Povídka „Angelika a piráti – 2. část“

Salimu potom pozval kapitán na večeři, při které jí dělal milostné návrhy. Když jej jednoznačně odmítla, ačkoli byla v nitru celá bez sebe strachy, s úsměvem jí kapitán osvětlil své další plány se zajatkyněmi. Piráti hodlali ženy, za které nedostanou slušné výkupné, prodat do otroctví prostřednictvím jejich dalšího komplice, arabského obchodníka s lidmi, který právě za takové bílé zboží platil opravdu královsky, obzvláště pak za světlovlasé ženy s modrýma očima. Což se stoprocentně týkalo právě Angeliky. Salima byla velice hezká černovláska.

Tímto vyprávěním se kapitán snažil Salimu vystrašit, aby se prozradila. I když byla Salima nadmíru nervózní, protože měla strach o Angeliku, snažila se, aby to na ní kapitán nepoznal. Vzhledem k tomu, že se neustále pohybovala ve společnosti Angeliky, uměla se velice vybraně chovat, takže kapitán nepojal žádné podezření. Její nervozitu připisoval účinnosti svého postrašení.

Když ani jeho vyhrožování na změnu jejího postoje nezabralo, dodal kapitán ještě, že se jeho arabský partner s děvčaty na prodej, nejdříve sám rád pobaví. A je prý to skutečně divoch, který si nebere, na rozdíl od něj, kapitána de Skart, servítky. Sem tam si prý Arab dokonce některé otrokyně nechával sám pro sebe, aniž by je dal na trh. Ovšem, jak tvrdil kapitán, všechny takové ženy a dívky velmi brzy samy prosily, aby byly do otroctví raději prodány nebo byly rovnou zabity, protože arabský obchodník byl proslulý sadista a zvrhlík a co s nimi všechno dělal, to ani nemůže kapitán de Skart popsat.

Salima byla přesvědčena, že jí chce kapitán nahnat pouze strach, aby jí donutil k povolnosti. Přesto se obávala o svojí a Angeličinu budoucnost. O to, co se stalo s Angelikou měla strach už od té doby, co piráti nechali žuchnout její bezvládné tělo na palubu. O tom, co je čeká v budoucnosti si netroufala ani pomyslet.

Navíc samozřejmě ve skrytu duše doufala, že je někdo dříve či později osvobodí, než dojedou do přístavu v Alexandrii. Ačkoli kapitánů, kteří by si troufli bojovat s lodí,posádkou a koneckonců i s ním samotným, kapitánem de Skart, se v okolí vskutku mnoho nenacházelo. Dokonce i ostatní piráti široko daleko z něj měli respekt a strach a vyhýbali se mu širokým obloukem.

Předpoklady, že se s ní chce kapitán pouze vyspat, se Salimě naplnily jen o pár minut později, kdy jí kapitán navrhl, že by jí mohl zařídit lepší osud, pokud by se ovšem stala jeho přítelkyní. Což v praxi přirozeně neznamenalo nic jiného než se stát takovou lepší přístavní šlapkou, děvkou pro všechno, která bude, až kapitána přestane bavit, stejně odvržena a podrobena nějakému podobnému hroznému osudu, který jí kapitán tak barvitě líčil. Proto také okamžitě odmítla kapitánovu nabídku, ačkoli se v duchu třásla hrůzou.

Pirátský vůdce se samozřejmě ihned rozčilil a slíbil jí, že velice brzy ráda své mínění změní. Samozřejmě by si ji mohl vzít násilím, ale to vnímal jako cosi, co by bylo pod jeho úroveň. Sprosté znásilnění, jehož rozhodně jako pirátský vůdce nebyl hoden. U něj muselo mít všechno úroveň a dívka jej musela chtít. Což ale ani v nejmenším neznamenalo, že by ji mezitím nemohl trestat, nebo rovnou mučit dle klasických námořnických tradic a postupů.

Dva dny tedy Salimu drželi zavřenou v jakési dřevěné díře uprostřed lodního trupu, naprosto osamocenou a izolovanou, aby se mohla náležitě vyžívat ve svém strachu a obavách. Když už konečně nějaké jídlo dostala, objevila se před ní v dřevěné misce jakási nechutná břečka, které se prostě nedokázala dotknout. A když už tak posléze pod náporem hladu přece jen učinila, okamžitě ji vyzvracela. Tahle část plánu, nahnat svým zajatkyním strach tedy kapitánovi vskutku stoprocentně vycházela

Sem tam zaslechla z paluby, nebo z dalších kajut hrozné výkřiky svých spoluvězeňkyň, přičemž se ovšem mohla jen domýšlet, co se s nimi ve skutečnosti děje, nebo jestli se snad nejedná jen o šikovně předem přichystané divadlo. Nejvíce jí trápila otázka co se asi stalo se zbičovanou Angelikou, její paní, která by v současné době byla na jejím místě. Neustale jí trápily myšlenky, jak by se asi zachovala Angelika na jejím místě. Za několik okamžiků se měla konečně přesvědčit.

Těžké dřevěné dveře se rozlétly jako nic a dovnitř si to vpochodovali dva svalovci z posádky, který se do malé kabiny ale sotva vedle sebe vešli. Bezohledně popadli Salimu a doslova ji vynesli nahoru na palubu.

O pár desítek vteřin později již Salima trucovitě vzdorovala pobavenému úšklebku kapitána de Skart, který navíc mezi rty rozzařoval několik zlatých zubů. Svalovci jí nechali stát na dolní palubě, ne jako před tím, když bičovali komtesu Angeliku, kdy stála na horní palubě, vedle kapitána. Mezitím další piráti přivlekli komtesu Angeliku a postavili jí vedle Salimy. Komtesa Angelika byla oblečena v něčem, co připomínalo pytel, z hrubé jutoviny. Salima si při prohlížení komtesy nevšimla jiných stop mučení, než stop po bičování. Kapitán se dlouho kochal podívanou na obě krásky, než se konečně nahlas zasmál.

„Tak, má krásko! Stačili ti ty dva dny na to, aby jsi změnila názor?“ obrátil se kapitán na Salimu, „Jsi teď už připravena sloužit kapitánu této lodi, jak se sluší a patří v Iuxusu jeho kajuty?“

„V žádném případě!!“ odpověděla Salima okamžitě a bez přemýšlení.

Ani na to nemusela použít slova, stačilo jediné výrazné gesto, které muselo být jasné naprosto každému. Pohrdavě se ušklíbla a pořádně si odplivla. Povýšený úsměv byl na tváři kapitána de Skart ihned vystřídán děsivou maskou zloby a těžko kontrolovaného vzteku.

„Co si myslíš, že tím získáte, komteso?!“ vyjel na ni kapitán samým hněvem sípavým hlasem, „Co si asi myslíš, že se stane, když mi budeš dál odporovat?! Jen se pořádně podívej vedle sebe, a vzpomeň si jak dopadla tvoje služebná.“

Salima se nejdříve se podívala na komtesu Angeliku. Ta sotva znatelně zakroutila hlavou. Angelika nechtěla, aby její služebná podlehla nátlaku kapitána a prozradila je. Angelika nechtěla, aby jejich záměna vyšla najevo. Salima také nechtěla, aby se něco prozradilo, ale také nechtěla být kapitánovy po vůli.

„Předpokládám, že nechceš skončit jako tvoje služebná, že ano?“ ozval se po nějakém čase kapitán, když mu Salima neodpovídala.

„Staňte se mou přítelkyní a veškeré Vaše utrpení, i Vaší služebné, rázem skončí!“ zašeptal Salimě, chlípným hlasem, přímo do ucha, po té co sestoupil na první palubu a bezprostředně se k Salimě přiblížil.

„To raději zemřu!“ zakřičela Salima zoufale. „Rozumíš, ty parchante?! Klidně mě můžeš hned zabít, protože do postele ti nikdy nevlezu, i kdybys povraždil celý svět!“

Kapitán na ni vykulil překvapeně zrak, protože takovou prudkou a bezprostřední reakci od komtesy nečekal ani náhodou. Chvilku se na obě ženy rozzuřeně díval, potom se nejdříve na okamžik zachmuřil a následně ponuře ušklíbl.

„Dobře, jak chcete, komteso.“ poznamenal rádoby odevzdaným tónem, „musíme Vás přesvědčit jinak! Když jinak nedáte musím na Vás použít hrubého násilí. Myslím, že vyzkouším jak jste odolná proti fyzické bolesti a použiji na Vás stejné přesvědčovací metody jako na Vaši služebnou. Alespoň uvidíme jak umíte tancovat Vy.“

„ Dělejte si se mnou co chcete!“ vykřikla Salima, ale v jejím hlase už byl slyšet malý náznak zoufalství „ Stejně Vaše nikdy nebudu!“

Po těchto slovech se Salima podívala na Angeliku. Angelika si všimla strachu v jejích očích a snažila se pohledem Salimu povzbudit. Chtěla jí naznačit, když jsem to vydržela já, vydržíš to taky.

„ Pane Flavio,“ oslovil kapitán de Skart své pobočníka „ než vaši muži připraví komtesu k exekuci, ať někdo přivede ostatní ženy na palubu, aby viděli, co je může také potkat, pokud nebudou přesně vykonávat rozkazy kapitána.“