Povídka „Přistiženi při činu“

Je to už zhruba takových deset let, co jsem se seznámil se svou budoucí manželkou. Tenkrát jsem samozřejmě ani náhodou netušil, že právě ona bude mou vyvolenou, ale rozhodně na ten den nikdy nezapomenu. Kromě jiného jsem totiž zažil také jeden z největších sexuálních zážitků svého dosavadního života.

Tehdy mi bylo devatenáct a mé sestře Mary téměř přesně o rok méně. Společně jsme již nějakou dobu provozovali zvláštní zábavu spojenou se sexem. Oba jsme totiž navzájem před sebou masturbovali, pochopitelně pouze tehdy, pokud jsme byli sami doma. Líbilo se mi a strašně mě rajcovalo, když jsem se mohl dívat, jak si to Mary sama dělá, a naprosto stejně na tom byla i ona. A potom jednoho dne, když byl náš otec v práci a matka odešla nakupovat, si Mary přivedla domů tři své kamarádky. Všechny čtyři zalezly do jejího pokoje, kde se neustále hihňaly a o někom si vyprávěly, zkrátka počínaly si tak, jak to holky při podobných příležitostech vždy dělají. Já jsem se nacházel ve svém pokoji, kde jsem se snažil pracovat na počítači. Moc jsem toho ovšem neudělal, protože dveře se náhle otevřely a dovnitř vstoupila Mary. Výjimečně se tvářila poměrně nesměle a já také obratem pochopil proč. Má sestra mi totiž sdělila, že její tři přítelkyně, Sonia, Susan a Donna by velmi rády na vlastní oči viděly, jak masturbuji. Zpočátku jsem se samozřejmě zdráhal něco takového udělat, ale čím víc jsem o tom nápadu přemýšlel, tím více se mi zdál zajímavější. Pochopitelně se mě rovněž začalo rychle zmocňovat vzrušení. Po chvíli jsem s definitivní platností došel k závěru, že by to mohlo být docela zábavné a rajcovní a souhlasil jsem. Vzápětí jsem se tedy bez jakéhokoli dalšího zbytečného otálení vypravil do pokoje své sestry, přičemž se již v tom okamžiku dala jen velmi stěží přehlédnout výrazná vyboulenina mezi mýma nohama. Jakmile jsem vstoupil do místnosti, ihned jsem z dychtivých výrazů přítomných dívek poznal, že se všechny nemůžou dočkat, aby mě už konečně spatřily v akci. Byly celé nadržené, aby se mohly z bezprostřední blízkosti dívat, jak si ho honím. Ovšem zase tak jednoduché to mít nemohly. S klidným výrazem jsem jim oznámil, že jedna z nich, a rozhodně ne má sestra, mi musí při mém počínání náležitě “sekundovat”,což v praxi znamenalo, že si dotyčná musí svléct kalhoty i kalhotky a masturbovat současně se mnou. Koneckonců, potřeboval jsem přece pořádnou motivaci a inspiraci zároveň. Kupodivu Susan ihned souhlasila a než jsem se stačil nadát, už byla od pasu dolů úplně nahá. Poté jsem také já nechal k zemi klesnout své džíny, za nimiž ihned následovaly rovněž mé boxerské trenýrky, čímž jsem dívkám dopřál pěknou a ničím nerušenou podívanou na mou výbavičku. Mary mi ještě bleskově podala lahvičku nějakého gelu, který jsem použil jako podpůrný lubrikant na začátek, a následné již nic nebránilo tomu, aby “show” začala.

Bohužel jsme se ani zdaleka nedostali k tomu nejlepšímu, vlastně se mi teprve dokonale postavil a Susan hezky zvlhla když tu se náhle dveře do pokoje rozlétly, jakoby se do nich opřel vší silou samotný Arnold, a my všichni zděšeně hleděli do brunátné tváře ženy, jež se v nich objevila, máma se vrátila z nákupu opravdu nečekaně brzy. Nikdo se nezmohl ani na slovo. Já osobně jsem tam prostě jen stál a zíral, přičemž jsem si až bolestně jasně uvědomoval vlastní parádní erekci. “Takže tohle se tady děje, když nejsme doma,” prohlásila konečně po dobrých dvou minutách ticha matka a její hlas rozhodně nevěstil nic dobrého. “Co jiného jsem od vás ostatně mohla očekávat, že jo. Ale já vám hned ukážu. Existuje jen jediný způsob, jak vám dát opravdu srozumitelně najevo, jak byste se měli slušně chovat, když zrovna nikdo jiný není doma, aby na vás dohlížel.” Zpočátku neměl nikdo z nás ani ponětí, co tím vlastně matka přesně myslí, ale velice brzy jsme to všichni až bolestně jasně pochopili. Naše máma totiž vzápětí řekla: “Mary a Robert okamžitě dostanou náležitý výprask. A vy tři ostatní dívky máte teď na vybranou, buď ihned zavolám vašim matkám a budu je velmi podrobně informovat o tom, co všechno se tady dělo, a nebo se místo toho také vy podrobíte přísnému výchovnému výprasku a já pak vašim matkám, ani nikomu jinému nic neřeknu. Roberte, běž do svého pokoje! A vy dívky nyní máte pět minut na rozmyšlenou: Když se sem zase vrátím, chci už slyšet vaše rozhodnutí.”

Přesně po pěti minutách se matka skutečně objevila v mém pokoji, kde jsem se mezitím psychicky i fyzicky připravoval na chystaný výprask. V ruce již v této chvíli držela dlouhou, pružnou rákosku, kterou jsme, Mary a já, už docela dobře znali, jelikož jsme ji na našich zadnicích mnohokrát dříve pocítili. Věděl jsem, že mě nečeká nic hezkého, ale současně jsem se na to těšil. Matka mi jen řekla: “Pojď se mnou!”, a okamžitě poté jsme se společně vrátili do pokoje mé sestry. Jakmile všechny dívky spatřily rákosku v jejích rukou, přičemž samozřejmě moc dobře věděly, co s ní bude dělat, okamžitě zčervenaly a začaly se očividně chovat velmi rozpačitě. Matka se postupně zeptala jednotlivě každé dívky, co si vybrala. Všechny dívky kupodivu shodně souhlasily s tím, že mnohem lepší bude podstoupit výprask, než aby má matka informovala ty jejich o tom, co se u nás doma dnes odpoledne dělo. Jestli mou matku jejich rozhodnutí nějak potěšilo, to se vůbec nedalo rozeznat, jelikož její jedinou reakcí bylo prohlášení: “V pořádku, výprasky budou probíhat přesně v tomhle pořadí: jako první půjde Robert, po něm Susan, pak Sonia, Donna a na závěr Mary. Každý z vás obdrží pořádných padesát ran touhle rákoskou na úplně nahou zadnici. Pokud se vám to nelíbí, můžete ještě stále změnit mínění. Chce se tedy někdo z vás přece jen vyhnout výprasku?” Všech pět se nás začalo nerozhodně rozhlížet kolem dokola. V očích každého z nás se zračily zřetelné obavy či dokonce strach, ale nikdo se k jakémukoli činu neodhodlal. Mě a Mary se to samozřejmě netýkalo, koneckonců neměli jsme na vybranou. Další tři dívky na vybranou sice měly, avšak jejich složité dilema jsem jim rozhodně nezáviděl. Konečně všechny tři dívky svá původní rozhodnutí potvrdily, ačkoli Donna se na poslední chvíli nesměle zeptala, zdali by se nemohl alespoň trochu zmenšit určený počet ran, tedy jestli by jich nemohlo být méně než padesát. Matka však jen stroze odvětila: “To absolutně nepřichází v úvahu, padesát je úplně minimum. Spíše bych měla začít uvažovat o tom, že bych vám ještě trochu přidala, abyste na to do smrti nezapomněli. Ale teď už dost řečí. Začneme. Roberte, připrav se, jdeš první!” Po jejích posledních slovech se dívky pomalu začaly přesouvat ke dveřím. Očividně měly v úmyslu opustit pokoj, ovšem matka jim v tom jednoduše zabránila. “O, ne, ne, né,” zvolala hlasitě a důrazně. “Nikdo nikam nepůjde. Všichni se budou pokaždé pozorně dívat na zrovna probíhající výprask, aby si z toho mohli vzít náležité ponaučení!” Jakmile to uslyšela a pochopila, co to v praxi znamená, pustila se Sonia do tichého vzlykání. Matka se na ni pouze pohrdavě podívala a následně jí přísně poručila: “Koukej se zařadit, nebo dostaneš pár ran navíc.” Dívka okamžitě poslechla.

Cítil jsem se trochu nesvůj, když jsem tam stál v podstatě nahý, alespoň co se intimních partií týče, jelikož to bylo něco docela odlišného oproti předchozí situaci, kdy jsem si honil před děvčaty ptáka, ovšem na druhou stranu jsem také nyní začal pociťovat jisté vzrušení které se postupně stále zvyšovalo. V hlavě se mi současně honily tisíce myšlenek, které však velmi brzy zastínila jedna jediná, poněvadž má matka se pomalu usadila do sestřina křesla a tím s definitivní platností skončila veškerá legrace. Vzápětí mi matka přikázala, abych zaujal potřebnou pozici, to jest, abych se přehnul přes její koleno. Provedl jsem to rychle a obratně, ostatně, nedělal jsem to poprvé. Oběma rukama jsem se na jedné straně opíral o podlahu, zatímco na opačném konci jsem lehce balancoval na špičkách nohou. A mezi tím se v přibližném středu nacházela má nahá zadnice, momentálně vystrčená daleko nahoru, aby na ni všechny dívky dobře viděly. Jakmile jsem zaregistroval, že se matka napřáhla, moc dobře a naprosto přesně jsem věděl, co bude za vteřinku následovat. Zcela instinktivně jsem zavřel oči a křečovitě jsem zaťal pěsti, abych byl alespoň částečně schopen čelit první nemilosrdné ráně. Když o zlomek času později skutečně dopadla na mou vyšpulenou zadnici, opravdu to zabolelo. Matka mě rozhodně ani v nejmenším nešetřila. Prvních deset ran bylo vskutku brutálních, přičemž jedna bleskově následovala druhou. Po úvodní desítce sice byla má prdel v jednom ohni, avšak na intenzitě dopadajících úderů to pranic nezměnilo. Vzápětí jsem se již neovládl a začal jsem brečet. Přitom jsem ovšem k vlastnímu neskonalému překvapení zjistil, že se má původní perfektní erekce vrátila. Opět jsem byl silně vzrušený. Asi kolem pětadvacáté rány jsem toho už vážně měl dost. Zoufale jsem se zmítal a pohazoval sebou ze strany na stranu, abych jakkoli unikl neustále dopadajícím ranám. Matka mě ovšem držela nadmíru pevně, pročež se mé šance na úspěch rovnaly nule. Přibližně o deset ran později, tedy kolem pětatřicítky, jsem si náhle uvědomil, že se přibližuji vyvrcholení. Byl jsem opravdu natolik vydrážděný, že se mi to povedlo, aniž bych o to ovšem vůbec stál. Neexistovalo však absolutně nic, co bych mohl podniknout, abych tomu mohl zabránit. Má matka si samozřejmě ihned všimla, co se stalo, avšak nevzrušeně pokračovala ve výprasku až do samého konce. Teprve v okamžiku, kdy mi udělila závěrečnou, padesátou ránu, jsem si mohl po všech stránkách oddechnout. V tom okamžiku jsem již byl z více důvodů rudý jako pivoňka. Když to konečně všechno bylo za mnou, matka mi klidně přikázala, abych vstal a všem předvedl, copak se mi to během výprasku přihodilo. Poté ještě dívkám s potutelným úsměvem řekla, že to mají brát jako důkaz, že výprask není nic nepříjemného, ale naopak mimořádně rozkošná záležitost. Jak mi matka následně sdělila, směl jsem zůstat v místnosti po celou dobu, co všechny dívky budou dostávat jejich výprasky. Na závěr této krátké přestávky se matka obrátila k dívkám a prohlásila: “Takže teď už všechny přesně víte, co vás čeká, pročež snad nebudete zbytečně zdržovat. A nyní, milá Susan, si koukej bleskově stáhnout kalhoty a hezky se mi přehni přes koleno!”

Jelikož pochopitelně pozorně sledovala můj výprask, věděla Susan naprosto přesně, co ji za okamžik čeká. Navíc vsak měla ještě jeden velký problém. Jak následně před mou matkou tiše zavzlykala, neměla na sobě kalhotky. Matka se na ni přísně podívala a potom bez špetky soucitu prohlásila, že to je tedy pro ni špatné. Krásné dívky by si totiž měly dávat pozor, aby měly kalhotky neustále na sobě. Vzápětí ji matka znovu dala na výběr. Buď se podrobí výprasku, přičemž tentokrát ovšem dostane kvůli kalhotkám o deset ran více, a nebo se mu sice v tuto chvíli vyhne, ovšem má matka místo toho zavolá její a velmi podrobně jí po telefonu popíše naše odpolední aktivity. Susan ani nemusela dlouho přemýšlet, aby si znovu vybrala alternativu s výpraskem. Se stydlivě sklopeným zrakem si před námi bleskově stáhla své džíny kterých se musela posléze na matčin výslovný příkaz úplně zbavit. Její husté rudé ochlupení mezi nohama nás okamžitě přesvědčilo, že je Susan skutečně přírodní rusovláska a ne pouze odbarvená, jak občas tvrdily některé její závistivé spolužačky. Evidentně se třesoucí strachem se Susan přehnula přes koleno mé matky, pokoušeje se v duchu co nejlépe připravit na následujících několik minut děsné bolesti a neskutečného vzrušení zároveň. Jsem si docela jistý, že po celou dobu vnímala přibližně stejné pocity jako já. Zatímco jsem o tom chvíli uvažoval, ozval se typický hlasitý svist a vzápětí hlasité prásknutí. Rákoska se poprvé setkala se Susaninou rozkošnou prdelkou. V průběhu dalších několika minut se to opakovalo ještě přesně devětapadesátkrát, přičemž se to ovšem zdálo být případ od případu hlasitější a brutálnější. Svist… prááásk! Svist… prááásk! Místnosti se ozývaly stále ty samé zvuky, doplňované navíc ještě o Susaniny steny a vzlyky. Pochopitelně také Susan se neustále zmítala a cukala sebou v zoufalé snaze jakkoli uniknout nemilosrdným ranám dopadajícím se železnou pravidelností na její vyšpulenou zadnici. Ta sice byla původně téměř alabastrově bledá, avšak postupně získávala odstín stále tmavější červené, která po čase připomínala svým zabarvením nejen její vlasy, ale rovněž její krásné chlupy mezi pěkně dlouhýma nohama. “Prosím, už ne, néééé, prosíím,” sténala a prosila Susan neustále od momentu, kdy na její prdelku dopadla zhruba třicátá rána, avšak matka ji přirozeně vůbec nebrala na vědomí. V identickém rytmu a se stejnou intenzitou pokračovala ve výprasku tak dlouho, dokud na Susaninu zadnici nevyplatila i poslední, šedesátou ránu. Když pak konečně odložila rákosku, Susan bleskově vyskočila a ihned si natáhla své těsné džíny. To však neměla dělat, jelikož jakmile látka obepjala její zmučené oblé půlky, Susan strašně zavřeštěla bolestí a rychle si je zase začala stahovat dolů.

Matka se nejdříve své předchozí oběti opravdu pobaveně zasmála, ale poté se již znovu pustila do své oblíbené činnosti. Jako další byla na řadě Sonia. Tentokrát však vše proběhlo poněkud jinak, než jsme očekávali. Sonia velice pomalu přistoupila k mé matce a pak si ještě pomaleji rozepínala své upjaté džíny. Přitom na ní bylo po celou dobu patrné, že je strachy úplně bez sebe. Rty se jí skoro nekontrolovatelně chvěly, ruce i nohy jakbysmet a tváře měla rudé jako pivoňka. Když už se posléze zdálo, že svůj strach přece jen nakonec překoná, najednou uskočila stranou a vykřikla: “Klidně si zavolejte matku, mně je to fuk, ale bít se teda nenechám!” Kdo by čekal, že má matka bude na něco takového reagovat podrážděně, ten by se tedy pořádně spletl. Má matka klidně prohlásila, že si sama vybrala, co chce, a že to tedy bude mít. Ihned poté nás na dost dlouhou dobu opustila, jelikož šla zatelefonovat rodičům od Sonii, speciálně její matce. Když se posléze konečně vrátila, s úsměvem Soniu informovala, že si pro ni její matka ihned přijede a že si to s ní na místě vyřídí. Následně Sonia pokoj opustila, jelikož podle vlastních slov nehodlala další hnusné výprasky sledovat a dělat tak mé sadistické matce radost. To ovšem ještě vůbec netušila, co pro ni chystá její vlastní matka, a určitě ani v nejmenším nepočítala s tím, že se toho dne ještě za podobných okolností všichni uvidíme.

Na řadu se tedy o něco dříve, než s tím sama počítala, dostala Donna. Donna byla ze všech právě přítomných dívek rozhodně tou zdaleka nejkrásnější a rovněž sexuálně nejpřitažlivější. Také ostatní byly velmi půvabné a rajcovní, ovšem Donna to byla třída sama pro sebe. Její tělo bylo vskutku božsky nádherné a její dlouhé, rovné, černočerné vlasy představovaly nefalšovaný zázrak přírody. Ačkoli jsem nikdy nikomu bolest opravdu nepřál, na její výprask jsem se strašně těšil. Její prdel byla totiž neuvěřitelně parádně zaoblená a pevná a když jsem se na ni tak díval, zdálo se mi, že sama doslova prosí o to, aby se jí někdo věnoval podobným způsobem, jako to dělala moje matka. Na první pohled to vypadalo, že Donnu vidina pořádného výprasku nijak mimořádně nevzrušuje. Půvabná dívka se tvářila částečně pobaveně a částečně pohrdavě. Sama si víceméně ochotně rozepnula a následně také stáhla kalhoty, měla na sobě džíny, jako ostatně všichni ostatní kolem, čímž umožnila všem zúčastněným, aby se pořádně pokochali podívanou na tmavý trojúhelník mezi jejíma nádhernýma nohama, který byl normálně vidět i přes tenkou látku jejích viditelně drahých kalhotek. Ačkoli jsem teprve před několika málo minutami prožil perfektní orgasmus, už jsem znovu pocítil, že mi pták počíná příjemně tvrdnout. Aniž by ji matka musela jakkoli pobízet, Donna se sama přehnula přes její koleno, přičemž ovšem udělala strašlivou chybu, jelikož si neodpustila drzou poznámku, kterou chtěla sama sobě dodat sebevědomí. “Tak dělej, děvko, ať už to máme za sebou,” zamumlala vzpurně, jakmile zaujala náležitou pozici. Vzápětí jsme všichni mohli jasně vidět, jak mé matce stoupla krev do tváře. Věděl jsem, že je právě neskutečně naštvaná a v duchu jsem Donnu litoval, i když si za to přirozeně mohla sama. “Aby sis zapamatovala že slušná mladá dáma nemluví sprostě a zvláště ne vůči starší osobě,” říkala matka, zatímco Donně pomalu stahovala dolů kalhotky, “dostaneš ještě navíc dalších dvacet pět ran, to znamená celkem sedmdesát pět.” Jakmile to dořekla, ihned se pořádně napřáhla, aby Donně uštědřila první z dlouhé série zasloužených ran. Na půvabné dívce bylo vidět, že už nyní lituje své prostořekosti, ale pochopitelně již bylo příliš pozdě na to, aby na svém osudu cokoli změnila. Donna se pouze stačila zhluboka nadechnout a vzápětí zadržet dech a pak se už její parádní prdelka poprvé důvěrně seznámila se štiplavou rákoskou. Všichni jsme jasně a zřetelně viděli, jak se její plné půlky samým strachem silně stahují. Matka ji přirozeně ani trochu nešetřila a bez jediné přestávky jí vysázela na holou prvních pětadvacet ran, které byly opravdu tvrdé. Matka do každého úderu dávala veškerou svou nemalou sí1u a ačkoli se Donna snažila, seč mohla, brzy se již nedokázala ovládat a začala bolestí vřeštět jako pavián. Matka jí po ukončené pětadvacítce samozřejmě nezapomněla připomenout, že ji dostala za to, že ji nazvala děvkou. “A teď, moje milá,” řekla potom v průběhu krátkého odpočinku, v jehož průběhu nabírala síly na pokračování výprasku, “se pustíme do té padesátky, kterou sis zasloužila už předtím.” Když Donna obdržela dalších patnáct, celkově tedy již čtyřicet, ran rákoskou na holou zadnici, měla toho už opravdu dost. Začala kolem sebe kopat jako zvíře polapené do pasti, křičela a zmítala se. Pokoušela se prosit matku, aby přestala, i když měla dost velké problémy s tím, aby mezi jednotlivými výkřiky a vzlyky vůbec dokázala srozumitelně mluvit. “Omlouvám se, že jsem vás urazila,” sténala bezmocně. Já už to víckrát neudělám, ale prosím vás, už mě nebijte. “Prosíím!” Matka jí pochopitelně nevěnovala vůbec žádnou pozornost a v klidu dokončila další pětadvacítku nemilosrdných ran. Následovala další krátká přestávka a poté zbytek předem určeného trestu. Donna neunikla ani jedinému úderu a když matka konečně přestala, Donna ihned vyskočila a oběma rukama se popadla za úplně rudou zadnici. Vzápětí začala poskakovat po celém pokoji, přičemž si dlaněmi jako pomatená třela své plné půlky, naivně se domnívaje, že si takto uleví od hrozné bolesti. Zatímco ji matka a ostatní dívky s úsměvem sledovaly, já si opět uvědomoval vlastní vzrušení. Pohled na tuhle nádhernou dívku, skákající sem a tam se staženými kalhotami a kalhotkami, mě neskutečně rajcoval. A když jsem se pak pozorně zahleděl na její napuchající prdel, bylo dílo najednou dokonáno. Nemohl jsem to prostě už déle vydržet. Znovu jsem se udělal a vystříknul své husté sperma do kalhot.

Jakmile se na řadu dostala má sestra Mary, atmosféra se poněkud zklidnila. Mary pochopitelně moc dobře věděla, co může od matky očekávat, vždyť výprask dostala naposledy před necelými dvěma týdny a předtím v průběhu dospívání tolikrát, že by ani sama nedokázala určit alespoň přibližně správný počet, a jak se má chovat, aby si náhodou nevysloužila nějaký nechtěný přídavek jako před chvílí Donna. Má sestra byla naprosto zticha a chovala se k matce s úctou a pokorou. Mlčky k ní přistoupila a sama si rozepnula džíny, které si posléze společně s kalhotkami stáhla až ke kotníkům. Poté matce tiše řekla, že ví, za co dostává výprask, a že si ho zcela jistě naprosto zaslouží. Matka si ji se spokojeným úsměvem na rtech zvolna přehnula přes koleno a pustila se do vykonávání trestu. Mary ho přijímala se stoickým klidem, ovšem i přesto se brzy neubránila stenům jasně vyjadřujícím její utrpení. Rákoska za doprovodu hlasitého svistotu létala nahoru a zase klesala dolů, kde se setkávala s vyšpulenou zadnicí mé sestry. Závěrečný výprask sice trval nejkratší dobu, ovšem byl neméně intenzivní jako všechny předchozí. Jakmile sestra obdržela všech padesát ran, také ona bleskově vyskočila ze svého místa a třela si postižená místa, která představovala v podstatě celá její zadnice. Půlky jejího zadku ihned nabraly tmavě červený odstín a po tvářích se jí koulely slzy velké jako hrachy. Ačkoli Mary rovněž trochu vzlykala, dokázala brzy projevy bolesti potlačit, jelikož byla na tento způsob výchovy již od malička zvyklá. Jakmile se trochu uklidnila, ihned si natáhla kalhotky a kalhoty a slušně matce za udělený výprask poděkovala.

Tím byla série výprasku s definitivní platností zakončena, alespoň to jsme si všichni v dotyčnou chvíli mysleli. Matka mi přikázala, abych se odebral do svého pokoje. Všechny dívky naopak musely zůstat v pokoji u Mary. Po dosti dlouhé době tak byl náš dům zase docela klidný. Všude panovalo téměř hrobové ticho, ovšem jak se vzápětí ukázalo, ne na dlouho. Brzy totiž zazvonil telefon. Jak jsme všichni posléze zjistili, byla to matka od zbývající z dívek, od Sonii. Její matka oznámila naší, že se za chvíli obě dvě objeví u nás doma aby zde Sonia přece jen dostala výprask, a to samozřejmě přede všemi přítomnými. Sonia to tedy prohrála na všech frontách. Domnívala se, že se vyhne výprasku, přinejmenším od mé matky a před námi, ale nakonec vše dopadlo jinak a pro ni velmi špatně. Aniž to chudinka v daný okamžik tušila, vybrala si nejhorší možnou alternativu. Zhruba za dalších třicet minut opět zazvonil zvonek, tentokrát ten u domovních dveří. I když jsem byl zavřen ve svém pokoji, mohl jsem slyšet, že spolu dole hovoří má matka s tou Soniinou. Potom naše matka zavolala: “Všichni okamžitě do obývacího pokoje!” Trvalo nám přibližně deset minut, než jsme se všichni s bolavými zadnicemi sešli dole v obývacím pokoji, kde dosud panovalo neproniknutelné hrobové ticho. Nešťastná Sonia, její matka a pochopitelně také ta naše tam už seděli. Nám se ani moc sedět přirozeně nechtělo, ale když matka přísně poručila, museli jsme. Nikdo už na další výprask sebemenší chuť neměl. Jakmile jsme mlčky a poslušně zaujali stanovená místa, Soniina matka nám všem oznámila, že její dcera už jeden pořádný výprask obdržela doma. Ačkoli ji matka ani trochu nešetřila, po jeho zakončení usoudila, že Sonia zatím trpěla pouze bolestí z výprasku samotného. Podle jejího mínění ovšem musela podstoupit ještě náležité ponížení z výprasku před obecenstvem, to jest před námi. Nesměla uniknout tomu, co jsme si prožili my. Proto se tedy nakonec Soniina matka rozhodla, že se obě vrátí k nám domů, kde Sonia dostane svůj výprask číslo dvě, a to dokonce takovým způsobem, že my všichni se nebudeme jen dívat, ale budeme se na něm rovněž aktivně podílet.

Jak jsme si všichni stačili všimnout, Sonia se mezitím doma převlékla do sukně. Teď nám ji ovšem ani nestačila pořádně předvést, poněvadž její matka rozhodně nehodlala jakkoli ztrácet čas. Ihned své dceři přikázala, aby se jí přehnula přes koleno. Sonia tentokrát ani trochu neprotestovala a bleskově zaujala s vysoko vyhrnutou sukní požadovanou pozici. S potěšením jsem zaregistroval, že Sonia na sobě nemá kalhotky. Poté se Soniina matka obrátila na naši a požádala ji, zda by nemohla přinést rákosku, kterou již předtím perfektně použila na nás. Naše matka jí pochopitelně velmi ráda vyhověla. Netřeba snad ani příliš zdůrazňovat, že Soniina prdelka byla už díky předchozímu výprasku nádherně zářivě červená. Její matka s ní opravdu neměla žádné slitování a již doma jí nemilosrdně uštědřila plných padesát ran. A teď jí ještě chtěla u nás doma dát dalších padesát! Jakmile se její matka pustila do avizovaného výprasku, Sonia ihned začala vřeštět bolestí. Její zadnice opět začala měnit barvu, většinou už byla skoro fialová. Když jsem se tak na tu rajcovní podívanou díval, opět jsem cítil, jak mé vzrušení narůstá. “Čtyřicet osm, čtyřicet devět, padesát!” Soniina matka nahlas odpočítala poslední rány udělovaného výprasku. Zadnice její dcery byla úplně napuchlá a Sonia samozřejmě zoufale brečela jako malá holka. To jí však nebylo ani trochu platné. “A teď,” řekla její matka, když s výpraskem s definitivní platností skončila, “každá dívka dá mé dceři deset ran navíc za to, že odsud odešla dříve, aby se tak vyhnula zaslouženému výprasku.” Poté se Sonia zvedla ze svého místa, sama uchopila rákosku a zvolna přistoupila k Susan, které se tiše zeptala, zdali by, nechtěla být první. Nejdříve se zdálo, že Susan odmítne, avšak jakmile má matka ledově chladným hlasem prohlásila, že každá dívka, která neposlechne a nedá Sonii potřebných deset ran, dostane místo toho dalších dvacet od ní samotné, bylo po jakémkoli zpěčování. Všechny dívky ihned ztratily veškeré zábrany a začaly jejich kamarádku bít s takovou intenzitou, jako by jí chtěly opravdu ublížit. Každá jí uštědřila určených deset ran, přičemž především Donna si počínala obzvláště brutálně, poněvadž chtěla Sonie vrátit to, že jí před časem přebrala kluka. A tak nakonec Sonia, která původně odešla dříve, aby se vyhnula výprasku, dostala na svou krásnou prdelku plných sto čtyřicet ran. Její zadnice po zakončení celého výprasku vypadala jako krvavý plátek libového masa. Když jsem se však na Soniu díval, měl jsem takový divný pocit, že jí to zase tolik nevadí. Pochopitelně vnímala pořádnou bolest, avšak zdálo se, že jí výprask přinesl také jisté sexuální uspokojení. Jakmile bylo vše dokonáno, Sonia si bleskově stáhla sukni a společně se svou matkou náš dům ihned opustily. Naše matka se na všechny přítomné zkoumavě zadívala a poté prohlásila: “Doufám, že si z toho všichni vezmete náležité ponaučení a příště se už takové nepřístojnosti ani tady, ani kdekoli jinde opakovat nebudou!”

Všichni jsme pochopitelně poslušně přikývli na souhlas, avšak když jsem o vteřinku později pohlédl na svou sestru Mary spiklenecky na mě mrkla. Zhruba o dva týdny později zazvonil u nás doma telefon. Volala Sonia, která kupodivu chtěla mluvit se mnou. Řekla mi, že její rodiče odjeli na celý víkend pryč a jestli bych tedy náhodou nechtěl za ní přijít na návštěvu. Takovou nabídku jsem samozřejmě nemohl odmítnout, pročež jsem jednak ochotně souhlasil, jednak jsem se zeptal, jestli s sebou nemám něco přinést. “Není třeba, stačí, když přijdeš,” odvětila nejdříve Sonia, ovšem poté se na minutu zamyslela a nakonec tiše dodala: “No, mohl bys s sebou vzít rákosku tvé matky.”