Povídka „Radka V.“

Radka V., stáří 25 let, svobodná, t. č. byla usvědčena ze zločinu cizoložství, a proto se odsuzuje k padesáti ranám rákoskou a třiceti ranám metlou na obnažený zadek. Exekuce budiž vykonána bezodkladně mimo veřejnost…… podpis a atd.

„Tak přece jen na Tebe došlo“, pomyslil jsem si, když jsem si přečetl rozsudek nad svou milou přítelkyni Radku, „tak tys byla nakonec odsouzena za cizoložnictví, ale děvče moje, na to tvá prdelka jen tak nezapomene“, zauvažoval jsem dál, „kdyby ses od toho kance držela dál……. ale nakonec je to především Tvá vina“

Jsem městský kat a mým úkolem je mimo provádět fyzické tresty na delikventech obojího pohlaví. Považuji to za normální a potřebnou práci, která ovšem někdy může přinést i zajímavé zážitky v případě, že jsem měl co do činění s půvabnou delikventkou, jejíž trest nebyl nijak drakonický a jediným následkem byla postupně mizející jelita na prdelkách a zádech. Radka patřila k právě těm velice hezkým mladým ženám, ale když jsem v rozsudku vyčetl, jaký trest ji čeká, uvědomil jsem si, že tentokrát to nic snadného nebude. Padesát ran rákoskou a třicet metlou a to ještě k tomu na holou téměř z každého sebevzdornějšího delikventa učinit hadrovou panenku prosící o milost a ještě k tomu takový trest často zanechal na těle trvalé stopy.

. Radka musela být do bičovací místnosti dovlečena dvěma mými pomocníky, viditelně se jí nechtělo. Teprve tady měla být vysvlečena do naha a náležitě připoutána, jenže když jsem viděl, jak se zmítá mezi oběma statnými pacholky, nechtěl jsem na to zůstat sám. Nicméně jsem pokusil Radku trochu uklidnit, pokud to v této situaci vůbec šlo. Když mě Radka spatřila, zčervenala studem a v jejího pohledu jsem vycítil strach.

„Radko“ promluvil jsem „Odlož si všechno, co máš na sobě, pak tě spoutám a provedu exekuci přesně podle rozsudku. Po exekuci tě ošetřím a budu o tě pečovat tak dlouho, dokud to bude potřeba.

„Nic od tebe nechci“ odsekla Radka.

„Radko, mám obavu, že tvá prdelka bude potřebovat ošetření a že na tenhle trest jen tak nezapomeneš. Ale ztrácíme čas, svlékni se!“

Radka se začala studem a strachem silně potit, což bylo vidět zejména na vlhnoucí látce v podpaží i na krůpějích potu na jejím čele.

„Já se stydím“ téměř plačky odpověděla Radka.

„Měla ses stydět, když si šla do postele s tím ženatým kancem“ odpověděl jsem studeně.

„Já budu spolupracovat, jen pošli ty hrozné chlapy pryč“, zaprosila.

Bylo mi jasné, že je Radka silně vystresovaná už jenom ze samotného očekávání bolesti a že přítomnost dalších dvou mužů ji způsobuje těžká duševní muka. Protože její trest je neveřejný, rozhodl jsem se, že Radce vyhovím.

„Dobře Radko, pošlu pomocníky pryč, ale jestli budeš jakkoliv bránit mému konání, povolám je zpět.

„Pánové“ oslovil pomocníky „slyšeli jste, co mi mladá dáma slíbila, ponechte mě o samotě, pokud vás budu potřebovat, zavolám.“

Pomocníci se neochotně vytratili z místnosti, těšili se, až se pokochají pohledem na nahatou Radku. Radka sice na to nic neřekla, ale její pohled byl plný vděčnosti.

