Povídka „Zpráskej mě“

Christine Barnardová se musela pobaveně usmát, když se konečně zbavila modrého chlupatého svetru, který se ani za nic nechtěl dát přetáhnout přes hlavu, a pustila se do čtení charakteristicky zakrouceného rukopisu Janice Gleasonové. Uplynuly už minimálně čtyři roky od okamžiku, kdy naposledy něco slyšela o své bývalé kumpánce z Grovenorské vysoké. A teď tu najednou byl tenhle dopis, který v ní zase probouzel veškeré vzpomínky a způsoboval, že naše malá, arogantní, rajcovní a pěkně stavěná hnědovláska Christine k sobě křečovitě tiskla stehna, snažila se je o sebe třít a tak alespoň částečně zapudit silný chtíč, který se počal nenadále ozývat. Christine si byla vědoma vlastních půvabů – bylo jí už od posledního roku na základní škole stoprocentně jasné, že ji ostatní považují za úžasně rajcovní a sexuálně přitažlivou – i když v tuhle chvíli se zrovna tomu musela pobaveně ušklíbnout, jelikož v nové halence s vycpávkami vypadala nepřirozeně svalnatě. Sem tam svých tělesných předností Christine zneužívala, ale zpočátku setrvávala spíše v dobrovolné izolaci. Od doby co jí guvernantka den co den jako malé holčičce připomínala, že si nemá hrát s ostatními dětmi, jelikož pochází z mnohem vznešenější a také podstatně více bohaté rodiny, se v malé Venuši, jak jí doma občas říkali, počalo formovat maximálně egoistické a sobecké cítění… A s názorem na vlastní osobu to pochopitelně bylo úplně stejné. Na střední škole pak Christine všichni v jejích názorech, ať už záměrně, či podvědomě, utvrzovali a tak s takhle zformovanou, egoistickou a povýšenou povahou přijela posléze do Grovenoru, malého městečka v jižním Illinois, kde se nacházela naprosto typická a staromódní středozápadní vysoká škola, která měla k věhlasným univerzitám v mnoha ohledech neskutečně daleko – jednalo se o čistě dívčí ústav, kde se chlapce nedalo narazit ani s kompasem a kde byly veškeré akademické standardy sice velmi vysoké, avšak nároky na původ a pověsti rodiny je ještě stále převyšovaly, zkrátka typické zařízení pro snoby a zbohatlíky…

Christine sotva stihla nastoupit do prvního ročníku a již byla zasažena zprávou o smrti matky, která zemřela na selhání plic. Jejího dvaapadesátiletého otce, obchodníka se starožitnostmi, to kupodivu nijak zvláště nezranilo a nepoznamenalo a než se všichni stačili rozkoukat, už se znovu oženil – tentokrát se svou třiadvacetiletou rusovlasou sekretářkou, která měla pověst sexuální dračice. Společně se odstěhovali na Mallorcu, kde měl její otec v úmyslu strávit zbytek svého života opalováním, koupáním a sexuálním dováděním se svou mladou ženuškou – konta v bankách mu v tomto ohledu nabízela vskutku neomezené možnosti. Christine ztrátu vlastně obou rodičů nijak tragicky nepociťovala, jelikož spolu nikdy neměli opravdu blízký vztah – nejbližší osobou pro ni od šesti až do osmnácti let byla její guvernantka a poté se již stala naprosto nezávislou a současně osamělou. S měsíční rentou od otce si mohla dovolit takřka cokoli, nehledě na to, že navíc měla ještě v bance zavedeno další pěkně tučné konto, z kterého by mohla v případech nejvyšší nouze čerpat – tou ale rozhodně nikdy netrpěla. Ve dvaceti se tak stala jednou z nejvíce žádaných mladých dam v okolí, která ovšem dokázala svých fyzických předností naprosto perfektně využívat k vlastnímu prospěchu. Její zdánlivě nevinný a bezbranný vzhled bral všem chlapům dech a Christine stále více bavilo vyrážet si s nimi na schůzky a večeře jen proto, aby jim posléze se sladkým úsměvem a naivním pohledem říkala: „Ale můj drahý, já nejsem takový typ dívky… Myslela jsem, že si to uvědomuješ. Mám ráda inteligentní společnost, ale nic víc!“ A tak v jejím okolí pouze přibývalo frustrovaných chlapů, které vždy maximálně vydráždila, aby je posléze odvrhla jako kus použitého prádla, aniž by jim cokoli dovolila. Bylo jen přirozené, že se za takových okolností Christine obrátila směrem k Janice, která se stala její nejvěrnější a nejdůvěrnější společnicí na Grovenoru tam byla přeřazena z New Yorku, z města všech neřestí, jelikož i její rodiče, obchodníci s koženými oděvy a materiály, se přesunuli do Evropy, odkud se ani v nejmenším nezajímali o vzdělání a vychování vlastní dcery. Christine si nyní s úsměvem vzpomínala na pověsti, které se školou o Janice a o tom, proč ji vyhodili z New Yorku šířili ještě dříve, než tam skutečně dorazila. Avšak, jakmile tam jednou byla, nebylo pochyb, že alespoň část z těchto zvěstí byla pravdivá. Vysoká černovlasá kráska, která mimochodem hovořila plynně několika světovými jazyky a patřila po všech stránkách mezi elitu školy, totiž opravdu měla své vlastní neortodoxní způsoby, kterými vyjadřovala náklonnost k ostatním, v Grovenoru tedy především dívkám.

Christine byla přirozeně brzy jaksi automaticky okolím přiřazena k Janice – obě byly ostatními téměř nenáviděny jelikož byly nejen bohatší a nezávislejší než ostatní, ale navíc splňovaly i v dalších ohledech skoro stoprocentně nároky na ideální mladou dámu na Grovenorské vysoké škole. Jelikož zde nebylo žádné dělení do sesterstev nebo klubů – podobné sdružování bylo na Grovenoru zakázáno – dívky se začleňovaly do skupinek víceméně samy, především podle bydliště. Bylo jen otázkou času, kdy ve společném bydlišti skončí i Janice s Christine, jelikož nikde jinde o ně neměly zájem – musely si vystačit samy. Christine tedy uvolnila část svého pokoje na koleji, kam se vzápětí Janice nastěhovala, zatímco na víkendy a ve volné dny obě jezdily buď do Windy City, kde měla Christine pronajmuté apartmá – něco na způsob letního bytu, anebo rovnou do Chicaga, kde měla tradiční byt. Každopádně se ovšem vždy musely vrátit na kolej do jedenácti hodin, jinak by je čekalo zapsání do hlášení a následně náležité potrestání. Minimem byly pověstné černé puntíky, s maximem se pak nikdo raději ani nechtěl seznámit. V té době již Christine perfektně využívala sexuálních hrátek s vlastním půvabným tělem, především pak dráždění prsty její panenské kundičky. To jí dokonale vyhovovalo – mohla si užívat vrcholných sexuálních rozkoší, aniž by se při tom musela stýkat s nějakým mužem, o které po intimní stránce rozhodně nejevila zájem. A při tom si v duchu neustále představovala, jaké by to asi bylo, kdyby se pomilovala s příslušnicí vlastního pohlaví – i proto byla spokojená, že se k ní Janice nastěhovala, otevíral se tím zcela nový prostor na experimenty. Janice ale zpočátku o podobné zábavičky příliš velký zájem nejevila, respektive zdálo se, že na to není. V té době se stýkala s nějakým mladíkem ze sousední univerzity, díky čemuž také skoro pravidelně přicházela pozdě a černé puntíky se s ostatními tresty na jejím kontě vesele hromadily. To jí ovšem těžkou hlavu nedělalo, stejně jako svěřování se Christine, které vždy ochotně vyprávěla úplně vše až do těch nejmenších podrobností. Díky tomu bylo Christine velmi brzy jasné, že Janice rozhodně není žádná puritánka a že je pro každou špatnost. Zbývalo jen vymyslet nějakou vhodnou příležitost, při které Christine Janice svede minimálně ke vzájemné masturbaci. Samozřejmě to musela provést maximálně diskrétně, protože jinak by to ve škole vyvolalo ohromný poprask, ale Christine si velice brzy dokázala vybrat tu nejvhodnější cestičku do postele Janice. Příležitost na realizování plánu se objevila v dubnu, skoro přesně šest týdnů před závěrečnými zkouškami. Janice se vrátila na kolej jako obvykle hodně pozdě, něco málo po půlnoci, celá zadýchaná a zčervenalá z divokého večírku u jejího přítele. Tentokrát se jí ovšem podařilo proniknout nepozorovaně přes celý areál kolejí, pročež jen samotná Christine znala pravdu – a to se muselo okamžitě využít, respektive zneužít.

