|

Povídka “Podnájem”

Přistoupil jsem k velké rodinné vile, v níž byl inzerován volný podkrovní byt k pronájmu. Hledal jsem zvonek u dveří, když se vedle mne objevila drobná, asi osmnáctiletá dívka, a s otázkou zdali mi může nějak pomoci vsunula klíč do zámku. Řekl jsem jí koho hledám a stačil ještě poděkovat za ochotu než zmizela uvnitř se slovy: “Moment, hned vám ho zavolám.”

Po chvíli se objevil vysoký a statný muž s knírkem, aby mi ukázal nabízené prostory v druhém patře svého domu, které se mi líbily natolik, že jsem se okamžitě rozhodl složit požadovanou zálohu. Poté jsem byl pozván posedět na venkovní terasu, kde jsem se seznámil s manželkou majitele, velice příjemnou a elegantní ženou, nápadně podobnou dívce, kterou jsem předtím potkal před vchodem. Ta se k nám ostatně vzápětí připojila, společně s velkým chlupatým psem, evidentně také patřícím do rodiny.

Dívka byla teď již bosa, stejně jako její matka, a během celého našeho posezení nás ochotně obsluhovala, a nosila z kuchyně občerstvení. Teplé podzimní odpoledne rychle uteklo, a bylo zřejmé, že mezi mnou a mými hostiteli zavládly vzájemné sympatie. Měl jsem tedy radost z nalezení skvělého bytu v tiché čtvrti na okraji města, navíc u velmi pohodových lidí, a těšil se na stěhování.

Druhý den byla podepsána smlouva, a já se začal zabydlovat v nádherném podkrovním bytě se střešními okny a dvěma dřevěnými sloupy uprostřed hlavní místnosti, která společně s kuchyňským koutem zabírala vlastně většinu plochy. Ze všech oken byl úžasný výhled nad ostatními střechami do okolí, neboť dům stál na kopci. Z ulice se vcházelo přes společnou předsíň a chodbu. U dveří do bytu domácích, kteří bydleli v přízemí, začínaly schody do mezipatra, odkud se dalo vyjít na terasu a pak dále do zahrady, a nebo pokračovat dalšími schody k mému podkroví.

Netrvalo ani týden a byl jsem kompletně nastěhován. Zrovna jsem si rovnal poslední knihy do skříňky, když někdo zaťukal na dveře. Otevřel jsem a spatřil paní domácí s hadrem v ruce a se slovy, že zrovna umývá schody a vytře také podlahu v mém bytě, pokud budu chtít.

“Je to v ceně,” dodala s úsměvem, kterému nebylo možné odolat.

“Jak myslíte,.. děkuji, …to je od vás milé,” mumlal jsem, když kolem mě procházela v tenkém tričku, které vzhledem k absenci podprsenky zdůrazňovalo určité její přednosti, a ve vkusné letní sukni, která jí končila těsně pod koleny. Jinak neměla na sobě očividně již nic. Uchýlil jsem se ke stolu a předstíral čtení, zatímco paní domácí velice pečlivě, na kolenou, okolo mě stírala dřevěnou podlahu rozlehlé a členité místnosti. Nepřestával jsem ji pozorovat, a pokaždé když vstala a šla si vyměnit vodu do koupelny, jsem si všiml jejích rudnoucích tváří.

Téhož dne navečer jsem šel k popelnici vyhodit zbytky krabic a obalů po stěhování, a potkal přitom pana domácího, který mi se svým obvyklým, širokým úsměvem pravil: “Poslal jsem ženu aby vám uklidila. Doufám že to bylo v pořádku.”

“Ano, jistě,.. děkuji,” vysoukal jsem ze sebe a pomyslel si jaký je to skvělý chlapík, a jaké mám štěstí že jsem narazil na tak fungující domácnost. Mé štěstí se zanedlouho ještě prohloubilo, když mi bylo nabídnuto, také v ceně, praní prádla. Nadšeně, i když navenek neochotně, jsem souhlasil, a na chodbě před mými dveřmi se objevil koš, do kterého jsem mohl bezstarostně odhazovat své věci, aby mi pak byly přineseny čisté a složené zpět.

Neměl jsem si tedy na co stěžovat, neboť o úklid i prádlo bylo skvěle postaráno, a domácí byli velmi vstřícní a přátelští. Avšak můj dojem, že se jedná o skutečně ideální a harmonickou rodinu se potrvrdil teprve o několik týdnů později, když se jednou ve dveřích objevila dcera domácích s tím, že našla v pračce knoflík, a zdali není můj. Šli jsme se spolu podívat do skříně, kde jsme zjistili, že na jedné z mých dokonale vyžehlených košil opravdu knoflík chybí. V ten moment se dívka roztřásla, a než jsem se nadál, klečela přede mnou, a prosila: “Moc se omlouvám, hned to napravím, jenom to prosím neříkejte tatínkovi.”

“Neboj se, vždyť se nic nestalo,” vyhrkl jsem, zíraje na vystrašenou dívku.

“Otec je strašně přísný, a jeho výprasky příliš kruté. Raději přijmu trest od vás, když dovolíte.”

Chvíli jsem se nezmohl na nic, ale dcera naléhala: “Moc vás prosím..”

“Dobře,” řekl jsem a ukázal do skříně, “vyber si pásek.”

Vstala a vybrala ten nejtenčí. Potom sklopila hlavu a zeptala se, jestli může dostat přes záda, protože na holou byla bita předchozí večer od otce. Pokynul jsem jí směrem k jednomu z dřevěnných kůlů podpírajících stropní trámy uprostřed místnosti. Poodešla, zatímco jsem zahrabal ve skříni abych našel ještě jeden vhodný řemen na spoutání rukou. Když jsem si vybral, zjistil jsem že si dívka mezitím sundala košili a čeká už jen v sukni u sloupu s rukama opřenýma nad hlavou.

Přitlačil jsem ji zezadu ke kůlu, který jsem vzápětí několikrát obtočil řemenem v místě, kde měla zápěstí. Obešel jsem ji a řemen jí pevně stáhl okolo rukou. Zasténala, a přitiskla se na sloup, objímajíc ho svými mladými ale velice vyvinutými ňadry. Došel jsem si pro pásek, který vybrala, a postavil se za ni. Měla o něco delší vlasy než její matka, takže jsem je musel odhrnout přes ramena dopředu, abych si vyčistil prostor. Poté jsem dívku pomalu a důkladně sešvihal, až měla záda samý rudý pruh.

Když jsem skončil, zjistil jsem že je stejně červená i ve tvářích. Na konci jejích nádherných, okolo sloupu obtékajících ňader, se tyčily dlouhé a tvrdé bradavky. Stačilo se jich jen lehce dotknout, aby se ztrestaná dívka začala pomalými pohyby třít celým tělem o sloup, a vydávat přitom kouzelné vzdechy. Zmáčkl jsem jednu bradavku mezi prsty, a s úžasem sledoval jak její bosé nožky smyslně tančí u kůlu, který se její stehna snaží podvědomě obejmout. Šikovné děvče, řekl jsem si, a navíc díky přísné výchově bezpochyby stále ještě panna.

Nechal jsem ji ještě několik minut připoutanou ke sloupu, a jakmile se trochu uklidnila, usoudil jsem že bylo dost zábavy, a odvázal ji. Než se však stačila obléct, podal jsem jí svou košili i utrženým knoflíkem, a předem připravené šicí potřeby. Vzala věci do rukou a chvilku na ně zhluboka oddychujíc jen zírala, zatímco já jsem nemohl odtrhnout pohled od jejího vzdouvajícího se poprsí. Vzápětí ale pochopila, a usedla na nabídnutou stoličku. Bylo zábavné pozorovat, jaké problémy má vzhledem k svému rozrušení při navlékání jehly i během celého přišívání knoflíku, jindy tak jednoduchého úkolu.

Když dokončila práci, která jí z výše uvedených důvodů trvala podstatně déle než obvykle, pruhy na zádech jí již téměř vybledly. Rány však stále cítila, a tak když mi podávala košili zpět, měla ještě tváře do ruda rozpálené, a také nezmenšující se bradavky na prsou prozrazovaly její velmi intenzivní prožitky. Zřejmě to bylo poprvé, kdy musela polonahá sloužit cizímu muži, který ji krátce předtím zbičoval.

Všimla si mého zkoumavého pohledu, a rychle si dlaněmi zakryla obnažená ňadra. Sotva se jich však dotkla, začala opět vzdychat a ruce neudržela v klidu. Uvědomil jsem si, že v tomhle stavu ji nemůžu vrátit rodičům. Co by si o mně řekli? Spoutal jsem jí tedy řemenem ruce za zády, a odvedl do kouta, kde jsem jí rázně sdělil: “Tady budeš klečet, dokud nevychladneš!”

Jak jsem však předpokládal, neměla tato metoda velký účinek. Když se ani po půl hodině její dech nezklidnil, a bradavky na prsou se v nezměněné podobě vypínaly stále dál, rozhodl jsem se změnit taktiku. Vytáhl jsem ji za vlasy do postoje, a odvedl ke skříni, ve které jsem našel další řemen. Tím jsem jí pak omotal kotníky, a pevně stáhl nohy k sobě. Vzápětí jsem vyděšené dívce rozvázal tkaničku u pasu, takže se jí sukně svezla po stehnech na zem. Místo očekávaných kalhotek jsem spatřil její hustě porostlé, vlhké a rozpálené přirození. Zcela nahá, třásla se přede mnou studem, ponížením i nekonečným vzrušením.

Bylo nutné rychle jednat, neboť i u mne hrozila ztráta sebeovládání, a tak jsem si spoutanou a nahou dívku přehodil přes rameno, a odnesl do koupelny. Položil jsem ji do vany, kde jsem její bezbranné tělo řádně zkropil studenou vodou. Ledový šok přinesl výsledky. Uvolnil jsem jí řemen na rukou, hodil přes ni ručník, a odešel. Po chvíli vyšla z koupelny aby se oblékla. Netrvalo jí to dlouho, protože měla jen košili a sukni, a tak se rychle rozloučila, načež jsem si dal také já potřebnou sprchu.

Uběhlo několik dní a stala se další zajímavá příhoda, která začala tím, že se mi paní domácí nabídla utřít v bytě prach. Byl jsem jí za to vděčen, přestože mi přitom s poličky shodila několik zřejmě špatně narovnaných CD titulů, přičemž se obal jednoho z nich rozbil. Ihned jsem ho vyměnil, neboť mám nějaké náhradní, a v podstatě jsem na celou záležitost rychle zapomněl. Toho večera jsem však měl nečekanou návštěvu. Ozvalo se poněkud energičtější zaklepání než obvykle, které jak jsem po otevření zjistil, pocházelo od pana domácího.

“Můžeme na chvilku dál? Slyšel jsem, že tady byla nějaká malá nehoda,” pronesl, a když jsem poodstoupil, vstrčil dovnitř svou manželku, která měla ruce svázané za zády. Strnule jsem sledoval, jak ji uchopil za vlasy a přinutil klesnout na kolena. Pak mi podal rákosku a provaz vedoucí k jejím spoutaným rukám, a řekl s uklidňujícím úsměvem: “Nemějte obavy, je zvyklá.”

Pak se otočil, a na odchodu ještě zahlaholil: “Až budete hotov, přiveďte mi ji dolu. Díky!”

Osaměli jsme. Držel jsem v ruce dlouhou rákosku a provaz, na jehož konci klečela paní domácí, trochu se třásla, a čekala jak s ní naložím. Abych získal čas a zbavil se rozpaků, odvedl jsem ji ke sloupu, u kterého jsem nedávno předtím trestal její dceru, a pevně ji k němu za spoutané ruce přivázal. Rychle jsem si šel nalít něco na uklidnění, sedl si se sklenkou do křesla, a dlouze si prohlížel svou rozkošnou zajatkyni. Trochu rozcuchané, světle hnědé vlasy jí splývaly kousek přes ramena. Byla jako vždy bosa, a na sobě měla tmavé šaty, jejichž jedno ramínko se jí svezlo kousek po hebké paži, odhalujíc tak částečně její nádherné poprsí. Představoval jsem si jak ji muž svazuje, a potom vede nahoru po schodech. Možná se bránila, kdo ví? Každopádně tady teď stála přede mnou u kůlu, a připomínala tu slibnou dobu, o které psala již Sybila, kdy budou ženy prodávány na trhu za méně než kus dobytka…

Nedokázal jsem se však zcela oprostit od reality, byla to nakonec stále moje paní domácí, a tak jsem se nakonec rozhodl, mimo jiné i proto, že jsem od její dcery věděl jak drsnému režimu jsou obě podrobeny, ji ušetřit. Snad to pro ni bude vítaná změna, myslel jsem si. Přistoupil jsem k ní a vynesl svůj osvobozující verdikt.

“To nepůjde,” zavrtěla hlavou, a s ruměncemi ve tvářích dodala: “Manžel bude chtít vidět jelita.”

“Řekněte mu, že jsem ještě rafinovanější, a že jste dostala na chodidla,” odvětil jsem.

“Nedokážu lhát…,” povzdechla.

“Dobrá,” řekl jsem, pobaven tím, jak se opět jednou někomu poctivost nevyplatila, “tak na ně opravdu dostanete.”

Odvázal jsem provaz od sloupu, a přikázal ženě si kleknout do křesla, v nemž jsem předtím seděl. Svázal jsem jí potom k sobě kotníky a ukotvil je několika uzly za nohu křesla. Spoutaná za ruce i za nohy, které byly nyní pevně přivázané ke křeslu, čekala až si dojdu do skříně pro tentýž úzký, kožený pásek, který si tehdy vybrala i její dcera. Potom zaklonila hlavu, přivřela oči, a jako skutečně zralá a zkušená žena ode mne přijala středně tvrdou baštonádu na svá krásně klenutá chodidla.

Když jsme sestupovali z podkroví po schodech dolu, se zaujetím jsem sledoval jak se její tělo při každém kroku ještě napřimuje bolestí, i když si myslím že jejím nohám můj výprask žádné dlouhodobé následky způsobit nemohl. Měla totiž kůži na chodidlech velmi tvrdou, protože chodila prakticky stále bosa, stejně jako její dcera. Uvědomil jsem si v tu chvíli, že jsem ani jednu z nich vlastně ještě nikdy neviděl v domě jinak než naboso, a to i v zimních měsících. Buďto žádnou domácí obuv neměly, nebo se musely podřídit nějakému internímu řádu této domácnosti. Brzy se mi potvrdilo obojí.

Sešli jsme do chodby v přízemí, kde jsem zaklepal na dveře bytu domácích a přitom zaregistroval, jak žena vedle mne urychleně poklekla na rohožku. V zápětí se dveře otevřely, a jako první se objevil pes, který začal klečící paní domácí olizovat tváře. Snažila se ho marně odstrčit ramenem, neboť měla ruce stále spoutané za zády. Předal jsem mezitím provaz i rákosku zpět majiteli, popřál dobrou noc, a odebral se nahoru do svého bytu. Cestou po schodech jsem ještě sledoval, jak pan domácí laškuje se psem, zatímco jeho manželka dál klečí přede dveřmi.

Nebývám rád vtahován do rodinných záležitostí jiných, ale jednak jsem jako nájemník považoval za slušné se přizpůsobit zavedené filozofii domácích, a jednak mě bylo jasné, že má-li se udržet určitá disciplína a kázeň, musí platit stejná pravidla ve všech patrech v domě. Je pravda, že mě v tomto případě toto přizpůsobení ani nestálo velkou námahu. Celkem rychle jsem si zvykl na to, že benevolence není vždy na místě, a naučil se dávat svou nespokojenost s poskytovanými službami důrazně najevo. Pochopil jsem, že se ode mne očekává samostatné řešení případných problémů, což se mi ku prospěchu všech začalo brzy dařit. Zdálo se totiž, že dcera i její matka jsou daleko raději trestány ode mne, přestože jsem časem přitvrdil.

Ani já jsem si neměl na co stěžovat. Měl jsem zajištěn pravidelný úklid, i praní podle potřeby, a občas jsem byl dokonce pozván na oběd či večeři. Na jaře jsme se pak začali scházet na terase, nejčastěji tedy jen já a pan domácí. Popíjeli jsme, hovořili o životě, a pozorovali jak jeho žena s dcerou pracují na zahradě. Myslím, že jsem se od tohoto příjemného muže s knírkem a širokým úsměvem mnohé naučil.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.8 / 5. Počet hlasů: 13

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *