Povídka „Trh“

Kapitola 1

Tak tu zase máme trh. Celým městečkem se po celé tři dny budou rozléhat hlasy prodávajících, ale i kejklířů, kteří se za trhy stahují. Uličky budou plné krámků se všemožným zbožím – vzhledem k naší poloze tu zas bude spousta rybářů nejen s říčními a mořskými rybami, ale i s různou mořskou havětí – chobotnice, krevety, langusty, humři a co já vím co ještě, ze širokého kraje se sjedou řezníci, pekaři, řada pultů se bude prohýbat pod vším možným ovocem i zeleninou. Ale nejen pochutiny – na trh čekají také všemožní ševci, krejčí, tkalci a samozřejmě šperkaři. Co zase bude nářků, že mi měl koupit ještě tohle nebo tamto. Ale tohle zná každý trh. My máme ještě jednu atrakci – a ta dělá naše městečko známým široko daleko a přináší mu značné zisky. Ptáte se, co to je? No přeci náš všude vyhlášený trh s otroky!

Aukce otroků se koná vždy na závěr třídenních trhů, ale již v jejich průběhu si nikdo nemůže tuto skutečnost přehlédnout. Trhy totiž začínají pochodem otrokyň. Co tahle akce vždy stojí za vymýšlení – každý rok ji chceme alespoň z části změnit a samozřejmě vylepšit. Nebylo to tak vždy – trvalo léta než jsme ji dovedli na úroveň, kde je dnes. Kromě jiného jsme museli skoro bojovat se ženskými z městečka – že se to nehodí a kdesi cosi. Dokonce se začaly paktovat a do jejich čela se postavila hudrmajzna, které se zjevně chlapi ošklivili. No, prodali jsme ji do otroctví a byl klid. Nakonec i ženské pochopily, že trh přináší spoustu užitku nejen celému městečku, ale i jednotlivým obyvatelům – konec konců je to vidět při návštěvách našich sousedů, jejich haluzny se s našimi výstavnými domky nedají vůbec srovnat.

Další problém byl, kde brát otrokyně – přece jenom, když jich má při každém trhu pár zařvat, kdo to má pořád financovat? Usoudili jsme, že zavedeme poplatek pro obchodníky s otroky – každý, kdo chce na aukci prodávat, musí odevzdat jednu otrokyni, která bude spotřebována během trhů. No, co vám mám povídat! Vůbec bych nevěřil, že takové kousky má někdo ve svých stájích! Že je hanba nefackovala, co mají na skladu za hajtry! Polovina z nich by snad ani nedorazila na náměstí, natož aby zde mohly být předváděny jako nějaké atrakce! Poslali jsme je šupem zpět s tím, že příště obchodníky, kteří dodají takovéto „nádhery“, nepřipustíme k aukci, ale současně jsme rozhodli o vylepšení, ze kterého by měli prospěch i obchodníci. Kupující v dražbě od té doby odvádějí určité procento ze zaplacené ceny a tato částka se rozdělí na tři části, které dostanou majitelé vybraných otrokyň – té, která bude vybrána jako nejhezčí (samozřejmě subjektivní, ale jinak to nejde a celkem nikdo ani neprotestoval a konec konců, kdo se má koukat na nějaké šeredy), té, co vydrží nejdéle (porovnání fyzické zdatnosti) a pak jsme přidali na začátek ještě závody. Ta, která vyhraje, bude sice k dispozici po dobu trhu stejně jako ostatní, ale na rozdíl od nich tak, aby přežila a na konci bude vrácena svému pánovi (spolu s třetí částí odměny). Od té doby dostáváme vcelku pohledné a použitelné otrokyně, většinou takové, které byly vzpurné a nevypadalo to, že by se nechaly přesvědčit ke zlepšení.

V předvečer trhu nastalo převzetí otrokyň. Úroveň se skutečně poslední dobou značně zlepšila! Hotová pastva pro oči! Byly tady blondýny i zrzky, černoška i čisté Asiatky, malé i velké, prostě velmi pestrá škála. Po převzetí jsme každou odvedli do koupelny – místnosti s kamennými zdmi, stropem i podlahou. Ve stropě a v podlaze byla zhruba metr od sebe kovová oka. Přivázali jsme otrokyni kotníky k okům a zápěstí jsme uvázali k provazům, protaženým oky ve stropě. Provazy byly na druhém konci připevněné k navijákům, jejichž pomocí jsme ji natáhli tak, že se země dotýkala jen špičkami nohou.

Koupání začínalo důkladným vypláchnutím zevnitř. Hadici s proudnicí jsme jí zavedli do konečníku – už to se většinou neobešlo bez jistých pokusů o odpor, což samozřejmě bylo spíše k pobavení (jaký odpor, takhle uvázaná) a hlasitých projevů nelibosti, které značně stouply, když jsme pustili vodu. Napumpovali jsme každou, až měla břicho jako v osmém měsíci a nechali v ní vodu trochu ohřát. To byli tanečky, to bylo křiku! Křeče s nimi vyloženě kroutily, zoufale prosily o vypuštění vody. Když jsme vytáhli hadici, proud hnědé tekutiny z nich stříkal jako vodotrysk. Následovalo druhé a v případě, že i tentokrát byla tekutina příliš zbarvená, ještě třetí kolo. Tehdy už většinou jen nehybně čekaly, co přijde dál. To samé, samozřejmě s tenčí hadicí, jsme provedli s jejich močovými měchýři. Potom jsme je celé hadicí opláchli. Zvláštní pozornost byla věnována rozkroku a samozřejmě prsům a zvlášť zimou vztyčeným bradavkám.

Pak jsme každé povolili ruce a svázali jim je za zády v zápěstích a následně stáhli lokty k sobě. Fantastická poloha! Prakticky nebyly schopné jakéhokoliv odporu a navíc jim ruce tlačily prsy nahoru a vpřed. Než jsme je odvázali od ok na zemi, dostala každá opasek, který jsme pečlivě stáhli, že vypadaly jako vosy. K němu byl připevněný druhý, který jsme každé protáhli mezi nohama. Na něm byli připevněné dva dosti silné a dlouhé kolíky, které jsme jim zaváděli do obou otvorů. Lehce jsme je potírali vazelínou, aby šly lépe zasunout, ale samozřejmě ne moc, k čemu nějaké plýtvání, takže to bylo opět provázeno koncertem. Na břicho jsme jim pod řemen zasunuli číslo. Bude potřeba pro losování při závodech. Na rozích mělo asi centimetrové hroty a řemení jim je zatlačovalo do kůže. Ještě aby ho ztratily! Pak jsme je odvedli do jejich kotců, položili na záda na slámu a nohy jsme jim upoutali zase asi metr od sebe, takže byly dokonale znehybněny. Každá ještě dostala roubík o velikosti menšího pomeranče, který jim pěkně roztahoval čelisti. Ještě aby tu žvanily, to by tak chybělo!

U koupání se ještě zastavím. Některé tu vyváděly věci, které nelze jen tak přehlédnout. Především blondýna se slovanskými rysy a poprsím, že člověk měl pocit, že snad musí přepadávat dopředu. Jako na všech ostatních i na ní bylo vidět, že to není žádný pánův domácí mazlíček. Dlaně i chodidla zhrublá tvrdou prací, což jí ovšem rozhodně svědčilo: na celém těle neměla snad gram tuku. Útlý pas, široké boky, svalnaté nohy i ruce, opálená po celém těle, bylo vidět, že dřela někde na poli. Ale ten slovník! Žádný námořník by se za něj nemusel stydět! Napumpovali jsme jí víc než ostatní, nechali jsme jí kroutit dvakrát tak dlouho, ale žádná pokora se nedostavila. Bylo jasné, že s tím něco musíme udělat. Napumpovali jsme ji nakonec celkem pětkrát než přišla trochu k rozumu.

Nebo ta menší, dlouhovlasá, tmavá zrzka, skoro až černovlasá. Ta zas určitě tlačila šlapací mlýn někde ve sklepě. Mléčně bílá kůže, sice menší, zato pevné prsy, nádherná lýtka, překrásně zaoblená stehna a mezi nimi trojúhelníkový divoký prales tmavých chlupů. Až jsme se divili, co tu dělá, protože vypadala dost pokorně. Hned, jak jsme jí začali přivazovat nohy, jsme pochopili, co je za kvítko! Pokusila se kopat a málem se jí to povedlo. I jí jsme vysvětlili, kdo je tady pánem. Když chtěla kopat, dostala hned kopanec do rozkroku, že se zlomila v půli. Nohy jsme jí uvázali trochu volněji a vytáhli jsme jí tak, že visela jen za ruce. Nakonec koupání dostala speciální roubík: větší, na konci s kolíkem, který měla zasunutý do krku a nutil jí jednak ke zvracení, jednak jí dovoloval jen minimálně dýchat. Potom dostala koncem hadice patnáct ran přes prsa a patnáct přes rozkrok – až chlupy lítaly! A aby jí přešly choutky na kopání, dostala mezi kotníky tyč. Kovová pouta na koncích byla trochu vylepšená – ze strany od tyče byl kovový trn, který se nasadil proti vnitřnímu kotníku a zvenku byl šroub, který jsme jí „zašroubovali“ do vnějšího kotníku. Když jsme jí odvázali ruce, museli jsme jí podržet, aby se bolestí nesvalila. Rozhodně už nějaké myšlenky na kopání neměla! Když jsme jí ráno naznačili, že bychom jí mohli tyč i roubík ponechat, velice ráda provedla tlamičkou všem strážím vyčištění penisů a pak dostala normální roubík.

A ta černoška! To byl zase golem, větší než řada chlapů. Kulaté prsy, na celém těle neměla ani chloupek, i hlavu měla vyholenou. Nechala se přivázat, ale když jsme jí natáhli, začala se předvádět. Ale že sílu měla! I když byla rozpnutá, stáhla svaly na prdeli a proudnici jsme do ní nemohli za žádnou cenu dostat. A ještě se drze smála! No i na ní došlo. Přinesli jsme tři pochodně, jednu jsme jí podrželi pod rozkrokem, zbylými jsme jí ohřívali prsa a podpaždí. Za chvíli už zpívala jinou a místo smíchu prosila. Ještě trochu jsme jí přihřáli, aby si pamatovala, zač je toho loket a aby s ní nebyly problémy ráno, naordinovali jsme jí trochu jiný režim na noc. Máme tady moc pěknou klec – tak pětatřicet na pětatřicet, na výšku ani ne metr a půl – jako dělaná pro ní! Nedá se v ní ani sedět (natož ležet) a při její výšce se musela hodně skrčit a jít napůl do podřepu. Už za hodinu se i přes roubík snažila na sebe upozornit stráž a naznačit, že je ochotná dělat cokoli, když ji pustí. Nechali jsme ji tam až do rána a byla jak beránek.

Kapitola 2

Za svítání začala příprava na pochod. Postupně jsme jim odvázali nohy a rozvázali ruce. Roubík jsme jim nechali. Každá dostala botičky na cestu. Hned první, štíhlá drobná modrooká zrzka, s na svoji postavu hodně velkými prsy, korunovanými stejně velkými tmavými bradavkami, si je odmítla obout. Nebylo divu. Kromě toho, že měly podpatky tak vysoké, že sama chůze v nich představovala trvalou bolest v nohou, zevnitř pod patou měly ještě ostrý trn, který majitelku nutil vlastně stát jen na špičkách. Na to jsme ale byli připraveni. Popadli jsme ji, znovu jsme jí svázali ruce a položili na stůl, na jehož konci byly dva asi půl metru dlouhé svěráky. Jejich čelisti měly zevnitř tupé, asi centimetr dlouhé hroty, které se tvrdě zarývaly do lýtek. S utahováním jsme přestali, když jí ostny napínaly kůži málem k prasknutí. Pečlivě jsme jí nasadili lodičky a dotáhly řemeny tak, že se hrot do paty zaryl rovnou. Postavili jsme jí na nohy a znovu stáhli lokty k sobě. Jak se snažila přenést váhu na špičky, všechny svaly na nohou měla napnuté, prsy vypnuté vpřed a bradavky hleděly někam k nebi. Tiše skučela, na lýtkách stále zřetelné důlky po ostnech, na tvářích zaschlé slzy, na prsou a na žebrech se jí blýskal pot. V tu chvíli bylo téměř jasné, že na voze pojede ona. A také ano. Po tomhle představení si všechny ostatní obuly botičky samy, takže stačilo jen dotáhnout, aby jim nepadaly. Už zavedené kolíky jim vylepšovaly možnost chození a co teprv v těchhle lodičkách!

S další přípravou jsme začali u zrzky. Postupně jsme všem okolo prsů utáhli do tvaru osmičky pruh vlhké kůže – jak známo, vlhká kůže se při vysychání zkracuje a v tomto případě tedy utahuje smyčku. Prsy se poměrně rychle zdravě zbarvovaly a sténání se i přes stále nasazené roubíky stávalo víc a víc slyšitelné. Pak jsme si trochu pohráli s jejich bradavkami. I přes bolest ve stažených prsech se celkem rychle vztyčily a v tu chvíli jsme jim každou utáhli pevně kovovou svorkou. Na její konec jsme pověsili řetízek s kovovou koulí, opatřenou ostny. Účel je myslím dostatečně jasný – jednak váha na bradavkách a při prudších pohybech se ostny krásně zarývaly do prsů a žeber. Sténání se ještě zvýšilo. Na krk dostala každá kovový obojek. Pod bradou měl výstupek, který bránil tomu, aby předkláněly hlavu. Aby ho nemohly pootočit, byla k němu zezadu připevněná krátká tyč, která se jim zarývala do páteře a tlačila prsy ještě více dopředu. Na závěr jsme každé nasadili něco jako brýle, ale neprůhledné, z kůže, aby dobře přilehly. Ulice u nás natolik rovné, že zakopnout nemohou.

Pokračovalo se na dvoře. Každá dostala kříž. Kříže jsme každé opřeli o záda, ruce jsme jim vedli zespoda pod příčným trámem a zápěstí dotáhli tak, aby byla připevněná k horní straně trámu. Nejtěžší a největší kříž dostala černoška. Nevypadala sice už na laškování, kolena jí po noční léčbě drnkala o sebe, ale ta něco vydrží. Na zrzku kříž nezbyl.

Kočí přivezl kárku, taženou dvěma koňmi. Za kárkou byla připevněna dlouhá oj, jejíž konec drželi dva otroci a kolmo ke oji byly přibité příčné trámky. Postupně jsme jednu po druhé začali přivazovat k trámkům. Jeden konec krátkého provazu jsme upevnili k trámku a druhý jsme utáhli kolem středu osmy mezi prsy. Stály tam, váhu na špičkách, nohy napjaté, utažený řemen mezi nohama, lehce předkloněné pod vahou kříže a již teď lesknoucí se potem.

Nyní přišel čas pro zrzku. Na rozdíl od ostatních jsme jí nyní sundali řemeny, které dostaly včera. Vzápětí měla poznat proč. Vyvedli jsme ji na kárku. Měla zvláštní vybavení. Vpředu byla dvě oka asi metr od sebe, za nimi byl kolík asi půl metru vysoký. Na jeho vrcholu byl kužel se zaobleným vrcholem. Asi patnáct centimetrů za kolíkem bylo něco jako kříž, vysoký asi metr a půl a jeho příčný trám byl jen o kousek výš než byl vrchol kuželu. Přední strana příčného i svislého trámu byla posetá ostrými hroty, trčícími vpřed. Na koncích příčného trámu byly na pantech připevněné dva čtvrtkruhy, tentokrát s ostny směrem dolů a na konci jednoho z nich bylo připevněno asi čtvrt metru vysoké „téčko“, lehce skloněné dovnitř, na příčce opět s hroty. Přivázali jsme jí nohy k okům a posadili jí na její „sedačku“ – zavedli jsme jí konec kužele do konečníku. Jeden jí zatlačil na ramena – bylo slyšet, jak zalapala po vzduchu a vzápětí jsme zaklapli čtvrtkruhy kolem jejího pasu. Ostny jí lehce poškrábaly kůži na stehnech a tím bylo vše jasné. Čtvrtkruhy jí bránily ve zvedání, ke kterému jí nutil kužel, který jí téměř trhal svěrač. Předklonit ani zaklonit se nemohla, buď prsy nebo zády narazila na ostny. Napjaté svaly roztažených nohou se jí třásly a stejně jako stažené prsy bolely k nevydržení. Ovšem to nejlepší mělo ještě přijít.

Zkontrolovali jsme otrokyně. Asi bych se měl zmínit u materiálu, o kterém jsem ještě nemluvil. Jak už jsem zmínil, zezadu ke káře byla připevněná oj s kolmými trámky. Ke každému trámku byly přivázány dvě otrokyně za podvázané prsy a aby se oj neplouhala po zemi, vzadu jí nesli dva otroci. U prvního trámku byla přivázaná přisprostlá blondýna spolu se vzpurnou černoškou. U druhého byly přivázány dvě Arabky, jedna překrásná, nadprůměrně vysoká, krásně modelované štíhlé, ale svalnaté nohy zakončené výraznou zadnicí, středně velké prsy, korunované tmavými bradavkami. Vlasy pod ramena měla stažené do ohonu, od krku dolů, tak jako všechny z Východu, ani chloupek. Druhá byla menší, celkově plnější, s nádhernými plnými prsy, které jí teď trčely vpřed jako velké balony. Byla ostříhána hodně nakrátko a na čele jí byla vidět jizva, což ji pravděpodobně v této společnosti diskvalifikovalo ze soutěže krásy (ale rozhodně ošklivá nebyla). Ne, že by ostatní jizvy neměly, to měla skoro každá, ale tohle musela být rána, že jí pochroumala i kosti na čele! U třetího trámku byla naše kopavka, na kotnících měla ještě vidět šrámy od šroubů, ale teď byla jako oukropeček. S ní tu byla nějaká Číňanka nebo Mongolka nebo co to bylo. Vypadala na favoritku závodů – dlouhé, silné nohy, výrazná lýtka, ta bude hodně rychlá. I ona měla dlouhé černé vlasy svázané do ohonu. No uvidíme, jak na tom bude s obratností. U posledního trámku byla jen jedna, osmá, otrokyně. Byla to menší hnědovláska s na svojí postavu poměrně velkými prsy s dlouhými tučnými bradavkami. Zjevně také už delší dobu slunce ani neviděla. Jak ta krásně ječela v koupelně! Jinak se chovala dost slušně, stačilo přetáhnout párkrát hadicí přes plná stehna a byla jak beránek.

Kočí popohnal koně a zrzka rázem poznala, proč si nesedl na kárku. Kola totiž nebyla kulatá, ale hranatá! Při každém pootočení narazila další hrana na zem, což jí zarazilo kužel hlouběji a při následné reakci si vrážela ostny do stehen. Současně si rozhoupávala kuličky na bradavkách a jejich ostny se jí zabodávaly do prsů a žeber. Přestože měla stále roubík, její vytí bylo slyšet i tak. Pot z ní tekl ne v potocích, ale jako jedna řeka. Zrzavý klín vypadal jakoby se pomočila (k čemuž stejně neměla daleko). Z pysků jí odkapávaly velké krůpěje potu a svaly na nohou se jí škubaly v křečích. Obecenstvo bude jistě velice potěšeno!

Nárazy hranatých kol se přes oj přenášely i na podvázané prsy ostatních otrokyň, ale účinek tady byl daleko menší. O to, aby si také užily se starala čtveřice poháněčů, na každé straně dva. Každý měl v ruce bič s krátkou násadou a několika koženými řemeny. Řemeny nebyly hladké, ale byly opatřeny uzlíky a na konci kovovou kuličkou. Pokud měli pocit, že se některá z otrokyň snaží nějak fixlovat, řádně jí přetáhli. Nejen údery přes podvázané prsy, ale i když se podařilo zasáhnout k prasknutí napjaté lýtko, přinášely nevídané tanečky jak otrokyň, tak hlavně zavěšených koulí na bradavkách a další zásahy ostnů do prsů a žeber. Tím, že neviděly, netušily, zda svištící bič patří jim nebo některé z kolegyň a tak se nemohly na úder připravit nebo zkusit uhýbat.

Černoška se chovala, jakoby na zádech neměla nic a ne kříž. Vzhledem ke své výšce musela být předkloněná víc a její prsy se tak stávaly skvělým terčem z boku. Tancovala jak na bále! Naopak bloncka měla tendenci si opírat prsy o trámek. Jeden z poháněčů se jí chvíli věnoval a vytvořil jí na kozách takovou výzdobu, že na nějaké opírání už neměla ani pomyšlení. U Číňanky naopak čekali až se v kroku dostane do stádia, kdy napne lýtko a pak jí do něj zaryl bič. I od ní bylo slyšet, jak si tuto péči pochvaluje. Další z poháněčů našel zalíbení v Arabce s jizvou. Její prsy si o pozornost přímo říkaly! Nikdy by mě nenapadlo, že si dost těžké kuličky dokáže vyhodit tak, že se ostny zaryjí do horní strany jejích prsů. I ona už byla slyšet i přes roubík. U kopající zrzky naopak lákal kontrast bílých stehen a tmavého klína. Nebylo na ně zapomenuto a ani zebra by se za tuto výzdobu nemusela stydět. Pro hnědovlásku si další vymyslel speciální povyražení – vzhledem ke kvalitám jejích bradavek jí jenom brnkal násadou biče o svorky. Její reakce dávaly najevo, že se jít o líbí natolik, že si málem utrhla bradavky z prsů a prsy od těla. U druhé z Arabek si říkal o pozornost přechod zadnice a stehen. Protože se musela také trochu víc předklánět, kříž na zádech tomu nebránil. Každému, co jeho jest.

Kapitola 3

Náměstí jsme vždy před trhem důkladně upravili pro potřebu atrakcí a aukce. Zhruba třetinu zabíral stan pro vlastní aukci. Dále tady stál šlapací mlýn – no mlýn, budou čerpat vodu do nádrže, aby udržely v chodu fontánku na pití. Jednalo se o nádrž, zatím naplněnou vodou. Až je přepřáhneme, spustí se voda a jejich úkolem bude udržovat hladinu v dostatečné výšce, aby se nám tady neflákaly. Celé náměstí bylo pokryté navezenou hlínou, která umožňovala různé terénní úpravy pro závod a také tu byly připravené díry pro umístění křížů.

A rozhodně nesmím zapomenout na diváky. Už cestou jsme měli kolem sebe špalír a všechna místa kolem dráhy byla plná. Taky už se začínalo sázet. Sázelo se nejen na vítězství ve všech kategoriích, ale i opačně, která zhasne první a vůbec všechny možné varianty. Rozhodně přínos pro všechny zúčastněné!

Štěstím především pro zrzku bylo, že ze dvora na náměstí to není ani pět set metrů. I tak ona, ale i některé další neměly daleko k mdlobám. Kára zastavila a my jsme začali otrokyně odvazovat od trámků. Sundali jsme jim kříže a naopak zase svázali ruce za záda a stáhli lokty. Prsy vypadaly, že prasknou, ale na druhé straně je skoro každá zkusila prorazit bodci na kuličkách  a všechny zůstaly pohromadě. I na botách bylo vidět, že většina nedbala ostrosti trnů a chtěla se s nimi seznámit. Nádherný pohled! I když bylo krásné ráno, slunce začínalo stoupat po obloze, vypadaly, jako by se vrátily z průtrže mračen.

A co teprv když jsme začali manipulovat se zrzkou! Odklopili jsme čtvrtkruhy a zvedli ji z kužele. Stehna i řitní otvor měla od krve, zoufale sípala přes roubík. Vypadala, že by raději chodila po žhavém uhlí, než by příště neposlechla. No, příště. Asi žádné nebude. V téhle formě závody těžko vyhraje. Značně ožila, když jsme jí začali znovu nasazovat řemení. Dobře, že jsme jí zatím nechali přivázanou ke kruhům. Než jsme jí nohy odvázaly, důkladně jsme ji několikrát přetáhli bičem přes kozy, aby se zklidnila.

Každou jsme polili ledovou slanou vodou, aby se řádně probraly. Slaná voda dezinfikuje, ale co udělá s otevřenými ranami, si dokážete představit. Ještě než jsme je připevnili k rukojetím čerpadla, bylo potřeba vylosovat první dvojici, která bude závodit. Rukojetí bylo jen šest, dvě vždy poběží. Ty, co nebudou závodit, se budou udržovat v provozní teplotě čerpáním vody. Z klobouku jsme vytáhli dvojku a šestku. Bloncka a vyšší Arabka. Ostatní jsme připoutali k rukojetem a to tak, že jsme jim držadla vlastně podvlékli pod za zády spoutanýma rukama, takže je vlastně potáhnou za sebou. Celý kruh, ve kterém se budou pohybovat, stejně jako závodní dráha, byl vysypán asi dvacet centimetrů hlubokým pískem. Na dráze to bylo hlavně proto, aby se moc nepomlátily při pádech, ale kdo někdy běžel po pláži, ví, jak dobře se tam běhá, zvlášť v lodičkách a se stále přítomným řemením mezi nohama. Pustili jsme vodu do fontánky a popohnali je do pohybu. Aby voda nepřestala téct, musely pořádně zabrat a tak biče opět zasvištěly. Za chvíli ale chytily správný rytmus a bylo vidět, že na podobné věci jsou (pravda, bez postrojů) zvyklé.

Ještě k pravidlům závodu – s tratí se seznámíme s  první dvojicí. Dráha se běží tam a zpět. Vítězka samozřejmě postupuje do dalšího kola, poražená na čerpání vody. Aby po cestě neztrácely motivaci – už jí nedoběhnu, kašlu na to – poražená je podle ztráty potrestána. Většinou mrskáním přes stále podvázané kozy, při větší nekázni i pálena žhavým železem. Aby se neflákala vítězka – ta už mě nedoběhne – dohlíží komise a případně i ona může dostat výprask. Další postup je jednoduchý, v prvním kole vypadnou čtyři, ve druhém dvě a je tu finále. Pro vítězku stál opodál také kříž, ale trochu jiný. Ne klasický, ale tvaru X a navíc sklopný a na koncích opatřený řemeny. Jak už jsem říkal, vítězka má přežít, tak bude na noc sklápěna a dál na rozdíl od ostatních dostane i občas napít.

Rozvázali jsme jim oči, u čerpadla vidět nepotřebují, ale na trati ano. Snaží se rychle rozkoukat, slunce je dost ostré, ale už je tu šlehnutí bičem přes prdele a je odstartováno. Jak už bylo zmíněno, pro větší komfort je dráha vysypána hlubokým pískem, řemen s kolíky je nutí držet nohy dál od sebe a boty na špičkách. Svázané ruce na stabilitě také nepřidají. Čeká je zhruba sto padesát metrů a zase zpět. Dráha je zpříjemněna několika překážkami. Hned u první je velice hustý dav. Překážka připomíná běžnou parkurovou překážku o výšce asi půl metru. Co vzbuzuje zájem, je její upevnění. Na zemi na zádech leží dvě otrokyně, nohy ohnuté k hrudníku. Klády, ze kterých je překážka postavena, jsou na konci zúženy a tyto konce mají ty dvě zavedené v délce asi dvacet centimetrů v kundách. Následně jim byly svázány ruce pod kolena tak, aby měly důkladně stažená stehna. Kozy mají podvázané stejně jako naše závodnice. Na hlavě mají kožené kukly, skrze které nejen nic nevidí, ale ani nic neslyší. Aby je nenapadalo si lehat na bok, mají z obou stran ostré hroty, které brání nežádoucím pohybům. První překážku obě zvládly nejen bez zaváhání, ale i bez kontaktu, ale to se změní, když ne cestou zpět, tak při dalších kolech. Ovšem překážka výrazně oživila kuličky na bradavkách!

Následuje dřevěná stěna s otvorem zhruba ve výši pasu. Zdánlivě jednoduché, ovšem svázané lokty a podvázané prsy situaci mění ve zajímavé divadlo. V první chvíli zůstávají obě viset, ale hned se najde několik dobrovolníků, kteří je biči a rákoskami přesvědčí o tom, že tu nejsou na flákání. Pochopili, že vlastně budou muset otvor částečně proskočit. Arabka pochopila lépe, že před dopadem se musí trochu natočit na bok, zatímco bloncka dopadla na plné kozy. Zatímco šestka už se zvedá a trochu klopýtavě se rozbíhá, její soupeřka vypadá, že dodýchala. Není divu, příště si dá pozor!

Opět jí musí pomoci bič a vyráží k další překážce. Tou je první ze dvou asi dva a půlmetrových valů z písku. Je vidět, že jsou správně nastaveny. Nahoru se vyškrábou, i když kuličky jen tančí, ale pravá legrace nastává, když se téměř bez dechu spouští dolů. Jsem zvědav, kolik z nich to ustojí! Běh z kopce v podpatkách s ostnem a navíc v písku je k popukání. Válí se každá několikrát a dvojka snižuje ztrátu. Následuje druhá parkurová překážka a Arabka o ní zakopává! Padá na kozy a současně se rozléhá nářek obou stojanů. Tyto otrokyně roubíky nemají a dávají najevo svůj nesouhlas s tímto zacházením. Dvojka toho využívá a dostává se do vedení.

Je tu druhý pískový val a za ním další stěna – tentokrát s otvorem na zemi. Bloncka pochopila, že s prsy pod sebou to s kuličkami nepůjde, už je na zádech a snaží se podvléknout. Musí ale zabrat podpatky! O ty nemám obavu, zato na ní je vidět, že patám se to nelíbí. Navíc se ukazuje další dobrá vlastnost písku. Lepí se úplně všude a dostává se i pod řemení. Jejich prožitky to ještě znásobuje! Nyní je před nimi poslední parkur. Obě ho přeskakují s menším kontaktem, ale ani jedna se nevyválela a dvojka stále o dost vede. Obíhají koncový kůl a čeká je cesta zpět.

Začíná být vidět, že běh v písku není jejich nejsilnější stránkou. Je jasné, že kundičky u parkurů si užijí! Blondýna stále vede, ale současně vypadá, že je daleko víc hotová. Teď už vědí, co je čeká a dávají si pozor. I tak spodní strany prsů a žebra dostávají od ostnů spoustu polibků. Situace se prakticky nemění, Arabka sice trochu stahuje, ale i po prolézací stěně dvojka pořád vede. Už zbývá jen jedna překážka a cíl – a pro jednu naděje, pro druhou rozšlehané prsy. Blondýna vede asi o pět šest kroků, už skáče. Ale hned je vidět, že odraz se jí silně nepovedl, jako by se zlomila a naráží oběma nohama do klády, jako by se od ní odrazila a padá na kozy a obličej. Od překážky se ozývá zoufalý řev – no, pravda, neřvou jen otrokyně, ale také diváci, kteří si vsadili. Zoufale se zvedá, ze všech sil se snaží dostat do cíle včas, ale tohle Arabce bohatě stačilo. Verdikt je jasný – pět ran rákoskou. První tři dostává shora, pak jsou kozy zvednuty za řetízky a zbytek exekuce dostává přes spodní, citlivější část prsů. Je oceněno, že bojovala, ran bude i mnohem víc.

Oběma jsme zase zavázali oči a chystá se druhé kolo. Trojka, zrzka, pěkně rozcvičená z kárky a osmička, černoška, pořád ještě vláčná po noční kleci. V nastalé pauze voda pouze vytéká, budou sebou muset hodit, aby jí dočerpaly. Ostatním, které zůstávají přivázané, zkracují diváci dlouhou chvíli tím, že zvedají kuličky co to řetízek dovolí a pak je zase pouštějí. Je vidět, jak se všechny těší, až se zase vrátí k čerpání!

Oči rozvázané, biče šlehly, obě vyrážejí na trať. Tempo je výrazně pomalejší, dá se čekat, že ani vítězka nepřejde přes druhé kolo. Jejich běh spíš připomíná pohyb námořníka po palubě na rozbouřeném moři. Hned o první překážku obě ne zrovna lehce zavadí, prolézačkou se přes povzbuzování biči sotva plíží, s pískového valu se zrzka bez ohledu na prsy kutálí. Ale ani na pohled mnohem zdatnější černoška na tom není o moc lépe, má sice náskok, ale minimální. Při podlézání se černoška prakticky zastaví, neví co dál a drobnější zrzka se dostává do vedení. Kdyby vypadly obě, nebyla by to žádná škoda. Nebudu to protahovat, nakonec za zoufalého řevu všech podstavců u skákacích překážek vyhrála černoška. Zrzka, přestože na ní moc neztratila, dostala pod dojmem jejich výkonu deset ran.

Nebudu ztrácet čas popisem stále stejného děje. Jednička se čtyřkou, další potrestaná tmavá zrzka a hnědovláska svedly krásný souboj, vylepšený tím, že před posledním přeskokem se srazily a padly plnou vahou na překážku. Otrokyně, které jí držely, jsme musely vyměnit. Kundy měly řádně zrasované a od jekotu už sotva sípaly.

Náhradnice jsme měli samozřejmě připravené. Měly podobnou přípravu jako zrzka, ovšem bez ježdění. Ruce měly svázané za zády a lokty stažené stejně jako závodnice. Byly za kozy přivázané k trámku, který byl tak akorát vysoko, aby nemohly narovnat nohy, ale ani si kleknout nebo sednout. Do prdele měly zasunutý kolík, takže když chtěly uvolnit napjatá stehna, musely na něj nasednout. Většinou si odpočaly velice rychle!

Aby si pamatovaly, že ničit materiál se nesmí, dostala jak vítězka, tak poražená po deseti ranách a překvapivě podlehnuvší hnědovláska ještě dalších pět. Navíc, protože na ní měl vsazeno, se dozorce, který ji přivazoval, důkladně věnoval drnkání o její svorky, takže ječela skoro jako ty dvě bez roubíku. V posledním rozběhu podle předpokladů vyhrála Číňanka s číslem pět o hodně nad druhou Arabkou. Arabku to stálo patnáct pěkně ostrých ran přes její velké prsy.

Kapitola 4

Ve druhém kole si to spolu rozdaly vysoká Arabka s černoškou. Zoufalá nuda. Arabka vyhrála o tolik, že se zapomněla a dostala pět pečlivě umístěných. Černoška dostala pětadvacet a ještě jsme jí kozy ohřály značkovacím železem. Vypadala téměř bez sebe. Výrazně lepší byl druhý souboj. Kdo čekal jasné vítězství Číňanky, byl málem zklamán. Jak byla dobrá běžkyně, s obratností to bylo slabé. Nejenže ztrácela při proskakování zdi, ale důkladně se snažila vzrušit kundičky u všech parkurů. Nakonec s vypětím všech sil kopavou zrzku těsně předběhla.

Semifinalistky jsme nechali čerpat, teď jen ve čtyřech, ať si hrábnou. Mezitím jsme museli vyřešit, kdo vyhraje sázky na nejhorší v závodech. Protože jsme už vyměnili celou partu otrokyň u překážek – dvě sice ještě zbyly, ale i ty budou třeba – vynechali jsme přeskoky. Ještě před startem jsme náhradnicím zvedly nohy (ať si odpočinou), přivázali jim kotníky k trámku a za hlasitých reakcí je plnou vahou nasadili na kolíky. Jejich kundy si taky ještě užijí.

