| |

Povídka “Doktorova návštěva”

Samozřejmě si byla velmi dobře vědoma toho, že by neměla předstírat, že je jí špatně, když se jí nechtělo do školy, aby se vyhnula náročnému testu. Jenže prostě musela, vždyť se vůbec neučila, pročež také pochopitelně vůbec nic neuměla. Určitě by to nezvládla, to bylo nad slunce jasnější. Ale že strýček Thomas později zavolá doktora, s tím tedy na počátku nepočítala. Od první chvíle, co mu sdělila, že se vůbec necítí dobře a že tedy nemůže jít do školy, byl na ni strýček Thomas až nečekaně hodný. Ráno jí přinesl snídani, horký čaj a toast namazaný pouze máslem, do postele, dal ji aspirin a poté ji dokonce do pokoje dopravil televizi, aby se měla čím bavit, v tom momentu se opravdu začala cítit provinile, že mu musela lhát. Brzy ji ovšem podobné pocity přešly bodejť by také ne, když mohla ležet doma a dívat se na televizi místo toho, aby se trápila ve škole s nějakým stejně zbytečným testem. Situace se radikálně změnila v okamžiku, kdy jí strýček Thomas s bezelstným úsměvem na tváři oznámil, že za chvíli k nim dorazí doktor. Sotva to zaslechla, vyhlásila v duchu stav nejvyšší pohotovosti, takže nyní ležela bez pohnutí ve svém blankytně modrém, flanelovém pyžamu v posteli, tmavé vlasy jí půvabně rámovaly hezký obličej a Samantha sama se snažila tvářit, že je jí vskutku špatně. Domnívala se, že se jí to docela daří. Ozvalo se krátké zaklepání a potom již do jejího pokoje vstoupil doktor. Mohlo mu být tak kolem padesáti, ovšem ještě stále to byl velmi pohledný, očividně distingvovaný muž. V ruce samozřejmě svíral obvyklou lékařskou tašku vyvedenou v klasické černé barvě. Za ním se do místnosti hrnul rovněž strýček Thomas.

“Dobrá, Samantho, tvůj strýček mi řekl, že se necítíš právě nejlépe,” řekl doktor bez dlouhých úvodů a zbytečných okolků, když odložil svou brašnu na její noční stolek. “Proč mi neřekneš, co přesně tě bolí?” “No, pane doktore,” odpověděla Samantha pomalu a opatrně, “ono mě vlastně nic konkrétního nebolí, prostě se jen vůbec necítím dobře.” “V pořádku, mladá dámo, však my na to přijdeme, co ti je. Jen se na tebe musím pořádně podívat. Začneme samozřejmě změřením teploty, řekl doktor bodře s přehnanou srdečností. Mohla by ses teď otočit na břicho a stáhnout si dostatečně spodní díl pyžama?” Samantha na něj překvapeně vytřeštila oči a okamžitě zrudla jako pivoňka. To přece nemůže myslet, určitě si z ní dělá legraci! Proboha, vždyť jí nedávno bylo osmnáct, takže už je snad trochu stará na to, aby jí měřil teplotu análně!!! Co si myslela, to také Samantha ihned vyslovila nahlas. Snažila se hovořit s náležitým důrazem, ovsem díky očividným rozpakům se jí to příliš nedařilo. “Hmmm, doktore, nemyslíte si, že už jsem dost stará na to, abych si teploměr mohla vzít do úst?” řekla s křečovitým úsměvem a nadějí jasně se zračící v její červené tváři. “Oh, nemysli si, že jsem tě chtěl nějak urazit. Opravdu si myslím, že už jsi mladá, téměř dospělá dáma,” odvětil doktor klidně, zatímco již v ruce držel teploměr který momentálně s přehnaným zaujetím protřepával. Současně se také na jejím nočním stolku objevila tuba vazelíny. Ale jelikož ještě stále chodíš do školy a já jsem zrovna lékař zabývající se školní mládeží, budeš se muset bohužel podvolit mému přání. Je mi vážně líto, ale mám tady sebou pouze teploměr používaný análně.” “No tak. Samantho, před námi se přece nemusíš stydět,” ozval se rovněž strýček Thomas, který až dosud stál mlčky v rohu místnosti. “Udělej hezky to, co po tobě pan doktor chce, ať jsi co nejdříve zdravá.” Doktor mezitím již nanesl na zakončení teploměru silnou vrstvu vazelíny, díky které se zaoblený vrcholek nyní jasně leskl. Samantha na něj upřeně hleděla s hrůzou v očích. Ještě stálé nemohla věřit tomu, že se něco takového opravdu stane. Jenže když se posléze podívala na strýčka a spatřila jeho přísný pohled, uvědomila si s konečnou platností, že prostě nemá momentálně na vybranou. Musela se podrobit. Velice pomalu, s očividnou nechutí se obrátila na břicho a poté si zvolna stáhla kalhoty pyžama o malý kousek níže, jen tak, jak to bylo nezbytně nutné, aby jí mohl být do řitního otvoru zaveden teploměr. To všechno samozřejmě prováděla pod přikrývkou a nyní se v duchu úpěnlivě modlila, aby ji doktor z její zadničky nestáhl a aby ji teploměr strčil do zadku tak, aniž by kterýkoli z obou starších mužů její prdelku opravdu viděl. Její přání pochopitelně vyslyšeno nebylo.

