Povídka “Zkrocení zlé ženy”

Uprostřed pokoje stála se sklopenou hlavou žena a tváře se jí rděly hanbou. Nestyděla se proto, že byla až na malinké kalhotky, které ji stejně budou zanedlouho místo zadku zakrývat jenom kolena, od pasu dolu nahá; muž, který před ní stál s nohou opřenou o židli a ty kalhotky jí stáhne, byl její manžel. Styděla se proto, že věděla, že ten muž si jí, až se dostatečně pokochá pohledem na její rozpaky, přehne jako malou holku, která zlobila, přes koleno, a ona, v této potupné pozici, od něj dostane poprvé výprask. Kalhotky jí muž stahoval často, jenže zatím vždy proto, aby mohl polaskat její pěkný zadeček, než jí svlékne celou. Dnes jí je ale stáhne proto, aby jí místo laskání na zadek nařezal. A aby jí ponížil ještě víc, svázal jí páskem z její sukně ruce za zády. To dělat nemusel. Žena věděla, že výprask, který dnes dostane, si zaslouží. Byla manželovi nevěrná, a jestli chce u něj i nadále zůstat, bude si muset nechat pokorně a bez protestů zmydlit vařečkou holou zadnici.

Když muž zjistil, že má jeho žena milence, velice se rozhněval. Řekl jí, že jí buď přísně potrestá a nebo vyžene z domu. Neměla kam jít, a tak s potrestáním souhlasila, i když tušila, že bude asi bita. Nemýlila se. Manžel jí chtěl opravdu pořádně nařezat. Nedávno viděl v televizi film, ve kterém se farmář vrátil nečekaně domů a přistihl svou ženu s milencem. Muž ještě stačil utéci, žena ale potrestání neunikla. Farmář jí odvedl do stáje, přivázal ke sloupu a pak si vzal bič a zmrskal jí holý zadek. Nezbedná žena se bolestí svíjela u sloupu a když se po každé dobře mířené ráně zařízl bič do její bělostné zadnice, objevila se na ní rudá podlitina. To byl ale výprask! Moc se mu to tenkrát líbilo, a říkal, že takhle se mají trestat nevěrnice. A tak teď potrestá svojí ženu. Bič sice nemá a protože ještě nikdy manželku nebil, nemá ani metlu ani rákosku. Ale ví o velké, pěkně zaoblené vařečce, která bude k jejímu zadku nádherně přiléhat. Sloup, ke kterému by ženu přivázal, v jejich bytě také není. Nevadí, přehne si jí přes koleno jako malou holku. A když jí vyhrne sukni a stáhne kalhotky a pořádně jí tou vařečkou naplácá na holý zadek, bude výprask nejen bolestivý, ale také potupný. A tak, když se ho žena zeptala, jak jí chce potrestat, řekl že jí dá výprask. A protože si vzpomněl, kolik ran bičem v tom filmu nevěrná žena dostala, dodal: „pětadvacet na holou“. Pak jí řekl, ať se připraví, a odešel do kuchyně pro vařečku.

