Povídka „Dovolená, kdy je vše dovolené“
Povídky na tomto webu mohou obsahovat popisy nekonsensuálních aktivit, násilí, dominance, submisivity a dalších BDSM praktik. Upozorňuji, že se jedná výhradně o fikci určenou k poškádlení fantazie dospělých osob, která reálně nikomu neubližuje. Rozhodně nemají sloužit ke schvalování násilí, nebo dokonce jeho podpoře. Reálné BDSM je vždy prováděno na základě dobrovolného souhlasu mezi dospělými osobami, které takové hrátky vzrušují a naplňují. Všechny postavy vystupující v povídkách jsou smyšlené a veškeré sexuální aktivity popisované v příbězích jsou prezentovány jako aktivity mezi dospělými osobami. Pokud máte problém pochopit rozdíl mezi fikcí a realitou, trpíte nenávistí k ženám (nebo komukoliv jinému), nebo nechápete důležitost konsenzu v těchto hrátkách, tak tyto stránky pro vás nejsou vhodné.
Jako každý den, čekám večer na zprávu od své lásky… Telefon pípne a zabliká. Co krásného mně píše? Nebo jsem zase něco provedl? Začínám číst a srdce mi začíná bušit, musím zhluboka dýchat…
„Za týden odjíždí manžel služebně asi na 2 měsíce do Ameriky… Budeš mít na mě čas a chuť? Vymysli něco…“
Blíží se konec července, před několika dny jsem se vrátil z Norska, část dovolené ještě zbyla…Ještě včera jsme se krásně milovali po měsíční přestávce a tahle zpráva byla ještě neznámá. V hlavě se mi zvyšují otáčky a já přemýšlím kam a jak na dovolenou.Ač jsem chtěl už se ponořit do spánku, beru telefon a píšu:
„Lásko, vezmi si v práci dovolenou na týden od 7. srpna, v pátek 4.8. odjíždíme…V pátek odpoledne přijeď do Prahy a ostatní nech na mě!“
Dny běží v tempu, kdy dodělávám pracovní věci, po internetu připravuji dovolenou, doplňuji pomůcky a zároveň odolávám atakům Jany po informacích. Pravidelné zprávy a telefonáty mě tlačí ke zdi, ale daří se mi místo i formu halit do mlhy….
Je pátek a blíží se příjezd mé lásky. Už jsem dokoupil a zabalil vše co chci vzít sebou. Ještě že na hranicích nejsou kontroly, asi by se divili….
„Vezmi si jen pár letních věcí na sebe, plavky, šminky a nic víc“, odpovídám na stesky, že vše nepobere….
Přijíždí podvečerní autobus a z něj vystupuje ONA, má pozdní, ale veliká láska. Za dva roky co se známe, jsme urazili velký kus ve vzájemném poznání, přizpůsobení, pochopení…. Sluší jí to, tak jako ostatně vždy….
„Jani, pojď…“, vedu jí do auta, kde se líbáme a pak vyrážíme ke mě.
„A nechceš mi už konečně říct co budeme dělat, pojedeme někam nebo budeme u tebe?“ Nedočkavě vyzvídá, ale to už vystupujeme a jdeme ke mě.
„Lásko, ráno odjíždíme, ale vše ostatní je překvapení. Teď si tě oholím a pak tě budu hladit…“, svlékám jí i sebe a připravuji holení. Jsou činnosti, které nikdy neomrzí a vždy vzrušují….
Lehá si na záda, roztahuji jí nohy a na strniště klínu nanáším gel. Pomalu roztírám gel do všech záhybů a pouštím vibrace strojku. Připadám si jak dobyvatel, když natahuji pysky a zbavuji je porostu…. Za chvíli poslední detaily a opravy a pohlaví je krásně hladké bez jediného chloupku. Přejíždím prsty okolo poštěváčku, pronikám mezi mokré malé pysky. Druhá ruka si našla penis, který se hlásí o své místo erekcí. Klekám mezi její nohy a naléhám na ní. Penis směřuji mezi pysky a tlačím dovnitř. Cítím vzrušenou reakci Jany a také jak penis naráží na kuličky. Přirážím a zarážím je hlouběji a hlouběji. Doufám, že je týden nebudeme muset vyndávat. Je krásné, že Jana ví, že je to můj fetiš, který když je to možné, tak na schůzky se mnou vozí v sobě. Miluji jí…
Přirážím a naše ústa se utkávají ve vzrušených polibcích, ve kterých se ztrácí celý svět….
Uléhám na záda a Jana se věnuje ústy mému mužství. Ostříhal jsem si na krátko chlupy, takže nyní velmi citlivě vnímám její doteky prstů, jazyka i rtů nejen na penisu, ale i v okolí, kde mě to naplňuje těmi nejkrásnějšími pocity. Hladí a líbá mi nohy, připadám si jak vládce, zatímco ona ví, že tato podřízenost vlastně znamená její převahu nad ostatními…..
„Dane, neměla bych mít na dovolenou na pyscích kroužky?“, ptá se nevinně. Srdce cítím až v krku. „ To je nutné!“ říkám odhodlaně.
„Tak s tím něco udělej“, protahuje se jako kočka a roztahuje nohy. Je na ní vidět odhodlání mě potěšit, i když v očích jsou i stíny strachu.
„Lásko, děkuji“, líbám jí a trochu mě to dojímá.
Připravuji desinfekci, speciální nerezové ozdoby, co už viděla v Brně, jehlu.
Hladím jí mezi pysky, natírám dezinfekcí a natahuji malé pysky. Propíchnutí prvního téměř nevnímá. Beru první šperk, vkládám do seříznutí jehly. Je ale trochu většího průměru, což práci komplikuje. Protažení není bezbolestné, Jana se kouše do rtů, ale je statečná. Setřu krůpěj krve a zašroubuji koncové kuličky. Sluší jí to. Propichuji druhý malý pysk, což zase ani nepostřehla. V nasunování šperku jsem už šikovnější a za chvilku už se můžeme líbat.
„Děkuji, že jsi byl tak jemný“, šeptá mi do ucha a tiskne se ke mě. Miluji jí za tu nádhernou upřímnost, za lásku co mi dává, i když vím, že to pro ni není jednoduché. A ještě nebude, uvidíme kam na dovolené dokážeme zajít.
Musím si ještě několikrát celé dílko vyfotografovat…
„Uvařím ti kafe, lásko?“ ptám se a lezu z postele. Pár perníčků a vůně kávy, tulíme se k sobě, povídáme, ale průběh naší dovolené neprozrazuji, jen to, že ráno odjíždíme.
Noc uběhla ve vzájemném obětí, v lásce, ve vyvrcholení, kdy modrý vibrátor přispěchal na pomoc….
Ráno jsem udělal snídani, pak pozoroval Janu jak se snaží před zrcadlem z krásné divoženky udělat krásnou dámu, občas se rozčilujíc, e z ní padá můj oblíbený hadr…
„Ale bez kalhotek a podprsenky, prosím“, komentoval jsem její oblékání do letních šatů z jemné, na dotyk příjemné látky.
„Já vím“, usmála se.
Do auta šly dvě větší tašky, pak mi dva a odjížděli vstříc první delší dovolené.
Miluji když jedeme a Jana mi zamilovaně drží a hladí ruku, opře svou tvář, hladí mou, nyní zarostlou vousy…. Jedeme na Plzeň a Rozvadov. Před hranicemi tankujeme a pak jdeme na kávu. Dostávám i štrůdl jako odměnu za mé zeštíhlení…Miluji možnost dotýkat se jejího těla, pohladit pevný zadek, plácnout jí na veřejnosti. Dotknout se prsou, vnímat její ztvrdlé bradavky. Přes látku je přejíždím a celé její tělo se napíná vzrušením…..
Na hranicích si nás prakticky nevšimli, jedeme po nové dálnici, najíždíme na směr Mnichov, když mě přepadá touha na….
