Povídka „U klinického psychologa 2.část“

„Zdravím vás, pojďte prosím dále. Dáte si čaj, nebo kávu? Jestli mohu poprosit tak kávu.“

Při vaření kávy si Tereza odložila svůj svetřík a uvelebila se na gauči. Oproti prvnímu sezení se cítila mnohem klidnější. Jolana Orlová se při vaření kávy zamýšlela, co jí slečna Tereza říkala minule a kde skončily. Jindy se nad svými pacienty nepozastavuje, ovšem příběh Terezy ji zaujal na tolik, že si sama představovala, jaké by to bylo prožít to samé co ona. S představou že by někdy dostala výprask a nebo byla ponížena jako Tereza jí nedalo klidu. Těšila se, co jí ještě řekne a popíše.

„Prosím tady je cukr a voda. Tak co jak se máte? Zkoušela jste si nějaké postupy proti depresím? Ano, zkusila sem jich pár. A pomohlo to? Trošičku jo ale víte nejvíce mě pomohlo že sem se vám mohla svěřit a otevřít. Stále mám pocit, jestli si nemyslíte že sem divná, anebo že si vymýšlím. Ovšem že ne, Od toho tady jsme, abychom vaše pocity popsaly a já vám pomohla. Mohu se vás zeptat co bylo dále na letním táboře? Skončily jsme si myslím u toho, že vás vyrušily při mazlení s kamarádkou?“

„Máte pravdu, pokračuje to tak že jsme se obě oblékly a šly jsme společně na poradu. Tam již všichni čekali a jejich pohledy se upřeně dívali na nás. Byly jsme nejmladší článek týmu. O něco málo byl starší jen Martin ale jinak všichni byly přes padesát let. Pak tam byla, ještě Markéta ta měla okolo čtyřiceti. A ta dělala co, ona do rodiny nepatřila? Ne ona byla ze stejné dědiny jako byl tábor. Starala se tam o koně a pomáhala v kuchyni když byla potřeba. Chudák ženská, ale k tomu se dostanu.

Dobře, jak probíhala taková porada? No většinou se řešily organizační věci, program a péče o koně. Byla sem představena a s každým sem si podala ruku. To nechutný prase Jan se mě smál do očí když sem mu podala ruku. Koukala sem jinam než do jeho očí a to bylo zle. Před všemi začal po mě řvát, že jestli nevím co se sluší a patří při představování se. Však jste měli tu čest ve sprchách ne? To ano ale raději sem mlčela a hned sem se omluvila. Udělalo mu to dobře a jeho pocit nadřazenosti a dominance byl uspokojen.

Jolana se chvíli zamyslela, jaké by to bylo kdyby jí někdo takhle sjel a ponížil před spoustou lidí. Ba i třeba, jsi kleknout a omluvit se, že se polepší.

„Promiňte, zamyslela jsem se nad něčím. Povídejte, co bylo dále. Po představení mé osoby jsme byly všichni nad odchodu. Načeš mě stopl majitel Novák ať já zůstanu a ostatní můžou jít.

Dostala sem veliký strach, protože mu koukala agrese z očí. Jeho žena ho držela za rameno a hladila mu ho. Zůstala sem sama s majitelem a jeho manželkou v místnosti. Krve by se ve mně nikdo nedořezal, cítila sem jak mě  buší srdce. Pocit tlaku na hrudi z nervozity sem nikdy takový neměla!“

Věřím, že jste musela mít velký strach. Měla bych ho také. Ublížily vám? Musela sem jít před ně se postavit a vyslechnout si co měli na srdci.“

„Byla za tebou už Katka? Ano byla za mnou. A vysvětlila ti pravidla jak to tady chodí? Ano prosím. Výborně, tak se svlékni a pospěš si. Radím ti poslechnout, víš co by tě čekalo ve stáji za odmlouvání a drzost že ano. Poslechla jste ho? Ano, nechtěla sem dostat ve stáji další výprask. Svlékla sem si všechno a gestem mě bylo naznačeno ať jdu ještě blíže jsi stoupnou před ně. Musela jsem si dát ruce za hlavu a rozkročit se. Chytl mě za moje pysky a začal. Slyšel sem, že už jsi se seznámila s mým bratrem a synem ve sprše. Co řeknou oni dva, je jako kdybych řekl já nebo tady moje žena Maruška. Rozumíš? Jsme teď pro tebe tvoji vychovatelé. Za každý prohřešek, drzost a nebo nedej bože budeš odmlouvat tě bude čekat výchovný výprask ve stáji. Rozumíš? Ano! Za dva měsíce tě tady tak vychováme, že tě doma nepoznají. Vy mladá telata potřebujete výchovu jako sůl. Nemám pravdu Maruško? Ano pravda pravda. Neradím ti utéct a nebo někde něco hlásat do světa. Vím o tobě všechno a daleko by, jsi neutekla. S penězi by ses mohla rozloučit a nikomu by, jsi nic nedokázala. Ostatně nejsi první, co tady má výchovnou kůru. Tady máš něco málo za mlčenlivost a diskrétnost.

Jo a ještě něco. Nepracuješ tady s koťaty, umíš vůbec s koňmi? Ano máme doma koňe a rozumím jim.

Fajn, Co se jedná ohledně dětí. Jsou to naši klienti a většina z nich sem jezdí každý rok. Takže vyžaduji od tebe profesionální přístup mohu se spolehnout? Pokud ne tak bychom tě nechali jen u koní a v kuchyni! Můžete se na mě pane spolehnout. Tak se mě líbíš holka! A teď běž a počkej než dojede první turnus! Zmiz mi z očí Terezo!“

Tuto informaci musela psycholožka nenápadně prodýchat.

„A on vás celou dobu, co jste sním mluvila držel za vaši pipku? Bohužel ano a bylo to dost silně. Až sem měla slzy v očích. Kolik vám dal za mlčení? No to právě mě dostalo, dal mě pět tisíc. Nikdy sem takové peníze nedostala a ani neviděla po hromadě. Pocházím z chudší rodiny, kde se raději dá do zvířat.

Většina holek by asi někam utekla ale já měla velký strach. Zároveň taková finanční motivace mě nějak přemluvila že to zkusím vydržet celé dva měsíce. Vy jse tedy zůstala i po dvou hrozných zkušenostech? Ano, vím že sem hrozná a divná….“

„Neplačte já vás přeci neodsuzuji, právě na opak. Chápu vás a koukám že jste tak odvážná. Řeknete mě, co bylo dále? Dostala jste nějaké výprasky. Ano nespočet, až sem měla rozšvihanou prdelku a záda do krve. Ale k tomu se dostaneme. Mohu se vás zeptat na hodně osobní věc? Nemusíte odpovědět, pokud nebudete chtít. Byla jste pana, když jste dojela na tábor? Už ne, přišla sem o to na jedné diskotéce a bylo to hrozný. Ale na onom táboře sem si ale užila sexu až až. Hlavně toho nuceného!

Děkuji za odpověď. Jak se pracovalo s dětmi? Získala jste nějakou praxi? Abych vám řekla tak spíš ne! Převážně tam byli už puberťáci a byla to síla je zvládnout. Neustálé sexuální narážky a podtexty. Návrhy na ukázaní prsou, pipky, zadku a dokonce i jestli nechci jim dát zaprcat nebo alepoň je vykouřit! Cože? A kolik jim bylo, že byly tak ofrklý? Okolo patnácti, třinácti a nejmladším okolo deseti. Nejstarším tam bylo i šestnáct a stále jezdily na tábor. Prý že je to to tam baví.

Přistoupila jste někdy na jejich návrh? NE! Blázníte, Nechtěla bych se dostat do problému, že sem mladistvým udělala dobře. Oni nás stejně s Katkou nahé viděli. Podařilo se jim dostat do sprch, když jsme se sprchovali. Pak se chichotali jak blbečci a měli blbé řeči. Mluvila jste někdy s vašimi nadřízenými o chování dětí. No řekli mě, že si to k nim nedovolí a jestli na to nemám tak můžu jít pomáhat kydat hnůj a nebo být v kuchyni a dostat pak nakonec méně peněz. To se mi ovšem nechtělo, a všechny děti nebyly tak špatné. Některé byly moc fajn a bavilo mě to sněma.

„To mě mrzí, že vaše první zkušenost byla tak špatná. To je v pohodě.  Během druhého týden sem byla svědkyně, krutého zacházení vůči Markétě.  To byla žena, kterou život nešetřil. Byla v kriminále kvůli krádeži. Kradla, protože musela aby splatila dluhy po manželovy, který všechno prochlastal a prohrál v automatech. Dlužil lichvářské mafii. Když ji propustily z vězení tak ji nikde nechtěly. Až na Novákovy, kteří jí dali šanci. Přes sezonu tábor a v zimně co jí nakázali. Chovali se k ní jako ke kusu hadru, dřela tam jako otrok a ponižovali jí! Vše snášela jen skrze její děti a peníze.“

Sem šla do kuchyně, za manželkou majitele a z poza rohu sem slyšela veliký křik. Paní majitelka křičela na Markétu tak že to muselo jít slyšet až ven. Co provedla tak strašného? Co sem pochopila tak že rozbila drahou věc. Markéta brečela a dále na sebe nechala nelidsky křičet!“

Musela si kleknout a líbat nastavené ruce, dostala i pár facek a nebylo to zrovna pohlazení. Líce měla pak červená jako v zimě, když vejdete do tepla.

Když už to bylo paní Marušce málo okřikla ji ať se okamžitě svlíkne. A podá jí tu největší vařečku, co tam měli. Promiňte je mi to trapné, ale mohla by, jste mi je prosím popsat, jak vypadají obě ty ženy? A proč to chcete vědět? No vidíte a teď se zase stydím já vám něco říct. To nemusíte paní psycholožko, když sem se otevřela já vám tak můžete i vy mě ne? Tak dobře, já si váš příběh představuji a snažím se do něj ponořit co to jen jde. Pro mě je to velmi zajímavé a dovolím si říct i vzrušující. Tak bych vás chtěla poprosit zda, by jste mi je nepopsala. Dobře, nemám s tím problém. Začnu u paní Marušky,

Vyšší než vy, a má možná tak sto kilo, Prošedivělé kudrnaté vlasy, Obličej kulatý s podbradkem. Tučná postava s velkými prsy, které jsou svislé a tak číslo pět.  Veliké pozadí s celulitidou se při chůzi vždy přelívalo ze strany na stranu. Na to že je to obézní žena měla neuvěřitelnou sílu v rukou.

Markéta byla o dost chudší a vysoká asi jako vy. Prsa na svůj věk pevná, zhruba tak trojky. Zadek má větší a celkem pevný. Hnědé rovné vlasy a v obličeji ze starostí strhaná. Vypadá o pět let starší, než je.  Břicho zpevněné z každodenní dřiny. Pipku holou s výraznými velkými pysky. Což se nedalo říct o paní Marušce. Stačí vám to takhle. Ano děkuji, můžete pokračovat.“

„Nahou Markétu chytla silně za vlasy a škubla sní. Jelikož to bylo dost silně tak spadla na kolena. A vás si nevšimly že jste v místnosti. Ne, já byla schovaná a nenápadně jsem vše v tichosti sledovala.