„Radko, tak si konečně odlož“ vybídl jsem ji

Radka se začala svlékat. Nejdříve si přes hlavu přetáhla bílou halenu a jak zvedla ruce nad hlavu, zahlédl jsem potem zvlhlé chomáčky chloupků v podpaží. Ucítil jsem vzrušení. Pak si rozepnula chatrnou podprsenku a mě se naskytl pohled na pár krásných pevných a přiměřeně objemných prsů s tvrdými spontánním ztopořením napřímenými bradavkami. Radka samozřejmě cítila jak se hroty prsů proti její vůli tvrdnou a staví se do pozoru, ale ačkoliv jí to v této chvíli připadalo maximálně nepatřičné, mohla proti tomu udělat jen tolik, že pokračujíc ve svlékání otočila se ke mně zády.

„Pokračuj Raduško“: jemně jsem ji pobízel, „ještě sukýnku a to co máš pod ní“: upřesnil jsem.

Radka rozepnula knoflíček, lehce se zavlnila a dlouhá splývavá sukně sama sjela z jejích boků a tak posledním kouskem textilu na jejím těle zůstaly chatrné, na několika místech vyspravované kalhotky. Radka chvíli váhala, jakoby čekala, že jí to prominu, když jsem ale neřekl ani slovo, stáhla si je jdouc současně do hlubokého pomalého předklonu, takže mým očím se ukázal nejen její pevný kulatý zadek, v tomto okamžiku dokonce hezky rozevřený, ale i tmavými chloupky vyzdobené pohlaví. I když Radka zřejmě neměla v úmyslu hrát nějaké erotické představení, celá ta scéna vyzněla dokonale smyslně, neboť ať nechtě či úmyslně se Radka rafinovaně předvedla v celé své obnažené kráse. Přesto jsem své okouzlení nedal najevo a hned potom, co Radka odložila poslední kus oděvu jsem ji přistrčil k poutům a než se nadála, stála s rukama spoutanýma nad hlavou. Pak jsem proti její pánvi přistrčil dřevěnou kozu, nastavil výšku akorát proti její pánvi a přisunul tak, aby se Radčino tělo ocitlo v mírném předklonu. Nakonec jsem jí připoutal do široka rozkročené nohy. Ještě jsem trošku přitáhl pouta s jejíma rukama, aby se její tělo trochu vypnulo, to pro případ, že by během bičování Radka začala omdlévat. Radka nyní byla dokonale bezmocná a téměř znehybněná, exekuce mohla začít.

Mohla začít, jenže mě se do toho zase tak moc nechtělo. Měl jsem Radku svým způsobem rád stále jsem ji považoval za „svoji“ a za ten její „úlet“ jsem se cítil tak trochu zodpovědný. S potrestáním jsem sice vnitřně souhlasil, ale trest se mi zdál příliš tvrdý, navíc dívaje se na bělostnou hladkou Radčinu zadnici, mi bylo líto podepsat se byť jedinou jizvičkou. Jedinou nadějí, jak zmírnit devastující účinek mnoha ran, byl můj zázračný balsám, který účinkuje několikerými způsoby. Těsně před bičováním tímto přípravkem delikventce promažu kůži na dotyčných partiích. Ničivý účinnek bičování na kůži je způsobem smýkáním nástroje po povrchu těla. To se může při špatně vedené ráně stát a pokud na jedno místo dopadne více ran, může vzniknout zranění, které zanechá jizvy. Pokud je kůže promaštěná vsáknutým balsámem, nástroj po těle více méně klouže. Bolest to sice neutlumí, ale riziko zranění se neskonale snižuje a navíc bylinky obsažené v balsámu již před začátkem bičování aktivují hojivé procesy v kůži a svalech.

Aniž bych Radku na něco upozornil, sehnul jsem se k její zadnici, abych prsty nanesl na kůži několik poctivých kousků balsámu. Jakmile Radka ucítila na těle doteky mých prstů, sevřela půlky a lehce vykřikla.

„Neboj se Radko“ uklidňoval jsem ji, „tohle tě ještě bolet nebude“

„A proč to vlastně děláš? optala se stísněným hlasem.