Vidím odbočku na odpočívadlo, řadím se vpravo a odbočuji. Je skoro prázdné, na jednom konci svačí tlustá rodinka němců, na druhém doplňuje chladič kamion.
„Vystup si“, říkám rozhodně a sám také vystupuji. Přivinu Janu k sobě a políbím: „Sundej mi pásek a pak se opři o kapotu“, říkám rozhodně. Sleduji určité zaváhání, ale pak už mi rozepíná pásek a postupně vysunuje pásek z kalhot. Oba myslíme na stejný okamžik, kdy to tak bylo poprvé…
„Bude jich pět.“ Jana, lehce předkloněná se opírá o auto. Napřahuji a středně silně udeřím. Jana se prohne, ale drží. Druhá, stejně silná rána. Třetí úder zesiluji a umisťuji trochu níže, do přechodu mezi zadek a stehna. Podívá se na mě a ze rtů a očí čtu: Nepřežeň to! Čtvrtý úder dopadá přímo na půlky a hned následuje pátý, do kterého se snažím dát co největší sílu. Vzrušuje mě, že Němci nechápavě vzhlížejí od klobásy, vzrušuje mě, že biju takhle krásnou a jemnou dámu, vzrušuje mě, že překvapením ze síly posledního úderu nemůže popadnout dech ani protestovat, vzrušuje mě. Strhávám jí o náruče a než stačí vydat tón, tak jí vášnivě líbám. Cítí mojí erekci a připojuje se, objímá mě…Jemně jí přejíždím po zadku. Cítím, jak pruhy po pásku se stávají plastickými, jak kůže vydává horko….
„Pojedeme ještě dlouho? Nebudu moci sedět“, přerušuje ticho a oba se začínáme smát. Cítím uvolnění a nezměrnou lásku k téhle fantastické ženské. „Bolí to jak čert, proč mi to děláš?“ „Víš jak ohromě mě dokáží vzrušit modřiny?“
Přes šaty jí zajíždím mezi nohy, nacházím pysky z kroužky a cítím, že vzrušený nejsem sám….
……..je pozdní odpoledne a my zastavujeme před malým starým, ale pečlivě zrestaurovaným hrázděným domem, hotelem v Kostnici u Bodamského jezera. Jdu se zeptat do recepce. Ano, očekávají nás, vše zatím klape. Bereme tašky, já zaparkuji auto ve dvoře domu a můžeme na pokoj 313. Přinese to číslo štěstí nebo smůlu? Oba snad nepochybujeme, že štěstí. Pokoj je až v horním patře, v jakési věžičce, ze které je pohled na jezero. Rozhlížím se. Bytelná dubová postel s ozdobným kováním. Nebude problém s upoutáváním, napadá mě. Uprostřed místnosti je masivní dřevěný sloup, ze kterého v horní části se rozbíhají čtyři mohutné dřevěné paprsky. Koupelna je moderní, s velkou vanou. I na Janě je vidět, že se jí tu líbí. Líbáme se a já cítím jak jí miluji….
„Vykoupáme se“, hlásí mi z koupelny, kde už napouští vanu. „A pak půjdeme na jídlo“, doplňuji já. Rozepínám jí šaty a hladím teď už výrazně barevně ozdobené pozadí….
Noříme se do pěny a já vidím v jejích očích lásku.
Vylézám první a fotografuji jí ve vaně, jak vylézá… Podávám nový stříbrný vibrátor z kufříku: „A teď chvíli přede mnou onanuj!“ Podívá se na mě s malou výčitkou, ale pouští vibrátor, lehá si naznak do postele a začíná se dráždit. Zavírá oči a já zjišťuji, že i ona je více a více vzrušená. Zasouvá vibrátor do pochvy, přejíždí okolo poštěváčku….. „Pojď, chci tě!“ šeptá, ale mé vzrušení je také velké a já mohu do ní vniknout. Cítím piercing na pyscích, ale je tak mokrá a vzrušená, že si nestěžuje, i kdyby cítila, že jí to bolí. Její nehty se mi zatínají do zad. Vzdychá a vyslovuje mé jméno. Blíží se k orgasmu, který propuká v několika vlnách. V polibcích a za vrnění vibrátoru, který nám pomáhá, krásně doznívá. Líbá mi ještě vlhká ramena, já si hraji s jejími bradavkami….
„Půjdeme se projít a něco sníst?“ Pomalu mě propouští ze svého sevření…..
Oblékáme se a odcházíme ven.
Procházíme se historickými uličkami, svobodně a uvolněně. Dáváme si večeři a uvědomujeme si, že ještě celý týden je před námi….
Jsme zpět a já to zkouším: “Lásko, je to středověké město, inkvizice měla velkou moc… Chtěl bych být inkvizitorem a zjišťovat, kolik čarodějného je v tobě…“ Beru ze skříně provazy a za vlasy si Janu přitahuji. „Svlíkni se!“
Neodmlouvá a přistupuje na hru. Pevně jí připoutávám k hrubému sloupu, ruce spoutávám za sloupem, poutám v pase i nohy. Hladím jí záda. Beru důtky a několikrát jí švihnu přes záda. Obdivuji jí jak hraje mou hru, i když cítím jak je jí to nepříjemné. Kožené důtky vypadají hrozivě, ale je to spíše jen hračka. Mám ale přichystáno i něco drsnějšího. Nenápadně beru asi 80 cm dlouhý elektrickou šňůru a švihnu přes zadek. Kabel se zanořuje do masa, Jana se vzepne v provazech, na zadku naskakuje nejprve bílý pruh, který záhy rudne…Ještě jednou a než stačí protestovat, přitisknu se k ní zezadu, rukou jí zakryji ústa a vzrušeně šeptám: „Miluji tě, lásko!“
„To moc bolí, musí to být?“ „Musí…“, fotím scénu i detaily bití. Venku se stmívá, atmosféra je trochu pochmurná, její bezmocnost mě vzrušuje. Rozvazuji jí nohy, roztahuji od sebe a zasunuji vibrátor. Tisknu se k ní a znásilňuji. Dávám jí do pochvy vibrační kuličky, zdroj přilepuji ke sloupu a znovu se rozmachuji a další rudý šrám naskakuje na jejích zádech. Kouše se do rtů, v očích slzy. „Odvaž mě, prosím!“ „Ještě tři.“ Vzápětí nemilosrdně uskutečňuji svůj záměr. Odpoutávám jí a ona se mi téměř sesouvá do náruče. Pokládám jí do postele, nalévám skleničku toniku a dávám napít. Objímáme se a líbáme….. Nastupuje noc a s ní náš spánek, v němž jeden hledá druhého….
Probouzím se a cítím jak mě Jana hladí po zádech. Dělám, že spím a prodlužuji tento krásný okamžik….
„Polož se,“ nadzvedávám se a začínám hladit její záda. Po včerejší exekuci jsou stopy patrné. Ty starší po pásku trochu modrají, ty po elektrické šňůře jsou rudé a plastické. Vzrušeně po nich přejíždím jazykem….
„Kolik je, ať stihneme snídani.“ Z koupelny se ozývá: „Co to je? Jak s tímhle půjdu mezi lidi?“ Dochází mi, že obdivuje svá záda. „Jediný člověk jsem tu já a já to miluji“, odpovídám sobecky.
Jdeme na snídani. Sluší jí to. Musím jí fotit i při snídani. „A co budeme dělat dnes?“
„Mám překvapení,“ odpovídám. Jdeme do mariny, přístaviště jachet, kde už na nás čeká jedna i s kapitánem. Anglicky se s ním domlouvám, že poplujeme do Bregenzu, tam dáme pauzu a odpoledne pak zpět. Vyrovnávám dohodnutou cenu a můžeme se nalodit…
Kapitán se stáhl do své kajuty na můstek a malá motorová jachta je naše. Stahuji tričko a jen v šortkách se natahuji na deku položenou na laminátové palubě přídě. Po chvilce váhání dělá Jana totéž. Hladím její záda, vychutnávám šrámy po včerejším bití. Kapitán na jezeře zastavuje spouští malý provazový žebřík z přídě do vody a říká, abychom si zaplavali, že je voda teplá.
„Ale já nemám plavky“, vyčítá Jana. „Ani já, ale tady nikdo není, pojď do vody.“ Stahuji šortky a skáču z paluby do jezera. Sleduji z vody vnitřní boj Jany, ale pak rychle stahuje sukni a sklouzává po žebříku do vody a plave ke mně. Plavu jí vstříc a beru do náručí. Při pokusu o polibek jdeme pod hladinu. Dotýkám se jejího krásného hladkého těla… Plaveme zpět k lodi. Jana vylézá první a hned se halí do ručníku. Vylézám za ní, lehám vedle ní a jemně z ní stahuji ručník. Beru z tašky krém na opalování: „Lehni si na záda.“
Vymačkávám kapky mléka na obě prsa, bříško, nohy. Lehce roztírám a zároveň masíruji to krásné tělo, které teď uvolněně leží v mé moci. Vtírám mléko do bradavek, vnímám, že znovu podléhá vzrušení. Přecházím na hladce oholený klín. Pod prsty již cítím jemné strniště, mé prsty se v kruzích přibližují dovnitř klínu, rozevírají pysky a prsty vklouzly do škvíry. Podvědomě se uvolňuje a roztahuje nohy, cítím jak nepatrně přiráží proti mým prstům. V tom se vynořuje kapitán: „Plujeme dál?“ ptá se a s úsměvem pohlédne na Janu jak ta se snaží schovat pod ručník, který jsem schválně přisedl tak, aby se pod něj nedostala. Odchází, já si lehám na Janu a líbám jí, když se ozvou lodní motory a my znovu plujeme na západ….
Vystupujeme a domlouváme se, že se za dvě hodiny vrátíme….
Chodíme po prosluněném městě a zastavujeme se na zahrádce kavárny. Dáváme si kávu a zmrzlinu, držíme se za ruce. Tak asi vypadají líbánky a svatební cesta, kterou jsem zatím neměl štěstí zažít. Ale lepší později než předčasně s někým kdo není tím pravým. Sedíme vedle sebe, nedá mi to a pokládám svou ruku na stehno mé lásky. Jedu pomalu po něm vzhůru, až tam, kde se stehna stýkají, se má ruka zastaví. Lehce si pohrávám se šperky na pyscích, které tak krásné vystupují z klína….
Vracíme se na loď, voda se proti slunci blyští, okolo je ticho, občas potkáváme jinou loď, vzdálené břehy ubíhají…..
Přicházíme do pokoje. „Inkvizice ještě s výslechem neskončila,“ říkám a beru Janu za vlasy.
„Svlíknout!“ říkám rázně. Tričko i sukně padají na zem, ruce spoutány za zády, provaz přehazuji přes trám, takže ruce jsou páčeny za zády vzhůru, takže její tělo se předklání a znehybňuje. Roztahuji jí nohy a provazem zajišťuji mezí postelí a skříní. Zezadu prohmátnu její rozkrok a prsty zajíždím do mokré pochvy.
Beru lepicí pásku a druhou rukou pevně uchopím pravé prso. Silou zatahuji pásku okolo ňadra. To se mění v napnutou tmavnoucí polokouli. Stejný osud potkává i levé prso. Beru vakuovou pumpu a umisťuji do mokrého rozkroku. Pumpuji balonkem a pysky mizí do válce, napínají se a tmavnou. Fotím celek, polocelek i detaily. Je to krásné.
Svlékám se, beru pásek a stoupám si před Janu. Za vlasy jí zvedám hlavu a strkám penis do jejích úst. Zareaguje, a i když se o pohodlí z její strany v žádném případě nedá mluvit, tak se snaží mi dělat dobře. Dopadající pásek na její pozadí tuto snahu výrazně podporuje. Cítím jak se mi penis napíná. Nehty škrábu napjatá prsa a zejména citlivé bradavky. Natahuji se pro dvě plastové svorky a za chvilku již bradavky trpí pod jejich sevřením. Napnutý penis působí jako roubík a brání Janě v protestech. Přirážím jí hluboko do krku, cítím že má sklon se dávit, ale já cítím jak se blíží mé vyvrcholení. Jednou rukou narážím za vlasy její hlavu na penis, druhá ruka s páskem začíná přitvrzovat. Jana cítí můj blížící se orgasmus a snaží se utrpení vydržet.
Cítím jak se stříkání blíží, pouštím hlavu i pásek a chytám obě svorky na bradavkách. Přesně v okamžiku, kdy první dávka semene vystřikuje Janě přímo do krku, tak jen mírně povoluji svorky a strhávám je z bradavek. Výkřik bolesti tlumí další dávka semene, která jí zakucká. Moje ruce již netrápí, ale hladí, její ústa vysávají poslední kapičky a jazyk hladí nejjemnější kůži penisu. Povoluji provaz, nutící Janu být v předklonu a ta se po delší době narovnává. Trochu vrávorá, ale pouta jí nedovolí udělat krok, takže jí držím v náručí a oba vnímáme svůj zrychlený dech….
Odpoutávám jí nohy, ale ruce spoutané za zády jí nechávám. Vedu k posteli, pokládám a jazykem dráždím bradavky. Natírám gelem osvědčený modrý vibrátor a uvolňuji ventil pumpy, která zanechává zduřelé a tmavé pysky. Vibrátor vniká mezi ně, břichem jej přidržují, jedna ruka jí přidržuje hlavu, líbám jí a hraji si se ztvrdlými, napjatými prsy. Ruka míří do našich klínů, střídavě pohybuji s vibrátorem a onanuji v jejím klíně. Naše vzrušení roste….
„Dane….., prosím, ….ještě.“ Poddává se vzrušení, které za chvíli exploduje…. Je ke mě přisátá, pevně mě objímá. „Děkuji, lásko….,“ slyším a mě to vhání do očí slzy. Já jí trápím, ona děkuje. Ale určitě cítí, že je pro mě vším……. Je tak nádherné, když mě taková krásná žena požádá, abych jí poslal pro chvíle odloučení fotku svého penisu, aby na něj koukla, když se jí bude po něm stýskat….
Ležíme a oddechujeme, zpocení, ale uspokojení. Odmotávám a uvolňuji trpící prsy, bolí když se v nich krev obnovuje a já je jemně dráždím…
Nechce se nám na večeři, zůstáváme nazí, jíme hroznové víno a hladíme se…..
Zvedám se. „Lásko, můžu ti něco ukázat?“
Čtu v jejích očích otazníky. V ruce se mi objevuje ozdobná krabička. Otvírám jí a objevují se lesknoucí se nerezové kroužky s uzavírací kuličkou ozdobenou modrým kamínkem.
„Kam mi je budeš dávat?“ Uvědomuji si tu fantastickou formulaci otázky. Tak se dokáže ptát jen opravdová osobnost jako je Jana. Žádné proč, už stačí, to bude bolet, já nechci, už jsem ti přece vyhověla…. Nic z toho – otázka zní: Kam.
Musím jí líbat a děkuji jí. Je zmatená a ptá se proč mi tečou slzy.
„Protože jsi tak úžasná,“ hladím jí. „Na velkých pyscích ti budou úžasně slušet, prosím…“
„Tak jo, ale to bude bolet, buď opatrný,“ říká tiše.
Protože kroužky jsou silnější, pořídil jsem na to plastové kanyly, do kterých se konce kroužků vejdou. Prohmatávám pravý pysk a přesně hledám místo vhodné pro kroužek. Aby dobře vypadal, nevadil, abych nenapíchl žílu…. Jana je strachem ztuhlá, ale drží se. Pečlivě desinfikuji pysk, kroužek i vlastní prsty.
Kanyla je navlečena na ostré jehle, snad nebude problém. Kůže je zde pevnější než na malých.
Natahuji pysk a rychlým pohybem jej propichuji, navlékám kroužek a stahuji kanylu s ním zpět. Vše jde rychle a lépe než jsem čekal já i Jana.
„Udělej ten druhý hned, pak už bych nenašla odvahu,“ prosí mě. Ani u druhého nedošlo ke komplikaci. Otírám místo a nanáším protizánětlivou mastičku, kterou pohybem kroužku zanáším do rány. Rychle fotím tu krásu a pak hned Janu objímám a líbám.
Ležíme a víme co je to ráj. Aspoň mě to tak připadá, ale i Jana se netváří jinak……..
Jana jde do koupelny. „Víš, že to vlastně není tak ošklivé, naopak to má něco do sebe…“ hodnotí svůj nový image klínu. „Ale ráno mě musíš znovu oholit, na strništi by to vypadalo hůř…“
Z láskou a probouzejícím se chtíčem si prohlížím její záda. Stopy po bití nabírají barvy a projev podle stáří i síly úderů, podle použitého nástroje…. Líbám je a děkuji osudu, že nás dal dohromady……
Ráno se probouzíme, dotýkáme se a zjišťujeme, že se nám to nezdálo, i když to co prožíváme je sen……
Jana sama, bez jakékoliv pobídky, mě líbá břicho, penis třísla…. „Otoč se,“ slyším. Otáčím se a ona se mě jazykem a rty systematicky dotýká zad, jde níž, proniká mezi půlky, a ještě hlouběji do mě….. Je to jedinečné, projev úžasné oddanosti, sebevědomí a lásky.
Jdeme na snídani.
„Jak se ti sedí se speciálními snubními kroužky?“ ptám se a odpovědí je mi výraz tváře, který říká: Nic moc, ale pro tvé oči to za to stojí.
Dnes se jedeme podívat asi 60 km na švýcarské rýnské vodopády do Schaffhausenu. V zahradní restauraci si dáváme salát a pak jdeme dolů na loď, která nás zaveze pod vodopády, do jejich blízkosti. Pohled je to monumentální, evropská Niagara, a pohled na Janu Je stejně úžasný. Nevím jestli si to uvědomuje, ale stala se z ní miss mokré tričko. Halenka se ve vodní tříšti stala průsvitnou a její nádherné bradavky se teď krásně barevně tyčí. Uvědomuje si to a snaží se je zakrýt. Přivinuji jí k sobě a šeptám jí: „Jsi nádherná, prosím, ať vidí jak jsem bohatý…“ V tomto se asi neshodneme, ale snaží se být statečná. Jdeme na parkoviště, zavěšeni do sebe, je teplo, ale ne vedro…. Je krásně, venku i uvnitř nás.
V autě jí dávám malý černý vibrátor, který jsem vzal. Chvilku jí s ním dráždím, pak jej zasunuji do pochvy, až v ní úplně zmizí. Beru tenkou mašličku a provlékám kroužky ve velkých pyscích. Vibrátor je uvězněn a zpívá svou vzrušující monotónní píseň skryt uvnitř.
„A jdeme se projít,“ nařizuji a vystupuji z auta. Galantně pomáhám Janě a přivinuji jí k sobě. Cítím vibrace vibrátoru, ale jiné, vycházející z nás dvou. Polibek svědčí o síle těch našich, které jsou energií lásky a přitažlivosti. Jdeme pěší zónou a Jana šeptá: „Už to nevydržím, chci tě!“ Cítím totéž, držím jí kolem pasu, ale ruka stoupá výš a dotýká se bradavky. Jana mě vede úzkou uličkou k Rýnu a v opuštěném zákoutí si kleká, rozepíná kalhoty a bere mi penis do úst. Ten jí poslouchá a mohutní. Zvedám jí za vlasy, otáčím a předkláním. Rozvazuji mašličku, horký vibrátor vyklouzává a můj penis zaujme jeho místo. Přirážím a vychutnávám její vzrušení. Mačkám jí přes halenku bradavky a tahám za ně. Cítím její nastupující orgasmus a snažím se, aby neutekl. Vzpíná se a pak se zklidní, otočí a stulí se mi do náruče…..
Jsme na večeři a do oka nám padá reklama na nedaleký taneční klub. Nejsem žádný tanečník, kdy jsem byl tančit se už moc nepamatuji, ale s touhle krásnou ženskou mě to láká. Večer vyrazíme….
Na diskotéce jsou zastoupeni mladí ale i trochu starší, i když asi popravdě patříme mezi ty nejdospělejší. Potíme se, ale rytmus nás pohlcuje…. V UV stroboskopu Jana svítí, ale není sama. Konečně něco pomalého. Ze skupin se stávají páry… Neubráním se, aby mi ruka nezajela Janě pod minisukni a protože mi plní mé bezkalhotkové přání, můžu si pohrávat s jejími ozdobami a prst proniká i na kraj obou otvorů…….
Jdeme nočním, ztichlým městem a vychutnáváme tu vzdálenost starostí a blízkost radostí….
Napouštíme si vanu, když zastavuji vodu. Odšroubovávám kropítko sprchy podávám Janě hadici: „Lásko, vzrušuj se proudem vody, já se na tebe budu koukat a dělat si to taky.“ Chvilka váhání, ale je také vzrušená a přijímá hru. Sedá si na kraj vany, široce roztahuje kolena a prstem reguluje proud vlažné vody. Obkružuje proudem pysky a kruhy se blíží k poštěváčku. Sedím na proti, pohled upřený do jejího klína a rukou intenzivně dráždím svůj penis. Jana má zavřené oči a je mi jasné, že chce své vzrušení přede mnou uspokojit. Jednou rukou stahuje kůži z poštěváčku a takto obnažení jemně obkružuje, občas zamířila na něj, aby zase proud zmírnila. Vzrušeně dýchá a já slyším: „Lásko, jsi tu se mnou, už budu….“ Ujišťuji že jsem s ní, sám jsem vzrušen na maximum a své vyvrcholení urychluji.
Svírá hadici mezi nohama a já vidím, že v ní vybuchuje ohňostroj. Klekám si k ní, objímám jí a při tom si stále dráždím penis. Cítím, jak nastupuje vyvrcholení, stoupám si a můj penis přesně s výstřikem mizí v jejích ústech. Přitahuje mě těsně k sobě, takže poslední kapky již nejdou do úst, ale přímo do krku……..
„Budeš mě ještě lásko bít?“ ptá se. Nevím co odpovědět. Miluji to, ale nechtěl bych tím zkazit to krásné kouzlo okamžiku. Řeší to za mě tím nejúžasnějším způsobem. Než stačím cokoliv odpovědět, slyším: “Ale jen pět, ale můžeš tady v koupelně na mokrou…“ Jdu pro pásek a když se vrátím stojí už předkloněná nad vanou. Stavím se z boku, rozměřuji úder, pohladím jí páskem. Čekala úder, cukne sebou, ale rána přichází až teď. Druhá. Narovnává se, ale hned se předklání. Třetí rána. Hladím jí, pruhy naskakují na ty starší, zadek dostává plasticitu, barevnost…. Čtvrtý úder a vzápětí pátý, vrhá se mi do náručí, líbáme se a ještě mokrou jí odvádím do postele, kde už následuje jen dlouhá řada něžností…. Láska je krásná…..
A dovolená pokračuje. Kolik nápadů a překvapení přinese? To víme jen my dva, ale ani mi dva to nevíme dopředu, ale jen ve zpětném zrcátku. Protože představy jsou moc krásné a vzrušující, ale realita je vždy překonává…..