Povídka „Helena II.“

Tato povídka je pokračováním povídky Helena.

Helena neměla vůbec žádnou představu, jak dlouho už je na samotce, zmučené tělo ji už přestávalo bolet. Jídlo, které dostávala se nedalo jíst, poprvé ho vyzvracela, pak se sice donutila udržet ho v sobě, ale dostala průjem, skutečně se tedy najedla až třetí den izolace. S jinými věcmi, to nebylo lepší. Matrace neskutečně páchla a malá latrýnka byla brzy plná a začala přetékat. Helena byla natolik zničená, že už se ani nesnažila vstát a dojít si k ní, takže nakonec jen ležela ve svých výkalech. Po pár dnech si ale uvědomila, jakou radost by asi mel vyšetřovatel z pohledu na její rezignaci. Sebrala všechny síly, nohama trochu poklidila podlahu a začla cvičit jógu, kterou se kdysi naučila. Když pak, po několika dalších dnech, otevřeli dveře, cítila se už mnohem lip. Nejprve jí dozorce dal kýbl s lopatkou na úklid a pak se objevil vyšetřovatel, který si chtěl vychutnat Helenino ponížení, uviděl však jen špinavou, ale hrdou a nezlomenou ženu, která mu místo očekávaného přiznání jen plivla do tváře. „To si odskáčeš mrcho, dám ti tak, že budeš proklínat svou matku, za to že tě zrodila“, zařval vyšetřevatel. Dozorce okamžitě vytáhl elektrický obušek a dal jí pořádnou ránu do břicha. Pak Helenu odtáhl do sprchy, kde ji prudkým proudem ledové vody z hadice umyl.

„Tvé dnešní chování bylo neomluvitelné“ řekl vyšetřovatel hned, jakmile se Helena octla v mučírně. „Proto je naše dnešní setkání výchovné, ptát se nebudu na nic, proto dostaneš roubík, aby jsi mě neobtěžovala křikem“. Na jeho pokyn vzal jeden z dozorců velký kožený roubík a snažil se jí ho dát do pusy. Helena však vzdorovala a odmítala otevřít pusu. Vyšetřovatel se jen smál a dozorce zatlačil na Heleniny lícní kosti, aby dostal roubík kam patří.

„Tohle tě odnaučíme, neboj. Bude to možná nepříjemné, ale jednou nám budeš za naši námahu děkovat“ zaculil se ironicky vyšetřovatel. Pak na stůl položil pár střevíčku na hodně vysokém podpatku, z nichž čouhaly nějaké dráty. Helena si je musela obout. Normálně by měla radost že si může dát boty, ale tyhle byly minimálně o číslo menší a jejich studená kovová podrážka studila na chodidlech . Podpatek byl tak vysoký, že sotva držela rovnováhu. „Teď se chyť řetězu“přikázal jí vyšetřovatel a ukázal na, ze stropu visící, řetěz. „Budeš chodit po žlutém kruhu, jestliže se zastavíš, nebo upadneš, budeš velmi přísně potrestána“.Helena začala pomalu cupitat po místnosti. První dvě kola jí dala hodně zabrat, při třetím si už osvojila základy držení rovnováhy, na tak vysokých podpatcích, každý krok však pro ni byl čím dál tím větším utrpením. Prsty skroucené v úzkých špičkách bot neskutečně boleli. Při čtvrtém kole ji, k velkému zděšení konečně došlo, k čemu jsou dráty, a proč mají její nové boty kovovou podrážku. Elektrošoky byly napřed jen slabé a Helena cítila jen nepříjemné vrnění, po dalším kolečku však začal vyšetřovatel přidávat proud a bolest šířící se z nohou do celého těla se začala stávat nesnesitelnou. Každý další krok znamenal zároveň zvýšení proudu i Helenina utrpení, zase se pomočila. Snažila se držet řetězu a pokračovat v chůzi, ale chodidla zmučené a popálené elektrodou už vypověděly službu. Při dalším šoku už ruce neudrželi řetěz a bezmocné, týrané dívčí tělo sebou pláclo o zem. Vyšetřovatel okamžitě přerušil proud, vzal do ruky bičík a stoupl si nad Helenu, kterou začal bezohledně mlátit a nutil jí postavit se. Tu však nedonutily k pohybu rány dopadající rovnoměrně na celé její tělo. Nakonec vzdal vyšetřovatel svou snahu a poručil svému pomocníkovy, aby spoutal Heleniny ruce za zády a takto spoutanou jí dal zavěsit na hák a sundal jí pekelné boty.

„Teď si chvíli odpočineš,a abys neřekla, že si tu neužiješ žádnou kulturu,tak ti pustíme menší video“. Přitom pokynul dozorci,který prudce zatáhl za lano a vyzvedl tak Helenino tělo do výše tak, že se země dotýkala jen konečky prsů na nohou. Na obě bradavky jí pak připl svorky, na které pověsil těžká závaží neskutečně natahující její krásné prsa. Mimoděk jí vyhrkli slzy, ale největší šok měl teprve přijít. „Teď ti pustíme nádherné video, musíš sice omluvit jeho kvalitu, je totiž točeno skrytou kamerou,ale jistě se při něm pobavíš“ řekl vyšetřovatel a dal pokyn svému pomocníkovi, který před Helenu přitáhli menší stolek s televizí a videem. Přivolal hrubého a na první pohled bezcitného a zvrhlého chlapíka, jemuž poručil dohlížet na vězenkyni, pustil televizi a i se svými druhy odešel z místnosti. To co Helena uviděla, ji šokovalo. Na pásce byly zaznamenány její důvěrné schůzky z přítelem, všechny jejich vzájemné něžnosti i divoké milování. Dozorce, to ani slůvkem nekomentoval, jen se na ni zvrhle díval a pohrával si z rákoskou, kterou jí, čas od času, když se snažila uhnout pohledem od obrazovky, praštil po napjatých prsou. To však nebylo vše, stoupl si za visící Helenu, nevybíravě jí roztáhl nohy a bez jediného slova, zato však z odporným hekáním ji znásilnil do prdele. Helena anální sex ještě nezkoušela a takhle si svůj debut určitě nepředstavovala. Jakmile ucítila odporný penis dozorcův, zachtělo se jí zvracet, ale roubík jí to neumožnil, zakousla se do něj tedy vší silou a jen se modlila, ať se to prase za jejími zády co nejrychleji udělá, a dá jí pokoj. Dozorce s ní ale asi nebyl spokojen, protože hned po posledním nechutném přírazu vzal řemen a byl jím Heleninu prdelku i záda tak dlouho, až ztratila vědomí. Probral ji až ledová proud ledové vody z hadice, kterým ji vyšetřovatel, se zjevnou radostí kropil. Pak nechal odepnout její ruce a Helena se bezvládně sesula na zem. Spoutanou, jen bez napínacích závaží na prsou, ji odvlekli do vedlejší, vykachlíkované místnosti, kde ji na chvíli sundali roubík. Helena začla okamžitě zvracet řídkou vodičku, jakmile skončila, narval jí dozorce roubík spět do pusy a položil ji na gynekologické křeslo. „Tak teď pro tebe máme takový malý úkol“, řekl vyšetřovatel a pokynul dozorci, ať jí strčí do prdele gumovou hadici, „napustíme do tebe několik litrů teplé vody, a když je pak pět minut udržíš v sobě, tak to pro dnešek ukončíme, ale když ne, tak tě čeká pořádný výprask a stěhování do nejhorší díry“. Jakmile skončil proslov, začali Helenu pumpovat. Myslela si, že to nevydrží, střeva se plnila a bolest v břichu byla nesnesitelná. Jakmile skončily, přikázali jí postavit se do pozoru. Helena, šílící bolestí k sobě tiskla stehna a snažila se vodu v sobě udržet. Dostala však příkaz projít se po místnosti, když ho nechtěla splnit, dostala okamžitě ránu elektrickým obuškem po prsou a hned po ní další, která jí donutila k pohybu. Už po pár krocích to nemohla vydržet, třásla se a tělo, i když se sebevíc snažila, nemohlo už vodu udržet. Hnusná hnědá tekutina jí začala stékat po stehnech a rozlévala se po podlaze. Vyšetřovatel to jen pobaveně pozoroval a když se Helena úplně vyprázdnila, tak ji dal roztáhnout nohy rozporkou a pověsit ji za ně do vzduchu. Pak se z malým bičíkem pobaveně pustil do jejích genitálií. Bolest byla nesnesitelné, krev se jí hromadila v hlavě a zas se jí zachtělo zvracet. Jakmile skončil z bitím, zasunul jí hluboko do kundičky rozevírací trn a začal přitahovat šroub. V ten moment pocítila Helena novou, ještě silnější bolest. Trn sám o sobě byl dost velký a dozorci se ho takřka nepodařilo zasunout, ale teď se začal rozvírat a způsobovat své majitelce neskutečnou bolest. „Za chvíli bude moct šukat ze slonem“ prohodil dozorce k vyšetřovateli, „takovou rozkoš jí snad nedopřejemě“ opáčil úsměšně vyšetřovatel a podíval se na hodinky. „Už je docela pozdě chlapi, necháme ji ještě pár minut vyset a pak ji šoupněte do nejhorší díry, ať si taky oddychne a já už jdu, mám mít rande, tak ať se předtím trochu upravým“, řek bez jediného pohledu k visící Heleně odešel. Jen minutku poté vyndal dozorce roubík z Heleniných úst, vytáhl jí výš tak, aby její hlavu měl ve výšce svého přirození, rozepl si kalhoty a z rákoskou v ruce donutil Helenu k vykouření. Ještě nikdy jí žádný penis nepřipadal tak odporný, chtěla doň kousnou, ale nenašla dost sil, a tak se poslušně dávila dozorcovým spermatem, jakmile se udělal, vystřídal ho mladší kolega, kterému to trvalo o poznání dél, a který narval svůj žalud hluboko do Helenina krku. Když byly oby hotoví, nešetrně spustili její tělo na podlahu a starší z dozorců ji donutil, aby mu olízala podrážku. Pak už je to přestalo bavit, evidentně se už těšili domu, a tak Helenu zbavili trnu i pout a odvedly ji do nejspodnějšího patra věznice, pravého pekla. Tam ji nasadili tak těsná pouta, že nemohla dosáhnout rukama k ústům a její chůze připomínala spíš poskakování. Vrcholem všeho byl kovový, nepohodlný pás cudnosti, kterým se pojišťovala možnost, že si budou chtít ženy na dírách udělat dobře. Takto připravenou Helenu odvlekli k malinkatým dvířkům ústícím do kopky bez záchodu i matrace, jejíž velikost neumožňovala, aby si v ní vězenkyně lehla, nebo stoupla. Jakmile se za ní zabouchli dveře, octla se Helena v naprosté tmě, vlhké studené cely.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Odeslat hodnocení

Průměrné hodnocení 3.2 / 5. Počet hlasů: 13

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.