Povídka „Skvělá výuka“

27. října 1996. Drahý deníčku,

všechno to bylo tak neobvyklé, že ani nevím, jak o tom psát. Něco podobného jsem vůbec neočekávala. Ačkoli jsem už 18letá, o životě toho samozřejmě moc nevím. Ostatně, co by se taky dalo čekat od holky, která jen pořád chodí do katolické školy a nikam jinam nesmí?! Proto máma s tátou rozhodli; že nejlepší pro mě budou soukromé lekce, při nichž se naučím všechno o sexu a věcech s tím souvisejících. Až do dneška jsem vůbec netušila, co to může znamenat, jediné, co jsem chápala, byl fakt, že mi to nechtějí vysvětlovat oni sami, to je u nich koneckonců normální, nikdy se mnou nechtějí nic dělat, maximálně se modlit, to by jim šlo. Jenom mi řekli, že oni nejsou pro takové věci ti praví, jak řekl táta, povolaní. Proto mě dnes poprvé poslali za panem Robbinsem, soukromým učitelem, který je na tyhle věci prý skutečným expertem. Jak jsem pochopila a jak mi ostatně i dnes on sám řekl, slíbil jim, že mě naučí úplně všechno, co kdy budu potřebovat vědět.

Naštěstí bydlí ve stejné ulici jako my, takže to nemám daleko. Však víš, že chodit pěšky není zrovna moje hobby. Ale teď už k tomu, co se tam dnes vlastně dělo. Musím uznat, že hned první lekce byla zatraceně, kdyby to četla máma, tak jí vstanou vlasy hrůzou, zajímavá. Pan Robbins mi bez okolků ochotně a do nejmenších podrobností vysvětlil, jak to mezi muži a ženami obvykle chodí. Jasně že jsme taky mluvili o tom, jak se dělají děti, o tom jsem už ledacos slyšela předtím, a tak podobně. Zpočátku se mi zdálo, že pan Robbins je opravdu velmi příjemný a hodný, skoro jako nějaký starší bratr nebo tak. Jenže potom začal mluvit o pravidlech. Najednou jsem si připadala jako zpátky v naší škole. Samá pravidla, zákazy, pravidla, zákazy… pořád to samé dokola. Jenže pravidla u pana Robbinse jsou trochu jiná, docela divná, když na to tak myslím. Důležité pravidlo je vlastně jen jedno jediné, musím prostě kdykoli a kdekoli udělat všechno, co mi pan Robbins řekne. Moc se mi to nezdálo, ale co jsem mohla dělat jiného, než poslušně souhlasit? Máma s tátou by mi dali co proto, kdybych se nechovala slušně a podle jejich představ. Když jsme si tedy ujasnili první základní pravidlo, přišla další, sice méné důležitá, ale ještě mnohem podivnější a navíc se jimi samozřejmě musím bezpodmínečně řídit. Za druhé mi pan Robbins úplně klidně oznámil, že s okamžitou platností budu při výuce vždy zcela nahá, pročež musím velice pečlivě dbát na svou osobní hygienu a být pokaždé naprosto dokonale čistá a voňavá. Jasně že jsem na něj vykulila oči, ale to bylo taky tak všechno, co jsem mohla dělat. A pak přišlo pravidlo, které jsem z naší školy opravdu velmi důvěrně znala. Pan Robbins mi oznámil, že pokud se snad někdy náhodou nebudu naprosto přesně řídit jeho instrukcemi, tak dostanu výchovný výprask.

Jakmile mi vysvětlil všechna pravidla, bylo jich ještě mnoho, ale už né tak důležitá jako první tři, řekl, že teď si v praxi vyzkoušíme první věci, které lidé při sexu dělají. Jak jsem se vzápětí dozvěděla, jedná se o líbání a objímání. Pan Robbins mi všechno ihned ochotně předvedl. Zjistila jsem, jak se lidé opravdu líbají, ne takové ty pusinky co jsme si s holkama dávaly ve škole, ale skutečné polibky, dlouhé a vášnivé. Docela se mi to zamlouvalo, hlavně takzvané francouzské líbání, jak tomu pan Robbins říkal, kdy jsme si strkali jazyky navzájem do úst. Potom už byl konec. Dala jsem mu jen šek od našich a on mě poslal domů. Byla jsem trochu zklamaná, že jsme nepokračovali.

29. ríjna 1996. Drahý deníčku,

dnešní, druhá lekce byla zpočátku docela děsivá, ale nakonec to všechno bylo v pohodě. Vlastně to asi byla moje chyba. Byla jsem hrozně nervózní, když jsem věděla, že dnes budu muset být při vyučování nahá. Nedokázala jsem si představit, že někdo cizí uvidí mé vyspělé tělo, a tak když mi pan Robbins opakovaně poručil, abych si odložila, jen jsem tam stála a vystrašeně se na něj dívala. Prostě jsem se vůbec nemohla pohnout, nemohla jsem nic udělat, jen jsem tam stála, jako bych na místě přimrzla. “Pojď, sem, hned teď! A odlož si šaty!” řekl pan Robbins minimálně popáté. Ale já jsem se stále nedokázala pohnout. Vlastně jednu věc jsem dělala pořád, ovšem to po mně nechtěl. S červenými tvářemi jsem si ruce složené za zády nérvózně mnula jednu o druhou. Přitom jsem jasně cítila, jak se potím. Pan Robbins se ze svého místo v křesle vyřítil v ten nejnečekanější okamžik. Byl tak rychlý, že jsem se vzpamatovala až v momentu, kdy jsem byla přehnutá přes jeho špičaté koleno. “Podívej se, holčičko, můj čas při vyučování je příliš vzácný na to, než abych ho ztrácel tvou neposlušností,” říkal kupodivu naprosto klidně, zatímco mě holou rukou plácal přes zadnici. Zatím jsem na sobě ještě měla džíny a jeho rány navíc nebyly příliš silné, takže to ani moc nebolelo. Ale pociťovala jsem obvyklé ponížení. Byla jsem rudá jako rak. Pomalu mě postavil zpět na nohy, dlouze se na mě zadíval a prohlásil: “Tenhle výprask dokončím na tvou holou zadnici. A teď si koukej konečně svléknout oblečení!” Rozhodně jsem neměla v úmyslu ještě více ho rozzlobit, ale i přesto jsem na chví1i zaváhala. Copak to opravdu musím dělat? Zaregistrovala jsem jeho chladný pohled a uvědomila jsem si, že určitě ano. Zvolna jsem se začala svlékat, přičemž jsem přemítala o tom, co to asi v praxi bude znamenat, že má v plánu dokončit výprask na mou holou zadnici. Výprasků jsem pochopitelně za svůj život, hlavně ve škole, dostala více než dost, ale téměř vždy jsem na sobě měla alespoň spodní prádlo. Na holou jsem naposledy dostala už někdy hrozně dávno, to mi mohlo být tak deset, nanejvýš dvanáct. A teď bych najednou měla dostat zase? Svlékala jsem se docela rychle, alespoň na to, jak jsem byla rozrušená. Přitom jsem si samozřejmě klasicky zapomněla sundat nejdříve střevíce, takže jsem tam seděla na podlaze, kalhoty jsem měla zaklesnuté kolem kotníků, kalhotky jsem zase pro změnu měla zamotané kolem kolen a marně jsem se obojí snažila ze sebe jakkoli stáhnout. Pěkně jsem to zmotala jen co je pravda. Zčervenala jsem ještě více, pokud to vůbec bylo možné, ale mně to tak připadalo, a všechno jsem začala dělat znovu, abych konečně splnila příkaz pana Robbinse.

