Povídka “Šerifovy dcery”

Seděly jsme právě u stolu po obědě. Naše matka, moje dvě sestry a já. Plánovaly jsme, co budeme dělat odpoledne. Ne že bychom neměly co dělat, spíše naopak. Na farmě na takové samotě, jako je ta naše, je práce vždy více než dost, obzvláště v létě, které bylo v plném proudu. Tím spíše, že náš otec vykonával nelehkou a na čas náročnou službu okresního šerifa, tudíž se doma zdržoval spíše výjimečně. Nejinak tomu bylo i v ten den, o němž vám chci nyní vyprávět; v den, při vzpomínce na nějž se dosud budím strachem.

Zničehonic vtrhlo do kuchyně pět chlapů v pruhovaných trestaneckých oděvech. Dva z nich drželi v rukou pistole, ostatní byli ozbrojeni vystřelovacími noži. Strachy jsme nestihly ani zaječet, ostatně zbraně v jejich rukou a výhružné výrazy v obličeji dávaly najevo, že bude lepší se o nic ani nepokoušet. Jejich vůdce, vousatý obrovský chlap houkl na matku, kde je šerif. Když se dočkal zřejmě očekávané odpovědi, že mimo domov, zatvářil se spokojeně. “Předpokládám, že seš jeho stará a toto tvoje dcerušky. Na tebe jsem se léta ve vězení těšil, ale tady ty mladé kurvičky to je příjemná změna oproti plánům.” Začínaly jsme tušit, o co se tu jedná. Vousáč se zřejmě dostal do lochu díky našemu otci. Léta plánoval útěk a pomstu a ten okamžik nyní nastal. Všechny výhody má na své straně – moment překvapení, přesilu zbraní i svalů, náš dům na samotě i fakt, že otec někde pronásleduje jemu podobné…

“Chlapi”, křikl vousáč, “naservírujte mi tu starou píču na stůl!” Jeden z těch, co měl také pistoli, ji namířil na mě a sestry, snad aby nás nenapadly nějaké hlouposti. Další dva (jeden z nich byl svalnatý černoch) chytli naši matku zezadu za ruce a přiložili jí pod krk ostrý nůž, takže strachy téměř ani nedýchala. Vousáč k ní přistoupil ze předu a vrazil jí několik facek přes obličej, až jí vyhrkly slzy. “Ne, prosím, prosím…” žadonila matka, samozřejmě bezvýsledně a zbytečně. “Ty hnusná kurvo, tolikrát jsem snil v tom smradlavém žaláři, že jednou uteču a pomstím se tomu tvýmu hajzlovi. A teď ten okamžik nastal a bude moc krásný pro mě a mé kamarády a moc špatný pro tebe a tvé dcerušky!” Oči mu vzrušením a nadšením svítily a dal se do práce. Během chvilky rozerval matčinu košili i spodní košilku na cucky, takže před ním seděla na židli do půl těla nahá. Několikrát ji pleskl ze spodu i z vrchu přes dosti velké a plné prsy dlaní, jen to mlaskalo, zatím co prsy se pohupovaly. Matka vykřikla bolestí, ale to mu nejenže nevadilo, ale spíše naopak. Pohled na jeho nacpané kalhoty dával jasně najevo, že se mu její bolest líbí a že jej vzrušuje. Špička nože přinutila matku vstát a on jí stáhnul sukni, takže před úplnou nahotou ji chránily jen bílé kalhotky, které ji na obou bocích rozřízl černoch a vousáč štítivě stáhnul na zem. Potom již nůž nepotřeboval. Líbilo se mu, jak se matka zmítá a brání, protože dobře věděl, že její snaha je marná. Černoch se svým kumpánem matku přitlačili na stůl, ruce přivázali k nohám stolu provazy, které měli již sebou. Matčiny nohy rovněž přivázali k nohám stolu, takže ležela nahá, s chvějícími se prsy a slzami v očích na stole, jako když se v starověku obětovávaly panny. Ona svou oběť přinesla za kratičký okamžik, protože vousáč na ni nalehl a bez sebemenšího náznaku lítosti vrazil svůj obří nástroj do její pochvy a začal tvrdě přirážet. Zatímco my plakaly a litovaly matku, ostatní uprchlí vězni z toho měli legraci a těšili se, až si užijí i oni. Během přirážení vousáč matce neustále sprostě nadával do kurev, děvek a pičí a vyhrožoval jí, co všechno ji ještě čeká za to, že mu ten její hajzl ublížil. Neopomněl ji ani občas fackovat přes tváře mokré od slz a velká bílá prsa, která se pohybovala v rytmu jeho přírazů nahoru a dolů. Jeho nenávist projevující se nadržeností musela být velká, protože vystříkal své semeno do matky během několika minut a spokojeně si penis otřel o husté černé ochlupení v jejím rozkroku. Matka ležela roztažená na stole a vzlykala, stejně jako my tři. Neměly jsem ovšem čas na nějaké litování se, protože matku odvázali a všem nám přikázali jít na dvůr, že prý je nezdravé být v místnosti, když venku svítí tak krásně slunce. Dojemná péče o naše zdraví, jehož cyničnost vynikla ještě výrazněji v kontextu s tím, co následovalo.

Gauneři se rozhodli, že matka bude za zločiny svého manžela souzena, což bude stejné, jako by byl souzen on ve své nepřítomnosti. Ubohá matka s rukama svázanýma za zády si musela kleknout před stůl, který vousáči a dvěma jeho kumpánům nahradil soudní stolec. Musela klečet vzpřímeně s nohami pokud možno roztaženýma, aby měl vousáč inspiraci při soudním procesu. Jinak prý bude její jednání považováno za pohrdání soudem a jako takovéto patřičným způsobem potrestáno. Já se sestrami jsme stály opodál hlídány mužem s pistolí. Poslední muž stál opodál matky s nožem, prý aby nemohla pomýšlet na útěk. Situace skutečně absurdní, pro někoho nezúčastněného možná fraška, pro nás však hrůza, z níž jsme se stále doufaly probudit. Bohužel se nejednalo o noční můru, ale děsivou skutečnost. Předsedající vousáč sdělil matce obvinění, spočívající v tom, že je manželkou toho darebáka (padaly i mnohem horší výrazy, ale myslím, že nemá cenu je opakovat, byly to nadávky nejhrubšího zrna), kvůli kterému on a další ubožáci seděli (a mnozí dosud sedí) několik let nevinně ve vězení, byli tam týráni, mučeni i zabíjeni. V duchu jsem si říkala, že ten člověk musí být naprostý blázen, což možná i byl. Toto zjištění ovšem naši bezvýchodnou situaci nijak neměnilo. Po několika zbytečných dotazech typu “cítíš se být vinna, seš jeho stará…?” padl rozsudek : trest smrti oběšením. Matka hrůzou omdlela a my bez ohledu na nebezpečí, které nám hrozilo, jsme se k ní s výkřiky “mami!!!” rozběhly. Muže to zřejmě na okamžik zaskočilo, ale ihned se prokázalo, že jsou to chladnokrevní darebáci. Vousáč přitiskl ležící matce ke spánku revolver a zařval, ať okamžitě stojíme, jinak že matku na místě odpráskne. Zděšeně jsme zastavily a už u nás stál druhý muž s pistolí a přitiskl ji sestře k rozkroku se slovy: “Jestli nechcete, aby měla Vaše sestřička v píči o díru víc, tak se urychleně zklidněte!” Matku polili džberem vody a ta když viděla, co se děje, řekla, ať je ve všem poslechneme, že naše životy mají mnohem větší hodnotu než ten její. Zatímco jsme strnule přemítaly, co dál, dotáhli matku k trámu nad vraty u stodoly. Přehodili přes něj lano, na jehož konci uvázali smyčku. Ani na okamžik se nezpomalili a nenechali nás na pochybách, že rozsudek myslí vážně a že jej zanedlouho provedou. Oprátku nasadili matce na krk a postavili ji na jakousi bedýnku. Padly jsme na kolena a zapřísahaly vousáče a jeho muže, aby matku nezabíjeli, že přece nemůže za svého muže, za jeho práci, že nás živí, zkrátka jsme mlely páté přes deváté, protože naše hrůza nám dodávala výřečnosti, které jsme běžně nedosahovaly. Vousáč nakonec (nikdy jsme se nedozvěděly, zda šlo o součást jeho hrubé zábavy či o skutečný úmysl vraždit) udělil matce milost s tím, že mu budeme všechny po vůli v čemkoli si usmyslí. Sundali matce, která stála dosti vyrovnaně- zřejmě smířená s předčasným ukončením svého života, smyčku z krku. Pověsili ji za to stejné lano za ruce a podkopli bedýnku. Nyní visela nahá matka za svázané ruce, její černý trojúhelník ostře na slunci kontrastoval s bílým tělem, jehož bělobu kromě ochlupení na pohlaví narušovaly jen růžové bradavky na světle hnědých dvorcích na prsou. Zdálky vypadala visící na trámku obdobně jako by byla oběšená, ale žila. V danou chvíli to byl úspěch, byť jsme nevěděly, čím bude zaplacený. “Tak a teď jste na řadě vy”, houkl vousáč na nás, zděšeně stojící opodál. “Ukažte se nám v plné kráse, ať víme, na co se máme těšit. Rychle do naha, nebo se vaše matinka nebude houpat za ruce, ale za krk!”

Dalšího pobízení nebylo potřeba a již jsme ze sebe svlékaly těch několik kousků oblečení, co jsme v horkém létě na sobě měly. Během chviličky jsme byly nahé všechny tři. Zděšeně jsme se dívaly jedna na druhou a styděly se nejen před těmi darebáky, ale i před sebou navzájem. Snad bych si teď mohla dovolit náš stručný popis, abych se jím nemusela zdržovat v dalším líčení našeho osudu. Nejstarší z nás byla Katrin. Bylo jí tehdy již 22 roků – postavou z nás nejmenší, černovláska po otci. Přestože byla černovlasá, nikdy se nevydávala v šanc slunci a její tělo snad s výjimkou obličeje bylo krémově bílé. Abych byla úplně přesná, nejen s výjimkou obličeje. Její přirození bylo také pokryto černou houštinou chloupků, které svým bujarým růstem doslova připomínaly prales. Její tělo snad nebylo dokonalé, prsy měla poněkud povislé a rozjíždějící se do stran, ale její zadeček – pevný, bílý, nádherně klenutý -musel vzbuzovat ty nejerotičtější choutky snad v každém muži. Dominantou a chloubou prostřední sestry Susan byly vlasy – světle hnědé stejně jako byly vlasy matky, ale oproti ní je měla husté a dlouhé až po zadek, který jimi byl částečně zakryt. Ještě si s nimi měla užít. Byla z nás nejvyšší, s menšími prsy a světle hnědými chloupky v rozkroku, které si pravidelně upravovala do úhledného trojúhelníčku. A nakonec já, benjamínek rodiny, nebylo mi ještě ani devatenáct let. Nesebekriticky musím přiznat, že jsem se svým rodičům podařila, po každém z nich jsem zřejmě zdědila to lepší. Černé vlasy po otci, hezký obličej, středně velké, hezky tvarované a pevné poprsí po matce. Když jsme někdy šli po ulicích městečka, kde otec pracoval, nikdy jsem si pod tričko nebrala podprsenku a mé pohupující se prsy vzbuzovaly zaslouženou pozornost. Již i v tuto dobu počínajícího léta jsem byla opálená. Po celém těle. Jakmile byla chvilka odpočinku, ukryla jsem se někde v závětří před případnými zvědavci a opalovala se úplně nahá. Díky tomu jsem oproti svým dvěma bílým sestrám vypadala snědá jako nějaká cizinka. Možná jsme si někdy něco navzájem záviděly, já sestrám jejich větší volnost, ony mně můj vzhled či nápadníky, kterými se to kolem mě někdy jen hemžilo, ale v tuto chvíli to bylo úplně jedno. Nyní jsme byly tři zcela nahé bezmocné dívky vydané i se svou matkou napospas pěti pološíleným gaunerům.

Na další uvažování nám již nedali čas. Za pomoci výhružných gest zbraněmi nás nahnali k jednomu z kůlů, mezi nimiž bývalo pověšeno prádlo. Každé z nás svázali ruce nad hlavou a zbytkem provazu je přivázali k trámku vodorovnému, který spojoval oba svislé. Provaz natáhli natolik nahoru, až jsme každá stály našponované jen na špičkách, čímž byla ještě více zdůrazněna naše nahota. Postavili nás jednu vedle druhé asi půl metru od sebe zády k matce, takže jsme se mohly jen domnívat, co se za námi děje. Podle pláče, proseb a vzlyků zřejmě nic dobrého. Brzy jsme však měly dost starostí každá sama se sebou a myšlenky na vlastní bolest zaplašily starost o ty druhé. Vzadu s matkou zůstal vousáč a tlustý muž s páskou přes oko, zatímco ostatní tři se začali věnovat nám. Za každou z nás si stoupl jeden, později jsem zjistila, že mě svou “přízní” poctil právě obrovitý černoch (a nejednou později znovu). Se vzrůstajícím vzrušením nám sdělili, že byli ve věznici často (a mnohdy naším otcem) krutě bičováni a teď se pomstí na nás. Probůh, to snad ne, problesklo mi hlavou jen několik vteřin před tím, než důtky poprvé zahvízdaly vzduchem. Dostávaly jsme všechny tři stejný výprask, prý aby to některé nebylo líto. Nejdříve rány dopadaly na naše zadky. Tady na tom byla Susan nejlépe, protože její vlasy alespoň trošičku tlumily rány dopadající postupně s čím dál větší razancí. Ze začátku jsme křičely, byla to dost značná bolest pro holky, které nikdy bity nebyly. Postupně jsme se však křikem vysilovaly a náš křik přecházel v pláč a vzlykot. Prosby, aby toho nechali, byly zcela zbytečné, spíš se mi zdálo, že si vždy dají znamení a bijí ještě silněji. Po několika desítkách ran vedených zručně na obě naše polokoule začaly důtky dopadat na záda. To byla bolest ještě horší, byť rány byly asi slabší. Bičovali nás, jakoby důtkami psali písmeno x – zprava, zleva, zprava, zleva, zprava, zleva…odshora dolů k zadku. Zadek téměř přeskočili a začali nás bít po nohách, což byla bolest alespoň podle mě nejhorší. Od stehen až po kotníky, rána za ránou. A najednou konec, jako když utne. Zdráhaly jsme se tomu uvěřit, stále jsme čekaly, na kterou část našeho pozadí dopadne další rána. Nedopadla však na pozadí, ale výprask pokračoval zepředu. Jestliže jsme myslely po první části bičování, že nás nic horšího nemůže potkat, nyní jsme viděly a zejména cítily, že to byl jeden z největších omylů našeho dosavadního života. Stoupli si před nás a jejich kalhoty napjaté k prasknutí ukazovaly, jak moc dobře se baví a jak si náš bolestný pláč užívají. Hned první rány dopadly na naše prsa a my se dostaly do samého středu pekla. Důtky se se svištivým zvukem doprovázeným spokojeným chechtáním a naším jekem zařezávaly do našich vnad. Po každé ráně se prsa zatřepala a chvěla se do další rány, která je opět rozezněla. Kdo trefil bradavku, byl hrdina, kterého se ti druzí dva snažili napodobit, zatímco se nám vysmívali a tupili nás. Nedokážu odhadnout, kolik ran jsme každá obdržely, ale naše prsa byla pokryta červenými šlehanci jak vajíčko barvené k velikonocím. Aby snad některá část nepřišla nazmar, bičovali nás i po břichu a nohách. Myslela jsem, že bolestí snad zemřu, ale k tomu nedošlo. Muži odhodili důtky na zem a přistoupili k nám. “Tak co, vy kurvy, co na to říkáte?” Začali nás za obdobných řečí osahávat po celém těle, snažíc se každou zasáhnout na jejím nejcitlivějším místě. Katrin nadzvedávali a nechávali padnou povislé prsy, Susan rvali za vlasy a mě štípal ten odporný černoch do dvorců na prsou natolik silně, že mi tekly slzy bolesti, a neměla jsem daleko k milosrdným mdlobám. Osud mi však tolik štěstí nedopřál. Muži se rozhodli, že po tělesném trápení nás ještě zdeptají psychicky, což může být pro ženu mnohem horší. Začali se zaobírat za sprostých nepublikovatelných řečí našimi kundičkami. Vtipkovali o tom, kolikrát která z nás již šukala a kolikrát bude s nimi, škubali (zejména Katrin, kde bylo za co) za chloupky, rvali je, štípali špinavými nehty pysky i poštěváček, rozhrnovali naše chloupky, aby se dostali až dovnitř svými nenechavými prackami. Ze všeho nejvíce je bavilo pozorovat naše ponížení a hanbu, z nichž nebylo úniku. Byly jsme zcela bezmocné a musely snášet vše, co si na nás vymysleli. Znenadání na ně zakřičel vousáč, ať pokračují tam, kde přestali, že se naše kundy jistě těší na prokrvení důtkami. Ihned uposlechli, přestali se zaobírat naším přirozením a místo toho nás povytáhli ještě výše, takže jsme již visely na rukách. Nohy nám pořádně roztáhli a připoutali vždy sousední dvě k sobě, takže jsme visely jako tři písmena Y obrácená vzhůru nohama. Krajní nohy přichytili ke kolmým trámkům. Když vzali opět do rukou důtky, měly jsme hrůzu byť jen pomyslet, co nás čeká. Realita byla horší než nejděsivější představy. Důtky se opět rozesvištěly a tentokrát se zaryly svými prameny do našich kundiček. Po každé ráně jsem měla pocit, že musím zemřít bolestí a jen bolest z dalšího švihnutí mi dávala najevo, že stále žiji. Nevím, kolik takových “smrtí” jsem přežila, ale byla jsem ochotná k čemukoli, jen aby toto mučení již přestalo.

Když nás odvázali, padly jsme všechny tři bezvládně na zem a s úděsem pozorovaly, co zatím musela vytrpět naše ubohá matka. Ti dva parchanti ji pověsili hlavou dolů za roztažené nohy s rukama svázanýma za zády. Do pohlaví ji zarazili krátkou zapálenou svíci, jejíž okraje prořízli na několika místech nožem tak, aby vosk mohl nerušeně a hojně stékat. Když se jim zdálo, že však stéká příliš pomalu a nepůsobí dostatečnou bolest, přicvakli jí na bradavky kovové svorky s drobnými ostrými zoubky. Už tato bolest byla jistě obrovská, ale oni na tyto svorky přivázali kus provazu a matku vždy rozhoupali, takže vosk vystříkl a zasáhl nejen pohlaví, ale i břicho, zadek a při větším zhoupnutí těla i prsa. Mamka musela trpět hrozně, měla bolestí slzami zalitý stažený obličej. ale těm dvěma se to líbilo. Seděli poblíž na židlích, kalhoty v rozkroku rozepnuté, aby jejich obrovské nadržené pyje nebyly stísněné, a popíjeli whisky, kterou našli někde v domě. A teď si s nimi zavdávali i ti tři, co mučili nás, takže jsme měli chvilku “oddechu”. “A teď nám dcerušky ukážou, jak rády mají svou maminku”, navrhl jeden z mužů. Vytáhli matce svíci z kundičky a řekli, že má nechutně zalepenou díru a že se to musí napravit. Všech pět darebáků ji obstoupilo s důtkami v rukou a my musely pokleknout před tři z nich, na mě opět “zbyl” černoch. Z kalhot jsme musely vytáhnout jejich ztopořené pyje a začít je laskat. Myslely jsme si (neznalé věci), že je máme hladit rukou, ale po facce, kterou dostala Katrin, nám bylo jasné, že chtějí, abychom je laskaly ústy. Stěží nás mohly víc ponižovat, musely jsme jejich čuráky lízat, líbat, sát, nafukovat, prostě vše, na co si vzpomněli. Byla jsem na tom zřejmě nejhůř, protože černochovi pojem hygiena zřejmě nic neříkal, a navíc se jeho penis zvětšil do velikosti, kterou jsem při vší snaze do úst ani nemohla celý strčit. Dělala jsem, co jsem mohla, a oni zatím bičovali chuderu mamku po rozkroku, aby očistili vosk. Trpěla jsem s ní, protože nás bil jen jeden a ze spodu, a přesto jsme měli kundičky rozbolavělé a rudé. Jak musela trpět ona, když do ní bušilo pět chlapů téměř najednou a se shora, s pořádným rozmachem. Najednou vousáč křikl, matku odvázali a povalili na záda na zem. Během kratičké chvilky ji znásilnilo všech pět chlapů a my se musely dívat pod pohrůžkou dalšího výprasku důtkami. Pak ji přivázali napůl mrtvou a zničenou opět za ruce na trámek a dvěma provazy roztáhli co nejvíce její nohy. Navíc jí zavázali oči, vůbec jsem nechápala, proč. “Tak a teď jí každá vylížete píču, aby naše semeno nepřišlo nazmar. Začni třeba ty!” ukázal vousáč na mě! Tak a teď ze mě bude ještě lesba, která bude uspokojovat svou vlastní matku, proč, bože, proč!? problesklo mi hlavou, zatímco jsem potupně klekla před mamčinou kundičkou a začala ji lízat. Projížděla jsem jí rýžku, protože jsem z okamžiků, kdy jsem se sama mazlila, dobře věděla, jak příjemné to je. Svist důtek spojený s prudkou bolestí na zádech a křikem: vyliž ji díru, kurvo!! mě nasměroval na správnou cestu. Pod bedlivým dohledem mužů kolem a ze jejich neustálého sprostého nadávání jsem zasunula jazyk co nejhlouběji jak to šlo do matčiny pochvy. Nebyla jsem už panna, ale nikdy jsem klukovi nelízala penis, o milování s ženou ani nemluvě. Uprchlíci se zřejmě rozhodli, že mé mezery ve vzdělání odstraní. Cítila jsem hořkou chuť semene na svém jazyku, dělalo se mi z ní špatně, ale věděla jsem, že musím vydržet a udělat to, co chtějí. Po nějaké době, která se mi zdála věčností, mě vystřídaly nejprve jedna a pak druhá sestra. Nevedly si lépe než já a také každá dostala pár ran důtkami po zádech a zadku. Chlapům se to tak líbilo, že jejich penisy opět trčely jako stožáry. Ne však dlouho. Musely jsme si lehnout na zem do trojúhleniku a navzájem si lízat kundičky, abychom nebyly suché. Poté pokleknout vedle sebe a do každé z nás vjel zezadu jeden z mužů – tvrdě, brutálně, bez citu či špetky lítosti. Myslela jsem s úděsem na to, že mně obrovský kyj černocha roztrhne mou ubohou zbičovanou kundičku, že snad prorve hráz mezi dírkou přední a zadní a já vykrvácím. Byl tak dlouhý, tvrdý a rychlý, že se mi zdálo , že mi rve vnitřnosti, že ho cítím až v krku. A co bylo snad nejhorší, byl i velmi neúnavný, drtil mě vší silou delší dobu než ostatní chlapi mé sestry. Ale i toto utrpení skončilo. S funěním, řevem a plácáním po zadku dosáhl uspokojení i on a nechal mě vysílenou padnout na břicho do trávy, kde jsem zůstala bezvládná ležet vedle svých sester.

“A co matinka, jestlipak pozná, která její dceruška je která?”, zeptal se opět vousáč, kterému zřejmě ležela nebožačka v žaludku. “Spusťte ji níž!” zařval na chlapy. Popustili matce provaz natolik, že si klekla, jen ruce musela nechat nad hlavou. Až teď se ukázalo, proč jí zavázali oči. Jeden po druhém k ní přistupovali, ona musela vzít pyj do úst a odpovědět: “Vy pane, jste mrdal píču č…” a zkusit podle chuti odhadnout, se kterou z nás si ten muž zrovna užil. Aby to měla těžší, museli jsme chlapy průběžně čistit svými jazyky, aby pak ihned vnikli buď do jiné z nás, nebo do té stejné, co čistila. Žádná nikdy netušila, kde zrovna se nacházel ten který pyj před tím, než ho čistila. Když uhodla, což se stalo spíše výjimečně, nestalo se nic, když se však zmýlila, následoval trest, který si ten dotyčný vymyslil. Někdy pár facek po obličeji, jindy propleskání prsou, pak třeba štípání do bradavek, tahání a škubání za chloupky, vytržení několika chloupků z rozkroku, pálení svíčkou na prsou, v rozkroku nebo na zadku, polévání voskem… zkrátka zdálo se, že jejich vynalézavost nezná mezí. A přesto ještě nedospěli k vrcholu své zlotřilosti. Jak čas odpoledne postupoval, zvyšovala se jejich opilost a ruku v ruce s ní i hrubost a násilí. Stoupala také jejich unavenost a lenost téměř cokoli podniknout. A v tomto rozpoložení podroušenosti je napadlo, že za špatné odpovědi budeme matku trestat my, čímž ještě zvýšíme její (i své utrpení). V případě, že trest nevykonáme, postihne tentýž nebo ještě horší nás. Hned po první matčině chybě, při níž nepoznala muže s páskou, na němž musela jezdit jako na koni Susan, musela tato vykonat i trest. Vousáč jí uložil, aby matce ustědřila prutem s trny 5 ran po vyšpuleném zadku. Marně Susan prosila a prolévala slzy, s těmito tyrany by nehnulo nic. A když uviděla ostny v rukou jednoho z mužů, který se již chystal vykonat trest na ni, sesypala se a řekla, že úkol splní. Strach z vlastní bolesti ji donutil působit bolest někomu tak blízkému, jako je žena, která ji přivedla na svět…Matka musela povstát a v hlubokém předklonu, v němž měla již z přešlého bičování červený zadek parádně vyšpulený, přijmout trest. Susan se rozmáchla a na matčině zadku se objevilo několik kapiček krve. “Odpusť, mami”, zaprosila Susan, ale kopanec do jejího zadku jí dal zřetelně najevo, že na řeči není správná doba. Susan to pochopila a výprask dokončila k obveselení těch, co celou “legraci” vymysleli. Při další matčině “chybě” byla pověřena Katrin, aby matce přicvakla na bradavky a frajtra (poštěváček) kovové svorečky s ostrými zoubky. Protože chvíli před tím viděla, že nesplnění úkolu se skutečně trestá, přistoupila k matce a upevnila první svorku na levou bradavku. Zoubky se do ní zaryly a matka zasténala bolestí. Bradavka se zalila krví, takže byla nyní tmavě rudá jako přezrálá malina. Katrin přicvakla druhou na pravou bradavku, načež matka vzlykala již zcela hlasitě a oči se jí znovu zalily slzami. “Tak to nezdržuj, děvko a přicvakni jí poslední na píču!!”, zařval kterýsi chlap. Současně s křikem přiskočil a rozhrnul matce chloupky. “Sem to přicvakni, aby sis nemyslela, že nás ošidíš!” křikl na Katrin a špinavými nehty povytáhl růžový poštěváček ven, kde na něj Katrin připevnila poslední svorku. Obrovská bolest z předešlých dvou svorek se ještě znásobila, matka prosila, ať ji nechají, Katrin stála a přemítala, že takto by trpěla ona, a ti grázli se jen spokojeně nalévali whisky a ožrale pochechtávali a chválili, jakou výbornou hru vymysleli. Muž s páskou na oku mi pokynul a já musela lehnout na záda a roztáhnout nohy. Nalehl na mě a vrazil mi svůj penis vší silou do kundičky. Bylo mi to téměř jedno, od černocha a vousáče jsem ji měla natolik roztaženou, že jsem jej téměř ani necítila. Chvíli se ve mě jen tak klouzal sem a tam a potom poručil matce, ať otevře rypák a hádá, kterou dcerušku mrdal. Tentokrát uhádla a mně se ulevilo, že ji nemusím týrat. Se zděšením jsem však uslyšela vousáče, jak říká: “Zase blbě, krávo. Píča č. 3 ti za trest opálí tvoji píču do hola.” “To není fér”, neudržela jsem se a vykřikla, “byla jsem to já, koho teď hádala.” “Nežvaň, co je a co není fér, to rozhodujeme my. Tady máš svíčku a pořádně matce tu kundu opal, ať tam nemá žádné chlupy.” Stála jsem a vůbec se neměla k tomu, abych jejich rozkaz vykonala. Cosi se ve mě vzpříčilo a já v sobě objevila jakési zbytky hrdosti. Nebudu mamce ubližovat, protože není důvod. Mám ji ráda a potrestejte tedy mě. Víc již na nic nečekali a na vousáčův strohý pokyn mě chytili a odvlekli ke kůlu naproti tomu, u nějž byla přivázaná matka. Pásku jí strhli z očí, aby viděla, jak trpím místo ní. “Udělej, co po tobě chtějí, je zbytečné, abys trpěla i ty”, prosila mě matka, ale já již byla rozhodnutá. Jestli mám zemřít, zemřu se ctí tak, abych se za své chování nemusela stydět. Černoch pobídl dvěma kopanci Susan a Katrin, aby vykonaly trest na mě. Ty dvě nenašly odvahu se jim vzepřít, chtěly prostě přežít. Přežít? Ale co a jak a za jakou cenu? Vzaly svíčku a klekly si jedna přede mě, druhá za mě. Na pokyn mužů přiložily svíčku k mému ochlupení. To se začalo ihned škvařit, pach pálených chlupů a škvařícího se masa se šířil po okolí. Ječela jsem, plakala, vzlykala, prosila…, ale nebylo to nic platné. Jediné, čím jsem se mohla vykoupit, bylo jít pálit matku, a to jsem neudělala. Bolest mi vystřelovala do celého těla, téměř se nedala vydržet, každou chvíli jsem čekala, že zemřu. Asi jsem omdlela, protože když jsem přišla k sobě, zahlédla jsem muže, jak opile blábolí cosi o tom, že musí táhnout dál, aby se za noci přesunuli pryč. Základní otázka zněla, co tady s těma děvkama? Jednu vezmeme sebou pro obveselení, zněl konečný verdikt, ale zase s otazníkem: Kterou? Musely jsme si kromě matky stoupnout před opilé muže sedící na židlích, roztáhnout si rukama velké pysky a poskakovat, aby se nám třepaly prsa. Byla jsem vyřazena jako nejhezčí, ale s opálenou píčou, takže soutěž pokračovala jen pro Katrin a Susan. Nakonec díky zadku vybrali Katrin, aby ji mohli šukat do pořádně stavěné prdele.

“Co bude s námi?”, odvážila se zeptat Susan. Dočkaly jsme se šokující odpovědi: “Vás tady tatínkovi pro radost všechny pověsíme.” Chtěly jsme prchnout, ale pistole namířené přímo na nás nám tuto myšlenku vyhnaly z hlavy. Přinutili nás stoupnout si pod trámek, na němž již na počátku odpoledne málem oběsili mamku. Pro každou z nás nachystali jednu smyčku, kterou nám navlékli na krk poté, co jsme si každá musely stoupnou na bednu od nějakého ovoce. Stály jsme tam zcela ochrnuté hrůzou, zdeptané, zmučené, ztýrané, ponížené. Nejhorší ze všeho bylo vědomí, že celá ta mnohahodinová hrůza vedla k tomuto děsivému závěru. Vousáč, jehož penis olizovala Katrin (již by za pár dnů či hodin jistě čekal stejný osud) se ovšem netvářil zcela spokojeně a pokyn pro podkopnutí bedýnek zatím nedal. “Něco tomu zatím chybí, musíme je tatíčkovi ošperkovat.” Poslal dva z mužů, aby donesli nějaké zelené větvičky, abychom byly krásnější. Ruce nám svázali za zády a musely jsme roztáhnout nohy co možná nejvíc až na okraj bedýnek, takže stačil malý krok stranou a bylo by po nás. Během pár zlomků vteřiny bychom visely se zlomeným vazem a zkřivenou tváří. Vousáč s dalšími muži přistoupili ke každé z nás, pár krát nás plácli přes prsa, zadek, zatahali za kundičky a pak již začali zarážet větvičku do dírky tak, aby naše pičky byly zelené (to je barva naděje, dodali). Bolelo to, větvičky byly pichlavé, ale v tu chvíli, pár okamžiků před smrtí nám to bylo dost jedno, i když větvičkami schválně posunovali tak, aby nám znepříjemnili i poslední okamžiky na této zemi.

Jejich prasečinky se jim nakonec vymstily. Když už si s opileckým uspokojením prohlíželi své dílo, zahřmělo znenadání několik výstřelů a čtyři z pěti mužů padli na zem. Pátý se pokusil o útěk, ale po několika krocích skončil svůj darebný život i on. To je snad zázrak, blesklo mi hlavou a snažila jsem se ani nepohnout do chvíle, než jeden ze zachránců přeřízl provaz nad mou hlavou. Naprosto vyčerpané duševně i fyzicky jsme padly na zem a přestálou hrůzu odplavovaly pláčem, vzlykáním a whisky, kterou jsme dostaly na vzpamatování. Otec, který vedl celou akci, nám později vyprávěl, že měl od rána toho dne jakési divné tušení, takže nakonec na vlastní riziko a odpovědnost vzal několik mužů a šli zkontrolovat situaci. Přišli v poslední chvíli, kdyby vousáč nebyl detailista do posledního okamžiku, našel by otec tři a později i čtvrtou mrtvolu. Při pozdějším pátrání se ukázalo, že lotři navštívili již jednou stavení na samotě několik mil odtud. Jeho obyvatelky – matka s dcerou – však takové štěstí jako my neměly a našly je oběšené se stopami mučení a znásilňování na těle.

Lotry stihl zasloužený trest. My jsme oplotili celý pozemek kolem domu, pořídili tvrdého a ostražitého hlídacího psa a naučili se po obdržení zbrojního pasu i střílet. Otec se s námi snaží být alespoň telefonem ve spojení. Náš život se však změnil, jen velmi zvolna jsme zapomínáme na přestálé utrpení způsobené nám těmi darebáky i sobě navzájem. Klid, romantika a pohoda jsou pryč.