Povídka „U pěti S“

V přepychově zařízeném obývacím pokoji seděl asi třicetiletý muž atletické postavy. Byl zjevně rozčílen, protože kouřil jednu cigaretu za druhou, chvílemi nahlédl do malého silného notýsku, přečetl kousek, zalistoval v něm a zase si něco přečetl. Chvílemi notýsek dával pod desku stolu, vstal a přecházel po pokoji, pak zase usedl a znovu notýsek prohlížel, občas se zamračil. Přitáhl si k ruce telefonu a bez problémů vyvolil dlouhé číslo, které si zřejmě velice dobře pamatoval. Rozhovor, který vedl, byl dobře půlhodinový, dost vzrušený, avšak na konci byl muž zjevně spokojen, neboť jeho obličej tomu nasvědčoval. Pohodlně se natáhl do křesla a natáhl ruku ke zvonku. Po malé chvilce vešla služka. Udělala malé pukrle a zeptala se: “Volal jste mě, pane?” “Samozřejmě, nebo si myslíš, že nemám nic jiného na práci, než si hrát se zvonkem? Už se vrátila paní?” “Ano, pane, před malou chvílí. Právě se převléká.” “Slečna taky?” “Ne, pane. Dneska je přece úterý a to se slečna vrací až kolem šesté, má ty hodiny plavání.” “Aha, na to jsem zapomněl. Dobrá. Vyřiď paní, že ji čekám za čtvrt hodiny v pracovně a dej mi sem zatím láhev a dvě sklenky na víno.” “Chcete láhev whisky se sodou, anebo raději koňak?” “Ty asi špatně slyšíš, co? Řekl jsem jasně dvě sklenky na víno! Tedy si dám asi víno, že? Nebo si myslíš, že budu popíjet koňak ve velkém?! Vzpamatuj se!” “Promiňte, pane, neuvědomila jsem si to.” “Běž už!” Služka odešla, avšak za několik málo minut byla zpět s podnosem, láhví vína a sklenkami. Ukázal na dveře: “Postav to do pracovny na konferenční stolek!” Otevřela dveře, které byly silně vypolštářované z obou stran. Stolek stál přímo naproti nim. Položila tác s pitím na jeho desku. Stolek byl poměrně nízký a tak se musela trochu sklonit, krátká sukénka se povytáhla vzadu vzhůru a odhalila nádherně oblé, zcela holé polokoule její zadnice, jejichž bělost rušilo několik nafialovělých jelit a na levé polovině velké písmeno “S”, zřejmě vytetované, anebo snad vypálené. To prozrazovalo jediné – nebyla to obyčejná služka, ale “Sklavin”, tedy otrokyně. Vyšla zpět do pokoje.

“Mám důležité jednání s paní, nechci být rušen. Nikým, tedy ani slečnou, pokud by přišla dříve. Až bude potřeba, tak na tebe zazvoním. Můžeš jít!” Pokynul jí rukou. Při odchodu se mezi dveřmi potkala s paní. Nechala ji vejít a pak zmizela. Žena, která vešla, byla statné postavy, jistě o několik let starší než muž. Na krku měla černou sametovou stužku, na které se houpal zlatý přívěsek, ozdobné písmeno S, zřejmě to bylo první písmeno jejího jména. Přestože měla splývavé a dost volné šaty, nadmutá horní část prozrazovala, že má co skrývat. “Chtěl jsi se mnou mluvit, Rony?” Muž se zamračil. “Poslyš, Stefi, musím ti stále připomínat…” Skočila mu do řeči: “Promiň, pane. Stále si na to nemohu zvyknout…” “Však si zvykneš, karabáč dělá divy. Pojď se mnou,” zamířil do pracovny, následován ženou. Zavřel za nimi a pokynul jí ke stolku. “Posaď se a nalej nám!” Sám se posadil proti ní, notýsek zasunul pod desku stolu. “Zavolal jsem si tě k projednání velice závažné věci. Přemýšlel jsem o našem vztahu pána a jeho otrokyně. Vyhovuje ti to tímto způsobem?” “Ale ano, pane. Jinak bych tu přece nebyla,” udiveně odpověděla Stefi. “Mně vyhovuješ také. Nebudu to zapírat, jsi velice dobrá a odolná otrokyně. Něco mi však přece vadí.” “A to je co, pane? Budu se snažit to odstranit, pokud to budu umět.” “Je to v tvých silách a dokonce pouze v tvých. Vadí mi tu totiž tvoje dcera, Gina!” Žena trochu pobledla. “Proč ti vadí? Vždyť je celé dny ve škole, odpoledne má své hodiny a skoro denně chodí domů až k večeru, jenom soboty a neděle tráví tady, ale to my zase chodíme na návštěvy, tak je to snad jedno, ne?” “Není to jedno. Nemám náladu se před ní přetvařovat doma, ve svém domě! Moje sklepní mučírna i ostatní prostory jsou tu proto, abych je kdykoliv mohl využívat, tedy kdykoliv se mi to zachce, anebo je to nutné. Nemám už víc chuť čekat, až slečinka zaleze do svého pokojíku, anebo až usne, rozumíš? Přeji si, aby to tu bylo stejné jako u Boriových, Neumannových či u Haiklů. A aby to tak mohlo být, vidím jenom dvě možnosti. První je ta, že se Gina připojí k naší společnosti…” “Proboha… vždyť je to ještě skoro dítě!” “Ani bych neřekl. No a druhá možnost je ta, že půjde z mého domu.” “To bys ji chtěl vyhodit na ulici?” “Nesmysl. Existují snad penzionáty pro mladé dívky, ne?” “To si musím rozvážit. Rozhodně jsem ale proti tomu, aby se připojila do společnosti, vždyť by z toho měla šok na celý život! I mně to trvalo, než jsem si zvykla.” “Ona by si zvykla taky, nemyslíš?” “Ne… to ne! Je moc mladá, nezkušená. Co ona ví o sexu! Zvláště o takovém, jaký se líbí nám! Zhola nic!” protestovala energicky rozčílená Stefi. Rony pomalu sáhl pro notýsek. “Myslíš si opravdu, že je tak nezkušená a nevědomá? No, já osobně bych ani neřekl. Poslouchej…”

Otevřel notýsek. “Sedmého dubna – Rony mámu bije! V noci jsem dostala žízeň a šla se dolů napít. Od jejich ložnice jsem slyšela nějaké zvuky, šla jsem se podívat. Klíčovou dírkou jsem viděla mámu, úplně nahou, přehnutou přes nějakou lavici a na její holý zadek dopadaly prudké rány asi rákoskou nebo nějakým prutem, až jí naskakovaly jelita. Rony vidět nebyl, ale musel to být ON! Raději jsem utekla pryč… Desátého dubna – každou noc jsem se chodila dívat, ale nic se nedělo, až dneska. Nahatá máma ležela na zádech na lavici a Rony, taky nahý, jí seděl obkročmo na břiše. Přirození mu strašně stálo, chvilkama jí ho strkal mezi prsy a chvilkama i do pusy, když odpočíval, bil ji do prsou dlaněmi, anebo bral krátké důtky a švihal ji těmi. Zase jsem utekla… Druhého května – viděla jsem mámu v koupelně. Má tělo samou modřinu zepředu i zezadu. Rony je sadista! Pátého května – jsem šokovaná. Vrátila jsem se dříve domů. Z kuchyně bylo slyšet nějaké tlumené skučení. Opatrně jsem se přiblížila k nedovřeným dveřím. Na stole ležel pekáč se spáleným masem, Debora měla zavázané oči a v ústech roubík, blůzu strženou až k pasu, Rony jí kroutil ruce za záda a máma, moje máma!!!, jí svíčkou střídavě pálila levou a pravou bradavku. Bože, i ona je sadistka!”

Rony zaklapl notýsek a podíval se na zbledlou a oněmělou Stefi, která seděla jako zařezaná. “Tak co? Myslíš, že je tak nevědomá?” Stefi se vzpamatovala. “Bože, to je hrozné! A ona ani slovíčkem, ani náznakem nedala nic najevo!” “Proč by to dělala? Alespoň vidíš, že šmejdila po celém domě a viděla ledasco. Jedině snad o sklepě neví, alespoň o tom jsem zmínku nenašel, jinak je toho tu dost. Tak co, jak se rozhodneš?” “Nevím, opravdu nevím. Přece jen je to moje dcera a pak – to mládí…” “Podívej se, nejsem takový, abych tě nutil, dovedu se do tvých pocitů vžít, i když nezapírám, že bych si s ní v mučírně rád pohrál, vyspělá je dost. Na ulici ji samozřejmě nevyhodím, to ti je jasné. Navrhuji, abychom ji dali do sanatoria.” “Copak je nemocná?” zaprotestovala. “Ale jistě že ne. Ty mi nerozumíš. Myslím sanatorium zcela jiného druhu, U pěti S. To je zkratka, jinak se to jmenuje “Speciální sexuologické sanatorium Sandry Strade”, odtud je ta zkratka.” “Co se tam léčí?” “Vždyť to máš v názvu! Dozví se postupně všechno o sexu a odborně, takže žádné šoky nebudou.” “Já nevím… ale asi mi nic jiného nezbývá, než svolit,” povzdechla si Stefi. “Bude to nejrozumnější a pro ni jen poučné, uvidíš. Jsou tam i mladší, ale i starší, zvykne si, neboj se.” “Ty to sanatorium znáš?” “Samozřejmě, proto jsem ho navrhnul.” “A kdy ji tam chceš poslat a jak jí to řekneš?” “Odvezeme ji tam ráno a jak jí to řeknu? Do večerního čaje jí dáme naši speciál tabletku a před spaním injekci. Ráno druhou a bude všechno v pohodě a klidu. Předpokládám, že nemáš nic proti tomu, abych si ji po tabletce prohlédnul pěkně podrobně?!” “To je ten oblbovák, jak jsi dal prvně mně?” “Jo, přesně ten.” “Tak ano. Ten tedy působí důkladně. Nepamatovala jsem si tenkrát naprosto nic,” zasmála se Stefi. “Tak vidíš, jak jsme se dohodli. Ostatně, Gině rozhodně nějaké zkušenosti neuškodí. Nemyslím, že je tak nezkušená, aby si myslela, že to má jen na čůrání,” zasmál se Rony. “Taky se podíváme, jestli je ještě panna, když myslíš, že je tak nezkušená a nevinná. Dojdu jí vrátit deníček na svoje místo, aby si ničeho nevšimla, až se vrátí.”

Rony vzal notýsek a odešel. V jídelně připravovala služka stůl k večernímu jídlu. Zastavil se u ní. “Slečna před večeři pije vždycky čaj, že?” “Ano, pane.” “Dobrá. Dám ti tabletku a tu jí hodíš do čaje. Povídám ti ale předem – mlčet, ani slovo! Jinak si tě vezmeme s paní dolů a zřídíme ti píču tak, že do smrti chlapa potřebovat nebudeš! Rozumíš, děvko?!” “Ano, pane.” “Tak se podle toho zařiď!” Rony odešel.