Když žena slyšela, jak bude potrestána, málem se rozesmála. Bude bita jako malá holčička! Pamatovala si ještě, že když doma zlobila, otec si jí přehnul přes koleno, vyhrnul jí sukni a stáhnul kalhotky a naplácal jí na zadek. Protože byla tenkrát malá a otec měl pádnou ruku, bolelo to. Ale dnes už je velká. A protože si všimla, že se její manžel pousmál, když jí oznamoval výši trestu, myslela si, že to bude jen vzrušující předehra k pozdějšímu usmíření. Už se nebála a šla se převléknout do hodně úzké sukně, a bavila se pomyšlením, jak pracně jí ji bude manžel vyhrnovat, bude-li jí chtít opravdu naplácat na holou. Muž se vrátil z kuchyně s vařečkou v ruce, postavil si doprostřed pokoje židli a vyzval manželku, aby přišla k němu. Žena znejistěla. Už jí nepřipadalo zábavné, že bude bita jako malá holka. Přišla k němu a chtěla se mu přehnout přes koleno, tak jak bývala přehnutá, když dostávala výprask od otce. Muž jí zadržel. Viděl, že úzkou sukni jí vyhrnout nedokáže, a tak jí podal vařečku a začal jí rozepínat pásek u sukně. Teď se ke strachu z výprasku přidal i pocit studu, že bude jí, dospělou ženu, vyplácet manžel vařečkou. Muž pásek ze sukně vytáhl a nechal sukni spadnout na zem. Teď stála žena před manželem skoro nahá. Muž jí otočil a začal jí svazovat páskem ruce. To už se jí v očích zatřpytily první slzičky. A když si jí pokládal na koleno, poslušně se ohnula a už tiše plačíc si nechala stáhnout kalhotky. Ty by sice její zadek moc neochránily, ale když muž ženě slíbil, že jí dá pětadvacet na holou, tak dostane výprask na holou. Vzal si z jejich svázaných rukou vařečku a ještě se chvilku kochal pohledem na její obnaženou zadnici. To už žena věděla, že jí pořádný výprask nemine, a že dostane vařečkou nasekáno, co se do ní vejde. A tak začala slibovat, že už to nikdy neudělá, a prosila ho, ať jí odpustí. Marně. Muž jí ještě vyhrnul halenku, která trochu zakrývala její zadek, levou rukou jí stlačil záda dolů, aby ho měla pěkně vyšpulený, a pak se pořádně rozmáchl. Vařečka se vzduchem jen mihla a poprvé dopadla na pravou půlku ženina zadku. Nádherně k ní přilehla. Žena zasténala bolestí, její tělo se prohnulo jako luk, ale to už vařečka dopadla na levou půlku zadku. A pak rychle za sebou, jednou na pravou půlku, jednou na levou půlku, jen to mlaskalo. Ženě se zdálo, že jí zadek hoří. Po desáté ráně jí muž přestal bít. Doufal, že uslyší hlasitý nářek, ale jeho žena, přestože měla zadek vařečkou naklepaný jako maso na řízky, jenom tiše plakala. Nevěděl, že nahlas nekřičí jen proto, že mu nechce dát najevo, jak moc jí to bolí, a tak odložil vařečku a rozvázal ženě ruce. Žena se ihned se narovnala a začala si oběma rukama hladit zadek, který už svou barvou připomínal červenající se jablíčka. Domnívala se, že jí muž zbytek výprasku odpustil, a vděčně se na něj usmívala. Netušila, jak moc se mýlí. Manžel se s páskem v ruce posadil na židli, a poručil ženě, aby si klekla a položila se mu na kolena. Žena zkoprněla hrůzou. Když jí manžel řekl, že dostane výprask na holou, myslela si, že jí na zadek naplácá rukou. Že bude bita vařečkou jí sice překvapilo, ale protože moc dobře věděla, že si pořádný výprask zaslouží, neprotestovala. Teď ale dostane na zadek páskem. Než stačila něco říct, manžel jí pořádně šlehnul páskem přes lýtka, protože se mu zdálo, že jeho příkaz nesplnila dost rychle. Žena vykřikla bolestí, klekla na zem a položila se mu na kolena. To už věděla, že by protestováním jenom manžela více rozzlobila. A tak se nechala nadzvednout a položit klínem na mužova kolena tak, aby měl její zadeček přímo před sebou a mohl jej mrskat páskem pěkně z výšky, a teď bezmocně ležela s nohama ve vzduchu. Kolena měla stažená krajkovými kalhotkami a kotníky sukní. Prsty rukou se jen tak tak dotýkala podlahy. Její tělo se třáslo strachem a její zadeček, na kterém se už vydováděla vařečka, se klepal jako sulc; jako by věděl, co ho ještě dneska čeká. Muž jí opět pevně uchopil kolem pasu a rozmáchl se. Pásek zasvištěl vzduchem a obtočil se kolem ženina zadku. Au! Žena už nedokázala předstírat, že jí bití nebolí, a tak k manželově spokojenosti začala hlasitě naříkat. Na jejím zadku se objevila první rudá podlitina. Teď jí muž mrskal zadek pomalu. Liboval si, že zatímco vařečkou mohl ženu plácnout jen na jednu půlku zadnice, páskem jí přetáhne přes půlky obě. Výprask tak byl účinnější. Každou ránu vychutnával a snažil se zasáhnout páskem pokaždé jinou část ženin zadku, takže ho měla brzy pěkně pruhovaný. Joj, to to bolelo! Žena hlasitě naříkala a prosila manžela, ať už jí nebije. Slibovala, že bude moc a moc hodná, že ho ve všem poslechne, jen ať jí už nechá. Oči měla zarudlé pláčem a její tělo se svíjelo bolestí v manželově pevném sevření. Ale muž jí neoblomně šlehal dál. Rána za ránou dopadala na její obnaženou zadnici. Kalhotky a sukně už dávno spadly na zem a jak při výprasku mrskala nohama, její boty se rozletěly po pokoji. Její žalostný nářek, který zněl manželovi jako rajská hudba, muselo být slyšet široko daleko. Muž jí pustil, až když obdržela slíbených pětadvacet.

Hned jak se žena narovnala, začala si oběma rukama hladit svůj bolavý zadeček, na kterém si dnes jak vařečka, tak pásek smlsly. A když si pak za stále ještě hlasitého pláče natahovala kalhotky a oblékala sukni, viděla, že se její manžel tváří velice spokojeně. Nemýlila se. Její manžel byl opravdu spokojen. Nejen že jí dostatečně potrestal za to, co provedla, ale také, když mu během výprasku slibovala, že ho bude poslouchat, si uvědomil, že nedělal dobře, když manželce až do dneška všechno odpouštěl. Zřejmě proto si myslela, že si může dělat co chce, a tak si našla milence. A to musí skončit. Ukáže jí, že ode dneška je doma pánem on a za každou neposlušnost jí přísně potrestá. Teď už ví jak. Ve městě je malý krámek, kde prodávají rákosky. Zajde tam a vybere si tu nejvhodnější, a až zase bude jeho žena nezbedná, přehne si jí opět přes koleno, vyhrne jí sukni a stáhne kalhotky a zmrská jí holý zadek. A až ho přestane bavit trestat jí přehnutou přes koleno, koupí si takový žebřík, co se na něm cvičí, a přidělá ho v koupelně na zeď. Tam jí k žebříku přiváže ruce. Pěkně vysoko, aby měla tělo pořádně napnuté a zadek pěkně vyšpulený. Aby nemohla ranám uhýbat, k žebříku jí přiváže. A taky ji spoutá kotníky, aby při výprasku nemohla mrskat nohama. Pak jí vyhrne sukni, zastrčí jí za příčky žebříku, a stáhne jí kalhotky. A pak jí rákoskou pořádně napráská na zadek. Nejdřív ze všeho jí bude muset odnaučit odmlouvat. Za to bude asi bita nejvíc. A taky jí neřekne, kolik jich dostane. Když s ním půjde k žebříku poslušně, bude výprask přiměřený provinění. Bude-li se vzpouzet, bude bita jako žito. A musí nezbednost z manželky vytlouci co nejdříve. A jeho žena, když viděla, jak se její manžel spokojeně usmívá, začala tušit, na co asi myslí. A uvědomila si, že než se naučí plnit vše, co mu během výprasku slíbila, bude ještě moc a moc bita.

