Povídka “Maturitní večírek”

Konečně bylo po maturitě. Celá třída 4.B byla úspěšná a po obdržení vysvědčení se všichni těšili na dlouho připravovaný večírek. V pečlivě opatrované třídní pokladně bylo bezmála 15 tisíc a celá tato částka měla padnout za oběť divoké oslavě.

Konečně. Víno, pivo i jiný alkohol tekl proudem, na stolech bylo mnoho dobrého jídla, celá třída se výborně bavila, pouze opatrovatelka pokladny, Marta, začínala se zvyšujícím se účtem blednout. Blížila se půlnoc a číšník dle dohody přišel vyúčtovat. Účet činil 13 765 Kč a oslavenci jej velkomyslně zaokrouhlili na 14 tisíc. Při vyřčení této částky Marta tiše zaúpěla.

„No tak Marti, zaplať a přesuneme se dál“ ozvalo se z mnoha hrdel „Já nemám tolik peněz“ pípla Marta. „ Prosím vás, mohl byste přijít za chvíli, dáme dohromady peníze“ požádal Petr číšníka a ten z nedůvěřivým pohledem odešel.

„Jak to, že nemáš dost peněz, když v kase bylo 15 tisíc“ obořil se Petr na Martu. „ Přesně 14 896 korun“ řekla tiše Marta. „ No dobře, ale kde ty prahy jsou“ zvýšil Petr hlas. „No, no já nevím“ zašeptala Marta. „Jak nevíš, pokladnu vedeš ty?„ ozval se další se spolužáků.

Spolužáci ztichly. „ Kolik nám zbylo ?“ zeptal se konečně někdo. „11 567 korun“ udala přesnou částku Marta a sklopila hlavu.

„ Potřebujeme tedy 2 433“ dodal klidně Petr „ takže kdo tady má prachy, dejte je sem. Ať tady neděláme ostudu. S Martou to dořešíme u Pavlíny na mejdanu“

Petr podal svým spolužákům tác a ti začali s vražednými pohledy vrhanými na Martu hledat peněženky“

Na tácu se hromadily bankovky a dokonce i mince. Když se tác vrátil zpět, podal jej Petr Martě, která začala pod bedlivým pohledem spolužáků peníze počítat.

Dlužnou částku se podařilo shromáždit, a část třídy se po zakoupení zásob vydala k domu který rodiče velkomyslně pro tuto noc den přenechali jejich spolužačce Pavlíně.

Hned po příchodu začali spolužáci Martu vyslýchat. Po krátkém a velmi hlasitém výslechu se Marta přiznala – chybějící částku utratila za novou blůzu a další „nezbytnosti“.

„Jak si to chtěla vrátit ?“ zeptal se Petr.“ Já nevím, víš dobře, jak to u nás doma vypadá“ dodala smutně Marta a spolužáci si uvědomili, že peníze zpět asi hned tak nedostanou. Marta žila sama z matkou, která byla momentálně bez práce.

„Co kdybyste mne potrestali“ dodala nesměle Marta. „Jak potrestaly?“ zeptal se nechápavě Pavel „ to ti jako zakážeme chodit ven“ dodal rozzlobeně.

„Třeba byste mi mohli …….. „ Marta se odmlčela „ třeba byste mi mohli nařezat“ dodala rychle.

„Nařezat. To jako jedna rána za jednu korunu“ dodal chmurně Petr. „Né, takhle ne“ vykřikla Marta.

„No, to by asi Magda nevydržela“ řekl Pavel. „Je nás tady 14 co takhle klasických 25 od každého“ pokračoval Petr.

„To je 350 ran, není to moc“ nesměle dodala jedna z dívek. „Není to málo, ale trest je trest a Marta si to musí pamatovat“ oponoval Petr.

„ Souhlasila bych s 20 od každého“ tiše pronesla Marta. Spolužáci ztichli.

„Marti, ty by si skutečně souhlasila s takovým výpraskem“ zeptal se Pavel. „Souhlasila, ale nesmí to být nějakým brutálním nástrojem“.

„Prohlédněte to tady a doneste sem všechno, čím by mohla Marta dostat na zadek, něco mne napadlo“ požádal Pavel spolužáky, kteří se rozběhli po vile.

Po té co spolužáci nanosili na stůl všemožné nástroje začal Pavel objasňovat svůj nápad. „Někde na internetu, jsem četl povídku jak si holka volila různé nástroje a podle toho co si zvolila dostala různý počet ran. Co ten si ten výprask takto ozvláštnit. Marti, souhlasíš“. Marta pouze přikývla.

Z nástrojů bylo vybráno pět nástrojů – plácačka na mouchy z plastu, kožený řemen, velká vařečka, metla a bambusová tyčka od květin.

Nyní začala diskuse o přepočtu ran. Pro metlu, kterou z velkou pečlivostí vyrobil Pavel z břízy, která rostla před domem bylo určeno dvacet ran. Po úpěnlivých Martiných prosbách bylo dohodnuto, že bambuskou jí mohou bít pouze dívky a to 5 ran. Pro plácačku na mouchy bylo určeno 40 ran a pro řemen a vařečku deset ran. Marta vše odsouhlasila tichým kývnutím. Výprask měla dostat na holý zadek.

Výprask mohl započít, do pokoje bylo doneseno velké křeslo a kuchyňská lavice. „Tak Marti, jdeme na to“ pobídl Pavel Martu. Marta se začala svlékat, spustila na zem svou minisukni a rychle si stáhla kalhotky, zakryla si klín rukama a postavila se mezi křeslo a lavici.

„Tak kdo začne“ zeptal se Pavel. Všichni mlčeli.

„Tak třeba já“ ozvala se malá baculatá dívenka. „Tak pojď Zdeňko a vyber si “ ukázal Pavel na stůl, kde ležely nástroje. „Tak třeba metlu, pro začátek“ a Zdeňka uchopila metlu a společně s Martou zamířily ke křeslu.

„Ohnou a začneme“ přikázala Martě, která rychle její požadavek splnila.

„Takže dvacet, řekněte mi, kdy mám skončit“ požádala spolužáky.

Zdenka se rozmáchla a poprvé udeřila, Marta sebou trochu trhla, ale zatím nekřičela. Zdenka se dostala do tempa a velice rychle, bez jakékoli přestávky začala Martu vyplácet. Zadek začal červenat, z metly odpadávaly drobné větvičky. Asi po 14. ráně začala Marta tiše vzlykat. Široká hustá metla pokrývala při úderech téměř celý zadek, který dostával stále červenější barvu. Konečně dopadla dvacátá rána. „Stačí“ oznámil Pavel.

Zdenka položila metlu na stolek, Marta se zvedla z křesla a začala si rukama třít zadek. Popotáhla a utřela si uslzené oči.

„Tak kdo další“ zeptal se Pavel. „Já “ ozvala se jedna z dívek a zle se podívala na Martu. Mezi nástroji si bambusovou rákosku a švihla s ní do vzduchu. „Předklonit“ rozkázala „Teď ti to osladím“ Blance totiž Marta přebrala kluka a ta se jí nyní chtěla pomstít. Mohutně se rozpřáhla a vší silou udeřila. Marta se v křesle vzepjala a vykřikla. Rukama se chránila zadek a z očí jí opět vytryskly slzy. „Předklonit“ rozkázala Blanka. „Prosím rákoskou ne“ zaprosila Marta. „Nekecej a ohni se“ nařídila jí s úšklebkem Blanka. Marta se neochotně opět přehnula přes opěradlo. „ Druhá“ vykřikla Blanka a opět udeřila. „ Aůůůůůůůůůůů auuuuu“ vykřikla Marta a opět se vzepjala. Na zadku je začalo vybarvovat druhé jelito. „Takhle to nejde. Půjdeme na lavici“ Marta se společně se svou trýznitelkou odšourala k lavici. „Lehnout“ nařídila Blanka. Marta se neochotně položila na lavici a z hrůzou sledovala jak jí Blanka přivazuje. „ To bude lepší“ konstatovala. Když upoutávání dokončila. „ A můžeme pokračovat“ dodala s úsměvem a vzápětí potřetí udeřila. „ Auuuuuuu, prosííííííím už ne“ vykřikla Marta a lavice se posunula po podlaze. „Ty máš sílu“ komentovala sarkasticky Blanka. Sotva Marta chytila dech a začala vzlykat udeřila Blanka počtvrté. „AAAAAA aaaaaaaaa, Marta se prohnula, až zapraskaly řemeny, kterými byla přivázána a na místě, kde se protnuly dvě stopy po rákosce se objevily krůpěje krve. Spolužáci se s úžasem dívali na Blanku, netušili, že by tato napohled jemná dívka dokázala působit své spolužačce takovou bolest. Blanka se rozpřáhla popáté a udeřila na místo, kde zadek přecházel v stehna. Marta vytřeštila oči a výkřik trhal okolostojícím uši. Marta celá zpocená se opřela hlavou o lavici, rychle dýchala a na zem kapaly její slzy. Na zarudlém zadku se jí skvělo pět rudých jelit, které získávaly temnou barvu.

„Skončila jsem“ oznámila s úsměvem Blanka.

„Mohli byste mne odvázat“ ozvala se hlasem, na kterém bylo znát prožitou bolest, Magda.

Jedna z dívek k ní přiskočila a uvolnila řemeny. Marta se ztěžka zvedala, zakolísala a dopadla zpět na lavici. „Pomozte jí do koupelny, ať se tam dá do pořádku. Dívky Martu doprovodily ke koupelně, odkud bylo za chvíli slyšet tekoucí vody a Martiny výkřiky. Asi po půl hodině se Marta, zabalená do osušky, objevila ve dveřích. „Můžeme pokračovat“ prohlásila Marta pevným hlasem.

„Dobře, kdo bude další“ otázal se Pavel, který se stal organizátorem tohoto trestání.

„Já“ ozvala se Jana, jedna z dívek, které doprovázely Martu. Přistoupila ke stolku, vybrala si plácačku na mouchy, vzala Martu za ruku a dovedla jí k lavici. „Lehni si a drž“ řekla klidně.

Marta odložila osušku a nahá si lehla na lavici. Jana zvedla plácačku a začal další výprask. Plácačka hlasitě dopadala na Martino tělo, kůže pod dopady plácačky červenala a na Martině tváři bylo vidět, že výprask začíná i dost bolet. Jana se důsledně vyhýbala místům, které nesly stopy po rákosce. Celá Martina stehna získávala rudou barvu. Výprask byl nepřetržitý a během posledních patnácti ran Marta již hlasitě vzlykala a prsty svírala okraj lavice. Konečně dopadla čtyřicátá rána.

„Hotovo“ okomentovala Jana výkon. „Byla si statečná“ pochválila Martu, která se nyní zvedala z lavice. „Nechceš něco jíst nebo pít“ zeptal se Pavel Magdy, která stála zabalena do ručníku u lavice. „Něco bych vypila“ řekla potichu Magda a hltavě vpila sklenici toniku, do které jí někdo nalil slušnou dávku fernetu.

„Dobrý ?“ zeptal se Marty Pavel, když dopila. „Až na to, že mne bolí zadek, jsem celkem v pohodě.“ Pokusila se Marta o vtip.

„Tak další“ otočil se Pavel ne spolužáky.

Simona beze slova přistoupila ke stolku a vybrala si velkou vařečku. Stále úplně potichu dovedla Martu ke křeslu a ta se přes něj beze slov ohnula.

„První“ pronesla potichu Simona a udeřila. Vařečka dopadla celou plochou na zadek a zasáhla i jelita po rákosce. Jako ostatní děvčata ani Simona nepřerušovala výprask. „Auu“ „Auuuu“ Auuuuuuuuu“ „Auuuu Auuůúúú“ „Prosím přestaň“ „Auuuuuuu“ ozývalo se pokojem pokaždé, kdy vařečka dopadla na Martin zadek. Desátou ránu zasadila Simona oběma rukama a plnou silou. Marta si rukama, kterými dosud svírala hranu lavice zakryla zadek, vyskočila a začala poskakovat po pokoji.

Martin zadek byl temně rudý s několika tmavšími stopami po rákosce. „Budeme pokračovat“ zeptal se Pavel, Magda pohlédla na stolek s nástroji, zrakem zavadila o lavici a přikývla.

Sylva si pečlivě prohlédla nástroje a po chvíli uvažování si vybrala rákosku. Když to Marta uviděla zaprosila Sylvu „ Prosím tě, rákoskou už ne, to hrozně bolí. Sylvo prosím tě.“ Sylva pouze zakroutila hlavou „ Na lavici. Mám tě přivázat?“ zeptala se Marty. Marta pouze zakroutila hlavou a se slzami v očích u lehla na lavici.

Sylva se rozmáchla a udeřila. Rákoska dopadla na Martin zadek, který již nesl stopy po předchozích výprascích. Magda se prohnula, zaťala prsty do lavice a vykřikla. Sylva se opět rozpřáhla „Auuuuuuuuu prosím, to hrozně bolí“ vykřikla Marta, když rákoska dopadla. Další ránu Sylva zaměřila na místo, kam již dopadla jedna z Blančiných ran. „Aaaaaaa, aaaaaaaaaaaa“ ozvalo se po dopadu a Marta sklouzla z lavice, chytila se za zadek a hlasitě brečela. Sylva nad ní stála z rákoskou v ruce. „Vylez zpátky na lavici, budeme pokračovat“ řekla po chvíli, když se Marta trochu uklidnila. S bolestivými vzlyky si Marta vylezla na lavici a čekala na další ránu. Sylva švihla rákoskou do vzduchu, pousmála se nad tím jak Marta křečovitě stáhla půlky zadnice a znenadání udeřila. Marta vykřikla a rukama si zakryla zadek. „Ruce dolů“ vykřikla Sylva a poté, co Marta její příkaz splnila opět udeřila „Bolííííííííííííí auuuuuuuuuauuuuuuuuuuu“ vykřikla Marta a opět sklouzla z lavice.

Po chvíli se zvedla a zcela nahá si to namířila do koupelny, po rudých stehnech jí stékal tenký pramínek krve.

Spolužáci jí sledovali, než se za ní zavřely dveře. „Nepřeháníme to“ ozvala se Zdenka. „Nezapomeň, že nám ukradla peníze“ připomněla Sylva a položila zpět na stolek rákosku.

Po chvíli se otevřely dveře a do místnosti vstoupila nahá Marta, ještě mokrá od sprchy. „Podejte mi někdo ručník“ požádala spolužáky. Jana jí podala osušku a Marta se do ní zabalila, celá se třásla a stále vzlykala.

„Uděláme si chvíli pauzu a rozmyslíme si další trestání“ navrhl Pavel do ticha. Všichni se odebrali ke stolu, kde je čekalo občerstvení. Jano pouze vypila několik sklenic limonády opřela se o křeslo a čekala.

Zadek jí bolel, celá se třásla, nedovedla si představit, že by na zbitý zadek dostala další výprask.

„Poslouchejte, mám návrh“ ozval se po chvíli Pavel. „Nějak jsme to s tím bitím přehnali a nějak rychle jsme Magdu zneschopnili. Marto, ukaž nám zadek.“ Marta se otočila a vyhrnula si ručník. „ No páni, to je pohled“ okomentoval stav jejího zadku Honza.

„Navrhuji vyloučit rákosku, je někdo proti ?“ zeptal se Pavel. Nikdo neoponoval.

„Další návrh, co kdybychom Martu vypláceli i jinam než na zadek“ pokračoval Pavel.

„Dobře“ řekla Petra „ navrhuji dvacet metlou přes ko…, tedy přes ňadra. Marta se na ni podívala a pomalu spustila na zem ručník.

„Ruce nad hlavu, zády se opři o křeslo a můžeme začít“ postavila si Petra Martu do požadované pozice. Martiny prsa čněla dopředu a očekával první ránu. Petra začala rychlými ranami bít Martu přes prsa. Zpočátku Marta mlčela a útrpně snášela bití, ze zvyšujícím se počtem ran začala spouštět ruce dolů, aby si chránila bitá prsa.

„Ruce nahoru“ přikázala Petra a Marta její příkaz splnila.

Prsa zčervenala a začala otékat, na několika místech se objevili jemné kapičky krve.

„Auuuuu AuuuuuuAuuuuuuuu“ začala ji Marta hlasitě křikem ulevovat od bolesti.

Dopadla dvacátá rána, Petra položila metlu na stolek. Marta si zakryla zbitá prsa a opět se rozplakala. Bradavky měla vztyčené a zhluboka dýchala.

Dana beze slova uchopila metlu a ukázala Martě na lavici. „Přes záda“ řekla a Marta beze slova ulehla na břicho na lavici. Zasykla, když se prsa dotkla lavice.

Jako mnohé před ní začala i Dana rychlými ranami vyplácet Martu. Metla se míhala vzduchem a na Martiných zádech zanechávala stopy jednotlivých větviček. Marta tiše syčela a snažila se, aby se její prsa nedotýkala lavice. „Au“ vykřikla když metla zasákla zadek. „Promiň omluvila se Dana“ ale z bitím nepřestala. Když Martina záda získala červenou barvu výprask skončil. Dana položila metlu na stůl a podívala se na Martu, která ležela na lavici a tiše sténala. Po chvíli se zvedla a požádala o napití.

Pavlína si vybrala plácačkou a požádala Martu, aby zaujala stejnou polohu jako, když jí vyplácela Petra. Marta se zakryla svá prsa a podívala se na Pavlínu a pohledem jí prosila o smilování. Pavlína jemně promnula, k údivu přítomných, Martina prsa a švihem zápěstí začala Martu bít zboku přes prsa. Po několika ranách prsa zrudla a Pavlína začala bít Martu přes vztyčené bradavky. „Auu“ AUUU“ AUUUUU“ ozývalo se pokojem. Pavlína bila Martu postupně po celých prsou, takže po skončení výprasku se přes Martinu hruď táhl rudý pruh.

Po výprasku Marta rychle zmizela do koupelny.

„No Pavlíno, tohle jsme od tebe nečekali“ obrátil se na ni Pavel. „Vy jste si nevšili, že ten vejprask Martu vzrušuje“ rozesmála se Pavlína a pomalinku pootevřela dveře do koupelny. Opřena o stěnu sprchy tam stála Marta a divoce masturbovala. Pavlína dveře zavřela, takže Marta si ničeho nevšimla.

„Takže trošku přitvrdíme prohlásila Renata“ když se Marta objevila v pokoji. „Dostaneš vařečkou na zadek“ sdělila trest. Marta se položila na lavici a spolužáci si mohli opět prohlédnou její zadek. Renata bita plnou silou, takže již od první rány Marta křičela bolestí a po tvářích se jí valily slzy. Když Renata s výpraskem skončila byl celý zadek temně rudý a Marta se sotva držela na nohou. Se slovy „to máš za to nestydo“ položila Renata vařečku na stůl.

Nyní byly na řadě kluci.

„Tak kam jsi ještě nedostala ?“ podíval se s úsměvem na Martu Pavel. Marta na něho vrhla zděšený pohled a rukama si zakryla pohlaví. „To nemyslíš vážně“ pohoršeně se Pavla zeptala Zdenka. „Myslím, ale nebudu zbytečně brutální“ prohlásil Pavel „ 10 ran plácačkou“ oznámil výší trestu. „Já to beru“ prohlásila do ticha Marta.

„Lehni si na konec lavice zadek nech mimo lavici“ upravoval Pavel Martu do požadované pozice. „Potřebuju dvě holky, aby jí podržely nohy“ Pavlína a Jana se chopily Martiných nohou a doširoka je roztáhly. Pečlivě vyholená kundička se objevila v celé své kráse. Pavel ohnul ruku a udeřil. Rána nebyla příliš silná ale Marta vykřikla. S další ranou Pavel chvíli počkal a udeřil z větší silou. „Aaauu“ vykřikla Marta ale rychle se uklidnila. Další tři rány vysázel Pavel najednou a při poslední měly dívky co dělat, aby Martu udržely na lavici. Marta se vzlykala bolestí,ale vlhká kundička svědčila o její vzrušení. Pohlaví bylo červené a mírně oteklé. „Auuuu“ vzlykala Marta a třela si svou buchtičku.

„Pokud jí podržíte, já to nechci zdržovat“ začal Petr „ Já bych jí dal pouze jedinou ránu – řemenem.

Marta si zakryla klín rukama, po chvíli jej odkryla a přikývla. Petr uchopil řemen, široce se rozmáchl a udeřil. Marta zařvala, vytrhla se dívkám svalila se z lavice, zkroutila se do klibíčka „ Auuuuuuuuuuuuuuu to bolííííííííí“. Po chvíli se vzpamatovala a se široce roztaženýma nohama se postavila. Přes celý klín se jí táhl široký rudý pruh.

Lukáš si dlouho Martu prohlížel, nakonec navrhl pět ran řemenem přes prsa. Marta si stoupla doprostřed místnosti, dala ruce za záda a čekala. Lukáš jí začal zepředu bít konečkem řemenu před její oteklá prsa

„Auuuuu“ „AAAuuuuuuu“ po každé ráně Marta vykřikla, ale dokázala udržet ruce za zády.

Poslední ránu zasadil Lukáš celou plochou řemenu a zasáhl Martiny bradavky. Nyní již Marta ruce za zády nedržela a ze zoufalým výkřikem si zakryla prsa. „ Ubohé kozičky“ pomyslela se smutně a pokoušela si jemným masírováním ulevit od bolesti.

Honza nevěděl kam by Martu vyplatil – zadek rudý, záda samé červené proužky, přes prsa se jí táhl rudý pruh. Nakonec se rozhodl pro víceméně symbolický trest a přikázal Martě, aby se široce rozkročila. Stoupl si vedle ní a desetkrát ji šlehl metlou mezi nohy. Většina ran dopadla na vnitřní stranu stehen. Jana několikrát vykřikla, zvláště tehdy, když několik proutků dopadlo na její oteklou kundičku.

Nyní zbyl již pouze Lukáš. „Víš co je to baštonáda“ zeptal se Marty. „Nevím, ale jak tě znám, ty mi to brzo řekneš“ odsekla Marta. „Nejen, že ti to řeknu, já ti jí i předvedu“ s úsměvem jí odpověděl Lukáš.

„Lehni si na břicho na lavici a ohni nohy v kolenou“ přikázal Martě. Marta si pomalu lehla na lavici a dávala pozor aby se lavice co nejméně dotýkala prsou a pohlaví. „Tak ohnout nohy“ přikázal Lukáš a jakmile to Marta udělala udeřil jí řemen přes chodidla. „Auuuuu“ vykřikla Marta, která byla překvapena bolestí.

„A znovu ohneme nožičky“ škodolibě přikázal Lukáš a opět jí udeřil. Auuuuuu“ zařvala Marta a pokoušela se zvednout. Tím si pouze způsobila další bolest, jak se dotkla prsy lavice.

Po páté ráně Lukáš položil řemen na stůl „tak tohle je baštonáda“ z úsměvem řekl Martě.

Marta se zvedla z lavice, ale když došlápla na zbitá chodidla zapotácela se a dosedla na lavici, s výkřikem se zvedl a opět skoro dosedla na lavici. Pavel k ní rychle přiskočil a pomohl jí dojít do koupelny. „Mám tě dovést dovnitř a pomoci ti“ zeptal se Marty. Marta se na něho přes slzy podívala a pokusila se usmát „ Ne díky, to zvládnu sama“ a zavřela za sebou dveře. Asi po půl hodině se dveře pootevřely a Marta požádala spolužáky o své šaty. Za chvíli se již oblečená v minisukni a blůzce objevila v pokoji. Trochu kulhala šla zeširoka a bylo vidět, že se snaží, aby se ji šaty nedotýkaly zbitých míst.

Postavila se ke křeslu a začala si se spolužáky povídat, jakoby se nic nestalo a nebyli to oni, kdo jí v průběhu minulých tří hodin týral a bil. Když se spolužáci rozešli a v pokojí zůstala pouze Pavlína, Pavel a Marta zeptal se Pavel Marty „ Stálo ti to za tu bolest“. Marta na něho pohlédl a se širokým úsměvem odpověděla „Stálo“. Potom tiše dodala „Pavle, pokud se ti to líbilo, někdy si to můžeme zopakovat. Sami. Ale až se trochu vzpamatuji, tak za měsíc“ a široce se na Pavla usmála.