Povídka “Cesty po Holandsku”

Mary, dcera mé bytné, u níž jsem byl často při svých obchodních cestách ubytován, měla něco málo přes osmnáct let. Moc hezká dívka, drobná, ale již plně vyvinutá. Matka s ní měla řadu výchovných problémů, aby ji alespoň trochu ukáznila. Obrátila se na mně s prosbou, zda bych jí neporadil. Já byl doma vychováván přísně, tak jsem s určitými rozpaky navrhnul rákosku. K mému překvapení to matka s radostí přijala, a hned mě požádala, abych se ujal role vychovatele. Přijal jsem to nadšeně, nic krásnějšího jsem si ani nemohl přát, než abych občas dostal Mary do vzrušujícího postavení „dítěte pod metlou“.

A brzy se našel pádný důvod. Pozval jsem si Mary k diskrétnímu pohovoru k sobě do pokoje. S důrazem na to, aby přišla ihned. S lusknutím prstů a veselým popěvkem mě následovala. „Tak ci je?“ – „To hned uvidíš“, řekl jsem a posadil jsem se do pohodlného křesla. Nechal jsem ji přijít blíž. „Ty si stále neposlušnější a nevychovanější, má malá Mary, myslel jsem si, že se to spraví, ale jak mi tvá matka řekla, je to stále horší“ – „Tak, co se vlastně stalo?“ řekla trochu uštěpačně s mírným úsměškem. Který byl ovšem lehce křečovitý. Moje přísná tvář ji trochu zastrašila. „Co se stalo? Nic jiného, než že dnes budeš konečně potrestána, tak jak si zasloužíš a dosud si tomu unikala. Tak už víš proč.“ – „Myslíte tu maličkost na školním výletě? To nebyla jen moje vina, bylo nás tam víc.“ – „To je jedno. Tak se nechová vychovaná dívka.“ – Mary se podrbala ve vlasech a pak rozpačitě pokrčila rameny. – „Tak jdi támhle do té komody a podívej se co je v horní přihrádce. Tentokrát to, ale není čokoláda“. – Rychle přešla dívka ke komodě, otevřela ji a pak se vytřeštěně podívala na mně a nevěřícně řekla:“ Co? Metla, to přece nemyslíte doopravdy….“ Zabouchla přihrádku. „Myslím, a tu věc okamžitě přines!“ – „Nikdy“, prohlásila s hrdostí svých osmnácti let. „ Vy si myslíte, že se nechám od Vás vysvléci a přehnout jako malé děcko? Ne, nepadá v úvahu“. A chtěla hrdě odejít. Ale já jí zastoupil cestu, uchopil jsem ji za zápěstí a velitelským hlasem jí poručil:“ Tady zůstaneš! Teď uvidíš, že je to doopravdy. A jestli budeš vzdorovat, svážu tě a zavolám všechny v celém domě, aby viděli, jak nezvedený žabec dostane na prdel !“ – Chvějíc se, celá vzteklá a otřesená, dostala se do pasivní rezistence. Stála tu jako němá a nereagovala na žádné slovo. – „Tak nedělej žádné drahoty, nebo uvidíš!“ Posadil jsem se znovu do křesla. „Tak, sem ke mně!“. – Ale Mary se nehýbala. Byl jsem trochu vyveden z míry touto prudérií, ale vtom se Mary ozvala: „Ale to přece nejde“, začala koktat „když mně budete vyplácet metlou, uvidíte ….všechno.“ – „Ale to patří k trestu“, vysvětlil jsem jí a poklepal prsty na kůži svého křesla. „Tak neváhej, žádný velký křik, nebo uslyší celý dům, jak je malá Mary vychovávaná na koleni, “ dokončil jsem svou domluvu.

„Ach, tak ve jménu božím, “ vzdychla Mary a utřela si slzy. „Ale jen přes spodní kalhotky a ne moc silně… a nesmíte o tom nikomu říct ani slovo….a musíte se přitom dívat jinam….“. – „Nic nikomu neřeknu, pokud mně ještě nějakým bláznivým způsobem nedopálíš, ale v tom ostatním provedu trest tak, jak se bude líbit mně!“ Mary šla po špičkách ke komodě, tiše otevřela přihrádku a se sklopenou hlavou mi podala metlu.

„Tak. moje malá, teď se polož tady přes má kolena, ruce nech vpředu a nebraň se, nic ti nepomůže. Když budeš tiše ležet, dostaneš 12 ran na spodní kalhotky, ale když se budeš zpěčovat, stáhnu ti je a dostaneš na holou!“ – „Já budu docela tiše držet . . . jen ne moc silně, “ zakňourala Mary a položila se mi přes kolena.

Pak jsem ji nadzvedl sukni a přejel jsem rukou přes teplou látku jejich spodních kalhotek, které sahaly tak tak k dolnímu okraji zadečku. Napjal jsem je co nejvíc, takže jasně vystoupily dvě chvějící se půlky její prdelky. Vzrušující pohled. Mary se jen mírně vrtěla, neriskovala však něco horšího. Chvíli jsem ji tak držel a viděl jsem její zadničku v tenoučkém obalu. Nespěchal jsem. Až pak jsem jí uštědřil metlou středně silnou ránu. Mary sevřela své půlky a mezi zuby vyrazila :“Ahsss.“ Zůstala však bez pohybu v klidu. Druhá silnější následovala. Mary se prohnula a trochu mrskla patami do výše a pak si zase pokorně lehla. Ale teď jsem už švihal silně. Třetí, čtvrtá, pátá. Mary začala sebou škubat a vydávala stále silnější :“Aúúúúch, “ a „Aúúúch“ Před desátou ránou to už nevydržela a dala si dlaně dozadu, aby si chránila ohrožená místa.

Narovnal jsem se:“Je mi líto, Mary, ale to bylo proti naší domluvě. Víš, že jsem ti dal na vybranou, že když se budeš bránit, nic ti to nebude platné, a navíc ti stáhnu kalhotky a dostaneš na holou“. – „Ne, ne, ne…..kalhotky dolů, ne, ne, ne.“ Ale já už v té chvíli jsem držel za okraj kalhotky a pomalu je stahoval dolů. Mary se bezmocně kroutila, jednou rukou jsem jí držel ruce nad pasem a druhou dokončil své dílo. Nedalo se nic dělat a kalhotky skončily na zemi u jejích kotníků a na mně vykoukla nádherná obnažená prdelka.

„A teď lež klidně, teď to začne“, řekl sem zmatené a vzlykající dívce. „Jen drž svou prdelku jak je a já už obstarám ostatní“. Nádherně vyvstávaly obě svírající se půlky před mýma očima, svíraly a rozevíraly se. Žlábek končil mezi pevně sevřenými stehny, které Mary usilovně držela v sevřené poloze, aby bylo co nejméně vidět z jejích intimních partií.

Přitiskl jsem se její štíhlé tělo pevně o klína, svou levou nohu jsem přehodil přes obě její a tak sem držel její prdelku jako ve svěráku. Mary jen něco nesrozumitelně brblala a vzlykala. Ale její půlky čněly do výšky vstříc ponižujícímu trestu.

„Budeš už příště hodná a budeš si pamatovat, co ti hrozí, když nebudeš se chovat jak máš?“, zeptal jsem se a přejel dlaní přes rudý zadeček. „Ano, ano“, zašeptala pokorně Mary. „Už budu úplně hodná“.

„A co se ti jinak stane?“

„Jinak budu přehnutá přes koleno…“

„A?“

„A…dostanu výprask.“

„Ale nejdřív?“

„Nejdřív si stáhnu kalhotky a . . . „

„No ano a..?“

„Já se stydím.“

„Jen povídej!“

„A pak dostanu na holou. . . metlou.“

„Ano. Metlou na holou. Vidíš!“ A už svištěla metla a tancovala na holé hedvábné kůži a objevovaly se další a další pruhy.

Mary sténala, štkala, neodvažovala se ale moc hlasitě křičet, aby nepřivolala nežádoucí diváky ke svému ponižujícímu výprasku.

Pětadvacet březovou metlou dostala Mary, než její bolesti a potupa skončily.