Povídka „Táborák I.“

Píšu perverzní BDSM povídky s co největším ponížením. Série „Táborák“ má 16 dílů, které budu postupně publikovat. Perverznost dílů bude postupně gradovat a čtenář si tak může zvolit sám, na jak velkou míru „prasáren“ má zrovna chuť.

Hledám sub, kterou podobně degradující představy také lákají. Možné je vše – online výcvik, lekce i vztah 24/7, kdy ti mohu zajistit bydlení a vše co pro svůj nový život otrokyně potřebuješ. Rád poznám i submisivní pár, kde míra mého zapojení je na domluvě. I když jsou mé příběhy co nejperverznější, jde jen o fantazie, které nikomu neubližují a reálné BDSM samozřejmě vypadá jinak. Na čem se domluvíme, to bude platit. Více informací naleznete na konci příběhu.

S Petrem, přítelem mé sestry, jsme plánovali strávit poslední víkend léta v přírodě. Rozhodli jsme se pro odlehlé místo, daleko od civilizace, kde bychom mohli v klidu postavit stan a užít si večer u táboráku. Netušili jsme, že izolace, kterou jsme hledali pro odpočinek, se stane naší pastí.

Sestra Klára, sportovně založená brunetka, o rok starší než já, měla pevné, vypracované tělo a přirozenou eleganci, která poutala pozornost. Její dlouhé, lesklé vlasy se v letním světle jevily jako hedvábný závoj a její pronikavé oči měly v sobě něco neodolatelně přitažlivého. Každý její pohyb prozrazoval sebejistotu ženy, která si je vědomá svých předností – obliny jejího těla se vyzývavě rýsovaly pod lehkým tričkem, odhalovaly velká pevná ňadra, která se jemně chvěla při každém jejím kroku. Byla sebevědomá a silná, nesla se s hrdostí ženy, která si je vědoma své krásy, a která byla zvyklá, že její tělo vzbuzuje obdiv, ne strach. Jak rychle se to mělo změnit.

Já, mladší sestra, osmnáctiletá blondýnka, jsem působila mnohem křehčeji. Malá, štíhlá postava, dlouhé světlé vlasy, které se mi v pramíncích kroutily kolem obličeje, a jemné rysy mi dávaly vzhled někoho, koho by mužský pohled nikdy nepřehlédl, někoho, kdo v nich vzbuzoval nejhorší chlípné myšlenky. Má útlá ramena a drobné boky dodávaly mé postavě něco éterického, téměř nedotknutelného. Byla jsem přesně ten typ, po kterém muži pokukují – nevinný, něžný, snad až pohádkově dívčí. Moje křehkost byla jako magnet, něco, co v mužích probouzelo touhu vlastnit, ochraňovat, ale také ovládat a zlomit. Ten večer se naše krása stala našim prokletím.

Když jsme dorazili na místo, Klára s Petrem byli nadšení, že mají konečně soukromí. Už téměř rok spolu chodili a dnes večer mělo dojít k jejich prvnímu intimnímu sblížení. Viděla jsem, jak se na sebe dívají, jak se občas letmo dotýkají, jak si vyměňují pohledy plné očekávání a něhy. Slunce už zapadalo a ticho lesa nás obklopovalo. Postavili jsme stan, nasbírali dříví a rozdělali oheň. Když jsem se vrátila s náručí plnou větví, viděla jsem, jak Klára s Petrem opékají buřty a vtipkují. Byl to ten typický, bezstarostný moment, kdy se cítíte bezpečně daleko od všeho. Ale ten pocit trval jen krátce.

Z lesa se najednou ozvaly hlasy. Zpočátku vzdálené, ale postupně se přibližovaly, až jsme zahlédli světla z baterek. Před námi se objevila skupina šesti mužů. Jejich opilé obličeje se leskly v záři plamenů a jejich drzé úsměvy na nás padly s tíhou, která okamžitě rozbila všechen pocit bezpečí. Nečekali jsme, že nás někdo najde, ale jejich příchod změnil celý večer.

