a tentokrát ji to šlo lépe. Pohled na rákosku, byť kratší, dělá divy. Stála přede mnou se skloněnou hlavou, tělo ohnuté a pokrčené nohy. Rozepnul jsem ji pouta, na což s úlevou zareagovala. “Dej ruce dopředu!” Dala ruce dopředu a já jí je opět spoutal. Dívala se na mě vyděšeně, myslela, že už bude mít pokoj. Řekl jsem ji: “Neposlechla jsi příkaz a nevstala.” Pak jsem se postavil k jejímu levému boku a rákoskou ji vysázel pět ran. Snažila se uhýbat, ale nešlo to. Sundal jsem ji pouta a řekl: “Oblékni se!” Dívka se snažila, ale vzhledem k počtu ran, které dostala, ji to šlo špatně. Při oblékání kalhotek sténala a když si natahovala vypasované kalhoty, tak několikrát vykřikla. Nakonec přede mnou stála oblečená. Odvedl jsem ji do ložnice a rozkázal, aby si vybalila kufry a věci si uklidila. S viditelnou bolestí a přemáháním to udělala. Řekl jsem ji, že půjde spát, aby se převlékla. Viděl jsem, s jakou úlevou si sundala vypasované kalhoty i kalhotky a oblékla si pouze krátkou noční košilku. Lehla si na postel na břicho a rychle usnula. Košilka se jí vyhrnula a byla vidět její pěkně zmrskaná holá zadnice. Zkrotla dost brzy, pomyslel jsem si a odešel z ložnice. Některým ženám a dívkám to trvalo déle. Zítra mohu začít s její výchovou.

 

Druhý den ráno jsem ji vzbudil, nařídil, aby si pořádně ustlala, upravila se a za hodinu přišla dolů. “A kalhoty už nenos, pouze sukně!” Polkla a řekla tiše: “Ano.” “Odpovídat budeš ano pane a nahlas!” “Ano pane.” Řekla hlasitě. Odešel jsem a zanechal ji jejím chmurným myšlenkám. Za hodinu přišla dolů. Byla upravená a na sobě měla skládanou sukni. “Připrav snídani!” “Ano pane” Šla do kuchyně a začala s přípravou. Předpokládal jsem, že jí to moc nepůjde. Stalo se. Čaj vylila na stůl a chleba upustila na zem. “Přines rákosku!” Začala prosit, tak jsem vstal. “Ano pane” řekla okamžitě a šla. Po chvilce přišla a v ruce držela nejkratší rákosku, kterou našla. “Podej mi ji!” “Ano pane.” Když mi podávala rákosku, třásla se jí ruka. “Ohni se přes stůl, vyhrň si sukni, stáhni kalhotky!” “Ano pane” nicméně bylo vidět, že se jí nechce. Šla pomalu ke stolu, ohnula se a vyhrnula si sukni. Do stahování kalhotek se jí moc nechtělo, ale nakonec byly pod rudo modrou holou zadnicí. Začal jsem ji učit, jak se má chovat. “Za každou chybu, kterou uděláš, dostaneš pět ran rákoskou na holou zadnici. Za drobné provinění budeš trestaná na místě, za větší ve výchovném pokoji. Při každém výprasku budeš držet a nahlas počítat rány!” Zatím to stačilo. “Udělala jsi tři chyby, víš které?” “Ano pane, vylila jsem čaj, upustila chleba a.. bylo ticho. Třetí chybu nevěděla. “Přinesla jsi si nejkratší rákosku, aby to tolik nebolelo, je to tak?: “Ano pane” začal se jí třást hlas. “Všechno, co ti říkám si pamatuj, nebudu to opakovat!” “Ano pane.” “Kolik dostaneš ran?” “Dostanu patnáct ran rákoskou na holou zadnici, pane” Byla chytrá a tak ji došlo, že musí odpovídat celou větou. “Zapomněla jsi na “vyšpulenou” poučil jsem ji.

“Ano pane.” Začal jsem s výpraskem. Protože měla na holé zadnici od včerejška pěkný výprask, tak ji to od první ran pěkně bolelo, což bylo slyšet. Ale snažila se počítat a držet, i když bylo vidět nutkání zdvihnout se ze stolu. Její holá zadnice začala pod rákoskou opět více rudnout a její křik se stupňoval. Když jsem jí vysázel patnáct ran, pohladil jsem ji po nahém zadečku a zajel rukou níž. Už se nesnažila uhnout a pěkně držela. Poplácal jsem ji a nařídil, aby vstala a oblékla se. Prozřetelně si vzala méně vypasované kalhotky, takže jí to šlo poměrně dobře. “Sedni si, nasnídáme se!” “Ano pane” sedla si, ale hned vyskočila. Věděl jsem, že ji bolí zadnice, ale bylo to součást výchovy. Zopakoval jsem příkaz. Velmi opatrně si sedala a bylo vidět, že sedí jako na trní.

Po snídani jsme šli do ložnice, abych zkontroloval, jak si ustlala. Samozřejmě to žádná sláva nebyla, tak jsem ji vysvětlil, jak má být ustláno. Když to provedla, nařídil jsem ji, aby si lehla na postel. “Vyhrň si sukni a stáhni kalhotky!” “Ano pane.” Nastala chvíle pro další část výchovy. “Za špatně ustlanou postel dostaneš deset ran rákoskou na holou zadnici. Při proviněních, za které již znáš tresty, mi je budeš sama oznamovat. Při trestech, které ti budu vyplácet na místě, si přineseš dlouhou a silnou rákosku.!” “Ano pane.” Pochopila, že musí vstát a přinést si rákosku, což učinila. Byl na ni moc hezký pohled, ležela na bříšku s důkladně vyhrnutou sukní, kalhotky měla pod sešvihanou zadnicí a celá se třásla. “Natáhni ruce před sebe!”

“Ano pane.” Začal jsem ji vyplácet a poslouchal její sténání a chraptivé počítání. Měla zaťaté pěsti a bylo vidět, jak se přemáhá, aby si nezakryla holou zadnici. Tušila, že trest by byl mnohem přísnější. Po vysázení deseti ran rákoskou vstala a oblékla se. Pak musela znovu ustlat postel pod mým dozorem. Snažila se a zvládla to. Rákoska je skvělý prostředek na učení i výchovu. Posla jsem ji opláchnout obličej a pak jsme šli do výchovného pokoje. Byl čas pokračovat ve výchově.

 

“Ukliď rákosku!” “Ano pane.” Položila rákosku na stolek, ovšem ne tak, jak měla. “Rákosky na stolku musí být srovnané!” “Ano pane.” Srovnala rákosky a pak si vzpomněla, že udělala chybu. “Udělala jsem chybu a dostanu pět ran rákoskou na holou zadnici.” “Dobře, chyby i rány si počítej a pak je dostaneš najednou!” “Ano pane.” Začal jsem ji provádět po pokoji a vysvětlovat jednotlivá zařízení a pomůcky. Začali jsme u kozlíku a dívka ještě víc zbledla. Po prohlídce pokoje byla dívka bílá jako stěna a celá se chvěla. Na závěr jsme přišli k židli. “Při každém výprasku zde, budeš nahá a šaty si budeš odkládat na židli, samozřejmě srovnané!” “Ano pane.” “Celý pokoj uklidíš. Až budeš hotová, přijdeš za mnou. A neloudej se!” “Ano pane.” Byl jsem zvědavý, jak uklidí. Při prvním úklidu udělala každá dost chyb a výprask za ně býval pěkný. Zatím jsem si četl. Po nějaké době přišla a řekla, že je hotová. “Půjdeme to zkontrolovat!” “Ano pane.” Prohlédl jsem pokoj a našel tři chyby, což bylo slušné. “Udělala jsem tři chyby a dostanu za ně patnáct ran rákoskou na holou zadnici.” Pak si vzpomněla na předcházející chybu a rychle dodala : “Celkem jsem udělala čtyři chyby a dostanu dvacet ran rákoskou na holou zadnici.” “Výprask dostaneš na kozlíku!” “Ano pane.” Šla se k židli svléknout. Byl na ni pěkný pohled, zvlášť při stahování kalhotek. Šaty srovnala dobře. Nahá přešla ke mně, postavila se do pozoru a čekala na další příkazy. Prohlížel jsem si ji, byla opravdu pěkně stavěná. Měla pěkná a pevná prsa, hezký klín a pěkné boky. Ale na zábavu byl zatím čas.Teď byly přede mnou důležitější věci – její výchova. “Připrav rákosku na kozlík a postav se před něj!”

“Ano pane.” Vybrala správnou rákosku, položila ji na kraj kozlíku a postavila se před něj do pozoru. Její holá zadnice byla už pěkně rudá a to zdaleka ještě nebyl konec. “Ohni se!” “Ano pane.” Postavila se na špičky, ohnula se a položila tělo na desku kozlíku. Rukama se chytla po stranách kozlíku a čekala. Byl na ni nádherný pohled, hlavně na její vyšpulenou holou zadnici a intimní místa pod ní. Položil jsem obě ruce na její zadnici Pod rukama jsem cítil pěkná jelita a když jsem zajel níž, tak i její pěknou mušličku. Slyšel jsem, jak se jí zrychlil dech, ale držela. Dnes se s ní pobavím, řekl jsem si. Vzal jsem rákosku a při tom zkontroloval, zda neotáčí hlavu za mnou. Měla nutkání, ale zvládla to. Nevadí, udělá jiné chyby. Přiložil jsem ji rákosku na holou zadnici a viděl, jak se napnula. Zdvihl jsem rákosku a čekal. Chvilku byla napnutá a pak se uvolnila.

 

Švihl jsem. Ozval se výkřik. Ránu nečekala a o to byla horší. “Jedna.” Přiložil jsem znovu rákosku na její zadnici, napřáhl a švihl. Křik se zvětšil. “Dvě.” Rákoska opět zasvištěla vzduchem. “Tři.” Přestože byla na kozlíku, při každé ráně se jí holá zadnice pěkně prohnula. Byl to moc hezký pohled. Křik se dále stupňoval. “Čtyři.” Rákoska dopadla na holou zadnici. “Pět.” Hlasitost počítání začala klesat. Pokojem se rozléhal křik dívky a svistot rákosky. “Šest.” Hlas byl chraptivý. Při sedmé ráně se mírně zavrtěla na kozlíku. Zatím jsem to přešel “Sedm.” Při osmé ráně bylo vidět silné nutkání přešlápnout na špičkách. “Osm.” Hlas byl čím dál tišší. “Devět.” Řekla dívka s brekem. “Deset.” Pláč již byl v hlase patrný. Položil jsem rákosku dívce na záda a pohledem i rukama jsem zkontroloval výsledek bití na její holé zadnici. Měla ji temně rudou a jelita pěkně rostla. Dívka na kozlíku plakala a chvěla se. Chvilku jsem počkal, pak jsem si vzal rákosku a pokračoval v jejím výprasku. “Jedenáct.” Výkřiky, které vydávala, měly k radosti daleko. “Dvanáct.” Zachraptěla. Rákoska pleskala na její zadnici dál. “Třináct.” Bylo mi jasné, že by z kozlíku nejraději utekla. “Čtrnáct.” Zadnice ji bolela čím dál víc, ale konec ještě nebyl. “Patnáct.” Po této ráně se už dívka neudržela a otočila hlavu dozadu. “Udělala jsi chybu, otočila jsi hlavu:” Přestože měla za sebou již slušný počet ran, nezapomněla a řekla hlasem plným bolesti: “Ano pane. Udělala jsem chybu a dostanu pět ran rákoskou na holou vyšpulenou zadnici … chvilka ticha , navíc.”dokončila a dala se do nového pláče. Věděla, že ji čeká ještě deset ran. Začal jsem ji opět vyplácet. “Šestnáct.” Řekla plačky. Při sedmnácté ráně se celá napnula. “Sedmnáct.” Vyplácel jsem ji pomalu, aby si výprsk vychutnala a měl výchovný účinek. “Osmnáct.” Už to nebyl křik jako při prvních ranách, ale pouze různé zvuky. “Devatenáct.”Při posledních ranách měla dívka hlavu nahoře pouze při dopadu rákosky na její zadnici. “Dvacet.” Po této ráně se mezi sténáním a výkřiky začalo ozývat “prosím”. Bylo to hezké, ale žádný vliv to nemělo. Jenom nesměla říci “už ne”. “Jedenadvacet.” Za týden, až začnou výchovné lekce, ji tento výprask bude připadat legrační. “Dvaadvacet.” Tělo držela stále dobře. “Třiadvacet.” Bylo znát, že stále ještě myslí na to, aby neudělala chybu. To bylo dobře. Bude si to pamatovat. “Čtyřiadvacet.” Na pětadvacátou ránu jsem se soustředil. “Pětadvacet.” Zachraptěla.

 

Chvilku jsem počkal a pak přikázal: “Vstaň!” “Ano pane.” Dívka se z kozlíku spíše svezla, ale stále měla na paměti mé pokyny ke správné výchově a tak vstala a postavila se do pozoru. Žádná sláva ten postoj nebyl a tak jsem jí řekl: ” Postav se pořádně, nebo si lehneš znovu na kozlík!” “Ano pane.” Mělo to zázračný účinek. Dívka se srovnala a stála. Vzal jsem ji za bradu a podíval se jí do očí. Mísil se v nich strach, úzkost a pokora. “Otoč se!” “Ano pane.” Plácl jsem ji silně přes holou zadnici až vyjekla, ale stála. “Oblékni se!” “Ano pane.” Mám rád pohled na dívku, která se po výprasku obléká. Při oblékání se pěkně vlní a její rudá zadnice se hezky kroutí. Nastal čas se pobavit. “Půjdeme do ložnice!” “Ano pane.” V ložnici jsem ji poručil, aby se svlékla, což byl také pěkný pohled. “Klekni si na postel a ohni se!”

“Ano pane.” Zaujala požadovanou pozici. Vsunul jsem ji ruce mezi stehna a roztáhl je. Její zmrskanou zadnici i její mušličku jsem měl před očima. Hrál jsem si s ní a brzy byla vlhká. Svlékl jsem se a vstoupil do ní. Byl to nádherný pocit. Sténala, vzdychala, ale držela. Když jsem se pobavil, hrál jsem si ještě chvíli s jejím zmrskaným zadečkem a mušličkou. Pak jsem ji poplácal a poslal vysprchovat. Oblékl jsem se a sedl si na postel. Můj zrak spočinul na jejích šatech. Nebyly srovnané tak, jak by měly být. Výchova pro ni dnes ještě neskončila. Když se vrátila, ukázal jsem na šaty.

Rychle pochopila. “Udělala jsem chybu a dostanu pět ran rákoskou na holou zadnici.” Poslal jsem ji nahou pro rákosku. Přinesla správnou. “Víš, co máš udělat?” “Ano pane.” Sundala ze židle šaty, postavila ji doprostřed místnosti a ohnula se přes opěradlo. Měla trochu vyšpulený zadeček a já jsem začal s bitím. Křik nebyl tak velký a počítala celkem hlasitě. Po výprasku postavila židli na místo a na můj pokyn se oblékla. Podal jsem ji rákosku a šli jsme do kuchyně, kde připravila lehký oběd. Zvládla ho. Po obědě jsem ji poslal uklidit rákosku a pak do ložnice odpočinout. Večer ji čekalo pokračování.

 

K večeru jsem dívku vzbudil, oblékla se a šli jsme do výchovného pokoje. Když zjistila, kam jdeme, zachvěla se a v její oči prosily o slitování. Vstoupili jsme do pokoje. “Svlékni se!” “Ano pane.” Svlékla se a šaty pečlivě srovnala. Postavila se přede mne a čekala. “Celý týden budeš dostávat pravidelně večer výchovný výprask!” “Ano pane.” O výchovném výprasku jsem ji vše řekl a pak přikázal: “Připrav rákosku na lavici a postav se před ní!” “Ano pane.” Protože již věděla, jaká rákoska patří k lavici, vybrala správnou a položila ji na kraj. “Polož se na lavici!” “Ano pane.”Dívka si lehla na lavici tak, aby chodidla byly za lavicí a nad zemí. Věděl jsem, že ji to bude svádět k pohybu, což měla zakázané, Rukama se držela za spodek lavice a dívala se před sebe na rákosku. Protože ležela na tvrdé na tvrdé lavici byla prohnutá v zádech a její holá zadnice byla pěkně vyklenutá. Bylo vidět, že jí jelita začínají modrat. Vzal jsem rákosku, vyzkoušel ji a začal s výpraskem. Při výchovném výprasku si mezi jednotlivými ranami opakovala správné chování při výprasku.

“Jedna. Při výprasku musím držet.” “Dvě. Nesmím uhýbat holou zadnicí.” “Tři. Musím držet nohy u sebe.” “Čtyři. Musím nahlas počítat rány.” “Pět. Nesmím zdvihnout tělo.” “Šest. Nesmím otáčet hlavu.” Její namodralá zadnice začala opět rudnout. “Sedm. Nesmím hýbat nohama.” V jejím hlase se začal ozývat vzlykot. “Osm. ” malá pauza “Musím vybrat správnou rákosku.” “Devět. Musím ohlásit chybu.” “Deset.” Nezapomněla na nic. “V pořádku.”

Začal jsem ji opět vyplácet a čekal, zda udělá chybu. Křičela, sténala, ale chybu neudělala. Po pětadvaceti ranách měla holou zadnici opět rudou. Byl na ní pěkný pohled a tak jsem si řekl, že se opět pobavím. Musela se obléknout, měla velmi pěkné krajkové kalhotky, asi si myslela, že si ten měsíc bude užívat. Užívala si, ale určitě jinak, než si myslela. V ložnici se svlékla a tentokrát musela pracovat pouze rukama a pusou, což jí docela šlo, zatímco já měl před očima její sešvihaný zadeček a její obě dírky. Vyvrcholení bylo skvělé, pak mohla jít spát. Zítra budu v její výchově pokračovat.

 

Po celý týden jsem dívku vychovával. Byla bita za chyby, dostávala pravidelné výchovné výprasky, při kterých jsem střídal pozice. Na konci týdne jsem ji při výchovném výprasku vysázel místo pětadvaceti ran padesát. Její chování při výprasku bylo uspokojivé. Po výprasku jsem ji poslal obléknout a při tom jsem na ni dostal chuť. “Ohni se a rozkroč!” “Ano pane.” Splnila příkaz a já se díval na její krásně vyšpulený a rudý zadeček a pod ním.. Byl to božský pohled a pobavení bylo nádherné. Pak jsem ji poslal spát. Druhý den začne absolvovat výchovné lekce.

 

Po snídani jsme šli do výchovného pokoje, kde jsem ji začal vysvětlovat výchovné lekce. Poslouchala velmi pozorně, chtěla dělat co nejméně chyb. “Každá výchovná lekce má tři části, v každé části dostaneš deset ran rákoskou, po nich ti řeknu, jaké chyby jsi udělala a dostaneš dalších deset ran. Počet lekcí není omezen, záleží pouze na tvém chování!” “Ano pane.” Poslal jsem ji svléknout a rozhodl se, že první lekci absolvuje ve stoje. “Postav se doprostřed místnosti, dej ruce za hlavu!” “Ano pane.” Postavila se do určené pozice. Měla prohnutá záda a vyklenutou zadnici. Příjemný pohled. “Budeš se učit počítat nahlas!” “Ano pane.” Vzal jsem rákosku a začal ji mrskat přes nahý zadeček. Už věděla, jak se má chovat a tak držela. Při prvních deseti ranách byly její výkřiky krátké a snažila se počítat nahlas, ale byly tam drobné chyby, které jsem ji řekl. “Ano pane.” Při druhých deseti ranách se křik zintenzívnil a při počítání udělala opět několik chyb. Vysvětlil jsem jí je. “A no pane.” Řekla s chvěním v hlase. Při posledních deseti ranách byl její křik již pěkně hlasitý a připočítání vzlykala. Řekl jsem jí: “Nebylo to podle mých představ, tak odpoledne absolvuješ další lekci!” “Ano pane.” Dívka stála v pěkném pozoru a snažila se . Rákoska dělá divý, jak se stále přesvědčuji.

Odpoledne ve výchovném pokoji stála nahá před kozlíkem a čekala na další výchovnou lekci. “Ohni se!” “Ano pane.” Dívka se postavila na špičky a pak se položila na kozlík. Její nahá vyšpulená zadnice byla pěkně vypnutá a čekala na rákosku. Při druhých deseti ranách již počítala bez chyb a tak jsem jí řekl: “Když bude dalších deset ran bez chyb, tak výchovné lekce na počítání skončí.” “Ano pane.” Při vyplácení bylo vidět i slyšet, že se snaží. Držela vzorný postoj a počítala pěkně. Po deseti ranách, když stála přede mnou, jsem ji poplácal po nahém zadečku a řekl: “Počítala jsi dobře, tak výchovná lekce skončila. Ale při každém výprasku musíš počítat pořádně, jinak si výchovnou lekci zopakuješ.!”

 

“Ano pane.” Byla učenlivá a snaživá, jiné potřebovaly tři nebo čtyři lekce. Tyto výchovné lekce na zlepšení jejího chování pokračovaly až do konce měsíce. Když si pro ní rodiče přijeli, byli překvapeni jejím chováním. Byla z ní poslušná a pokorná dívka.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.5 / 5. Počet hlasů: 13

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *