Povídka „Adil a Sára“

Sára a Adil se poznali na studiích medicíny v Praze. Jejich životy se tenkrát spojily na konci studia a byla to láska jako z filmu. Velmi dopomohlo i to, že začali spolupracovat na stejném oddělení v nemocnici, kde rozvíjeli a utužovali svou lásku. I přes překážky a důrazný nesouhlas Adilovy rodiny se vzali a stali se právoplatnými manželi. Měsíce po svatbě krásně plynuly avšak dorazily zprávy od Adilovy rodiny, aby se ihned dostavil do své rodné vesnice a začal splácet svůj dluh.

Po dlouhé večerní debatě se Sára dozvěděla, že se mu celá vesnice tenkrát složila na studia medicíny. Byl vybrán jako nejchytřejší kluk, aby studoval západní medicínu a udělal tak čest své vesnici a rodině. Adilovy se ovšem svůj dluh splácet nechtělo a uvažoval, že by svůj dluh splatil rovnou a nemusel by se vracet. Částka nebyla však bůhvíjak horentní, aby se musela splácet postupně.

Tohle se Sáře sice nelíbilo ale naléhala, aby alespoň se jeli za jeho rodinou podívat na nějaký čas, když už nedorazily na svatbu. I přes naléhaní Sářiny rodiny, ať zůstane zde a počká než se jí manžel vrátí se, vydali do rodné Adilovy vesnice v Arábii. Nebyla zde Sára vítána, ale respektovali ji jako Adilovu manželku a doktorku, která zde pomáhala zdravotně místním ženám. Z neustálých výčitek, že by se měla více zahalovat jsi starost nedělala. Starost jí dělala ale Adilova rodina. Neustálé slovní napadaní a ponižování se stupňovalo až to začalo být nepříjemné i Adilovy. Rozhodly se tedy, že z vesnice odjedou hned jak to bude možné a už se sem nikdy nevrátí.

Takové neslušné chovaní, hrubě urazilo místní lid. A začali mít Sáru ještě méně rádi. Mnohým přišlo, že i Adila snad manipuluje, hlavně tedy jeho rodině. Čekali na vhodnou příležitost, aby naučily Sáru slušnému chování a dali jí lekci, že se takhle žena nechová.

Když se měl blížit čas odjezdu, tak zavolali Sáru k porodu jedné dívky, jestli by ještě naposledy nepomohla. Chtěla být z této vesnice už rychle pryč ale vzpomněla si na Hippokratovu přísahu a šla tedy naposledy pomoci. Když probíhal porod, řekli Adilovy že potřebují pomoc i od něj. Byl zaveden do místnosti a omráčen ránou do hlavy tupým předmětem. Tuto past nešlo prokouknout a plán se začínal rýsovat. Omráčený Adil byl uložen na matraci na zemi a zamknut v místnosti ze které nebylo možné úniku. Nic netušící Sára mezitím dokončila porod a vrátila se do pokoje. Že není něco v pořádku zjistila hned, jak došla zpět do pokoje. Čekali tam na ni čtyři muži v turbanech, jeden z nich byl i její tchán. Po otázce, kde je Adil, jí dva silní muži chytli za ruce a zkroutily jí je za záda tak že jí bolest doslova podlomila kolena.

„Auuu co to děláte?! Víte jak to bolí?!“

Starý muž se povýšeně a pohrdavě podíval na klečící ženu. Tento pocit nadřazenosti a dominance mu rozhodně nebyl cizí. Ženy ve vesnici neměly v podstatě žádné postavení a musely poslouchat na slovo. Běda těm, které neposlouchají!

„Teď už nejsi tak sebevědomá a silná, že Evropanko? Máš strach? Ne nemám, z čeho bych jako měla mít!?

Z to ho, co tě čeká. Naši rodinu jsi pošpinila tím, že jste se vzali. Náš syn měl mít ženu, kterou jsme mu měli vybrat my! Během návštěvy, jsi nectila naše tradice a zákony. Nechovala si úctu k naší vesnici. A to nejhorší, kvůli tobě jsme se pohádali s mým dlouholetým přítelem. Jeho dcera měla být manželka mého syna! Jak říkají naše zákony, za odhalování se, neúctu, pohrdání a drzost tě vesnická rada odsuzuje k veřejnému bičovaní a vězení po dobu jednoho roku!“

Sára se dívala na svého soudce jako na blázna. Se zdviženým obočím odvětila.

„Vy jste se zbláznily ne? Tak my ti přijdeme jako blázni, ta drzost. Přece mě nemůžete bít. Jsou snad lidská práva a soud, který by rozhodl o vině či nevině. Milá Evropanko, my jsme soud, my rozhodujeme, jak bude s tebou naloženo. A víme, co je pro našeho syna nejlepší. A ty to rozhodně nejsi. Syn s verdiktem vesnické rady souhlasí a žádá, aby trest byl co nejtvrdší! Tomu nevěřím, chci sním mluvit a to hned! Ne! Můžete ji odvést na náměstí a připravit na bičovaní….“

 

S vypětím všech sil, se snažila Sára dostat pryč ale sevření bylo od můžu dosti silné. Smykem doslova dotáhli vzpírající se Evropanku do středu náměstí, kde byl již připraven sloup s okovy. Při pohledu na místo se Sáře podlomila kolena a začala se koukat kolem sebe, jestli není přítomen i její manžel.

Že nejde jen o strašící žert pochopila, až když jí muži připoutali k neopracovanému surovému kůlu. Snažila se klást odpor sebe víc ale zmohla se jen na nadávky a výhružky. Po připoutání rukou nad hlavou, polo visela a stála mírně na špičkách.

K slzám neměla daleko, pocit bezmoci a osamocení se zvýšil, když uviděla před sebou muže, který držel v ruce více pramenný bič! Se zavřenými oči si opakovala že se jí to vše jen zdá, že to není možné.

Hlučný početný dav utichl a vesnická rada sdělila provinění přítomné ženy.

Radostný křik a nadšení začalo, když místní starosta dal pokyn k trestu a nastalo obnažovaní Sáry.

Kat odložil své důtky stranou a vzal nůž, kterým naříznul tričko na spodní části. Silným trhnutím rozškubnul Sářin oděv a obnažil jí její bělostná záda. Lehký poryv větru způsobil na zpocených zádech úlevu od horka, načeš podprsenka musela jít dolů také. Kat šikovným pohybem rozřízl ramínka a povolil zadní háčky na spodním prádle.

Prsa Sáry se tak zcela obnažily a to potěšilo mužskou část publika. Kat vzal do ruky své důtky a přešel před spoutanou Sáru. Jeho úchylné čumění na její prsa a přejíždění bičem po bradavkách v ní evokoval veliký vztek.

Po přivázaní provazem ke sloupu u pasu, aby sebou Sára naházela, se obrátil kat na vesnickou radu, jestli může začít s výpraskem. Po kývnutí a zahlášení třicet ran ve jménu Aláha, bičování započalo.

První švihnutí způsobilo vícero červených stop a ostrou bolest na Sářiných zádech. Kat chtěl, aby svěřená žena zažila opravdu bolestivou lekci a tak ihned následovaly další rány, které byly velmi silně provedeny. Sářiny bolestivé grimasy a oddechy dokazovaly, že kat dělá svou práci velmi svědomitě. Sloup, u kterého byla připoutaná jí způsobil odření kůže na hrudníku mezi prsy a místy i na břiše. Do kůže se podařilo zadřít i pár dřevěných třísek, ovšem tuto bolest nedokázala Sára ani zaznamenat. Při mrskání bíle Evropanky seděli všichni z Adilovy rodiny spokojeně a užívali si bičování, které Sáře působilo očividnou bolest. Radost v očích se zdvojnásobila, když Sára začala křičet a prosit. Tchán Sáry přišel za katem a poprosil, jestli by nemohl ještě více přitlačit.

S kývnutím a úsměvem jsi promnul plnovoust. Po plivnutím do obou dlaní vzal zpět své vícepramenné důtky a zaujal velmi stabilní postoj. Bití započalo a Sára ihned pocítila větší intenzitu bití. Jako projev uznání kat dostal křik trhající uši a prosby. Když dopadla patnáctá rána nastala přestávka. Vesnická rada se šla podívat na dosavadní výsledky katovy práce. Dosavadní výsledek byl zatím velmi upokojující. Její záda byly rudě červená a z pár míst prosakovala krev. Spalující žár slunce moc na odpočinku nepřidával. Prosby o napití vody byly vyslyšeny ale o propuštění nikoliv. Tchán přišel s nabídkou, že pokud se zřekne Adila a bude uctívat Aláha, prominou jí půlku trestu a možná upustí i od vězení. Uplakaná Sára otočila hlavu na muže s plnovousy a se zrychleným dechem se zeptala.

„A co by bylo pak? Byla bys naše a plnila by, jsi touhy nám a lidem ve vesnici! Byla by jsi jen otrokyně. Vy svině!!“

Tato nabídka byla očividně nepřijata po plivnutí do tváře jejímu dosavadnímu tchánovy. Tato reakce rozčílila vesnickou radu na tolik že navýšila počet ran na padesát. Avšak Adilova rodina volala po přísnějším trestu. Takové ponížení přeci nemůže zůstat jen tak. Nejstarší z rady rozhodl že zbytek výprasku bude proveden na holé pozadí. S takovou variantou kat ale nepočítal a musel na rychlo vymyslet, jak zbytek trestu provede. Při chystání nové trestné pozice, poslal svého poskoka aby mu zašel pro rákosky. Další přítomní se kochali ve stínu nad zbičovanou Evropankou a těšili se, že ji uvidí kompletně nahou. Výprasky na holou zadnici zde nejsou vůbec zvykem a tak byly všudy přítomní rádi, že nejstarší z vesnické rady zařídil takovou vzrušující podívanou. Mrskání po zadnici byly vždy výhradně soukromou záležitostí.

Sára jen bezmocně polovisela a bolestivě oddechovala. Vzpomněla si na rady od své rodiny, aby nikam nejezdila. Nemohla uvěřit, že se jí tohle děje v 21. století. Starosti jí ale naháněly představy, co ji asi čeká. A tak zbičovaná, upocená a uslzená, koukala jak se jí chystá nové místo na mučení.

Kat se svým důvtipem finišoval. Využil dřevěné stavební kozy ze staveniště na náměstí a po uvázaní provazů ke koze jsi šel zpět pro svou svěřěnkyni ke sloupu.

Z té pomalu a s chutí svlékl poslední části oděvu a davu se ukázala tak zcela nahá. Nijak neprotestovala, věděla že to nemá cenu a jen potupně snášela pohledy a narážky na nahé tělo.

S dopomocí kata a jeho poskoka byla odvedena ke koze a nenásilně přehnuta. Takřka všem neunikl Sářin zcela vyholený klín, který působil jako svatý obrázek. Podobnou úpravu klínu někteří v životě neviděli a tak byly takřka v šoku a překvapeni.

Když byly provazy pevně utaženy, začala druhá část. Kat vzal do ruky rákosku a silně švihnul po vystrčeném pozadí.

Sáře vyletěli spadené vlasy z tváře nahoru a hlasitě zakřičela. Dav spokojeně zahučel a mlaskla druhá rána. Opět výkřik a marná snaha se uvolnit z provazu, který ji kousal do holé kůže na rukou. Sáře došlo,  že jí čekají nejhorší chvilky v životě a začínala pochybovat, zda trest vydrží. Rány dopadaly na holou kůži a zadek měla již dosti sytě rudý.

Prvních pár ran dokázala v duchu počítat ale po chvíli se soustředila jen na ostrou bolest na svém zadečku, která byla nesnesitelná a stupňovala se víc a víc.

 

Když se omráčený Adil probudil, zjistil že je velmi zle a domyslel si, že bude jeho žena v nebezpečí. Snažil se dostat ze zamčené místnosti ale po pár marných pokusech vyrazit dveře to vzdal.

Najednou se ozval hlas za dveřmi, byla to po hlase mladá žena.

„Kdo jsi a kde je moje žena! Tvoji ženu bičují a pak ji chtějí odvést do vězení. Okamžitě mě pust ven musím jí pomoci!

Pustím tě, ale chci s vámi odsud pryč. Pokud mě vezmete do Evropy, jsem ochotna vám pomoci.“

Adilovy se moc nechtělo věřit ženě, kterou ani neznal ale byla to asi jediná možnost jak se odsud dostat a zachránit svou manželku.

„Dobrá platí. Máš plán? Když bude trest tvé ženy dokonán bude ihned odvezena do věznice ve městě. Musíš přepadnout automobil, který ji poveze. Já ho donutím za vesnicí zastavit a ty budeš muset zneškodnit řidiče. Tady máš zbraň…..

Je to jediná šance.  Pokud selžeš tvoji ženu zotročí, mě čeká bičování a možná jistá smrt musíme to  vzládnout! A co když sem někdo přijde a zjistí že jsem utekl a vyvolají poplach?“

Odpovědi se Adil nedočkal, avšak se dali společně na útěk. Cesta byla vyklizená, protože celá vesnice byla na náměstí. Když Adil a tajemná žena utíkala pryč za vesnici, šlo slyšet, jak jeho ženu mučí a chtěl ji jít na pomoc.

„Musíme jít, pomůžeš jí potom teď by, jsi nás ohrozil všechny!“

Mlaskání rákosky o holou zadnici se neslo náměstím i s křikem. Provazy byly utaženy tak pevně že Sáře nedovolily hýbat s končetinami takřka vůbec. Její široce roztažené nohy ukazovaly vše, co jen vidět jde a každé švihnutí zvýšilo bolest. Hrdost a sebeovládaní šlo stranou.

„aaaaa prosím, už ne prosím, auuuuuu. To bolííí. Udělám co budu chtít, Jauuuu“

Na prosby nebyl brán zřetel a Sára pochopila, co znamená když jí někdo řekne, že něco bolí na stupnici bolesti deset z deseti.

Z posledních sil před omdlením zakřičela, že souhlasí s nabídkou.  Nejstarší z rady vstal a pokynul k pauze.

„auuuu, oh, ufffff to bolíí. Jsme rádi, že jsi zvážila naši nabídku. Bohužel jelikož jsi naši nabídku nepřijala hned, nastala malá změna. Teď budeš odvezena do městské věznice, kde budeš uvězněna  půl roku, ale zařídíme abys každý měsíc byla zbičována přes holé tělo ve jménu Aláha. Jelikož jsi ponížila arabského muže. Souhlasíš?! Rozmysli jsi moc dobře co řekneš!!“

 

Sára která byla přehnutá, silně oddechovala a s uslzenou tváří a poníženě souhasila. Uvědomovala jsi, že by další rány nevydržela. Její rozpoložení bylo takové, že kdyby jí někdo dal rozkaz, okamžitě by ho splnila.

„Auto přijelo, naložte ji a dejte jí něco na sebe! Budeme se těšit, tímto ses stala naše!“

Při odvazovaní Sáry, jsi Kat s poskokem neušetřili jemné ošahaní i do těch nej imtimnějších míst.

„Škoda, že se nemůžeme poznat lépe osobněji. Nevadí, počkám si a náležitě si s tebou za šukám. Užij jsi to tam, snad tě tam převychovají tak, jak se má chovat arabská žena…“

Když Sáru vedli do automobilu, byla ráda že umí arabský jazyk. Alespoň ví, co jí čeká.

Auto se Sárou odjelo a lid se rozešel zpět ke své práci. Než se přišlo, že Adil je pryč bylo auto už delší dobu pod taktovkou neznámé ženy a Adila. Neznámá žena vedla, kudy mají jet aby se dostali do bezpečí.

„Děkujeme ti, kdo vlastně jsi? Jsem Afia, měla sem být tvou ženou….“