„Aby tvůj zadek tolik netrpěl“ odpověděl jsem a začal balsám roztírat po hýždích. Jenže takhle půvabnou mladou ženu jsem už pěkně dlouho neměl v práci a tak jsem roztíral opravdu poctivě. Nanesl jsem novou dávku balsámu a začal jsem obě pružné půlky energicky masírovat. Za chvilku jsem ucítil, jak stažení hýždí povoluje. Chvíli jsem si ještě hrál s pružnými polokoulemi, ale pak, ačkoliv Radka byla v této chvíli delikventka odsouzená ke zbičování, přece jen jsem ji chtěl taky trochu potěšit. Na prsteník jsem nabral další balsám a prstem projel rýhu mezi hýžděmi. Radka sic slabě, ale s viditelným vzrušením zasténala. Cítíc její vstřícnou reakci na mé doteky, začal jsem prstem dráždit bezprostřední okolí a svěrač její řiťky, a když Radka opět vzrušeně zasténala, zatlačil jsem prstem na svěrač. Ten byl sice pěkně tuhý a sevřený, ale přítomnost balsámu natolik snižovala vzájemné tření, že v několika zlomcích sekundy kapituloval a můj prstík zajel v pohodě na tři centimetry hluboko. Několikrát jsem prstem v řiťce pootočil a pomalinku vytahoval ven. Radčin dech se zrychlil, kůži zkanuly krůpějky potu a současně Radka zastřeným hlasem žadonila:

„Teď trochu níž,

Můj prst tedy pokračoval z řiťky níž, chvíli se zastavil v místě hrazdičky, kterou taky něžně podráždil, a pak se posunul nad její nadrženou kundici, kde se zlehka dotýkal konečků chloupků. Radka zavzdychala a ačkoliv byla spoutána, snažila se svým tělem vyjít vstříc. Pohladil jsem Radku v rozkroku a prsty i čichem jsem zaznamenal její milostnou šťávu. Teď už jen scházelo polaskat její klitoris, jenže v tomto okamžiku jsem hru ukončil. Radka se taky za chvilku zklidnila. Vzal jsem ještě trochu balsámu a nanesl ho Radce do rozkroku. Tam sice nebyl potřeba, ale tento detail nyní Radce vadil asi ze všeho nejméně. Nakonec jsem ještě jednou obě hýždě nanesl poslední vrstvu a mrskání mohlo začít.

„Tak se Radko připrav musíme začít. “ oslovil jsem Radku, „snaž se, abys měla celé tělo a zejména svaly na zadku co nejvíc uvolněné, dýchej zhluboka a nesnaž se zadržovat pláč a křik, klidně ulev svým tělesným potřebám“ pokračoval jsem.

„Bičování přeruším ve chvíli, kdy omdlíš. Já tě ale vzkřísím a exekuce bude pokračovat až do určeného konce. Máš dotaz?“ zeptal jsem se na závěr své instruktáže

„Začni už, prosím tě, chci to mít za sebou.“ odpověděla hlasem staženým celkem pochopitelnou úzkostí.

Vzal jsem do ruky rákosku, postavil se tak, abych mohlo pokud možno rovnoměrně zasahovat obě poloviny zadnice rozpřáhl se a hned první úder jsem vedl s maximální energií. Rákoska zasvištěla vzduchem a s mlasknutím se zahryzla do Radčiny zadnice. Dopadem rákosky se obě bělostné polokoule krátce zavlnily, současně s Radčin úst vyšlo silou vůle tlumené „a…ááá…ch“a celým tělem proběhnul rychlý záškub doprovázený reflexivním stažením zadečku a zakončený opravdu elegantním smyslným zakloněním hlavy. Na místě dopadu rákosky se vzápětí začalo tvořit typické jelito. Nechal jsem Radku asi pět vteřin vydechnout a znova jsem udeřil a zase bolestivé a…ááááá…ch, záškub a další jelito. Těmito prvními dvěma ranami jsem se „zastřílel“ a už jsem sázel dál. Zatím jsem rány vedl rovnoměrně po celém povrchu zadečku, abych Radku patřičně nastartoval. Mezi údery jsem nechával právě tolik času, aby následující úder přišel vždy v okamžik, kdy bolestivý účinek předchozího úderu dosáhla maxima. Radka se sice stačila jakžtakž nadechnout a povolit svaly, nicméně bolest z jednotlivých úderů splynula v jediný šílený proud. Podařilo se mi prostě přesně vystihnout „Radčinu kritickou frekvenci“, což velmi zvýšilo bolestivý účinek celé exekuce. Radčino a…ááááááááááááááá…ch znělo zoufaleji a zoufaleji, její nádherná hlava již zůstávala v záklonu, a pot vyrážející po celém jejím krásném těle, naplnil ostrou vzrušující vůní celou mučírnu. Patnácti poctivými údery jsem Radce potetoval zadek. Vypadala na první pohled poněkud otřesena intenzitou bolesti, ale jinak stála v poutech pevně a téměř hrdě. Neodolal jsem, abych se na chviličku nepokochal pohledem na půvabnou delikventu stojící v mírném předklonu na široce rozkročených nohou a s rukama spoutanýma nad hlavou, jejíž tělo se od hlavy až k patě lesklo potem, a na jejíž půvabně oblých pevných půlkách zadnice se čím dál tím zřetelněji rýsovaly temně rudé stopy jednotlivých úderů. Ačkoliv jsem shodou okolností musel trápit ženu, kterou jsem měl rád, přesto mě ta podívaná velice vzrušila. enže tohle vlastně představovalo jen začátek, to nejbolestivější Radku teprve čekalo. Prakticky bez přestávky jsem pokračoval, ovšem nyní jsem se počal trefovat opakovaně na již zasažená místa. Vybral jsem si jelito vinoucí se napříč středem zadnice a čtyřikrát jsem jej zasáhl. Už po prvním úderu silně vykřikla, po druhé ráně zoufalý výkřik přešel v pláč, při třetí ráně už srdceryvně řvala a po čtvrté ráně si s charakteristickým zvukem mohutně upšoukla. Tímto mně Radka proti své vůli upozornila na to, že ztrácí kontrolu nad všemi svěrači. Po prdech delikventi často ani neudrží moč a někdy odejde i stolice. Z tohoto důvodu jsem své delikventy vždycky spoutával do postoje se široce rozkročenýma nohama.

Vybral jsem další místečko a nechal na ně dopadnout další čtyři rány. Radka už prakticky bez přestání křičela, celé její tělo se napínalo snahou vyprostit se z pout. Radka se už ani nesnažila ovládat řitní svěrač a tak další pšouky zahustily již tak těžký vzduch v mučírně.

Pak jsem začal zpracovávat Radčin zadek „masírovat pěkně odshora až po faldy, kde hýždě přecházejí v stehna. Silné rány dopadaly pěkně vedlo sebe, až na prdeli snad nebylo místa, kde by rákoska nedopadla. Radčin srdceryvný řev nestával a pokud zeslábl, stalo se tak proto, že její vyschlé hrdlo a hlasivky prostě nestíhali. Pečlivě jsem sledoval, jestli Radka nepozbyla vědomí, ale Radka stále patřičným způsobem reagovala na každý dopad rákosky.

Po třicáté ráně Radka natočila hlavu směrem ke mně a přes dopadající rány začala prosit: „Prosím ne…áááách…ne …už mě nech… nééé… éé… aúúúú… smiluj se“. Radka ze sebe zoufale vyrážela slova mezi jednotlivými dopady rákosky doufajíc v moji shovívavost. Já bych ji v této chvíli asi další mučení odpustil, ale jako úřední osoba jsem nemohl. Proto jsem ji, aniž bych byť na okamžik přerušil mrskání, odsekl: „Radko, neměla jsi se pelešit, teď musíš svůj trest unést konce.“

„Aáááiiich…. nééé!“ bědovala Radka pod dopadající rákoskou. Když na mučenou Raduščinu prdelku dopadla čtyřicátá rána, rozhodl jsem se, že přeci jenom udělám malou pauzu. Ačkoliv se Radka zdála být v překvapivě dobré kondici, přeci jenom jsem chtěl, aby si trochu vydechla, protože druhá část trestu pro ni bude ještě těší. Vzal jsem čistý hadřík, namočil do studené vody a jal se otřít pot z jejího čela a spánků. Radka měla oči přivřené, chvějící se rty rozpraskané, celé tělo se lesklo potem, ovšem dýchala docela klidně a držením těla jasně dávala najevo, že stále stojí pevně na nohách. Vzal jsem čistý hadřík, namočil do studené vody a jal se otřít pot z jejího čela a spánků.

„Děkuji ti“ zareagovala Radka na mou péči.

„Moc mi neděkuj, za chvíli tě zase budu nepříjemně trápit “ odpověděl jsem Radce.

Ještě chvíli jsem ještě Radce otíral obličej, ale pak jsem usoudil, že musím pokračovat, abych dobu, po kterou Radka vězí v poutech, zkrátil na nezbytné minimum. Znovu jsem vzal do ruky rákosku a stoupnul si do obvyklé pozice. Radka věděla, že stojím připraven s rákoskou v ruce, s napětím očekával chvíle, kdy další rána bolestivě potetuje její pozadí, jenže pořád nic. Já jsem se zatím díval na její již dost zbitou zadnici a usilovně přemýšlel, kam rozložit posledních deset ran. Došlo mi to téměř ihned, když jsem zrakem zavadil o rozhraní mezi hýždí a stehnem. Je to zejména na mladých ženských prdelkách takové rozkošné a přitom nesmírně citlivé místo. V duchu jsem si pomyslel: „Pět ran na pravo, pět na levo a rákosku bude mít Radka z krku.“

Jak jsem vymyslel, ihned jsem konal. První rána vedená v pravo dopadla naprosto přesně. Radka neartikulovaně zařvala a křečovitě sebou škubla, až to vypadalo, že se vytrhne z pout. Druhá rána dopadla na to samé místo a se stejným efektem. Po třetí ráně Raduška poprvé poklesla v kolenou a při čtvrté ráně si poprvé učůrla. Páté páté ráně začala Radka začala úpěnlivě prosit: „Už prosím néééé, jáá to nemůů…žu vydržet“…bez ohledu na její prosby se zaměřil na levou hýždi a rákoska se dál zakusovala do Radčina těla. Při posledním úderu rákosky se Radce podlomila obě kolena a vzápětí jsem mezi jejími stehny uviděl vytékat souvislý proud moči. Vzduch by se snad nechal krájet, tak jsem otevřel dveře na chodbu a šel zjistit stav Radčiny prdele. Těch padesát ran na predelce vytvořilo tak hustě položená jelita, že drtivá část zadečku hrála rudofialovými odstíny, jen semtam jakoby zázrakem zůstala nezasažená místečka. Vzal jsem jednu z konví se studenou vodou a celý obsah jsem na Radku pomalu vylil. Studená voda ji probrala z apatie, odstranila nejhorší nánosy potu z těla a částečně pláchla i tu kaluž moči mezi jejíma nohama.

Odešel jsem za dveře, abych si připravil metlu ze tří proutků, a když jsem se vracel, Radka stačila metlu zahlédnout. Musela asi dostat šílený strach, protože si začala dodávat odvahy dost vyzývavým způsobem.

„Tak tohle si teď na mě vezmeš“, prohodila, „i kdybys mi zadek rozšvihal na cáry, stejně bych to udělala znova.“ provokovala Radka

„Aby ses nemýlila, tohle zkrotilo už jiné dračice“, odvětil jsem.

„Mě nezkrotíš, ani kdybys mi žhavým železem pálil bradavky a podpaží“ dál provokovala Radka.

„Počkej za chvilku, budeš zase prosit o milost“ odseknul jsem. Věděl jsem, že to Radka řekla, je jen proto, že má hrozný strach a tímhle si dodává odvahy. Metla ze tří prutů sice nevypadá totiž zase až tak hrozivě, jenže její účinek na zejména pozadí zpracované předchozím mrskáním je téměř na hranici snesitelnosti, a Radce to zjevně došlo.

„Začínáme Radunko“ řekl jsem a začal Radku metlou energicky švihat. Zasahoval jsem rovnoměrně celý zadek a pozoroval jsem, jestli neuvidím krev coby příznak poranění kůže. Radka kříčela, naříkala a vzpínala se. Najednou ze sebe začala vyrážet slova nečekané a zoufalé zpovědi.

„Víš, proč…aááá jsem se s ní…ím mi…milovala?“ spíš zařvala než vyslovila svou otázku a aniž by čekala na mou odpověď, navzdory dopadajícím ranám pokračovala: „pro …aááá protože jsem…. aááá… proboha… vždycky po…auúúú… tobě toužila, ale tys …aááách mě neb…ral vážně. Mi… aáááá… néé… ááá milovala jsem se s ním, ale před…stavovala jsem si… aááááúúú… přitom tebe. Nikdy jsem si ale ne…ne…myslela, že mě na konec… aááách…už ne…zbičuješ. ÚÚ…Úž měěěě nech, jááá…se snad bo…bolestí zblázzzz…. ním.“

Radčina slova mě velice překvapila. Ani ve snu mě totiž nenapadlo, že Radka po mě toužila jako po milenci, naopak jsem měl pocit, že pokud bych dal Radce najevo jiný cit, než přátelství, skončilo by to blamáží. Nikdy jsem proto nesledoval její privátní pohlavní život a ani jsem se nijak nesnažil Radku vyvést z poměru, v jehož důsledku mi nakonec přišla pod metlu. Nepřestal jsem sice Radku intenzivně mrskat, ale najednou jsem si velice přál, aby jeji martyrium co nejrychleji skončilo a abych se mohl o Radku postarat jako ten nejmilosrdnější a nejobratnější ošetřovatel.

Radce zbývalo protrpět posledních pět úderů, když jí hlava poklesla bradičkou dolů, výkřiky bolesti i křečovité záškuby těla téměř ustaly a kolena se podlomila tak, že celou vahou zůstala viset v poutech. Pokud se stalo, že delikvent během exekuce tak jako nyní Radka, omdlel, pomocí čpavkové soli a konve s vodou jsem ho přivedl k vědomí a teprve potom jsem pokračoval v další proceduře, jenže já jsem už nechtěl Radku dál trápit a tak poslední rány metlou na její tělo dopadly v situaci, kdy milosrdné bezvědomí Radku ušetřilo zážitku z finální bolesti. Moc se mi ulevilo, když jsem napočítal poslední třicátou ránu.

Mučení skončilo, nyní jsem měl za povinnost delikventa ošetřovat do doby, než je schopen sám odejít což u lehkých trestů nebylo nic mimořádného, ale Radka na tom byla zjevně špatně. Strhané rysy poznamenaly její jemný a půvabný obličej, vlasy a celé tělo měla zmáčené potem, z očí nepřestaly stékat slzy bolesti. Celý povrch její zmučené zadnice téměř beze zbytku pokrývala silnější jelita od rákosky, která se hustě křížila s četnými stopami od metly, hýžďové svaly měla pořádně zhmožděné, bylo mi jasné, že jen s velkým sebezapřením bude schopna krátké chůze, a jiných činností, do kterých se svalstvo prdelky aktivně zapojuje, ani nemluvě. Nicméně jsem si nevšimnul jediného místa, kde by byla kůže poraněna do krve, ani na nástroji jsem stopy krve nenaleznul. To mě velice potěšilo, protože bolest od zhmoždění přejde, jelita zmizí a Radka bude mít zase zadeček jako miminko.

Než jsem mohl Radku vyprostit z pout, musel jsem ji probudit k plnému vědomí. Vzal jsem další konev a malým proudem vody jsem poléval její šíji, pak záda a prdelku a nakonec i hlavu. Studená voda Radku postupně vracela k vědomí a navíc příjemně chladila. Když jsem ji ještě začal šimrat v podpaží a jemně hladit na prsních bradavkách, zvedla hlavu a otevřela oči. Jen mě uviděla začala prosit: „Už mě přestaň bít, protože já tě budu ve všem poslouchat a taky tě mám ráda, jen mě už přestaň mučit“.

„Radko“, oslovil jsem ji co nejpřívětivěji, „přetrpěla jsi svůj trest, byla jsi statečná, jen bych byl moc nerad, kdybych tě měl znovu takhle trestat. Ani nevíš, jak to je pro mě těžké.“ A pokračoval jsem: „teď tě budu ošetřovat tak dlouho, dokud ti poslední stopa nezmizí z kůže. Jen mě prosím tě ve vlastním zájmu poslouchej“

„Jak dlouho bude trvat, než se s toho všeho vzpamatuju?“ ptala se dál Radka s obavami v hlase.

„Po týdnu budeš bez větších problémů chodit“ začal jsem, „po čtrnácti dnech se už budeš schopná milovat“ pokračoval jsem v odpovědi „po třech týdnech už nebudeš pociťovat žádný pozůstatek bolesti a zhruba za měsíc z povrchu tvé prdelky zmizí poslední připomínka na dnešní zážitek.“

„Fakt?“ opáčila nevěřícně Radka

„Kůži na zadku nemáš prakticky poraněnou“ odpověděl jsem

„Já měla dojem, že jsi mi zadek roztrhal na cáry“….řekla.

„Budeš v naprostém pořádku, teď tě ale odvážu, buď opatrná, aby ses mi tady nesložila, zadek tě bude při každém pohybu hodně bolet.“ Odvětil jsem.

Nejdřív jsem Radce odvázal obě nohy.

„Dej opatrně nohy k sobě“ jemně jsem přikázal.

Radka se snažila okamžitě mi vyhovět, ale obě nohy ztuhlé stáním v nuceném rozkročení na špičkách i bolavá zadnice způsobily, že jen zasténala, ale pořád stála ve stejné pozici.

„Počkej, pomůžu ti, “ řekl jsem. Kleknul jsem si, vzal jemně uchopil obě nožky za kotníky a opatrně je dal k sobě. Ve stoji zpatném se Radce hodně ulevilo, poněvadž zase mohla došlápnout na celá chodidla.

„Raduško, jak se cítíš? Dokážeš stát?“ zeptal jsem se.

„Ano, můžu, ale zadek mám jak v ohni.“ odpověděla mi stručně.

„Teďka odsunu kozu, popojdeš trošku dopředu a pouta na rukách tě přestanou napínat.“ Kdyby si při tom trpěla bolestí, řekni mi to, půjdeme na to jinak“ instruoval jsem dále.

„Dobře“ přikývla na to Radka.

Odsunul jsem kozu a díval se, jak Raduška opatrnými krůčky odcupitala o pár palců dopředu. Jak napnutí pout povolilo, Radka přenesla svou plnou váhu na obě nohy. V zadečku ji zabolelo, protože zasténala a trochu zavrávorala. Ihned jsem přiskočil, abych ji zachytil dřív, než by se ji nohy podlomili, ale ona jen šeptla: „Neboj, tohle už zvládnu, buď tak hodný, už mi konečně sundej pouta z rukou“

Aniž bych Radce odpověděl, začal jsem pomocí kladkostroje spouštět k podlaze. Radka nechala své unavené paže klesat i s pouty. Když se obě pouta nacházela asi ve výšce jejího pasu, vyprostil jsem obě zápěstí.

Radka stálá uprostřed mučírny jako omámená. Přistoupil jsem k ní, naše pohledy se protnuly, už jsem to nevydržel, nejdřív jsem ji vzal kolem ramen a pak ji k sobě opatrně přivinul. Radka se ke mně natiskla celým tělem a hlavu opřela o moje rameno. V tomto okamžiku jsem ji políbil do vlasů. Stáli jsme takhle několik minut. Stáli bychom asi dost dlouho, jenže jsem musel vykonat závěrečnou proceduru, která spočíval v tom, že určený soudní úředník přišel coby oficiální osoba zkontrolovat vykonání rozsudku a podat soudu zprávu. Prakticky to vypadalo tak, že úředník provedl zběžnou tělesnou prohlídku, aby mohl dosvědčit, že odsouzený dostal svůj trest. Pokud byla delikventka mladá a půvabná, představovalo to pro mnohé úředníky příjemnou povinnost.

„Radunko“, začal jsem, abych ji na to připravil, „za chviličku přijde úředník, aby oficiálně potvrdil vykonání trestu, koukne se na tvou prdelku a půjde.

„Proboha, proč tohle? To mě radši ještě zbičuj! Hambou se propadnu.“ zabědovala Radka.

„Raduško, musí to být.“ odpověděl jsem. Věděl jsem, že se Radka hrozně stydí. Až doteď a svou nahotu vystavovala jen přede mnou a jak se mi zdálo, dost rychle jí mé pohledy přestaly vadit. Ale přestava, že ji bude očumovat nějaký jiný chlap, Radku silně stresovala. Plně jsem chápal její pocity a během mžiku jsem nalezl řešení, které, jak jsem doufal, alespoň částečně zmírní Radčiny obavy.

„Radko“ začal jsem vysvětlovat: „přinesu ti košilku, bude ti tak pod zadek, až přijde ten člověk, budeš ji mít na sobě, kromě tvých krásných štíhlých nohou nic neuvidí, pak se k němu otočíš zády a na požádání si košilku vyhrneš tak, že ukážeš jenom svou prdelku. Když ještě k tomu budeš sténat a tichounce naříkat, ten člověk tě nebude dlouho trápit. Počkej tu, dojdu pro tu košilku.“

Během několika okamžiků jsem byl zpět. Když jsem opět vstoupil Radka sebou škubla.

„Radko, už se ničeho neboj“ připomněl jsem jí důrazně, „už je to za tebou. Na, obleč si to“.

Podal jsem jí košilku, Radka si ji ihned oblékla a nervózně si dopínala knoflíčky. Počkal jsem, až se Radka dooblékne. Košilka jí náramně slušela. Spodní lem končil těsně pod zadečkem a hroty ňader se ostře rýsovaly pod jemným pláténkem, kterým navíc temně prosvítaly dvorce prsních bradavek a o něco níže tajemná čerň klína. Raduška připomínala sladký bonbónek čekající na své rozbalení. Ale i tenhle kousek oděvu Radku uklidnil, takže se otočila zády ke dveřím a už docela klidně řekla : „Jsem připravena, ať přijde.“

Soudní vykonavatel, čekal ve vedlejší místnosti, proto stačilo otevřít dveře na chodbu zavolat.

Brzy jsme uslyšely kroky a hned na to do místnosti vstoupil asi padesátiletý komisně se tvářící muž. Podle zvyklosti jsem podal hlášení: „Pane soudní vykonavateli, právě jsem ukončil vykonání tělesného trestu ve výši 50ran rákoskou a 30 ran metlou na odsouzené Radce V…ové, věk 25 let, svobodné. Potvrďte platnost exekuce.“ jen jsem doufal, že nebude na Radku dlouho civět.

Na to jsem uchopil spodní lem košilky a obnažil Radčinu prdelku. Radka jako na povel začala jemně sténat a svěsila svou krásnou hlavinku. Jak pan soudní vykonavatel spatřil Radčinu zadnici zbrázděnou fialovo rudými pruhy, z jeho komisní tváře zmizel komisní výraz. Překvapeně hvízdl a hlasem, kterým evidentně vyjadřoval soucit s delikventkou se zeptal: Mistře, nepřehnal jste to? Vždyť jste tu mladou dámu zmrzačil!!!!!

„Pane, delikventka byla pravomocně odsouzena, výše trestu není moje záležitost, ale buďte ujištěn, že trestání provádím tak, abych delikventy nemrzačil“ odpověděl jsem mu.

„To doufám“ odsekl mi a kvapně se začal dekovat.

„Tak Radko, pojď“, řekl jsem jí, když chlápek zmizel. Radka pomalými kroky kráčela ke dveřím. Když ale vyšla na chodbu, opatrně jsem ji vzal do náruče a odnesl k sobě.