Škola základ života 2.část

Když se v sobotu ráno Elizabet probudila s pocitem, že všechno co včera zažila, byl jen sen. Neochotně vstala z postele a šla si udělat svůj skincare. Při čištění své pleti stála před zrcadlem jen v pyžamovém tričku. Převážně vždy spala na ostro bez kalhotek. Její materiální milenci to mají rádi, když se můžou vedle Elizabet probudit a hned vidět tu krásu. Její velikou vášní bylo pečování o sebe samou, jelikož na své kráse si velmi zakládala. Jak byla dočištěna pleť, šlo dolů tričko a natočení směrem k zrcadlu.

Smutně si povzdechla a mačkala si ještě svůj bolavý zadek.

„Co s tím mám jako dělat, jak to mám zamaskovat? Auu, furt to bolí“

Zadeček byl ještě bolavý na dotyk a vybarvený. Snažila se nějak ho zkusit zamaskovat ale nijak úspěšně se to nepodařilo. Nepomohlo nanést ani silnou vrstvu makeupu.

Stopy po výprasku šli vidět stále avšak nejvíc jelita po kabelu od nabíječky.

„To je skvělé, zrovna když mám mít schůzku s tím nejštědřejším sponzorem. Zkusím se vymluvit na své dny, snad mu to nebude vadit“

Než přišla SMS na mobil, tak si Elizabet oblékla své oblíbené černé krajkové tanga, mini podprsenku, černé tílko a volnou červenou sukni po kolena.  Po oblečení jí cinkla SMS, že si pán dnes sežene někoho jiného na sex a ať už mu nepíše.

„Kurva, kvůli těm kreténům jsem přišla o toho nejlepšího.“

Když se vy nadávala, šla do kuchyně ke svým rodičům.

„Ahoj, co budeš dneska dělat? Nevím asi napíšu kamarádům a zajdu do města. A neměla by ses učit, když tě znovu vzali na školu? Já se nepotřebuji učit!  Já sem ve předu s látkou než všichni ostatní.

No jak myslíš ale být tebou tak zapracuji na svém chovaní, protože jak tě vyhodí tak se můžeš zase sebrat a jít z domu. Nebojte, já se teď už snažím ovládat a nenechám se vyhodit. Udělám pro to maximum. Během týdne sem ani jednou, nebyla drzá na žádného učitele. No když to říkáš….

Měli jsme tě řezat co to šlo, ale na to je už pozdě. Kdybychom tě vychovávali klasicky a ne alternativně, mohla si už mít školu i klidně dodělanou ale dobře nám tak.“

Elizabet se koukla smutně do země a vzpoměla si na včerejší výchovu. Nikdy rodiče takhle mluvit neslyšela, byla z toho v šoku.

„A kde jsi byla včera tak dlouho? No ve škole. Do večera jo? Ano! Můžete mě přestat vyslýchat? Jak myslíš a proč si nesedneš k tomu jídlu?“

Když si Elizabet sedla na židly, tak zadeček zacítila. „Auuu… Co se stalo?

Nic! Blbě sem si sedla. Já sem najím u sebe v pokoji. No to jsme tě zase dlouho viděli“ A dále rodiče o Elizabet nejevily zájem.

Když došla s připravenou snídaní do pokoje, tak ve stoje si začala prohlížet na internetu, co pomáhá na pohmožděniny a modřiny. Když našla, co potřebovala a dojedla svou snídani, obvolala pár svých kamarádů, jestli nepůjdou ven ale nikdo neměl čas.

„Nevadí, udělám si den pro sebe..“

Kromě péče o sebe, chodila ráda po městě a užívala si ruch velkoměsta, kavárny, čajovny, drahé restaurace nevyjímaje.  Jindy by zamířila do nějakého baru sbalit chlapa, který by ji obdarovával a materiálně podporoval. Moc dobře si uměla chlapy omotat kolem prstu i na svůj mladý věk.

Život si chtěla užívat na plno, dokud je mladá a atraktivní. Místo toho zamířila přímo do lékárny za účelem koupi hojivého gelu na své pozadí.

V lékárně byl mladý muž okolo třiceti let.

„Jak mohu pomoci mladá slečno? Chci hojivý gel na pohmožděniny, aby mě něco přestalo bolet.

A na jakou část to chcete?…“

Usmál se mladý lékárník a očima si sjel celou Elizabeth.

„To je snad jedno ne? Prostě mě prodejte tento gel, co mám tady na fotce. Bohužel nemáme, máme tady poslední již zarezervovaný a jiný není. Zkuste příští týden. Ale no tak já myslím že se nějak domluvíme ne?

Po krátkém flirtu a smlouvání lékárník nakonec hojivý gel Elizabet prodal. Když si vyměnily své telefonní čísla, šla ihned domů a zamkla se v pokoji. Při mazání ucítila podivné vzrušení, jaké ještě nikdy nepocítila. Když začal gel účinkovat tak ulevila svým ženským touhám a potřebám.

Přes týden, si dávala opět pozor na své chování a nijak se do kolektivu nezapojovala. Snažila si odbýt to své povinné co musela. Nejvíce jí štvalo doučovaní slabších žáků. Musela se kousnout do jazyka aby nedala ředitelce záminku k měsíčnímu výprasku. ¨

Když v pátek odzvonilo poslední hodině a všichni šli domů. Zaklepala na ředitelnu a otevřel jí učitel.

„Pojď dál. Dnes ti udělím výprask jen já. Víš co máš dělat? Ano prosím.“

Z minulého týdne si vše zapamatovala moc dobře. Začala svlékáním, poskládala své oblečení, příprava židle, a čekání na další průběh. Jak mile učitel sedl na svou židli a poukázal gestem ať jde Elizabet blíže k němu. Začala nucená konverzace.

„Víš proč jsi zde? Ano. Odpověz mi celou větou! Sem zde protože potřebuji výprask abych se naučila chovat slušně.“

Když školačka zopakovala poníženě větu, chytl si jí učitel za ucho a donutil ji přehnout se přes jeho kolena.

„Nohy od sebe a natáhni je, i ruce!„

Když začal výprask tak sykaní a oddechování bylo slyšet už od prvního plácnutí. Učitel jí sázel rány na holou s mnohem větší vervou než minule.  Hranice snesitelnosti byla už na hraně a to byly na začátku trestu. Elizabet se bolestí kroutila a snažila se chránit jsi zadeček rukou. Ruka jí byla okamžitě skroucena na zádech a učitel jí přitlačením směrem dolů, donutil ještě více vyšpulit zadeček.

Po chvíli byla konečně školačka zlomena a začala řvát přes celou místnost. Elizabet přišlo že se intenzita ran zvyšuje a snažila se z celého srdce prosit.

„Auuu, prosím néé, já už to nevydržím, Jauu, to bolí. Vždyť sem byla celý týden hodná. Auuu, prosím  né tak moc pane učiteli, já nechci!“

Když učitel přestal s plácáním Elizabetinýho zadečku tak ji pustil ruku, kterou měla skroucenou za zády a prsty pravé ruky přejížděl po vyšpuleném červeném pozadí.

S klidným hlasem sdělil.

„Já vím že jsi byla hodná, ty tyhle výchovné výprasky budeš dostávat každý pátek. Bez ohledu na to, jak hodná jsi. Tvá povinnost je se ve škole chovat slušně a vzorně. Být tebou, tak se smířím s tím že přes víkend budeš mít prdelku seřezanou a nebo můžeme podepsat ukončovací papíry, volba je na tobě..

Elizabet přehnutá přes kolena svého vychovatele popotahovala a jen smutně řekla.

„Né prosím já chci dostudovat. Tak se mi to líbí, víš co chceš a neboj se, ještě chvíli a budeš mít další výchovu za sebou.“

Učitel si popravil Elizabet na svých kolenou a dal se zase do své práce. Elizabet během výprasku ucítila, že jí něco tlačí do jejího břicha. Došlo jí, že se učitelovy tohle všechno líbí. Nekouká na nahý zadek mladé školačce přeci každý den.

Když skončil výprask musela ještě chvíli být přehnutá přes kolena, Zadeček jí bolel pořádně a nemohla si na něj ani šáhnout. Její kroucení, stahování a povolování pozadí byla pro učitele doslova vzrušující podívaná.

„Tak můžeš se zvednout a dej se do práce. Já si půjdu něco zařídit až se vrátím tak ať to máš hotové.“

„Když budeš dříve hotova, tak si stoupneš do rohu a počkáš až přijdu“ Učitel si vzal dokumenty a odešel i s očividnou boulí mezi nohama.  Studentka provedla rutinní úklid a sem tam si promasírovala zadeček aby si ulevila od bolesti a pálení. Během úklidu přemýšlela nad učitelovým vzrušením.  I když uklízela od pasu dolů nahá ředitelnu, nemohla se ubránit dojmu že je velmi atraktivní dívka. Když pilně vše uklidila, než ještě došel učitel tak jsi stoupla si do rohu a znuděně čekala na příchod svého vychovatele.

Po čtvrt hodině došel učitel, který vše zkontroloval a dovolil Elizabet se obléct a jít domů.

Výprasky pokračovali poctivě každý týden v pátek, a to a ji když bylo volno. Elizabet si časem zvykla na opakující se výchovu od obou učitelů. Ovšem si musela zrušit své kontakty na materiální milence. Nechtěla, aby jí někdo viděl s rudým zadkem. Vyhýbala se místům, kde by mohl někdo vidět stopy na jejím pozadí, veřejné bazény a sauny nepřipadaly v úvahu.

Chladivý gel časem přestala používat, protože  jí výprask rukou nepřišel už tak hrozný jako na začátku.   Hlavní velký výprask nemusela absolvovat ve třetím ročníku ani jednou. Když dostala vysvědčení a na konci třetího ročníku měla známku z chování za jedna. Dostala po výprasku náležitou pochvalu od paní ředitelky.

Během letních prázdnin musela vždy pravidelně dojít k učitelům domů, kde jí zapojovali do práce na statku.

Když začal poslední maturitní ročník, tak se Elizabet ulevilo. Věděla, že pokud bude takhle pokračovat tak školu dodělá a bude moc jít na vysokou. Po tradičním výprasku v pátek, potkala před školou svého nejchytřejšího oponenty Petra.

„ Ahoj co tady děláš ty mě jako sleduješ?  Ahoj, ne neboj nesleduji, jen tady čekám na Martina a Lucku.

Aha, tak se měj a ahoj. No počkej, co děláš vždycky odpoledne v pátek déle ve škole?“

Elizabet polilo horko, rychle přemýšlela jakou výmluvu má říci ale nic jí chytrého nenapadlo.

„Dívej něco ti ukážu!“

Když vytáhl Petr telefon z kapsy, ukázal Elizabet video na kterém je jasně vidět celý výprask i s úklidem. Elizabet zčervenala a koktavě se začala ptát na vznik videa.

„Když nebyla ředitelka v ředitelně, dali jsme tam kameru. Chtěli jsme vědět co tam pořád děláš a jak vidíš mise byla úspěšná“

Vy zmetci! A kdo o tom všechno ví?? Jen já, Martin, Lucka a dvě tvoje největší nepřítelkyně Lenka a Nela.  Cože i ty dvě jo, a co chcete, nemůžeme se nějak domluvit aby to zůstalo mezi námi?

Určitě můžeme. Martin s Luckou nic nechtějí. Jim stačí že si takto ponižovaná každý týden.

Ale já Lenka a Nela chceme víc. A co by jste si tak představovali? No, chceme se z účastnit tvého pátečního sezení v ředitelně. Co že? A jak to mám zařídit? Nějak si poraď, chytrá si dost! A pokud nesplníš naši dohodu, všem to ukážeme. A myslím si, že s maturitou se budeš moci rozloučit, protože zařídíme, aby se tě ředitelka zbavila… A to nechceš že? Tak se snaž!“

Celý víkend a pondělí byla Elizabet jako na trní. Pokaždé když se podívala na své spolužáky, tak jí sžíral pocit strachu a nervozity. Její vzdělání bylo na dosah a do maturity zbývalo ještě spoustu času.

Při velké přestávce, vkročila Elizabet do ředitelny. A řekla v podstatě společný problém a vznesla požadavek, aby byly přítomni i její spolužáci při výchovném trestu. Ředitelka se rozčílila na Elizabet a nechala si zavolat zmíněné spolužáky a manžela. Po dostaveních všech nastal proslov ze strany ředitelky k Elizabetiným spolužákům.

„Nemám ráda, když mě někdo vydírá! Ale sem ochotna přistoupit na váš požadavek. Za předpokladu že video nikdy se nedostane ven“

Spolužáci se horlivě se na sebe podívali a radostí pokývnuli.

„A můžeme se účastnit každého vašeho sezení? Když budete chtít tak ano, ale žádné video ani fotky ano? Dobře, můžete se spolehnou paní ředitelko.

Elizabet jen stála mlčky bokem od spolužáku a naštvaně koukala po spolužácích, kteří měli očividnou radost z očekávaného výprasku.

Po nekonečném týdnu pro obě strany, nastal konečně pátek. Značně nervozní Elizabet se dostavila do ředitelny, kde již čekali natěšení spolužáci Petr, Nela a Lenka. Když se chtěla dát do klasických naučených úkonů tak ji ředitelka s učitelem stopli.

„Elizabet, jelikož budou až do maturity přítomni zde tví spolužáci.  Museli jsme s manželem na základě jejich podmínek upravit průběh tvého trestu.

Pokaždé, když přijdeš tak jsi budeš muset vysvléct úplně všechno oblečení. A po klasickém trestu tě bude čekat ještě druhá část. Bohužel naši hosté si to vyžadují. A Jak sama víš, tak nás mají v hrsti a můžou jsi diktovat podmínky. Nelíbí se mi to ale co se dá dělat, budeme ti muset udělit i výprask rákoskou.

„Ne prosím, já nechci…

Můžeš si odložit a dělej dneska máme ještě nějaké zařizovaní.!“

Když se naštvaná Elizabet dala do nařízených pokynů, podívala se na trojici, která seděla a hltala doslova každý její pohyb. Nejvíce jí vytáčely pohledy nepřítelkyň, které s úsměvy si její ponížení užívaly, jak to jen šlo.

„Nezapomeň i na tričko s podprsenkou!

Dodala Nela a udělala si pohodlí na pohovce.

„Ano ty blbko, můžeš být zticha?

„No tohle nějaká drzá nezdá se vám?“

Další dva spolužáci jen přikyvovali ale ředitelka s učitelem se do debaty nezapojovali. Jen tiše a zkroušeně seděli a pozorovali dění v místnosti. Očividné ztracené vůdcovství obou kantorů bylo ze situace znát.

Když Elizabet odložila poslední díl oblečení a nachystala židly k výprasku, tak jí bylo nakázáno od Petra aby se postavila čelem k nim a dala si ruce za hlavu. Což se Elizabet pochopitelně nelíbilo a začala protestovat že nikam nepůjde.

„Elizabet udělej co naši hosté vyžadují ano? Jinak bude naše dohoda zrušena a ve škole končíš“

Dodala smutně ředitelka, které neměla přítomnou situaci ve své režii.

„Jo slyšela si, teď rozhodujeme my! Tak si sem okamžitě pojď stoupnout“

Když neochotně došla Elizabet před své spolužáky a splnila rozkaz, který se po ní vyžadoval nastalo slovní ponižování.

„Nevím, proč nosí podprsenky, když žádné kozy nemá. A dívejte jakou má postavu, a tu kundu má taky nic moc. Nevím, co na ní ti chlapy vidí. Mě se náhodou líbí! Jde vidět, že máš nízké nároky Petře. Otoč se, dělej!“

Slovní ponížení pokračovalo a Elizabet začínala supět..

„Ale tu prdel má krásnou, to holky musíte uznat! Však za chvíli ztratí na kráse!“

A vší silou plácla Nela po ještě nedotčeném pozadí. Auuu co si to dovoluješ ty jedna kurvo! No myslím paní ředitelko že můžete začít. Už je zase drzá jak opice a to se zdálo že jste ji již převychovali!“

„Tak pojď Elizabet můžeš se přehnout přes kolena!“

Po přehnutí přes kolena nastala klasická úprava trestané školačky skrze její malou výšku. Spolužáci si udělali pohodlí a čekali až začne show na kterou se tak těšily.

Začalo hlasité pleskání dlaní přes holý zadeček školačky  a všudy přítomní si udělali pohodlí a sledovali s radostí výprask. Doslova hypnoticky a se zájmem sledovali vybarvující se pozadí. Petrův pohled doslova nesměřoval nikam jinak než na vyšpulený zadek, kde se krásně ukazovala kundička Elizabet. Po každém stažením a uvolněním zadečku šla vidět více než krásně a zřetelně.

Trestaná školačka podvědomě cítila pohledy na její trestané pozadí a snažila, ze začátku moc neukazovat na obdiv své ženství. Ale moc dobře věděla že je to marné a tak jen neochotně snášela další rány, které dopadaly na její vyšpulené pozadí. Jak řezaní malého a již červeného zadečku pokračovalo začala se bolest stupňovat.

Jak ředitelka skončila se svou částí trestu tak Elizabet už měla zadeček značně červený. Donutila Elizabet vstát z kolenou a začala svou kancelářskou práci a  dále nevěnovala pozornost situaci v místnosti. Stejný scénář nastal i u pana učitele, porovnal si školačku na kolenou a neodpustil si pohled na její zadek.

Chvílí přejížděl po z bitém zadečku konečky prstů a zajel i na vnitřní strany stehen. Elizabet to způsobilo husí kůži po celém těle a ztvrdly jí bradavky. Což neušlo ani studentské sekci a něco si mezi sebou pošeptaly.

Nela s Lenkou se na výprask ze strany učitele těšily více, než když měl začít od paní ředitelky. Pohled na jeho silnou postavu je vzrušoval.

Elizabet už začínala být pozice nepříjemná, vlasy jí neustále padaly do očí a cítila učitelovo vzrušení na jejím břiše. První bolest už částečně odezněla a tak jí myšlenky opět přiváděly na pohledy spolužáku.

Byla vzteky bez sebe, nejenom že jí vadilo, že ji vidí její spolužáci úplně nahou a řídí její ponížení.

Ozvala se první rána a vlasy Elizabet vylétly na horu, zatnuté dlaně a stáhnutý zadeček naznačoval že bude školačka brzy zlomena, na což se těšily hlavně Nela s Lenkou. Chtěly slyšet, jak bude křičet a prosit o smilování. Rány pokračovali v klidném ale silném tempu. Elizabet začala sténat a brečet ale zatím žádný křik ani prosby.

„Tak pro zatím hotovo, vztyk a dej se do práce. Druhou část dostaneš až po úklidu“

S pláčem seřezaná školačka vstala a začala si hladit zadeček, to ovšem vadilo všem přítomným v místnosti a raději toho nechala.

Jak Elizabet uklízela v místnosti, přisedly si kantoři ke studentům a začali nenucenou konverzaci aby čas rychleji utek. Studenti byli rádi, že je ředitelka s jejím manželem na stejné lodi a nechají je v podstatě poroučet své spolužačce. Po očku koukali na svou spolužačku jak jí jde úklid pěkně od ruky. Ponižující řeči byly samozřejmostí. Po umytí hrnků, které byly na umyvadle v ředitelně jsi děvčata usmyslela že by si daly kávu. To samozřejmě namíchlo pracující Elizabet, protože práce přišla vniveč.

Když začala obsluhovat Elizabet své spolužačky, začali si její zbité pozadí prohlížet z blízka.

„Hmm teď už ho nemá tak krásný co Petře? Mě se líbí i tak. Musím říct, že na nás zatím děláš dojem. Mysleli jsme si že budeš žadonit a brečet jako malá holka ale zatím ses držela slušně. Tak to víte nedostala po prvé na holou takže už si myslím že si ta její prdel z části zvykla. Musí tě to bolet že?

Elizabet neodpověděla na otázku a dala se do další práce. Ostatní pokračovali dále v konverzaci a bavily se na účet školačky.

„Hotovo, výborně…Stoupni jsi sem a dej ruce za hlavu a mírně se předkloň. Teď dostaneš druhou část trestu. Dostaneš ode mě a od paní ředitelky rákoskou. Na poprvé bude  jsi myslím stačit, když dostaneš  po pěti ranách odkaždého… souhlasíš ?“

Školačka smutným pohledem přikývla že souhlasí, načeš přítomní studenti začali oponovat že je to málo.

„Ale dívejte 10 ran poprvé je opravdu dostačující. No to si nemyslíme, my chceme se také podílet na výprasku! Tedy Petr zájem nemá ale my dvě ano, máme sní nevyřízené účty. Chceme také! Ale takhle jsme se nedohodli. Tak změníme dohodu. Nic se nebude měnit, vy dvě krávy mě bít nebudete, to v žádném případě. Ale budeme a už se moc těšíme“ Se škodolibým úsměvem odpověděli své spolužačce.

Smutně si ředitelka povzdechla a souhlasila s nabídkou. Věděla, že nemá cenu oponovat a nechtěla aby se případné video dostalo na veřejnost.

„A jak by, jste si to představovali. No každá po 10, myslím že to bude na začátek stačit nemyslíte? Dobrá tak platí.“

Elizabet si ze vzteku přidupla do země a zanadávala si něco pod nosem. Takovou potupu nemohla vydýchat ani po tak dlouhé době co zde chodí.

Učitel začal připravovat trestné místo a nebylo to nic jiného než masivní stůl paní ředitelky.

„Pojď sem!“

Vzal kožená pouta s ocelovými oky, která ležela na stole.

„Ruce“

Zazněl rozkaz rázným tonem. Jak mile byla pouta na rukou připoutána dostatečně pevně. Ty samé jí byly opatřeny i na nohy.

„Lehni jsi na stůl tak abys měla polštář na podbřišku a ruce natažené!“

Když studentka uposlechla, učitel vytáhl ze skříně provazy, které provlek ocelovými oky pout. Nejprve začal pan učitel u nohou, dal si záležet u uzlů, aby byly pořádné a při mrskání nepovolily. Provazy uvázal k nohám stolu.  Elizabet se tím krásně mírně roztáhly nohy a bylo jí znemožněno, aby je dala k sobě.

Polštář jí donutil svůj zadeček vyšpulit ještě více a tím se i kůže na pozadí krásně vypnula. Její malý vzrůst způsobil to, že se dotýkala jen špičkami svých nohou.

„Pořádně se natáhni a dej ruce do předu!“

Po uvázaní rukou, byla Elizabet připravena na trest. Pozice jí byla velmi nepříjemná, obzvláště jí bylo nepříjemné že ji chladí deska stolu na prsou. Paní ředitelka vstala a stáhla ještě školačce vlasy do culíku, aby jí při výprasku nepadaly do očí.

„Spokojenost dámy?“

Žačky rychle přistoupily blíže a prohlíželi si precizní práci pana učitele. Neodpustili si šahání a štípaní rudého zadečku své nepřítelkyně. Nela nenápadně letmo prozkoumala ženství a pleskla silou po vyšpuleném červeném pozadí.

„Auu, Nešahej na mě!! Promiň co jsi říkala?“

A štípnula vší silou do pravé půlky zadku.

Syknutí a bolestivý výraz v obličeji napovídal že je prdelka velmi citlivá po předešlém trestu.

„Dámy můžeme prosím začít, nemáme dnes moc času.“

První chtěl začít pan učitel, který se z očividného výrazu moc těšil. Přistoupil zezadu s rákoskou v ruce a odměřil si vzdálenost k prvnímu švihnutí. Když se rákoska dotkla studentčina zadečku, ucítila veliký strach a slzy jse znovu natlačily do očí.

Rákoska se ztratila ze zadečku a vší silou dopadla přes obě půlky. Křik následoval okamžitě po dopadu. Elizabet čekala bolest ale ne takovou, která se nedala skoro snést. První pruh se začal nádherně vybarvovat.

„auuuu“

Petr jen uznale pokýval hlavou a Nela s Lenkou se škodolibě zachichotaly. Jak mile se Elizabet uklidnila, přistála další rána. Další pruh se začal linou přes trestané pozadí a následné zbarvení jelita na sebe nenechalo dlouze čekat.

Elizabet se snažila dostat z pout ale marně, byly utažené silně. Při vzpírání se pouta zařezávala do rukou a nohou čím dál více. Naříkání bylo hlasitější než u první rány.

„Jauuuu, auu prosím ne tak moc silně, to moc bolí!!

Když byla namalována třetí linka na trestaný zadeček, začalo být vzrušení u pánů dost očividné.

U pana učitele to bylo dosti viditelné, aby také ne, splnil se mu v podstatě dlouhý sen, který chtěl zažít. Vždycky chtěl seřezat mladou studentku rákoskou a konečně se mu to splnilo a to ještě s velmi krásným malým zadečkem.

U Petra to bylo jiné, byl ještě panic, který viděl maximálně nahou holku na internetu. Nevěděl jak se má už posadit a nejraději by si ulevil.  Elizabet se mu moc líbila ale vzhledem k její nedostupnosti a povaze se nikdy ani nepokusil o nějaký náznak flitru.

„Tak co holky jak se vám to zatím líbí ? Ale jo konečně ta malá kurvička křičí. Jojo dostane co si zaslouží ta malá svině. Ale jak koukáme tak tobě se to líbí velmi, tobě normálně stojí!!“ Šáhly vzrušenému studentovi mezi nohy. Nela s Lenkou se pousmály

Tak aby ne, Elizabet je moc krásná a líbí se mi. Tak až sní tady skončíme tak jí přikaž ať ti někde dá. Máme ji v hrsti i ředitelku s učitelem, můžeme si diktovat podmínky jak jen chceme!!“

Učitel dokončil svou část, položil rákosku na stůl a šel z blízka zkontrolovat svou práci. Přejížděl prsty po vyšpulené zadnici a užíval si doteky přes naběhlá jelita. Mezitím si rákosku vzala paní ředitelka a cvičně švihnula do vzduchu. Rákoska vydala strašidelný zvuk až sebou plačící Elizabet škubla. Učitel odešel z kabinetu ven a paní ředitelka se postavila stejně jako její manžel za ležící studentku a odměřila si vzdálenost k švihání.

První rána od ženy dopadla na studentčin zadeček a v zápětí hned druhá. Nahé mladé tělo se po stole kroutilo jak jen připoutání dovolilo. Zbylé rány byly vysázeny velmi rychle za sebou. Jakoby si to nechtěla ředitelka vůbec užít a mít to rychle odbyté. Ani rány Elizabet nepřipadaly tak silné.

Ředitelka odložila rákosku, sdělila studentkám že jsou na řadě. Nela s Lenkou se nemohli domluvit tak si museli střihnout. Než se domluvila děvčata mezi sebou, vzala ředitelka kapesník a utřela uslzenou tvář Elizabet. Poupravila ji culík a šla si sednout za Petrem.

Nela vyhrála a radostí došla k seřezané Elizabet. Vzala rákosku a cvičně dvakrát švihla do vzduchu.

Přiklonila se k její hlavě a radostně jí sdělila, jak si bude představovat průběh trestu.

„Těším se až tě spráskám jako kurvu, za každou ránu mě poděkuješ a nechci slyšet žádné odmlouvání. Rozuměla si? Ano rozuměla!! Výborně můžeme začít. Tohle máš za všechno příkoří co si mě udělala.

Mezitím došel zpět učitel a posadil se za ostatníma, udělali si pohodlí a všichni čekali až Nela začne.

Nela položila na zadek rákosku, vzdvihla ji na úroveň ramenou a vší silou švihnula . Ozvala se děsivá rána a na zadku se objevila nová stopa po rákosce připomínající ze začátku bílou spáleninu.

Křik školačky trhal uši všem přítomným v místnosti.

„Auuuu, Jauu,ssss, ufffff, prosím nééé. Ale ano milá Elizabetko, a co máš říct ? Přeci nechceš, aby se rána nepočítala!!! auuuu, jauu Děkuji ti. No proto!!“

Druhé švihnutí se ozvalo přes místnost a rákoska zasáhla už místa kde byl zadeček s fialovými jelity.

„auuu prosím nee ja už to nevydžím udělám cokoliv! Tak mě hezky poděkuj….! Děkuji!!!“

Podívala se Nela na Lenku a skousnutím do spodního rtu pokračovala.

Tři rány se snažila vést na část kde začínají stehna a končí zadek. To se povedlo náramně a na místech vznikly postupně vystouplé stopy po rákosce.

Posledních pět ran zasadila, jak se zrovna povedlo. Po každém hysterickém křiku se dočkala Nela poděkování, které vždy očekávala. Výprask ze strany Nely byl u konce a tak nebylo na zadečku zdravého místa. Byl celý pokrytý červeno fialovýmy šrámy a jelity. Elizabet byla před omdlením. Měla vykřičený hlas a ruce už skoro necítila jak se jí pouta zařezávala do zápěstí.

Nela se pokochala pohledem na svou práci a s radostí předala nástroj Lence.

Ta si odložila svou mikinu a byla jen v tričku. Absence podprsenky se ukázala hned jak došla k Elizabet a začala ji osahávat seřezanou zadnici.

„Prosím mohu dostat trochu vody?“

S neosobním zájmem došla Lucka k umyvadlu a do sklenice napustila vodu. Když došla k zmučené Elizabet, chytla ji  za culík a dala napít. Skrze nepříjemnou pozici hlavy se moc Elizabet nenapila, spíše vše vyteklo okolo.

Lenka si před začátkem svého podílu musela Elizabet poupravit. Polštář který měla na podbřisku tak  se kroucením těla postupně ztratil ze svého místa. Když bylo vše na svém místě, tak si Lucka ještě chvíli hrála s Elizabetiným tělem. Přejížděla po zbičovaném zadku, prohmatala i zatím nedotčenou imtimní část Elizabetinýho těla. Když přešla k hlavě Elizabet zajela rukami i pod její hrudík a vší silou mačkala prsa nebohé Elizabet. Bolest byla oproti zraněnému pozadí minimální tak se studentka ani nijak nebránila. Po zábavě jí chytla za culík  a do očí jí řekla stejné podmínky jako Nela.

Po sdělení Lenka vlepila facku přes tvář a vzala do rukou trestný nástroj.

Učitel s ředitelkou se na sebe nechápavě podívali, nemohli uvěřit že tyto dvě studentky, které znají jako tiché a nevýrazné dokáží být takto kruté a dominantní. Učitelovy se show velmi líbila a byl rád že budou výprasky probíhat v této sestavě.

„ A ty Petře nechceš nařezat své spolužačce? Ne děkuji paní ředitelko mě tohle nebere, jen se rád koukám.

Lenka si ještě upravila oděv a začala s výpraskem. Věděla že má mířit na místa, kde je to nejbolestivější. Se snažila mířit do spodních částí . První rána jí moc nevyšla a trefila jen levé stehno ale i tak musela být rána dost bolestivá. Elizabet s posledním zbytkem sil se snažila si ulevit od bolesti a tak kroutila se zadečkem i nohami jak jí pouta povolily. Už nekřičela jako při výprasku Nely ale i tak byl křik hlasitý.

Exekutorka zdvihla nástroj na úroveň svých ramen a znovu vší silou švihla až se rákoska ve vzduchu ohnula.

Ostrým zvukem dopadla na vyšpulené pozadí, přesně doprostřed.

„Auuuu prosím ja už nemůžu, prosím, prosím, už ne. Co sem ti říkala o poděkování. Auuu děkuji, jauu. Pokud nepoděkuješ tak se nebude rána počítat! Nee prosím…“

Další ostré švihnutí dopadlo na své místo tentokrát, mezi zadek a stehna

„Ufffff auuuu, děkuji. Aaaauu“

Rány pokračovali systematicky za sebou. Během svého výkonu jsi Lenka všimla, že na jednom místě se objevila malá tržná ranka, ze které malinko prosakuje krev. To neušlo ani obecenstvu, které vše sledovalo za zády. To se již nelíbilo Petrovy a namítnul Lenčino silné švihání.

„Co děláš? Nechtěli jsme jí ublížit přece ale jenom jí dát výprask. Nebij jí tak silně vždyť ji zraníš a ublížíš! Ale neboj ta její prdel to vydrží a ona to přežije.“

U posledních ran si dala extra záležet aby kůže na zadku se natrhla na více místech. Což se z části povedlo jen na dvou místech.  Po skončení výprasku si nechali poděkovat všudy přítomní za výchovnou lekci. Lenka vrátila zpět do osobního vlastnictví rákosku původnímu majitely a šla si sednout za Nelou. Petr napomohl učiteli odpoutat zmučenou Elizabet a pomohl jí vstát.

„ Paní ředitelko nechtělo by to ošetřit? Ukaž, ano raději ano. Vem ji prosím tamhle na pohovku. Dámy udělají místo prosím.“

S neochotou se posunula Nela s Lenkou na okraj pohovky a sledovali krkolomnou chůzi Elizabet.

Ta šla velice opatrně s podepřením Petra. Když jsi konečně lehla na pohovku. Prohlédl si Petr zblízka Elizabetin zadek, Byl celý rudofialový s krvavými šrámy. Nebylo na něm ani kousek zdravého místa.

„Petře můžeš ji prosím ošetřit? Ale ano beze všeho. Tady máš dezinfekci a náplasti. A prosím pospěš si opravdu nemáme moc času!“

Při ošetřovaní Elizabet sykala a zatínala své pěsti jak se dalo. Dezinfekce nebyla bez alkoholu a při dotyku se zraněnou kůží způsobovala nesnesitelné štípání.

„Tak co ty jedna kurvičko, užila sis to dneska? Protože my dvě náramně, chci aby si věděla že dneska to bylo jen na zahřátí, příště tě zbičujeme o mnoho více, tak se teš. Chceme, aby si byla k dispozici a sloužila nám třem. Brzy se ti ozveme…

My už musíme jít Paní ředitelko tak na schledanou a děkujeme příští pátek znovu tady? Děvčata nezlobte se ale Elizabet by se měla zadnice nejdříve zahojit a to bude trvat delší dobu. Další sezení bude za dva týdny. Jak chcete, tak na shledanou.“

„Hotovo můžeš se obléct!“

Nahá Elizabet opatrně vstala a šla směrem k jejímu oblečení. Petr vše sledoval a užíval si pohled na zlomenou ženu, která se opatrně obléká. Po delším oblékáním se konečně mohli všichni vydat směrem domů.

Cesty všech přítomných se u školních dveří rozešli.  Petr nabídl Elizabet, zda nechce doprovodit domů.  Ráda souhlasila.

Ředitelka s manželem měli při jízdě domů velmi depresivní náladu.

„To je v prdeli, co budeme dělat? No musíme doufat, že to nikde nezveřejní. Když jim dovolíme, aby si sní dělali, jak uznají za vhodné budeme mít snad klid. Viděla jsi jak zvyšovali nároky? Ano. Snad slovo dodrží a my budeme kryti. Nejhorší je že se nemůžeme toho fracka ani zbavit! Víš co říkali, Jo já vím a maturita je za hodně dlouhou dobu Zavolám si je v pondělí do ředitelny a zkusím se domluvit na pevných podmínkách, dobře ale já budu u toho taky!“

„Děkuji tady bydlím, au to bolí… to si nedovedeš představit.  To mě řežou ředitelka s učitelem dlouho ale tohle je fakt strašný. Já ti věřím viděl sem jak to vypadá. Musí tě to bolet hrozně moc.

Nechceš mě doprovodit až do pokoje? Rodiče nejsou doma, jsou v práci. Tak velmi rád… Pojď dále, posaď se támhle.  Nebude ti vadit když si odložím že ne. No mě určitě ne!“

Studentka si opatrně sundala spodní část svého oblečení a šla se podívat do zrcadla jak dopadla.

Bez absolutního studu špulila a vystavovala se před zrcadlem. Stud před Petrem nepociťovala. Mladému studentovy se naskytovali pohledy, o kterých sníval a představoval si je.

„Mohu tě o něco poprosit? Nenatřel bys mě prdel touhle mastí, prosím? Velmi rád, lehni si a uvolni se.“

Petr natíral mast na Elizabetin zadeček. Mezitím se dva studenti přirozenou konverzací poznávali a sbližovali.

Elizabet roztáhla mírně své nohy, aby se mohl Petrovy naskytnou ještě více pohled na její ženství.

„Tak hotovo, děkuji ti, co za to budeš chtít. Nic to je dobré, ale nejsem blbá, moc dobře si pamatuji co ty dvě  říkali, že vám budu muset sloužit!!. No tak se postav.“

S nervozitou se Petr postavil a stoupl si s boulí v rozkroku před Elizabet. Věděla moc dobře, co bude Petr chtít.

Klekla si a mladému studentovy stáhla jeho kalhoty a trenky.  Bez nějakých ostychů začala zkušeně ústy plnit jeho nevyslovený sen.  Petr byl v sedmém nebi, nic podobného v životě nezažil.

Ani ne po minutě, Petr zažil svůj první orgasmus se ženou. Elizabet měla co dělat, aby se neudusila.

„Líbilo? Ano a moc, víš já už musím jít a děkuji.  Počkej ještě prosím. Co mysleli ty dvě že vám budu sloužit? Nech se překvapit, Ahoj“

Po zabouchnutí dveří se dala Elizabet do pláče, nevěděla co jí bude čekat a jak sní bude zacházeno.

Ale jedno věděla jistě že se nevzdá a bude bojovat a dokončí ročník stůj co stůj. Po večerní sprše jí přišla SMS.

„V neděli se dostavíš na tuto adresu, v 8 ráno.

s pozdravem Nela a Lenka….