„No, co tady máme? Pěkné holky a oheň,“ zahulákal jeden z nich, očividně jejich vůdce. Zastavil se pohledem na Kláře, jeho oči se zastavily na jejím těle. „Ty máš teda kozy,“ řekl bez obalu, přičemž jeho slova okamžitě vzbudila smích u ostatních. „Tohle bude něco pro nás, co kluci? Pěknej úlovek.“

Jeden z nich se přitiskl ke Kláře zezadu, jeho ruce nekompromisně obemkly její pas a pak se bez zaváhání posunuly výš k jejím prsům.

„Hmm, máš pevné tělo, princezno, to se mi líbí,“ zašeptal jí do ucha a začal jí hrubě mačkat prsa přes tričko. „A pořádně velký kozy. Vsadím se, že s nima umíš dělat pěkný věci.“ Klára se pokusila vykroutit, ale jeho stisk zesílil. „Nehýbej se, nebo to bude horší,“ sykl a k mému zděšení jí zajel druhou rukou mezi nohy, a drsně ji stiskl její nejintimnější partie přes kalhoty.

Viděla jsem, jak Klára ztuhla, její tvář byla zkřivená směsicí strachu a ponížení. Pohled na mou obvykle silnou, sebevědomou sestru, která byla nyní bezmocná v rukách cizího muže, mi způsobil téměř fyzickou bolest. Něco ve mně se zlomilo, když jsem viděla, jak ji osahává, jak ji ponižuje, a já nemohla nic dělat. Cítila jsem stud i za ni, jako bych to já sama byla v jeho spárech. Klářiny oči byly vytřeštěné a plné strachu, viděla jsem, jak se snaží ovládnout třes svého těla, zoufale se snažila nedat najevo, jak moc je vyděšená, jak moc ji ty doteky znechucují. Proběhl mezi námi krátký pohled a já pochopila, že dělá vše proto, aby je nerozhněvala. Snažila se být poslušná, protože věděla, že jakýkoliv odpor by mohl vést k násilí, k něčemu mnohem horšímu.

„Nechte nás být,“ promluvil Petr, ale jeho hlas nebyl dost silný, aby zastavil jejich drzost. Pokusil se vstát a Kláru ochránit.

Vůdce skupiny se ušklíbl a přitlačil Petra zpět k zemi, koleno mu surově zabořil do břicha, až Petr zaúpěl bolestí. „Ty nám tady nebudeš říkat, co máme dělat, pindo. Máme spoustu času. Jen se usaď a sleduj, jak si tady užijeme s tvýma holkama. Nebo máš strach, že je umíme opíchat líp než ty?“ Pak Petrovi s pohrdáním plivl do obličeje a smál se, když se Petr pokoušel setřít si slinu z tváře. „Hele se ho, jak je vyděšenej. Vsadím se, že ještě nikdy nešukal a teď musí koukat, jak se o jeho holku postaráme my.“

Jeden z nich přistoupil ke mně, popadl mě za ramena a surově mě otočil k sobě. Cítila jsem paniku, která mi paralyzovala tělo. Srdce mi divoce bušilo a žaludek se sevřel úzkostí. Jeho ruce sjely po mých zádech až k zadku, který začal nemilosrdně mačkat přes tenké šortky. Hnětl ho tak silně, že se látka se zařezávala mezi půlky mého drobného zadečku.

„Koukám, že si sebou vzala sexy šortečky,“ zasípal mi do ucha a přitiskl své vlhké rty na můj krk, kde mi zanechal slizkou, nechutnou stopu svých slin. Ohnul si mě v pase a plácl mě po zadku tak silně, že jsem vykřikla bolestí. „Ty jsi tak drobná, skoro jako panenka. Vsadím se, že jsi ještě panna,“ pokračoval a silou mě přitiskl k sobě, abych cítila jeho erekci přes kalhoty. Tvrdý tlak jeho vzrušení proti mému tělu ve mně vyvolal vlnu odporu a strachu, který mi projel až do morku kostí. Otírání jeho tvrdého pyje o mé tělo mi způsobovalo takový odpor, že jsem měla co dělat, abych se nepozvracela. Chtěla jsem se odtáhnout, ale jeho ruce mě držely jako v kleštích a dál se vzrušoval třením o mé bezbranné tělo.

„Řekni, už tě někdo ojel?“ zeptal se nahlas, aby to všichni slyšeli, „Kolik chlapů už jsi měla? Sázím se, že ráda kouříš ptáky.“ Cítila jsem, jak mi tváře hoří studem, jak slova, která vyslovoval, ve mně vyvolávala pocit naprostého znechucení a ponížení. Nemohla jsem se na nikoho podívat, nemohla jsem snést myšlenku, že Petr a má sestra jsou svědky mého nejhlubšího ponížení. Jeho slova mě bodala jako nože, ponižovala mě snad ještě více než jeho perverzní, nechutné doteky.

„Koukněte, jaký má malý kozičky, akorát tak do pusy,“ smál se, zatímco mi druhou rukou zajel pod tričko a začal mi sahat na prsa. Prsty mi hrubě mačkal bradavky, kroutil jimi a štípal je mezi ukazovákem a palcem tak silně, že jsem tiše zasténala bolestí. „Koukněte, jak mě prosí o víc,“ zachechtal se a ukázal ostatním, jak mi tvrdnou bradavky. Cítila jsem se tak nechutně ponížená, že mé tělo takto zrazuje mou mysl, že reaguje i na tyto hrubé doteky. Byla jsem jako paralyzovaná, nemohla jsem se bránit, jen jsem tiše plakala a snažila se přesvědčit samu sebe, že tohle se neděje mně.

Vůdce skupiny, muž s chladným a zvráceným úsměvem, se opřel o jeden ze stromů poblíž našeho ohně. „No tak, chlapi,“ řekl s chladným úsměvem, „máme tady na holky celou noc. Nemusíme na to spěchat. Chceme si to přece pořádně vychutnat.“ Byl si vědom, že má naprostou kontrolu nad situací. Všichni jsme to cítili – a právě to ho ještě víc povzbuzovalo k tomu, aby nás ponížil co nejvíce. Jeho oči se leskly chladným potěšením, když viděl náš strach, naši bezmoc.

Rychle se od nás dozvěděl, že jsme sestry – já Veronika a starší Klára, a že Petr je Klářin přítel. Zaujalo ho, když jsem mu ve strachu prozradila, že jsem panna. Klára sklopila zrak a přiznala, že i ona sex ještě neměla – tento večer v lese měl být jejich první společný večer s Petrem, první intimní chvíle.

„Tak dobře, holčičky,“ řekl vůdce pomalu, jeho hlas byl drsný a klidný zároveň, jako by to celé byla jen nějaká hra, „Když je to tak, nebudeme nikam spěchat a zahrajeme si takové speciální vadí nevadí. Budu vám dávat otázky. Pokud řeknete, že vám něco vadí, odevzdáte fant. Jestli ne, dostanete úkol. Jasný?“

Pochopili jsme, že se musíme podrobit jeho pravidlům, že nemáme jinou možnost. Strach z toho, co by se mohlo stát, kdyby se rozzlobil, byl příliš silný. Klára i já jsme souhlasně přikývly. Snažily jsme se být co nejposlušnější, protože jsme věděly, že sebemenší odpor by mohl situaci ještě zhoršit. V mysli mi problesklo, že možná, když budeme spolupracovat, nedojde k nejhoršímu.

Klára, která se doteď pokoušela vypadat statečně, se už třásla nekontrolovatelně. Muž za ní ji stále držel v pevném sevření, jeho ruce se bezostyšně sunuly po jejím těle, jako by jí dával najevo, že jí nepatří, že její tělo je teď jejich hračkou. Chtěla se bránit, stejně jako já, ale bylo nám oběma jasné, že nemáme jinou možnost. Pod povrchem našeho strachu byla také děsivá myšlenka, že pokud nebudeme spolupracovat, může se stát něco ještě horšího. Jejich opilecké úsměvy a drzé pohledy jasně naznačovaly, že jsme lapeny v pasti.

