Povídka „Ponižující odměna“

Otec ji vlastně nikdy nějak přísně netrestal. O kom je řeč? O mladé dívce jménem Zuzana. Na světě už pobývá 18 let a navštěvuje třetí ročník gymnázia. Je to pohledné děvče s dlouhými zrzavými vlasy. Její krásný zaoblený obličej zdobí několik drobounkých pih. Nyní v ruce držela vysvědčení, které se studentům uděluje na konci školního roku. Toto vysvědčení vedle dvou čtyřek zdobila také pětka z matematiky. Hlavou se ji honily obavy z toho, jak bude doma její školní výkon přijat. Jak už jsem se zmínil, otec ji vlastně nikdy netrestal. Před několika týdny jí sdělil, že jestli přinese na vysvědčení nedostatečnou, dostane výprask takový, že si to bude minimálně celé prázdniny pamatovat. Přípravu do školy hodně zanedbávala a otec si toho všiml. Najednou ji z černých myšlenek vyrušilo oslovení od spolužačky Martiny:

– Tak co, půjdeš teď na chvilku s námi k vodě?

– Copak můžu?

A ukázala na pětku z matematiky.

– Nedělej si z toho těžkou hlavu. Ten reparát zvládneš. Udělala ho už spousta lidí. Podívej, Zorka. Ta má také pětku z matematiky a půjde s námi.

– Asi máš pravdu. Až tohle ukážu doma, tak hned tak se nikam nedostanu.

Byl pátek 30. června a horký den. Holky byly o té vodě domluveny už předem a tak si s sebou do školy vzaly i plavky. Po rozdání vysvědčení a provedení dalších formalit se studentstvo z gymnázia rozprchlo. Pět kamarádek se vydalo směrem k plovárně. K Zuzce, Martině a Zorce se připojili další dvě spolužačky Klára a Jitka. Zuzka měla na sobě krom spodního prádla jedny jednodílné letní květované šaty s ramínky. Na plovárně se děvčata ani nenamáhala jít do převlékárny a do plavek se převlékly přímo na dece za souhlasného zamručení několika přihlížejících.

– No nemáme se za co stydět, co holky?

Zvolala Klára.

– Máš recht.

Odpověděla Jitka

Holky se po převlečení rozběhly do vody, kde strávili asi dvacet minut. Po té se vrátily zpět na deky a začaly se opalovat. Rozmlouvaly o všech možných věcech. Kdo, co bude dělat o prázdninách, a tak podobně. Zuzka byla stále zamračená a zaražená a téměř s nikým nepromluvila. Všimla si toho Zorka a zeptala se:

– Co je ti, prosím tě?

– Mám tu pětku z matematiky. A celé prázdniny jsou pokažené.

– Já jí mám taky. Neboj, ten repec zvládneme.

– No to možná jo. Bojím se jít domů.

– Proč? Hlavu Ti snad doma neukousnou. Nejseš první, ani poslední.

– To možná neukousnou. Táta mi vyhrožoval, když budu mít repec, že mi nařeže.

Zuzka si až teď uvědomila, co jí vyklouzlo z úst. Přece to nemusí vědět každý.

Jitka se zeptala:

– Tebe doma táta takhle trestá?

– Právě že vůbec ne. Nikdy. Co si pamatuji, tak mi snad ani nikdy nedal pohlavek. Ale vždycky, když něco řekl, že udělá, tak to udělal.

– Nebude to tak zlý. U mne doma také vždy něčím vyhrožovali, ale pak se to nesplnilo. Pravila Zorka.

Zuzka se obrátila na Kláru.

– Dej mi prosím cígo. Musím se uklidnit

– Tu máš, vezmi si celý zbytek. Pohodila Klára krabičkou Spart ve které bylo ještě sedm kousků.

– Neblbni, co budeš mít Ty?

– Já mám tady další. A stejně jsem jich z tebe za ten rok natahal víc.

– Tak, díky. Usmála se Zuzka

Holky se opalovaly, koupaly a rozmlouvaly a čas rychle běžel. Najednou se Zuzka probrala a zeptala se.

– Sakra, kolik je hodin?

– Bude čtvrt na pět. No jo, utíká to. Odpověděla Jitka.

– Musím rychle domu. Slíbila jsem, že budu doma nejpozději v půl druhé.

Na to se Zuzka začala rychle balit. Do tašky k vysvědčení hodila krabičku Spart nyní už s pěti kousky. Pak najednou zavadila o kelímek s colou a jeho obsah rozlila na svojé srovnané spodní prádlo. Za nadávání sama na sebe si po oblečení šatů stáhla plavky a rovněž je i se spodním prádlem hodila do tašky.

– Copak, copak? Jdeš domů na ostro? Usmála se Martina. A koukám, že jsi stoprocentní zrzka. Ty se vůbec neupravuješ?

– Nech toho! Plavky jsou mokré a doma nemusí vědět, kde jsem byla. A tu zatracenou limonádu jsi takhle blbě taky určitě postavila ty.

Na to se jen usmály.

– Tak čau. Loučila se Zuzka se spolužačkami.

– Čau. A držíme palce !

Zuzka čím více se blížila k domovu, tím více byla nervóznější. Nevěděla, jestli její otec splní své varování, či ne. Byl to poměrně vysoký a ramenatý chlap. Její rodinu ještě doplňovala máma a o čtyři roky mladší bratr Jindřich. Bydleli v pětiposchoďovém činžovním domě ve třetím patře. Výtah nejezdil. Vyšla nahoru a začala v zámku chrastit klíčema. Otevřít však nešlo.

– Sakra, někdo nechal klíče z druhé strany. Řekla si sama pro sebe.

Byla nucena zazvonit. A přišel ji otevřít nikdo jiný, než vlastní táta.

– Ááá, dcerunka se nám vrátila ze školy a přinesla vysvědčení. Sice asi, – podíval se na hodinky – o tři hodiny později než měla, ale přeci. Tak pojď dál. Jdi hned do obýváku.

Zuzka si všimla, že v předsíně je poněkud více párů bot než obvykle. Pak si něco uvědomila, po čem ji lehce přeběhl mráz po zádech. Jindřich zítra odjíždí na nějaký tábor a s ním další čtyři stejně staří kamarádi. Otec je měl odvézt na autobus a byli domluveni, že přespí u Jindřicha. Tak snad když je tady tolik cizích kluků táta opustí od slibovaného trestu. Zamířila směrem k obýváku, kde v rohu na bobu seděli kluci a přehrabovali se v ruksacích.

– Ahoj. Pozdravila je.

– Ahoj. Odpověděli. A něco si mezi sebou švitořili. Možná, že už něco tušili.

Jindřich byl na tom s vysvědčením podstatně lépe. Měl vyznamenání. O vyhrůžkách táty Zuzce zase na druhou stranu nic moc nevěděl.

– Posaď se a podej mi tu tašku. Řekl otec Zuzce, který jí hned následoval do obýváku.

Zuzka automaticky podala tašku tátovi a nejednou v ní opět něco hrklo. Uvědomila si, že je tam vedle mokrých plavek, politého spodního prádla také krabička s cigaretami. Pak se posadila opatrně do křesla, které bylo namířeno proti klukům tak, aby neukázala pod svými krátkými letními šaty více, než je nutné.

– Kde je máma? Zeptala se, pravděpodobně ve snaze získat nějakou oporu.

– Máma? Ta přijde za chvíli. Šla ještě něco koupit k večeři. Jinak to si měla děvenko zařídit ty!

Kluci celou scénu pozorně sledovali.

– Kde jsi se vůbec toulala? Á copak tu máme!

Táta šátral v tašce a vytáhl mokré plavky.

– Tak Ty jsi se byla koupat? Tak to je důvodem tvého zdržení. Oni rodičové počkají, co?

– Omlouvám se. Byla jsem s holkama domluvena. Že se půjdeme na chvilku vykoupat.

– Chvilku?! To tě nenapadlo, že by ses nám mohla nejdříve pochlubit se svými studijními výsledky?

Otec prohledával tašku dál. Zuzka už tímto se cítila ponižována. Uvědomila si, jakou udělala chybu, že otci podala celou tašku. Že se měla více bránit a dát tátovi jen to vysvědčení. Otec polité spodní prádlo ignoroval, ale pak na světlo vytáhl krabičku s cigaretami.

– Co je tohle?!

– Cigarety. Špitla Zuzka

– Ty kouříš? Kde na to bereš?

– Nekouřím. Ty jsem nekupovala. Schovala si je u mne jedna kamarádka.

– Která?

– Tati, já ji nemohu přeci prásknout.

– Podej mi ruce! Přikázal otec.

– Proč?

– Povídám! Podej mi ruce!

Zuzka už lehce vyděšená padala tátovi ruce. Ten je lehce očichal a pravil.

– Lžeš mi. Jsou cítit dehtem. Kouříš a lžeš mi. Tak to Ti budeme muset snížit kapesné.

Pak otec nakonec vytáhl vysvědčení a začal jej studovat. V této chvíli Zuzka přešla ještě do větší vyděšenosti. Atmosféra v pokoji začala houstnout. Nikdo ani nedutal. Dokonce ani parta Jindřichových kamarádů. Pak ticho přeruš otec.

– Koukám, že jsi tu pětku z matematiky nakonec dostala. Ty jsi to nakonec na tu čtyřku nedotáhla. Co mi k tomu řekneš?

– Tati, já se to přes prázdniny doučím a udělám reparát.

– Příští rok máš maturovat. S přístupem, který jsi předvedla tento rok to těžko dokážeš. Flákala jsi to a já Tě několikrát varoval. V poslední době jsi vůbec docela drzá a mamince jsi několikrát odsekla. Byla z toho chudák smutná. Tak co mi ještě řekneš?

Zuzka mlčela.

– No? Zeptal se otec.

Zuzka začala tiše mluvit a lehce koktat.

– Já se polepším.

– Na léto jsi si dokonce nesehnala ani brigádu. No odpracuješ si to tedy u mne až se ti zahojí zadek?

Zuzka byla nyní v šoku. Vždyť to zaslechli ti kluci.

– Víš, co jsem Ti slíbil?

– Tati. Prosím Tě ne. Nedělej to. Vždyť už je mi osmnáct. Můžeme to řešit diskusí.

– S diskusí jdi k Brdíčkům. Ta do teď vůbec neúčinkovala.

– Tati, tak to alespoň odlož. Ne teď. – Nastala pauza. – Tady.

– Myslíš tady před klukama?

A bylo to venku. A pokračoval.

– To není špatný nápad. Víš sama, že jsem Tě nikdy nebil. Snad dvakrát, a to zaslouženě, jsi ode mne dostala pohlavek. Taky mne to pak mrzelo. Doopravdy jsem Tě několikrát varoval a ty jsi opět neposlechla. Normálně bych Ti to snad ještě odpustil a řešil to tou tvojí diskusí, ale po té, co se mi postěžovala maminka, jak jsi na ní hrubá, jak odsekáváš a navíc teď to kouření a že mi lžeš si tento trest plně zasloužíš. Umocníme jej, že to bude tedy i před svědky.

– My radši půjdem jinam. Prohodil půjdeme z kluků. Vzápětí jej jiný nenápadně šťouchnul loktem do břicha.

– Ne ne, kluci. Jen zůstaňte. Třeba Vás tu budu potřebovat.

Pak se obrátil na Zuzka,které se na tváři objevovaly první slzy. Už se moc nezmohla na odpor.

– Tak co děvenko, jak to provedem. Ten výprask samozřejmě dostaneš na holou. Sundej si šaty a z předsíně přines ten tenký pásek.

Zuzka se ještě jednou pokusila o obranu.

– Tati prosím.

Hned přilétla menší facka.

– Tak bude to. Povídám sundej si ty šaty, ať se nepoškodí a přines z předsíně ten tenký pásek.

Zuzka vstala a vyrazila směrem do předsíně.

– Řekl jsem, že si máš sundat šaty a přinést ten pásek. Pokud možno v tomhle pořadí.

Zuzka se otočila k otci. Kluci vše pečlivě sledovali. Už ani nebyli soustředění na přípravu svých věcí na cestu.

– Tati, já pod nima nic nemám.

– Já vím. Ale to, že tady budeš nahá a dostaneš na prdel tady před klukama je principem trestu, který jak jistě uznáš si plně zasloužíš.

Zuzka s brekem se otočila ke klukům zády a pomalu vzala za dolní okraj šatů, které si pak sundala přes hlavu. Najednou v obýváku stála nahá. Nahá před cizími kluky, kteří se občas uchychtli. Vlastně až na Jindřicha, který byl celou scénou překvapen. Ségru několikrát nenápadně pozoroval, takže ji nahou znal. Kluci mohli sledovat její nádherné pihovaté tělo. Pihy zdobily jak její záda, tak i zadeček.

– Ponožky a pantofle také. Přikázal otec.

Zuzka si sedla na bobek a rychle si sundala pantofle a stáhla ponožky. Pak šla s čím dál tím větším brekem do předsíně pro požadovaný pásek.

Pak se vracela a snažila se nemotorně schovávat svoji krásu a intimní partie. Zuzka nebyla frigidní, ale doposud s nikým nic neměla. Byla panna. Nikdy se před nikým nesvlékla a teď na ní hledělo šest párů očí. Podala otci pásek a čekala na to, co se bude dít dál. Všimla si, že otec mezitím, sklidil s konferenčního stolku věci.

– Jindřichu, podej se prosím tamhleten spacák.

Jindřich podal otci spacák a ten jej položil napříč stolku. Pak přikázal Zuzce.

– Lehni si sem na břicho. Kyčlema přes spacák. Ať je ten tvůj zadek pěkně vyšpulený.

Zuzka se třásla a brečela. Už teď se cítila hrozně ponížená.

– Natáhni se tak abys dala ruce před sebe.

Zuzka otce poslechla. A vzlykem se zeptala

– Kolik jich dostanu?

–         Nebudu Ti určovat kolik ran. Usoudím, kdy budeš mít dost. Ale počítej minimálně padesát ran. Těch prohřešků máš hodně. A moc sebou neházej.

Zuzka tím číslem byla zděšená. Ale už se tak nějak smířila se svým osudem. Nohy tiskla k sobě co nejvíce. Velice se styděla. Otec ji sám však nohy od sebe roztáhl. Čímž na pohled odhalil klukům Zuzančinu nejintimnější část.

– Tak Zuzko. A opovaž se sebou házet. Jinak poprosím zde přítomné o asistenci.

Pak přistoupil k Zuzce z boku. Napřáhl se řemenem a přilétla první rána.

– Jauuuuuuuu! Vykřikla s brekem Zuzka a v reakci se začala stavět na čtyři.

– Řekl jsem, že nemáš s sebou házet ! Kluci pojďte sem a držte ji za ruce a nohy. Pokud možno pevně !

Kluci poslechli a přistoupili k Zuzce. Pohled na její nahé tělo poznamenané první ranou už s nimi začalo řádně lomcovat. Teď si dokonce budou moci i šáhnout. Chytli je každý za jednu ruku a nohu a pevně drželi. Nohy se snažili ještě trochu více roztáhnout od sebe. Zuzka už brečela na plno. Už ani nic nenamítala. Pak se otec znovu napřáhl a přišla druhá rána.

– Auuuuuuu. Auauuuuu. Vykřikla Zuzka

Pak přicházela další a další poměrně tvrdá rány, které nikdo nepočítal. Po každé se na Zuzčině prdýlce objevilo nové jelítko. Vše bylo doprovázeno křikem a pláčem. Když ran bylo asi 30 a zadek celý červený, otec rány páskem zamířil i na Zuzčiny stehna a záda.. Po asi 55 ráně otec přestal. Přikázal klukům, ať Zuzku pustí. Ta volně ležela přes spacák a v jednom kole naříkala. Naříkala z důvodu obrovské bolesti a i z důvodu nekonečného ponížení. Které jak brzy poznala mělo pokračovat.

– Tak tohle bylo za vysvědčení. Nyní dostaneš trest za to, jak jsi se chovala k mamince. Otoč se na záda.

Zuzka s brekem začala otce poslouchat. Jeden z kluků mezitím vytáhl a odložil spacák. Zuzku palilo celé pozadí a začala si jej hladit, aby účinky bolesti zmírnila. Už se ani nepokoušel zakrývat svůj klín ani malá prsa. Ležela na stolku na znak a snažila se více potlačit bolest, která teď byla umocněná dotykem postiženého pozadí se stolkem.

– Pokrč nohy v kolenou a chytni je rukama.

Stud. Brek. Bolest. To bylo, co nyní prožívala. Touto pózou klukům odhalovala úplně všechno. Otec pak přikázal klukům, aby Zuzku drželi tak, aby v této poloze zůstala. Přes rozsekaný zadeček a i kundičku dostala dalších dvacet ran.
Po dokonání této části exekuce. Otec Zuzce přikázal ať si mu lehne přes koleno.

– Nyní dostaneš pětadvacet ran holou rukou za to kouření. Pět ran za každou cigaretu.

Zuzka vstala. Pro slzy už neviděla a lehla si přes otcovo koleno. Rány rukou, které dopadaly na její rozsekaný zadeček byly nesnesitelně bolestivé. Kluci seděli na gauči a prožívali zatím největší vzrušení svého života.

Otec začal Zuzku opět vyplácet. Tentokrát holou rukou na zadeček zdobený jedním jelitem vedle druhého. Zuzka se bolestí svíjela a naříkala. Klukům jí už začalo být líto. Trest však pokračoval.

V tenhle ten okamžik se domů vrátila Zuzčina máma a ihned nahlédla do pokoje, kde zmapovala celou situaci. A hned zahlédla i to, v jakém stavu je její jediná dcera.

– Můžeš jít se mnou do kuchyně? Obrátila se na manžela.

– Stoupni si támhle do kouta! Přikázal otec Zuzce. A vydal se do kuchyně.

Zuzka se dobelhala ke koutu a postavila se k němu čelem. Kluci se ji posmívali. Jeden z nich k Zuzce přistoupil a plácl přes zadek. Zuzka zaječela a šla ihned do kolen. Zuzka se už nezmohla na další odpor. V tomhle okamžiku už zasáhl sám Jindřich.

– Pavle nech toho! A odtrhl ji od Zuzky.

Mezi tím v kuchyni proběhl rozhovor mezi rodiči.

– Bylo to nutné!

– Mařenko, bylo. Několikrát jsem ji varoval. A myslím si, že od téhle chvíle bude sekat dobrotu.

– Proč jsi ji takhle nařezal před cizíma?

Otec ji pověděl o vysvědčení a cigaretách a dalších deliktech. Hovor mezi nimi trval asi patnáct minut, ale nakonec maminka dala otci za pravdu.

– Snad to bude k něčemu dobré.

Otec se pak vrátil do obýváku a řekl klukům ať odejdou do Jindřichova pokoje. Pak rozmlouval se Zuzkou, která stále ještě plakala.

– Zuzko. Moc si mne rozzlobila. Teď máš rozsekané pozadí, alespoň měsíc nepůjdeš k vodě a nic tě nebude rozptylovat od učení a brigády. Bude pracovat u mne v kanceláři a dávat do pořádku archiv.

– Tati. Špitla Zuzka. – Já se polepším. Všechno mne to mrzí. Mám tě ráda.

– Však tebe já také. A pohladil Zuzku po jejích dlouhých zrzavých vlasech.

– Teď se jdi umýt a pak bude večeře.

Zuzka nebyla schopná nosit na sobě jakékoliv šaty. Látka, která se jen trochu dotýkala jejího zadečku stehen i zad vyvolávala velké pálení. Kluci měli do odjezdu ještě několikrát možnost spatřit jí nahou. Nahá s ostatními povečeřela. Samozřejmě ve stoje. A nahá šla i spát. Tak to trvalo i příští den, než měla možnost si něco lehkého obléknout. Na svého otce se vůbec nezlobila. Užívala si až druhé půlky prázdnin. Reparát zvládla a zatím, co vím, tak si od té doby zatím nezapálila. Je to už pár let, co jsem byl svědkem této nádherné události. Jsem jedním z Jindřichových kamarádů.