Povídka „Otrokyně Anna“

Anna procitla z těžkého přerývaného spánku v okamžiku, kdy se její bosé nohy dotkly studené dlažby a západka jistící dveře klece cvakla. Ztěžka rozhýbávala tělo ztuhlé chladem a nepohodlnou polohou, kdy v zavěšené kleci mohla toliko sedět s nohama vystrčenýma otvory mezi mřížovým. Spánek tak nestál za moc, navíc když byl ještě přerušován kvílením Anniny sousedky, která se včera podrobila exekuci. Bylí jí podvázány prsy až do úplné ruptury. Přes oba dvorce se jí nyní táhly ošklivé  rudé jizvy a vždycky když ve spánku nalehla na svá zmrzačená prsa, zakřičela bolestí.

Anna otevřela dvírka klece a  začala se pomalu oblékat. Černé silné punčochy nad kolena, montérové kalhoty do půlky lýtek, tuhý nátělník a montérovou bundu. Na nohy si nazula dřeváky. Bylo to do zimního času oblečení zcela nedostatečné, ale pořád na tom byla lépe, než jedna z trestaných dívek, které našly na jedné punčoše dírku a ve skladu jí je vyměnily za silonky. Cvakly těžké dveře společné cely dívky vyšly na ranní nástup. Anna si všimla, že její sousedce kvetou v místech zmrzačení prsů rudé skvrny.

Po nástupu se pak dívky odebraly k k rannímu potrestání. Většina dívek byla jako ztužení trestnice trestána dvakrát denně, některé i třikrát. Na Annu dnes čekalo bití přes tvář v počtu pěti ran. Vstoupila do výchovné světnice, jak se eufemisticky nazývala mučírna, s trnutím v zátylku. Bití přes obličej mohly být třeba jen běžné facky přes líce, nebo také tvrdé údery přes ústa, kdy praskaly rty. Záleželo na dozorci. Když uviděla ve výchovné světnici mladou bachařku pochopila, že dnes je na pořadu druhá varianta. Dívka před ní však byla ještě v horší situaci, protože dostávala takzvaně naklepáno, tj. rákoskou přes obličej. Rány svištěly a obličej dívky pokrývala tučná jelita. Ran bylo asi deset a dozorkyně si jejich udílení vysloveně užívala. Anna o dozorkyni věděla, že je to sadistická lesba, která si často bere zvláštní péčí zcela odrovnané trestankyně do postele.  Anna také jednou skončila mezi jejími stehny. Evidentně se její výkon dozorkyni nelíbil, což neopomněla ztrestat pokaždé, když se jí Anna dostala pod ruku. Bylo tomu tak i tentokrát. Pěti naplocho vedenými údery rozbila Anně rty do krve. Pak jí milostivě propustila.

Anna si jazykem projížděla zhmožděné rty a šla se postavit do fronty na snídani. Ta se obvykle skládala z jakési syntetické hmoty podobné ovesné kaši, nechutné a ucpávající krk. Nicméně vedení trestnice se staralo až dojemně o estetický zážitek při jídle, když v průběhu krátkého času, kdy měly dívky dostat do sebe ten hnus, byly jiné trestankyně podrobovány glycerinovým klystýrům a kafrovému výplachu měchýře, čemuž se říkalo vyšetření. Pro řev, který vydávaly vyšetřované dívky nebylo nikdy při jídle slyšet vlastního slova.

Anna zaťala zuby a zvedla těžký krumpáč. Ze zmrzlé půdy se odloupl maličký kousek země. Ke kůlu, který označoval místo, kam se musejí dnes prokopat to stále bylo nejméně dva metry. Trestankyně, rozdělené na party po šesti, měly za úkol kopat ve zmrzlé louce příkopy dva metry hluboké, dva metry široké a o délce tří metrů denně. V létě pak byla délka dvojnásobná. Vždy dvě byly na čelbě, dvě u lopat a dvě vozily kolečka zeminy na vzdálenou skládku. Tak dřely šest dní v týdnu, v neděli pak vozily zeminu ze skládky zpátky do příkopů, které zasypávaly. Parta, která nestihla v šestidenním intervalu prokopat osmnáctimetrový úsek byla potrestána týdenním prodloužením pobytu v káznici se zostřeným režimem. Protože dozorci a bachařky byly trestáni v podobě snížení prémií, činily se, aby to dívky zvládly. V zimě nejčastěji tak, že nechaly dívky přinést z kuchyně kotel vařicí vody, aby země rozmrzla. Země šla pak lépe kopat, ale trestankyně obuté jen do punčoch a dřeváků měly po celý čas mokré nohy.

Na to si Anna vzpomněla a vrhla se s novou silou na zmrzlou půdu. Dnes to šlo obzvláště těžko, protože panoval silný mráz a země byla zmrzlá. Ve dvou výkopech už lily vařící vodu a ozývalo se skučení. Nejspíš některé opařily chodidla. Ta svá Anna skoro necítila. Hůře pak na tom byla dívka za ní, sousedka z cely, jejíž nohy byly před chladem chráněny pouze silonovými podkolenkami. Poškození nebo ztráta erárního materiálu bylo totiž trestáno výměnou za jiný nižší kvality. V daném případě byly silné černé punčochy, které dívka někde ztratila při sušení, vyměněny za obyčejné silonové. Až ty dívka roztrhá, jako že se tak dříve či později stane, nedostane nic. Například ve vedlejším výkopu pracovaly dvě dívky do půl těla nahé.

Vůbec celý Annin život od zotročení doposud  byl provázen pocitem hladu a chladu. Zákonné dávky jídla nepostačovaly k nasycení a vyhláška o odění otroků povolovala otrokům nosit do +10°C jen tříčtvrteční kalhoty a teprve od nuly směli mít punčochy, dřeváky a krátký vatovaný kabát. Otroků však bylo dost a jejich ceny nízká. Navíc byly infekční choroby vymýceny, takže pokud nedošlo k násilné smrti otroka, mohl umřít jen na vyčerpání organismu.

Asi po hodině došlo k tomu, čeho se Anna obávala nejvíc, a sice bachařka poslala dvě trestankyně pro kotel vařící vody. Když pak Anna uskočila před proudem horké tekutiny, bachařka se sarkasticky zasmála nařídila, aby si dívky sundaly dřeváky a punčochy.

„Abyste si je nezamazaly, když se toho tak bojíte,“ pravila.

Po zbytek pracovní doby Anna stála bosýma nohama v mrznoucím blátě. To, že zemina šla lépe rubat byla jen malou útěchou.

Když se pak řadily k večernímu nástupu, stoupla jí bachařka na zmrzlý palec, který vyčníval z řady. Anna dostala hysterický záchvat a rozesmála se šíleným smíchem. Přiběhl doktor s dvěma bachaři. Nařídil jí dát tři klystýry a vypláchnout močový měchýř. Poté předepsal týdenní lehkou elektroterapii. Dívka vydržela třeštit po celou dobu, co jí vyplachovali střeva teplým ricinovým olejem a zvadla teprve při druhém cévkování, které se provádělo kafrovým roztokem. To už jen tlumeně skučela.

Poté jí bachařka odvedla na elektroterapii. Ta se prováděla v rozlehlé místnosti, kde u zdí byly připoutány nahé, nebo polonahé trestankyně. Na bradavkách, popřípadě klitorisu měly připojeny elektrody. Některým vedly dráty z rozkroku při eletrokuci vagíny, nejtěžší případy dostávaly výboje přímo do dělohy. Druhý pól elektrodám tvořily kovové šlapky, na kterých dívky stály v mokrých punčochách. Těla dívek byla zpocená, v pravidelných intervalech jim škubaly prsy, nebo podbřišek. Celou místností se rozléhalo naříkání a skřeky. Annu upoutali do jedné prázdné stojánky a odhalili jí ňadra. Na bradavky přicvakli dvojici skřipců, nastavili něco na rozvodné skříni a odešli. Bylo by nepravdou říci, že první šlehnutí proudem Annu překvapilo. Rána do bradavky jí zcela paralyzovala, a to pokaždé, když relé cvaklo. Zprvu bolest v impulsech vystřelovala z bradavek, ale pak se slila v jednu ohnivou oponu zachvacující celý hrudník. Celé tělo se jí zpotilo a hlava jí klesla na prsa. Mohla nerušeně sledovat škubání prsních svalů a pot perlící se uprostřed. Spásná mdloba se však díky medikamentům nedostavila a Anna byla překvapivě schopna po půl hodině terapie dojít do své klece (večeři přirozeně propásla).

Druhý den k večeru čekalo Annu překvapení, protože jí přišel navštívit její pán. Díval se dlouho, jak roztřesenýma rukama kope zmrzlou hlínu a pak se šel podívat na večerní elektroterapii. Jaký byl Annin údiv, když s ním vešla, respektive byla vhozena do terapeutické místnosti hezká hnědovláska.

Veronika!? Probůh co ona tady dělá.

Veronika totiž nebyla pánovou domácí otrokyní. To znamená, že u pána nebydlela, ale ten si jí koupil, respektive splatil její dluhy, aby na něj pracovala. Anna si však někdy myslela, že její postavení domácí otrokyně je podstatně lepší, než Veroničino.

Ta sice měla ve smlouvě, že s ní její pán nesmí spát, ale jinak si s ní mohl dělat vše, co se mu zamanulo, včetně lehkého a lehkého dlouhotrvajícího trápení.

Anna věděla, že Veronika chodí do kanceláře v šest a málokdy odchází dříve než v jedenáct. Chodila sice pěkně oblečená, jak se na advokátní koncipientku sluší, ale její oděv měl některé nedostatky, které jí udržovaly v pocitu tlaku, pnutí, bolesti. Nejhorší snad byly o číslo menší lodičky na jehlovém podpatku. Také samodržící punčochy byly o číslo menší a bolestivě se Veronice zařezávaly do stehen. Veškeré šaty měla však jen zapůjčené a tak každé poškození, třeba jen díra na punčoše, znamenalo trest v podobě markantního zvýšení dluhu a tedy i doby otroctví. Anna dobře věděla, že otrocká smlouva zpočátku tak zle nevypadá, ale je třeba číst i podmínky psané drobným písmem.

Jak Anna pochopila z večerních telefonátů s Veronikou, její pán nechtěl jít cestou zvyšování „úvazku“, ale po dohodě s ní jí za prohřešky a případné poškozování zapůjčených věcí uděloval rozličné tresty. Oblíbeným trestem byly především půsty. Veronika za těch pár měsíců dřela na pána, shodila dobrých deset kilo. Dalším byl zákaz ježdění tramvají. Dívka pak musela vstávat o třičtvrtě hodiny dříve a na otlačených nohou přejít půl města do kanceláře. Některé tresty vyžadovaly spolupráci ze strany bytné, která vlastnila noclehárnu, kde zotročené dívky přespávaly. Třeba pán zakázal Veronice spát na kavalci a ona musela oblečená a v lodičkách ležet na podlaze. Nebo měl noční vrátný povinnost každou hodinu Veroniku vzbudit a ona musela donést pingpongový míček na lžíci o tři patra výše.

Od časného rána seděla v kanceláři a dřela a dřela. Podle smlouvy měla nárok na stokorunové kapesné. Z něj však platila padesátikorun bytné v noclehárně.

Při ranním nástupu přečetli všem pro výstrahu rozsudek otročino soudu.

Za pokus vzpoury, kterého se dopustila použitím násilí na svém pánu dne 16. ledna t.r. se otrokyně Veronika odsuzuje k šesti měsícům pobytu v převýchovném zařízení, přičemž trest bude zostřen následně:

• Vždy každý den ráno baštonádou v počtu dvaceti ran rákoskou na každé chodidlo.
• Vždy každý den v poledne dvaceti ranami na spodní hemisféru každého prsu bambuskou.
• Vždy každý den večer elektroterapie bradavek v kombinaci s aplikací podtlaku.
• Každou středu a neděli očistou organismu třemi výplachy střev ricinovým olejem a dvěma výplachy močového ústrojí kafrem.
• Každou středu a neděli půstem.
• Každou středu a neděli zvláštním pracovním zařazením, kterým bude poskytování tělesných služeb v rámci veřejně prospěšných prací.
• S ohledem na společného vlastníka se trest poskytování tělesných služeb uděluje také otrokyni Anně.

Annu zamrazilo. Nejprve proto, že přednesený trest se skoro nedal vydržet. Nepřetržité bití, výplachy a elektrotortura dožene Veroniku po čase k šílenství. Ale nejhorší byl závěr, kde byla zahrnuta do trestu veřejně prospěšných prací. Znamenalo to obrážet stacionáře, eldéenky, domovy důchodců a psychiatrické léčebny a na sebe nechat lézt veškeré ty dědky, babky, nevyléčitelně nemocné a mentály. Znala několik holek, co ten trest podstoupily a všechny říkaly, že radši kopaly bosé výkopy.

Příští den byla středa a Annu s Veronikou ráno naložily nahé, jen v punčochách do dodávky a jelo do ústavu pro duševně choré v L. Anna si prohlížela Veroniku, která už absolvovala elektroterapii, baštonádu, výplachy a protože v poledne neměly být doma i výprask přes prsy. Nesměly spolu mluvit a tak se dorozumívaly jen pohledy. Bylo zřejmé, že Veronika je úplně hotová. Nevěděla, jestli si má svírat rozbitá chodidla, nebo prsy pokryté na spodní rudými jelity, bradavky celé fialové od podtlaku, nebo nesnesitelně pálící močovou trubici. Anně bylo jasné, že si kombinaci výplachu močáku a následných styků s mentály bude dívka pokaždé moc, moc užívat.

Tu první středu dívky rozdělily tak, že zatímco Veronika se měla věnovat orálnímu a koitálnímu sexu s mužskými chovanci, Anna měla poskytovat služby ženským chovankám.

Annu zavedli do bíle vymalované místnosti, jejímž jediným zařízením byla široká postel pokrytá bílým prostěradlem. Ošetřovatelka přivedla vždy jednou za půl hodiny ze sprchy nahou chovanku a uložila jí k Anně na postel. Ta se pak s ní pokoušela líbat, hrála si s jejími prsy a poté se jí drážděním vulvy jazykem pokoušela přivést k orgasmu. Mongolové jsou obvykle hodně vzrušivý, takže se to Anně skoro vždy povedlo. Dívky byly obvykle veselé. Většina už podle předchozích zkušeností věděla, že je čeká slastná odměna a tak vcelku ochotně se nechaly od Anny mazlit a vylizovat. Ta se pokoušela nepřipouštět si hnusotu jejich tučných mongolických těl a snaživě se jim věnovala. Ale vadilo jí, že dívky nebyly dole upravené a přeci jen vylízat dvanáct holek za sebou, to už je problém. Jazyk jí zdřevěněl snad už po třetím styku. Anna doufala, že si toho dozorkyně nevšimne. Ta nedala nic najevo, ale když Anna přivedla k orgasmu dvanáctou chovanku, řekla:

„Švindlovalas. Žádný oběd. Teď se budeš místo toho věnovat mně. A já poznám, jestli to děláš pořádně.“

 Zavedla Annu do sesterny a tam si od ní půl hodiny nechala vylizovat ohanbí. Poté Anně ochrnul jazyk.

Po obědě, který se nekonal, se prohodily s Veronikou.  Anna jí potkala na chodbě a dívka vypadala jak postřelená klisna. Mezi nohama daleko od sebe vyčnívaly zarudlé malé stydké pysky. Veronika nebyla dosud sexuální otrokyně, takže bylo zřejmé, že jí dlouhá řada ocasů v lůně neudělala právě nejlépe. Anna sama večer po odpolední šichtě musela uznat, že souložení s mongoly je pěkně namáhavej hnus. Nadržení chovanci si s ní obvykle chtěly pohrát a silnýma neobratnýma rukama jí drtily prsy a klín. Jejich oslintaná ústa pak hledala Anniny rty. Soulože byly obvykle krátké, protože se rychle vystříkali, ale brutálně intenzívní.

Když se večer sešly s Veronikou na elektroterapii, nebyly obě schopné mluvit, jazyk a čelisti částečně ochrnuté. Anna přes vlastní utrpení z působení elektrických výbojů v prsech musela uznat, že co zakouší Veronika, je úplně jiná třída. Vývěva vždy po několika sekundách zabrala, vtáhla elongované bradavky do kónických nástavců, ve kterých byly zabudovány jehly napojené na generátor. Jehly se zabodly do bradavek a došlo k propojení okruhu.  Veronika pokaždé strašlivě zavřeštěla, celé tělo zpocené. Obě dívky pak opřeny o sebe, neboť třes v končetinách nebylo lze ovládnout, odešly do spacích klecí.

V neděli pak jely do domova důchodců, ve středu na eldéenku. Ve čtvrtek Annu pustili.

Epilog:

Veronika převýchovu nevydržela. Po dvou měsících dala souhlas k provedení lobotomie. Pán má nyní novou spolupracovnici a Veroniku si hýčká jen jako domácího mazlíka. Dívka pokojně a s pokorou přijímá veškerá pánovy extravagance.

konec