|

Povídka “Ivana – 1. díl”

Do soukromého dívčího lycea nastoupila nová dívka. Vysoká štíhlá 18letá brunetka s hezkými prsy se přišla ohlásit do přijímací kanceláře školy, kde s ní sekretářka vyplnila přijímací dotazník, dala jí přečíst školní řád a pak jí dala podepsat prohlášení, že souhlasí s jednotlivými body školního řádu a bude je dodržovat, jinak že se vystavuje riziku potrestání. To jí zarazilo a chtěla vědět víc, co to potrestání znamená, ale sekretářka jí řekla, že to záleží na rozhodnutí pana ředitele a že pokud prohlášení nepodepíše, že nemůže být na lyceum přijata. Dívka chvilku zaváhala, ale pak prohlášení podepsala a odevzdala sekretářce. Ta potom dívce řekla, aby šla o patro výš k sekretářce pana ředitele, protože pan ředitel si přeje vidět všechny nové žačky a promluvit si s nimi.

Ředitelova sekretářka byla atraktivní blondýna, která jí řekla, ať chvilku počká, že jí ohlásí panu řediteli. Za chvilku se vrátila a řekla, že může jít dál. Pustila jí před sebe do otevřených dveří ředitelny a obě vešly do přepychově zařízené pracovny ředitele. „Pane řediteli, vedu vám podle vašeho přání novou žačku našeho ústavu“, řekla sekretářka se zjevným respektem k řediteli. Za stolem seděl černovlasý muž s ulízanými vlasy a pěstěným knírkem pod nosem, oblečený do perfektního obleku. „Pojď dál“, vybídl novou žačku a ta s nepříjemným pocitem sledovala, jak si jí celou prohlíží. „Podepsala jsi v kanceláři Prohlášení“?

„Ano pane řediteli“, odpověděla dívka. „Tak to je dobře“, řekl ředitel s úsměvem a očima bloudil po její postavě.

„To je dobře“, opakoval. Pak se jí zeptal na několik bezvýznamných věcí a sekretářka jí směla odvést.

Dívka se šla ubytovat a po obědě nastoupila na odpolední výuku angličtiny, která probíhala pod vedením její třídní učitelky. Byla to nepříjemná kostnatá zrzka neurčitého věku, která hovořila perfektní angličtinou, ale stále za něco žačky peskovala a Ivana si všimla, že si některé prohřešky zaznamenává do notýsku a dívky, které se prohřešily, až přehnaně poníženě slibovaly, že se polepší a že už to nikdy neudělají. Když byla Ivana vyvolaná, přeložila zadaný odstavec textu a učitelka jí opravila. Ivana, která uměla anglicky nadprůměrně dobře, ale trvala na tom, že její překlad byl přesnější než učitelčina opravená verze. Učitelka se na ní podívala s údivem, nebyla zvyklá na podobný samostatný projev a s jedovatým úsměvem Ivaně řekla, že asi opravdu potřebuje výchovu v jejích ústavu, aby se naučila respektovat autority. A něco si poznamenala do notýsku. Po odpoledním vyučování dívky odešly na koleje a tam se Ivana seznámila se svými spolubydlícími. Dívky jí upozornily, že se nesmí přít s učitelkou, jinak že toho bude brzy litovat. A vysvětlily jí, že každý pátek vybere třídní ze třídy jednu dívku, která má za celý týden nejvíc prohřešků a odvede jí k přísnému řediteli, který si nechá nastoupit provinilkyně ze všech tříd do řady a osobně je potrestá. Když vyslechla, že tam dostávají holky rákoskou na holou, tak to pro sebe uzavřela tak, že jí holky jako nováčka straší a nepřipustila si, že by něco takového bylo možné.

Když ale kamarádky začaly vyprávět svoje životní příběhy, ve kterých se ukázalo, že je sem poslali rodiče za prohřešky a nebo v situaci, kdy měli pocit, že jejich výchovu nezvládnou, všechno dostalo nádech jakési lepší polepšovny. Dívky uznávaly, že učitelky svým předmětům rozumí a že díky přísné disciplíně je opravdu honě naučí, ale hned k tomu přidaly, že to jsou ale takové slepice, které se chtějí zavděčit přísnému řediteli a tak že páteční trestání hrozí především hezkým dívkám s tím, že předvedením hezkých provinilkyň se chtějí řediteli zavděčit. Začaly jí radit, aby v případě, že bude k řediteli někdy předvedena, raději ve všem poslechla, jinak že jí hrozí týden pobytu v trestní místnosti, kde dostane výprask třikrát ze den. Vzpomněla si, že rodičům doporučila tuto školu bigotní teta, kterou neměla nikdy ráda a že rodiče dostali nějakou přihlášku, ve které souhlasili se školním řádem a rozhodnutí o výchovných metodách přenechali na řediteli školy. Tehdy ale netušila, co to může znamenat. Pak se ale stočila řeč na příjemnější věci, povídaly si o svých láskách, o muzice a tancování a nakonec skončily u oblékání. Večer se jedna z kamarádek vrátila ještě jednou ke školním trestům a varovala Ivanu, že je hezká a tak jí hrozí větší riziko, že skončí brzy v ředitelně a pak se jí mezi čtyřma očima svěřila, že ona už tam byla a že tam hrozí ještě jedno riziko, dívky z jednotlivých tříd smějí po výprasku odejít a pak tam s ředitelem zůstane ta poslední a jak slyšela od jedné spolužačky, hrozí jí vedle výprasku i něco navíc.