Hned druhý den zavedl muž manželku do obchodu za náměstím, kde prodávaly  rákosky. Ženě se tam jít nechtělo, ale bála se odporovat a tak raději šla. V malém krámu prodávaly velké množství nástrojů k trestání nezbedných žen. Prodavač byl odborník. Rákosku nedoporučoval, protože: „Paninka má moc pěkný zadeček, rákoska by na něm udělala jizvy“ a nabízel asi půl metru dlouhou, pádlu podobnou podivnou plácačku s rukojetí. „Ta bude panince nádherně přiléhat k prdelce“ . Žena zrudla studem a zdálo se, že se každou chvíli rozpláče. Prodavač dál vychvaloval svoje zboží: „Když si koupíte důtky; mají pět kožených řemínků, a pětkrát s nimi paninku přetáhnete přes zadek, bude to jako kdyby dostala pětadvacet “. Ženě ukápla první slzička, když se otevřely dveře ze sousední místnosti, a vyšel z nich starší pán s mnohem mladší ženou. Položil na pult těžký kožený řemen a vyndal peněženku. Asi třicetiletá žena si jednou rukou hladila zadek a druhou si zapínala na kalhotách zip. Měla na tvářích rudé skvrny a v očích se jí leskly slzy. Muž zaplatil a prodavač balil řemen. Říkal přitom: „Že jsem Vám dobře poradil. Na panince je vidět, že jí pěkně svrbí zadnice. Domů jděte raději pěšky, panince by se v  autě špatně sedělo“, a podával ženě balíček s řemenem. Ta jej uchopila s neskrývanou hrůzou a rychle vyběhla z obchodu. Starší pán pozdravil a odešel za ní. Prodavač přinesl podobný řemen a nabídl: „Běžte si ho taky vedle vyzkoušet. Položte paninku na lavici, a párkrát jí řemenem přetáhněte přes zadek. Uvidíte, že už ničím jiným nebude chtít být bita. Ale na holou, takovýmhle krásným řemenem jenom na holou…“. To už žena nevydržela. Z očí jí vytryskly slzy. Kdyby doma řekla, že s manželem nepůjde, určitě by si tady na ní ten řemen vyzkoušel. Chtěla z krámu utéci, ale manžel jí zadržel. Nechal si zabalit plácačku podobnou pádlu a vychvalovaný řemen. A taky rákosku, přestože „ panince bude dělat na zadku jizvy“. Zaplatil, žena převzala od prodavače balíček, a oba rychle odešli. Muž se trochu styděl. Vzal manželku na tenhle nákup schválně, chtěl aby viděla, čím vším může být bita, ale tohle si nezasloužila. Aby dokázal, že jí nechce jen trestat, vzal jí balíček, utřel slzičky a políbil jí. Žena se na něj vděčně usmála, vzala ho za ruku a domů odešli jako milenci.

Dlouho pak byla žena velmi hodná a na slovo manžela poslouchala. Plácačka, řemen i rákoska visely na věšáku v předsíni a připomínaly jí ponížení, kterému byla vystavena, když je kupovali. Ale příští týden, zrovna když se muž chystal přidělat v koupelně žebřík, ke kterému jí chtěl při výprasku přivazovat, přišla domů o něco později. Manžel se jí zeptal, kde se zdržela a ona, snad proto, že už v předsíni rákosku, řemen a plácačku neviděla – muž je pověsil na zeď v koupelně – odsekla, že mu do toho nic není. Sice si ihned uvědomila, co provedla, bylo ale pozdě. Na tenhle okamžik čekal manžel skoro celý týden. Nastal čas výchovy k poslušnosti. Přinesl prodavačem tak vychvalovaný řemen a přemýšlel, jak jí nařeže. Žebřík ještě pořádně přidělaný nebyl a odmlouvání je třeba potrestat okamžitě. Kdyby si jí přehnul přes koleno, nedokázal by se s řemenem pořádně rozmáchnout. Venku bylo velmi teplo a okno do ulice bylo otevřené. Muž dostal nápad. Nařídil manželce, aby si svlékla sukni a kalhotky. Poslechla ho bez protestů. Věděla, že bude za svou drzost bita. Muž jí odvedl k  oknu a přehnul jí přes parapet. Hlavu měla vykloněnou do ulice a rukama se opírala o venkovní zeď. Bydleli v prvním patře, takže věděl, že z okna nevypadne a vyskočit by se bála. Levou ruku jí položil na záda, aby se nemohla narovnat a pravou, ve které držel řemen, se pořádně rozmáchl. Řemen zasvištěl vzduchem, a poprvé dopadl na ženinu obnaženou zadnici. Její tělo se prohnulo jako luk a žena už už vykřikla bolestí. V posledním okamžiku si uvědomila, že by její výkřik zaslechl manželský pár, který se blížil k jejich domu, a tak jen tiše zasténala. Ale to už dopadl řemen na její zadek podruhé. A potřetí, a počtvrté… To byla bolest! Žena si byla vědoma, že kdyby hlasitě naříkala, všichni v okolí by jí slyšeli, a protože pleskání řemenu na její zadnici bylo také dost hlasité, bylo by všem jasné, že dostává výprask. A tak trpěla dvojnásob. Po řemenu zůstávaly na jejím zadku široké rudé pruhy a pod oknem byla z jejich slz už docela pěkná loužička. Manžel jí vyplácel řemenem a ona mohla jen tiše plakat. Manželský pár pomalu přicházel k domu. Byli to jejich sousedé. Vedli se za ruce a vypadali jako milenci, ale sousedka, která nesla svazek březových proutků, se šťastně netvářila. Když pohlédli k oknu, u kterého byla žena bita, mírně se uklonili a pozdravili. Žena se snažila zapomenout na bolest a usmála se na ně. Bylo to nesmírně náročné, protože v tom okamžiku jí manžel už asi po desáté přetáhl řemenem přes vyšpulený zadek. Žena s posledních sil zadržela výkřik a otočila hlavu k manželovi. Ten také viděl sousedy a pochopil, že další ránu by už bez hlasitého výkřiku nevydržela, a odložil řemen. Byl rád, že ho koupil. Po tomhle výprasku žena dlouho odmlouvat nebude a na vyzkoušení rákosky a plácačky bude muset nějaký čas počkat. Když se žena narovnala, a když si dostatečně pohladila rukama bolavý zadeček, začala se oblékat. Muž šel zavřít okno. Bylo stále ještě pěkně, loužička z manželčiných slz pomalu usychala a muž se díval z okna na ulici. Najednou se z okna od sousedů začalo ozývat pleskání. Nikdy neposlouchal, co se u sousedů děje, ale tohle mu cosi připomínalo. Vyklonil se z okna, aby lépe slyšel. Po každém plácnutí se ozvalo zasténání a pak uplakaný ženský hlas něco tiše řekl. Bylo to skoro totéž, co slyšel doma, když dával manželce výprask řemenem. Že by i sousedka byla bita? A najednou rozuměl i tomu, co sousedka říká. Jedenáct, dvanáct, třináct… Ona počítá! A pak si vzpomněl, že když vyplácel manželku, sousedi se vraceli z parku, a sousedka nesla březové pruty. Z těch se přece dělá metla! A ta musí při dopadu na holou zadnici sousedky pleskat stejně, jako řemen na obnaženém zadku jeho ženy. To je ono! Sousedka dostává výprask metlou! U sousedů se plácalo dál. Sousedka už vzlykala hlasitěji a jejímu počítání bylo více rozumět. Dvacet tři, dvacet čtyři, dvacet pět. A pak už byl slyšet jen její tichý nářek. A muž téměř jistě věděl, že sousedka taky dneska dostala na zadek. Pětadvacet metlou a určitě na holou.

Asi před rokem se do domu přistěhovali mladí manželé. O sousedce ženy v okolí říkaly, že bývala velice nezbedná, ale všichni muži jí sousedovi záviděli pro její poslušnost. Nikdy neslyšeli, že by mu odmlouvala. Noví sousedi chodili často na procházku do parku a vždycky si sebou nesly svazeček březových proutků. Takže proto byla sousedka tak poslušná. Soused jí za každou nezbednost trestal metlou. A sousedka při výprasku nekřičela, protože nechtěla, aby všichni věděli, že bývá bita. V poslední době si už tak často proutky z  parku nenosili, už se asi poslušnosti naučila a nemusí být bita často. A to teď bude muset naučit i on svou ženu.

Následující měsíc byla žena bita aspoň dvakrát týdně. Sice ne moc, manžel jí přetáhl přes holou zadnici někdy pětkrát, někdy desetkrát, takže žena nikdy nevěděla, jak moc bude bita, ale ihned byla potrestána za každou, i sebemenší neposlušnost. Dostala už výprask rákoskou, připoutaná v koupelně k žebříku. Přehnutá přes manželovo koleno dostávala naplácáno na holou tou podivnou plácačkou, která se jejímu manželovi čím dál, tím víc líbila, takže jí s ní zmydlil zadek víc, než čímkoliv jiným. Byla bita už i řemenem, ležící s vyhrnutou sukní a staženými kalhotkami na stole. Jen metlou ještě nikdy nedostala. I tak jí manžel trestal pokaždé jinak. Bavilo ho vymýšlet nové způsoby výprasků a tak, když jednou žena přišla domů o něco později ( za to už párkrát výprask dostala) a ještě neudělala vše, co měla od manžela přikázáno (a za to bývala také bita), manžel rozhodl, že dostane výprasky dva. A také je skutečně dostala. Přinesl si tu velkou vařečku, kterou byla bita poprvé, a posadil se na židli. Žena si musela svléknout sukni a kalhotky a v kleče se mu položit na kolena. Muž jí naplácal vařečkou na pravou půlku zadnice. Pak žena musela zůstat klečet s rukama za hlavou u židle a muž si přesedl do křesla. Asi za deset minut (ženě to ovšem připadalo jako hodina) si zase sedl na židli a opět si položil ženu na kolena. Tentokrát jí naplácal vařečkou na levou půlku zadku. Když bylo po výprasku, žena se z obavy, že jí nechá ještě klečet, vrhla manželovi kolem krku a líbajíc ho od slziček slanými rty, říkala, že jí moc mrzí, že ho rozhněvala tak, že jí musel zase nařezat. A potom ještě v ložnici, když skloněná nad manželem opatrně pohybovala svým bolavým zadečkem, na který před malou chvilkou dostala pořádně nasekáno, slibovala, že teď už bude jen hodná, a že už jí nikdy nebude muset trestat. Ale už za dva dny byla bita zase.

Dny teď rozeznávala žena podle toho, jestli byla nebo nebyla bita. Měla téměř pořád zadnici zbarvenou do červena, raději stála než seděla a na zádech spávala až druhý den po výprasku. Také kalhotky začala nosit jiné, volnější, a po výprasku si je raději neoblékala vůbec. Trochu to vylepšilo jejich milování. Žena začala dávat přednost poloze nahoře. Pohled na její čerstvě zmalovaný zadeček manžela velmi vzrušoval a měl na ní často chuť hned po výprasku ( a tehdy by si mu v ničem odporovat nedovolila). To jí chtěl znovu stáhnout kalhotky, jenže teď z úplně jiného důvodu než před výpraskem; většinou ale počkal na druhý den, protože to se žena samou radostí, že dnes nebyla bita, v pozornostech předháněla. I tak se občas stalo, že se při rychlejším pohybu jejího zadku ozvaly stopy po včerejším výprasku a žena sebou trhla, jako by jí právě šlehnul řemenem. A on jí setřel slzičku, která jí ukápla z oka, pohladil její houpající se ňadra a dal jí tak najevo, že i když je teď od něj často bita, má jí pořád rád.

Za nějaký čas muže mrzelo, že si nekoupili důtky. Ale nechtělo se mu pro ně jít samotnému a jeho žena zase tak moc neposlušná nebyla, aby jí mohl vzít sebou. Když ale jednou měla být zase bita za nějakou maličkost a už ležela na jeho kolenou s vyhrnutou sukní a on jí stahoval kalhotky, žena v náhlém návalu zlosti, kterou ještě nedokázala vždy ovládnout, zlomila rákosku. A hned byl důvod, proč do toho obchodu zajít. Je třeba koupit novou rákosku. Žena se musela obléci a jít s ním. Rákosku musí koupit sama. Velice se styděla, když žádala prodavače, aby jí nějaké ukázal. Ten byl jako obvykle vtipný: „Najdeme stejnou, jako posledně, ta Vám určitě vyhovovala, když je tak brzy opotřebovaná“, a když žena platila, manžel jí, jako kdyby jí chtěl tuto trapnou chvilku zpříjemnit, objal kolem pasu. Pak si nechal ukázat všechny důtky a když si jedny na doporučení prodavače vybral, zeptal se, jestli si je může vyzkoušet. Žena přestala dýchat. Slyšela dobře? Bude bita tady jako ta žena, kterou viděli vycházet s tím starším pánem z vedlejší místnosti, když tady byli poprvé? A chtěla se rozběhnout ke dveřím a utéci na ulici. Jenže manžel jí už pevně držel. A přestože se žena bránila, odvlekl jí do kumbálu, který prodavač ochotně otevřel. Byla to malá místnost bez oken se světlem na stropě, vybavená pouze nezvykle vysokou lavicí a věšákem na kabáty. Muž zavřel polstrované dveře, které měly zabránit, aby výkřiky zde trestaných žen bylo slyšet v krámu, a poručil ženě, aby si lehla na lavici. Odmítla. To bylo poprvé, co se mu vzepřela. Sundal si tedy sako a ženu na lavici povalil. Zmítala sebou a snažila se z lavice slézt. a tak jí k ní musel připoutat. Lavice byl naštěstí vybavena řemeny; asi se předpokládalo, že si zde ženy dobrovolně na zadek nasekat nenechají. Širokým řemenem jí připoutal k  lavici těsně nad zadkem a přivázal jí ruce k nohám lavice. Žena zběsile kopala nohama, to mu ale nevadilo. Obvyklým způsobem jí obnažil zadek a pětkrát jí přes něj pořádně přetáhl důtkami. Žena tak křičela , že kdyby kumbál nebyl zvukotěsný, bylo by jí slyšet až na náměstí. Muž viděl, že prodavač nelhal. Ženin zadek opravdu vypadal, jako kdyby dostala pětadvacet. Když ženu odvázal, trochu se upravila; kalhotky si neoblékla, na to jí zadek příliš bolel; a vrátili se zpět do krámu. Žena si hladila zadek a kalhotkami si utírala slzy. Muž zaplatil za důtky, prodavač je přidal do balíčku k rákosce a natáhl k ženě ruku. Podle jeho pohledu pochopila, co od ní chce. Podala mu kalhotky, prodavač je přidal do balíčku, který žena tentokrát musela nést domů sama.

Způsob, jakým jí manžel naposledy potrestal, ženu velice urazil. Protože byl silnější než ona, v tom obchodě jí přemohl, a ona si musela nechat nařezat na zadek důtkami. Další výprask si od něj už ale dát nenechá. Asi dva týdny se mu vyhýbala, většinu času trávila v kuchyni, kam chodil málo kdy, a vždy brzy večer, pod záminkou, že jí bolí hlava, odešla do ložnice, a když přišel za ní, předstírala, že spí. Pak ale zase něco provedla, a když si jí manžel chtěl přehnout přes koleno a upozornit jí rákoskou na její nevhodné chování, vysmekla se mu a řekla, že už se bít nenechá. Muž s úžasem sledoval, jak si jeho žena skládá do kufru prádlo a šaty a odchází z bytu. Pak si řekl, že se stejně brzy vrátí, a pak jí to spočítá. Takovou drzost musí potrestat opravdu velkým výpraskem, a tak jí poprvé našlehá na zadek metlou.

Jeho žena byla pevně rozhodnuta se domů už nikdy nevrátit. Na to, aby jí manžel skoro každý druhý den vyplácel jako malou holku, už byla, jak se domnívala, příliš stará. Chtěla odjet k rodičům; byla jejich jediná dcera a určitě budou rádi, že se k nim vrací. Rodiče ale bydleli hodně daleko a vlak k nim jel až pozdě večer. Zašla tedy do hotelu a lehla si na postel. Chtěla se před cestou trochu vyspat. Nemohla ale usnout. Převalovala se na posteli a najednou si nebyla jistá, jak jí rodiče přijmou. Jejího manžela měli velmi rádi. Věděli, že je to slušný a pořádný muž a pokládali za velké štěstí, že si jejich, poněkud nezbednou a nepořádnou dceru vzal. Co jim řekne, až se jí zeptají, proč od něj utekla? Že jí často bije? Uvěří jí vůbec? Poslední výprask dostala asi před dvěma týdny, takže zmalovanou zadnici jim ukázat nemůže. Určitě se jí budou proč bývá bita. Když jim řekne, že zpravidla dostává výprask za to, že neodpoví vůbec nebo drze, když se jí manžel na něco slušně zeptá, nebo za to, že ho neposlechne, když jí řekne, aby udělala něco, o čem sama dobře ví, že měla udělat, aniž by jí to musel připomínat, asi jí řeknou, že za to přeci dostávala výprask i od nich, než se vdala. A když se jí zeptají, kdy byla bita poprvé, a ona řekne, že tehdy, když manžel zjistil, že je mu nevěrná, tak otec téměř jistě zapomene, že už je dospělá a vdaná a odepne řemen, přehne si jí přes koleno a nařeže jí na holou, jako když byla malá. A najednou se jí jet k rodičům nechtělo. Jenže kam má jít? Může zůstat pár dní v hotelu, ale co potom? Doma jí čeká výprask. Ten dostane, ať se vrátí dneska nebo za týden. Určitě to bude velký výprask, bude ale stejně velký dneska večer jako třeba za týden. Musela uznat, že manžel jí trestal spravedlivě. Nikdy od něj nedostala nařezáno, když byl rozhněván. To, co jí tak ponižovalo, jako když jí přivazoval k žebříku, místo aby jí seřezal ihned, když ho neposlechla, nebo když jí pečlivě vyhrnoval sukni a pomalu stahoval kalhotky, místo aby je z ní strhl a zmaloval zadnici hned, když něco provedla, dělal proto, aby ho zatím přešla zlost a nebil jí rozzloben. Ostatně velký výprask zatím dostala jen dvakrát. Podruhé u okna řemenem, a to byla bita určitě méně, než si zasloužila. Manžel jí tenkrát nechtěl udělat před sousedy ostudu. A poprvé… Vlastně by měla být ráda, že jí za to, že mu byla nevěrná, jen jednou nařezal. Některé její kamarádky dopadly daleko hůř… Nevyhnal jí, a nikdy jí to nevyčítal. Má jí pořád rád a miluje se s ní více, než před tím, a jí se dokonce způsob, který si zvolily s ohledem na její, po častých výprascích bolavý zadeček, líbí čím dál víc. A výpraskem jí trestá za neposlušnost určitě jen proto, že nechce, aby si myslela, že si může dělat co chce, tak jako předtím, a nebyla mu opět nevěrná. Tak proč se vlastně nevrátí domů? Protože je uražená, že dostala na lavici na zadek důtkami? A co vlastně čekala, že manžel udělá, když zlomila rákosku? Že si před ní klekne, odprosí jí a slíbí jí, že už od něj nikdy výprask nedostane? Ještě nikdy ho neviděla tak rozzlobeného. Kdyby si hned přinesl řemen, nebo i kdyby jí jen naplácal rukou, byla by tenkrát bita jako žito. Ale protože se cestou do toho krámku uklidnil, jen jí tam párkrát důtkami přetáhl přes zadek. A za zlomení rákosky jí vlastně potrestal jen tím, že si musela sama koupit novou. A ženě bylo najednou smutno a dala se do pláče. Plakala hodně dlouho a pak se rozhodla. Když se nechová jako dospělá žena, nesmí se divit, že dostává na zadek jako malá holka. Co si nadrobila, musí také sníst. Vrátí se domů. A ukáže manželovi, že se vrací i přesto, že ví, že bude bita. Hned, jak přijde domů, v koupelně si svlékne sukni a kalhotky a sundá z věšáku tu novou rákosku. A odprosí ho tím, že až vejde do pokoje, tak si hned klekne vedle jeho židle, tu rákosku mu podá a s obnaženým zadkem se mu položí na kolena. Aby jí mohl potrestat za to, co provedla než odešla, i za to, jak odešla. A protože tušila, že to bude asi moc bolet, už teď si začala hladit zadeček.

Muž si stále ještě četl, když se jeho manželka večer vrátila domů. Položila kufr v předsíni a šla rovnou do koupelny. Chtěl jít za ní, ale slyšel, že pláče. Zůstal sedět v křesle a vyčkával. Když vyšla žena z koupelny, byla od pasu dolů nahá a v ruce nesla rákosku. Se sklopenou hlavou došla ke křeslu, klekla si na zem a rákosku mu podala. Pak se mu položila na kolena. Najednou mu jí bylo líto. Ihned pochopil, co tím žena myslí a chtěl jí vzít do náruče a odnést do ložnice. Jenže to by právě teď byla veliká chyba. Vzal si od ní rákosku a párkrát jí s ní, ale dost slabě, švihnul přes vyšpulený zadeček. Pak se přinutil tvářit se přísně a nařídil jí, ať vstane a oblékne se. Teď byla bita za to, co provedla, než utekla. Za to, že utekla, dostane na zadek metlou, a na ní musí přinést z parku březové pruty. A ať se nikde neloudá a rychle je přinese, už se na ní dneska načekal dost. Žena přikývla a spěchala do parku. Když pruty trhala, začal ji svrbět zadek při pomyšlení, co ho dneska zase čeká. A protože se nechtěla domů vracet za světla; bála se, že by jí s březovými pruty někdo viděl a napadlo by ho, že s nimi bude doma bita, v parku počkala, až se setmí. Hned jak se vrátila domů, manžel si vybral nejsilnější prut a přehnul si jí přes koleno. Nejdřív bude potrestána za to, že přišla pozdě, a tak jí pětkrát prutem švihnul přes zadek. Bolelo to jako rákoskou. Potom musela postavit doprostřed pokoje židli a sukni s kalhotkami si svléknout. On zatím vyráběl metlu. Vybral si osm nejdelších proutků, zařízl je, aby byly stejně dlouhé, a jejich silnější konce svázal provázkem. Přitom se občas nenápadně podíval na manželku. Žena už stála svlečená u židle a čekala, až bude metla hotová. Pak se musela přehnout přes opěradlo a lokty se opřít o sedačku, takže měla zadek výš než hlavu. A protože dneska chtěla manželovi ukázat, že ví, že si výprask zaslouží, ani se nepohnula, když jí muž šlehal metlou holou zadnici. Jen tiše plakala. Muž jí trestal sice důkladně, metla vzduchem jen svištěla, ale myslel při tom na něco jiného. Ani nepočítal, kolik ran už jeho žena dneska dostala. Tak takhle asi dostává výprask sousedka. Vzpamatoval se, až když se manželčin pláč začal měnit v hlasitý nářek. Asi jí nařezal opravdu hodně. A zastyděl se, vzal jí do náruče a odnesl jí do ložnice. Ale po výprasku, který žena dnes dostala, to opravdu nešlo. A tak jen leželi vedle sebe, muž ženu líbal a ona jeho laskání opětovala a slibovala, že už ho nikdy neopustí.

