Povídka „Fantazie stopařky“

Bydlím na vesnici, pracuji ve vzdáleném městě, kam musím denně dojíždět autobusem. Domů se pak vracím posledním možným spojením. Jednoho dne mi ale ujede a já musím jet stopem. Mám štěstí, už třetí řidič mi zastaví a slíbí mi, že mě doveze až do mé vesnice. Jsem ráda, protože začíná pršet.

Řidič je velmi milý, cesta rychle ubíhá díky nevázané konverzaci. Když projíždíme dlouhým lesem, slyším zaklapnutí zámků ve dveřích. Vzápětí řidič odbočí a po lesní cestě mě odváží pryč. Začne mi sprostě nadávat a slibuje mi, že zažiji věci, který jsem ještě určitě nezažila.

Když jsme dostatečně daleko, zastaví, vystoupí, otevře mi dveře a přikáže mi svléknout se do naha. Chvíli se zdráhám; vrazí mi tedy dvě facky a já se překotně svlékám. Když jsem pouze ve spodním prádle, zarazí mě, ústa mi přelepí izolepou, z kapsy vytáhne vystřelovací nůž a v krátkém okamžiku ze mě spadnou poslední díly oblečení. Můžu si nechat boty. Oblečení nahází do auta, ruce mi sváže za zády, z kufru vezme velký batoh, na krk mi přidělá obojek s vodítkem s tím, že si uděláme krátkou procházku.

Vyrážíme. Chvílemi mě schválně vede mladými stromky, ostružiním, ale také vysokými kopřivami. Jsem podrápaná, celé tělo mě svědí. Za chvíli přicházíme k cíli naší cesty – k seníku. Můj trýznitel mě porazí na blízký padlý strom, krk, břicho přiváže ke kmeni řemeny, ruce a roztažené nohy mi sváže pod kmenem k sobě. Vyndá mi roubík, ale místo něj dostanu na obličej masku upravenou tak, abych nemohla zavřít ústa. Pak si rozepne kalhoty a vyčůrá se mi do huby, musím všechno spolykat.

Když si takto uleví, vytáhne z batohu rákosku a vzápětí dostanu 50 ran přes prsa, břicho a stehna. Snažím se být statečná, ale už po druhé ráně křičím bolestí, po poslední hlasitě brečím. Nic toho nedbá, vezme svíčku a vosk mi kape na zbičované tělo, dokud zcela nevyhoří. Celé tělo mě pálí, ale nemohu se ani hnout. Pak mě odváže. Hned však cítím, jak mi přidělává na bradavky svorky, prádelní šňůrou mi podvazuje kozy a zbytek šňůry přivazuje k větvi nedaleko stromu tak, až stojím na špičkách. Ruce mi sváže úplně stejně. Nohy mi roztáhne, každou mi přiváže k jednomu stromu. Vezme tři vibrátory, všechny tři zapne, jeden mi vrazí do huby a připevní ho páskem, druhý mi vrazí do kundy a třetí do análu. Pak si vybere další nástroje k exekuci a já tak dostanu 75 ran řemenem přes zadek a stehna až po kolena, a 50 ran bičem přes záda. Chci křičet, ale vibrátor mi v tom brání. Nakonec mě přiváže k padlému stromu tak, aby byla moje kunda krásně vystavená a uštědří mi poslední díl výprasku – 30 ran kopřivami právě na moje přirození.

V tomto okamžiku si můj exekutor rozepne kalhoty, vyndá mi vibrátor z kundy a místo něj mi tam vrazí svého ptáka, tvrdě přiráží a já po chvíli cítím jeho semeno, pak mi stejným způsobem projede análem a jeho semeno mám ve střevech, nakonec mi vyndá vibrátor z huby, sundá masku a já musím olízat do čista oba „spodní“ vibrátory, pak se mi ještě tvrdě udělá do huby. Když olízám do čista i jeho ptáka, opět mi přelepí hubu izolepou vše uklidí do batohu, pak mě odváže, batoh mi dá na záda, ruce mi sváže za krkem k obojku a vleče mě k autu.

Z auta mi vyhází mé věci, své do něj uklidí, strhne mi pásku a s výhrůžkou zabití, pokud něco někde řeknu, odjede. Já si posbírám své věci, překotně se obléknu a snažím se co nejrychleji dostat domů, abych ze sebe smyla tu špínu, hanbu, potupu.