Doktor se ihned přiblížil k posteli, chytil přikrývku a celou ji odhodil pryč. Poté zahákl prsty za okraje jejího pyžama a stáhl jí kalhoty dolů až ke kolenům, přičemž s úsměvem prohlásil: “Tohle musím dát trochu dolů, abych se k tobě vůbec dostal.”Její plné, oblé, bledé půlky tak byly najednou v plné kráse vystaveny chtivým pohledům dvou starších mužů. Pokud to vůbec bylo možné, Samantha okamžitě zčervenala ještě více. Raději ihned zavrtala obličej do měkkého polštáře, aby se nemusela na ně dívat a aby se oni zase pro změnu nemohli kochat jejím strašlivým studem. Vzápětí Samantha ucítila, že si doktor sedl na postel hned těsně vedle jejího napjatého těla. Když se jeho velké prsty dotkly její parádně vyvinuté prdelky, raději pevně zavřela oči. Moc dobře věděla, co bude následovat. S hrůzou vnímala, jak jí doktor bezohledně široce roztahuje půlky zadnice. Jakmile ji pak ukazovákem nanesl vazelínu do bezprostředního okolí análního otvoru, zoufale zasténala. Snažil se jí část vazelíny nanést na prstu i přímo dovnitř, do její křečovitě stažené řiťky, ale to se mu nepovedlo. Naštěstí se nepokusil použít násilí. Místo toho se ji snažil uklidnit a přinutit ji k tomu, aby se alespoň trochu uvolnila. “Jen klid, Samantho, klid,” říkal tiše, jako by se ji pokoušel hlasem zhypnotizovat. “Já ti přece ani v nejmenším nechci ublížit. Pokus se uvolnit, snaž se relaxovat. Vždyť přece o nic nejde. Samantha se mu pokusila odpovědět, ale místo slov pouze něco nesrozumitelně zakňourala. Strašlivě se styděla a cítila se ponížená více než za celý svůj dosavadní život. Dokonce se do polštáře pod její hlavou vpilo několik slaných slz, které se jí z očí vyhrnuly v okamžiku, kdy se doktor podruhé pokusil vniknout do jejího análu svým ukazovákem. Tentokrát se mu to za využití síly a zkušeností podařilo. Zajel jí prstem do řiti tak hluboko, až ho tam měl úplně celý. Pro jistotu jím ještě několikrát zakroutil ze strany na stranu. Samantha to nevydržela a naprosto instinktivně si prdla. Vzápětí se hanbou rozvzlykala. Necítila by se více pokořená, ani kdyby musela stát před celou třídou na stupínku docela nahá. Doktor si jejích reakcí vůbec nevšímal a pokračoval v promazávání její zadní díry tak dlouho, dokud nebyla perfektně připravená. Samantha si opravdu zhluboka oddechla, když jeho prst konečně vyklouzl ven. Řiť ji sice trochu bolela, ale mnohem horší bylo to děsivé ponížení, které předtím neustále zažívala. Když jí do prdele vzápětí vnikl chladný teploměr bylo to sice také mimořádně nepříjemné, ale přece jen o něco málo snesitelnější. Doktor na teploměr zvolna vyvíjel stupňující se tlak, až se posléze jeho lékařská pomůcka ocitla zaražená dobrých šest centimetrů hluboko v Samanthině konečníku. Následně Samantha ucítila, že se doktor z postele zvednul. Postavil se hned vedle ní a začal se s jejím strýčkem naprosto klidně bavit o posledních fotbalových výsledcích. No to snad nemysleli vážně! Úplně v pohodě si tam vykládali o sportu, zatímco Samantha jim musela nabízet takovou ponižující podívanou, nedobrovolně jim dopřávala pohled na svou obnaženou zadnici, do které měla zasunutý teploměr, jehož zbývající část samozřejmě mezi jejími půlkami trčela vzhůru. Znovu začala vzlykat a nakonec tak strávila celou dobu jejich veselé konverzace. Konečně oba muži zmlkli a doktor se opět posadil vedle ní na postel. “Tak se hezky podíváme, copak se nám tady mezitím urodilo,” prohlásil bujaře, znovu Samanthě bezohledně roztáhl půlky a jediným bleskovým škubnutím vytáhnul teploměr ven. 0 vteřinku později již měla Samantha kalhoty opět natažené, v tomhle byla rychlejší než Superman. Nyní se již trochu uklidnila, pročež se mohla obrátit zpět na záda. Ještě stále měla nepříjemný pocit, že má do análu cosi zasunutého, nehledě na to, že ji strašně deprimovala vazelína, které se samozřejmě momentálně zbavit nemohla. Ale rozhodně už to bylo mnohem lepší, když na ně nemusela vystrkovat prdel.

