Povídka „Baronka“

„Paní baronko, nedoporučuji Vám potrestat komornou. O potrestání personálu patří k výlučným právům pana barona. Vy můžete navrhnout potrestání, ale rozhodnutí o způsobu a výši trestu patří panu baronovi.“ „Pane správce, překročil jste své pravomoce. V době nepřítomnosti mého manžela rozhoduji já. Ta husa dostane padesát ran metlou a na lavici bude úplně nahá, ať se všichni vidí jak s nimi zatočím, když nebude po mém.“ „Paní baronko, aby jste toho nelitovala …“ „Dost, to stačí !! Připravte vše nezbytné. Za dvě hodiny bude komorná potrestána. Můžete jít“. Komorná sloužila již u matky pana barona, a bylo jí něco přes třicet, stála celá bledá u dveří salonku paní baronky. Nikdy nebyla potrestána a teď tohle. „Tak půjdeme“ Procházeli jsme chodbami ztichlého zámku, kde i spadlý špendlík by bylo slyšet jako rána z děla. Komorná šla přede mnou a slyšel jsem její pofňukávání. „Šafáři, šafáři ! Hrome chlape, kde jste.“ „Tady pane správče.“ „Za dvě hodiny bude komorná paní baronky na nádvoří potrestána. Bude jí vysázeno padesát ran metlou na nahé tělo. Připravte lavici, metly, no Vy víte co máte dělat“. „Ale pane správče to nejde, pan baron…“. „Držte hubu člověče, chcete aby Vám zmalovali prdel na modro“. Šafář se uklonil a zmizel. Sestoupili jsme po schodech do přízemí a zamířili k věži, která zde jediná zbyla po přestavbě hradu na zámek. Ve věži bylo zbudováno takové malé vězení, kam se zavírali odsouzené před potrestáním. „Tak běžte.“ukázal jsem do otevřených dubových dveří, za kterými se rozprostírala cela. Komorná váhavým krokem vešla. „Pane správce Vy víte, že je to nespravedlivé. „Ano vím, ale nemohu vůbec nic pro Vás udělat. Pan baron se vrátí až za tři dny. Teď si odpočiňte budete potřebovat všechny sílí. Nejezte a moc nepite, aby jste se ještě, no víte co.“ „Řekla jsem, pane správce, že bude zmrskána nahá a vidím, že se tady sní vybavujete.“ „Paní baronko, nahá má být při exekuci a né ve vězení.“ „Dost řečí, nahá bude už teď !“ „Paní baronko to přece nejde, nemůžu přece tady být nahá.“ „Ale budeš, nebo chceš být nahá venku.“ Komorná se začala svlékat. Baronka se na ní se zalíbením dívala. „Tak dělej nechce se mi tady stát do soudného dne.“ Když se komorná svlékla, přiběhla služka a veškeré šactvo hned odnesla. „Už se těším za dvě hodiny, no na to, že jsi stará nevypadáš špatně. Chlapi se budou kochat.“Baronka se otočila a došle jako pávice.

Komorné se podlomily nohy a její nahé tělo se sesulo k zemi, kde se dala do usedavého pláče. Minuty se nekonečně vlekly. Na zámku a v přilehlém dvoře se s přibývajícím časem exekuce začalo až podezřele hemžit dost lidí. Na všech bylo vidět očekávání věcí příštích. Zámecké hodiny odbily dvě hodiny po poledni. Čas potrestání. Se šafářem a se dvěma drábi jsme pomalu sešli k žaláři. „Je čas“! „Pane správce, prosím Vás udělejte něco, já nechci prosím Vás snažně Vás prosím zachraňte mne!!“ „Řekl jsem Vám, že nemůžu, je mi to upřímně líto, ale jsem jen správce. Nejde to.“ Klíče od vězení jsem podal šafáři a vyšel na nádvoří. Nechtěl jsem být přitom, až tu chuděru budou vyvádět. Bylo mi jí opravdu hrozně líto. Krev se ve mně vařila a byl jsem vzteky bez sebe. Paní baronko tohle Vám neprojde. Pan baron si potrpí na řád a pořádek a své práva si úzkostlivě střeží. Nádvoří bylo plné lidí. Paní baronka seděla v křesle a kochala se pohledem na hučící dav. V očích jí přeskakovali plameny vzrušení. „Né, né „ozýval se křik, jak nebohou komornou táhli ven k lavici, kde se již máčely metly. Dav utichl. Přes ztichlé nádvoří přecházel podivný průvod. Vpředu šafář za ním drábové, každý z jedné strany drželi komornou za ruku. Komorná šla předkloněná je prsa se volně pohupovala a hustý černý klín vystupoval pod bílím břichem a mezi stehny. Po nádvoří se rozléhal usedavý pláč komorné. Průvod se blížil k lavici, která stála uprostřed. Komorná už se nevzpouzela, jen apaticky čekala co se bude dál dít. „Tak už konečně začněte, je tady horko.“ozval se ječivý hlas paní baronky. V davu to zašumělo.

Nebožačku položili břichem na lavici. Ruce v zápěstí, nohy v kotníkách a přes stehna uvázali provazy. Přes štíhlý pas jí stáhli tak pevně až komorná vykřikla. Její kulatý zadek se vyšpulil do výšky a byl vystaven potrestání. „Šafáři vysázejte komorné padesát ran metlou !“ ozval se můj hlas mechanicky. Šafář vydal ze džberu namočenou březovou metlu, přistoupil k ležící komorné. Máchnul naprázdno a kapičky studené vody dopadly na záda a zadek komorné, která zvedla hlavu a očima zarudlýma od pláče se podívala okolo sebe. Pohled byl lhostejný, věděla že za pár okamžiků bude křičet, prosit o milost, ale teď né. „Ááááááááááá …..“ březové proutky se zakously do bělostného zadku. Komorná se chtěla pohnout, aby unikla dalším ranám, ale provazy jí držely pevně v původní pozici. Po sedmnácté ráně, kdy si šel šafář vyměnit zcela zničenou metlu byl zmrskaný zadek celý fialový a komorná řvala na celé kolo. „Hej šafáři přitlač, ať ta coura pozná zač je toho loket.“ radostně křičela baronka. Další rány nedaly na sebe dlouho čekat. Na zadku komorné se po dvacátéprvní ráně objevili první krůpěje krve. Před další výměnou metly po 35 ráně komorná již jen sípala, měla sucho v puse byla celá s pocená a krev jí stékala po stehnech k její kundičce. „čtyřicetosm, čtyřicetděvět, padesát“dopočítala sama paní baronka.

Toto se stane všem, kdo nebudou plnit přesně moje rozkazy a přání. Odvažte jí a zítra šafáři půjde dělat na statek k prasatům na zámku jí už nechci vidět. Diváci se po tomto divadle začali mlčky rozcházet. Nikdo se komorné neposmíval, chlípné poznámky nezazněly bylo ticho. Oba drábové pomalu a s ohledem na stav komorné jí pomalu odvazovali. Věděli, že sama nikam nedojde. Tu přišla šafářka a přinesla komorné starou lněnou košili, sukni a dřeváky. Nemohla přece do čeledníku přijít nahá. „Podkoní, připrav mi rychle koně. Jedu se projet.“Již jsem věděl kam pojedu naproti panu baronovi, musí ho spravit o všech těchto událostech a zjednat spravedlnost. Vyrazil jsem…..

Celou noc a den jsem jel, koně měnil v hostincích, ale až následující večer jsem zastihl pana barona. „Pane správče co Vy tady děláte ? Stalo se něco ?“ „Pane barone na panství je vše v pořádku, ale jsem nucen Vás informovat co se odehrálo včera u Vás doma.“ Popsal jsem celou událost do všech detailů. Pan baron mne nepřerušoval. Mé vyprávějí vyposlechl, ale jak jsem ho znal vztek s ním cloumal. „Pane správče, běžte si odpočinou. Ráno vyrazíme. Můžete jít.“ Cesta zpět na zámek se odehrála mlčky. Pan baron byl hluboce zamyšlený. Na zámek jsme dorazili další den časně ráno. Na nádvoří stál šafář a když uviděl kočár pana barona málem se zhroutil. „Pane správče a Ty šafáři ke mně do pracovny“ zavelel zámecký pán. Pomalu jsme vstoupili do je ho pracovny. „Pan správce mne již plně informoval. Kde je teď komorná ? Na statku, od včerejšího rána, jak paní baronka rozkázala“. Řekl chvějícím se hlasem šafář. „Ať se okamžitě vrátí na zámek, a ať přijde tak jak je. A abych nezapomněl řekněte baronce aby ke mne okamžitě přišla ke mně. Šafář zmizel z kanceláře, jako by mu u zadku hořela koudel. Uklonil jsem se, a chtěl odejít po své práci – dva dny jsem tady nebyl. „Vy zde zůstaňte.“

V místnosti bylo mrazivé ticho. Za půlhodiny se ozvalo slabé zaklepání. „Vstupte,“ ozval se hlas pana barona. Dveře se pomalu otevřely a do místnosti vstoupila komorná. Páchla od močí a prasečími výkaly. Na sobě měla jen plátěnou košili a dřeváky. „Pane barone milos….“ „Mlč a čekej.“ Uběhla další půlhodina a místnost smrděla jak rasův pytel. V kanceláři bylo stále hrobové ticho. Po další čtvrthodině vplula do místnosti paní baronka. „Co to tady máte za seanci, choti, tady to strašně zapáchá. Co tady dělá ta kurva vy….“ „Mlčte, vy samolibá, domýšlivá krávo!! Jak jste si vůbec mohla dovolit dát zmrskat mou podanou bez mého souhlasu !! Za přestupek, který ani přestupkem není !!! Pan správce mne o všem již informoval a měl jsem dost času, abych rozhodl o vašem potrestání.“ Paní baronka stála s pusou otevřenou do kořán, oči vytřeštěné. „Nerozvedu se s Vámi, ostudu u arcibiskupa si dělat nebudu, dál budete navenek vystupovat jako má manželka a budoucí matka mích dětí, ale v soukromí budete trestána za jakýkoliv prohřešek. Tresty budou vždy tělesné a pravidelně a to myslím jednou týdně bude napravována Vaše pokřivená duše. A to takto dnes budete spráskána lískovkou a od drábů dostanete 100 ran. Bohužel nemůže to být veřejně, ale ve sklepení, kde je ta lavice uskladněna. Přítomní u Vaší exekuce budu já, pan správce, šafař, dva drábové, kteří vypláceli komornou a komorná. Po dnešním výprasku se odeberete do svých pokojů, de budete trávit dny v domácím vězení. Zařízení Vašich komnat bude vystěhováno, Vy budete spát na slamníku jako poslední děvečka na statku. Oblečená budete pouze v lněné kytli. Budete pracovat příst a tkát a stravu budete dostávat přiměřeně své práci. Pan správce Vám stanoví množství kolik toho musíte udělat od neděle do neděle. Na Vaše chování a pracovitost bude dohlížet Vaše staronová komorná vlastně vychovatelka. Ta mi také bude hlásit všechna provinění a já sám rozhodnu o výši Vašeho trestu. Aby si nová vychovatelka nemyslela, že Vám bude ulehčovat nebo pomáhat upozorňuji, že jednou jedinkrát zjistím takovouto nepravost a nechám Vás potrestat obě s tím, že Vy má drahá choti dostanete dvojnásobek toho co vychovatelka.“ Rozuměli jste tomu ?“ Baronka se rozklepala po celém těle nebyla schopna slova. V krku jí vyschlo. „Tak rozuměli jste tomu !!!? ozval se hlas pana barona znovu. „Ano“ špitla komorná – vychovatelka „Ano“ řekla baronka. „Pane spravče zařiďte vše potřebné. Za hodinu přijdu do pivnice a baronka tam bude připravená k výprasku. A chci snídani !!“ Zavolal jsem šafáře a udělil mu pokyny podle přání zámeckého pána. Šafář vše vyposlechl a začal konat.

„Paní baronko půjdeme.“ „Kkkam jdeme,“ začala koktat baronka, kam se poděla ta samolibá a panovačná žena byla jak vyplašené kuře. „Neptejte se, pře jste vše slyšela, já jsem Vás varoval, ale Vy jste mne nechtěla poslouchat.“ „Nemusel jste to hned za tepla donést baronovi.“ „Ale musel, jsem jeho zaměstnanec, mám sice něco našetřeno, ale na vlastní statek to nestačí. Tak jdem.“ Došli jsme do sklepení, kde bylo chladno a vlhko. Nevím jak to ten šafář udělal, ale lavice byla již připravena a na ní ležely dvě jako palec tlusté lískovky a řádně nasáklé vodou. „Tím mne budou bít ?“ „Ano“ „Nikdy jsem bita nebyla, to přece nemůžu vydržet. Co to okno tam nahoře, kam vede ?“ „Na nádvoří.“ „ To všichni uslyší co se tady bude dít.“ „Ano.“ Dveře zavrzaly a po schodech pomalu sestupovala nová vychovatelka a za ní dva drábové. Nevím kdo se měl více bál zda vychovatelka nebo baronka asi obě stejně. „Podle příkazu pana barona máte být před jeho příchodem připravená k …“ špitla potichu vychovatelka. „Poslechněte dobrou radu mluvte nahlas, nebo se pan baron rozčílí a skončíte na té lavici znovu,“ upozornil jsem vychovatelku. „Svlékněte se, paní baronko !“ „No to je už lepší.“ Baronka se nezmohla ani na slovo a začala se kvapně svlékat. Zima ve sklepení byla značná a pod tenkou poslední košilí se baronce rýsovaly naběhlé bradavky. „Musím do naha, nemůžu si nechat alespoň tuto košili ?“ „Ne !!!“ Když poslední šactvo sklouzlo na zem objevil se ve dveřích pan baron

„No to je krása, když jsme se milovali, tak jste si košili nechala“ řičel baron. Byl opilý. „Tak už konečně začněte.“ Baronka vykročila směrem k lavici. Nezakrývala svoje velká prsa ozdobená temněrudými dvorci a vystouplými bradavkami. Černý chlupatý klín svítil mezi bělostnými stehny. Přistoupila k lavici obkročmo si na ní sedla a všem se naskytl pohled na její píndu. Zadíval jsem se na ní a nevěřil vlastním očím ona byla vlhká. Krůpěje šťávy se leskly na chlupech. Položila se tak, že ruce a nohy jí byly přivázány konopnými provazy velmi pevně až se jí do očí vehnaly slzy. Oba drábové si stoupli proti sobě, každý držel v ruce lískovku. „Začněte“ o zval se hlas barona. Barončina zadnice se celá chvěla v očekávání věcí příštích. První dvojice ran začala dopadla na živnou půdu. Dva rudé šlinci naběhli téměř okamžitě. Baronka se rozkřičela vzápětí. Rány dopadaly s hodinovou pravidelností a nedovolovali baronce ani chvilku oddychu. Pláč, křik se měnil až by završen pouze neartikulovaným řevem. Na nádvoří se mezitím shromáždilo veškeré služebnictvo a poslouchalo tu rajskou hudbu řevu baronky. Na lavici se tělo baronky zmítalo v bolestné křeči její zadek byl již jedna velká nateklá modrofialová modřila. „100 – dost“ drábové ustali. Zpocené tělo baronky se stále zmítalo v bolestné křeči. Bití už skončilo, ale baronko setřásla házela sebou v provazech a z lavice se jí do prsou, břicha stehen a kundičky zadírala jedna tříska za druhou. „Odvažte jí a Vy se o ní postarejte. Zítra začne pracovat!“ rozkázal pan baron. Baronka se pomalu začala zvedat z lavice. Nohy měla jak z vosku. Vychovatelka k rychle přiskočila a podepřela jí a chtěla jí přetáhnout přes hlavu kytli ale baronka jen zakroutila hlavou. Bylo jí jedno že ty tři patra půjde nahá s rozsekaným zadkem, že všechny služebné jí uvidí. Bylo jí to jedno. Pomalu si uvědomovala, že za týden to bude pokračovat v nějaké jiné obměně. V zámku se rozhostilo ticho. Nikdo ani nešpitl a hlasité dýchání by bylo podezřelé. Nad zámkem se rozprostřel mrak strachu a bázně.