Seděli kolem stolu a služka jim servírovala. Gina, o které byla v předcházejících řádcích řeč, nebyla ovšem žádná malá holčička, ale dost vyspělá slečna, navštěvující soukromou rodinnou školu. Pomalu dojídali. Na Gině byl už znát účinek tablety, její pohled byl neúčastný, jakoby prázdný, dívala se kolem sebe, ale zdálo se, že nic nevnímá. Služka uklidila nádobí a na pojízdném stolku odvezla pryč. Rony začal: “Poslyš, Gino, co by jsi tomu řekla, kdybych tě chtěl vidět nahou?” Vyčkávavě na ni hleděl a právě tak se dívala Stefi. “Jak nahou? Myslíš úplně, bez ničeho?” “Jistěže ano. Ale ty by jsi se asi styděla, viď?” “Možná jo, možná ne.” “Taky odpověď. Tak se svlékni!” “Když ti to udělá radost,” lhostejně řekla Gina, vstala a začala se svlékat. Nebylo to složité – měla pouze propínací šaty a spodní kalhotky. Rony ji přejel pohledem. Ukázal před sebe: “Pojď se postavit sem!” Gina obešla stůl a klidně se před něj postavila. “Rozkroč se… pořádně!” Gina to lhostejně udělala. Osahal jí prsa, pak sjel jednou rukou dolů a projel jí prsty ochlupení, obrátil ruku dlaní nahoru a zajel mezi její stehna. Pomalu sevřel její stydké pysky do dlaní a se sílícím stiskem je natáhl dolů, až poklesla v kolenou. “Ty už nejsi panna,” řekl s naprostou jistotou. Pokrčila rameny. “A k čemu by mi to bylo?” “Jak dlouho?” “Rok.” “Dobrá. Je to tvoje věc. Chci se ti podívat do pochvy!” “Když ti to udělá radost… mně to vadit nebude.” Gina se slabě pousmála, mluvila monotónně jako stroj a její pohled zřejmě naprosto nevnímal nic kolem. Rony kývnul na Stefi: “Odveď ji dolů! Přijdu hned. Jo – a sama se taky svlíkni! Vůbec to nebude na škodu.” Odešel z místnosti a nahlédl do kuchyně, kde služka myla nádobí. “Nech toho, to uděláš pak. Svlékni se do naha a běž za nimi dolů!” Služka si osušila ruce a odložila si sukni i halenku, víc toho neměla. Rony se vrátil do obývacího pokoje a zvedl telefon.

“Haló… paní Sandra? Tady Rony. Ráno bychom tedy přivezli Ginu… ne, neví to kam… teď je pod práškama… ano… úplně… jdu si ji prohlédnout… ano… jistě… kompletní zostřený výcvik… samozřejmě… matka to podepíše… ne, bez problémů… to víte, že ano… to domluvíme ráno… výborně… po sedmé jsme tam… ano… ano… tak nashledanou.” Zavěsil. Zamnul si ruce a pomalu šel ke sklepním dveřím. Sestupoval dolů. Ovšem o nějakém zatuchlém sklepě nemohla být řeč. Stěny obložené modřínem, na podlaze koberec, zářivky na stropě. Po jedné straně tři boxy s dveřmi z mříží, nyní prázdné, po druhé straně troje dveře, na konci chodby mohutný Ondřejský křiž s mnoha koženými pouty na ramenou, před ním vyzděná a vykachličkovaná nevysoká zídka přes celou chodbu a pod ní kanálek. Uprostřed pod křížem pohyblivá svislá tyč, o jejímž účelu nemohlo být pochyb, protože hlavice byla ve tvaru žaludu mužského údu a dokonce byla opatřena i otvorem. Nebylo pochyb, že otvorem v potřebném okamžiku prochází nějaká kapalina, neboť k tyči byly připojeny dvě hadice, vedoucí ke kohoutkům po stranách.

Rony otevřel poslední dveře a vstoupil. Prostorná místnost byla opatřena mnoha přístroji a nástroji v policích, od stropu visely kožené řemeny na kladkách, různé skleněné trubice a baňky, jedna část místnosti byla vybavena jako ordinace. Všechny tři stály u jedné stěny, Stefi i služka byly po stranách Giny, rozkročené a s rukama za zády. Gina stála normálně, prázdným pohledem se dívala do místnosti a na příchod Ronyho ani nereagovala. Ona jediná měla trojúhelník chlupů pod břichem, ostatní dvě byly zcela vyholené. “Zdravíme tě, pane, a jsme připraveny poskytnout ti vše k tvému potěšení,” ozvalo se dvojhlasně. Pokývl hlavou. “I vám se dostane potěšení. Nejprve ale prohlédnu Ginu. Pomozte jí na křeslo a připravte mi ji s pořádně roztaženýma nohama. Podívám se, co může v budoucnu poskytnout za radovánky některému muži a možná i ženě.” Odváděly nevnímající Ginu k vyšetřovacímu křeslu, zatímco Rony se pomalu svlékal. Přes rameno prohodil: “Omyjte jí frndu a připravte roztahovací kleště!” “Pane, slíbil jsi mi, že ji nezneužiješ,” vyčítavé řekla Stefi. “Máš moc keců. Co jsem slíbil, to splním. Do kundy se jí snad podívat můžu, ne? Rozhodné ji nemá na parádu!” Rony, už svlečený, s pohupujícím se a poloztopořeným, mohutným přirozením přistoupil ke křeslu, kde služka otírala přirození Giny. Rony si přitáhl židli a posadil se mezi rozevřené nohy Giny. Podíval se na Stefi: “Na co čekáš, děvko?! Podej mi roztahovák a můžeš se dívat, jakou má tvá holka díru!” Vzal podávané kleště, ukazovákem a palcem levé ruky rozevřel baculaté pysky Giny a odhalil tak vchod do pochvy. Pomalu do něj začal zavádět trubkovité kleště, centimetr po centimetru mizely v jejím těle, až dál nešly. “Šlo to do ní jako po másle, ta nemrdala jen jednou, ale má díru protaženou už pořádně!” Stiskl rukojeti kleští a stále větší silou je přitahoval k sobě, zatímco druhou rukou dotahoval zajišťovací matici. Když už to více nešlo, natáhl ruku. “Světlo,” poručil. Služka mu podala malou baterku. S tou si Rony posvítil do hloubi roztažené pochvy. Gina byla celou dobu naprosto potichu, jako by se jí to netýkalo. Rony ji prohlížel dost dlouho, což se projevilo významně na jeho údu, který teď naběhl krví a byl mohutně vystrčený kupředu. Rony podal služce baterku, přirození Giny nechal roztažené, ale obrátil se na stoličce k němu zády, sedl si více na kraj a rozevřel svoje stehna více do stran. Mezi nimi se tyčil ztvrdlý úd. Rony byl už dost rozdrážděný. Ukázal před sebe.

“Kouřičku sem! Stefi, podej mi řemen! Fofrem, hejbejte se trochu, kurvy!” Služka postavila mezi nohy Ronyho zvláštní lavičku. Byla šikmá, neboť nohy u Ronyho byly kratší než na druhém konci a také navíc byla ve tvaru písmene Y Proč, to se hned ukázalo. Stefi podala Ronymu kožený opasek. Švihnul s ním do vzduchu a houkl na služku: “Na co čekáš, svině? Lehnout, čuráka do huby a kouřit! Ty jí pomoz, mrcho!” Stefi přidržovala služku, která se zády k Ronymu pokládala na šikmou lavici. Nakonec na ní ležela tak, že po zaklonění hlavy jí Rony do úst zasunul úd, v ohbí kolen byla podpírána roztaženými rameny lavice, zbytek lavice končil zhruba v polovině zadnice, takže zbytek byl volný a ve vzduchu. Proč, to se ukázalo vzápětí. Rony se rozpřáhl a řemen s hlasitým mlasknutím přilehl na pootevřené přirození služky. Škubla sebou a zuřivě začala zpracovávat ústy a jazykem Ronyho úd. Prááásk! Prááásk!!! Druhá… třetí… čtvrtá a další rány pršely na rychle natékající přirození služky, která jen nosem kňučela a rychle se snažila Ronyho uspokojit. Ten hodil řemen Stefi. “Pokračuj, dělej… bij tu svini!” Stefi pokračovala ve výprasku celou svou silou, zatímco Rony kroutil a škubal bradavkami služky. Po několika málo minutách s hlasitým vzdycháním a napínáním těla Rony začal vystřikovat ejakulát do úst služky a po vyklouznutí údu ještě několik výstřiků zasáhlo břicho ležící. Stefi už přestala s bitím. Byla ale rovněž vzrušená, o čemž svědčily mohutně nalité bradavky a výměšky vykapávající z její pochvy na zem. Pomohla služce vstát, odstranila lavici a omyla Ronyho přirození. Potichu sténající služka se šla také omýt. Rony se obrátil k Gině. Uvolnil zajišťovací matici a vytáhl stažený roztahovák z pochvy ležící dívky. S pomocí Stefi děvče postavil a odváděl do jejího pokoje. Cestou se Rony stavil v pracovně a vzal si s sebou pouzdro, kde měl potřebné ampule a injekční stříkačky. V pokoji položil Ginu na postel, připravil si injekční stříkačku a vpíchl Gině do stehna injekci. Ráno se to opakovalo a pak Ginu naložili a odváželi k pěti S. Po rozhovoru se Sandrou a po podepsání souhlasu ze strany matky opouštíme tuto dvojici, či se služkou trojici, a další příběh už bude psán očima a pamětí Giny, která v sanatoriu samozřejmě zůstala.

“Slečno… haloóóó… slečno… no tááák… probuďte se…!” Jako zdálky ke mně doléhal hlas a na obličeji jsem cítila jemné pleskání. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že volání patří mně. Pomalu a namáhavě jsem otevřela oči – hned jsem je ale přivřela, kolem mne bylo všechno bílé a jas mě oslepoval. Přimhouřenýma očima jsem viděla mladou dívku v uniformě zdravotní sestry, seděla na okraji lůžka a snažila se mne vzbudit. Znovu jsem otevřela oči. Nebylo pochyby, byla jsem v nemocničním pokoji. Dívka se na mě usmívala. “No konečně! Vy jste nám dala! To se dělá… spát takovou dobu?” položertem, polovážně zahrozila sestra. “Jakou dobu? Co se stalo, proč jsem tady?” “Bože… slečno! Vždyť vás přivezli rodiče už včera ráno, nemohli vás vůbec vzbudit. A tady se o to pokoušíme od včera až do této chvíle! Co jste si to vzala za drogu?” “Já? Drogu? Ale to je nesmysl, já drogy neberu,” odporovala jsem slabě. V hlavě jsem měla úplně prázdno, ale přesto mi to zapálilo. Že by ten rošťák Lothar dal něco do mého džusu? Domů jsem dojela v pořádku, pak byla večeře… vlastně ano, to už si pamatuji jen mlhavě, byla šunka a ještě něco po ní, ale co to bylo? “Nikdy jsem drogy nebrala!” “No, to vysvětlíte paní doktorce, hlavně, že už jste zase vzhůru. Teď se pojďte najíst a pak se uvidí.” Sestra mi pomohla vstát. Přitom jsem zjistila, že na sobě mám nemocniční košili a u postele stály trepky. “Kde mám oblečení?” “To je v přijímací ordinaci, zamčené ve skříňce. Tak, tady se opláchněte, ručník je tu, mýdlo taky. Zatím přinesu jídlo a pak vám obstarám kartáček na zuby a pastu, na to jsem nepomyslela.” Rychle odešla. Umyla jsem se jenom zběžně, jinak to ani nešlo. Přece se nebudu svlékat, když nevím, kdo přijde. Ono nebylo těžké zjistit, že mám na sobě jen to, co mám, žádnou podprsenku a ani kalhotky. Sotva jsem se utřela, přinesla mi sestra na podnosu snídani. Mechanicky jsem jedla a přemýšlela, co se to vlastně se mnou stalo. V každém případě o nějakých drogách nemůže být řeč… jen ten Lothar se mi vkrádal pořád do hlavy. Neviděla jsem ale důvod, proč by to dělal, určitě ne z nějakých sexuálních pohnutek, vždyť jsem se mu poddávala více než půl roku zcela dobrovolně, nemusel mě nutit nebo přemlouvat, bylo mi s ním dobře.