Závodnice jsme dovedli, všechny čtyři shodou okolností s největšími a teď taky nejbarevnějšími prsy, za prolézací zeď. Tam si lehly na břicho (nebo na kozy, jak kdo chce) a aby nešvindlovaly, každé se postavil na záda jeden z diváků. Na pokyn diváci seskočili a úkolem otrokyň bylo přeběhnout val z písku, doběhnout k další překážce a lehnout si na břicho a zvednout pro kontrolu obě nohy do vzduchu. Zpátky to samé a to celé čtyřikrát. Kuličky krásně tancovaly, písek měly úplně všude a i když bylo vidět, že toho mají dost, slíbené odměny je hnaly kupředu. Poslední měla slíbeno patnáct ran přes kozy, třetí deset a druhá pět, plus k tomu prémie, pokud se budou málo snažit. Pahorek se jim moc líbil, padaly jak švestky, mnohdy s úspěchem jedna přes druhou. Vznikaly překrásné scenérie, například ostny kuličky vmáčknuté do prsu jedné a současně do stehna druhé, bloncka, padající po mohutném kopu do žeber zvedající se hnědovlásky a další. Výsledek je nakonec jasný – vyhrála menší Arabka, patnáct předchozích ran jí hnalo jak vítr, druhá byla dost těsně hnědovláska před blonckou (obě bez zvláštních prémií) a poslední jasně zrzka. Čekalo jí pětadvacet a vypadala, že je to její poslední hodinka.

Obě finalistky jsme na rozehřátí nechali desetkrát lehnout na břicho a vyskočit o prémii pěti štípaných. Pot se krásně lepil s pískem, dlouhé nohy se napínaly, kuličky tančily ďábelské tance. Podle předpokladů prémii získala Číňanka a hned jí také vyinkasovala. Délka jejich vlasů nás vedla ještě k jednomu vylepšení. Jejich ohony jsme stáhly provazem do úzkého copu a konec provazu jsme přivázali ke svázaným loktům, takže musely zaklonit hlavu. Uvidíme, jak se jim s tímto výhledem poběží!

Biče práskly a vzápětí sebou práskla i Číňanka! Moc pěkné, dokonce podrazila nohy i Arabce, která jí při tom za odměnu kopla do hlavy. Obě se zvedly a znovu vyrazily. Překvapivě hladce přeskočily první překážku, zato na prolézačce jim musely pomoci biče. Z pískového valu se spíše skoulely než seběhly a v podobném rytmu to šlo i dál. Kdybych to neviděl, těžko bych věřil, že se Číňance podaří dokonce vrazit do dřevěné stěny. Nakonec se i přes další drobné kolize – Číňanka málem povalila jednu ze skákacích překážek – dostaly do cíle a poražená Číňanka také dostala, ale dalších dvacet přes své pevné prsy.

Tím, že máme vítězku, máme také konec první atrakce. Ale diváci se zdaleka ještě nerozcházejí za nákupy. A není to jen proto, aby vyinkasovali peníze ze sázek. Nyní následuje přechod k atrakci druhé. Odpoutali jsme otrokyně od čerpadla a začali jsme je připravovat.

Jako první jsme jim sundali kůže z prsů. Krev, vracející se do povolených prsů jim přinášela novou, snad ještě větší bolest. Když se trochu uklidnily, udělali jsme to samé se svorkami na bradavkách. Reakce byly snad ještě bouřlivější. Po dalším zklidnění jsme každé sundali řemení. Vyndávání kolíků znělo jako odšpuntovávání vína. Odvedli jsme je ke křížům, kromě dvou zatím ležícím na zemi. Sundali jsme jim lodičky. Zatím pořád jsme jim nechali zavázané oči, v ústech roubíky a ruce pevně stažené za zády.

Jako první jsme vzali zrzku. Rozvázali jsme jí ruce, položili na záda na kříž a ruce roztáhli. Ne úplně na maximum, trochu rezervu jsme nechali, aby mohla potom lépe tancovat. Dva jí drželi pravou ruku a třetí vzal kladivo a hřeb. Nasadil ho na zápěstí tak, aby nepoškodil tepny. A udeřil. Zrzka se ze všech sil pokusila vytrhnout. Projela jí taková bolest, jakou dosud nepoznala. Ale drželi jí pevně. Další tři údery prorazily hřeb skrz zápěstí a zarazily ho hluboko do dřeva. Lehce krvácela, ale krvácení rychle ustávalo. Teď to samé s levou rukou. Vzpínala se, celý trup zvedala kam až jí dovolili, ale i druhá ruka byla vzápětí přibita. Potila se tak, že s potem smývala i písek nalepený na těle. Ale ještě nohy. Pokrčili jsme jí je v kolenou, pravou nohu jsme položili vnějším kotníkem na svislý trám a levou také vnějším kotníkem na pravý kotník – měla kolena do stran a nohy jí v této poloze nádherně roztahovaly kundu. Každou nohu jí drželi dva a i tak bojovala jako lev. Nic jí to nebylo platné a tak za chvíli měla přibité i nohy. Teď už jen tiše sténala.

Další byla bloncka. Postup byl obdobný, rozdíl jenom v tom, že kotníky pokrčených nohou jsme jí přibili ke svislému trámu ze stran. Třetí byla černoška, té jsme přibili jen ruce. Byla z toho trochu zmatená, věděla, že při křižování se běžně přitloukají i nohy, ale protože neviděla ostatní, čekala, co se bude dít dál. Hnědovlásku s výraznými bradavkami jsme přivedli ke kříži, který nesla černoška. Byl trochu zvláštní, měl delší svislý trám. Položili jsme ji na kříž a po obvyklém souboji jsme ji přibili do podobné polohy jako zrzku, jen ruce napjatější. Další kříž čekal na menší Arabku, ale s tou jsme provedli něco úplně jiného. Položili jsme jí na břicho a kříž jí položili na záda. Zkřížení trámů měla zhruba v půli stehen. Ruce jsme jí svázali zase za zády, ale i za trámem a nohy jsme jí ohnuli v kolenou a kotníky spoutali také za trámem. Zbylé dvě, tmavou zrzku a Číňanku jsme zatím nechali čekat, jejich kříže už byly postavené, ostatní jsme se teprve chystali vztyčit.

Za několik okamžiků již budou moci uspokojovat diváky. Vzhledem k velkému množství diváků občas docházelo i k potyčkám o pořadí a frontám. Nyní tedy využíváme i otrokyně od překážek a náhradnice (samozřejmě se nedostane hned na všechny diváky, ale přece jenom je to lepší). Během upevňování na kříže jsme zatím připravili i je. Jak už bylo zmíněno, náhradnice si užívali kolíků v zadnicích. Bylo třeba jim zahřát i kundy, aby neměly pocit, že o něco přišly. Každá dostala pětadvacet přes rozkrok stejným bičem, jako jsme užívali při pochodu na náměstí. Protože neměly roubíky, zpívaly jedna báseň.

Měli jsme pro ně připravené speciální jeviště. Celá konstrukce měla na délku asi deset metrů. Jedna fošna byla upevněna ve výšce pasu, druhá asi dvakrát tak vysoko. Otrokyním od překážek jsme svázali ruce stejně jako ostatním. Přivedli jsme je ke konstrukci a postavili jednu vedle druhé. Postupně jsme jedné po druhé přivázali na palce u nohou tenké provazy, donutili je předklonit a zubaté svorky, které byly na druhém konci provazů jsme jim upnuli na bradavky. Když se provazy, a tím i bradavky, úplně natáhly, jejich trup byl ve vodorovné poloze. Úplně pravé jsme přivázali pravý kotník ke svislému trámu a levý ke kotníku její sousedky a tak dál se všemi. Měly štěstí, bylo jich osm, takže když jsme přitáhli levý kotník poslední z nich k levému trámu, měly nohy roztažené jen zhruba metr od sebe. Přitom samozřejmě trochu poklesly a musely se zvednout na špičky a napnout všechny svaly na nohou. Horní hrana fošny byla zaostřená do břitu, což je nutilo vystrčit zadnice. K tomu, aby provazy od prsů držely natažené, sloužil horní trám. K oku na vrcholu kožené helmy na hlavě jsme přivázali další provaz. Ten jsme přehodili přes trám, protáhli mezi spoutanými zápěstími a táhli nahoru, až se oba provazy důkladně napnuly a v této poloze jsme je uvázali. Zvukový doprovod si jistě každý dokáže představit. V této pozici dávaly divákům všechny své otvory ideálně k dispozici. Prakticky se nemohly hýbat, pokud sklonily hlavu, vyvracely si ramena a naopak. Ani jsme nemuseli fixovat čelisti, dobře věděly, co by je čekalo v případě nekázně! Už tyto zážitky je vedly k tomu, aby se snažily o to, aby příště tuto poctu přenechaly jiným!

Kapitola 5

Ale vraťme se ke křížům. Teď byla na řadě Číňanka. Dovedli jsme jí k jejímu kříži a rozvázali ruce. Reakce byla podobná jako s prsy, ale než ruce přišly k sobě, zvedli jsme jí zády ke kříži, ruce dali přes vodorovný trám a zápěstí svázali mezi svislým trámem a jejími zády. Zjevně k jejímu překvapení stála na zemi. Ne dlouho. Okolo pasu i trámu jsme utáhli provaz. Pak jsme zvedli nejprve její levou nohu a přibili chodidlo ke konci vodorovného trámu a po menším boji jsme provedli to samé i s pravou nohou. Nyní její roztažený řitní otvor každému říkal „Vítám Vás!“.

Byl čas pro tmavou zrzku. Jí jsme jenom povolili lokty a zvedli jí na vratký podstavec. Její ramena se dostala těsně pod úroveň vrcholu kříže. Přetáhli jsme jí spoutané ruce tak, aby každá byla z jedné strany svislého trámu nad vodorovným a podkopli podstavec. Zůstala viset s vyvrácenými rameny a zvuky, které při tom vydávala, se nedají popsat. Pak jsme postupně zvedali ostatní kříže. U zrzky a bloncky už nebylo co řešit. Po zvednutí černošky jsme jí stáhli kotníky za kůl a chtěli je svázat. Zuřivě se bránila. Bylo jí jasné, co jí čeká. Nejenže nebude moct dát kolena k sobě a krásně všem roztáhne svou kundu, ale současně přijde o sice bolestivou, ale přece jenom nějakou oporu v přibitých kotnících. Bylo jí jasné, že pomalu zhasne ve větších bolestech než ostatní. I když jí bude někdo píchat, v této poloze nebude mít moc možnost si ulevit. Museli jsme jí znova ohřát kozy loučemi, než se trochu zklidnila.

Byl na ně překrásný pohled. Ruce a obojky zakloněná hlava jim vypínaly nateklé, od bičování rudo fialově pruhované prsy se stále vztyčenými bradavkami, naopak břicha se ještě zploštila a žebra div neprotrhávala kůži. Všechny byly ve správné výšce, tak aby je diváci mohli snadno použít ke svému obveselení. Zbývala ještě menší Arabka a kozatá hnědovláska. Je čekala trochu jiná pozice. Budou vyzvednuty hlavou dolů a kromě toho jim ještě musíme vyndat roubíky a upevnit čelisti. Byly určeny k očišťování diváků po použití ostatních otrokyň.

Znovu jsme všechny opláchli slanou vodou od potu a písku. Kopavá zrzka si teď ramena div neulomila a taky volněji upevněné černoška a malá Arabka sebou značně zmítaly. Ale i zrzka s blonckou, kterým jsme nechali vůli při přibíjení, jezdily zády po rámu nahoru a dolů. Na obojcích pod bradou byl háček, na který jsme každé pověsili krátký bič s uzlíky a kuličkami. Pokud někdo z diváků bude chtít povzbudit jejich snahu, má ho k dispozici. Samozřejmě u Arabky a hnědovlásky, které visely hlavou dolů, by to pro diváky bylo nepohodlné. Obě ale měly roztažená stehna a tak jsme jim násadu biče vrazili do kundy.

A nyní si mohli diváci užívat! U všech se v první chvíli tvořily krátké fronty, u trámů byly hojně využívány nejen zezadu, ale i zepředu. Vzhledem k tomu, že už se chýlilo poledne už ani kůže hnědovlásky a tmavé zrzky nebyla mléčně bílá, ale rudla od slunce. I ostatní, zjevně předtím pracující na polích, začínaly být připálené, což znamenalo vyšší citlivost k jakýmkoli dotekům, natož bičem. Maximálně se snažili vyhovět. Jeden si vychutnával kopavou zrzku. Se slovy abys mě nepokopala, jí donutil, aby zvedla a držela nohy v úrovni pasu, doširoka je roztáhla a pak teprve jí ho tam vrazil a nechal jí obepnout nohy kolem jejího pasu. Jedině v této poloze si mohla trochu ulevit ramenům. Naopak po Arabčiných roztažených stehnech právě tancoval bič a nerozpakoval se zasáhnout i přímo její rozkrok. Číňanka právě uspokojila dalšího z diváků a bylo vidět, že byl nadprůměrného vzrůstu. Ze zadnice jí teklo nejen jeho sperma, ale i její krev. Při čištění si vzal hnědovlásku za bradavky a přitahoval si jí celou. Vzhledem k jeho rozměrům zas tak moc neječela. Vítěznou Arabku si vybral jeden z diváků ještě než jsme zvedli kříž do svislé polohy. Vrazil jí ho do kundy, vzal bič a začal jí řezat přes hrdé prsy. Nechal se udělat jejím zmítáním – když pochopila, zvýšila sama aktivitu v tomto směru.

V postupujícím dni se vše vracelo k normálu. Lidé se rozešli na oběd, za nákupy a k našim atrakcím se vraceli jen občas. Ovšem naše otrokyně na křížích samotné nezůstávaly. K bolesti v celém těle, ať už od bičů, koulí s ostny, polohy na křížích nebo z rozměrů diváků, kteří je použili, se přidávalo utrpení od slunce. Jednak celodenní opalování přinášelo větší a větší citlivost kůže, jednak přišel další společník – žízeň. Nepily už od včerejšího dne a nesení křížů i závody je stálo nemálo potu. Hlad zatím ještě tolik nepociťovaly, nebyly zvyklé na přejídání. Další nepříjemností pro ně bylo dýchání. Aby pořádně naplnily plíce, musely se bolestivě zvednout na přibitých nohou. A co teprve černoška! Nohy jen připoutané jí neposkytovaly žádnou oporu a jak se snažila se přesto zvednout, měla už holeně rozedřené do krve. Naopak dvěma pověšeným hlavou dolů se krev valila do hlavy. Zase měly jistotu, že jen tak neomdlí. Ústa i žaludky měly plné spermatu, krve a nechyběl ani písek.

Ani otrokyně od překážek na tom nebyly lépe. Nebyly sice přibity, ale jejich poloha jim nedovolovala sebemenší pohyb. Ale nehýbejte se, když vás někdo řeže k tomu připravenou rákoskou přes napnutou zadnici nebo stehna. Jejich poloha k tomu úplně vyzývala a mnoho diváků se nedalo dvakrát přesvědčovat. Co rána, to škubnutí provazy, ale hlavně za bradavky! Ty, přes utažení svorkami, utěšeně otékaly. I jejich tlamičky byly používány k čištění, a protože jim konečníky nebyly vypláchnuty, měly v ústech i chuť vlastních výkalů. A samozřejmě i na ně pálilo slunce a připékalo jim celé tělo.

Pomalu se snášela noc. S přicházejícím večerem se slétala všemožná havěť – ovádi, střečkové, moskyti, vosy. Nahá těla, nyní znovu zpocená, pro ně byla ideálním terčem. Otrokyně byly zcela bezmocné, pokusy o odehnání hmyz jen rozdráždily a zvlášť vosy to potom dávaly pocítit. Nyní naopak byly velice rády, když se objevil někdo, kdo si s nimi chtěl zalaškovat. A objevila se další věc. I když otrokyně od překážek i Arabka na sklopném kříži dostaly napít, s potem odešla z jejich těl i sůl. A protože se nemohly hýbat, začaly s nimi kroutit křeče, zvlášť pokud na chvíli usnuly. Kromě toho se v noci značně ochladilo, což také zvyšovalo jejich utrpení.

Přes noc zdechly kozatá zrzka z kárky a černoška. Odklidili jsme je a protože ostatní vypadaly celé ztuhlé, abychom je probrali, poslali jsme otrokyně, aby jim do porušené kůže vetřely sůl. Celé náměstí ožilo. Obzvlášť se snažila kopavá zrzka, která jednu z otrokyň podle své nátury (a hlavně proto, že jediná měla volné nohy) kopla do břicha. Zato si na ní smlsly. Dvě jí držely nohy a třetí ji prakticky obalila do soli. Byla slyšet víc než kohoutí kokrhání!

Uvázaným otrokyním jsme dali napít a aby se probraly, opět jsme je polili slanou vodou. Opět si důkladně procvičily bradavky! Bylo vidět, že se přes noc důkladně seznamovaly s horním břitem fošny. Ať už to byla bolest jakákoli, křeče v nohou je donutily se na fošně téměř houpat. Napnutý provaz přes horní trám jim nedovoloval nejmenší pohyb a tak jediné co mohly, bylo pokrčit nohy a přenést váhu na fošnu. Že si tím navzájem vlastně podtrhávaly nohy navzájem, nemusím ani říkat. Jejich zadnice, zadní i vnitřní strany stehen byly pokryté krásně vybarvenými jelity, která přes noc důkladně natekla. Kříž s vítěznou Arabkou jsme samozřejmě zase vztyčili.

Před polednem nám chcípla Číňanka a večer hnědovláska. Ostatní se v neztenčené míře věnovaly divákům. Druhou noc jsme očekávaly finále soutěže o nejvytrvalejší a protože bylo třeba vědět, kdo dostane odměnu, stráž zbývajícím třem každou hodinu připálila boky, aby se vědělo jestli jsou ještě živé. Lehce nás překvapila tmavá zrzka (mimochodem, byla určena jako nejkrásnější), které jsme moc šancí nedávali. Během noci ale chcípla jen bloncka a proto bylo tedy třeba určit vítězku.

Měli jsme pro tuto příležitost připravenou konstrukci, která na první pohled připomínala šibenici. Pod ní bylo několik asi pět centimetrů silných, na horním konci zahrocených, dřevěných kůlů, zapuštěných pevně do země. Byly něco přes metr vysoké a samozřejmě nebyly ohoblované. Provazy pověšené přes šibenici neměly na konci jednu, ale dvě smyčky. Každý měl na druhém konci uvázaný velký sud.

Sundali jsme kopavou zrzku a malou Arabku z křížů. Bylo perfektně vidět, jak byly zavěšeny. Zrzka měla do krve rozedřená předloktí, Arabka zase holeně a lýtka. Ruce jsme jim zase stáhli pevně za záda, potřebovat je nebudou a Arabce jsme vrátili roubík. Přivedli jsme je pod šibenici, do smyček jsme jim vložili jejich naběhlé kozy a důkladně utáhli. V tu chvíli se sudy octly ve vzduchu, visely jim na kozách. Aby se smyčky nesvezly zajišťoval provaz, vedený kolem těla pod svázanýma rukama a připevněný ke smyčkám.

Teď přišel poslední úkol při této atrakci pro zbývající upoutané otrokyně. Aby neměly pocit, že z toho vyklouzly moc lacino – sotva stály na nohou – vždy čtyři a čtyři si daly poslední závod o deset ran rákoskou přes kozy. Jejich úkolem bylo co nejdříve naplnit vodou z přilehlé studně sud tak, aby uvázaná otrokyně visela ve vzduchu v rovnováze se sudem. V této pozici visely ve vzduchu a jejich kundičky byly asi deset centimetrů pod vrcholem kůlů.

Nadzvedli jsme je a nasadili na kůly. Už jim svítalo a proto se z posledních sil bránily. Aby se nemohly dostat mimo kůl, spoutali jsme jim kotníky, kolena a stehna kolem kůlu. Samozřejmě ne tak pevně, aby po kůlu nemohly klouzat dolů. V tom okamžiku jsme vytáhli zátky ze dna sudů. Jak voda vytékala, jejich váha převažovala a kůly se jim zvolna začaly nořit do střev a samozřejmě do lýtek i stehen třísky z boků kůlů. Výška kůlů byla taková, aby i kdyby stály na plných chodidlech, kůl nedosáhl do výšky plic nebo srdce.

V okamžiku, kdy dosáhly špičkami na zem, obě stále žily. Nyní bude už záležet jen na tom, které zůstalo víc sil, udrží se déle na špičkách a nebude si do sebe kůl dál vrážet. Nebo vydrží déle než druhá i tohle. Byly dost vytrvalé. Teprv po půl hodině Arabka zhasla. Majitel tmavé zrzky, vítěz dvou cen, ji za odměnu vzápětí dorazil, aby se netrápila.