Klečící Markétě plivla do tváře a řekla jí, že dostane výprask za svou nešikovnost. Chytla ji za ucho a donutila stoupnout. Tahem za ucho jí přehnula o stůl a mě se naskytl pohled na vyšpulenou ještě bílou zadnici.“

„Mě se zdá, že to všechno děláš naschvál aby si byla trestaná. Ne prosím, já sem to neudělala schválně prosím o odpuštění paní. Mlč ty kurvo. Nemysli si, že ti to nestrhneme z platu. Poctivě si to odpracuješ! Moc se omlouvám má paní. Já tě naučím k pořádnosti a opatrnosti. Po výprasku mě pěkně poděkuješ.“

Psycholožce se povídání Terezy tak zalíbilo tak že byla chvíli duchem mimo.

„Halo, paní psycholožko slyšíte mě? Promiňte, zamyslela sem se. To ode mě nebylo hezké. Tak mám přestat s povídáním. Ne nepřestávejte prosím. Ona jí pak zbila vařečkou. A kdyby, jste viděla jak. V podstatě první rána vařečkou zanechala ihned červenou stopu. Paní Maruška sázela rány silně a rytmicky. Musela moc křičet ta nebohá žena. No popravdě, se chvíli držela a snášela to statečně bez křiku, ale ta bolest každého zlomí a nakonec jsi myslím křičí všichni.“

„aaaaa prosím ja to nevydržím, Jauu to bolí, Já už to neudělám paní. Jauuuuu. Výprask mě přišel celkem dlouhý a pro ni asi nekonečný. Taková rudá až fialová jelita sem nikdy neviděla. Po chvilce mě přišlo že je tam ohnuté malé dítě a ne dospělá žena. Se nedivím ta bolest musela být obrovská.

Vy jste někdy dostala na holou? No, občas mě manžel plácne po zadku  ale nikdy sem nebyla takhle bita jak popisujete. Co se dělo dále?! Po výprasku na holou musela Markéta roztáhnout nohy a čekat.

„Beztak z těch tvejch harantů budou takové nešikovné kurvy jako seš ty!  A opravdu silně švihnula po její pipce vařečkou. Mlasklo to přes celou místnost a křik mě trhal uši. Jau, to muselo bolet jak čert. Taky jsi myslím. Takhle jí švihnula ještě třikrát a omdlela bolestí. Paní Maruška vzala studenou vodu a vylila ji na Markétu. Když se probrala, sesunula se na zem a bolestí sténala plakala a kroutila. Držela se za spráskanou prdelku a opatrně se dotýkala své pipky, kterou měla zarudlou.“

„Tak já čekám. Děkuji. Za co děkuješ?! Děkuji za výprask paní. Klekni jsi na všechny čtyř. Paní Maruška jsi vyhrnula sukni a následně sundala své bombarďáky. Přiopřela se o stůl, rozkročila se a ukázala gestem že  má jít Markéta za ní. Vypadala jako poslušný pejsek, který plní rozkazy od paničky. Po přiblížení jí chytla hlavu a Markéta začala lízat zarostlou černou kundu.“

„Sledovala jste to až do konce? Ano, bylo to pro mě vzrušující a zároveň dobrodružné. Při aktu sjela sukně Paní Marušce dolů a Markétě šla vidět jen půlka těla. Nejvíce vyčnívala její zmučená prdelka a zarudlá kundička. Během lízaní pronášela věty na účet Markéty, že je kurva, ať líže pořádně jinak že jí přidá nebo ji vyhodí. Když se manželka majitele zacukala a prožila orgasmus, nastalo ještě jedno poděkování. Ukliď to tady a dej se do práce. Večer až budou děti spát tě manžel ještě zbičuje ve stáji. Ale že si se snažila tak se přimluvím. Raději sem potom opatrně a rychle zmizela aby mě při odchodu nespatřila.  Děkuji za dnešek ale musíme to již ukončit.

Moc děkuji za dnešní sezení paní psycholožko, nemáte za co. I já děkuji za prokázanou důvěru a budu se těšit na příští týden.  Na shledanou, a ty cvičení si opakujte co sem vám dala. Mějte se hezky.“