Ale žádná z dívek, které tam zůstaly s ředitelem samotné, o tom nechce mluvit. „Asi se stydí“, dodala s mnohovýznamným úsměvem. A pak si začaly povídat o tom, že by se takového potrestání bály, ale že je představa toho, že by byly zcela vydány do rukou přísného muže, taky trochu vzrušuje.

Týden utekl jako voda a přišel pátek. Ve třídě narůstalo napětí, protože několik dívek mělo u třídní vroubek a teď jen čekaly, která z nich půjde k řediteli. Třídní to dobře věděla a s pobaveným úsměvem sledovala žačky, jak se poslední den snaží být vzorné. Ivaně to připadalo ponižující a tak se nijak nesnažila zavděčit se. Na druhou stranu ale cítila, že i ona začíná mít strach a napětí se stupňovalo i během oběda. Po obědě přišla do třídy třídní učitelka a v ruce si pohrávala s černým notýskem. S výsměšným pohledem sledovala mladé hezké holky, které jí napjatě sledovaly. Pocit moci jí byl příjemný a zcela eliminoval nepříjemné pocity, které někdy měla, když se dívala na mladé a hezké holky a uvědomovala si, že už je stará a nevzhledná. Přelétla očima třídu a pak řekla: „Zůstane tu Ivana, ostatní mohou jít“. Spolužačkám se vrátily do tváří úsměvy, zato Ivana měla srdce až v krku. Sousedka jí pohladila po ruce a tiše špitla: „Drž se“. A pak zůstala v prázdné třídě jen Ivana a učitelka. Ta se po chvíli podívala na hodinky a pak řekla: „Tak myslím, že můžeme pomalu jít“. Došla k Ivaně, ta se zvedla a učitelka jí vedla dlouhými chodbami ke schodům do prvního patra, kde byla ředitelova kancelář. Cestou potkaly další dvě učitelky, které před sebou vedly dvě pobledlé a schlíplé dívky. V kanceláři ředitelovy sekretářky se shromáždilo celkem devět učitelek a devět žaček, předvedených k potrestání. Mladá sekretářka si je pobaveně prohlížela, nebyla o mnoho starší než pobledlé dívky a představa, co je čeká, jí vzrušovala. Dveře do ředitelovy pracovny nebyly odhlučněné a tak každý pátek slyšela zvuky výprasků a pak se přes její kancelář trousily ven ubrečené holky s rudými obličeji. A obzvláště se vždycky těšila na tu poslední, jak se bude tvářit po ředitelově lekci. Sama jí na začátku své kariéry taky zažila, když zapomněla odeslat důležité dopisy a dostala na vybranou, buď okamžitá výpověď a nebo trestná lekce pana ředitele.

Přesně ve dvě hodiny sekretářka zaklepala na dveře ředitelovy pracovny a po vyzvání, aby otevřela, oznámila, že provinilé žačky byly předvedeny. Ředitel řekl, aby šly dál a tak třídní učitelky odvedly dívky do ředitelny a ty se musely postavit vedle sebe do řady a učitelky jedna po druhé odevzdávaly řediteli kartičky, na kterých byly zapsány prohřešky dívek. Pak učitelky odešly. Ředitel přehlédl řadu dívek a šel pomalu před nimi a jednu po druhé si zblízka prohlížel. Pak se vracel a znovu se díval dívkám do očí. Pak vzal ze stolu kartičky s prohřešky a s každou z dívek je probral. A na závěr se vždy zeptal, jestli dívka uznává, že zaslouží potrestat. Všechny dívky před Ivanou odpovídaly že ano a že se polepší a Ivana si vzpomněla na rady své spolubydlící a tak také řekla, že si potrestání zaslouží.Když ředitel vyslechl poslední dívku, obešel pomalu řadu dívek a pomalu prošel sem a tam za jejich zády. Zdálo se, že se okenní tabulky rozvibrovaly napětím v ředitelně a ne vahou projíždějícího náklaďáku. Opět prošel před řadou bledých dívek a zkoumavě se jim díval do obličeje. „Tak se připravte na výprask, od pasu dolů svléknout“. Ivana se rozhlédla kolem sebe a viděla, že se všechny dívky začaly pomalu svlékat a své šaty rovnaly na připravené židle za svými zády. Chvilinku zaváhala a ředitel se zastavil před ní a díval se jí do očí. Jeho pohled nevěstil nic dobrého a vzpomínka na rady spolužačky jí přiměly k tomu, že sklopila oči, otočila se bokem k řediteli a začala se také svlékat.

Svlékla se, kalhoty i kalhotky složila na židli a když zvedla oči, ředitel stál stále před ní a prohlížel si jí. Zrudla a dívala se na bosé špičky svých chodidel. Ředitel opět přešel před řadou dívek a zkontroloval řadu nahých dívčích stehen a klínů a při cestě zpět za řadou dívek následovala přehlídka dívčích zadečků. Potom před řadu dívek přesunul z rohu místnosti výpraskovou kozu a na stole rozložil několik rákosek. A pak zase pomalu přešel před dívkami a zkoumavě se ji díval do obličeje. Dvakrát se zastavil před některou z dívek, ale pak pokračoval dál. Když se vracel, položil ruku na rameno Ivaniny sousedky a řekl: „Ohni se přes kozu“. Dívka pokorně vystoupila z řady a ohnula se přes kozu. „Ruce“. Dívka nastavila ruce a on je dvěma řemeny připoutal rozpažené až téměř u země k nohám kozy. Stejně připoutal i kotníky nohou, tak že dívka ležela ohnutá s vyšpuleným zadečkem a roztaženýma nohama. Pak chvíli vybíral rákosku, vybral si tenkou a pružnou a řekl: „Budeš si počítat“. Rozmáchl se a na dívčině zadečku naskočil jeden červený pruh. „Jedna“, ozvala se tiše dívka. Červené pruhy na jejím zadečku přibývaly, asi do desátého úderu vydržela dívka při každém úderu jen tiše zasténat, ale pak už další rány vyvolávaly hlasitý křik a prosby a ke konci výprasku už křičela a ječela bez zábran. Ivana byla šokovaná, tak tohle jí za chvíli čeká. Vzlykající dívka byla odvázaná a brečící se směla obléknout a odejít. Po chvilce váhání vybral ředitel další provinilkyni a za chvíli už její zadnice dostávala co proto.Ta začala křičet ještě dříve než ta první a Ivaně přes to, že jí bylo zima, stékaly po zádech kapky studeného potu. Téměř všechny dívky už dostaly výprask a brečící odešly a v ředitelně zůstala jen Ivana a ještě jedna dívka. Ivana si opět vzpomněla na to, co jí říkala kamarádka a modlila se, aby teď na řadu přišla ona. I když se strašně bála, chtěla to už mít konečně za sebou a hlavně nechtěla zůstat s ředitelem nakonec úplně sama. Ředitel se před ní zastavil a podíval se jí do očí. Chvíli to vydržela, ale pak je sklopila a čekala jen na příkaz, aby se ohnula a připravila k výprasku. Ale ředitel položil ruku na rameno druhé dívky a přikázal jí, aby se ohnula přes kozu. Ivana pochopila co to znamená a během svištění rákosky, která dopadala na vystavené půlky spolužačky, a jejího stupňujícího se křiku, se snažila zhluboka dýchat, aby úplně nezpanikařila. Vzlykající spolužačka se oblékla a byla propuštěna z ředitelny.

Ivana se dívala do země a čekala na povel vystavit svojí prcku. Ale ředitel si sedl na stůl a zapálil si cigaretu a nechal jí deset minut čekat, než dokouřil. Teprve pak jí dal příkaz, aby se ohnula přes kozu. Když už ležela ohnutá, tak jí uchopil za nahé boky a povysadil tak, že se musela rukama opřít o zem a prcku měla vystavenou ještě více nahoru. Pak jí pevně připoutal ruce i roztažené nohy. Zrychleně dýchala a čekala, kdy výprask začne. Ředitel si vybral rákosku, několikrát s ní cvičně švihnul do vzduchu a pak se postavil vedle kozy. Koncem rákosky jí poklepal na vypnuté půlky, aby si vyměřil dráhu úderu, Ivana zadržela dech, protože čekala silný úder a bolest a pouhý dotyk jí zmátl, ale pak už následoval palčivý úder, který jí svojí intenzitou zaskočil. Další údery následovaly a i když si předsevzala, že ani necekne, za chvilku křičela, prosila a slibovala, že už bude hodná, jako malá holka. A pak už jen ječela. Výprask skončil, ředitel odložil rákosku na stůl, ale Ivanu nechal ohnutou přes kozu. Ta si v té chvíli uvědomovala jen palčivou bolest, rozlévající se z jejího zadečku do celého těla a její vzlykot se jen pomalu uklidňoval. Ředitel si opět zapálil cigaretu a díval se na pruhovanou zadnici Ivany i na její vystavenou kundičku. Příště to bude chtít přidat pár pruhů i na její dlouhá stehna. Ivana se začala pomalu uklidňovat, pálení zadnice už bylo snesitelnější a pomalu si začala uvědomovat, jak je vystavena očím ředitele a začala přemýšlet, co asi bude následovat. Netrvalo dlouho a dozvěděla se to. Ucítila na svých půlkách mužské dlaně, které jí je roztáhly a vystavily ředitelovým pohledům její zadní dirku. Pak jí byly za jemné chloupky roztaženy velké pysky a dva prsty mezi nimi zalovily a uchopily její klitoris a lehce ho povytáhly ven. Ivana se strašně styděla, ale neschopna jakkoliv se bránit, kdy nezbývalo než jen pasivně držet a vedle toho pálení seřezaného zadečku způsobily, že jí to začalo proti její vůli vzrušovat. Prsty si pohrávaly s poštěvákem a mírným tlakem začaly pronikat dovnitř. Cítila, že dole vlhne a i její bradavky se nalily a ztuhly. Dva prsty jí už zcela bezostyšně začaly šukat a když se přidaly i prsty druhé ruky, které si pohrávaly s poštěvákem a navíc ještě palec začal pronikat do její zadní dirky, netrvalo příliš dlouho a začala vzrušením sténat a navlečená na dva mužské prsty po chvíli vyvrcholila neskutečným orgasmem. Prsty zůstaly ještě chviličku zasunuté v její kundičce a pak se mokré a kluzké začaly vysouvat ven.

Chvíli bylo naprosté ticho, bylo slyšet jen její zrychlený dech a dech muže za jejími zády. Pak jí uvolnil ruce a nohy, pleskl jí přes zadek a řekl: „Můžeš se obléknout“. Rychle vstala a aniž se na něho podívala, oblékla se a snažila se co nejrychleji projít kolem sekretářky, která si prohlížela její červenou ubrečenou tvář. Odběhla na toaletu, kde si rychle opláchla oči a na chvilku se zamkla, aby se o samotě trochu uklidnila. Zkontrolovala v zrcadle, jek vypadá a vydala se pomalu ke koleji. Spolužačky se raději ani moc nevyptávaly a byly na ní velmi ohleduplné. Své přítelkyni, se kterou bydlela, řekla jenom něco, ale o tom, co se dělo po výprasku se ani nezmínila. Ale svojí zadnici jí ukázala a ta jí na seřezaných půlkách zbytek odpoledne vyměňovala studené obklady. Spolubydlící byla sice hodně zvědavá, protože věděla, že Ivana byla ta poslední, ale rozhodla se počkat, až o tom Ivana bude chtít mluvit sama. Jelita na Ivanině zadnici přes víkend zázračně zmizela a v pondělí zase začal obvyklý školní koloběh.

Ivana si dávala pozor, ale její vrozený smysl pro pravdu a spravedlnost jí opět několikrát dostal do opozice vůči třídní učitelce a ta, jako by jí svými pohledy říkala, to ti jeden výprask nestačil? Je otázkou, jestli k tomu přispěl i zjevný ředitelův zájem o Ivanu, ale na konci týdne opět třídní vedla Ivanu do ředitelny. Opět stála v řadě s pobledlými spolužačkami, které se na povel ředitele začaly pokorně svlékat, ale náhlá vlna vzdoru v její mysli způsobila, že ona se svléknout odmítla. Věděla, že tím riskuje ještě přísnější potrestání, ale vzdor na jedné straně a temné vábení toho, co se bude dít v trestné místnosti jí dovedly až na okraj propasti a ona se rozhodla skočit. Ředitele to trochu zarazilo, nařídil jí ještě jednou, ať se okamžitě svlékne, ale když neposlechla, tak zavolal telefonem školníka a nařídil mu, aby Ivanu odvedl do trestné místnosti, kde za trest zůstane celý týden.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.5 / 5. Počet hlasů: 11

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *