Povídka „Pro výstrahu“

Sedím na lavici obžalovaných a čekám na rozsudek, v očích soudce se mi promítá velké opovržení a jakoby ho přenášel i na porotu, sedím a tiše přemýšlím – ano, zabila jsem člověka, ale bylo to v sebeobraně, vždyť chtěl zabít on mně, ne já jeho, ale to by snad porota měla pochopit. Konečně, otevřely se dveře a vyšla porota. Vážená poroto dospěli jste k rozsudku? Ano zaznělo, obžalovaná je vina z vraždy druhého stupně, trest si odpyká v ženském nápravném zařízení se zvýšenou ostrahou a to po dobu pěti let…………..

……….Po dvou odvoláních už se nedá nic dělat a tak mě neodvratně odvážejí spolu s ostatními vězni do toho „Alcatrazu“, tedy nevím jak to tam přežiji, za těch dvacet let co na světe jsem sem nikdy neměla problémy a žila v přepychu. Cestou se mi v hlavě promítá spousta otázek, jak to tam bude s hygienou, jak dobré budeme mít jídlo…, ale to jsem nevěděla, že takovéhle problémy mě tam trápit nebudou. Vězení je na ostrově, a tak náš vězeňský autobus najíždí na trajekt, který jezdí na ostrov pouze jednou týdně s potravou a novými vězni. Přijíždíme k velkému objektu obehnaného velkými zdi, teda tohle místo už samo o sobě nahání hrůzu. Chovají se k nám celkem slušně, ale to nás vede ještě doprovod z pevniny. Mužů je tu jen pár, ředitel a všichni bachaři jsou ženy. Rozřazují nás do cel, jsem v cele ještě ze čtyřmi také poměrně mladými děvčaty, ale nikdo tu není příliš komunikativní, všichni vězni jsou zticha, jen bachařky se ohání hlasitými rozkazy. Už jsem si uklidila všechny věci a tak pozorně poslouchám bachařky – trajekt už konečně odjel, můžeme se vrátit do normálu. Nevím co to má znamenat a co bych si mohla představit pod „normálem“. Ale to už zazní “ NÁSTÚÚÚP VY KURVY“ všichni se sejdou a postaví do řad na dvorku. Vyjde tam také ředitelka věznice a jak je vidět chystá se na proslov. Tak dámy máte tu nové přírůstky, a vy ještě asi nejste seznámeni z řádem naší věznice. Pod přísným trestem jsou zakázány drogy, chlast, kouření a SEX. Vyžadujeme absolutní kázeň a disciplínu. A nedoporučuji žádné se pokusit o útěk, nikomu se to ještě nepovedlo a všechny na to doplatily. Abyste věděly, že to myslím vážně, bude tu pro výstrahu potrestán včerejší pokus o útěk – „přiveďte jí!“

Bachařky táhnou zmítající se mladou ženu jen ve spodním prádle, je to krásná, štíhlá tmavovláska, kůže se jí leskne. Dotáhly ji až na dřevěnou lavici, kde jí svlékly kalhotky a podprsenku, to snad ne pomyslela jsem si, snad jí nechtějí bít. Dívka byla připevněna do připravených okovů, byla nakloněná tak, že téměř ležela a nohy měla široce rozevřené, evidentně se nemohla ani pohnout, její černý trojúhelník byl vystaven prudkému slunci a všem vězeňkyním. Poté přinesla bachařka žiletku a dokonale jí celé ohanbí vyholila, vězeňkyně přitom křičela, jako by ji bodala nožem. Konečně se před námi leskla i její buchtička a ředitelka dokončila proslov, tato dívka je odsouzena k dvaceti ranám bičem přes holou kundu, doufám, že se s toho poučíte a nebudete dělat problémy! Ještě té ženě dali do pusy nějakou věc asi aby se do toho mohla zakousnout a nekřičet. Nyní přišla mohutná bachařka a v ruce držela snad dvoumetrový bič.

Spustila ho na zem, napřáhla se a svist rána rozřízla kůži u jejího pravého stehna „jedna“, z rány ihned stékala krev, všechny jsme se cukly a trestaná byla v křeči, ale to už nemilosrdně putovala druhá rána svist a rudou čáru měla na velkých pyscích „Dva“, velký nápřah a svist přímo doprostřed přes poštěváček, žena se zmítá, tedy to spíše zkouší a další rána vychází znovu přes ohanbí, dívka přitom vydává srdce rvoucí tlumené zvuky, svist, svist žena je bičována a z kundy jí teče krev skoro proudem, u desáté rány se povolí a začne močit, „fuj“ řekne bachařka, vezme kýbl z vodou a vylije jí dívce mezi nohy, najednou jsou vidět přesné dráhy všech ran, ale to jim nestačí, exekutorka bere znovu do ruky bič a jde dokončit načatou práci, nemilosrdně a tvrdě bičuje dívku až při patnácté ráně omdlí, přinesou čpavek který to vše v minutě napravil a pokračovalo se, svist a svist, „devatenáct“, „STOP“ zařvala ředitelka, „teď já, aby si to dobře pamatovala“ a pověří ještě další bachařku a ta jde za trestnou lavici natáhne ruce a rozevře dívčiny zkrvavené velké pysky jak to jde. Ředitelka se napřahuje a svist, rychlá a tvrdá rána na její malé pysky. Pro její ponížení nás bachařky přiženou na dva metry od trestané dívky, jelikož jsem jako nováček v přední řadě, ohodnotila bych její kundičku jako zkrvavenou kaši. Nyní ji odvazují a ona klesá vysíleně na zem, odvážejí ji na ošetřovnu.

To se ale ještě jedna z nováčků ozve „to nééé, to přece nesmíte a utíká do kouta ke zdi. „Chyťte ji“ volá ředitelka a to už ji táhnou k ní. Vy jste se z toho nepoučila? Nevadí, tohle vás poučí! „Ke Zdi“ Na zdi jsou také připevněny okovy, ruce jí jsou do nich připevněny směrem nahoru a tělo také. „dostanete pět ran přes prsa dámo“ Roztrhli jí košilku a podprsenku a už se její prsíčka houpou před našimi zraky, evidentně se neopaluje, jsou celá bílá, jen dvorce a bradavky až skoro červené. Nastupuje znovu bič. Ale to už rozřezává bradavky nebohé dívky a ta křičí až si musíme zacpávat uši. Svist, prásk a ještě dvě rány, přes dívčiny prsa se táhne pět velmi viditelných krvavých pruhů. Dvě zmučené dívky přenášejí na ošetřovnu a ostatní, zvláště pak ti noví jako já odcházejí s hrůzou do cel a s nepříjemným pocitem co by se jim mohlo stát………..

……….První noc jsem probděla, jelikož po tom co se stalo se opravdu spát nedalo. Jelikož mé spolubydlící už zde byly poněkud déle, opatrně jsem se optávala jestli to tu je normální, „no, občas se tu stávají i horší věci, ale tohle trestání bylo hlavně pro nováčky na výstrahu“. Té noci jsem pochopila, že to tam nevydržím. Budíček jsme měli v 6 ráno, jelikož jsem zviklá stávat tak kolem deváté a celou noc jsem nespala, nijak se mi zrovna vstávat nechtělo. Ale to už jde ta otravná ženská s obuškem a přejíždí každou tyč všech cel a to vydává opravdu nepříjemné zvuky, nicméně, já byla pevně rozhodnutá s postele nevstat, pod naivní myšlenkou neberoucí ohledy na včerejší události – co by mi mohli udělat, vždyť už víc trpět nemohu, jsem zůstala ležet, nicméně netrvalo to ani dvě minuty co tři bachařky vtrhly k nám do cely a vytáhly mě s postele, „Tak ty nebudeš stávat kurvo! Ruce na tyče a ohnout“ co my chtěj proboha udělat, dyť jsem jen chtěla vstát o něco později.

Ta nejmohutnější z nich vytáhla tak metr dlouhou velmi tenkou rákosku, a hrome pomyslela jsem si, vždyť já nikdy nedostala ani naplácáno. Ale to už mi jedna z nich stáhla sukni, tedy spíš vězeňský stejnokroj a i kalhotky, zbylé dvě se chopily mých nohou a aniž bych se nadála, byla jsem nastavena tak že můj zadeček byl vystaven přímé ráně rákosky, jen jsem zaslechla jak rákoska cvičně rozrazila vzduch a pak už se zabořila do mého našpuleného zadečku, bože to je bolest ta ženská snad nemá soudnost, schytala jsem ještě dalších pět ran a to už jsem nevydržela, začala jsem nadávat, „vy kurvy zasraný, co si to dovolujete…“ ale to jsem neměla dělat, v tu ránu jsem byla otočená, o svršky jsem přišla ani nevím jak a začaly si zpracovávat moje do té doby velice krásná a pyšně stojící prsa, řvala jsem, že to snad museli slyšet všichni. Po devíti ranách vypadaly moje prsa poněkud jinak než dříve. „A jednu na památku“ prohlásila trestající, zvedly mi pravé prso a ukrutnou ránu zasadily přes delikátní nedotčenou kůžiču na spodní straně prsa, v tu ránu jsem myslela, že umírám, nevěděla jsem, že něco může tolik bolet. Ještě než odešly, řekly, že podprsenku si za trest dnes už nenandám. Takže jsem tam stála ruce na hořících, červeně lemovaných prsou, plná studu a ponížení a takhle jsem prožila celý den, ostatní když se na mě podívaly se škodolibě uchechtly.

Večer nás nahnaly do oddělených místností s povelem pravidelná hygiena, hygienu jsem si představovala poněkud jinak než jsem toho večera zažila. Bylo tam šest místností a podle toho taky šest zástupů, nebyla tam samozřejmě celá věznice, jen naše část, stála jsem jako na potvoru první a když jsem vešla byly tam dvě bachařky a divné křeslo. „Svlíknout donaha a sednout!“ ve shonu uplynulých událostí jsem raději poslechla, byla jsem tedy vyholena úplně dohola, tedy vespodu. Jedna z těch bachařek byla evidentně lesba, už z toho jak na mě koukala, uvědomila jsem si že co se skrývá pod hygienou bude zřejmě útěcha pro lesbické bachařky a měla jsem pravdu, hned jak byla hotova, zabořila mi hlavu do klína a já musela držet, musím uznat že to bylo docela příjemné, ale to nebylo všechno, za ní totiž ležela taška, které jsem si začala všímat teprve tehdy, když z ní vytáhla náhražku a zabořila mi jí hluboko do kundy, takhle si s mou pičkou hrála a s náhražkou kmitala a kroutilo až mě to nechtěně vzrušilo, ta lesba se jen šibalsky usmála a vytáhla větší a hrbolatější, poté co prostřídala ještě dva umělé penisy, myslela jsem, že je konec, ale ono ne vytáhla vazelínu a pomazala mi s ní kundičku a pak i svou ruku. Pomalu mi tam tu ruku strkala, myslela jsem si že mě snad roztrhne ale nakonec my jí strčila až na samé dno kundičky, kroutila s ní a rajcovala mě, pak vytáhla palec, masírovala jím poštěváček a zbytkem ruky stále zajížděla do kundičky. Po chvíli jsem dostala orgasmus a tehdy mě pustily zpátky do cely, z vynuceného orgasmu jsem neměla vůbec dobrý pocit, nicméně tentokrát jsem usnula.

Ráno už má kundička, prsa i zadeček byly v o moc lepším stavu a na tom jsem nemínila nic měnit, takže jsem samozřejmě vstala a chovala se co nejslušněji. Kolem poledne jsem viděla přijíždět jakési auto vojenského charakteru, o chvíli později nám bylo ohlášeno, že přijel generál na návštěvu jelikož se osobně zná s ředitelkou věznice a tak se máme chovat nanejvýš slušně. Odpoledne byli odděleni nováčci, tedy i já od ostatních, bylo nás šest. Přivedli nás do jedné místnosti, tam byla ředitelka z generálem „to jsou ty nový, svěřuji ti je.“ Najednou mi bylo všechno jasný ředitelka si generála tak trochu podplácí.

Všechny jsme šli okamžitě donaha , donesly nám jakési vyšší dlouhé opěradlo ve tvaru písmene „A“ a přes něj jsme se museli ohnout. Naše píči byly vystaveny přímo před tím slizounem generálem, neměli jsme nejmenší šanci se nějak bránit a kdyby, bylo nám jasné že by se nám to rozhodně nevyplatilo. Přišel ke mně a zasunul mi ho rovnou tam, přirážel bezohledně a tvrdě, po chvíli přestal a přešel dál. Až všechny prostřídal došel znovu ke mně a tlačil mi to do análu, celá jsem zrudla studem, a bolelo to jak čert, přirážel tak tvrdě, až jsem začala křičet a po chvíli jsem zacítila zaškubání ve svém análku a v tu ránu můj vnitřek zalilo jeho semeno, bože můj, to prase se do mě udělalo. Nechal mě ležet a šel dál, tak jsem viděla v přímém přenosu utrpení i mé sousedky. Takto dokončil i ostatní, ale do nich už se neudělal, asi jsem byla něco speciálního. Pak si sednul do křesla a já mu ho musela kouřit, ten oslizlej a smrdutej pták jsem měla hluboko v puse a se znechucením jsem dělala svou práci, cítila jsem, že už to nevydržím a najednou se začal v mém hrdle znovu cukat, pomyslela jsem na jeho semeno a rozhodla se, to ne, udělala jsem tím osudovou chybu, on vystříkl a já ho tvrdě kousla a vyplivla to. V tu ránu jsem dostala čímsi po hlavě a upadla do bezvědomí. ………….

………………probrala jsem se v samotné tmavé cele – cele smrti, teprve teď jsem si začínala uvědomovat co jsem provedla a že tentokrát pudu PRO VÝSTRAHU já. Modlila jsem se ať mi nic neudělají, ale asi marně, asi za hodinu přišla do cely jedna bachařka. „To sis to teda zavařila, upřímně tě lituju“ od sadomasochistické bezcitné ženské bych nečekala že mě bude litovat, takže jsem se rozbrečela a brečela až do doby co pro mě přišla „popravčí četa“, svlíkly mě do spodního prádla a vyvlekly ven, celou dobu jsem příšerně křičela v očekávání chvil následujících. Venku čekaly všichni na mou exekuci. Přivlekly mě na trestnou lavici, tu samou se kterou jsem se seznámila po příjezdu, pevně mě připnuly, tak, že jsem se nemohla skoro ani hnout, ale mé nejlepší partie byly vystaveny jako na dlani.

Ředitelka udělala krátký výklad – „tato žena si dovolila napadnout pana generála, proto jí je udělen trest sešvihání kundy dvacetipěti ranami tím nejbolestivějším bičem, začneme“. Generál ji ale zarazil. Přišel ke mně a řekl, jelikož jsem si jistý, že si dlouho nezašukáte, musím vám to teď vynahradit a přede všemi mě začal znásilňovat a nakonec mi rozevřel násilně pusu a vystříknul rovnou do pusy, tentokrát jsem neměla na vybranou a taky jsem se málem zadusila, ale spolykala jsem to.

A teď to přišlo, jako exekutorka přišla ta největší vazba z celého personálu věznice, u pasu měla stočený dlouhý bič zakončený trojhranou úzkou kůží, aby každá rána která padne měla za následek obrovskou bolest a rozřízlou kůži. Ta Čubka si stoupla dva a půl metru ode mě a vyndala bič, smála se, dělalo jí to potěšení. Zezadu mi strčily do pusy gumový špalíček, prý aby neohluchly. Pochopila jsem proč je ta lavice tak nakloněná, bylo to ze dvou důvodů, abych si viděla na svou kundu a aby se mohly co nejlépe strefit. Najednou mě zasáhla hrůza, exekutorka se rozpřahovala, bič udělal velkou smyčku, prořízl vzduch a prásk, moje tělo se svíralo v nesnesitelné křeči a z očí mi vyhrkly slzy, když jsem se podívala, měla jsem přes velké pysky dlouhý krvavý šrám. A svist, prásk a znovu, tvrdě jsem se zakousla do gumy, div jsem si nevylomila zuby, to se nedá přežít pomyslela jsem si, když jsem uviděla stejný šrám, který protínal ten první jako písmeno X, „budeš chtít aby si zemřela čubko“ ozval se generál a hned poté vyšla další rána svisst, „aííí“ ozvalo se i přes gumu v mé puse a já se svírala v křeči, rána mi rozšvihla poštěváček, mrskala jsem sebou jako žížala, ale pevné okovy mě nepustily ani na centimetr. A další rána, nevnímala jsem už okolí, zdálo se mi, že mě rána rozpůlila, v tu chvíli to povolilo a já se pochcala. Všechny bachařky se začaly smát, chvíli mě nechaly trpět a pak mě polily vědrem vody, pak následovala další rána a já ztratila vědomí. V tu chvíli mi to připadalo jako propustka z pekla, ale ne nadlouho, byla jsem tvrdě probuzena a exekuce pokračovala. Svist, prásk, bič prorážel vzduchem a já o sobě skoro nevěděla, na mé kundě už ani nebylo poznat kde je dírka, jen samá krev. Prásk, prásk, už jsem vnímala jen ten zvuk a od všeho ostatního jsem byla odloučena, kunda mě nesnesitelně bolela a exekuce pokračovala.

Když padla dvacátá rána, nic jsem už nevnímala, ale ony to věděly a chtěli mi uštědřit ještě více utrpění, daly mi čichnout čpavku a vylily na mě dvě vědra a nechaly mě procitnout. Teď přišel na řadu generál. Ze zadu mi nasadily na zbytky velkých pysků jakési kolíky, na nich byly provázky a tak mi roztáhly krvavá velké pysky a vyklouzly zpod nich ještě neporušené malé. Ještě mi vyndaly z pusy gumu, asi aby lépe věděli jak mě to bolí. Generál se ozval „tak to byl trest, teď dostaneš pro ponaučení a myslím že těchto ran se tak rychle nezbavíš!“ poté převzal bič od mé exekutorky, párkrát se cvičně rozmáchnula a pak mi zasadil ránu. „Áááááááááááííííí,“ rána mi snad prořízla maso až ke kosti, křičela jsem že bych probudila mrtvého. Nechal mě deset sekund vychladnout a znovu svist prásk a kůže biče se zahryzla do mých malých pysků, křičela jsem křičela, ale už mi nezbývaly síly, další rána a ze mě už jen vycházely tlumené zvuky, padly ještě zbylé dvě rány. Pak ke mně generál přišel a strčil mi prsty do té krvavé kaše a kroutil s nimi tak dlouho, dokud jsem bolestí neomdlela……

……Probrala jsem se když mě táhly z toho strašného místa, ještě jsem matně viděla čtyři dívky z holými zadky co byly opřeny o zeď a kvičely, když přes ně dostávaly bičem, asi starší hříchy. Nesly mě do ošetřovny a já se cítila, jako bych přežila svou vlastní smrt, potom jsem upadla znovu do bezvědomí…….

…….Když jsem se probrala, ležela jsem na lůžku a mezi nohama jsem měla obklady, přišel ke mně mladý doktor a prohlížel mě, pak řekl „uzdravujete se docela rychle na to co jste prožila. Víte, já s tím co se tu děje nesouhlasím, ale nemohu s tím nic děla, jsem tu jako oddělený pracovník. Já nemohu strkat nos do jejich věcí a oni se zase nemohou plést do mé práce a mých pacientů“. Ten doktor byl opravdu hodný, staral se o mně jako o malé děcko, dával mi masti a obklady a moje bolest začala ustupovat. Když jsem měla v noci bolesti, přišel ke mně a jemně mě hladil po vlasech, v tu chvíli za normální situace bych mu dala, ale vzpomněla jsem si co mám teď mezi nohama, čas plynul a ukázalo se že už to tak hrozné není, měla jsem sice jizvy, ale ty se s něžnou péčí doktora hojily.

Za dva týdny jsem znovu okénkem viděla přijíždět auto, tentokrát to ale nebylo špatně, po chvíli ke mně přišli hlídači z pevniny a vysvětlovali. „Našli jsme svědka, který potvrdil vaši nevinu, a tak byl váš trest odvolán, moc se omlouváme, až se uzdravíte, můžete odejít“, v tu chvíli jsem sice měla vztek, ale zároveň radost, že se z toho pekla dostanu. Po týdnu jsem už byla připravena odejít.

Ředitelka věznice si mě ještě pozvala do kanceláře. Když jsem přišla, vysvětlila mi, že nepředpokládá, že bude někomu o věcech, co se tu staly říkat, jelikož má venku mnoho, přátel a ty by mi to venku mohli zopakovat, kdybych podala nějakou stížnost. Nechtěla jsem nic podobného už zažít, tak jsem se rozhodla, že si to nechám pro sebe. Ještě než jsem odjela jseflet