Posléze se mi to přece jen nějakým nevysvětlitelným způsobem podařilo a já jsem před ním stála kompletně nahá. Marně jsem se snažila svou nahotu alespoň částečně zakrýt rukama. Cítila jsem, že se mi půlky zadnice, lehce zarudlé po první části výprasku, křečovitě stahují k sobě v předtuše nadcházející bolesti. Pan Robbins mě tam dlouhou chvíli nechal, jen tak stát a zkoumavě si mě prohlížel. Potom mě najednou zase popadnul a přehnul si mě přes koleno. Ucítila jsem, jak mi jednu svou ruku položil na zadnici a na krátký okamžik mi to bylo nějakým podivným způsobem příjemné. Ovšem pouze do té doby, než pan Robbins opět promluvil. “Doufám, že to pro tebe bude dostatečné poučení pro přiští lekce,” řekl. “Při všech dalších našich setkáních budeš nahá ještě dříve, než tě o to požádám, jasné?!” Nestihla jsem mu ani odpovědět. Jeho ruka opustila mou vyšpulenou prdelku, ovšem pouze proto, aby na ni o vteřinu později vší silou z výše dopadla. Napoprvé mě zasáhnul na levou půlku zadnice a nebolelo to zase tolik, jak jsem očekávala. Jenže to byl teprve úplný začátek. 0 další sekundu později mě stejně bezohledně trefil na pravou půlku zadku. A pak už to šlo jako na drátkách. Pan Robbins mě střídavě bil na obě půlky zadnice, přičemž jeho zásobárna fyzických sil se zdála být nevyčerpatelnou. Ani na kratičký moment nepolevil ve svém úsilí. Prdelka mě začala pálit velmi brzy, vlastně téměř okamžitě, zhruba po třetím, čtvrtém úderu. Po první desítce ran jsem si už v duchu říkala, že tohle určitě nevydržím. Pan Robbins byl podstatně přísnější a nemilosrdnější než kterákoli z učitelek ve škole. Ačkoli jsem byla na výprasky skutečně zvyklá, rychle jsem začínala nabírat k pláči. Právě když se mi po tvářích počaly koulet slzy a mé steny přešly ve výkřiky bolesti, pan Robbins přestal. Okamžitě jsem si s úlevou vydechla, jenže to jsem se pořádně spletla. To nebyl konec, pan Robbins se pouze koncentroval na pokračování výprasku. Připadalo mi, že výprask trvá již celé hodiny, i když ve skutečnosti se samozřejmě jednalo sotva o minuty. Když se do toho pan Robbins znovu pustil, zaměřil se při bití pouze na levou půlku mé ubohé zadničky. Brzy se mi zdálo, že mě tluče ještě tvrději a bezohledněji, ale to bylo zřejmě pouze tím, že se nyní trefoval takřka dokonale přesně na jedno a to samé místo. Teď už jsem brečela a řvala jako nikdy předtím. Instinktivně jsem se pokoušela vymanit z jeho sevření, avšak to ho jen ještě více popuzovalo, takže přidával na intenzitě jednotlivých ran. Když konečně přestal, nevnímala jsem vůbec žádnou úlevu. Moc dobře jsem si uvědomovala, že na řadu ještě přijde druhá polovina mého rozpáleného zadku. A samozřejmě jsem se nemýlila! Páni, takový výprask jsem ještě nikdy v životě nedostala! I nejhorší výprasky ve škole byly proti tomu procházkou růžovým sadem. Že je opravdu konec, to jsem si zpočátku ani neuvědomila. Přestal mě sice bít, ale já jsem stále předpokládala, že se ještě dostaví nějaké pokračování. Tentokrát jsem se naštěstí pletla. Pan Robbins mě pomalu postavil na nohy, které se mi viditelně chvěly. Ztěžka, přerývaně jsem oddechovala a zvolna jsem si utírala slzy. Prdel mě pálila jako čert, ale to ho ani v nejmenším nezajímalo. Choval se, jako by se vůbec nic neobvyklého nestalo. Klidně mě uchopil za ruku a odvedl mě do vedlejší místnosti, kde mi hodlal vysvětlit další lekce týkající se sexuality. Snažila jsem se soustředit ze všech sil, ale zpočátku mi to moc nešlo. Bolest byla příliš silná, než abych ji mohla jen tak ignorovat. Ale na to se mě přirozeně nikdo neptal.

“Myslím, že dnes začneme tím, že si povíme něco o tom jak žena musí správně sexuálně uspokojit muže,” prohlásil pan Robbins zvýšeným hlasem aby upoutal mou pozornost, kterou jsem ještě stále očividně věnovala vlastní zadnici. Rychle jsem na něj vyplašeně pohlédla. Další výprask bych asi už nepřežila. “Já samozřejmě budu tím mužem, na kterém si budeš všechno v praxi nacvičovat,” pokračoval pan Robbins nezměněným hlasem, ale já jsem si všimla, jak se mu v očích blýská. “Dnes budeme tedy diskutovat a praktikovat důležitou dovednost, jak muže správně vyhonit, nejlépe až k samotnému vyvrcholení.” Ihned poté mi začal vysvětlovat a popisovat celou dotyčnou proceduru, přičemž s evidentním potěšením zacházel až do těch nejmenších podrobností. Měla jsem určité potíže s nasloucháním a především s vnímáním toho, co říká, jelikož zadnice mě pochopitelně i nadále strašně bolela. Pan Robbins mě navíc přinutil posadit se do velkého proutěného křesla, jehož hrubý povrch mi přirozeně ani trochu nevyhovoval. To bylo ostatně jistě záměrem pana Robbinse, který mé utrpení určitě registroval a v duchu se jím kochal. Naoko se ovšem tvářil mimořádně příjemně a široce se na mě usmíval. Beze spěchu mi objasňoval veškerá důležitá fakta ohledně toho, jak penis správně uchopit, jak jej masírovat a třít, jak stahovat předkožku, jak dráždit v okolí uzdičky a tak podobně. Na závěr se ještě zmínil o varlatech a o tom, jak je stimulovat takovým způsobem, aby to dotyčného muže nebolelo. Myslela jsem si, že už skončil, ale on pouze učinil významnou pauzu, po které následovalo vyprávění o tom, co se stane, když muž dosáhne vyvrcholení. Musím uznat, že ačkoli jsem až dosud vnímala díky bolesti stěží každé druhé slovo, tohle mě opravdu zaujalo. Ještě nikdy předtím jsem samozřejmě neviděla na vlastní oči muže ejakulovat, ale podle jeho popisu to vypadalo, že se při tom dějí opravdu mimořádně zajímavé věci. Už jsem se nemohla dočkat, až se budu koukat, jak ze ztopořeného mužského údu stříká husté sperma.

Jakmile mi podrobně vysvětlil všechno, co bylo potřeba, pan Robbins vstal a prohlásil, že je nejvyšší čas na trénink v praxi, prý jsme ho už tak dost promarnili zbytečným výpraskem. Mlčky jsem ho následovala do obývacího pokoje, kde se můj učitel ihned začal a svlékat. Nezbavil se ani poloviny svého oblečení, když toho najednou nechal a řekl: “Měla by ses také naučit, jak rychle a obratně svléknout svého milence. Takže pojď sem a dokonči, co jsem začal.” Sundat mu košili a ponožky, to pro mě nebyl žádný problém. Zvládla jsem to na jedničku, stejně jako následné dlouhé líbání a objímání, které jsem musela provádět, zatímco jsem usilovně pracovala na rozepínání jeho zipu. Svléknout mu při tom kalhoty, to už bylo o poznání složitější, ale nakonec jsem to dokázala. Na závěr jsem jej ještě zbavila spodního prádla a pak už jsem jen překvapeně zírala mezi jeho nohy. Páni, ten ho teda měl! Samozřejmě jsem, a nejen od pana Robbinse, věděla, že muži mají pěkně velké penisy ale ten jeho překonal veškerá má očekávání. Připadal mi opravdu ohromný. Perfektně mu stál a očividně byl tvrdý jako žulový sloup. Koule mu naopak těžce visely dolů a člověk by při prvním pohledu na ně řekl, že váží nejméně tunu. Bohužel jsem na celé jeho přirození neviděla zase tak dobře, protože pan Robbins byl tam dole také pořádně chlupatý. Neměla jsem ovšem příliš času, abych o tom nějak zvlášť přemýšlela, protože důležitá praktická výuka ihned začala. Pan Robbins se zvolna usadil na měkkou pohovku, uchopil mě za ruku a beze spěchu ji přitáhl do svého rozkroku. Jakmile jsem se dotkla jeho penisu, okamžitě se mě zmocnilo neobvyklé vzrušení. Chvíli jsem po jeho ohonu jen tak bezcílně přejížděla sem a tam, přičemž jsem se instinktivně snažila pana Robbinse dráždit a hrát si s jeho ocasem. Ačkoli jsem se domnívala, že to určitě nedělám správně, vypadalo to, že se to mému učiteli zamlouvá a že si to vskutku užívá. Po chvíli jsem se ho naivně zeptala, jestli už z něj bude brzy vycházet sperma, na které jsem byla skutečně zvědavá. Pan Robbins s úsměvem odvětil, že se to jistě stane, pokud mu k tomu ovšem náležitě dopomůžu. Vzápětí mě uchopil za ruku a začal s ní po svém údu pohybovat rychle nahoru a zase dolů. Průběžně mé pohyby upravoval tak, abych mu přinášela co největší potěšení. Chvíli jsem musela rukou zběsile kmitat sem a tam, občas ho zase jen tak hladit a jemně dráždit. Ačkoli jsem si říkala, že takhle je sex docela jednoduchý, brzy mě začala ruka citelně bolet. Naštěstí o pár vteřin později se pan Robbins celý napjal jako struna a já jsem si s udiveným výrazem všimla, že jeho varlata se jakoby zvětšila a současně stáhla k sobě a více nahoru. Vzápětí pan Robbins mou končetinu pustil, zatímco jeho ohon se viditelně chvěl. “Teď nepřestávej,” zasténal můj učitel ochraptělým hlasem a já ho samozřejmě poslechla. Sama jsem usilovně pokračovala v obdělávání jeho penisu, až pan Robbins náhle dosáhnul vyvrcholení. Z vrcholku jeho žaludu začala vycházet zvláštní lepkavá a hustá bílá břečka, která vystřikovala postupně a v poměrně velkých chuchvalcích, určitě se to nedalo označovat jako kapky. Jeho semeno zpočátku opravdu stékalo po jeho ztopořeném penisu, ale později se již jen tlačilo ven a setrvávalo na místě. Měla jsem ho plnou ruku a pomyšlení, že mám na své pokožce jeho sperma, mě mimořádně vzrušovalo. Něco podobného jsem nikdy předtím necítila. Jakmile z jeho penisu vytekla i ta nejposlednější kapička semene, pan Robbins mě znovu uchopil za ruku a poručil mi, abych toho konečně nechala.

Musím se ti přiznat, deníčku, že se mi opravdu líbilo, cítit jeho sperma na svém těle, ale zároveň jsem vnímala, že mi všude naskakuje husí kůže. Nemohla jsem si pomoci. Na jednu stranu se mi hrozne zamlouvalo, jak semeno stříkalo z jeho ohonu ven a jak dopadalo na mou pokožku, ale na straně druhé mi bylo, zvláště když začalo zasychat, také docela odporné. Nevím, jsem z toho zatím zmatená. Ale v tom momentu jsem byla především pyšná na to, že jsem jeho vyvrcholení způsobila právě já. Ovšem sperma jako takové? No, je hodně lepkavé a docela divně voní, jako nějaké neznámé koření. Opravdu nevím, jestli se mi to úplně zamlouvalo. Budu to muset ještě párkrát vyzkoušet a pak se uvidí… Když pan Robbins takhle dosáhnul vyvrcholení, byla moje lekce u konce. Nejdříve mi pomohl utřít si ruce do ručníku a poté očistil od semene také sám sebe. Zaregistrovala jsem, že jeho penis začíná pozvolna měknout a že se také viditelně zmenšuje. Pan Robbins tomu nevěnoval pražádnou pozornost a místo toho mi řekl, že tuhle praktickou zkoušku jsem zvládla na jedničku a že se teď můžu jít obléknout. Udělala jsem, co mi řekl, dala jsem mu další šek od rodičů a vyrazila jsem domů. Ach, drahý deníčku, jsem teď najednou tak zvědavá. V hlavě se mi rojí desítky otázek, na které zatím neznám odpověď. Myslíš, že všechny mužské penisy vypadají úplně stejně? Vypadají a jsou cítit shodně, když muž dosáhne vyvrcholení? Můžu dovést úplně každého muže stejným způsobem k vyvrcholení. Je veškeré sperma tak lepkavé a husté? Zatím nevím, ale myslím, že pan Robbins mi to časem rád vysvětlí.

1. listopadu 1996. Drahý deníčku,

Dnešní lekce u pana Robbinse opravdu stála za to, ovšem moc příjemná zrovna nebyla, to tedy opravdu ne. Ale asi bych ti to všechno měla povyprávět hezky od začátku, abys to správně pochopil. Dorazila jsem ke svému učiteli jako obvykle naprosto přesně v určenou dobu a okamžitě jsem se svlékla úplně do naha. Tentokrát jsem se při tom cítila už o něco lépe a pohodlněji než poprvé, pročež jsem to také zvládla mnohem rychleji. Pan Robbins byl samozřejmě s mým počínáním zpočátku navýsost spokojen. On sám měl na sobě pouze takovou zvláštní róbu připomínající tak trochu ženskou noční košili. V první chvíli jsem měla při pohledu na něj chuť se smát, ale naštěstí jsem to nutkání včas potlačila. To by asi byl mazec, kdybych se mu smála!

Společně jsme se usadili k rozměrnému stolu v jídelně, kde jsme ihned začali probírat téma dnešní lekce. “Dnes budeme probírat vše o tom, jak muže správné vykouřit,” prohlásil pan Robbins bez okolků a vzápětí mi začal do nejmenších podrobností objasňovat, že rukou se dá s penisem sice udělat ledacos, ale práci úst že se rozhodně nic nevyrovná. Kompletně mi vysvětloval vše, co se týká toho, jak správně líbat mužský penis, jak ho pořádně sát a cucat, jak ho pěkně zvolna olizovat, jak náležitě jazykem a rty obdělávat varlata, aby si i ta přišla na své, a konečně, jak polykat semeno, aby si jej žena co nejvíce vychutnala. Když jsem tak svého učitele sexu poslouchala, uvědomovala jsem si stále více, že mi celá tahle záležitost připadá nanejvýš nechutná. Byla jsem si stoprocentně jistá tím, že se rozhodně nechci nacházet nikde poblíž, když začne z nějakého mužského penisu vycházet sperma, a už vůbec jsem nehodlala něco takového prožívat se stříkajícím ocasem přímo ve svých ústech. A čím víc jsem o tom přemítala, tím jasnější mi bylo, že vlastně vůbec nechci mít ve své puse žádný ohon, ať už dohromady se záplavou semene nebo ne. Zatímco jsem pana Robbinse zdánlivě velice pozorně poslouchala, v duchu jsem pociťovala stále větší obavy. Naivně jsem doufala, ba chvílemi jsem se přímo modlila, že si tuhle záležitost nebudu muset zkoušet v praxi. To jsem se ovšem pochopitelně mýlila. Přirozeně jsem to praktikovat musela. Jakmile pan Robbins zakončil svůj obšírný výklad, s úsměvem prohlásil, že je nejvyšší čas opravdu si to vyzkoušet. Vzápětí se zvedl od stolu a ještě dříve, než jsem vůbec stačila jakkoli zareagovat či alespoň říct jediné slovo, se přesunul do obývacího pokoje, kde okamžitě odložil svou směšnou róbu, na tu jsem ovšem momentálně samozřejmě vůbec nemyslela a do smíchu mi již nebylo ani náhodou. Pomalu jsem se doslova dovlekla do obývacího pokoje. Při pohledu na jeho velký ztopořený penis se mi křečovitě svíralo hrdlo a pokoušely se o mě mrákoty. Představa, že bych něco takového měla mít ve svých ústech, se mi zdála jako naprosto nesnesitelná.

“Opravdu si to musím vyzkoušet, musím to praktikovat?” zeptala jsem se nesměle téměř šeptem. “Oh, no samozřejmě, o tom nemůže být nejmenších pochyb,” odvětil pan Robbins okamžitě a napůl tázavě, napůl překvapeně pozvedl své husté obočí. “Já si ale opravdu myslím, že bych to nemusela dělat,” řekla jsem, když jsem v sobě nasbírala dostatek odvahy na takové prohlášení. Vzápětí, jakmile jsem zaregistrovala jeho pohled, jsem celá zmatená a vystrašená dodala: “Tedy, no, chci tím vlastně říct, že jsem naprosto přesně pochopila váš výklad… Byl opravdu perfektní, takže bych snad ani nemusela…” Dále jsem už prostě pokračovat nedokázala. “Když jsi to tak skvěle pochopila, tak alespoň máme o starost méně,” prohlásil pan Robbins zdánlivě bezstarostně, ale jeho oči byly chladné jako ledovce. “Určitě nyní zvládneš praktickou zkoušku bez jakýchkoli chyb a nebudeme se tím muset déle zatěžovat!” Ani nevím, drahý deníčku, na co jsem v těch chvílích myslela. Asi jsem jednoduše zapomněla na úplně všechno kromě svého strachu a odporu. Zcela jsem ignorovala veškerá stanovená pravidla, přičemž mi v paměti také jaksi vybledla vzpomínka na ten hrozný výprask při poslední lekci. Důležité pro mě momentálně bylo pouze to, jak bych se mohla vyhnout kontaktu svých úst s jeho velkým ohonem. A tak jsem se mu jako hloupá husa i nadále snažila vzdorovat. Stačily jen tři, čtyři minuty a pan Robbins měl mého odmlouvání plné zuby. Bylo to poznat z každého jeho pohybu, z každého gesta, pohledu i výrazu obličeje. Současně jsem také jaksi mimovolně zaregistrovala, že mu penis viditelně změknul. Visel mu teď dolů a volně se pohupoval mezi jeho nohama. Můj učitel sexu nyní vypadal skutečně naštvaně. Přísně se na mě podíval a řekl: “Myslím, že budeme muset tvůj názor na věc poněkud pozměnit!” Pochopitelně jsem ihned přesně pochopila, co má na mysli, ale i přesto jsem se hloupě domnívala, že bych mohla tuhle bitvu vyhrát. A tak jsem i nadále mumlala, že takové praktikování přece nepotřebuji, že to není nutné, že tomu dostatečně rozumím i bez toho a tak podobně. A při tom jsem si vůbec nevšimla nebezpečí, které mi již hodnou chvíli hrozilo.

Stále jsem dokola opakovala své argumenty, přičemž jsem většinu času upřeně hleděla na podlahu před sebou, takže jsem si ani neuvědomila, že pan Robbins místnost opustil. Když se do ní opět vrátil, to už jsem jeho pohyb zaznamenala držel v levé ruce jednu ze židlí stojících obvykle v kuchyni a v ruce druhé svíral dlouhou, hrozivě vyhlížející rákosku. Při pohledu na ni mi okamžitě došel dech. Nechala jsem poslední větu nedokončenou. S definitivní platností mi došlo, do jakých ohromných problémů jsem se vlastní vinou dostala. Ihned jsem obrátila a pustila jsem se do pokorných omluv ale na ty bylo přirozeně již příliš pozdě. Než jsem se stačila nadát, už jsem se nacházela přehnutá přes jeho koleno v pozici jednoznačně ukazující, co se bude dále dít. “Tak děvenko, teď uděláme tohle,” oznámil mi pan Robbins nevzrušeným hlasem. “Nejdříve dostaneš výprask, který sis jak jistě sama uznáš, svým nepřístojným chováním plně zasloužila. Až to uznám za vhodné, přestanu a jednou, upozorňuji jen jednou, se tě zeptám, jestli jsi již změnila názor a jestli jsi konečně připravená k praktikování dnešní lekce. Pokud odpovíš že ne, bude výprask prostě pokračovat, a to tak dlouho, dokud svůj postoj nezměníš. Je ti všechno jasné?!” “A-a-ano,” zašeptala jsem vystrašeně. Sotva jsem ze sebe vydolovala kladnou odpověď, již na mou zadnici dopadla první rána. Pan Robbins mě bil naprosto shodným způsobem jako při minulé lekci. Zpočátku jsem se jednak divila, že na mou prdelku nepoužívá rákosku, kterou si připravil, prostě si ji jen nechával v záloze na později, jednak jsem samozřejmě pociťovala ohromnou bolest, protože můj zadek se ještě nestačil ani náležitě vzpamatovat z posledního výprasku. Brzy jsem však kupodivu zaregistrovala, že ani zoufale nekřičím a neprosím o smilování, ani nebrečím. Jako bych si na tu bolest již stačila zvyknout. Zadnice mě pochopitelně šíleně pálila a já sebou neustále pohazovala ze strany na stranu, ale to bylo také tak všechno. Sama jsem tomu nemohla uvěřit, ale skoro jsem byla přesvědčená o tom, že tentokrát ten výprask zvládnu, aniž bych mu dopřála potěšení ze svého utrpení. Celou dobu jsem se samozřejmě spodní částí svého těla třela o jeho, takže jsem jednoznačně cítila, že penis pana Robbinse se opět začíná topořit. V průběhu necelých dvou minut byl zase dokonale tvrdý a ačkoli jsem sebou neustále mrskala a házela, zdálo se mi, že můj učitel si o mě svůj ohon s potěšením tře. Sice pozdě, ale přece mi došlo, že jej udílení výprasku vzrušuje přinejmenším stejně jako sex samotný. Výprask trval skutečně pořádně dlouho a pan Robbins mě ani minimálně nešetřil. V mnoha ohledech to bylo ještě mnohem horší než minule, ovšem i přesto jsem odolávala. Když už jsem se začala obávat, že to přece jen nevydržím a začnu brečet, jeho ruka se náhle zastavila ve vzduchu, aniž by znovu dopadla na mou rudou zadnici. Měla jsem ji rozpálenou jako ohniště táboráku, ale se zaťatými zuby se mi dařilo potlačovat slzy deroucí se mi do rozšířených očí. “Tak co, jsi připravená na výuku v praxi?” zeptal se pan Robbins. Přesně jak slíbil, udělal to jen jednou. Zatímco rozum mi radil, abych odmítla a pokoušela se i nadále prosadit svou, dokud na to ještě mám nějaké síly, má zubožená zadnice zoufale řvala, abych okamžitě souhlasila. Nerozhodně jsem se přes rameno ohlédla na pana Robbinse, jako bych snad pochybovala, jestli ještě bude opravdu pokračovat, a učinila jsem tak právě včas, abych zaregistrovala jeho pohyb rukou směrem k odložené, zatím nevyužité rákosce. To mi na bleskové rozhodnutí bohatě stačilo.