Žena nemohla dlouho usnout. Zase nemohla ležet na zádech a tak se dlouho převalovala na posteli a přemýšlela. Věděla, že když bude takhle dostávat na zadek často, přestane mít manžela ráda. A vůbec si nebyla jistá, že dokáže být tak hodná, aby být bita nemusela. Až pozdě v noci jí napadlo, co udělat, aby už zanedlouho výprask dostat nemohla. A tak ráno muže probudilo příjemné vzrušení. Otevřel oči a spatřil manželku, jak na něm sedí a rytmicky pohybuje zadečkem. Začal jí líbat ruce, opřené o postel u jeho hlavy a hladit její houpající se ňadra. A pak si jí přitáhl blíž a dlouho jí líbal. A žena začala plakat, ale tentokrát proto, že byla šťastná. Protože jsou zase spolu, a protože už věděla, co udělat, aby včerejší výprask byl jedním z posledních.

Pak jako po každém pořádném výprasku byla jeho žena dlouho velmi poslušná. Tentokrát jí muž promíjel i drobné prohřešky, které jinak nemilosrdně trestal bitím. A velmi často myslel na souseda a na to, jak vyplácí sousedku metlou. Chtěl si s ním o trestání manželek popovídat. Věděl ale, že nesmí nic uspěchat. Když se asi za měsíc vracel domů dříve než obvykle, potkal souseda u domovních dveří. Už už s ním chtěl o tom promluvit, když uviděl, jak si jeho žena na chodbě vesele povídá se sousedkou. Bavit se se sousedkami na chodbách měla přísně zakázáno. Určitě by pomlouvaly ty, které tam zrovna nebyly, a v rozhádaném domě by se dobře nežilo. A tak, když ho žena spatřila, úsměv jí z tváře zmizel. Muž věděl, že sama by nezačala, určitě jí zastavila sousedka a ona jí ze slušnosti odpovídala, zvláště když netušila, že on se vrátí tak brzy, ale potrestat jí musí. A najednou věděl, jak to se sousedem zařídí. Řekl mu, že jeho žena má doma moc práce, a když jí sousedka zdržuje, tak všechno nestihne a je za to potom bita. A požádal ho, ať manželce domluví. Jak bude soused sousedce domlouvat, věděl zcela přesně. Doma nic říkat nemusel. Jeho žena věděla, že bude bita, a že si výprask zaslouží hned dvakrát. Za to, že manžela neposlechla, a také za to, že mu neřekla, co už několik dní věděla. Teď mu to ale říci nemůže. A také nechce. Bita by byla stejně. Ne že by jí to neuvěřil. Určitě by si nemyslel, že se vymlouvá, aby nedostala výprask. Ale nařezal by jí právě proto, že mu to neřekla hned, když to věděla jistě. Muž čekal, až půjdou sousedi do parku. Dlouho to netrvalo. Pak řekl manželce, že bude zase bita metlou, ale tentokrát půjde pro proutky s ní, aby jí ukázal, jaké má příště natrhat. Dal si do kapsy dvě plechovky piva a šli za nimi. U břízy se jako náhodou potkali, zrovna když soused řezal první prut. Utrhl taky jeden a zeptal se souseda, jestli se také chystá dělat metlu. A když překvapeně řekl, že ano, navrhl mu, že když se jejich ženy provinily současně, tak že by je také mohly i společně potrestat. Na konci parku je lesík a v něm malá mýtina, kde rostou pěkné břízy a kam skoro nikdo nechodí. Tam můžou manželkám pořádně nařezat na zadek. Když soused souhlasil, ženy zbledly. Muži je vzali za ruce, a odváděli je do lesíka, jako by šli na procházku. Na mýtině si ženy musely natrhat proutky, kterými dostanou výprask, a muži si sedli proti sobě na pařezy a popíjeli pivo. Obě ženy byly rudé studem, protože před cizími lidmi ještě bity nebyly. Když měli proutků dost, muži začali dělat metly. Soused to uměl daleko lépe, a protože ochotně radil, jaké proutky jsou nejlepší a proč, ženy čekaly se sklopenými hlavami na výprask déle než obvykle. Soused vybíral hlavně rozvětvené proutky, aby ta část metly, kterou budou ženy bity, byla co nejširší a metla zasáhla co největší část jejich zadnice. Když byly metly hotové, muž zavolal na tu svou. Když přišla k němu, sáhl jí pod sukni a pomalu jí stahoval kalhotky ke kolenům. Přitom se nenápadně díval na souseda, jak si chystá k výprasku svou manželku. Přehne si jí přes koleno ve stoje, nebo zůstane při tom sedět na pařezu? Nebo se sousedka bude muset přehnout přes pařez ? Vyhrne jí sukni a stáhne kalhotky on, nebo si to bude muset udělat sama? Nebo jí odvede k nejbližšímu stromu a postaví jí čelem k němu ? To asi ne, to by neměla zadek dost vyšpulený. Že ale dostane sousedka na holou, o tom nepochyboval. On si tu svou položil na kolena. Viděl, že sousedka si svlékla kalhotky a také se položila manželovi na kolena. Když svým ženám vyhrnuli sukně, bylo vidět, že obě ženy už dlouho bity nebyly, a tak na jejich zadnicích nebyly žádné stopy po předešlých výprascích. Šlehat zadky metlou jim začali téměř současně. Sousedka, tak jak musela doma, začala rány počítat: Jedna, dvě, tři… Proutky byly čerstvé a přestože hodně štípaly, ženy jen tiše kvílely. Bály se, že by hlasitým nářkem přilákaly další svědky jejich potupy. Byl to zajímavý pohled. Muži seděli proti sobě na vysokých pařezech, a na kolenou měli položeny své nezbedné ženy. Přidržovali si je u pasu, aby se jim nevysmekly a šlehali je metlou přes obnažené zadnice. Ženy měly sukně vyhrnuté až k pasu, nohama se jen tak tak dotýkaly země a rukama zoufale mrskaly ve vzduchu. Sousedka držela v ruce bílé kalhotky, které si před výpraskem musela svléknout; vypadalo to, jako když na někoho mává. Občas si s nimi i utřela slzičky. Hlavy měly ženy sklopené k zemi a když se podívaly vpravo, viděly, jak sousedova metla sviští vzduchem a s mlasknutím dopadá na rudnoucí obnaženou zadnici sousedky. Obě metly měly hody. Když sousedka napočítala do desíti, přestali muži sledovat, jak metla dopadá na zadnici jejich manželky a dívali se, jak soused vyplácí tu svou. Obě ženy měly zadečky pěkné; bylo se na co dívat. A pozorovat, jak je bita jiná žena, bylo tak trochu vzrušující. Své manželky pevně drželi, takže se nemuseli bát, že před metlou uhnou, a šlehali jim zadky poslepu. Muži se zdálo, že i když zadnice obou žen vypadají jako červenající se jablíčka, zadnice sousedky je červená celá, kdežto zadnice jeho ženy jen uprostřed. Pak si všiml, že soused svou ženu občas šlehne i ze strany, aby metlu ochutnal i spodek jejího zadečku. To muselo být moc bolestivé, protože sousedka po takové ráně vykřikla hlasitěji, zamrskala ve vzduchu nohama a snažila se vymanit z manželova pevného sevření. Muž dvakrát po sobě šlehnul manželku stejně. Opravdu to bolelo více. I jeho žena zamrskala nohama a chtěla se mu vytrhnout. Marně. Muži drželi své ženy opravdu pevně a mrskali jim zadky s chutí. A protože se na sebe dívali, a metly dopadaly na holé zadnice žen současně, byly obě ženy bity skoro stejně. Obě tak dostaly nasekáno, co se do nich vešlo. Když jim metly dopadly na zadek po pětadvacáté, soused odložil metlu. I muž odložil metlu. Byl rád, že výprask skončil, protože si myslel, že takhle moc si být bity ženy nezasloužily. Sousedka asi dostávala pětadvacet pokaždé, a protože on nemohl připustit, že se jeho žena provinila méně, musel jí našlehat na zadek stejně. A tak obě ženy vstaly téměř současně a hladíce si zadky vyčítavě hleděly na své manžely. Najednou si obě všimly, že jejich muži se nedívají na ně, ale na dosud obnažené zadnice svých sousedek a tak si rychle stáhly sukně a otočily se. A potom se vrhly jedna druhé do náruče a začaly beze studu hlasitě plakat. Žena si při tom svlékla kalhotky, aby jí na bolavém zadečku netlačily. Muži se na ně dívali a říkali si, že teď, když ženy věděly, že bývají bity obě, už se, až budou dostávat doma výprask příště, nemusí bát občas hlasitě vykřiknout bolestí, protože teď už se nebudou mezi sebou stydět. A třeba je společný výprask více sblíží, a po výprasku některé z nich si společně popláčou a budou se navzájem utěšovat. V tom jim bránit nebudou. Obě ženy ještě plakaly cestu domů. Obě si nesly v ruce kalhotky, utíraly si s nimi slzy a muži si libovali, jak budou zase jejich ženy poslušné. Věděli ale, že to dlouho nevydrží a že se zanedlouho opět potkají cestou k bříze. A muž souseda zval, ať se přijde podívat k nim do koupelny, a říkal mu, jak přišel na to, že i sousedka občas potřebuje dostat na zadek. A když mu vyprávěl, jak byl poprvé s manželkou kupovat rákosku, a co tam všechno viděl ( o druhé návštěvě toho krámku s ohledem na svou ženu nic neříkal), soused se začal smát a říkal, že tam také někdy s manželkou zajde. On zatím vyplácel manželku jenom metlou, ale když bylo potřeba nařezat jí hned, naplácal jí na zadek rukou. Ale řemen, který ještě doma nemá, si v tom krámku určitě na manželce vyzkouší. A ženy si vykládaly, čím a jak moc jsou doma bity, a proč nedokáží být pořád poslušné, aby už nemusely dostat od manželů nikdy výprask. A tak se všichni čtyři vraceli domů, a na to, co bylo v lesíku, už nemysleli. A teprve až teď si žena uvědomila, že tohle byl vlastně její poslední výprask, a že už od manžela nikdy bita nebude. Protože nastávající maminku si její muž určitě přes koleno nikdy nepřehne, i kdyby byla velice nezbedná, a to ona nebude. Hned to řekla sousedce, a obě se zastavily a začaly se objímat. Opět se jim objevily v očích slzy, jenže teď plakaly radostí, i když sousedka byla trochu smutná, protože krátce potom, co zjistila, že nebývá bita sama, se dozvěděla, že zase bude dostávat výprask jen ona. A žena si říkala, že by měla rákosku, řemen, důtky i tu plácačku, kterou jí manžel tak rád dával výprask na zadek, nabídnout sousedovi, protože její muž je už nikdy potřebovat nebude. Ale neudělala to, protože by s nimi byla bita sousedka, a to jí nepřála. Muži se sice divili, proč ženy zase pláčí, ale protože si mysleli, že je ještě bolí zadky (a to se nemýlili, zadnice obě ženy bolely opravdu hodně), tak se dál bavili spolu. Teprve až když přišli domů, řekla žena manželovi, co mu měla říci už dávno. Byl velmi šťastný, vzal jí do náruče a dlouho jí líbal. Tentokrát ho do ložnice odvedla manželka. A když si svlékla sukni ( zase sama ale z úplně jiného důvodu) a manžel si jí chtěl přitáhnout k sobě, vysmekla se mu a odběhla do koupelny. Sundala z věšáku rákosku, důtky, řemen a plácačku, a spolu s tou velkou vařečkou, kterou dostala od manžela na zadek poprvé, je uložila do skříně. Když budou mít dceru, tak až bude velká, tak jí je ukáže, a řekne jí, aby byla pořád moc hodná, protože když bude zlobit, bude s nimi od otce bita tak, jako bývala bita máma.