“Tak půjdeme, slečno, ano?” vyrušil mně hlas ošetřovatelky. “Kam?” “No přece za paní doktorkou, jste v sanatoriu a ne v hotelu,” zasmála se sestra. Nakonec, najedená jsem byla a snad se konečné dozvím, proč jsem tady. Čím dříve mě pustí, tím lépe. Nikdy jsem v nemocnici nebyla a cítila jsem se naprosto zdravá, jen chvílemi jsem měla nějaký divný pocit, jaký, to nelze definovat, prostě – divný. Vstoupila jsem za sestrou do místnosti. Za stolem seděla žena v bílém, v rozhovoru se dvěma muži. Po našem vstupu rozhovor s nimi ukončila: “Běžte, pánové, po své práci, mám tady pacientku a to není nic pro vás. Sestro Jolo, můžete také jít, děkuji.” Jenom jsem se letmo rozhlédla, byla to klasická ordinace. Doktorka mne oslovila: “Tak jak se cítíte, slečno Gino?” “Dobře, paní doktorko, jenom mám nějaký divný pocit.” “Jaký?” “Já… já to neumím popsat… prostě divný…” “Chvilku teplo, chvilku zima, chvilkami jemné mravenčení v podbřišku… možná nucení na malou stranu?” “Ach… ano… tak asi…” “Myslela jsem si to. To nic, dáme injekci a uděláme pár vyšetření, to bude v pořádku. Odložte si košilku a položte se na lůžko.” Ukázala na vyšetřovací pohovku. Trošku jsem se asi začervenala, postřehla to. “Jen žádný stud, má drahá. Vždyť jsem také žena.” Vstala. Ze skříňky vyndala krabičku a z ní ampuli. Obratně uřízla hrdlo a nasála obsah do stříkačky. To už jsem ležela na pohovce. Posadila se vedle mě, natáhla mi ruku a zaškrtila nad předloktím gumovým obinadlem, pak jsem musela několikrát zacvičit a obinadlo si podržet. “Držet a nepouštět, až řeknu, ano?” “Ano, paní doktorko.” “Je to jen chvilka.” Natáhla mi ruku a obratně jehlou napíchla žílu. Obsah pomalu mizel uvnitř. “Můžete to povolit.” Povolila jsem obinadlo. Mým tělem se počal šířit pocit velkého tepla, ale zároveň se mi dělalo množství slin, sotva jsem je stačila polykat. Vytáhla jehlu a podržela mi na vpichu gázu. Usmála se na mě. “Hrozné vedro a hromada slin, co?” Přikývla jsem, mluvit to nešlo, abych neprskala. “To nic, za minutku, dvě, to přestane.” Vstala a odnesla stříkačku. Na malý stolek si položila papíry a propisovačku, znovu se posadila vedle mě. Nejdříve jsem se trochu styděla, když si prohlížela moje tělo a začala mě prohmatávat prsy. Pocit horka pomalu mizel a sliny se přestaly dělat. Usmála se.

“Už je to dobré, ne?” “Ano, cítím se normálně.” “Tak podívej, děvenko. Někde jsi dostala pořádnou dávku drogy, máš tušení, kde by to mohlo být a co?” “Naprosto ne, sama jsem si nic nevzala, opravdu.” “Věřím ti, ale myslíš, že ti bude věřit policie?” “Policie?” Docela jsem se vyděsila. “No jistě, policie. Jsem doktorka a je mojí povinností taková předávkování hlásit!” “Ale já nic nebrala… prosím vás… věřte mi!” “Zkusíme to tedy jinak. Vím, že mi nelžeš, ani nemůžeš. Když to tedy nebudu hlásit, budeš dělat všechno, co já budu chtít, budeš odpovídat na moje otázky, ponecháš všechno na mé vůli, rozumíš, co ti říkám?” Přešla od vykání k tykání a to, co říkala, už vůbec neznělo jako otázka, ale spíše jako její rozkaz. Chtěla jsem se jí zeptat, jak to myslí, ale k svému vlastnímu údivu jsem se slyšela, jak říkám: “Ano, paní doktorko.” “Dobrá. Tvé štěstí.” Popleskala mně po prsou. “Nemám ráda zbytečné dohady a vzpouzení, ostatně, naštěstí to tady nebývá častým zvykem, moje injekce jsou zatraceně účinné. Dám ti pár otázek a chci na ně jasné odpovědi, nemusíš se nijak snažit mluvit spisovně, vím jak to dneska mezi mladými chodí, ve společnosti se dokážete všichni přetvařovat, ale v soukromí jste jedna banda kurevníků a mrduchtivých děvek, co? Ještě jsem tě neprohlížela, ale vsadím se, že už jsi měla čuráka v sobě taky, že jo?” Byla jsem úplně ohromená, jak se změnila. Moje mozkové závity se vzpíraly, avšak vůle už nebyla moje, ta ovládnout v žádném případě nešla. “Na něco jsem se ptala! Ztratila jsi řeč? Už jsi mrdala?” “Ano.” “To jsem si mohla myslet, kurvo. Kdy, s kým, jak to probíhalo poprvé, kolik jsi měla kluků, kdy jsi mrdala naposledy? Povídej, couro!” Přitáhla si papíry k sobě a já chtě, nechtě jsem začala odpovídat. “V prvním ročníku rodinné školy. Kámoška mě pozvala k nim na video, nejdříve jsme viděly film a pak pustila pornáč. Měla různý narážky, pak jsme se začaly opičit po tom, co se dělo na obrazovce, osahávaly jsme se, nejdříve přes šaty, ale potom už úplně nahatý a do toho přišel její brácha. Moc jsem se styděla, ale on se k nám připojil, no a najednou byl na mně a tlačil mi ho mezi nohy, Denisa mi cucala kozy, v jedné chvíli jsem ucítila v kundě tlak, pak krátkou bolest, no a za chvilku mě Max mrdal, až se mi dělaly mžitky před očima. Netrvalo to dlouho, začal u toho hekat, potom čuráka vytáhnul a postříkal mi celé břicho, Denisa mi to roztírala až na kozy, pak se na mě obráceně položila a začaly jsme si navzájem kundy lízat, strašně mě to rajcovalo, až mě udělala. Osprchovaly jsme se a pak mi ještě Denisa s Maxem předváděly kouření čuráka a mrdání do zadku. To jsem ale nechtěla, tak mě to odpoledne omrdal ještě dvakrát.” “Jméno a adresu těch dvou!” “Denisa a Max Richterovi, Walter Platz 18/2.” “Pokračuj, kolik jsi měla kluků, kdy naposledy?” “Zatím tři, Lothar je třetí, naposledy mě mrdal minulý čtvrtek u nich doma.” “Máš nějaké jiné zážitky s těmi kluky než jenom mrdání?” “Ani ne, snad jenom s Lotharem.” “Jaké?” “No, on mi rád prohlíží kundu a chce vidět, jak chčiju. Vždycky vypiju hromadu čaje, pak mě vezme do koupelny, zvedne mě za stehna, já mám roztažený nohy, takže se v zrcadle vidím taky a jemu se to moc líbí.” “Tak vida, jak nám to jde. Děláš si to někdy sama?” “Párkrát ano.” “Jak?” “Prstama, třu si poštěvák a bradavky, no a když jsem už dost rozdělaná, strkám si do kundy prsty a palcem mnu poštěvák.” “Vytečeš u toho?” “Vždycky, dávám si v posteli pod sebe ručník, anebo si přiložím vložku.”

“Na svoje mládí toho máš za sebou dost, děvko. To je ale jen dobře. Panny nemám ráda, jsou s tím vždycky problémy. No dál. Jak doma, viděla jsi mámu s tátou v posteli?” “To není táta, on je mámin druh.” “To je stejný. Povídej. Všechno, co víš o sexu doma.” “Když mně je to trapný.” “Zbytečně. Mluv, kurvo!” “No… viděla jsem je mrdat a máma Ronymu kouřila čuráka. Stříkal jí to do pusy a polykala to… no a…” Odmlčela jsem se. “Co no a? Mluv už, svině!” “No, on ji taky bije…” “Ale? To je zajímavý! Pokračuj!” “Viděla jsem ho, když ji bil přes nahou prdel rákoskou a jednou důtkama přes kozy. Máma byla úplně nahá, kozy měla přes opěradlo židle, zakloněnou hlavu a Rony ji bil. Strašně moc a silně, muselo to hodně bolet, protože se máma pochcala, až to teklo ze židle, víte, já si myslím, že ji zbil i přes kundu, ale to jsem neviděla, jenom slyšela…” “Jak slyšela?” “No když to neudržela, křičel na ni, že je špinavá svině, která by si tu píču zasloužila zašít, ale on že je dobrák, jen ji seřeže. Neřekl vyloženě, že seřeže mámu přes kundu, strhnul ji ze židle a odtáhl za vlasy stranou, kde vím, že je stůl. Pak jsem ještě slyšela, jak jí poroučí pokrčit nohy a pořádně je roztáhnout od sebe, nebo že jí pomůže, no a hned nato začaly být slyšet údery o holou kůži, víte, máma má kundu oholenou, to ji holí taky Rony. Kníkala po každé ráně a já jsem se raději ztratila. Výprasky na prdel jsem ale viděla vícekrát a nebo jejich následky, kolikrát měla máma jelita i na stehnech vzadu, takže to bylo vidět, sukně to nezakryla.” “Nic jiného jsi neviděla?” “No, ještě služky.” “Co je s nima?” “No, co bydlíme u Ronyho, už je tam třetí, vlastně, už dokonce čtvrtá, žádná dlouho nevydrží, protože je máma s Ronym bijí a týrají.” “Asi si to mrchy zaslouží, ne? Služky jsou pakáž, to já znám! Tak povídej, co s nimi dělají?!” “Tu první jsem moc neznala, odešla asi za deset dnů, co jsme se nastěhovaly my. Ještě ten den nastoupila Debora. To jsem byla pryč. Vrátila jsem se zrovna, když byla v obývacím pokoji, tedy vlastně z obývacího pokoje šla do pracovny Ronyho, zahlédla jsem jenom zezadu, jak tam vcházejí, ani nezavírali dveře, protože nevěděli, že jsem zrovna druhými vešla. Slyšela jsem proto všechno. Rony jí říkal, že se vyžaduje absolutní poslušnost, přesnost a oddanost, což jistě ví již z agentury, úctu k pánům a slečně, tím myslel mě, za každý prohřešek bude trestána buď Ronym, anebo paní, slečnou zatím ne. Pak jí nařídil svléknout se do naha, aby se jim ukázala. Chvilku bylo ticho, pak jsem slyšela povely jako třeba “ruce za záda”, “předklonit, kozy nechat viset dolů”, “rozkročit”, “víc rozkročit a předklonit, vystrčit prdel nahoru, aby byla vidět píča… dělej, není čas”, “sednout do křesla, nohy přes opěradla, rukama si roztáhni píču”, “postavit a deset poskoků”, “ruce pryč a kozy nechat lítat” a podobně. A potom se zeptal: “No co myslíš, Stefi, bude dobrá?” Máma na to řekla, že si myslí, že ano, ale že by měla mít vyholenou píču. Rony říkal, že to je samozřejmé stejně jako to, že bude chodit jen v sukni a halence, žádné spodní prádlo. Pak řekl služce, aby si posbírala věci, že jí ukážou pokojík, ale to jsem už rychle vypadla, zašramotila jsem hlasitě klíčema dole u vchodu, jako že jsem přišla, a tak nic neslyšela. “No, to není žádné týrání, jenom trochu neobvyklá nástupní prohlídka a služka byla zřejmě ze speciální agentury, když neprotestovala, nebo měla nějaké připomínky?” “Ne, alespoň já jsem nic neslyšela. Určitě ale bývala bita, kolikrát, když se nešikovně pro něco shýbla, byla vidět prdel pokrytá jelity, a jednou, to připálila nějaké maso, či co to bylo, jsem na vlastní oči viděla, jak v kuchyni sedí na židli, Rony jí kroutil ruce za záda, halenku měla strženou, v puse roubík a máma jí pálila kozy svíčkou. Po Deboře potom nastoupila Ilča, i ta bývala bita, myslím, že častěji než Debora, v té době už přede mnou neskrývali, že služku bijí, ale nesměla jsem být u toho, až prý budu starší, potom prý taky pochopím, že tresty jsou nutné. No a poslední je Ester. Taky ona je bita, ale navíc jim padla nějak do oka, protože si ji občas zvou do ložnice večer, myslí, že to nevím, ale přece nejsem slepá, ani hluchá.”

Celou tu dobu, co jsem odpovídala na otázky, si dělala pravou rukou poznámky a levou mi hladila prsy, břicho a také po bocích, občas mně jemně přejela od břicha dolů slabinami, což bylo jako zásah proudu. Měla jsem nalité prsy a bradavky mi trčely jako dva hřeby, slepý by si toho musel všimnout. Ona to přirozeně musela vidět taky, avšak nechala mě domluvit a teprve nyní se ozvala: “Vyprávění a moje doteky – to tě všechno vzrušuje, co? A mezi nohama jsi už pořádně mokrá, co? No, zatím bylo vše jen teorie. Teď mi předveď, jak jsi si to sama dělala! Šup, žádný upejpání a už si ji hoň!” Vstala a postavila se dolů, před mé nohy. Začala jsem s bradavkami a prstem jsem zajela mezi nohy, na poštěvák. Zasmála se: “Ale no tak! Přece by jsi se před doktorkou nestyděla! Pokrčit nohy, chodidla a kolena od sebe, pořádně rozevřít stehna! Ukaž! No jo, z kundy ti jen kape. Tak dělej, poštěvák, prsty do díry a už ji proháněj, jestli u toho chceš hekat, tak můžeš, tady jsme samy. To je ono, jen si píču vymrskej! Hlouběji, jen hlouběji, neboj se do ní ty prsty vrazit a rychleji, rychleji! Bylo to pro mně hrozné. Na jedné straně jsem pociťovala nesmírný stud, že onanuji před cizí ženou, na druhé straně zase mým tělem cloumal nezadržitelný chtíč a strašná touha se udělat, jedna polovina mozku velela, abych toho nechala, druhá mně pobízela k pokračování a musím se přiznat, že zcela ovládla moje myšlení. Začala jsem sténat, nejdříve potichu, pak už nahlas a nakonec jsem vydávala jakési skřeky a přitom si kroutila bradavkami a mačkala kozy, druhá ruka deptala moji kundu, palec zuřivě třel poštěvák a ostatní prsty byly narvány uvnitř, hýbala jsem s nimi prudce dovnitř a ven, kunda čvachtala a moje výměšky už určitě pode mnou tvořily pořádnou louži, cítila jsem, jak mi to mezi prsty teče nekontrolovatelně ven. Můj orgasmus se nezadržitelně blížil, vytrhla jsem prsty z pochvy a počala se naplocho dlaní silně bít přes celou kundu, hlavně nahoře v místech poštěváku, připomínalo mi to narážení mužské stydké kosti při mrdání. Dvě… tři… pět… osm ran, moje tělo se prohýbalo vzhůru do oblouku, ruka svírala pysky a stehna se kolem pevně sevřela, ještě několik výkřiků a pohybů jako při přirážení a pak jsem vyčerpaně klesla do louže pode mnou. Doktorka si zase sedla vedle mě. Třásla jsem se jako v zimnici, byla jsem totálně hotová, takový orgasmus jsem ještě nezažila. Hladila mě po kozách a já byla strašné šťastná, vůbec mi v té chvíli nepřišlo, že je to ženská a natož doktorka, jemné pohyby na mých kozách byly nádherné a prodlužovaly můj pocit blaha. Pomalu jsem uvolňovala sevření stehen, až jsem mohla vytáhnout druhou ruku.

“Tak co, kurvičko, jak ti je?” “Oh… stydím se, ale nedalo se to ovládnout.” “Na to se neptám, ptám se, jak se cítíš?!” “Senzačně, paní doktorko.” “No sláva, takže můžeme zahájit léčbu.” “Léčbu? Jakou léčbu, vždyť mi nic není!” “Podívej, o tom, co ti je, anebo není, rozhoduji já. Když říkám, že potřebuješ léčit, tak to asi bude pravda. Já už vím, že jsi nebyla pod vlivem drog. Na tebe totiž dolehly neukojené pohlavní pudy, rozumíš, neukojené – to, že jsi si zamrdala s klukem ještě neznamená, že jsi ukojená. Právě teď jsi se přesvědčila o tom, jak vypadá vrcholný orgasmus, jenže ten byl jen jeden a to nestačí! Musíš být léčena dlouhodobě. A nechci slyšet žádné námitky. Jsi mladá, hezká, slušně vyvinutá a nechtěla bych, abys skončila jako některé případy, které tu léčím, právě proto, že svoji neukojenost zbytečně tajily. Zbytečný stud a ostýchavost, to není dobré. Tělo je velmi složitý stroj a všechno chce svoje, i kozy a kunda, jejich funkce nekončí porodem, to je třeba si uvědomit. Tady si vezmi dvě tablety a spolkni je!” Podávala mi namodralé prášky a sklenku vody. Poslušně jsem pilule spolkla a zapila. “Teď tě sestra odvede do koupele, ovšem předtím dostaneš klystýr, protože půjdeš na rentgen a musíš být prázdná. Je to trochu nepříjemné, ale zvykneš si. Teď vstaň a utři si píču do košile, ať to z tebe neteče cestou.” “A co si vezmu na sebe?” “Nic, přejdeš jen chodbu.” “Nahatá?!” “Nahatá! A vůbec, zvykej si, že nahoty si tady užiješ dost Předně jsou tu skoro samý děvky, pár kluků na léčení je odděleno nejen dveřmi, ale ještě mříží, sestry ti nevadí a těch pár zřízenců, které bys mohla potkat, už vidělo tolik kurev, že je vůbec nebudeš zajímat, ani kdyby jsi před nimi píču rozevřela jako vrata do garáže,” dokončila doktorka a zároveň vešla sestra, jiná než mě přivedla.

“Patricie, tahle děvka tu zůstane na léčení.” “S čím, paní doktorko?” “Sexuální neukojenost, na jmenovku jí ale napiš hormonální porucha. Vezmi ji vykoupat, nejdříve ale klysma a pořádně vyčistit, udělám jí irigoskopii, důkladně vyholit, vycévkovat, vypláchnout měchýř a vysát, pak cévku, tři litry čaje a odměrnou nádobu. To všechno bys měla stihnout do jedenácti. Pak dohlédni na to, aby vypila čaj, vylučovat ji necháme asi tak do tři hodin, v půl čtvrté mi ji přiveď, na irigoskopii, nezapomeň ji před tím ještě vypláchnout. Večeře normální a léky naordinuji pak.” “Na který pokoj přijde?” “Dej ji na sedmičku, tam jsou ty dvě ovaria, dneska s nima vydrží a zítra půjde do druhého oddělení.” “Aha. Co to bude? Esko nebo emko?” “Komplet.” “Dobrá. Tak pojď, krasotinko,” obrátila se sestra na mě. Vyšla jsem za ní na chodbu, trochu jsem se zakrývala košilí. Nikoho jsme na těch asi deseti krocích nepotkaly. Vstoupily jsme do koupelny, zařízené poněkud odlišně, než běžné bývá. Vlevo nehluboká vana, ale dost vysoko, takže se do ní lezlo po třech schůdcích, vedle ní, ale i nad ní sprcha, vyšetřovací křeslo v čele, vpravo zeď plná nádob s hadicemi, police s mnoha lahvemi roztoků různých barev mohutné injekční stříkačky, řada různých nástavců, kelímky s mastmi, břitvy, štětky a mnoho dalších věcí. Zvláštní byla klozetová mísa, umístěná na vysokém podstavci, k níž vedlo pět schůdků a ona sama byla z čirého skla. V rohu koš na prádlo, zpola naplněný košilemi, v něm skončila také moje košile, kterou mi sestra vzala a odhodila. Byla jsem v jakémsi omámeném stavu, to jsem pozorovala už po injekci, moje vůle prostě nepracovala. Doktorce jsem vyprávěla věci, které byly mým hlubokým tajemstvím a ani teď jsem se nebránila rozkazům sestry, ačkoliv za normálních okolností bych se určitě zdráhala a bránila.

“Už jsi byla někdy u ženského lékaře?” “Ne, sestři.” “Takže to neznáš, dobrá. Tady se posaď, jen na kraj, spíše jen opři zadek o podložky.” Ukázala mi na vyšetřovací křeslo. “Teď se pomalu nakláněj, až si lehneš, nohy nahoru a položit tady na podložky.” Ukázala na podložky poměrně daleko od sebe. Provedla jsem to. Vzala mě za chlupy na pyscích a nijak jemně je roztáhla od sebe, až jsem zasténala. “No, no, tak zlý to není! Panebože, ty máš tu kundu zahnojenou! Chlupy slepený, vnitřek plnej toho tvýho sajrajtu. To jsi jistě doktorce předváděla masturbaci, co, svině?” “Ano, sestro.” “To jsem si mohla myslet. Tak drž, vypláchnu ti díru!” Sáhla po hadici, visící na háčku vedle křesla. Konec hadice byl opatřen kulatým nástavcem s mnoha otvory, stiskacím ventilem a ukazatelem teploty. Pak si to ale rozmyslela. “Pak. Nejdříve se musím svlíknout, to bych se mohla jít rovnou celá převlíct, až to svinstvo z tebe bude lítat!” Beze spěchu se pomalu začala odstrojovat. Bylo to snadné – plášť, halenka, podprsenka a kalhotky, to bylo všechno, co měla na sobě. Vše si pověsila na věšák za skříní a pak se vrátila ke mně. Zcela normálně, žádný stud. Prsa s velkými bradavkami se jí pohupovala do rytmu kroků. Vzala znovu hadici. Jemně stiskla ventil. Z otvorů začala vytékat voda. Navlhčila mi chlupy a dlaní druhé ruky omývala. “No, jedno máme. Teď ještě tu promrdanou díru. No tak! Nestahuj se a uvolni svaly… nic to není, vjede ti tam jako po másle.” Zatlačila na nástavec a ten mi vniknul do pochvy. Trochu s ním zakroutila, vytáhla a zase zasunula. “Tak začneme. Práce je moc, času málo.” Stiskla trochu ventil. Voda začala vystřikovat z hlavice na všechny strany a kolem hadice vytékala z pochvy, po chvíli stiskla ventil úplně. Voda do mne vrazila poměrně silným tlakem, cítila jsem, jak mi je pochva roztahována a prameny vody se opírají o její stěny, také kolem hadice vyrazil pořádný proud, který zasáhl i sestru. Věděla, proč si odložit. Vyplachování nebylo bolestivé a snad ani nepříjemné, trvalo krátce, snad minutu či dvě. Vypnula přívod a nástavec ze mne vytáhla, koule s hlasitým mlasknutím vyjela z pochvy a za ní vyrazilo ještě snad půl litru vody. “Podívejme se, jak ta mrška po mně plive,” zasmála se v dobrém rozmaru sestra. Odložila hadici, vzala sprej a nastříkala mi na podbřišek a přirození pěnu, rukou namydlila a pak mě zručně břitvou oholila. Otřela mě ručníkem a z druhého spreje mi postříkala oholená místa dezinfekcí. Zaskučela jsem, protože to pořádné pálilo.

“No, no, vždyť to nic není! Zato máš kundičku jako holčička, pěkně hlaďounkou…” A jakoby toho nebylo dost, dvěma prsty mi rozchlípla pysky a vstříkla dezinfekci i mezi ně. Musela jsem se dost přemáhat, abych nevykřikla, pálilo to jako oheň. Hned nato mi začala pomalu vsouvat do močovodu cévku. “Uvolní se, zatlač jako na močení… tááák… ještě kousek… a už to teče!” Slyšela jsem, jak moč pleská na kachlíkovanou podlahu. “Podrž si to,” nařídila mi a ruku mi položila na cévku. Vzala objemnou stříkačku a z objemné láhve nasála nějakou namodralou kapalinu, přistoupila ke mně a čekala, až moč vyteče. Nyní zasunula hrot stříkačky do cévky a začala kapalinu vytlačovat do mého močového měchýře. Cítila jsem, jak se plní, až už se mi zdálo, že více to nepůjde a přitom ve stříkačce ještě zbývalo! “Dost, prosím… dóóóst!!!” “Mlč, čubko! Máš tam teprve čtvrt litru.” Kapalina dál mizela v mém těle, až konečně stříkačka byla prázdná. Tlak byl nesnesitelný a už jsem čekala, až stříkačku vytáhne. Dočkala jsem se ovšem zklamání. Nejprve cévku přeložila a teprve pak vytáhla stříkačku. “Drž si to, musíš to mít v sobě deset minut. A ne že budeš pomalu upouštět, je to modrý a poznám to!” Odnesla stříkačku a do několika nádob na stěně napustila vodu a do té vlila opět po sklenici nějakého roztoku, jedna žlutá a dvě rudé, čtvrtá nádoba zůstala čirá. Těch deset minut bylo šíleně dlouhých, tlak byl nesnesitelný. Když mi pak povolila trubičku pustit, prudce to ze mně vystříklo a ta úleva! Ale ještě nebyl konec. Vytáhla ze mě cévku a zasunula do mě druhou, o něco silnější a rozdvojenou. Na jedné části byla malá nádobka s víčkem, do poloviny naplněná nějakým práškem. Na ústí nasadila hadici a stiskla ventil. Cítila jsem, jak do měchýře vniknul prudce vzduch a se syčením vycházel ven druhou cévkou. Zároveň začal prášek v nádobce ubývat – vzduch ho strhával sebou dovnitř měchýře, část unikala ven, ale část určitě zůstávala nalepená na stěnách. Co to bylo, nevím, ale cítila jsem uvnitř těla dost velké horko, jinak nic. Zastavila vzduch a cévku vytáhla. Odložila vše a pomohla mi ze stolu. Trošku se mi třásly nohy, tak dlouho rozevřené v nepřirozené poloze, ale jinak jsem byla v pořádku. “Tak měchýřek máme čistý a teď přijde na řadu prdelka. Vyčistíme střeva, aby paní doktorka pěkně všechno viděla. Tak pojď, děvenko, tady se přehni přes tu podložku, neboj se, drží pevně, víc prdelku nahoru a hodně hluboko se předkloň. Roztáhni si pěkně půlky od sebe a nesvírej se… tak… no jen se uvolni, ty malá kurvičko!” Ucítila jsem něco chladivého na konečníku a vzápětí do mě pomalu vnikal nějaký nástavec a za chvíli jsem cítila vtékat kapalinu. Pomalu, ale jistě se mi plnila střeva a tím, jak těžkla, jsem je cítila až někde pod prsy a začínalo to být nepříjemné. Naštěstí už byl konec. “Pořádně sevři prdel, vytahuju to ven! Potom po těch schůdcích nahoru, prdel až dozadu, pořádně předkloněná, ať vidím, jak to svinstvo z tebe lítá!” poučila mě a zároveň ze mně vytáhla nástavec. K rychlosti mě pobízet nemusela. Vyběhla jsem rychle po schůdcích ke skleněné míse a rychle se na ni posadila. Ono to opravdu ani nešlo sedět normálně, musela jsem zadek vtlačit hodně dozadu a předklonit se, protože mísa byla sklopená kupředu. Strašně mně bylo trapně, ale síla, která tlačila na moje vnitřnosti byla větší – uvolnila jsem se a už to ze mně lítalo, nejprve trochu vody a pak už voda smíšená s exkrementy. Sestra všechno zezadu pozorovala, proto byla mísa skleněná! Vymačkala jsem ze sebe, co šlo. “Nezdržuj, pojď dolů, dostaneš další dávku,” poručila mi. Rozhlížela jsem se po papíru. Postřehla to. “Papír tam není, slez takhle, mně to nevadí, já už viděla posraných prdelí a stehen, však je to moje práce. Tak šup, předklonit a jedem, ať nám to ubývá!” Konečně jsem lezla nahoru s poslední dávkou ve střevech. Teď už bez zábran jsem všechno vypustila. “Zatlač… víc zatlač… no, sakra, víc, ať se ti prdel otevře… jo… dobrý. Vypadá to, že jsi čistá, voda byla čirá a ven taky nic neteče. Tak pojď dolů. Běž pod sprchu, vezmi si na sebe gumovou čepici, ať nemáš mokré vlasy.” Sama ji už měla a pustila sprchu, jen se opláchla a hned mi udělala místo. Je to neuvěřitelné, ale ono se všechno odehrávalo tak rychle, že až nyní jsem postřehla její vyholený podbřišek, předtím jsem si všimla jenom dost velkého poprsí. Otírala se a oblékala, zatímco já se sprchovala. Nenechala mě dlouho, za chvíli už mi nařizovala ukončit mytí. Otírala jsem se a odložila čepici. Myslela jsem, že mi dá nějakou čistou košilku, ovšem to jsem si opravdu jen myslela.

Vyšly jsme na chodbu a tou mě vedla dále. Vstoupily jsme do jednoho pokoje a tady jsem pochopila, že košile nebo pyžama jsou zde asi zbytečná věc. Pacientky, jedna žena asi kolem šedesátky a druhá oproti mně mladší dívčina ležely na lůžkách taky jen tak, bez ničeho. Třetí lůžko, zřejmě moje, bylo sice povlečeno, ale také pouze s polštářem, žádná přikrývka. Pravda ovšem je, že v pokoji bylo pořádné horko. Pozdravila jsem, obě odpověděly. Sestra mi ukázala na poslední postel. “Lehni si, přinesu čaj a ostatní věci.” Odešla. Uložila jsem se na postel. “S čím jste marod, slečinko?” starší pacientka se mě zeptala docela příjemným hlasem. “Já vlastně nevím, nějaké hormonální poruchy.” Podívala jsem se na ni a sklopila oči. Žena ležela na kraji postele na boku, ohromný levý prs jí visel přes pelest dolů a pravý přes něj. Něco tak velkého jsem nikdy neviděla. Nechtěla jsem projevovat nějakou nemístnou zvědavost. Postřehla to a zasmála se. “Jen se nestyďte, slečinko, mně to nevadí. Já vím, že to jsou hrozný vytahaný vemena, ale co byste chtěla na starý bábě! Tak hormonální poruchy? No ona vás dá paní doktor do kupy, to je machr. Já jsem tu po přechodu už potřetí, pořád mám s tím spodkem nějaký problémy…” Její řeč přerušil příchod sestry, která na vozíku přivážela nádobu s čajem, hrnek a další věci. Zašla do uličky mezi postelemi a vozík táhla za sebou. “Sakra, Wernerová, vytáhněte si tu kozu na postel, nebo vám na ni šlápnu a budete ji mít jako lívanec,” zasmála se. Pacientka si pomohla rukou a položila se na záda, oba prsy jí ležely vedle těla a taky v žertu odpověděla: “Jo, lívanec, ale přes půlku náměstí, co?” “Vy máte pořád humor, úplně vám závidím. Heleďte, ale teď nechte tady slečnu odpočívat, je unavená a ještě půjde odpoledne na vyšetření.” Postavila vedle postele skleněnou nádobu, zasunula do ní dlouhý kus trubičky a pak se naklonila nade mne. “Roztáhněte nohy, zavedu vám cévku!” Udělala jsem to a zároveň se uvolnila. Cévka do mě hladce vklouzla. Sestra mi ji přilepila na stehna dvěma náplastmi a ukázala na objemný džbán čaje. “Všechno vypít, pokud možno co nejrychleji. Nejdříve ale tady ty dva prášky.” Podala mi zase namodralé tablety. Lila jsem do sebe čaj, jak to jen šlo, až jsem nádobu vyprázdnila, zato břicho jsem měla plné. Položila jsem se a znenadání usnula. Musela jsem spát pořádně tvrdě, protože mě probudila až sestra, cévku jsem už měla venku a vůbec jsem nic necítila.

“No vstávej, paní doktorka už čeká!” Vyvážela vozík, na kterém byla cévka a nádoba s mojí močí, myslím, že jí bylo stejně jako čaje, který jsem vypila. Sestra mě zavedla do jiné ordinace, kde byla doktorka s další sestrou a k mé smůle i nějaký muž. Začervenala jsem se, ale on na mě pohlédl zcela lhostejně. “Mike, ujměte se slečny, udělejte zatím rentgeny, než dodělám tady to.” Ukázalá za sebe. Teprve teď jsem si všimla děvčete na vyšetřovacím křesle, kterému ozařovalo červené světlo strašně oteklé přirození. “Samozřejmě, paní doktorko. Chcete celou sadu?” “Ano, Mike.” “Dobrá. Tak pojď, krasotinko.” Zavedl mě do druhé místnosti, kde byly nějaké velké přístroje, zřejmě rentgeny. Ten na rentgenování plic jsem znala a taky byl snímek hned hotov. Pak ale přišla na řadu jakási speciální část. Musela jsem položit prsy na podložky a zaklonit hlavu, shora sjely dolů podobné podložky a přitiskly mi prsy silně na spodní. Docela to bolelo, naštěstí to netrvalo dlouho. Ozvalo se bzučení a na jeho konci jsem ucítila jenom silné mravenčení v prsech, hned na to podložky vyjely vzhůru. Ta krátká chvilka stačila k tomu, aby mi prsy strašně zčervenaly. Odvedl mě k dalšímu přístroji, který už byl složitější. Musela jsem se postavit na šlapky nakreslené na podlaze, takže jsem měla dost roztažené nohy. Mezi šlapkami byla jakási tyč, na konci opatřená asi deset centimetrů širokým půlkruhem, uprostřed něj vzhůru byl ještě nějaký nástavec, asi tři centimetry v průměru a deset centimetrů dlouhý, na konci kulatý, hlavice byla snad pochromovaná, protože se krásně leskla, přední i zadní část půlkruhu měly na konci oka a já jsem stála vlastně uprostřed. Mike otáčel kolečkem a tyč se vysouvala nahoru, až malý nástaveček začal tlačit na moje pysky. “Roztáhni si pysky a nasměruj si to do pochvy,” poručil. Udělala jsem to. Nástavec ve mně pomalu mizel a vzápětí se na moje pysky přitlačil polokruh, dost silně, takže jsem se skoro postavila na špičky. Potom se mi opřel jeden kužel zleva, druhý zprava kousek nad stydkou kostí o podbřišek, třetí směřoval uprostřed nich trochu dolů, ale byl také pevně zamáčknut do podbřišku. Vzápětí jsem ucítila, jak se vzadu asi pod ledvinami do mých zad zabořily další dva kužele. Shora sjelo lanko jak vpředu, tak vzadu, muž zahákl půlkruh, na kterém jsem polostála, poloseděla a lanka napjal, takže půlkruh se ještě pevněji přitiskl k mému tělu. Rukama jsem se držela dvou opěradel po stranách, vzápětí se uzavřela kulatá deska, takže zářiče byli pod ní a já nad ní měla jen třetinu těla.

“Bude to trochu píchat,” upozornil mě a zapnul přistroj. Nejprve se ozvalo zase bzučení. A pak… zaječela jsem, jako když mé vraždí. On řekl trochu píchat, ale já měla pocit, že mi do pochvy vrazilo rozžhavené železo. A znovu a znovu, celkem pětkrát a pošesté to už byla taková bolest, jakoby mě to půlilo. “Neječ, už je to hotový, vždyť to netrvalo ani minutu,” napomínal mě a začal oddalovat zářiče, až mě uvolnil celou. Minutu! Pro mě to byla věčnost, nohy se mi klepaly a zpocená jsem byla po celém těle. Instinktivně jsem si sáhla na přirození. Pysky byly rozpálené a určitě oteklé. Ještě jsem se musela položit na záda se široce roztaženýma nohama na další přístroj, shora sjela deska a spočinula na mém těle asi od poloviny trupu do poloviny stehen. Krátké zabzučení a i tento snímek byl hotov. Ještě ale nebyl konec. Vešli jsme do další místnosti, kde na jedné stěně byla černá plachta. “Ještě fota pro archív. Postav se čelem ke mně… dobře, ruce podél těla… hotovo… ruce za hlavu… hotovo… bokem ke mně, ruce podél těla… hotovo… ruce za hlavu… ramena dozadu… hotovo… předklon, ruce nech za hlavou a pravou stranu mírně natoč ke mně… hotovo… otoč se, ruce podél těla… nohy u sebe… hotovo… dva kroky zpět, pořádný rozkrok a hluboký předklon… víc rozkročit, trup dolů… hotovo…” Povely létaly jeden za druhým, blesky fotoaparátu šlehaly místností. “Teď tady na ten stůl, nohy od sebe, ruce podél těla… hotovo… nohy pokrčit a pořádně rozevřít stehna… hotovo… rukama si rozevři vulvu… tak ne… prstama chyť pysky a roztáhni od sebe… tak… hotovo… můžeš slézt dolů. Tak vidíš, máš to už všechno za sebou, teď jdeme k paní doktor.” Následovala jsem ho zpátky do první místnosti. “Hotovo, paní doktorko. Kompletní snímky plus dokumentace pro archív.” “Díky, jste rychlý. Můžete to jít zpracovat, teď vás tu nebudu potřebovat.” Mike odešel. Usmála se na mě. “Bylo to trochu nepříjemné, já vím. Teď se ti ještě podívám do tlustého střeva a pro dnešek to bude konec. Tady si klekni a přehni se tady, musíš hodně vystrčit zadek nahoru a tělo naopak mít hodně skloněné. Až budu mít nástroj v tobě, ne že se mi narovnáš, z toho by koukala perforace střeva!” “A proč to musí být?” “Má drahá, k mrdání není jen kunda, ale i prdel, chci mít jistotu, že jsi uvnitř zdravá!” “Ale já to nechci do zadku!” “O tom nebudeme diskutovat. Budeš mrdat i do prdele a hotovo. Ostatně, ráno si promluvíme podrobněji. Tak šup! Tady se pevně drž, uvolni se… tak… ještě trochu… no vidíš a je to v tobě celé.” Cítila jsem, jak mi něco vniklo do konečníku, pak malý tlak a předmět vnikal dolů do mého těla, byl jasně cítit až někde v břiše. Pomalu ho vytahovala, pak zase zasunula a nakonec vytáhla. “No vidíš, a je to. Máš střevo v úplném pořádku, krásně čisté.” Utírala mi papírovým ručníkem konečník a konečně jsem se mohla postavit. Přivolaná sestra mně odvedla na pokoj, kde jsem dostala chutnou večeři, zase nějakou injekci a záhy jsem usnula.

Ráno po snídani mé sestra zase zavedla do ordinace, kde jsem opět dostala injekci do žíly jako předešlý den a potom mně doktorka položila několik otázek podobných těm minulým, asi si kontrolovala, jestli jsem nelhala. Samozřejmě, že jsem jí odpovídala stejně. Prohrábla štůsek rentgenových snímků. “Jsi tělesně naprosto v pořádku, můžeme tedy bez problémů začít s tvým výcvikem.” Podivila jsem se: “S jakým výcvikem?” “Ale má drahá! Proč myslíš, že jsi tady? Na výkrm? To ne, děvenko! Tvoje neukojené sexuální pudy potřebují pořádně ukojit a na to je jen jediný způsob. Budeš mrdat, budeš lízat kundy a kouřit čuráky, necháš si lízat kundu od chlapů i holek, budeš cvičena jako poslušná děvka, ale i jako panovačná panička, prostě budeš dokonalá, sexuálně vyrovnaná žena!” “Já to ale nechci!” “No, myslím, že tě přesvědčím. Mimochodem, písemný souhlas matky s výcvikem mám, jestli spoléháš na tohle. A teď pojď za mnou, ukážu ti něco, co tě přesvědčí!” “Tady čekej, ruce slož za záda, hlavu vzhůru!” Panovačný hlas doktorky mě zcela ovládal. Nevěděla jsem, kde jsem, ještě u ní v ordinaci mi nasadila brýle podobné potápěčským, ale zcela tmavé, takže mě musela vést za ruku. Zaslechla jsem tiché vrznutí dveří a vzápětí hlas nějaké ženy:

“Prosím… ne… už ne… už to nikdy neudělám… prosím… já už budu poslušná…” úpěnlivě žadonila žena. “Drž hubu, štětko! To jsi si měla rozmyslet předtím. Sedni! Narovnat a cecky na podložky! Pořádně se opři, kurvo! Však mi ti tu vyženeme z hlavy neposlušnost.” Byl to mužský hlas, zároveň jsem slyšela i kovové cinkání a zase vzlyky ženy. “Auuu… áááúúú… to bolííí… utrhnete mi bradavkyýýý!!!” “Neměj péči, ty něco vydrží, kilo na ně nestačí!” Ucítila jsem ruce vzadu na hlavě a brýle mi byly staženy. Doktorka stála proti asi dvaadvacetileté ženě, která seděla na kovové židli přišroubované k podlaze, k židli byla připoutána přes stehna a vzadu k jakési podložce přes krk, vypadalo to jako u holiče před mytím hlavy. Jenže tady měla žena položeny prsy, snad čtyřky, pětky na kovové podložce přidělané na tyči vedoucí z podlahy, bradavky měla sevřeny do kovových kroužků a od každého kroužku vedl krátký řetízek přes okraj podložky, na konci viselo kilové závaží, které natahovalo bradavku i prs kupředu. Nejprve jsem se musela rozkoukat, přechod ze tmy do světla byl náhlý. Tohle jsem ovšem postřehla hned. Stála jsem vedle doktorky, přímo před připoutanou ženou. “No, má drahá. Myslím, že je zbytečné, abychom se spolu přely a já tě přesvědčovala. Myslím, že praktická ukázka toho, co tě čeká, když budeš neposlušná a tvrdohlavá a budeš odmítat výcvik, bude asi přesvědčivější. Erneste, začněte!” Ernest, který stál po pravé straně přivázané ženy, vytáhl ruku, kterou měl za zády. Objevila se rákoska, vzápětí hvízdla vzduchem a zaryla se do nataženého pravého prsu ženy. “Jáááúúúúí… jáááúúúúú!!!” Strašlivý řev, přímo vytí, se rozléhal místností. Sssst! Prásk… Další řev! Znovu a znovu. Měla jsem úplně husí kůži a sklopila jsem hlavu, abych to raději neviděla. “Hlavu nahoru a pořádně se dívej, svině! Nebo si tam pak chceš sednout sama?” Doktorka už neměla příjemný hlas, ale řvala na mě. Rychle jsem hlavu zvedla. Některé švihance na prsu krvácely. Ernest přecházel na druhou stranu a stejným způsobem začal bít ženu přes prs levý. I tam dopadlo pět ran. Bil důkladně a bylo vidět, že má praxi, šlehy pokládal těsně vedle sebe. Pravý prs už natekl a levý ho rychle doháněl. Ječivý řev trestané se změnil v sípání. “No, má drahá. Jak se ti to líbilo? Chceš si to vyzkoušet? Nebo chceš raději dostat přes kundu? Stačí říct, rádi ti vyhovíme, Ernest je odborník.” “Ne… ne… nechci…” “Takže raději zvolíš normální výcvik?” “Ano… ano, paní doktorko!” “Tady nejsem doktorka, ale Madam Sandra, stačí, když mi budeš říkat Madam, jasný?!” “Ano, Madam.” “Erneste, odvaž tu čubku a odveď ji, to její kňučení mi leze na nervy,” oslovila Ernesta, protože žena stále hlasitě naříkala. Madam mě převedla přes místnost do druhé. Zavřela za sebou dveře.

“Tak podívej, abychom si rozuměly. Tady jsou samé děvky jako jsi ty, mladé i staré, prostě skoro každého věku. Mladé sem svěřili rodiče, starší manželé nebo milenci. Budeš provádět všechno na můj příkaz a uvidíš, jak je vše sexuálně vzrušivé… copak, ty jsi nějaká bledá… co je ti?” “Oh, Madam, tu ženu to přece musí strašně bolet, to ji nemůže sexuálně vzrušit…” Myslela jsem stále na výprask. “Ah, to tě trápí? Má drahá, nejde jen o její vzrušení, také o vzrušení toho, kdo trest provádí, anebo mu jen přihlíží! Však si zvykneš a řev mučené děvky ti bude znít jako rajská hudba! Abych se ti přiznala, mám kundu celou mokrou a lituji, že jsem jí neurčila ran víc. Jenže jsem řekla jen pět na každou kozu a své slovo musím plnit i jako Madam, jak bych potom mohla vyžadovat poslušnost na otrokyních? Já samozřejmě nemohu ovlivnit průběh tvé výchovy, ten je daný pravidly a všichni, kteří na výchově pracují by se divili, že najednou ustupuji ze svých zásad. Tedy i ty budeš dostávat výprasky, zvětším ti kozy, klitoris i pysky, bude ti vyplachována kunda, roztahována, budeš znásilňována, budeš kouřit čuráky a polykat semeno, budou tě věšet za kozy, nicméně vše bude prováděno tak, aby jsi z toho měla i potěšení. Ty mně zase budeš pomáhat při výchově druhých děvek, líbíš se mi! Udělám z tebe madam, jak má být, uvidíš, jak ráda pak budeš týrat pro své potěšení naše, anebo svoje služky! Avšak nyní už dost řečí, doufám, že po tom, co jsi viděla, budeš poslušná děvka, nebo snad ne?!” “Oh… ano… co mi zbývá…!” “Správně, nic. Jsem ráda, že jsi to pochopila. Přála bych si, aby jsi všechno snášela statečně a pro každou bolístku hned neřvala jako tygr…” Její řeč byla přerušena příchodem muže, který odváděl trestanou. “To je doba! Tak se do toho dáme. Na kladku s tou kurvou a zbičovat!”

Povel přišel nečekaně a Ernest pracoval rychle. Než jsem se vzpamatovala, zaklapla mi na zápěstích pouta a za ruce jsem byla vytažena nahoru, takže jsem stála skoro na špičkách. Nohy mi připoutal k podlaze. Uchopil důtky a začal mě bít. Očekávala jsem velkou bolest a byla jsem proto překvapena, když údery byly mírné, nebolelo to, spíše jen štípalo. Přes záda, přes zadek a stehna, přes prsy a břicho, vždycky pár úderů a pak mě zase hladil. A zase bití… Pomalu ale zesilovalo, rány byly silnější a citelnější. Madam se usmívala a občas si olízla smyslné rty… Rány už byly pořádné a moje tělo pod nimi žhnulo… Začala jsem vyrážet výkřiky a prosit… Stejně tak jsem mohla chtít zastavit rychlík prstem… Rány přestaly dopadat jen na tu chvíli, kdy mi dráždil prsa, anebo zajížděl dlaní mezi nohy. Pochopila jsem, že Madam je v tomto opravdu zkušená. Ačkoliv mě rány bolely a tělo pálilo, prsy se mi nalily a bradavky zvětšily a mezi nohama jsem ucítila jemné chvění a vlhkost, prostě najednou mě to vzrušovalo. Toho si ovšem Madam nemohla nevšimnout. Na její pokyn Ernest ustal s bitím a na zbytnělé bradavky mi zavěsil silné svorky, zabolelo to a bylo to dost nepříjemné, zvláště když na ně přidal ještě závažíčka, která mi tahala bradavky dolů. “Kdo je dneska naplánován?” “Hermína, Krista, Elen a Leandra. Večer pak Sally, Brigit a Tereza.” “No, tahle sviňka bude mít závaží na kozách půl hodiny, takže bychom si mohli zatím připravit Leandru, ne?” “Jak si přejete, Madam.” “Tak pro tu kurvu dojdi.” Ernest odešel. Usmála se na mě. “Není to tak hrozný, co?” “Měla jsem větší strach,” odpověděla jsem vyhýbavě. “Zbytečně. Vím, co dělám. Teď uvidíš elektrošoky, to bude pořádný řev, připrav se na to.”

Ernest ji přivedl. Měl ji na vodítku jako psa, lezla za ním po čtyřech, při každém zvednutí kolena se jí jedna půlka zadnice zhoupla, prsa byla dost pevná a pohupovala se méně. Přilezla k Madam a líbala jí boty. Madam se zachmuřila. “Erneste, spráskej té čubě prdel, deset psím karabáčem. Zdá se, že zapomněla, jak mě pozdravit.” Ernest pustil vodítko a sejmul ze skoby karabáč. “Prohnout v zádech, nohy od sebe, prdel vystrčit nahoru, čubko nemytá,” zařval na ni. Sotva v této poloze byla, začal se karabáč zakusovat do růžové kůže. Trestaná nejprve řvala a pak vyla opravdu jako pes. Zadnice se rychle barvila do temně rudé a začala se tvořit jelita. Poslední rána zasáhla přesně mezi půlkami konec jejího přirození a anální otvor. Strašně zařvala, rukama se chytila za postižené místo, padla na bok, svíjela se na zemi a vystřikovala z fletání moč. “Vida, teď blahem uchcává, potřebuje výprask asi častěji, svině neposlušná. Utři po sobě to svinstvo, čubko!” Madam ukázala na kýbl a hadr. Žena, asi třicetiletá, pomalu vstala a s do stran roztaženýma nohama šla pro kbelík, povzlykávala a slzy jí tekly po tvářích. Teď, když vstala, bylo vidět, že má i vstoje dost vystrčenou zadnici dozadu. Pomalu se vrátila a utřela moč na zemi. Kbelík s hadrem vrátila na své místo. “Kolik tě vymrdalo včera chlapů?” “Všech šest, jak jste přikázala.” “Díru máš vyčištěnou?” “Ano, Madam. Slečna Hedvika mě vyčistila, jak jste jí přikázala.” “Kolik orgasmů?” “Tři, Madam.” “To je málo. Večer půjdeš na samomrd. Dvě hodiny v kuse. Vyřiď to Hedvice. Teď alou na stůl.” Ukázala na dřevěný masivní stůl za ní. Otočila se a jak byla rudá, tak zbledla, když viděla přistroj na vozíku, který ke stolu přitlačil Ernest. “Oh… Madam! Elektriku ne… prosím… elektriku ne…!” “Drž hubu, čubko. Jestli mě dopálíš, dostaneš ohřívák do kundy a pak nám zazpíváš pořádně! Nahoru, svině! Erneste, elektrody na kozy do kleští, na bradavky skřipce, na pysky skřipce a natáhnout, na frajtra svorku a natáhnout, do prdele a kundy válcové. Přivázat za zápěstí, nohy roztažený, za kotníky a nad koleny!” Madam vydala příkazy a pak přistoupila ke mně. Odpoutala mi nohy a kousek povolila kladku, takže jsem mohla volně stát. Potom mi sňala svorky z bradavek, které za tu dobu znecitlivěly, zato teď se probudily k životu. Bodavá bolest v obou byla silná, věděla to, protože mi je masírovala mezi svými prsty, aby se rozproudila krev několikrát mě dlaněmi po prsech dost silně pleskla, pak si mě přivinula k sobě a políbila mě na ústa, její koleno vniklo mezi moje nohy a přitlačilo se na moji dost provlhlou píču. Přiznám se, že jsem byla dost vzrušená, ačkoliv jsem nikdy netušila, že by to na mě mohlo tak působit, zvláště v tomto postavení. “Jsi vzrušená, kurvo?” Přikývla jsem. “Nahlas a celou větou, svině nadržená!” Prásk a facka na levý prs, jen se zakomíhal. “Ano, Madam, jsem vzrušená,” skoro jsem vykřikla. “Chtěla by sis vyhonit píču?” “Ano, Madam, chtěla bych si vyhonit píču!” Bože, řvala jsem to jako na lesy. “Až jak se budeš chovat, sviné.”

Odešla zpět ke stolu, kde už Ernest dokončoval připoutávání potichu naříkající ženy. Pokud jsem viděla, ke všem předmětům, které měla upevněny na svém těle, vedly modré nebo červené dráty, které končily v přístroji na vozíku. Madam zapnula velký vypínač, ozvalo se jemné bzučení, které pomalu trochu zesílilo a pak již mělo stálý bzučivý tón. Madam položila ruce na ovládací pultík. Nic se ale nedělo, až najednou začala připoutaná sténat. “Ach… ach… ach… ááá… áááchachach…” Poškubávala tělem. V duchu jsem se divila, čeho se tak bála, vždyť to s ní vůbec nic nedělalo. Vzápětí jsem ale byla. vyvedena z omylu! “Ach… ááá… ááájáááúúú… neééé… neééé…!!!” Sténání se změnilo ve strašný jekot a řev, připoutaná trhala celým tělem, všechny předměty, které měla připevněny se roztřásly. “Jáááúúú… jáááúúú… neééé… prosíím… neééé!!!” Tělo sebou házelo, co pouta dovolovala. Do toho zařvala Madam: “Přirážej, svině!” “Ach… anoóóó… jáááúúúááách!!!” Zuřivě začala mrskat boky nahoru a dolů jako při souloži, zadnice pleskala o desku stolu a mezi prsy se usazoval pot, který se začal tvořit po celém těle. “Dóóóst… Madaááám… dóóóst!!!” Řev se pojednou změnil zase jen v silné sténání, její tělo sebou ještě několikrát švihlo nahoru a dolů a pak zůstala ležet na stole. Prudce oddychovala ovšem zdaleka nebyl konec. Ernest jí všechna místa, kde měla něco upevněno, postříkal nějakým sprejem, pochopila jsem, že to je něco na zvýšení vodivosti kovových předmětů, to jsem si ze školy pamatovala. Ona ale byla tak zpocená, že to asi bylo zbytečné. Po krátké chvíli oddechu to pokračovalo. Zase nejprve vzdychání a pak ječivý řev, divila jsem se, že to Madam nevadí, vždyť to muselo být slyšet snad po celém sanatoriu. To jsem ovšem nemohla tušit, že jsme jednak šest metrů pod zemí, jednak jsme nebyli pod sanatoriem ve sklepě, ale pod zahradou. Komplex všech mučíren, ubikací a ostatních místností byl tak rozsáhlý, že by zabral tři až čtyři patra pod zem, proto se volilo raději rozdělení na plochu. To jsem se dozvěděla později, až když… no, proč to zapírat… až když jsem se stala milenkou Madam a její pomocnicí, to ovšem bylo značněji dále, nyní jsem byla nic. Trýzněná zmlkla, zase byla krátká přestávka, po které začalo vše potřetí, ale nyní doprovázené bičováním břicha a stehen, hlavně vnitřních stran, které prováděl důtkami Ernest. Řev už nemohl být silnější a pronikavější, naopak, zdálo se mi, že spíše slábne, zřejmě už byla dost vyčerpaná, svědčily o tom i malátné pohyby, když dostala znovu příkaz ke znázorňování přirážení při souloži. V konečné fázi jsem viděla, jak Madam stiskla velký červený knoflík. Připoutaná z posledních sil vyrazila strašné zařvání, tělo se jí úplně vzepjalo do oblouku a silně se otřásalo, po krátké chvíli se zaduněním padlo na desku stolu a ona jen tiše sténala. Jak byla vzepjatá, všimla jsem si louže na stole a shora do ní ještě padajících kapek, zřejmě se znovu pomočila. Elektrošoky byly zřejmě u konce, protože Ernest začal sundávat připevněné předměty z jejího těla. V této době jsem pochopitelně neznala, co to vlastně s člověkem dělá, předběhnu proto trochu dobu, protože za pár dní jsem na tento stůl lezla i já za stejným účelem. Nejprve jsem dostala pořádný klystýr, pak mě přivedl Hans do této místnosti, vozík s elektroagregátem stál vedle stolu a když mě Madam vyzvala, abych se na něj položila, bylo mi všechno jasné. Neprosila jsem, protože jsem už věděla, že tím si to jen zhorším, ale přiznám se, že s obavami jsem čekala, co to se mnou udělá, obraz toho, co jsem viděla, jsem v té chvíli měla jasně před očima. Nepříjemné to bylo už od začátku. Nejprve jsem musela zvednout nohy a přitáhnout si je k břichu, Hans mi zasunul elektrodu do konečníku a poté druhou do pochvy. Byly to válečky s kulatou špicí, jeden slabší, asi tak dva centimetry průměru, druhý stejné dlouhý, ale silnější, řekla bych o polovinu. Oba byly na tyčkách s kroužkem na konci, váleček v konečníku byl až za svěračem a v pochvě zcela nadoraz. Na kroužek připevnil elektrický přívod, na jeden modrý, na druhý červený. Kam který nevím, neviděla jsem si tam. Potom jsem musela nohy dát dolů, nechat je pokrčené a roztáhnout je od sebe. V této poloze jsem dostala na ně pouta a hned potom na ruce. Nyní na mě začal připevňovat svorky a skřipce. První ovšem byly kleště, se kterými mi důkladně sevřel prsy u samého těla a zajistil je stažené. Umísťování bylo dost bolestivé, zvláště na přirození, protože všechno mělo dost silná pera. Nakonec ke všem předmětům připevnil přívody proudu. A začalo to. Nejprve jemné zabrnění v prsou, pak ve stydkých pyscích, znovu prsy a bradavky, potom poštěvák s pochvou a konečníkem, pak bradavky a poštěvák, prsy a stydké pysky. Zpočátku jemné brnění, potom silnější a silnější, které se proměnilo v pořádné rány do příslušných míst, provázené nepříjemným bodáním a nakonec jsem křičela taky, hlavně při přirážení, protože do pochvy a do poštěváku byl zaveden proud celou dobu a ostatní místa se k tomu připojovala postupně, nikdy však nebylo zapnuto všechno najednou. To se dělalo právě naposledy tím červeným knoflíkem a bylo to strašlivé. Tělo se úplně rozkmitalo a projíždělo jím tisíc jehel. Byla to velice krátká doba, ale stačilo to. Po sejmutí všech těch nástrojů byla místa styku těla s nimi zarudlá a značně oteklá, hlavně stydké pysky a poštěváček.

Nyní jsme ale v ději zpátky ještě v dřívější době. Madam se začala věnovat mně. Spustila mi ruce dolů a sejmula pouta. Pohladila mi zase prsa a sáhla mezi nohy. Mokrá jsem byla dost. Vytáhla ruku a do mé pusy vstrčila ukazovák. Moc mi to příjemné nebylo, ale zkusit odmítnout? To bych po předcházejících chvílích musela být cvok. Prst jsem olízla, ostatně, nic jsem necítila. Znovu zajela mezi moje nohy a zasunula mi prst do pochvy, potom ho vytáhla a olízla sama. Popleskala mě po prsech a kývla na druhou stranu místnosti. “Pojd na kozu, podívám se ti do kundy!” Vzala mě za paži a dovedla k vyšetřovacímu křeslu, na které jsem se položila. Zdálo se mi nějaké masivnější a robustnější než nahoře, záhy jsem pochopila proč. Nejprve mi opravdu roztáhla pochvu a prohlížela si ji uvnitř. “Mě úplně fascinuje, jak tečeš, děvko. Prošlo mi rukama pěkných pár kurev, ale žádná nebyla tak nadržená jako ty.” Zase mi promnula poštěvák mezi prsty. “Trošku ti píču upravím a pak to bude výstavní kus. No, kozy to potřebují taky.” Plesk, plesk! Dvě rány, dost silné, rozhýbaly má prsa. “Jsi mladá, máš asi tak trojky, co?” “Přesně, Madam.” Plesk… plesk… znovu pár silnějších ran. “Erneste, znehybni ji!” Příkaz muži, který zatím přišel. Vzápětí po rozkazu začal moje tělo připoutávat ke křeslu, za pár minut jsem se nemohla ani pohnout, v tom tedy byl velice zručný. Začal si pohrávat s mými bradavkami a chvílemi taky zajel mezi moje roztažené nohy. Madam zatím něco dělala za mou hlavou. Začala jsem být vzrušená, ovšem to mě rychle přecházelo, když Madam vedle křesla přistavila vozík, na kterém bylo několik injekčních stříkaček, miska s jehlami, další miska s dezinfekcí a vatovými polštářky. Injekční stříkačky byly naplněny nějakou rosolovitou, řídkou hmotou modré barvy, dvě větší, jedna malá. Co se bude dít, jsem pochopila, když mi Ernest oběma rukama stisknul prs u těla, takže ztvrdnul a naběhlá bradavka ještě více vystoupila. Madam mi ji potřela dezinfekcí a… “Jáááúúúááá…!!!” ječela jsem, když přímo středem bradavky mi píchla do prsu injekční jehlu, dost silnou, a pomalu ji vtlačila až po okraj dovnitř. Začala tlačit na píst stříkačky a namodralý obsah mizel v mém prsu. Řvala jsem pořádně, bylo to, jakoby se mi prs měl roztrhnout. Následoval prs druhý. Když byl i ten hotov, potřela mi bradavky zase dezinfekcí a popleskala mě po prsech. “No, no… tak zlé to není! Nemusíš se bát, je to neškodný rozšiřující gel, ještě párkrát ti ho vpíchnu a budeš mít parádní vemena, nakonec ti zvětším bradavky a bude to. Erneste, spodek,” zavelela. Co se bude dít, bylo jasné. Ernest mi natáhl kleštičkami poštěvák a druhými ha sevřel u těla, vbodla mi do něj kratší jehlu malé stříkačky a gel vytlačila dovnitř. Musím se přiznat, že můj řev si asi vůbec nezadal s řevem ženy při elektrošocích, výsledný efekt byl také stejný. Prostě, lidově řečeno, pochcala jsem se. „Sakra, měla jsem tě vycévkovat, to mě mohlo napadnout!” zlobila se Madam, která proud dostala přímo na plášť. “Auuuauuuááá…!” křičela jsem a slzy mi tekly proudem. “Nekřič! Každá toho naděláte a když potom máte pořádnýho frajtra, tak jste rády. Všechny jste stejně nenasytné mrchy, ale troška bolesti vám strašně vadí. Erneste, odpoutej ji, pro dnešek má volno.” Pohladila mě po prsech. Ernest mě odvazoval od křesla. “Kam ji umístíme?” “Do mezipokoje číslo 2.”

Pomohli mi z křesla dolů a ubrečenou mě Ernest odváděl. Za námi po čtyřech lezla Leandra, která celou tu dobu ležela schoulená u dveří. Za námi se ještě nesl hlas Madam: “Vezmi sem Hermínu!” “Rozumím,” odpověděl Ernest už z chodby. Nevedl mě daleko, po pár metrech odemkl čalouněné dveře bez kliky a vyzval mě, abych vstoupila. “Tady zatím budeš spát, další se dozvíš později. Zatím odpočívej.” Dveře zaklaply a já osaměla v pokoji asi tři krát tři metry. Ten tam byl přepych nemocničního pokoje nahoře. Dřevěná pryčna s dřevěným podhlavníkem, dvě deky a prostěradlo. Protější stěna plná háků, kruhů, řemenů, rovněž od stropu bylo vidět viset řemení vedené přes kladky k navijákům na zdi. Rozestřela jsem jednu pokrývku pod sebe, na ni prostěradlo a natáhla se. Prsy i poštěvák mě trochu bolely, ale usnula jsem. Ztratila jsem úplně pojem o čase a ten plynul rychle. Už jsem nebyla ta nesmělá holka, které zpočátku píchali injekce, aby ztratila zábrany a stud. Na den, kdy jsem prvně viděla zkrvavené kozy po výprasku a byla z toho vedle, mohu už jen vzpomínat. Dneska jsem rozdávala podobné výprasky já, spráskat kurvě píču, že nebylo znát, co je díra do ní a co do prdele, pro mě byla maličkost. Stala jsem se zvláštní oblíbenkyní Madam, dostala jsem krásně zařízený pokojík, kde mně navštěvovala, jak se jí zachtělo, dívaly jsme se spolu na video, navzájem jsme masturbovaly, lízaly se a mrdaly umělými ocasy, samozřejmě že nejen do kundy, ale i do prdele, případně jsme používaly dvojité, takže obě díry byly mrdány současně. Když neměla Madam čas a nebo náladu, směla jsem si vybrat asi z dvaceti děvek, kterou jsem chtěla. Samozřejmé, že jsem tato privilegia nedostala hned, procházela jsem tvrdým výcvikem otrokyně jako všechny. Kozy jsem měla zvětšené na sedmičky, poštěvák mi trčel z kundy dobře pět centimetrů, pysky jsem měla vytahané od zavěšování závaží. V bradavkách se mi houpaly kruhy, to samé v pyscích na kundě a v poštěváku. Hned v prvním týdnu jsem se musela pilně učit používat slova, která se rozhodně na veřejnost nehodí. Ostatně, od první chvíle jsem jimi byla častována i já, takže tolik potíží to nedělalo. Výprasky, bičování a mučení cecků či kundy bylo na denním pořádku, někdy jsem myslela, že to už nemohu vydržet. Kolik mě vymrdalo v té době chlapů, to se nedá ani spočítat, díru do prdele už jsem měla tak natrénovanou, že nepotřebovali ani gel a čurák mi tam vjel jako namydlený a cucání ptáka s následným polykáním semene bylo naprostou samozřejmostí, jak jsem si zpočátku myslela, že tohle nikdy nedokážu. Důkladný výprask na cecky mě přesvědčil o opaku a podruhé už jsem měla pusu otevřenou ještě dříve, než jsem k tomu dostala příkaz! O tom, že jsem byla fotografována a natáčena na video ani nemluvím. Dříve by to pro mě bylo nemyslitelné, teď mi to bylo srdečně jedno. Řev cvičených otrokyň se stal pro mně rajskou hudbou, čím byl větší a pronikavější, tím více mě vzrušoval. Mnohdy jsem měla nalité bradavky jako kdybych kojila a z kundy mi kapalo jako z vodovodního kohoutku.

Když jsme u toho kojení, byl tam zajímavý případ. Jistá rodina nemohla mít děti, respektive paní je nemohla mít. Dohodli se proto, že pán přivede do jiného stavu služku, kterou paní vybere. Vybrala mu ji podle svého vkusu, dohodli všechno i se služkou a pak si to rozdávali ve třech, pán mrdal služku a panička, aby nepřišla zkrátka, jí seděla na kozách a nastrkovala jí píču k lízání, takže vše probíhalo ke spokojenosti všech. Služka otěhotněla a pak i porodila holčičku. Paní i pán byli spokojeni, jim šlo o dítě a bylo jim jedno, co to bude. Samozřejmě, že služka rodila “U pěti S”. Bohužel, dítě po týdnu zemřelo na nějaké jaterní komplikace. Rodička z toho byla nešťastná a paní rozzuřená, dávala jí za vinu, že to je z pití alkoholu a nedbala protestů služky, která se bránila tím, že pila jen to, co jí oni nalili. Její paní vyjednala s doktorkou pobyt ve druhé části sanatoria “U pěti S”, tady to ovšem znamenalo “Speciální sanatorium super sadistického sexu”. Šestinedělí sem, šestinedělí tam, prostě dva dny po smrti dítěte ji přivedli dolů. Jistě si každý dovede představit, jak vypadalo její poprsí. Normálně měla šestky, nyní zvětšené mlékem a bradavky měly velikost snad jako pecky od broskví. Když ji přivedli, měla cecky nalité mlékem tak, že jí samovolně vytékalo ven. Musela si kleknout na stůl na kolena a opřít se o ruce, aby jí kozy visely dolů. Pod ně jí Madam zasunula širokou skleněnou mísu a já jsem se společně s ní pohodlně posadily každá z jedné strany na židli ke stolu a začaly jsme jí z tvrdých cecků vymačkávat mléko. Zpočátku se stačilo jen dotknout a jemně stisknout a už vystřikovalo z bradavky do mísy, když se prsy trochu uvolnily a nebyly tak tvrdé, stiskly jsme je u těla a silným tlakem stlačovaly od těla po hrot. Hlasitě naříkala, jenže jí to nebylo nic platné. Cecky se pomalu prázdnily a nářek se změnil v řev, když poslední kapky mléka jsme z ní dostávaly tak, že jsme ceckem kroutily, jako když se ždímá hadr. V míse bylo mléko na dva prsty vysoko. Slezla ze stolu. Vyprázdněné cecky jí visely na hrudi jako dva vysypané pytlíky, byly červené a bradavky mohutné. Za ty ji Madam vzala a zvedla kozy nahoru, pak je pustila, s plesknutím padly na její hruď zpět. Ernest, který u toho byl, poznamenal, že jsme ji vydojily jako krávu. “Jo. Dala toho dost, čubka. Mohla by kojit slony. Maž na kozu a vyval píču, mrcho!” Postrčila ji k vyšetřovacímu křeslu. Položila se na něj. Madam jí prohlédla rodidla, bylo vidět, že přece nějaký ohled na ni po porodu má. “No, čistíš se pěkně, zavíráš se. Zatím bude mít píča klid. Můžeš dolů. Erneste, dej ji do pokoje sedm, ano? Řekni Jolaně, že byla teď vydojená ručně, ať ji každé tři hodiny vycucne vývěvou a večer zase ručně, sem ať si přijde pro to, co jsme vydojily my a ať mi změří laktaci za celý den. Jo a dvakrát denně injekci na udržení, chci, aby jí to teklo, co to jen půjde.” Madam vydala Ernestovi příkazy a ten šestinedělku odvedl. Madam šla se mnou do mého pokojíku, počítala jsem, že má chuť na milostné hrátky, ale bylo to něco jiného.

“Tak, Gino. Ono se to nezdá, ale chýlí se ke konci třetí měsíc tvého pobytu tady a půjdeš domů. Nebudu zapírat, že jsem si tě oblíbila. Chci ti tu nabídnout místo, protože Jolana odchází, chce si otevřít vlastní studio a nechci jí bránit. Co tomu říkáš?” “Jsem překvapená, ani jsem netušila, že jsem tu tak dlouho! Vážím si vaší nabídky, Madam, ale tedy přece jen bych chtěla být doma.” “Počkej, má drahá. Ty mi nerozumíš. Já ti neříkám, že nepůjdeš domů. Samozřejmě, že půjdeš, tady ti to nabízím jako zaměstnání, rozumíš mi? To víš, nějaká pevná pracovní doba tu není, prostě odejdeš, kdy se ti zlíbí, to se vždy nějak domluvíme.” “Aha, to jsem poprvé nepochopila. Co tu ale budu dělat, já nejsem zdravotní sestra a ani bych to neuměla.” Vypukla v upřímný smích. “Má drahá, zdravotní sestry jsou nahoře v oddělení A, ty budeš zaměstnaná tady dole, budeš mi pomáhat s výcvikem těch špinavých děvek tady. Vím, co v tobě je, zvládneš to.” “Jste laskavá. Jaké jsou vaše podmínky?” “Žádné kromě jedné.” “A ta je?” “Když budu mít náladu, budeš mi dělat otrokyni jako to bylo dosud, ale teď už jenom mně, nikomu jinému, co ty na to?” “To by, myslím, šlo…” “Výborně! Pojď sem, ty moje malá kurvo…” Plášť šel dolů, Madam si mě přitáhla za vlasy k sobě a za chvilku už jsme byly v zuřivých milostných hrátkách, kundy nám jen čvachtaly a bradavkami bych mohla propichovat plech. Naše řádění trvalo nekonečně dlouho, pak jsme ležely vedle sebe, ulepené od našich šťáv, tiskly jsme se kozama na sebe a líbaly se.

Dva dny nato jsem šla po dlouhých třech měsících domů. Odpoledne pro mě přijel Rony. Čekala jsem na něj v kanceláři u doktorky. Myslím, že byl trochu vyveden z míry, když viděl moji nadutou blůzu s kozama dvakrát tak velkýma, než jsem měla před tím. Cesta domů proběhla mlčky. Prostě, jako kdybych odešla ráno na procházku a teď se vracela. Zasnila jsem se. Čekal mně nový život a určitě ne zlý…