Slůvko “ano” vylétlo z mých úst ještě dříve, než jsem ho vůbec stačila vědomě zaregistrovat. Pan Robbins se pouze spokojeně ušklíbl. Vzápětí mi pomohl postavit se zpět na rozechvělé nohy. Aniž by si mě dále jakkoli viditelně všímal, zvolna přešel k rozměrné pohovce na druhé straně místnosti, na kterou se beze spěchu usadil, tedy spíše rozvalil, se široce roztaženýma nohama. Ani mi nemusel říkat, co mám nyní dělat. Věděla jsem to z jeho předchozího výkladu naprosto přesně až do těch nejmenších podrobností. Poslušně jsem se pomalu přemístila přímo před něj, kde jsem zaujala příslušnou pozici, tedy zaklekla jsem rovnou mezi jeho roztaženýma nohama. Jelikož mi moje bolavá zadnice i nadále dávala jednoznačně najevo, že činím tu jedinou správnou věc, nesnažila jsem se jakkoli vzpěčovat či odporovat. Můj učitel byl již očividně pořádně netrpělivý, respektive nadržený, pročež mě ihned popadnul za hlavu, z obou stran mě chytil za ušima, jako by mě za ně chtěl vytahat, a přitáhl ji násilím do svého hustě zarostlého rozkroku. Špičku jeho ztopořeného penisu jsem nyní měla přímo před očima. Rozhodně to nebyl nezajímavý pohled, dokonce se mi to, co vidím, docela zamlouvalo. Na samém vrcholku jeho houbovitě zformovaného žaludu se krásně třpytila kapička průhledné mízy která mě momentálně téměř perfektně hypnotizovala. Oběma rukama jsem se zachytila za jeho pevná stehna, čímž jsem se také pojistila proti případnému pádu, a začala jsem se ústy zvolna přibližovat, centimetr za centimetrem, k jeho ohonu. Jakmile jsem jej už měla opravdu nadosah, stačilo vystrčit jazyk a mohla jsem ho klidně olizovat, najednou jako bych celá zdřevěněla. Zase jsem nebyla schopná jakéhokoli pohybu. Jen jsem tam klečela a zírala na jeho tvrdého ptáka. Kapička na jeho vrcholku se očividně zvětšovala každou vteřinou, až se posléze již prostě nemohla na svém místě udržet a velice rychle začala stékat níže. Fascinovaně jsem její hladkou pouť po napjaté pokožce sledovala. Pan Robbins po celou dobu nahlas ztěžka oddechoval, jako by byl vážně nemocný, ačkoli i mně bylo samozřejmě jasné, že to má na svědomí jeho nesmírné vzrušení. Čekal, kdy konečně něco s jeho ocasem udělám, ovšem posléze mě k tomu stejně musel přinutit zase on. Bezohledně mě popadnul za vlasy a přitáhl mou hlavu ještě blíže ke svému ocasu, až jsem se rty dotkla špičky dokonale naběhlého penisu. Jaksi jsem se ještě stále nedokázala přinutit, abych provedla, co si můj učitel přál, pročež jsem pouze pevně svírala rty a snažila jsem se jimi jeho úd třít a masírovat. “Okamžitě si ho vezmi do pusy, jak máš, nebo ti dám výprask rákoskou,” řekl pan Robbins mrazivým hlasem, čímž mi vzal i zbývající malinkou naději, že se mi podaří nějak z toho vyklouznout. Zadnice, která díky bolesti mé tělo nyní kompletně ovládala, ihned vydala příslušné povely zbývajícím částem těla a já ústa poslušně otevřela. Automaticky jsem při tom zavřela oči, takže jsem pouze cítila, jak mi penis pana Robbinse proniká do ústní dutiny. Kupodivu to zase nebylo tak strašně nepříjemné, jak jsem si celou dobu představovala. Chuť kterou jsem vnímala, byla hodně slaná, ovšem celý jeho ohon byl každopádně pořádně slizký. Pan Robbins se mými pocity samozřejmě ani v nejmenším nezatěžoval a ihned mi začal vydávat jeden pokyn za druhým. Snažila jsem se je plnit nejlépe, jak jsem dovedla, ostatně představa hrozného výprasku rákoskou pro mě byla tou nejlepší motivací. Nejdříve jsem musela jeho ztopořený penis olizovat po celé jeho nemalé délce a pak už to šlo ráz na ráz. Musela jsem ho cucat a sát, hrát si jazykem i rty s jeho těžce visícími varlaty dráždit jej špičkou jazyka jemně v okolí uzdičky a konečně na závěr pohybovat svou hlavou nahoru a dolů, aby mě mohl co nejlépe šoustat do pusy. V podstatě jsem dělala přesně to samé jako minule rukou. Neustávala jsem ve svém snažení, doufaje při tom, že se můj učitel udělá co nejdříve. Pak mi ovšem došlo, co budu muset udělat potom a najednou se mi udělalo zle. Skoro se mi až chtělo začít zvracet. A jakoby pan Robbins přesně vycítil mé momentální duševní rozpoložení, klidně řekl větu, kterou jsem za žádnou cenu nechtěla slyšet a které jsem se obávala ze všeho nejvíce: “Koukej se ujistit, že se veškeré sperma dostane přímo do tvých úst a že ti neunikne ani jediná kapička.” Když na to myslím teď, drahý deníčku, říkám si, že by bylo mnohem lepší, kdyby i nadále pevně držel mou hlavu, abych nemohla ucuknout, jenže on to bohužel neudělal. Již dávno mě pustil. Udělal se naprosto přesně ve stejném okamžiku, kdy jsem svou hlavu instinktivně odtáhla. Možná zbývající části těla neslyšely povely, které jim zoufale vydávala moje bolavá zadnice, možná je ani slyšet nechtěly, ale každopádně jsem v tomto bodu rozkaz pana Robbinse nesplnila a jeho sperma jsem nepolkla.

Poznala jsem již předem, kdy dosáhne vyvrcholení. Nebylo to zase tak těžké, jak by se mohlo zdát, vždyť jeho varlata se najednou stáhla více k sobě a nahoru a jeho penis začal v tom samém momentu citelně pulzovat. Jakmile se toto stalo společně s tím, že pan Robbins náhle hlasitě zasténal, ihned jsem ucukla zpět, jako bych se svými rty dotkla rozpálené plotny. Na jeho vyvrcholení se tím pochopitelně nic změnit nemohlo. Jeho sperma počalo stříkat se stejnou intenzitou jako voda z hadice kropící trávník, jenže v tomhle případě představoval tu zelenou plochu můj obličej. První dávka jeho semene mi přistála rovnou na čele a ihned mi začala zvolna stékat dolů po nose. Bylo to příšerně odporné, ale ještě ani zdaleka to nebylo vše. Snažila jsem se odtáhnout ještě více, pročež mi druhá dávka přistála na levé tváři a současně rovněž na mých křečovitě zavřených ústech, v nichž mělo sperma pana Robbinse původně skončit. Ještě než došlo ke třetímu výstřiku, pan Robbins mě stačil zachytit, marně jsem se mu snažila vytrhnout a utéci, za vlasy. Násilím se mě pokusil přinutit k tomu, abych okamžitě otevřela ústa a znovu jimi obepnula jeho tepající penis, ale to se mu nepovedlo. Nehodlala jsem mít jeho semeno v puse za žádnou cenu, alespoň to jsem si v danou chvíli myslela, a to se mi také podařilo. Zbytek jeho spermatu mi tedy jen potřísnil tváře, rty, nos a bradu, ale do ústní dutiny se nedostala ani jediná kapka. Dle původního plánu to mělo být přesně obráceně, takže není divu, že pan Robbins byl vzteky celý bez sebe. “Ani se neopovažuj setřít si to nebo se jakkoli jinak pohnout,” zasyčel na mě rozzuřeně, když si všiml, že si hodlám rukou otřít obličej, abych se zbavila silného nánosu jeho hnusného spermatu. “Jestli sis myslela, že jsi už zažila pořádný výprask, tak to ses sakra pletla. Však hned uvidíš…” Pan Robbins se najednou pohyboval s obratností krvežíznivé šelmy na lovu, která má svou kořist už na dosah. Bleskově mě popadnul a pevně sevřel a než mi vůbec stačila hlavou proběhnout vlna zděšení při pomyšlení na chystaný výprask, už jsem byla znovu přehnutá přes jeho koleno. Ani jsem se tentokrát nesnažila jakkoli bránit či prosit o smilování, protože jsem si až bolestně jasně uvědomovala, jak je můj učitel sexu strašně naštvaný. Během jediné minuty se mi podařilo porušit téměř veškerá stanovená pravidla. Zadnici jsem měla parádně vystrčenou nahoru, přičemž na jedné straně jsem se země dotýkala konečky prstů, zatímco na straně druhé špičkami nohou. Pan Robbins vůbec na nic nečekal a rovnou mě začal trestat. Na počátku mě sice zase bil jen holou rukou, ale i tak mi to stačilo, poněvadž do jednotlivých ran dával veškerou svou sílu násobenou ještě jeho momentálním vztekem. Hned od první vteřiny tohoto výprasku mi bylo naprosto jasné, že tentokrát budu stoprocentně brečet jako malá holka. Nemilosrdně mě vyplácel holou rukou několik příšerně dlouhých minut, které mi připadaly jako celá věčnost. Neustále jsem se marně pokoušela z jeho pevného sevření vymanit, přičemž jsem sebou zoufale pohazovala ze strany na stranu jako pomatená. Brzy jsem také začala hlasitě sténat a křičet bolestí. Samozřejmě mi to nebylo vůbec platné, naopak se zdálo, že se to mému učiteli zamlouvá a vzrušuje ho to. Jeho penis se zespodu tiskl na mé obnažené tělo, takže se zbývající kapičky spermatu přilepily na mou hladkou pokožku, kde takřka ihned zaschly. To však ani zdaleka nebylo na celé situaci to nejzajímavější. Mnohem pozoruhodnější byl fakt, že se mu ohon opět začal náležitě topořit a ještě dříve, než jsem se pustila do skutečného pláče, byl už zase perfektně tvrdý a naběhlý. Po chvíli jsem to prostě již nemohla vydržet a začala jsem brečet jako malá holka. Ačkoli jsem se snažila jednotlivé vzlyky ze všech sil potlačovat, pročež byly poměrně tiché, po tvářích se mi při tom koulely slzy velké jako hrachy, které se postupně mísily s částečně zaschlým semenem. Jakoby můj pláč představoval nějaký předem nesmluvený signál, pan Robbins mě okamžitě přestal bít holou rukou a vzal si na pomoc již delší dobu přichystanou rákosku. Bože, deníčku, ani si nedokážeš představit, jakou bolest jsem v těch chvílích pociťovala. Nejsem si jistá, jestli ji vůbec dokážu nějak popsat. Něco takového jsem ještě nikdy dříve nezažila. Můj učitel mě samozřejmě ani v nejmenším nešetřil a jednotlivé údery rovnoměrně umisťoval po celé ploše mé nebohé vyšpulené zadničky. Speciálně se ovšem zaměřoval na oblast, kde zadnice přechází v nohy a kde to obzvláště silně bolelo. A pak přišlo ještě něco mnohem horšího. Pan Robbins mi volnou rukou roztáhl půlky a začal mě tlouct přímo mezi ně! Pečlivě se při tom snažil zasahovat bezprostřední okolí mého řitního otvoru a pochopitelně se mu to perfektně dařilo. Vždyť má v tomto ohledu dlouholeté zkušenosti a jak jsem dnes poznala, dokáže je opravdu skvěle zúročit. Myslela jsem, že samou bolestí snad zešílím, a celou dobu jsem zoufale řvala. Když konečně přestal, ani jsem si v první chvíli pořádně neuvědomovala, co mi říká.