“No, zdá se, že tvoje teplota je absolutně normální,” prohlásil po chvíli doktor zamyšleně, přičemž koutkem oka pokukoval po strýčkovi Thomasovi, stojícím stále na stejném místě. “Budu si tě tedy muset prohlédnout poněkud důkladněji.” Až do tohoto momentu se Samantha bláhově domnívala, že se jí nemůže stát nic horšího než právě skončené měření teploty, ale jak se brzy ukázalo, šeredně se mýlila. Další vývoj událostí ji nejdříve překvapil a posléze vskutku šokoval. Doktor jí na úvod nařídil, aby se v posteli posadila. Když tak učinila, prohlédl si důkladně postupně její uši, ústní dutinu a krk. “Hmmm, Samantho, tvůj krk se také zdá být v naprostém pořádku,” řekl doktor, když zakončil i tohle vyšetření. “Můžeš nějak upřesnit, proč se necítíš dobře?” Samantha se logicky začala obávat, co by ji asi strýček udělal, kdyby usoudil, že mu lhala a že je ve skutečnosti v pořádku. Především proto se rozhodla v jednou započaté hře pokračovat, což ovšem byla její kardinální chyba. “Hmmm, doktore, já nevím, jak bych vám to přesně popsala,” snažila se lhát, jak nejlépe dovedla. Současně se kabonila, pokoušela se vypadat nemocně a doslova pateticky si při řeči čistila hrdlo. “Prostě se cítím strašně slabá a občas mě něco zabolí, ale těžko vám můžu něco konkrétně označit. Je to tak po celém těle.” “Aha,” poznamenal lékař a významně pokýval hlavou. Samantha netušila, co si o tom má myslet. “Tak se na to zkusíme podívat ještě trochu jinak,” řekl potom doktor vytáhl ze své brašny stetoskop a nasadil si jej klasicky jako všichni lékaři kolem krku. Než se stačila Samantha vzpamatovat, již se sápal po knoflíčcích od jejího pyžama, aby jí mohl rozepnout jeho horní část. Přitom opět promluvil, pokoušeje se o uklidňující tón: “Musím ti rozepnout horní část pyžama, Samantho. To víš, tenhle flanelový materiál je přece jenom trochu moc silný, než abych to mohl dělat přes něj. Samantha zase bleskově celá zrudla, ovšem tentokrát už hlavu do polštáře zabořit nemohla. Na okamžik měla dojem, že samou hanbou a studem snad omdlí, když jí lékař rozepnul pyžamo odshora až dolů a ještě ho navíc schválně pořádně roztáhnul, aby byly její hezky vyvinuté, mladé, alabastrově zbarvené kozičky vidět úplně celé. Následně jí doktor téměř bolestivě zmáčknul levé ňadro, aby mohl lépe na jeho vnitřní stranu přitisknout zakončení stetoskopu. Účinek chladného kovu přimáčknutého na její jemnou pokožku se okamžitě projevil ztvrdnutím a naběhnutím jejích nádherně růžových bradavek. Doktor se sice tvářil, že si jejich zvětšení vůbec nevšiml, avšak Samantha si moc dobře uvědomovala, že je tomu právě naopak. “Teď se, Samantho, pěkně zhluboka nadechni, chvíli nedýchej a potom hezky pomalu vydechni,” přikazoval ji doktor klidně a se širokým úsměvem. Samantha by ho v tu chvíli nejraději praštila, ovšem ve skutečnosti dělala přesně to, co si přál. Její pevné prsy se očividně třásly, zatímco ji lékař postupně vyšetřoval a ze všech možných stran poslouchal její dech a tlukot srdce. Strýček Thomas tomu přirozeně velmi pozorně přihlížel. “Dobrá, tak to bychom měli. Zdá se, že i zde je všechno v nejlepším pořádku. Tvoje srdce bije jako zvon!” řekl doktor když se trochu odtáhnul. Stetoskop si nechal viset kolem krku. “Teď se podívám, jestli náhodou nemáš něco s lymfami, svalstvem nebo snad obratli či žebry.” Samantha si už už chtěla rychle horní část pyžama začít zapínat, ale doktor ji obratně zadržel a pyžama ji zcela zbavil. “Tohle teď vůbec nebudeme potřebovat,” prohlásil pevně. “Jen by nám to při vyšetření překáželo.” Následně mladou dívku přinutil, aby se na posteli položila na záda a ruce si dala za hlavu. Jakmile jeho povely splnila, začal ji prohmatávat krk, šíji, rameno a pochopitelně především vystrčená ňadra s pyšně vztyčenými bradavkami. Každou chvíli si zabručel pod vousy něco jako: “Tak tohle je taky v pořádku” a pokračoval ve vyšetřování stále dál. Samantha se v duchu modlila, aby to všechno co nejdříve skončilo, a nyní se již také peskovala za to, že raději ráno nešla do školy. Jakmile se o chvíli později její pohled setkal se strýčkovým, uvědomila si, že se to vskutku začíná dělat špatné. Jeho upřený pohled totiž pro ni nevěstil vůbec nic dobrého. Očividně mu už začínalo docházet že Samanthě asi vůbec nic není a že mu tedy od samého začátku lhala. Mladá dívka bleskově zvažovala své možnosti. Věděla moc dobře, že když na to přijde strýček Thomas dokáže být mimořádně přísný. Podobné myšlenky jí ještě stále letěly hlavou, když náhle zaslechla doktora, který ji žádal o to aby se trochu nadzvedla, aby jí mohl lépe a pohodlněji stáhnout dolů kalhoty. Můj ty bože, co chce dělat teď, zděsila se Samantha v duchu ale jasně si uvědomovala, že v tuto chvíli musí být zticha, neodporovat a poslouchat. Samantha se tedy neochotně nadzvedla natolik, aby jí doktor mohl stáhnout kalhoty pyžama. Tentokrát se v postupu zastavil už v polovině jejích hebkých stehen, ovšem na tom momentálně vůbec nezáleželo. Důležité bylo pouze to, že odhalil její husté tmavé pubické ochlupení všem čtyřem zbývajícím očím v místnosti. Samantha byla nyní prakticky úplně nahá od špičky nosu až skoro ke kolenům. Strýček Thomas a doktor tak mohli vidět nejen její krásná ňadra, ale i černou houštinu mezi jejíma nohama! Mladá dívka byla opět celá červená a připadalo ji, že samým studem a ponížením zemře. Ale bylo ještě hůře! Doktor ji pochopitelně začal ihned prohlížet přesně v prostoru jejího hustě zarostlého klína, kde se také o něco níže nacházela její neprošoustaná kundička. Samantha zoufale zavřela oči a snažila se co nejpevněji udržet své nohy u sebe. Zdálo se jí, že lékařská prohlídka trvá celou věčnost. A přesto to ještě stále nebralo konce. Zaléval ji studený pot.

