Povídka “Bolestivý život na statku”
Jana pracovala jako vedoucí v jedné soukromé firmě. Bylo jí 28 let a v práci platila za tvrdého profesionála. Sebevědomý obličej lemovaly nakrátko střižené hnědé vlasy. Jana plánovala se svým přítelem Petrem svatbu založení rodiny. Přes týden se moc neužili, ale víkendy byly jejich. Tentokrát však zůstala sama, protože Petr odjížděl na služební cestu. Naplánovala si sportovní víkend, hned navečer si půjde zaběhat. Kolem páté už vybíhala ve sportovním ze svého bytu. Bydlela na konci města a po pár desítkách metrů již vbíhala do lesa.
Toho muže na konci stezky si všimla asi na dvacet metrů, zastavil se a pozoroval jak se blíží. Neuhnul ji. Musela zastavit. Muž vytáhl ruku z kapsy a v ní se zaleskla dýka. Jana se na něj nechápavě podívala. “Mazej a drž hubu”, řekl Janě a naznačil směr. Jana z úzkostí vykročila strach ji stáhl hrdlo v zádech cítila hrot čepele. Po patnácti minutách chůze, kdy se ocitli mimo jakoukoliv cestu se zastavili. Janina úzkost se prohlubovala, měla nejasné tušení, že bude znásilněna a možná zabita. Muž ji přivázal ke stromu. Pak si sedl na pařez a pozoroval ji. “Co po mě chcete?”Jana to řekla hlasem, který nepoznávala. “Já nic, ale mám přítele, který shání někoho jako jsi ty a teď už buď zticha”. Když se setmělo nechal muž Janě svázané ruce a vydali se na další cestu. Po dvou hodinách chůze došli k jakémusi stavení. Muž zabušil na vrata. Za chvíli se dveře otevřely a v nich stál asi padesátiletý muž. “Tak to je to nové zboží”, sjel pohledem Janu “my to vyřídíme u skleničky”, pokračoval již směrem k muži který Janu přivedl “a tu čubku si vezme na starost Karel”.
Muž jménem Karel se objevil v zápětí. Chytil Janu surově za rameno a strkal ji do malé místnosti. Janiny svázané ruce zahákl k velké skobě co trčela ze zdi. Jana stála s rukama nad hlavou čelem do místnosti. Cítila jak jí po zádech ztéká pot. Karel sedl za stůl a vyndal několik papírů a tužku. “Jméno, bydliště, povolání …”, odříkával nevzrušeně. “Okamžitě mě pusťte”, vylétlo z Jany, která se začínala probírat z prvotního šoku. Karel vstal, přistoupil k ní a pomalu ji zvedal triko za okamžik se ukázali Janiny pevné trojky. Karel ji nechal vysvlečené triko na natažených pažích. Jana byla vzteky bez sebe, takhle s ní nikdo nikdy nejednal. Muž vzal ze stolu dřevěné pravítko a začal jím řezat Janu přes holé břicho. “Jáááááááá”, ječela Jana. “Budeš odpovídat,” přikázal. Jana mezi vzlyky odpovídala na všechny otázky. Výslech trval skoro hodinu. Potom Janu rozvázal. Jana si okamžitě natáhla tričko a pak si třela ztuhlé zápěstí. “Teď se svlíkneš a sundáš si prstýnky, hodinky, náušnice, ” rozkázal jí. Jana se klepala po celém těle. Sundala si šperky a měla slzy na krajíčku, když sundávala prstýnek od Petra. “Svlíkat se tady nebudu,” řekla selhávajícím hlasem. “Jestli chceš chcípnout, tak nemusíš,” mužův hlas zněl neutrálně. Jana se začala svlékat. Když dokončila nedobrovolný striptíz zůstala stát z rukama zkříženýma na prsou a nohy tiskla pevně k sobě. “Pusťte mě domů, nikomu nic neřeknu,” začala škemrat, muže to pobavilo. “To víš, že nic nepovíš,” usmál se “teď půjdem,” hlavou naznačil směr. Karel odemkl dveře a ona před ním sestupovala po úzkých betonových schodech. Byla jí zima jak se její bosé nohy dotýkaly studených schodů. Snažila se zakrýt si své pozadí rukou. prošli kolem úzkých zamřížovaných dveří. Jana zahlédla na zemi několik spících žen. Karel otevřel těžké dveře a vešli do poměrně velké místnosti. Byla zařízena jako mučírna. Při pohledu na toto vybavení se Janě udělalo ještě hůř.
Stála uprostřed všech možných nástrojů a pozorovala Karla. Ten se pásl na jejím viditelném strachu. Vypadala velmi zranitelně ruce zkřížené na prsou a mírně přikrčena. “Už ti to dělal někdo do prdele?” “Dnes zažiješ něco lepšího,” nečekal Karel na odpověď. Jana si musela sednout na vysokou židli a nohy položit na rampu, která byla vytvořena na stěně. Jakmile tam položila nohy, Karel ji je roztaženy od sebe přikurtoval k rampě řemeny. Jana seděla na židli a Karel si prohlížel její rozevřené přirození. Jana viděla, že je vzrušen, obávala se, že každou chvíli se ji zmocní. Karel ji však ke každé ruce připnul řetěz. Začal točit kličkou a Janu začal za zápěstí vytahovat vzhůru. Když byla zadkem nad úrovní rampy která držela její nohy, odstranil Karel židli a do podlahy upevnil kůl. Ten měl konický tvar. Na špici měl průměr 1, 5cm a pak se rychle rozšiřoval. Janu, která se pohupovala nad kůlem trochu zpustil uchopil ji za zadek, roztáhl půlky a nasadil řitní otvor na špici kůlu. Jana ho v sobě měla asi tři centimetry a Karel ji obepnul tělo silným koženým řemenem a provazem ho spojil s okem na zemi, aby Jana nemohla “vysednout”. Začal pomalu spouštět Janino tělo. Kůl se Janinou váhou cpal do jejího řitního otvoru. Janu bolest nutila chytat povolující se řetěz a zvedat se za něj. Karel povolil odměřený kus řetězu, značka mu ukázala, že v této uvolněné délce bude mít Jana v sobě 27 cm délky kůlu a jeho průměr bude na začátku styku s jejím tělem 7 centimetrů. Jana už nevisela za zápěstí, ale váhu svého těla držel ve svých dlaních snažila se uhnout nepříjemnému předmětu, ale řemen ji nedovolil se více nadzvednout. Karel vyndal kameru a zamířil ji na Janu. “Devětadvacetiletá kurvička jménem Jana, přijatá k výcviku dne 2. 4., upravená, čistá, podpaží vyholeno, klín porostlý hustým hnědým ochlupením, nohy bez chlupů, poslední pohlavní styk udává před týdnem, první noc budeme upravovat anální otvor,” Karel nechal běžet kameru a opustil místnost. Kamera tiše vrněla. Jana nezažila nikdy v životě větší pocit trapnosti. Musela říci při výslechu i intimní věci, teď tu sedí rozkročená nahá, snímá ji kamera a cizí muž o ní hovoří tímto způsobem. Čas jako by se zastavil. Cítila, že zpocené ruce už dlouho neudrží řetěz. Pomalu oko po oku pouštěla z dlaní. Do jejího těla začal pronikat kůl. Když měla asi polovinu uvolněnou cítila hrozný tlak musela koordinovat pomalé pouštění řetězu a uvolňování svěrače, Janě se nakonec podařilo nechat do sebe vniknou tak velký kus, že již visela za zápěstí a dále neklesala. Pociťovala bolestivě doširoka roztažený anál. Takto visela několik hodin. Ráno ji Karel sundal, musela kleknout a roztáhnout půlky Karel ji zkontroloval řitní otvor. “Ani ses moc nepotrhala”, konstatoval “teď se nažereš, umyješ a půjdeš ke svému pánovi, který si tě koupil, chce vyzkoušet jak šukáš”. Když Jana udělala co ji nařídil svázal ji ruce k sobě koženým řemínkem a vedli ji ze sklepa. V pokoji kam vstoupili čekal muž, kterého viděla už večer. Byl to urostlý padesátník a v ruce měl jezdecký bičík. Karel odešel a zůstali sami. “Tak jak si zvykáš ? Tady se musí poslouchat “, řekl a švihl Janu bičíkem “klekni si děvko a ruce dej ke kolenům ať si tě mohu prohlídnou. “Jana si klekla a udělala co muž chtěl. “Prosím vás já musím domů,” vzlykla. Dostala ránu bičíkem přes záda. Muž ji prudce rozvázal ruce. “Až to tu skončíme dostaneš pětadvacet ran na prdel za to, že mluvíš bez dovolení. Lehni si do postele.” Jana stála bez pohnutí. Muž ji srazil k zemi pak ji hodil na postel a Janu znásilnil. Když skončil zůstala bezmocná ležet.
Muž zavolal Karla. “Vezmi ji dolů a dej ji pětadvacet rákoskou. A ty kurvičko až tě přivedou mě poprosíš, abych se ti věnoval, jinak budeme výprask opakovat.” Jana byla odvedena a přivázána v mučírně k pranýři její bílý zadek byl vyšpulený a napnutý na nejvyšší míru. “Teď za každou ránu poděkuješ a budeš si je počítat – číslo a děkuji vám pane jsem děvka a zasloužím trest”. Karel si vybral rákosku. Jana měla naprosto zakrytý výhled a nevěděl v kterou chvíli přiletí rána. Karel se rozmáchl a švihl. “Aůůůůů,” zaječela Jana. Karel ji znovu udeřil. Výsledkem byl opětovný výkřik. “Ty nepočítáš a neděkuješ, proto ti nepočítám tyto rány do trestu. Jana prožívala fyzická muka rána padala za ranou a ona sotva stihla mezi svými výkřiky odříkat uloženou formuli. Po pětadvacáté ráně ji uvolnil z pranýře a Jana mu zato automaticky poděkovala až ji zamrazilo, stane se snad jejich loutkou? “Teď jdeme k pánovi a koukej se polepšit”, řekl Karel. Když vešli, poprosila pána jestli by se jí věnoval. Stáli zase sami v pokoji pán ji přikázal, aby se otočila. “Zmaloval tě dokonale, teď mi ukážeš co dovedeš v posteli, ale snaž se jinak ti nechám vysázet další výprask.” Lehla si do postele snažila se myslet na Petra. Skutečně se snažila, aby byl pán co nevíc spokojen, při myšlence na výprask byla ochotna udělat cokoliv. Po skončení ji přikázal, aby napsala dva dopisy. Jeden byl výpovědí z práce a ve druhém oznamovala Petrovi rozchod. Co mohla dělat, napsala co chtěl. Pak ji Karel odvedl do mučírny. “Teď jsem ty čubko na řadě já,” řekl Janě. “Vykouříš mě a všechno spolkneš”. Udělal se mohutnými, výstřiky Jana sotva stačila polykat. Pak ji zavřel do malé cely. “Teď se můžeš vyspat a zítra ti začne normální režim”. Jana myslela na Petra, ale pak vyčerpáním usnula.
Časně ráno ji vzbudili a vyvedli na dvůr. Stál tam Karel, jeho pomocník a čtyři další ženy, které měli stejný osud jako Jana. Celý den Jana dělala co ji Karel nebo pomocník poručil. Práce kolem zahrady, starost o domácí zvířata, práce v kuchyni. Jakákoliv chyba okamžitý trest bičíkem. Večer je zahnali na trochu jídla, záchod jen díra s odpadovou trubkou kam se musely ženy trefit při vykonávání svých potřeb. Jana, která nebyla zvyklá na přítomnost lidí při používání záchodu s tím měla řadu týdnů potíže. Potom sprcha a do malé cely všech pět žen. Všechny měly na hýždích stopy po bití. Ještě než ulehly na zem přišel pomocník. Otevřel a vyzval Janu, aby šla s ním. Hned na chodbě ji chytil za její pruhovaný zadek a zezadu do ní vnikl, když si užil zavřel ji zpět. Jana usínala a po stehnech se jí táhl bílý potůček.
Den za dnem ubíhal ve stejných kolejích, ženy pracovaly, byly nuceni k souložím a byly bité pro zábavu svých věznitelů. Janu definitivně položilo, když jí ukázali Petrovo svatební oznámení. Ztratila všechno. I svou podobu. Na konci léta byla celá tmavě hnědě opálená, dorůstaly ji rychle vlasy, ruce a nohy se ji zpevněli díky tomu, že deset i dvanáct hodin tvrdě pracovala, v podpaží měla hustý porost hnědých chlupů. Jediné oblečení které měla za tu dobu na sobě byly pouta když ji bičovali za nějaký prohřešek. Jana netušila, že na tomto statku stráví spolu s ostatními ženami plných pět let a porodí dvě děti.