„Začneme s tebou, panenko,“ pronesl vůdce a zajel mi rukou do vlasů, kde je sevřel tak pevně, že jsem se nemohla ani pohnout. Bolestivě mi zaklonil hlavu, abych se musela dívat do jeho obličeje. „Vadí ti, když tady muže poprosíš, ať ti postupně prohmatají prsa a podívají se, jestli máš pěkný bradavky?“ zeptal se a volnou rukou mě chytl za tvář, aby mě donutil dívat se do jeho očí. Nutil mě, abych se nemohla odvrátit, abych v jeho pohledu viděla, jak moc si užívá mou bezmoc. Ostatní muži se nahrnuli blíž, jejich oči plné chtíče, jejich výrazy zvrácené vzrušením z mého strachu.

„Prosím… prosím, ne,“ zašeptala jsem, slzy mi stékaly po tvářích, zatímco se mi zařezávaly jeho prsty do tváře. „Tohle nám nedělejte.“ Slyšela jsem, jak můj hlas zní slabě a zoufale, jakou má prosebnou intonaci. Nikdy předtím jsem se necítila tak bezmocná, tak vydaná napospas. Zároveň jsem se snažila nedat najevo svůj odpor příliš okatě, bála jsem se, že by to mohlo vyprovokovat ještě větší násilí.

„To nebyla odpověď,“ řekl vůdce tvrdě a zatahal mě za vlasy tak prudce, že jsem vyjekla bolestí. „Vadí, nebo nevadí?“

S hlavou zakloněnou bolestí jsem zašeptala: „Vadí.“ Věděla jsem, že mě čeká trest, fant, který budu muset odevzdat, ale doufala jsem, že když budu poslušná, bude to snesitelnější. Srdce mi bušilo strachem z toho, co přijde.

„Fajn, tohle bude tvůj fant,“ řekl s potěšením. „Sundej si tričko, ať se můžeme podívat, co se pod ním skrývá. A chci, abys to udělala pomalu, jako když svlékáš pro svého přítele.“ Viděla jsem, jak se Petr pokouší odvrátit, ale jeden z mužů ho popadl za vlasy a donutil ho sledovat. „Chci, aby tvůj kamarád viděl, co jsme našli.“

„Prosím,“ škemrala jsem, cítila jsem se jako malé, vyděšené dítě, „nemůžu… všichni se dívají…“ Třásla jsem se strachy, ale zároveň jsem věděla, že musím poslechnout. Hlavou mi proběhla myšlenka, co by se stalo, kdybych odmítla – určitě by mě svlékli násilím a možná by udělali ještě něco horšího.

„Buď ho sundáš sama, nebo ti ho roztrhneme,“ řekl vůdce netrpělivě. „A pak ti možná roztrhneme i něco jiného. Tři… dva…“

Ruce se mi třásly, když jsem pomalu stáhla tričko přes hlavu. V hrdle jsem měla obrovský knedlík studu, který mě téměř dusil. Každý centimetr odkryté kůže pro mě představoval další porci ponížení. Cítila jsem se neskutečně zranitelná a obnažená, jak jsem tam stála jen v podprsence a krátkých šortkách. Muži kolem mě hltali očima, jejich pohledy se zarývaly do mého těla jako ostré nože. Cítila jsem jejich chtíč jako hmyz lezoucí po mé kůži, všechno ve mně se svíjelo odporem.

„Pěkné,“ prohlásil vůdce, když mě důkladně prohlédl, „Ale čekal jsem víc. Tyhle kůzlátka nejsou ani do pořádné chlapské ruky.“ Ostatní se rozesmáli a já jsem cítila, jak mi rudnou tváře ponížením. Nejhorší bylo, že jsem věděla, že mé tělo není nic, co by jim imponovalo. Že jsem jen slabý, bezbranný objekt jejich sexuálního pobavení.

Jeden z nich si mě přitáhl k sobě a silou mi zajel rukou za podprsenku, hrubě sevřel mé nahé ňadro. Jeho dlaň byla drsná a zpocená, jeho stisk příliš silný a bolestivý. „Ale je jemnoučká, jak z hedvábí,“ zasmál se a druhou rukou mi zajel mezi nohy, kde mě silně stiskl přes šortky. „A tady dole je pěkně horká, to koukám.“ Cítila jsem, jak mě jeho prsty drtí, jak mačká má nejintimnější místa bez sebemenšího respektu. V tu chvíli jsem chtěla zemřít, propadnout se do země, aby ten pocit znečištění přestal. Zavřela jsem oči a modlila se, aby to rychle skončilo, ale jeho ruka zůstávala mezi mýma nohama, prsty masírovaly a mačkaly přes látku.

„Podívejte, jak se krásně třese,“ řekl a bez váhání mě chytil za zadek. Pak druhou rukou popadl přední část mých šortek a prudce zatáhl nahoru. Látka se mi okamžitě bolestivě zařízla do rozkroku. Vykřikla jsem bolestí, ale to ho jen povzbudilo. Látka se mi zarývala do nejcitlivějších částí mého těla, rozdělovala mě a způsobovala ostrou, řezavou bolest.

„To se ti líbí, co?“ zasmál se, zatímco napínal látku ještě víc, zařezávající se do mých nejcitlivějších míst. „Koukněte na ni, jak jí to hezky rozděluje píču a ty pysky vylézají. Má je úplně mokrý, ta malá děvka. Jestli je vážně panna, tak tyhle šortky jsou nejblíž, co se kdy něco dostalo.“ Cítila jsem, jak mi hoří tváře. Nechtěla jsem, aby mé tělo reagovalo na jejich dotyky, ale nedokázala jsem to ovládnout. Cítila jsem se tak zrazená vlastním tělem, tak ponížená tím, že mé tělo reaguje na jejich hrubé zacházení způsobem, který nemohu kontrolovat.

Další muži se ke mně nahrnuli, všichni chtěli vidět, jak trpím. Ten, který mě držel, s potěšením vytahoval mé šortky výš a výš, předváděl ostatním, jak se látka zařezává do mých intimních částí. Slzy bolesti a ponížení mi tekly po tvářích, ale netroufala jsem si protestovat, věděla jsem, že bych tím věci jen zhoršila. Z instinktů poslušnosti a strachu jsem jen stála a snášela to, snažila jsem se být co nejméně nápadná, jako by mě jejich zacházení nijak neovlivňovalo.

„Prosím… ne…“ škemrala jsem tiše, oči zavřené, neschopná vzepřít se. Slova ze mě vycházela jako tichý, zlomený šepot. „Prosím…“ Bála jsem se reagovat víc, bála jsem se, že pokud se budu bránit příliš, jejich násilí jen vzroste. Proto jsem se snažila být poslušná, i když to znamenalo nechat ho sahat na místa, kterých se dosud nikdo nedotkl.

„Zmlkni,“ zavrčel muž a zatahal mě za chloupky, až jsem znovu vykřikla. „Ještě jednou se ozveš a tu prdel ti seřežu do krve, rozumíš?“ Jeho hrozba mě úplně paralyzovala. Slzy mi stékaly po tvářích, ale už jsem nevydala ani hlásku. Pak vytáhl ruku a znovu chytil mé šortky, ale tentokrát zezadu. Prudce trhl a látka se mi bolestivě zaryla mezi půlky. Cítila jsem se tak ponížená, tak bezmocná, ale nemohla jsem se bránit. Mohla jsem jen mlčky snášet jejich kruté zacházení a doufat, že to brzy skončí. Věděla jsem, že každý odpor by mohl vést jen k většímu násilí.

„Otevři oči,“ přikázal mi. „Chci, abys viděla, jak se na tebe díváme.“ Jeho hlas byl plný autority, která nepřipouštěla odpor. Jako by věděl, že ze strachu z bolesti udělám cokoliv. A měl pravdu. Bez váhání jsem otevřela oči, abych ho nezradila, aby neměl důvod mi ještě víc ublížit.

S největším sebezapřením jsem zvedla víčka a podívala se na muže kolem sebe. Jejich tváře byly zkřivené chtíčem, jejich oči putovaly po mém těle bez sebemenšího respektu. Cítila jsem se jako kus masa na jatkách, jako věc bez hodnoty a důstojnosti. Jejich pohledy mě propalovaly, sledovaly každou křivku mého těla, každý centimetr odhalené kůže. V jejich očích jsem neviděla nic lidského, jen chtíč a touhu ubližovat, ponižovat, ovládat.

Konečně povolil stisk šortek, ale místo úlevy okamžitě prostrčil ruku pod lem a zajel mi mezi nohy. Cítila jsem jeho hrubé prsty, jak se dotýkají mých chloupků a pronikají dál. Nebyla jsem na tento dotek připravená, byl tak nechutný, tak ponižující, tak neosobní. „Podívejme, má to tam pěkně zarostlý,“ oznámil ostatním a zatáhl za chloupky. „Ale taky heboučký. A vsadím se, že je uzounká, jako by tam ještě nic nebylo.“ Jeho prsty zajely hlouběji, dotýkaly se mých nejintimnějších částí způsobem, který ve mně vyvolával směsici fyzického odporu a psychické hrůzy. Tiskla jsem k sobě stehna, snažila jsem se mu jakkoliv zabránit v přístupu, ale jen mě to ještě víc bolelo, jak si násilím razil cestu. Nakonec vytáhl prsty, ukázal je ostatním a pak si k nim hlasitě přičichl.

„Holčička si ani neumí pořádně umýt tu svojí nadrženou píču,“ zachechtal se a gestikuloval, aby si i ostatní přičichli. „Smrdí jak ryba, co ležela týden na slunci.“

„Dejte to sem, já si taky čichnu,“ řekl jeden z mužů a přistoupil blíž. Přiblížil nos k prstům svého kumpána a uchechtl se. „To je síla, to jsem ještě necítil.“

Slzy mi nekontrolovaně stékaly po tvářích. Toto ponížení bylo horší než cokoli, co jsem si kdy dokázala představit. Muž, který mi sahal mezi nohy, pak popadl mou tvář a přiblížil své prsty k mému nosu.

„Čichni si, jak smrdíš,“ nařídil mi, oči chladné a kruté. „Chci, abys věděla, jak ti tvá píča páchne.“

Snažila jsem se odvrátit hlavu, ale jeho stisk byl příliš silný. Přitiskl mi prsty k nosu tak silně, že jsem se musela nadechnout. Cítila jsem vlastní pach a to ponížení bylo tak hluboké, že jsem myslela, že omdlím.

„A teď je olízneš,“ přikázal a přitiskl prsty k mým rtům. „Olízni je a řekni mi, jak tvá píča chutná“

Zavřela jsem oči a s nejvyšším odporem jsem vyplazila jazyk. Chuť byla nepopsatelná, směs slanosti a hořkosti, která mi způsobila, že jsem se málem pozvracela. Ale ze strachu, co by se stalo, kdybych neposlouchala, jsem poslušně olízla jeho prsty.

„Řekni to,“ zavrčel. „Řekni, jak chutná tvoje píča.“

„Hořce,“ zašeptala jsem, sotva schopná mluvit. Každé slovo mě ubíjelo, odnášelo kousek mé důstojnosti.

„Hlasitěji a celou větou,“ jestli nechceš mít seřezanou prdel, přikázal a zatahal mě za vlasy. „Ať to všichni slyší.“

„Moje píča chutná hořce,“ řekla jsem hlasitěji, hlas se mi třásl ponížením. Ostatní muži se smáli, jejich oči plné zvrhlého potěšení z mého utrpení.

„A ještě něco?“ zeptal se, otáčeje mou tváří k ostatním. „Řekni jim pravdu.“

„A… smrdí rybinou,“ dodala jsem, slova mi rozežírala duši. Chtěla jsem zemřít, chtěla jsem, aby mě pohltila země. Nic nemohlo být horší než tento okamžik.

„Hele, podívej, jak má tvrdý bradavky,“ řekl jeden z nich a ukázal na mou hruď, kde se pod tenkou látkou rýsovaly špičky mých ňader, ztvrdlé chladem a strachem. „Tý naší malý děvce se to líbí. Vsadím se, že je to pro ni vzrušující, být tak bezmocná.“ Jeho slova mě bodala jako nože, protože jsem věděla, že mé tělo reaguje způsobem, který nemohu kontrolovat. Že mé tělesné reakce mohou být interpretovány jako souhlas nebo dokonce potěšení, když ve skutečnosti jsem cítila jen děs a odpor.

„Třeba je to pro ni poprvé, co ji někdo vidí skoro nahou,“ přidal se další, a jejich smích se nesl do ticha lesa. „A koukněte na ten její drobnej zadeček, jak ho má krásně kulatej. Až jí ho budeme prcat, bude jí to asi pěkně bolet.“ Ponižující poznámky dopadaly jako rány, cítila jsem, jak mi hoří tváře, jak se v mém těle mísí stud s bezmocí, jak každé jejich slovo jen prohlubuje mé ponížení. Nedokázala jsem si ani představit, co ještě může následovat, jakým způsobem mě mohou ještě víc degradovat. Věděla jsem jen, že jsme s Klárou a Petrem lapeni v pasti, odkud není úniku, a že tahle noc bude nekonečná.

 

Rád se seznámím se sub, nebo párem, které degradace také vzrušuje. Začnu tím, co nabízím

• Bez ohledu na formu vztahu vždy dodržím, co slíbím. V sexu, i mimo něj.
• Jsem perverzní i gentleman, potrpím si na hezké oblečení, prostředí i vychování.
• Příběhy jsou schválně dotažené do co největší degradace – je to vzrušující a nikomu to neubližuje. V reálu nechci nikoho dostat ani do nemocnice, ani na psychiatrii. Očekávat tak můžeš rozumný přístup.
• Pokud budeš „má“, postarám se o tebe.  Jsem úspěšný muž s odpovídajícím životním stylem a ty můžeš být jeho součástí.

Kontakt: otrocina@email.cz

Lekce

Vzrušuje mě otroctví spojené s degradací. Počítej s posluhováním Pánovi, řetězem, spoutáním… Budeš muset podstupovat ponižující prohlídky, cvičit se v tom, jak uspokojit Pána deepthroatem, lízáním zadku atd. Naučit se nejrůznější příkazy a nastavovat se tak, jak Pán určí – ať chceš, nebo nechceš.

I když je klasický sex často součástí lekcí, mnohem zajímavější je pro mě hra samotná. Nutně tak nemusí být součástí a klidně se můžeme domluvit i na hrátkách bez něj v podobě různého posluhování, nebo tvého potrápení.

Otroctví 24/7

Pro někoho je otroctví vzrušující hra, pro jiného je to přirozenost. Takové mám nejraději :). Možné je vše – od víkendových „únosů“, po život v otroctví. Mohu ti zajistit vše, co pro svůj nový život potřebuješ a kompletně se o tebe postarat. Dávám přednost sub, co jsou rády poslušné, masochistka být nemusíš. Bolest sama o sobě mě příliš nevzrušuje nad rámec nějakého drsnějšího zacházení.

Mám pochopení pro to, že to někoho láká, ale bojí se. Ty příběhy jsou vzrušující, ale i drsné. A i když asi všichni chápou, že v reálu to je jiné, tak ty obavy musí být silné. Nabízím i pomalejší výcvik v otrokyni, kde nějakým drsnějším hrátkám bude předcházet různé posluhování, učení se správnému chování atd. Někdy může uklidnit i to, že sub dostane přesný příběh s tím, co se bude dít. A ten je dodržen. Něco tahle předvídavost na zážitku ubírá, ale pro první lekci to může někoho uklidnit.

Splnění si tajného snu

Mám zkušenosti s hodně věcmi a nabízím jak perverzi, tak rozumný přístup s otevřenou komunikací. Pokud máš sen, který bys chtěla realizovat, klidně mi napiš, třeba se domluvíme na realizaci. Rád zkusím i nové, dosud nepoznané věci. O to, že bych někoho odsoudil kvůli perverznostem, které ho vzrušují, není třeba mít obavy :).

Může se jednat o rozšířené přátelství, stejně jako o zcela anonymní zážitek bez jakéhokoliv narušení tvého současného života.

Submisivní páry

Láká mě pohrát si s mladším párem. Míra mého zapojení je na domluvě – vzrušuje mě i role perverzního režiséra, přikazujícímu co ti dva mají spolu podniknout, zatímco je s dobrým drinkem v ruce pozoruji. Mé aktivní zapojení tedy není nutné. Jsem čistě hetero, vzrušuje mě čistě to ovládání.