Christine, nyní již ve svém černém saténovém pyžamu, s potěšením sledovala postavu své kolegyně a spolubydlící, která se po divoké jízdě svlékala, přičemž Christine naprosto bezelstně líčila veškeré pikantní detaily. Janice měla vskutku neskutečně rajcovní kozy, nepříliš velké, ale očividně krásně tvrdé a hrdě vztyčené. Díky úžasně útlému pasu vypadaly ještě větší, než ve skutečnosti byly, ostatně shodně jako její dokonale zaoblená a plná zadnička, na kterou by Christine vydržela koukat od rána do večera. Při takové dokonalosti se pak již naprostou samozřejmostí zdály být dlouhé nohy olivová pleť a smyslná ústa, stejně jako rozkošný nosánek, výrazné lícní kosti a vždy vilně vypadající šedozelené oči. Když si Janice posléze stáhla i nylonky a kalhotky a zůstala vedle svého lůžka stát pouze v podprsence a podvazkovém pásu, v očích Christine, která ji neustále upřeně sledovala, se rozhořely ďábelské ohníčky. Nastával čas použít zbraně nejtěžšího kalibru. Christine na Janice vrhla další sérii chlípných, smyslných pohledů, které ovšem její spolubydlící nezaregistrovala. A při tom až dosud o tolik přicházela – o skoro sto sedmdesát centimetrů perfektní krásy, kterou Christine disponovala. Její tvář byla vskutku roztomilá a zdánlivě nevinná, ozdobená malými, ale smyslnými ústy, skoro klasicky řeckým nosem s tenkými křidly, kulatými, ale ne přespříliš, tvářemi a naprosto skvostnou pletí. Černé vlasy měla nyní Christine stažené tenkou sponou, zatímco pyžamo shodné barvy se vpředu vzdouvalo, jak Christine vzrušeně dýchala a její perfektně zformované, docela velké kozy se bez ustání tlačily výše a výše, již se ztuhlými bradavkami. Stejně jako v případě Janice i zde byla k vidění tenká linie pasu, ovšem prdel měla Christine o poznání rajcovnější velkou, skoro až provokativní, s pevnými růžovými půlkami mezi nimiž se vždy viditelně rýsoval nahnědlý anální otvor – prozatím stoprocentně panenský. Nohy měla sice o něco kratší než Janice, avšak stejně krásně tvarované a s mimořádně hebkou pokožkou bez jediného chloupku – na to Christine a především její placení poskoci vždy důkladně dbali. Zatímco pozvolna studovala svou spolubydlící pohledem, Christine se na posteli rozkošnicky rozvalila a začala si jazykem objíždět plné, smyslné rty.

„Ještě že tě dnes nechytili, to bys asi měla pořádně problémy s vedením, co?“ rozehrála Christine s naprosto nevinným výrazem svou ďábelskou hru. Janice si mezitím už rozepla i podprsenku a nyní předváděla rozpálené Christine své nádherné kozy s výrazně doruda zbarvenými dvorci a parádními, nyní trochu zbytnělými bradavkami. „Jo, to máš pravdu, ještě že jsem to zvládla,“ odvětila Janice zatím bez jakéhokoli podezření. „No to je dobře, však sama nejlépe víš, jak vedení dbá na dobrou pověst a dodržování pravidel, zvláště teď, před závěrečnými zkouškami. Vsadím se, že jsou jistě přesvědčeni o tom, že třeba já bych tě v podobné chvíli ohlásila,“ pronesla Christine zdánlivě ledabyle pečlivě přichystanou poznámku. Janice ihned ztuhla tvář jako soše. „No, to asi ano, ale to přece neuděláš… nebo snad ano?“ Christine pokrčila rameny, jakoby o nic nešlo. „Možná ano, možná ne. Samozřejmě… pokud by jsi na mě byla hodná, pak bych na to všechno určitě zapomněla.“ Aniž by jakkoli hleděla na fakt, že je úplně nahá a kozy jí při chůzi rajcovně poskakují, Janice udělala těch několik kroků k posteli své spolubydlící, v duchu přichystaná na ostrou konfrontaci. Ruce si opřela o boky a rozezleně stáhla obočí. „Co tím chceš říct, Chris?!“ dožadovala se vysvětlení. „Ale no tak, nebuď taková citlivka, zlato,“ opáčila Christine s úšklebkem, zatímco zrakem doslova hltala její nádherné nahé tělo. „Uvolni se, Janice, a neříkej mi, že nevíš, jak jsi hrozně k nakousnutí sexy. Už jsi to někdy dělala s holkou?“ „Samozřejmě že ne!“ zvolala Janice pohoršeně, zatímco se jí tvář rozhořela sytou červení. „Mám ráda kluky, tak proč bych se měla uchylovat k takovým hloupým hrám?!“ „No nic, to já jen tak,“ odvětila Christine. „Jen jsem prostě strašně zvědavá a nadržená, jaké to asi je, takže pokud teď půjdeš sem ke mně do postele a trochu mě potěšíš, zapomenu na všechno, co se dnešní noci nejen stalo, ale i stane,“ vydírala Christine svou spolubydlící s andělským výrazem ve tváři. Jenže to vůbec nefungovalo tak, jak si představovala. Janice na ni vrhla vražedný pohled a poté stejně nenávistně odpověděla: „To se dříve ocitneš v pekle, ty malá podlá čubko, než ti dovolím, abys na mě těma svýma prackama šahala! Jestli ti to udělá dobře, tak jdi, padej, běž si žalovat! Je mi to jedno, ale tohle na mě už víckrát nezkoušej, nebo…“ Plán zcela vyhořel a i když Christine nakonec přímo žalovat nešla, Janice stejně dokončila školu až příští semestr – to už samozřejmě dávno s docela jinou spolubydlící, kterou změnila hned následujícího dne. Christine naopak graduovala přesně v daném termínu a když posléze opouštěla školu, potkala se s Janice, která jí kupodivu nejen na rozloučenou potřásla rukou, ale dokonce i odpustila a prohlásila, že na celý incident už zapomněla. Ovšem od té doby veškerá komunikace mezi nimi zamrzla na nulovém bodě – nestýkaly se, nepsaly si, ba dokonce ani přání k Vánocům a podobně neposílaly.

A teď tu najednou byl dopis od Janice – jako šokující dar z nebes či pekel. Christine – která již dávno překročila hranici pětadvaceti let – na něj upřené zírala a marně se snažila zklidnit zběsilý tep vlastního srdce. Při pomyšlení na opětovné setkání s Janice ji ovládalo nesmírné vzrušení, které bylo ještě podstatně umocněno několika řádky na konci jejího dopisu, skrývajícími se pod obvyklou značkou P.S. Celý dopis vlastně představoval pozvání k Janice domů k Lake Forest, kde jí otec koupil údajně krásný dům a kde se právě chtěla s Christine po tak dlouhé době setkat a strávit s ní celý víkend. A aby ji opravdu navnadila, dopsala Janice pod písmenka P.S. následující sdělení: „Vzpomínáš si ještě na tu naši malou výměnu názorů před tím, než jsi graduovala? No, musím přiznat, že jsem na tyhle věci radikálně změnila názor, takže si můžeme společně užít nějakou zábavu… pokud jsi tedy ještě stále ve hře.“ Což znamenalo, přeloženo do normální řeči, jediné – Janice měla chuť si s ní lesbicky užívat. Christine se už nemohla dočkat onoho setkání. Kdyby jen tušila, že se právě chystá zahájit to nejvíce podivné a vzrušující dobrodružství celého svého života, díky kterému se promění v docela odlišnou ženu…

Christine si dopřála zasnoubení s Bobem Meredithem, třicetiletým investičním jednatelem, protože si ve svém věku začala myslet, že by snad nemělo být špatné provdat se za vhodného a bohatého manžela, jenž by ji bezmezně obdivoval, byl jí otrocky oddán a poskytoval jí vstup do nejmódnější společnosti. Dovolovala Bobovi jen nemnoho důvěrností… několik polibků, příležitostný zamilovaný stisk, ale když mu ruce zabloudily příliš blízko její zadnice či prsů, něžně je odsunula pryč, pohlédla na něj s nesouhlasným slabým úsměvem a nevzrušeně zašeptala: „Ale drahoušku, vždyť víš, že musíme počkat, dokud se nevezmeme.“ Tímhle ptákosoužením, starým jako lidstvo samo, jej k sobě připoutávala, protože pomyšlení na konečnou nevázanost v posteli s rozkošnou drobnou kráskou udržovalo Boba sice v podrážděném stavu, ale také v ještě beznadějnější lásce ke snoubence než kdy jindy. V pátek odpoledne zvedla sluchátko, aby mu zavolala do úřadu a zrušila domluvenou schůzku na večer, protože se tentýž večer chystala navštívit Janice a strávit u ní víkend. Odhadovala, že je Janice asi o rok starší. Bývalá spolužačka v dopise uvedla, že má pro Christine nějaké romantické překvapení. Nejpravděpodobněji jí oznámí, že se zasnoubila, dohadovala se Christine v duchu. Ale nejdřív protože jsou dosud obě nezadané, mohou experimentovat se sladkými lesbohrátkami a poté by Christine mohla nad Janice získat převahu, po níž na škole vždycky toužila. Rychle vytočila číslo Bobova úřadu, požádala o spojení s ním a pak, když se ozval, začala sladce a zakřiknutě vysvětlovat, že schůzku nemůže dodržet, ale že příští víkend bude celý jen jeho…

Christine se v duchu pousmála, když elegantně uniformovaný portýr hotelu North Lake Shore Drive, v němž bydlela, vysoko pozdvihl čepici, popřál jí servilně dobrý večer a spěchal ostře zahvízdat na taxi. S naprostou jistotou věděla, že je do ní udělaný. Pokaždé, když stoupala v samoobslužné zdviži, věděla, že se kradmo rozhlíží, aby ji ještě jednou zahlédl. Líbilo se jí pomyšlení, že každý další den pouhé její přítomnosti činí nějakého muže nešťastně zamilovaným. Konec konců, proč by se měla starat o jejich základní instinkty jen proto, že je náhodou atraktivní? Jak nastupovala do taxíku, záměrně se pohnula tak, aby se jí modrá sukně vykasala natolik vysoko nad tenké hnědočerné punčochy, aby odhalila několik palců svůdně zaobleného stehna, takže když portýr zavíral dveře vozu, velmi dobře věděla, že zrak upírá právě na tuhle oblast. Tvář mu zrudla, a když taxík vyrazil, odtáhl se, Christine se pro sebe uchichtla – další výdobytek. Do Lake Forest to trvalo dlouho, ale Christine s každou ujetou mílí stále dychtivěji toužila, aby už byla na místě. Při vzpomínce na Janice byla opravdu zvědavá, jaké s ní kundohrátky budou. Janice ji v dopise žádala, aby přijela do půl sedmé večer, kdy spolu budou moci povečeřet. A Christine už byla opravdu vyhladovělá. Byl mrazivě štiplavý dubnový den, k němuž se lehká čapka na její hlavě příliš nehodila… ale nevadí, budou v domě a mohou se zahřát, zvlášť v posteli! Dala taxíkáři zpropitné a zvolna vykročila vzhůru po dlouhém dlážděném chodníčku k vyumělkovanému domu z červených cihel. Cestou si povšimla upravených trávníků a živých plotů. Rodičům Janice jistě zakoupení takového místa nečinilo žádné obtíže. Bylo klidné, krásné, v okolí nemnoho sousedů. Prostě ideální!

Zazvonila, vyčkávala a v příjemné předtuše se uculovala. Dveře otevřela hezká služka s tradičním krajkovým čepečkem na krátkých kadeřích černých jako uhel. Na sobě měla černý saténový úbor s minisukní. Průsvitné černé punčochy jí obepínaly pružná zvlněně svalnatá stehna a lýtka, jejichž štíhlá grácie nicméně odhalovala přitažlivé křivky. Měla zakulacený vyzývavý obličej, líbezný tupý nos a šibalské široko od sebe posazené tmavomodré oči. „Dobrý večer Mam`sell,“ uvítala Christine se zřejmým francouzským přízvukem. „Bude-li mě Mam’sell následovat, zavedu ji ke své paní.“ Christine přikývla a bezelstně vstoupila. Obývací pokoj byl honosný a velmi krásně vybavený nábytkem, ale služka jí vedla přes něj a pak dál chodbou skoro až do zadní části domu. Tudy s’il vouse plait,“ řekla laskavě domýšlivé Christine a otevřela dveře, za nimiž bylo schodiště. „Má paní vás očekává v rekreační místnosti.“ „Och? Ach, dobře. Ale domnívala jsem se, že jsem přijela na večeři,“ zareptala Christine. „Večeře se bude servírovat, jakmile se na ni připravíte, Mam’sell,“ odvětila služka. Ustoupila vzad, posunkem Christine vybídla a ta se vydala dolů po úzkém, ale dobře osvětleném schodišti. Ocitla se v jakési sklepní místnosti, která byla zjevně přestavěna. Stál tam kouřově černý kožený otoman, křeslo z podobného materiálu, cosi, co vypadalo jako stůl na ping pong a vzadu malý bar. Vpravo od Christine, v okamžiku kdy stanula pod schody, stálo vzhledem k povaze místnosti, několik kuriózních kusů nábytku: koza s upínacími řemeny vpředu, vzadu a uprostřed a ocelový trojúhlý rám s osamoceným poutem ve špici a po jednom na každé straně základny pro nohy. Janice seděla s nohama křížem na otomanu. Christine na bývalou spolužačku civěla s otevřenou pusou, protože černovláska měla na sobě černé kožené a těsně přiléhavé šaty, vysoké boty do výše stehen a podobně dlouhé rukavice, jež jí sahaly až po ramena. Černé vlasy měla rafinovaně vyčesané vzhůru a v pravé ruce svírala rukojeť třířemínkového biče z černé kůže.

„Drahá Christine, vítej v mém domě,“ řekla zpěvavým polohlasem, zatímco se zvedala z otomanu. Když se postavila, díky vysokým podpatkům se užaslé drobné Christine zdála mnohem vyšší. „Předpokládám, že ti už Charmaine řekla, že se večeře bude podávat tady dole?“ „Ano, Janice, je to tak. Ale…ale…zlato, já…já, sotva tě poznávám…“ „To kvůli úboru? Ano, vím, drahá. Jde o součást mého překvapení.“ „P…překvapení?“ zopakovala Christine. „Umm, hmm,“ ušklíbla se Janice zlověstně. „Vzpomínáš ještě na naši drobnou rozepři těsně před tvými závěrečnými zkouškami, milánku? Na tu věc s mým pozdním příchodem po večerce…“ „Ach, na tohle,“ řekla Christine přezíravě. „Můj Bože, už jsem zapomněla…“ „Ale já ne. Víš, drahá, ukázalo tě to tehdy v pravých barvách coby pokryteckou ztrápenou čubku.“ „A teď poslouchej zase chvilku ty mě!“ řekla Christine s tváři zrudlou pobouřením. „Nejsem tu, abych se nechala urážet. Pozvala si mě na večeři a…“ „To pozvala, zlato,“ přerušila ji Janice syčivě a utajeně rukou v dlouhé rukavici pokynula služce, která se přisunula blíž k nic netušící Christine, „a chceš-li to opravdu vědět, jsi tu kvůli potrestání. A teď Charmaine, mohu-li požádat, pomoz mi tuhle odpornou patolízalku položit na kozu.“ „Och…co…co to d..děláš…přestaň…pust mě…ou, moje zápěstí, to bolí…ouou, žádám tě, abys s tímhle šíleným nesmyslem přestala, Janice…řekni své služce…au, dost…auau, óóu!“ ječela Christine, zatímco ji hezká služtička popadla za obě zápěstí, zkroutila jí je za zády, obě sevřela levou rukou, pravicí svou obět uchopila za zátylek a postrkovala ji ke koze. Marně se služkou zápasila. Nestačila na ni. Charmain ji přehnula přes kozu. Janice přiskočila na pomoc a společně k ní bojující, protestující a vyhrožující Christine připoutávaly. Zatímco Charmain poutala řemenem Christinino pravé zápěstí na pravém horním konci dřevěné kozy, Janice se zaměstnávala upoutáním levého zápěstí bývalé spolubydlící. Poté jí spoutala silným středním řemenem v pase, aby jí znemožnila vyproštění a mohly se tak se služkou nerušeně věnovat své kratochvíli. Vyděšená nevěřící mladá žena se brzy ocitla upoutána za zápěstí a kotníky u nohou. V pase ji stlačoval kožený řemen, který její něžný a panenský rozkrok tiskl k pekelně ostrému hřbetu dřevěné kozy. „A teď, drahá Chris,“ zavrněla Janice, zatímco ustoupila a pokynula služce, aby jí zapálila a podala cigaretu, „si vyrovnáme účty.“ „Proboha, co hodláš dělat? Janice Gleasonová, ihned mě odvaž!“ zahřímala Christine a současně se svíjením a poškubáváním marně pokoušela vyprostit spoutané údy. Ale jen si tak o ostrý kozí hřbet bolestivě odírala neposkvrněnou píču. „Ach ne. Ne zlato, dokud nebudeš potrestána, pak pokořena a nakonec vycvičena k poslušnosti,“ zazněla nečekaná odpověď. „Charmaine, byla bys té lásky a připravila velkou prdel našeho hosta k výprasku? Ano, Christine, nejprve je třeba ti ukázat, že nejsem špatná hostitelka. Ptala ses na večeři. Dobrá, dostaneš ji. Vlastně mám za to, že se ji budeš snažit sežrat co nejrychleji.“ A zatímco Janice své oběti takto kázala, Charmaine se přiblížila a dříve než mohla Christine vytušit, co zamýšlí, služka jí vzhůru vyhrnula modrou sukni a zastrkala ji za silný řemen, jenž ji svíral kolem pasu. Odhalila tak cudné bílé kombiné, s nímž naložila podobně. Ukázal se Christinin nádherný zadek upnutý v přiléhavých bílých nylonových kalhotkách a též úzké klipsny bílého saténového elatického podvazkového pásu, které těsně přiléhaly k bokům jejích sladce boubelatých oblých stehen a poutaly tenké hnědočerné punčochy. Nahá smetanová pleť spodní části Christininy smyslné a neposkvrněné prdele zaujímala těsnou pozici, jež ji nutilo zaujímat to ďábelsky trýznivé nářadí. Christine se chvěla a kroutila zjevnou úzkostí. Začínala se děsit pomsty, kterou si pro ni její bývalá nevraživá spolužákyně schovávala. Pokoušela se jí to vymluvit: „Och, sakra, Janice, nemůžeš nechat staré rozepře spát? Nezradila jsem tě a ty to víš…“ „O tohle nejde, ty bezcitná čubko. Nevadilo by mi, kdybys byla upřímná a přímo mi řekla, že máš chuť jít se mnou do postele. Ale zkoušet to na mě výhružkami, že mě práskneš profesorovi Lavrencovi…no, právě tohle odhalilo skutečnou podstatu tvé čubčí povahy. A kromě toho, Chris, už dost dlouho tě mám v merku, déle než bys myslela, a došla jsem k závěru, že potřebuješ dostat lekci. A teď, Charmaine, přines našemu hostu večeři!“

Služka s uchichtnutím opustila sklepení. Janice se postavila za kozu, chladně Christine stáhla kalhotky a obnažila tak nádherné smetanové půlky její prdele! Když Christine ucítila, že má obnaženou zadnici, divoce zaječela studem a zlostí a svíjením se zuřivě snažila vymanit. Cítila nyní, jak jí ostrohranný,povrch kozy odírá jako mech měkkou píču. Janice pozorovala choulící se smetanové polokoule a přejela přes ně levou dlaní v rukavici: „Mmmm, jakou máš rozkošnou prdel, drahá, jako dělanou na pořádný výprask,“ cukrovala. Ach, tady je Charmaine s tvou večeři.“ Charmaine se vrátila s modrou plastovou mísou mléka, v němž plavaly nalámané kousky chleba. Přešla k přední části kozy a podržela Christine mísu u supících úst. „A teď Chris, pár slov na vysvětlenou,“ pokračovala Janice a vnímala zároveň chvějící se odhalené obliny prdele své oběti, libovala si v pružné pevnosti saténové hebkosti a hřejivosti její rozkošné neposkvrněné kůže. „Charmaine ti bude mísu přidržovat u huby a ty budeš večeři chlemtat jako čubka, kterou jsi…“ Nebudu! Než bych něco tak hnusného udělala, raději zajdu. Janice Gleasonová, pusť mě nebo budeš litovat!“ ječela Christine, tvář zkřivenou směsicí hněvu a ponížení. „Nic jiného jsem nečekala, milánku. Takže dobře poslouchej. Hodlám tě ručně vyplácet na holou sedinu, dokud nezačneš žrát. Pokud se unavím…a upozorňuju tě, že máš tak velkou pevnou a k bití způsobilou prdel, že ji má ubohá drobná ručka nikdy nedokáže zjednat spravedlnosti zadost…použiju bič, který jsi mne viděla držet, když jsi sem přišla. Budeš bita, dokud z mísy nezmizí i poslední kapka, je to jasné, drahá Chris?“ Ohhhhh! Ty…neopovažuj se…půjdeš do kriminálu, počkej a uvidíš…jestli..já…ouuouuu! Přestaň! Och, ty příšerná kreaturo, to bolí! Povídám, přestaň!“ Christininy zuřivě vykřikované protesty byly náhle proloženy plačtivými vzlyky z obavy a nevole, když Janice přistoupila blíž k boku kozy, pozvedla pravici a uštědřila jí nejprve na pravý vrchol a pak na levý několik štiplavých ran, takže jí smetanová pleť ihned zrudla a nahá smyslná prdel sebou divoce škubala sem a tam a opisovala ty nejlascívnější kruhy. Raději byste měla jíst, Mam’selle. Když nebudete, má paní vám zadnici rozmlátí na kusy,“ zašeptala Charmaine trýznivě. Christinina tvář překrvená hanbou, zlostí a bolestí se začala žíhat stékajícími slzami, zatímco Janice dál rukou v rukavici zasazovala hlučně údery do šíleně zrudlých oblých půlek kypré, obnažené a neposkvrněné prdele bývalé spolužačky. Protože ji v pasu poutal silný řemen, který ji silně tiskl a přišpendloval ke koze, na níž musela spočívat obkročmo a na břichu, každý pohyb způsoboval, že si svou panenskou mechově hebkou skulinku neustále odírala o hranatý povrch, až se tohle dráždění stávalo utrpením. Christine se ani nesnilo, že ji Janice přiměje stálou bolestí k takové kapitulaci. Všechna její hrdost vzala za své. Zničilo ji ono vytrvalé bití a ještě ke všemu před zrakem obyčejné domácí služky. Zaťala zuby, zavřela oči a snažila se bolestivý a pleskavý výprask vydržet. Zdálo se ale, že má Janiceina ruka v černé kožené rukavici mimořádný dopad a ostrost. Palčivě dopadala hned na pravou a vzápětí na levou půlku. Navštěvovala Christininu zmítající a vrtící se holou prdel v nahodilých intervalech od dvou do tří sekund mezi jednotlivými údery, až po půlminutovou pauzu. Janice rovněž dbala na umísťování ran. Tu úder dopadl na hořejší tu zase na spodní část, jindy opět na okraj boku či na něžnou štěrbinu, která oddělovala obě vynuceně roztažené líce Christinina pozadí, jež se provokativně rozevíraly a opět křečovitě stahovaly. Bezmocná Christine tedy nemohla předem vystihnout kam nebo kdy příští rána dopadne a snášet tak výprask mnohem lépe, než kdyby byl jejich dopad vzhledem k místu a kadenci pravidelný. Janice tak Christininu nyní již pohaněnou prdel obdařila nějakými čtyřiceti ranami a poté zavrněla: „Už jsi připravena povečeřet, zlato?“

„Táhni do prdele!“ zasupěla Christine ochraptěle a neklidně se zasvíjela v marné snaze vyhledat pro drážděnou kundu méně trýznivé místo na hřbetu dřevěné kozy. „Jsi zatvrzelá, zlato,“ zasmála se Janice chraplavě. „Ale já jsem ráda. Hodlám tě bičovat kvalitně a tvrdě, dokud nebudeš křičet o milost a dokud nebudeš připravena vykonat každý rozkaz, který ti dám. Charmaine, přidrž tu mísu blíž, myslím, že už bude brzy připravena pustit se do jídla. A teď se podívejme, přinutí-li můj bičík její velkou zrudlou prdel spatřit denní světlo, hmm?“ Při řeči o pár kroků ustoupila, aby si udělala víc místa. Pak pozvedla třiocasý bičík do vzduchu nad třesoucí nedobrovolně se škubající a zachvívající polokoule Christininy nádherné holé prdele a se zlověstným „klak“ jím švihla dolů. Bičík se vějířovitě rozestřel přímo přes nejširší a nejbaculatější křivky obou smyslných půlek. Zdálo se, že se ihned sevřely a schoulily jakoby zmenšovaly svou štědrou plochu, jež se nabízela třem řemínkům z vláčné kůže. Christine pozdvihla zpustošenou a slzami zvlhlou tvář, oči šíleně rozšířené přehnaným strachem a ochraptěle zaječela: „Oauvauu, Bože, ohh, vždyť mě zabíjíš.“ „Ale ne zlato. To bys to měla moc lehké. Vsadím se, že jde o první výprask na holou, který si kdy dostala…no, řekněme…za dvacetčtyři či dvacetpět let? Ať tak či onak, na tom nesejde. Podstatné je, že Charmaine začíná být unavená, konec konců, je to moje služka, víš zlato. Tak proč nejsi hodná a nepustíš se do té večeře?“ A pak výhružně a ochraptěle dodala: „Jak je ti libo, čubko. Ale přísahám, že ti budu prdel mrskat tak dlouho, dokud mísu nevychlemtáš do poslední kapičky. Dejme se tedy do toho.“ Hned poté bičík znovu šlehl dolů a tentokrát řemínky palčivě přilnuly, aby doručily svůj palčivě horoucí agonický polibek na spodek obou zmítajících se holých lící Christininy zadnice. „Ouááá!! Och Božé, oh dost, dost, nedokážu takovou bolest vydržet!“ ječela Christine, zbytečně škubala za zápěstní a kotníkové řemení a snažila se prohnutím ulevit svému pohlaví, které tak bolestivě naléhalo na horní plochu kozy, na níž spočívala. Ale střední široký řemen ji nemilosrdně srážel dolů, takže se rozkrokem neustále odírala o nepolevující ostrost hran horní plochy. „Nezamlouvá-li se ti to zlato, navrhuju, abys začala žrát…vzpomeň si, co jsem ti povídala,“ zavrněla Janice a bič opět se vzteklým „klak“ švihl dolů, aby hadovitými řemínky přilnul na rozevřenou štěrbinu mezi nyní divoce zapálenými líčky Christininy prdele. Atakoval nejcitlivější oblasti kůže právě na vnitřních okrajích baculatých, kdysi smetanově saténových oblin Christininy nyní už vydatně zmrskané prdele. „Přestaň, och přestaň s tím mrskáním, proboha, udělám to, jen přestaň!“ zaječela Christine, sklonila zmučenou a slzami zvlhlou tvář do mísy, kterou jí Charmaine s úsměvem přidržovala u supících úst, a začala chlemtat přesně tak jakoby to provádělo zvíře. Ale aby do přiléhavé černé kůže oděná Janice dostála slovu, pokračovala v mrskání vrtící a šíleně se svíjející opuchlé prdele bývalé spolužákyně, a když se ubohá Christine mezi výkřiky, slzami a vzlyky zeptala, proč ji Janice trestá, počíná-li si podle jejího příkazu, zlomyslná Janice odsekla: „Víš, zlato, ty neposloucháš nikoho jiného než sebe. Stejně jako kdysi v Grovenoru. Povídala jsem ti, že budeš bita, dokud nevyžereš mísu do poslední kapičky. A právě na tohle dbám. A teď žer nebo na tom tvém velkém tlustém zadku nezbyde ani cár kůže.“ „Ohhhh, ohhhh!!“ zavyla Christine žalostně nad tou zničující urážkou, ale bičík v mrskání neustával. Jen pouhé konečky jeho tři kožených řemínků olízly spodek levé hýždě, tak že Christine divoce zařvala, pohroužila tvář zase do mísy a začala v šíleném chvatu chlemtat a srkat mléko s nalámanými kousky chleba, aby tak ukončila zdánlivě nekonečné bičování. Teprve poté, když jí Janice zasadila tříocasou kočkou dalších patnáct štiplavých šlehů, Charmaine zvolala: „Paní Janice, už dovečeřela!“ Janice s úlevným povzdechem sklonila bičík a s potěšením se kochala, jak Christine na koze hystericky štká a neustále se vrtí, čímž vystavovala na odiv nejintimnější anatomické součásti. Zduřelé růžové stydké pysky kundy, když se jí podařilo prohnout trochu vzhůru proti svírajícímu řemenu kolem pasu, stejně jako svrašťující se růžici panenské řitě, která inkasovala několik hvězdovitě bolestivých šlehů samými konečky ďábelské tříocasé kočky.

Na Janicein rozkaz teď Charmaine odvázala plačící a zpola omdlelou Christine a pak odborně odstranila zbytek jejích svršků, takže zůstala jen v podvazkovém pásu a punčochách, když již dřív, pod vlivem palčivého výprasku, odkopla z nohou lodičky. Janice stála s bičem v ruce a nařídila: „Teď si klekni, polib mi obě nohy a slib, že budeš do konce tohoto víkendu poslouchat moje rozkazy…pokud ne, nařídím Charmaine, aby tě připoutala k trojúhlému rámu a pak tě bičem vyplatím rovnou mezi ty tvé hezké nohy. Můj ty Bože zlato, ty ale máš buclatou a chlupatou prcinku…vsadím se, že je pořád nevinná, viď?“ A když Christine poklekla ne bez reptání a grimas, protože ten pohyb zahrnoval též cenu za její nateklou prdel, Janice se posměšně sklonila, levou dlaní v rukavici podebrala obět pod bradou a pozvedaje tříocasou kočku pronesla výsměšně: „Vsadila bych se, že ti ho tam ještě žádný chlap nestrčil…odpověz, zlato! A od téhle chvíle, zeptám-li se tě, přeju si, abys odpověděla, jinak tě zmrskám, jasné?“ „A…ano..“ „Ano co, ty čubko? Ano, že si pochopila anebo že ti ho už do té tvé huňaté pičky nějaký chlap strčil, hmm?“ „Och, Bože..samozřejmě jsem nikdy ne…žádného muže neměla…“ zavyla Christine. Cítila se zoufale a navíc se děsivě bála toho příšerného biče. Stále před krutě zlovolnou spolužákyní klečela. „To jsem si myslela. Od této chvíle mi budeš říkat paní. A teď si poslechněme, zda to budeš říkat správně…“ Bič zlehka švihl vzduchem a jeho konečky se polaskaly s Christininým výrazně vtaženým břichem. Christine divoce zavřeštěla a zakryla si rukama pupek i kundu, aby tak oba maximálně citlivé kouty chránila a vzápětí poté vykřikla: „Ano paní, och, proboha, Janice nebij mě už, nedokážu to vydržet!“ „Tak mi neříkej Janice nebo ti, Bůh mi pomoz, vymrskám z té tvé velké prdele všechnu kůži. A teď do toho. Polib mi obě nohy, jak jsem poručila. Potom se v kleče napřímíš a povíš mi, že budeš svou paní poslouchat. Dělej!“ trvala Janice na svém. Christine se kousala do rtů, ale bič se zvolna pozvedl do vzduchu. Obnažená brunetka divoce vykřikla, sklonila zpupnou hlavu a otřela rozechvělé rty o špičku pravé boty Janice Gleasonové. „A teď druhou!“ Christine se třásla, nádherné smetanové kozy se jí kolísavě dmuly pod vlivem zoufalých emocí a strachu z tělesné bolesti, ale nakonec neochotně poslechla. Pak se na kolenou narovnala, pohlédla neoblomně domině do tváře a zajíkavě musela připustit, že je ochotna poslouchat příkazy své paní. „Velmi dobře. A teď jí Charmaine nasaď pouta. Christine, dej ruce za záda.“ „Och, prosím, už mi neubližuj…“ „Pozor vzpomeň, co si právě slíbila…nebo chceš ještě zmrskat, hm?“ Christine zavrtěla hlavou a stále v kleku a s očima rozšířenýma hrůzou dala ruce za záda. Čilá služka je ihned uzamkla do niklových pout. A když pak Christine nasadila kolem ladného krku psí obojek a chopila se vodítka, nařídila jí, aby se plazila po čtyřech. Mladá žena umírala hanbou, když ji Charmaine poté zavedla do elegantně vykachlíkované umývárny v zadním traktu přebudovaného sklepení a přiměla ji, aby si sedla a ulevila měchýři, a to stále v poutech. Poslední potupou bylo, když Charmaine plačící Christine donutila, aby ji poníženě požádala: „Drahá Charmaine, byla byste tak laskavá a utřela mi píču?“ A poté jí za tu podřadnou službu musela poděkovat. Pak Charmaine odtáhla Christine na vodítku k dalším dveřím. Otevřela a ocitly se v úzké místnosti, jejíž vybavení sestávalo pouze ze židle s rovným opěradlem a polního lehátka. Tehdy Charmaine odepla vodítko, ale obojek Christine ponechala. Pak obnažené krásce pokynula, aby se uložila ke spánku a prohodila: „Protože vás zítra čeká perný výcvikový den, Mam’selle.“ Po všem vyčerpání vyvolaném strachem, studem a utrpením Christine páteční noc spíš proplakala než prospala. Potřebovala samozřejmě zaspat, aby tak ztišila tepající bolest patřičně zmrskané prdele i potupu ze stále spoutaných rukou za zády jako by byla nějaký obyčejný lotr. Pro její sebevědomé ego to byla vrcholně zdrcující rána.

Když se za úsvitu probudila a spatřila vlastní zahanbující nahotu,…až na podvazkový pás a punčochy takže vyhlížela jako děvka na zavolání při provozování svého obchodu, což její potupný stav jen podtrhovalo…, přinutila se vzít rozum do hrsti. Dospěla k odhodlání, že až se z tohoto příšerného domu dostane, postará se Janice i její služce o zatykač, dostane je za mříže a zažaluje je za škody, které odčerpají značné množství financí bývalé spolužákyně a spolubydlící, kterou si nyní ošklivila. V tom se otevřely dveře a v nich Janice. Tentokrát na sobě měla koženou podprsenku s přiléhavou kombinací, která odhalovala dosti značnou plochu olivové lesklé pleti. Na nohou měla jako posledně vysoké boty ale ruce bez dlouhých rukavic. Vedle ní stála Charmaine, na sobě stále francouzský kostým, a v rukou nesla další mísu. Dobré ráno, zlato,“ zavrněla Janice škodolibě. Doufám, že jsi se dobře vyspala.“ Christine se posadila. Stehna stále silně tiskla k sobě, aby tak skryla huňaté kundí hnízdečko a když se přiměla vzhlédnout své trýznitelce i odporné služce do tváři, zrudla až po kořínky vlasů: „Docela dobře,“ odpověděla hlasem, který se úporně snažil být chladný a zlověstný, „ale jen počkej, až se odtud dostanu. Půjdeš sedět, vy obě. A svému advokátovi řeknu, aby tě za tohle zacházení se mnou zažaloval. Budeš platit odškodné a soud ti neodpustí ani cent.“ „Má drahá Charmaine, obrátila se Janice na černovlasou služku, „myslím, že se Chris ze své lekce nepoučila.“ „Máte pravdu, paní,“ uchichtla se služka. „Vím, co by ji pomohlo poučit. Řádný výprask rukou na holou sedinu, o který by si musela sama pokorně požádat a pak se vám dobrovolně přehnout přes klín.“ Ohhhh!“ vykřikla Christine, kterou ten nový neznámý návrh zděsil i zahanbil. „Ale to je roztomilý nápad, drahá,“ souhlasila Janice s úšklebkem, „a protože je tvůj, máš to potěšení jej vykonat.“ Pak, aniž by dbala na Christininu zachmuřenost, pokračovala: „Takže teď, zlato, než ti Charmaine podá snídani, klekni a velmi pokorně ji popros o výprask na holou.“ „Ohhhh! Ty….oh, to neudělám, ne. Nemůžeš mě donutit! Jen počkej, Janice Gleasonová!“ hřímala Christine. „Odmítneš-li,“ zareagovala Janice jakoby ji neslyšela, dám tě přivázat k trojúhlému rámu, který jsi včera večer viděla, nohy budeš mít doširoka roztažené, já si vezmu tenký a pružný proutek a nasekám ti jím přímo mezi ně, drahá. Přímo na tu tvou hnusnou pičku, s níž sis se mnou chtěla zahrávat tehdy ve starém dobrém Grovenoru. Takže si vyber. Rychle se rozhodni, protože mě nic tolik nepotěší, než když ti budu moci oplatit to tvé tehdejší vydírání!“

Celé dlouhé sobotní odpoledne ji Janice se služkou nechaly, aby si zdřímla či odpočala, jak se jí zlíbí. Po celou tu dobu se Christine Bernardová snažila myslet na prosby a sliby, jež by její neúprosnou nepřítelkyni Janice podnítily k jejímu propuštění. Umiňovala si, že Janice nezažaluje ani se ji nebude pokoušet dostat za mříže a že na celou epizodu zapomene, jen když ji propustí. Och, kéž by jen mohla promluvit s Bobem Meredithem. Ráda se za něj provdá, kdykoli ji o to požádá, jen když se už zbaví toho zlého snu! V sedm se dveře otevřely a Christine vyskočila z polního lehátka. Na obvykle vzdorovité tváři měla vyděšený zbědovaný výraz. Janice opět v jednolitém přiléhavém oděvu, dlouhých rukavicích a vysokých botách, stanula před ní a v pravici svírala dlouhý tenký kožený bič, který byl pletený a na konci, v posledních čtyřech palcích, rozdělený ve tři úzké štiplavé pramínky. Na celou délku měřil plných šest palců. „A teď jedno překvapení, zlato,“ oznámila. Christine klesla na kolena a žalostně k ní vzhlédla. „Och, prosím, J…Janice, udě…lám cokoliv přisahám, že ano, jen když mi už nebudeš ubližovat! Prosím…já…slibuju, že o tom ani neceknu, jen když mě necháš jít…já…lituju, jestli jsem tě na koleji štvala, upřímně…och, prosím, nech mě jít.“ „Myslím, že se začínáš učit tolik potřebné lekci, milánku, ale ještě toho dost zbývá. Bez námitek pojď za mnou, protože pokud ne, vidíš tenhle bič? Prozatím dokážeš jen tušit, jak ho pocítíš, až tě s ním vyplatím mezi nohy, zlato!“ odpověděla jí Janice chladně. Žalostně vzlykající a smrtelně vystrašená Christine spěšně vypochodovala z malé místnosti, jež byla jejím žalářem, a ocitla se opět v rozlehlém přebudovaném sklepení. Tam ji očekávala Charmaine. Stála u trojúhlého rámu, a když si ho Christine všimla, podlomily se jí nohy, klesla na kolena a rozplakala se: „Och n…ne, tohle ne, už mě nebičuj, udělám všechno, co chceš…prosím!“ „Charmaine, připoutej tu malou couru na rám a nohy jí roztáhni co nejdál od sebe,“ zareagovala mučitelka. Charmaine rychle a zběhle odemkla Christinina spoutaná zápěstí, ale jen proto, aby jí obě paže mohla zvednout nad hlavu a štíhlá zápěstí pak připoutat k jedinému přiletovanému poutu na vrcholu kovového rámu. Pak podřepla, chopila se Christininy levé nohy a upoutala ji do podobného okovu přiletovanému k bázi kovového rovnoramenného trojúhlého rámu, potom pravou nohu, takže se ubohá Christine Barnardová ocitla roztažená v nejbeznadějnější a také nejnemravnější pozici. Obě pálící líce její obnažené prdele se necudně rozevíraly, takže mezi nimi byla zřetelně viditelná nejasná štěrbina…nemluvě o přístupnosti, kterou tak nabízely ďábelsky dlouhému zašpičatělému biči…a jasně vidět byly rovněž růžové pysky její hebké panenské kundičky jež rovněž nuceně zely jakoby k prvnímu mrdání v životě. Když Charmaine vystoupila do popředí s černým hedvábným šátkem, aby jí zavázala oči, Christine zachvátila hrůza. „Ach, co hodláš dělat? Ach, prosím, Janice, žádám tě, abys mi neubližovala, udělám co řekneš, přísahám, že ano!“ vykřikovala prosebně. „Takže teď, zlato,“ konečně se Janice uráčila promluvit, „něco ke tvé nejvýznamnější a závěrečné lekci. Chci, abys předvedla, jak ses naučila přiměřeným způsobům a aby sis uvědomila, co za hnusnou čubku jsi vždycky byla.“ „Ano, jsem čubka, ano jsem, och Bože můj ano ano, ale prosím, neber už na mě ten příšerný bič,“ blekotala Christine, pot jí v čúrcích stékal po saténových skráních a ulpíval v jemném ochlupení podpažních jamek, které se zježilo, když ji sevřel a přemohl čirý děs. „Uvidíme. Znamená-li to opravdu, že začínáš být pokorná předpokládám, že ti nebude dělat žádné potíže řekneš-li. Drahá paní Janice, jsem podlá sobecká čubka, a proto vás prosím, abyste mi zmrskala prdel!‘ Tak do toho, ať to slyším od tebe…jinak ti tímhle kvalitním bičíkem našvihám rovnou mezi nohy až ti kolem té tvé buclaté panenské pindy nezbyde ani chlup!“ Christine při představě takových tělesných muk ustrnula a ihned zablekotala prosbu podle Janiceina předříkání. Pak jí sklesla hlava a hystericky se rozeštkala.

Otevřely se dveře a vstoupil statný hnědovlasý muž až na sandály nahý. Janice s Charmaine se k němu otočily a obě pokývly. Muž přistoupil k rámu a při prohlížení Christininy křehké panenské nahoty se mu modré oči zúžily a zaleskly. „Tehdy v Grovenoru,“ ozvala se Janice chraplavě a současně si rozepnula rozkrok přiléhavých šatů, nechala je klesnout na podlahu a odhalila tak svěží černý klín, „si se mnou chtěla spát. Řekla jsem ti, že dávám přednost chlapům, což se nezměnilo. Ale co když tě teď ušetřím kvalitního zbičování a místo toho tě obdařím pěkným ručním výpraskem, budeš pak souhlasit, když ti nařídím, aby si šla do postele a udělala, cokoliv se ti řekne?“ „Och ano, ano, udělám všechno, jen mě nebij tím hrozným bičem, och, prosím!“ zavřeštěla Christine a zmítala se přitom na rámu v marné snáze o vyproštění, aniž by si byla vědomá, že se jí obliny prdele roztančily, vlnily a opisovaly ty nejchlípnější otočky jakoby byly mocně prcány. „Velmi dobře, vyhovím tedy tvé prosbě, zlato,“ řekla Janice a přistoupila ke své oběti se zavázanýma očima. Pak Christine položila levici v rukavici na zátylek a pravou dlaní rovněž v rukavici jí uštědřila štiplavý políček, který ji s plačtivým zaječením postrčil vpřed. Muž, jenž stál před ní, se do té chvíle maximálně vzrušil. S jistotou o tom svědčil jeho široký ztopořený penis zdrsnělý tmavomodrou žilnatinou. Nyní si jeho ruce pohrávaly s jejími dmoucími ňadry, rozkošnicky a vášnivě je hnětly, dokonce i tehdy, když šokovaná Christine překvapeně vykřikla, protože se domnívala, že jde o Janice, která jí mezitím uštědřila několik dalších palčivých ran, pokaždé na opačnou půlku prdele, což vždycky nebohou zajatkyni s hlasitým zaječením postrčilo necudně vpřed. Mužovy ruce se teď posouvaly dolů po Christininých zpocených saténových bocích, až spočinuly na jejím zmítajícím se nahém pasu. Tehdy se muž obloukovitě prohnul, takže koncem ztopořeného ptáka ponoukal huňatou štěrbinu Christininy panenské prciny. „Ochch…hmm…co to je…och…och…Janice…co děláš…“ „Připravuju tě k prcání, zlato. Pěkně drž a zachovej klid!“ zasmála se Janice zlomyslně a současně jí uštědřila další dva řízné štiplavé políčky na spodní část zarudlé levé půlky. Christine vyjekla bolestí a prohla se, ale muž ji sevřel v pase pevněji a klestil si cestu kupředu tak, aby žalud jeho pulzujícího nabijáku pronikl mezi líbezné malé stydké pysky její kundy a pak pokračoval dál do až dosud neposkvrněného předsálí Christininy panenské pochvy. „Och néééé!“ Janice, vytáhni to…co…och ne, to nemůže být Janice…ach Bože, to je chlap…nééé!“ vřískala Christine divoce při tom děsuplném zjištění. „Příliš pozdě, panenko. Teď už si jen užívej,“ řekla Janice výsměšně a začala Christininu uhýbající zrudlou prdel bezuzdně vyplácet. Christine zvrátila hlavu, divoce cukala za spoutaná zápěstí, pokoušela se sevřít roztažená třesoucí se stehna, aby tak unikla té vrcholné kontumaci. Christine Barnardová prosila vřeštivě o slitování. Ale muž byl do ní až příliš dobře pohroužen. Zmohla se jen na zmítavé a trhavé pohyby ale Janice ji záplavou ran proti vůli nutila přirážet na mužovo nemilosrdné kopí. Christinino pronikavé zaječení dosvědčilo jeho průnik panenskou blanou a tedy ztrátu její neposkvrněnosti. Ale výprask pokračoval i tak. Muž v těsné teplé sluji její pochvy vězel až po jilec. Sevřel ji za boky ještě pevněji a pustil se do mocného šukání. Když do nejzašších hlubin její prciny konečně vystříkl svůj nevázaný dar, přistoupila Charmaine, rozvázala jí šátek a nechala jej odpadnout.

„Ochchch, můj Bože! Och ne, jak si mohla?“ zaječela konsternovaná Christine. Před ní stál Bob Meredith a hedvábným šátkem si po návštěvě v Christininých nejtěsnějších, nejslastnějších a nejhoroucnějších panenských končinách, do jakých kdy pronikl, otíral penis. „Čirou náhodou je Bob můj druhý bratranec, zlato,“ vysvětlovala Janice posměšně, zároveň se vedle něj při řeči postavila, jednou rukou ho objala kolem pasu a druhou se mazlila s jeho stále ztopořeným pyjem, „a když jsem zjistila, že je do tebe udělaný a že jste se spolu nakonec zasnoubili, bylo mi jasné, že si ho budeš držet od těla snad dokonce i po svatbě. A mimo to jsi měla ten nezaplacený dluh z koleje.“ „Ochchch!“ vydechla Christine, což bylo jediné na co se v odezvě zmohla. Byla zděšená, šokovaná a zmámená. Oči upírala na hezouna, jenž ji právě připravil o panenství. „A tak,“ pokračovala Janice, „si ho příští sobotu vezmeš. Ale do té doby zlato, zůstaneš tady a budeš pokračovat ve výuce. Toužím po bratranci, který tak báječně líbá a prcá…ach ano, měl mé nesčetněkrát a ještě mnohokrát bude, dokonce i po vaší svatbě, drahá, kdy bude mít v posteli horoucí a velmi vášnivou ženušku. Ještě se budeš muset hodně učit.“

Tak tedy započala převýchova Christine Barnardové. Než nadešla příští sobota, odhodlávala se pokleknout a zaprosit: „Prosím, zpráskej mi prdel,“ naplno a mnohokrát, dokud se nestala natolik poslušnou a milující, jak jen v to muž u ženy může doufat.