“Doufám, že si budeš navždy pamatovat, že něco takového již nikdy nesmíš opakovat,” poučoval mě, zatímco jsem se pokoušela popadnout dech. “Vždycky musíš muži dopřát potěšení z vyvrcholení do tvých úst, jinak to nemá žádnou cenu. Proto to také teď celé zkusíme ještě jednou a doporučuji ti, abys to provedla bez jediné chybičky. Chápeš, co máš dělat?!” Jelikož jsem nebyla schopná dostatečně rychle odpovědět, pan Robbins mě pro výstrahu ještě dvakrát rákoskou udeřil na každou půlku. To mi bohatě stačilo k tomu, abych zmobilizovala veškeré zbývající síly a obratem odpověděla tak, jak si přál. “Ano, ano, přesně chápu, co mám dělat,” zasténala jsem zoufale. Můj učitel se jen spokojeně zasmál a vzápětí mi pomohl dostat se z nejhoršího, abych byla schopná pokračovat v praktické výuce. Následně jsem znovu musela zakleknout mezi jeho široce roztaženýma nohama zatímco on sám se přirozené pohodlně rozvaloval v křesle. Jeho ocas byl stále dokonale tvrdý a místy jej pokrývaly dobře viditelné nánosy zaschlého spermatu. Stejně jako poprvé mě na úvod bezohledně popadnul za hlavu a vrazil mi ji do svého chlupatého rozkroku. Stačilo jen dostatečně otevřít ústa a už jsem měla jeho ptáka až v krku. Pochopitelně jsem se nyní ani v nejmenším nebránila, byla jsem naprosto poslušná jako ovce vedená na porážku. Ještě stále jsem brečela, pročež má tvář momentálně připomínala spíše jakousi bizarní masku tvořenou směsí spermatu a slaných slz. Jak jsem si až později uvědomila, pana Robbinse tohle rajcovalo mnohem více než cokoli jiného. Ale v danou chvíli jsem si podobných věcí samozřejmě ani trochu nevšímala. Pouze jsem poslušně sála a cucala jeho ztopořený penis a modlila jsem se, aby to co nejdříve skončilo. Zvolna jsem si jeho ohon pouštěla hluboko do ústní dutiny a zase ho pomalu vytahovala ven, abych jej mohla náležitě olizovat a dráždit špičkou jazyka. Pláč a s ním přímo související příval slz jsem jednoduše zastavit nedokázala, ale opravdu zoufale moc jsem se snažila, abych tentokrát pana Robbinse vskutku stoprocentně uspokojila. Naštěstí jsem na jeho vyvrcholení nemusela pracovat zase tak dlouho, protože byl z předchozího výprasku více než perfektně vzrušený. Už od začátku jsem samozřejmě s naprostou jistotou věděla, že se mi chuť mužského spermatu nebude ani trochu zamlouvat, ale co jsem měla dělat? Neměla jsem na výběr. Lízala a obdělávala jsem jeho ohon, jakoby se jednalo o jediný smysl mého života, a v duchu jsem se neustále připravovala na jeho vyvrcholení. Jakmile jsem posléze pocítila, že se jeho varlata stahují a penis mu současně nabíhá a škube sebou, věděla jsem, kolik uhodilo. Začala jsem jeho ocas sát obzvláště silně, ačkoli jsem současně nesmírně toužila po tom, abych se mohla ihned odtáhnout a vyhnout se tak přívalu jeho semene. Najednou, přišlo to opravdu nečekaně, ačkoli jsem se na to v duchu připravovala, byla má ústa zcela zaplněna hustým spermatem. Jaksi mimovolně jsem zároveň vnímala, že pan Robbins u toho hlasitě sténá a chrochtá. Skutečně jsem se pokoušela polykat veškeré jeho semeno přesně podle daných pokynů, ale bylo to pro mě až příliš složité, jelikož jeho velký penis mi z větši části stále zaplňoval ústní dutinu a pan Robbins jím navíc neustále pohyboval, jakoby se snažil i teď přirážet. Jelikož jsem neměla ani nejmenší tušení, kdy mám přestat, to mi neřekl, pokoušela jsem se i nadále pokračovat ve svém snažení. Jeho sperma bylo opravdu husté a pořádně teplé. Nebylo zase tak slané, jak jsem očekávala, ovsem na tom pramálo záleželo. Množství semene jsem prostě nestačila zachytit, takže mi zvolna vytékalo z koutku úst, a pomaličku stékalo níže po jeho tvrdém ocasu. Doufala jsem, že za to nedostanu další výprask, protože ten bych asi už opravdu nepřežila. Konečně jeho sperma přestalo proudit, ani jsem tomu v první chvíli nemohla uvěřit, a jeho pták začal pomalu, avšak citelně ochabovat. V koutku duše jsem si říkala, že třeba pan Robbins ani nezaregistroval, že mi nějaké jeho sperma uniklo, ale to jsem se pochopitelně mýlila. Každopádně jsem se ovšem zpočátku snažila veškeré stopy zamaskovat, pročež jsem s horečnou aktivitou zbývající semeno olizovala a polykala.

Jakmile jsem zaslechla jeho povel, abych přestala, zhluboka jsem si oddechla. Věřila jsem, že je mému utrpení konec, ale nebyl. Pan Robbins mi ochotně pomohl vstát, ovšem pouze proto, aby si mě vzápětí přehnul přes koleno. Tuhle pozici jsem již důvěrně znala a ani trochu se mi nezamlouvala. Ihned jsem začala řvát a brečet, ale to bylo také tak všechno, co jsem mohla dělat. Přirozeně následoval další výprask. Můj učitel se do mé zadnice nejdříve pustil holou rukou a teprve o pár minut později začal znovu používat tu hroznou rákosku. Za celou dobu mi ani minimálně nenaznačil, za co ten výprask dostávám, vlastně neřekl ani jediné slovo, ale jednak to bylo víceméně jasné, a jednak na tom nezáleželo, ani co by se za nehet vešlo. Křičela jsem a kňučela, až se mi zdálo, že určitě přijdu o hlasivky. Kopala jsem kolem sebe zoufale nohama a snažila se zakrývat si rozpálenou zadnici rukama. Nic nepomáhalo. Prostě mě jen bil ještě o něco silněji. Když konečně přestal, nebyla jsem schopná ani normálně přemýšlet. Připadala jsem si, jako bych prošla pozemským očistcem. Sotva jsem se udržela na chvějících se nohách. Pan Robbins na mě pouze krátce pohlédl a suše prohlásil: “Příště to udělej správně hned poprvé.” Můžeš si být jistý, drahý deníčku, že ho určitě poslechnu. Jakmile jsem se alespoň částečně uklidnila, vzal mě do koupelny kde mi pomohl umýt si tvář od zaschlého spermatu, a poté mi ještě zadnici pomazal nějakým chladivým gelem, který mi od té příšerné bolesti přece jen trochu ulevil. Pak jsem se již jen oblékla, předala mu šek od rodičů a šla domů.

Ještě před odchodem, jen tak mezi dveřmi, mi pan Robbins oznámil, že se při příští lekci naučím, že nemám prdel jen na to, abych na ni dostávala zasloužené výprasky. Ani teď si ještě nejsem tak docela jistá, co tím měl vlastně na mysli, ale zato jsem si stoprocentně jistá tím, že mi už nic nebude muset říkat dvakrát. Dosavadní lekce mi bohatě stačily.