Konečně doktor ustal ve svém snažení, naštěstí, aniž by se opravdu dotknul její kundy alespoň tahle Samanthina modlitba tedy byla vyslyšena. Chvíli zamyšlen stál vedle postele a poté prohlásil: “Dobrá, mladá dámo, no, ještě si nejsem tak docela jistý, ale každopádně si teď potřebuji na okamžik promluvit s tvým strýčkem mezi čtyřma očima. Určitě nás na minutku omluvíš.” Vzápětí oba muži mlčky vyšli na chodbu a zavřeli za sebou dveře. Samantha si ihned vděčně natáhla zpět spodní část pyžama, následně se na posteli posadila a oblékla si rovněž druhý díl pyžama. Krátký moment se cítila naprosto normálně, ale brzy začala pociťovat obavy. Co se asi teď děje na chodbě za jejími dveřmi? Bohužel si ve své situaci nemohla dovolit riskovat a vylézt z postele, aby se pokusila oba starší muže šmírovat, a tak jí tedy nezbývalo nic jiného, než tiše čekat a přemítat o tom, co asi zrovna doktor jejímu strýčkovi říká. Doufala, že to bude něco takového, jako že Samantha momentálně trpí nějakou lehčí formou choroby, která se zatím dá jen stěží určit, ovšem jistě se buď během jednoho nebo dvou dnu náležitě projeví, anebo naopak její příznaky rychle zmizí. To by bylo pro Samanthu naprosto ideální. Jenže pak tady byla také možnost, že doktor strýčkovi řekne, že jeho půvabná neteř je naprosto v pořádku. Co by potom strýček Thomas udělal, tím si Samantha vůbec nebyla jistá, ale zato si byla zatraceně jistá, že by to jen velmi nerada osobně zjišťovala. Zatímco mladá dívka ve svém pokoji dumala a v duchu rozebírala veškeré myslitelné možnosti dalšího vývoje událostí ta správná jí ovšem stejně na mysl ani nepřišla, na chodbě o pár metrů dál probíhala následující šeptem vedená konverzace:

“Tak fajn, jak je na tom, doktore?” zeptal se strýček Thomas zvědavě. “Řekl bych, že je zdravá jako kůň, teda jako kobyla, Thomasi,” odvětil doktor s úsměvem. Strýček Thomas přikývl na znamení souhlasu. “Přesně to si myslím i já! Měl jsem vážné pochybnosti už v okamžiku, kdy mi ze školy zavolal její učitel a říkal, že dnes Samantha zamešká důležitý test, pokud nepřijde. Pochopitelně jsem ji ovšem chtěl dát šanci, aby mé pochybnosti vyvrátila!” Doktor nejdříve jen pokrčil rameny, aby se o vteřinku později zvědavě zeptal: “Takže budeme realizovat plán B, jak jsme o něm předtím mluvili?” Strýček Thomas opět přikývl. “Jistě, Roberte. Jsem ti za to vážně vděčný.” “Rád ti kdykoli pomůžu, Thomasi, však to dobře víš. Zvláště pokud se bude jednat o tu tvou povedenou neteř,” zasmál se doktor spokojeně. “Každopádně ti můžu již teď zaručit, že Samantha nebude po téhle zkušenosti už nikdy předstírat nemoc!” Samantha ležela na svém místě v posteli a snažila se tvářit naprosto klidně a velmi nemocně, když doktor znovu vstoupil do jejího pokoje. “Samantho, mluvil jsem o tom už s tvým strýčkem a řekl jsem mu přesně to samé, co teď sdělím tobě,” řekl doktor a tvářil se vážně. “Osobně jsem přesvědčen o tom, že máš vzácný typ chřipky, která postupně oslabuje celý lidský organismus. Proto máš v současnosti zdravotní potíže.” Samantha by nejraději začala výskat radostí. Super, super říkala si v duchu, takže je to všechno v pohodě. Strýček mě nemůže potrestat za předstírání nemoci a lhaní. To by bylo určitě mnohem horší než celá ta hnusná prohlídka! A tu už jsem zvládla, takže to mám všechno za sebou…

Jenže přesně v tom okamžiku doktor znovu promluvil: “Když jsem tedy určil diagnózu, usoudil jsem, že nejlepší možnou léčbou pro tebe bude opravdu pořádný klystýr který bys měla dostávat každé čtyři hodiny, dokud se nebudeš opět cítit lépe. Nemusíš se vůbec bát,” dodal ještě s nevyzpytatelným úsměvem na rtech. “Nedoporučuji ti žádnou hroznou směs, jde jen o vitamín B a nějaké další nezbytné složky které ti opravdu pomohou.” Samantha na doktora zírala s vytřeštěnýma očima a pusou dokořán otevřenou. Určitě si dělá legraci, to přece nemůže myslet vážně! Nebo snad ano?! Jeho výraz ani v nejmenším nenaznačoval, že by žertoval. Panebože do čeho jsem se to jen dostala?! Samantha začala ihned instinktivně blekotat něco o tom, že se ve skutečnosti vlastně vůbec necítí špatně, že už ji ta slabost začíná zvolna přecházet a že by tedy bylo mnohem lepší a rozumnější počkat do zítřka jak se celá situace vyvine, možná ji už pak bude docela dobře a nebude tedy potřebovat… a zrovna v tom okamžiku do pokoje vstoupil strýček Thomas a v ruce držel ohromný plastikový pytlík používaný při klystýrech. Samantha se na něj pouze podívala a ihned začala zoufale brečet. Když byla malá, dostala hezkých pár desítek klystýrů a od té doby je vskutku nenáviděla. Strýček Thomas, ani doktor samozřejmě nebrali na její prosby a slzy vůbec žádný ohled. Strýček Thomas klidně podal hnědě zbarvený pytlík doktorovi, který s ním vzápětí odešel do koupelny sousedící se Samanthiným pokojem. Mladá dívka o pár vteřin později s hrůzou zaslechla zvuky signalizující pouštění vody a plnění pytlíku. Její nářek se okamžitě zdvojnásobil. Strýček Thomas se pomalu posadil vedle ni na postel a začal ji uklidňovat. Jemně ji utíral slzy, přičemž jí tiše domlouval. Klystýr přece nebolí a navíc ji pomůže, tak proč, proboha, tak brečí? “A…ale…ale, strýčku, já…já už se vážně cítím mnohem lepe, nechci dostat klystýr mám z něho strach a…a vůbec, nemohl by mi pan doktor předepsat jenom nějaké prášky nebo tak něco?” vzlykala Samantha. Strýček Thomas se na ni pouze dlouze zadíval a poté upjatě prohlásil: “Samantho, jsem si jistý že pan doktor ví ze všech nejlépe, co ti pomůže. Když říká, že se ti po klystýru rychle uleví, nemám důvod mu nevěřit. Nebo snad chceš být i nadále nemocná?” Samantha si byla až zoufale jasně vědoma skutečností, že prostě nemá na výběr. Musela se podrobit osudu. Kdyby teď před strýčkem přiznala, že vůbec není a ani nebylo špatně, dopadlo by to s ní přinejmenším stejně špatně. Kdykoli mu totiž předtím jen trochu zalhala, neváhal strýček použít na její krásnou, holou prdelku jeho silný kožený řemen nebo dokonce rákosku. Byla si stoprocentně jistá, že by to udělal i tentokrát, a když si jen vzpomněla, jak jí zadnice bolela po posledním výprasku, udělalo se jí vskutku špatně. Nedokázala rozumně posoudit, která z obou možností je pro ni více nepříjemná. Výprask nebo klystýr? Výprask určitě bolel neporovnatelně více, ovšem na druhou stranu, vyprazdňovat se po klystýru… brrr to nesnášela. A co když to bude muset dělat před obecenstvem, co když se oba starší muži budou na ni dívat?!? Stálo před ní opravdu neřešitelné dilema. “Tak, Samantho, musím ti znovu stáhnout kalhoty i kalhotky aby nám nepřekážely,” promluvil strýček Thomas a s definitivní platností tak ukončil její víceméně zbytečné úvahy.

Vzápětí se strýček Thomas postavil, jemně přitlačil Samanthu zády na postel a zvedl ji nohy do výše. Než se stačila půvabná mladá dívka vůbec vzpamatovat z předchozích šoků, již zažívala další. Byla zbavená oblečení a strýček ji držel nohy nahoře, takže ji viděl úplně nahou pěkně zepředu. Samantha znovu zčervenala od kořínku vlasů až k patám. To bylo vůbec poprvé, co strýček Thomas spatřil v plné parádě její kundičku včetně stydkých pysků, poštěváčku a dalších nanejvýš intimních podrobností. Samozřejmě už ji několikrát předtím, a koneckonců také dnes, stahoval při tělesných trestech kalhotky, ale nikdy ji dosud neviděl z takové pozice, aby se mohl kochat skutečně naprosto vším. Nyní neunikla ani tomuto ponížení. Samantha se alespoň na okamžik rychle zakryla svou přikrývkou, pod kterou se momentálně snažila schovat skutečně celá. Strýček Thomas se na ni pouze široce usmál a v jeho úsměvu se zcela jasně zračilo tiché ujištění, že svému osudu stejně tak jako tak neunikne. Vzápětí z koupelny vyšel doktor. Plastikový pytlík v jeho rukou byl až po okraj naplněný vlažnou vodou. Samantha na něj vytřeštila hrůzou rozšířené oči. Strýček Thomas se jen znovu usmál. “No, myslím, ze teď budu potřebovat vaši pomoc,” řekl lékař strýčkovi. “Mohl byste podržet tohle?” “Jistě,” odvětil strýček Thomas okamžitě, vstal z postele a uchopil oběma rukama objemný plastikový pytlík. Doktor mezitím ze svého zavazadla vytáhl již známou tubu s vazelínou a bez váháni jí začal s úsměvem na rtech pomazávat dlouhý tmavý nástavec, který se měl velmi brzy ocitnout v Samanthině řiťce. Mladá dívka jeho počínání pouze zděšeně pozorovala. Přikrývku si přitáhla až ke krku a nejraději by se pod ní celá úplně rozplynula. “Tak Samantho,” řekl doktor jakmile byl nástroj dokonale připraven, “teď budu potřebovat tvou spolupráci.” Následně z jejího těla přikrývku doslova strhnul. “Otoč se na stranu a opři si svou nohu o mé rameno.” Samantha zalapala po dechu a tichým, roztřeseným hlasem se alespoň pokusila smlouvat. “Pane doktore, myslím, že nemusíte použít celý ten pytlík ne? Opravdu, copak by nestačila jen polovina? Vždyť té vody je příšerně moc a já… Strýček Thomas ji ovšem nenechal domluvit a razantně ji přerušil uprostřed věty. “A už toho bylo právě tak dost, mladá dámo! Myslím, že pan doktor naprosto přesně ví, co dělá, a ty ho prostě jen budeš na slovo poslouchat, nebo si mě nepřej!”

Následně Samantha, neschopná již jakkoli odporovat, s hrůzou pocítila, jak je její pravá noha zvedána do výše. Půlky její oblé zadnice se díky tomu samozřejmě ihned náležitě roztáhly. Věděla, že její sevřený řitní otvor je nyní krásně vidět, ostatně oba muži na něj upřeně hleděli. Připadalo jí že se musí každou vteřinou samou hanbou propadnout, ale místo toho se na její malou dírku zvolna přitisklo zakončení silného černého nástavce. Samantha se celá napjala v očekávání následné bolesti. Z hrdla se jí vydralo několik zoufalých stenů, když doktor konečně zatlačil a pomalu ji začal do análu zavádět umělohmotný nástroj, který si sveřepě razil cestu vpřed, stále hlouběji do jejích útrob. Jakmile do jejího konečníku počala proudit vlažná voda obohacená rovněž o mýdlo, mladá dívka zalapala po dechu a přivřela oči. S přibývajícím množstvím se Samantha cítila stále hůře, až to posléze již nevydržela a opět začala prosit: “óóó, prosím, prosím, pane doktore, to už je moc, prosím, přestaňte, já už to nevydržím!” Doktor se na ni pouze povzbudivě usmál a přátelsky ji poplácal po obnaženém zadku. “Jen klid, holčičko, klid, ještě chvíli a už s tím budeme hotovi.” Zatímco ještě stále hovořil, jednou rukou zasunul nástavec o dalších pár centimetrů hlouběji do jejího análu. Samantha se mohla zbláznit, když cítila jeho zakončení snad až někde ve svých střevech. Lékaře její tiché protesty vůbec nezajímaly a naopak ještě doporučil strýčkovi, aby držel plastikový pytlík o něco výše, aby mohla voda lépe téct. Čím více tekutin se dostávalo do jejího nitra, tím se stávala Samantha nepříčetnější. Brzy se počala celá chvět o třást a zoufale prosila oba muže, aby jí už konečně dovolili odběhnout do koupelny kde by se mohla vyprázdnit. Pochopitelně ani v nejmenším neuspěla. “A teď Samantho, když už v sobě máš kompletní objem, chci, abys v sobě vodu podržela celých pět minut,” řekl doktor, jakmile byli s napouštěním kapaliny hotovi. Horši zprávu si Samantha ani nedokázala představit. “Musíme se přece ujistit, že se z tvého systému dostanou ven opravdu všechny nečistoty.” Mladá dívka na jeho řeč zareagovala dlouhou sérií stenů a protestů. Snažila se jim všemi možnými způsoby dát najevo, že ona na záchod prostě jít musí, ale nikdo ji neposlouchal. Křičela a naříkala, že ji to roztrhne, že už to nevydrží, že si nadělá přímo do postele, ale jediná pomoc, které se dočkala, byla zrovna taková, o jakou příliš nestála. Strýček Thomas k ní totiž přistoupil a vší silou ji zmáčkl k sobě chvějící se půlky zadnice, aby ji tak usnadnil odoláváni vnitřnímu tlaku. Nástavec měla samozřejmě ještě stále zaražený téměř celý v řiti a tak tomu také bylo v průběhu následujících pěti minut. Když jí konečně dovolili jít se vyprázdnit, byla jim maximálně vděčná alespoň za to, že směla vykonat potřebu o samotě.

Že však jejímu utrpení není ani zdaleka konec, o tom se přesvědčila hned, jak vstoupila z koupelny zpět do svého pokoje. Cítila se úplně vyčerpaná a pokořená, avšak pohled na doktora ji okamžitě rozpumpoval krev žilách. Lékař totiž v rukou držel ohromnou injekční stříkačku, kterou právě vytáhl ze své brašny. “Oóó, ne, to ne, bože, to neééé!” zavřeštěla Samantha zděšeně a okamžitě začala ustupovat zpět do koupelny. Příliš pozdě si uvědomila, že tudy nemá, kam utéct. Zkusila ještě udělat pár kroků směrem ke dveřím na chodbu, ale to už ji strýček Thomas bezohledně popadl za rameno a přitáhl zpět k posteli. “Néée, já nechci dostat injekci, nesnáším injekce, je mi z nich špatně, neéé!” křičela a zároveň brečela Samantha, marně se při tom pokoušeje vymanit se z pevného sevření. Tím přirozeně svého strýčka pořádně naštvala. Starší muž vzteky celý zrudl a zařval: “Samantho, okamžitě nech těch blbostí! Vždyť se chováš jako malé dítě! Koukej si lehnout na postel a poslouchej pana doktora, nebo tě potrestám rovnou tady!” Jelikož Samantha v podstatě ani neposlouchala, co její strýček říká, samozřejmě se i nadále chovala naprosto stejně. Neměla před očima nic jiného než stříkačku v doktorových rukou, nenáviděla injekce a pokud ji měla dostat do zadnice, bylo to ještě stokrát horší. Proto se i nadále pokoušela vymanit ze strýčkova sevření, přičemž bez ustání ječela a řvala. Když konečně zmlkla, ležela již na posteli a obličej měla zabořený do měkkého polštáře. Tělem byla přitom přehnutá přes strýčkovo levé koleno, zatímco jeho pravá končetina byla shora opřená o její nohy čímž jí strýček Thomas efektivně zabraňoval v jakémkoli pohybu, respektive pokusu o odpor. Samantha byla natolik zděšená vyhlídkou na strašlivou injekční stříkačku, že ji ani nenapadlo, že by teď, mohla od strýčka dostat výprask. Došlo jí to až v okamžiku, kdy se jeho ruka poprvé setkala s její parádně vyšpulenou zadnicí. Po prvním nemilosrdném úderu na holou prdel ihned následovaly další. “Aúúú!” zakřičela Samantha, zpočátku spíše překvapením než bolestí. To se ovšem s přibývajícími ranami rychle měnilo. Strýček Thomas ji ani v nejmenším nešetřil a zasazoval jí jeden pořádný úder za druhým. Brzy byla její prdel celá rudá a rozpálená. “Au, aúúú, to bolííí! Aúúú!!!” ječela bezmocná mladá dívka. “Když se chováš jako malé dítě, tak s tebou taky tak musím jednat,” prohlásil strýček klidně a pokračoval ve výprasku s neztenčenou intenzitou tak dlouho, dokud Samanthě neuštědřil pověstných pětadvacet na holou. V té době ho mladá dívka již zoufale prosila o smilování, přičemž slibovala a přísahala, že se už jako malé dítě nikdy chovat nebude.

Teprve poté ji strýček Thomas pustil. Samantha se velice opatrně posadila hned vedle něj. Zvolna si utírala slzy velké jako hrachy, které se ji koulely po tvářích a stékaly po krku ještě níže. “V pořádku, doufám, že teď už budeš klidná a přijmeš svou injekci jako velká holka. Můžu s tím počítat, Samantho?” zeptal se strýček Thomas a upřel na mladou dívku svůj pronikavý zrak. Samantha pouze, neustále vzlykajíc, přikývla. Byla situací, do které se sama dostala natolik konsternovaná, že ani nedokázala mluvit. Stejně tiše se ze svého místa dívala, jak doktor stříkačku obratně plní. Jakmile lékař posléze ze zakončení injekční stříkačky sejmul plastikový kryt a Samantha spatřila, jak je jehla ve skutečnosti velká a dlouhá, znovu se bezmocně rozplakala. “Tak, slečno, otočte se, prosím,” požádal ji doktor klidně, když byl s veškerými přípravami hotov. Strýček Thomas se na posteli o kousek posunul a opět si Samanthu přehnul přes koleno stejným způsobem, jako tak učinil dříve, když ji dával výprask. Pro jistotu ji znovu jednou nohou a oběma rukama přidržoval. Samantha se ovšem tentokrát nehodlala jakkoli vzpírat. Jasně si uvědomovala, že nemá nejmenší šanci. Musela vydržet ještě injekci a pak už snad konečně bude jejímu utrpení alespoň prozatím konec. “Tak Samantho, jen se hezky uklidni a uvidíš, že to budeš mít za sebou dříve, než si toho vůbec všimneš,” snažil se ji doktor uklidnit, zatímco si k posteli přisunoval malé křeslo, do kterého se následně posadil. Samantha na něj nyní neviděla, pročež mohla pouze podle zvuku usuzovat, co právě lékař dělá. Jednoznačně poznala, že nejdříve otevřel láhev s lihem, kterým hodlal její zadnici důkladně vydesinfikovat. Jakmile se chladivá, štiplavá kapalina setkala s její zarudlou, rozpálenou a momentálně mimořádně citlivou pokožkou, mladá dívka zavřeštěla. Znovu se na krátký moment pokusila marně bojovat o ztracenou svobodu. “Samantho, nezapomínej na to, co si mi před chvíli slíbila,” varoval ji strýček Thomas tichým hlasem. Přitom jí přiložil jednu ruku na obnaženou zadnici. Samantha se při vidině dalšího výprasku rychle uklidnila, ovšem vzlykat a prosit o milost nepřestala. V momentu, kdy se do její prdelky bolestivě zavrtala špička injekční stříkačky zase zavřeštěla tak nahlas, až oběma mužům zalehlo v uších. “Nééé, nééé!!!” ječela zoufale, ale bylo samozřejmě už příliš pozdě, aby na stavu věci něco ještě dokázala změnit. Dostala svou injekci. Dokonce i tehdy když už zakončení injekční stříkačky bylo z její zadnice vyňato, vnímala dále citelnou bolest. Pokračovala v naříkání a zase se jí z očí vyvalily slzy. Strýček Thomas jí zatím zadnici pomalu, jemně třel, aby jí alespoň tímto způsobem ulevil. Samanthin nářek po chvíli opravdu polevil a posléze úplně ustal. Mladá dívka se naivně domnívala, že už má konečně všechno za sebou.

Samantha již pomalu začínala zapomínat na předchozí útrapy když náhle zaslechla, jak si doktor pod vousy bručí: “Kruci, kam jsem to jen dal?” Na moment se jí srdce zastavilo. Copak to ještě bude nějak pokračovat? Samantha pochopitelně neměla ani tušení, co se za jejími zády děje, ovšem skutečnost, že ji strýček Thomas stále nepouští a nedovoluje jí vstát, ji nyní nanejvýš zneklidňovala. Slyšela, že se doktor opět přehrabuje ve svém objemném zavazadle. Začínala mít velice nepříjemný dojem, že se na ni přece jen ještě něco chystá a o tom, že to nebude nic příjemného, vůbec nepochybovala. “Ah, konečně, tady jsou!” zvolal doktor potěšeně, když konečně našel to, co hledal. Samantha se zděšeně zachvěla a pokusila se přes rameno ohlédnout. “Budete ji to muset dávat každé čtyři hodiny, a to nejméně v průběhu následujících čtyřiadvaceti hodin,” oznámil lékař strýčkovi Thomasovi, který na znamení souhlasu přikývnul. Samantha to už nemohla samou zvědavostí vydržet, zavrtěla se a na okamžik se jí podařilo vymanit se ze strýčkova pevného sevření. Díky tomu mohla spatřit, že doktor vytahuje z lahvičky rozměrné želatinové kapsle. “Co to je, na co to je, proč mi to dáváte?!” zvolala zřetelně se chvějícím hlasem. “Ale, nemusíš mít vůbec žádný strach, Samantho, to je jen takový lék, který ti pomůže, abys byla co nejdříve zdravá,” odvětil lékař rozšafně. “Každá,kapsle se prostě jen musí zavést do tvého konečníku, kde se postupně rozpustí a začne tak náležitě účinkovat.” “Oh, nemyslím, že bych to ještě potřebovala, doktore,” řekla rychle Samantha, doufajíc, že se jí podaří změnit doktorovo mínění. “Ale ano, mladá dámo, to víš, že to potřebuješ,” opáčil lékař klidně. “Teď už to snad přece vydržíš, vždyť už to máš skoro všechno za sebou.” Vzápětí se doktor mírně předklonil a pořádně jí roztáhnul půlky zadnice. Jakmile Samantha ucítila, že jí chce kapsli zasunout do řitního otvoru, znovu začala naříkat: “óóó, ne, nééé, já to nechci, takhle to nechci, prosím, prosím, nedělejte mi to, takhle ne, óóó, nééé!!!” Jenže to už měla kapsli v análu a doktor ji svým prostředníkem zasunoval stále hlouběji, zatímco strýček Thomas mladou dívku pevně držel, aby jim nemohla utéct. “Jen klid, klid, už to bude; snažil se ji při tom uklidňovat. Konečně už doktor nemohl svým prstem zajet ještě dále, a tak jej pomalu z její řiti vytáhl ven, když s ním předtím pro jistotu v její prdeli ještě trochu zakroutil ze strany na stranu. Samantha si v tu chvíli připadala, jakoby ji do konečníku šoustal. Bezmocně několikrát rychle za sebou zasténala.

“V pořádku, Samantho, myslím, že pro tuto chvíli jsme spolu hotovi. Více už ti nyní pomoci nemůžu,” řekl doktor zatímco si již zvolna začal balit své hrůzostrašné nádobíčko. “Až budeš zase potřebovat klystýr a medicínu, tvůj strýček to zvládne sám. Pokud se tvůj stav ani potom nezlepší, dá mi vědět a já se za tebou zase zastavím. Zatím ahoj.” S těmito slovy na rtech její pokoj opustil, následován strýčkem Thomasem, který se spokojeně usmíval. Samantha zůstala sama. Zůstala zničeně ležet na posteli. Jasně vnímala, jak je její zadnice díky předchozímu výprasku ještě stále rozpálená, přičemž jedna půlka ji citelně bolela více, jelikož právě do ní předtím dostala tu strašně velkou injekci. Navíc se jí zdálo, že má kvůli klystýru vnitřnosti úplně převrácené naruby nehledě na to, že se jí v konečníku momentálně rozpouštěla želatinová kapsle. Tyhle pocity byly snad ještě více nepříjemné, ovšem zdaleka nejhorší byla vyhlídka, že ji takřka to samé čeká za další čtyři hodiny znovu! Test ve škole rozhodně nemohl být ani z třetiny tak hrozný jako tohle. Zatímco upadala do neklidného spánku, Samantha si stále znovu a znovu v duchu slibovala, že příště už nemoc určitě předstíral nebude!

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hlasů: 2

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *