| | |

Povídka “Manželka Monika”

Moje manželka Monika byla vždycky v sexu hrozně konzervativní. Cokoliv “nenormálního”, jak to nazývala – čímž měla na mysli moje návrhy, že bychom mohli zkusit anál či piss, dál její fantazie nesahala – okamžitě odmítala s tím, že je jí to neskutečně odporné. Ze stejných důvodů si neholila kundu, ale to mi nevadilo, její pořádně zarostlý klín mě vzrušoval. Taky stačilo, abych jí při milování trochu víc zmáčkl kozu, a už kňučela. Navíc byla příšerně stydlivá, málokdy se mi ukázala nahá, milovali jsme se jedině potmě. Jednoho dne jsem se konečně rozhodl, že se to musí změnit. Já mám taky právo si užívat, a ona mi bude sloužit k uspokojení mých choutek, ať se jí to líbí, nebo ne.

Když se vrátila z práce, ani jsem ji nenechal vydechnout, přitočil jsem se k ní a zajel jí rukama pod svetr. Chvilku se snažila odtáhnout, ale pak se ke mně přivinula. Líbali jsme se a já jsem hladil její nádherně tvarované plné kozy s vystouplými dvorci, zatím uvězněné v podprsence. Začal jsem jí je mačkat. “Ne tak moc!” zašeptala. Okamžitě jsem jí vrazil facku. “Drž hubu!” Zůstala na mě nevěřícně zírat s otevřenou pusou, v očích směs údivu, nepochopení a strachu. Takového mě neznala. Než se zmohla na to, aby něco řekla, vrazil jsem jí další a popadl jsem ji za vlasy. “Dneska to budeme dělat tak, jak se to líbí mě, jasný?” a volnou rukou jsem jí vší silou zmáčkl kozu. Začala kňučet a snažila se mi vytrhnout. “Tak tys nerozuměla?!” Dal jsem jí další tři facky, až začala brečet. “Tak co, je to jasný?!” zeptal jsem se a škubl rukou, kterou jsem jí držel za vlasy. Dívala se na mě, vzlykala, tváře rudý a oteklý, v očích slzy a strach, a po chvilce přikývla.

Vrazil jsem jí další facku, až se zapotácela. “Neumíš mluvit?” “Je mi to jasný” špitla mezi vzlyky. Okamžitě dostala další facku. “Pane!” “Je mi to jasný, pane!” vypravila ze sebe a přikrčila se, v očekávání další případné facky.

Za vlasy jsem ji odtáhl do obýváku a tam jsem s ní smýkl na zem. “Do naha!” Sedl jsem si do křesla a sledoval, jak si stahuje svetr, džíny, třesoucíma rukama zápasí s knoflíčkem podprsenky a odhaluje svoje velké sametové kozy, a na závěr si stahuje bílé kalhotky. “Na čtyři, a pořádně mi předveď svoje díry!” Bylo vidět, že se jí moc nechce, nakonec se ale celá rudá váhavě postavila na čtyři, a natočila se ke mně zadkem. Trošku roztáhla nohy, a odhalila tak část svojí zrzavě zarostlé kundy. Tak jsem si to ale nepředstavoval. Zvedl jsem se, a nakopl jsem ji přímo do rozkroku, až jí prdel nadskočila. “Tomu říkáš předvést díry? Rozkročíš se, vyšpulíš prdel, a díry roztáhneš rukama, jasný?!” “Ano pane!” Je vidět, že se učí rychle. Přesto jsem ji preventivně nakopl mezi nohy znovu, a vrátil jsem se do křesla. Monika roztáhla nohy, a předvedla mi svůj zarostlý rozkrok v plné kráse. Rukama si co nejvíc roztáhla pysky a umožnila mi tak nerušený pohled na svou rozcapenou růžovou kundu. Kochal jsem se pohledem na její nejintimnější místa, která ukazovala jako děvka, zatímco vzlykala ponížením. “Teď prdel!” zavelel jsem. Ruce se poslušně přesunuly na kulaté půlky, a roztáhly je od sebe. Před očima se mi objevil její anál. Prohlížel jsem si její zadní dírku, a kochal jsem se představou, jak bude řvát, až jí ho tam konečně vrazím. Však si zvykne, v kundě už ho mít nikdy nebude, už si užívala dost, teď je řada na mě. Vzpomněl jsem si na nějaké obrázky z internetu a usmál jsem se – v tom případě bych jí kundu mohl zašít…

“Kleknout!” Z hromádky jejího oblečení jsem vzal kalhotky a čichl k jejich rozkroku. Voněly překrásně, na bílé látce byl zřetelný sytě žlutý pruh. To byla další moje slabost, pro kterou by určitě neměla pochopení, na rozdíl od jiných choutek jsem to s ní ale naštěstí nemusel probírat, k jejím špinavým kalhotkám jsem se vždycky bez problémů dostal. Jenom mi vždycky vadilo, že nejsou cítit ještě daleko víc, jak by byly, kdyby je nosila třeba týden… To se ale teď změní. Hodil jsem jí je. “Olízej jejich rozkrok!” Moc se k tomu neměla. Další facka, a už kalhotky držela v ruce, a s obličejem zkřiveným odporem olizovala pruh látky, který měla od rána mezi nohama. “Chutná?” “Ano pane!” Nechal jsem ji ještě chvíli lízat, a pak jsem jí přikázal, ať si kalhotky natáhne na hlavu, tak, aby měla jejich rozkrok na nose. Slušelo jí to. “Od teď budeš doma chodit takhle, nahá, s kalhotkama na hlavě! A čisté si vezmeš, až ti dovolím!”

Vrátil jsem se do křesla. Přikázal jsem jí, ať po kolenách přileze a hezky poprosí, abych jí mačkal kozy jak nejvíc budu moct. A ať si dá záležet, nebo začnu být fakt zlej. Se slzama v očích přilezla před křeslo. “Pane, moc Vás prosím, mačkejte moje kozy tak silně jak dokážete!” Vzal jsem kozy do rukou a zmáčkl, až se začala kroutit. “Takhle, nebo víc?” Vzlykala: “Prosím ještě víc, pane!” Surově jsem mačkal její cecky, a vychutnával jsem si její kňučení. Nakonec jsem jí zaryl nehty do bradavek. Kroutila se jako břišní tanečnice, kvílela a po tvářích jí tekly slzy. Konečně jsem ji pustil. Brečela a hladila si zmučené kozy. Okamžitě chytla jednu zleva a další zprava, až spadla na zem. “Jak se říká? A kdo ti dovolil si na ně šahat? Ruce za hlavu!” Poslechla, a zvedla ke mně uslzenej obličej: “Děkuji pane.”

Šáhl jsem do kapsy, kde jsem měl nachystané kolíčky, a na každou rudou nateklou bradavku jsem připnul jeden. Zase se začala kroutit a kňučet. “Teď mi zazpíváš!” Začala chvějícím se hlasem přerušovaným vzlyky potichu zpívat. “Nahlas!” Popadl jsem pravej kolíček a zakroutil ním jako knoflíkem u rádia. Začala křičet, křik ale hned přešel ve zpěv. “Ještě víc!” a zase jsem otočil “regulátorem hlasitosti”. Konečně jsem byl spokojenej, i když spíš než zpěv to bylo bolestivé kvílení. Manželka klečela s rukama za hlavou a zpívala, já jsem do rytmu cvrnkal do kolíčků, což písničku zpestřovalo zajímavými zvukovými efekty.

Dozpívala písničku a se strachem se na mě dívala. “To zatím stačilo. Teď hezky poprosíš, abych tě znásilnil do prdele! Pořádně, ať je jasný, jak moc to chceš!” Seděl jsem, sledoval jsem, jak se zase dává do breku a vychutnával jsem si strach v jejím třesoucím se hlase: “Pane, prosím Vás, znásilněte mě do prdele! Prosím, pane, hrozně po tom toužím! Moc moc Vás prosím!” Poslouchalo se to nádherně. Přikázal jsem jí, aby zaujala stejnou polohu jako když mi předváděla svoje díry, pod rozkročený kolena jsem jí položil násadu od smetáku a nohy k ní pevně přivázal, takže je nemohla dát k sobě. Ruce jsem jí svázal za zády, takže aby měla předpisově vystrčenou prdel, musela mít hlavu na zemi. Chvilku jsem se kochal její bezmocností, a pak jsem obrátil pozornost k její vyšpulené bílé prdeli. Rozhodl jsem se, že ji před ošukáním trochu prohřeju a vybarvím.

Přemýšlel jsem nad nejvhodnějším bicím nástrojem, takovým, aby měla co největší jelita. Vzpomněl jsem si, že mám někde starou gumovou hadici, a vydal jsem se ji hledat. Nemusel jsem mít strach, že by spoutaná manželka mezitím někam zmizela. Asi za deset minut jsem se vrátil s hadicí. Moje děvka ležela tam kde jsem ji nechal, a tiše brečela. Nakopl jsem ji do vystrčené kundy: “Děvko, než ti natrhnu prdel, napřed ti ji zahřeju výpraskem. Budeš rány počítat a za každou poděkuješ, jasný!?” “Ano pane!” Postavil jsem se za ni, rozmáchl jsem se, a hadice poprvé dopadla na její kulatou prdel. Manželka zavřeštěla a svíjela se, jak jí jenom pouta dovolila. “Jedna! Děkuji pane!” Na kůži se objevil rudý pruh, který mohutněl a tmavnul. Rozpřáhl jsem se k další ráně. A k další. Vřískala a prdel jí před mýma očima rudla a plnila se obrovskýma tmavýma jelitama. Byl to nádherný pohled, znovu a znovu jsem se rozmachoval a sledoval, jak svištící hadice dopadá na zmítající se vystrčenej zadek a zanechává na něm další jelito. Po padesáté ráně jsem usoudil, že to prozatím stačí. Koneckonců kozám bude fialová taky moc slušet, a stejně tak i kundě. Odložil jsem hadici a kochal jsem se pohledem na fialovorudou zadnici. Je na čase se s ní seznámit zevnitř.

Stáhl jsem si kalhoty, a klekl jsem si mezi její roztažené nohy. Dotkl jsem se čurákem její strachem stažené řiti, a cítil jsem, jak se roztřásla. Popadl jsem ji za boky, a začal jsem se tlačit dovnitř. Kroutila se a sténala, čím hlasitěji kvílela, tím větší silou jsem rval ptáka do jejího panenského análu. Rukama jsem ji popadl za kozy, a zmáčkl jsem kolíčky visící na bradavkách. Vřískot zesílil. Drtil jsem bradavky a začal jsem přirážet. Mrdal jsem ji pěkně pomalu, nespěchal jsem, aby si to mohla hezky vychutnat. Protahoval jsem její nádherně těsnou prdel, vrážel jsem jí ho tam až po koule a poslouchal její křik. Přikázal jsem jí, ať mi líčí, jak moc se jí to líbí a jak moc mě miluje. Když už jsem to nevydržel, zrychlil jsem a vystříkal jsem se do ní. Vytáhl jsem čuráka a prohlížel si její rozevřenou díru, ze které vytékala směs semene a krve. Chtělo by to využít, že je tak hezky roztažená.

Rozhlížel jsem se, co bych jí tam tak strčil, něco, co by tam musela nosit trvale. Napadlo mě podívat se jí do kabelky, a objevil jsem tuhou Rexonu. To bude ono! Vytáhl jsem ji, a pobavil mě symbol “24hodin” – no vida, tak ono je to pro trvalé nošení v análu snad přímo vyrobené! Přešel jsem k manželce, svíjející se na zemi, stáhl jsem jí z hlavy kalhotky, zvedl jsem ji za vlasy a vrazil jí další facku. “Otevři hubu!” Strčil jsem jí tam čuráka, zamazanýho od semene, její krve a hoven, a přikázal jí, ať ho očistí. Brečela, tvář staženou odporem, ale poslušně ho olizovala. Aby se přitom nenudila, cvrnkal jsem do kolíčků na bradavkách. Pak mě napadlo, že když už mám čuráka v její držce, mohl bych si ulevit. Začal jsem chcát. Když ucítila první kapky moči na jazyku, vytřeštila oči. “Jediná kapka skončí na zemi, a uvidíš!” Bylo nádherné sledovat výraz v jejím obličeji, když polykala moje chcanky. Potom mi zase musela očistit čuráka. Když byla hotová, strčil jsem ji před oči Rexonu. “Tohle teď budeš neustále nosit v prdeli, pokud ti to nedovolím vyndat!” Rozvázal jsem jí ruce, a přikázal, ať si ji tam hned strčí. Sedl jsem si do křesla, a sledoval, jak bere roztřesenou rukou deodorant a opatrně si ho přikládá k rozmrdané díře. Pomalu ho začala tlačit dovnitř, a současně začala skučet bolestí. Plastová nádobka elipsovitého průřezu bolestivě roztahovala rozedřený anál, a jenom pomalu zajížděla dovnitř. Manželka se kroutila, a vší silou tlačila Rexonu dál a dál, až konečně celá zmizela hluboko v prdeli. Kňučela a celá se třásla.

Vstal jsem, a znovu jsem ji nakopl do rozkroku. “Kundo, nepoděkovala jsi mi za odpanění prdele! Zato dostaneš 20 ran!” Řekl jsem si, že když už je v tak šikovné poloze, seřežu jí kundu. Vzal jsem zase do ruky hadici. Rozkročil jsem se nad ní, čelem k prdeli, a odměřil jsem délku hadice tak, aby konec hadice dopadl někam na venušin pahorek. Zamířil jsem mezi nohy, a švihnul jsem. Trefil jsem se přesně. Hadice zasáhla anál, roztaženou kundu po celé délce, a konec trefil poštěvák. Manželka zavřeštěla, a z kundy vytryskl proud moči. “Je-dna! Dě-ku-ji, pa-ne!” vyrážela ze sebe mezi vzlyky. Švihl jsem, a pružná černá hadice znovu dopadla mezi rozevřené růžové pysky. “Dvaáááá! Dě-ku-ji pa-nééééé!” vřískala a kroutila pánví. Napřáhl jsem k další ráně a pokoj se znovu zaplnil křikem manželky, zasažené do kundy. A znovu. Po dvacáté ráně měla kundu rudofialovou, pysky nateklé tak, že i s roztaženýma nohama byla mezi nimi jen úzká štěrbinka. Napadlo mě, že ji možná přece jenom ještě naposled dopřeju potěšení mít zaplněnou kundu, napřed ale po sobě musí uklidit. Rozvázal jsem jí nohy, a přikázal jí, ať slíže ze země ty svoje chcanky. A abych ji správně motivoval, pořádně jsem ji nakopl do nateklé kundy. Pak jsem se posadil a sledoval jsem, jak leze po zemi, kmitá jazykem a srká vlastní moč.

Když byla hotová, poručil jsem jí, ať si natáhne kalhotky zpátky na hlavu a vyleze na stůl. Šel jsem k oknu, kde měla svou sbírku kaktusů. Jeden měl zhruba tvar a rozměry údu – byl vysoký asi 20 cm, dole byl tlustý asi 2,5 cm a směrem nahoru se rozšiřoval. V nejširším místě měl asi 4 cm. V průřezu měl tvar pěticípé hvězdy, z hran vyrůstaly v pravidelných rozestupech trsy ostnů dlouhých zhruba 2 milimetry. Vzal jsem ho a postavil na stůl před manželku. Přikázal jsem jí, ať se rozkročí a dá ruce za hlavu. “Nasedneš na něho kundou, hezky nadoraz!” Přistavil jsem si ke stolu křeslo, abych měl při představení pohodlí. Manželka s hrůzou zírala na kaktus a dala se do breku. Pak si nad něj pomalu přidřepla, a opatrně klesala níž. Když se nateklé pysky dotkly ostnatého vrcholku kaktusu, škubla sebou a vzlykot zesílil. Mezi napuchlými pysky se díra skoro ztrácela, musela se maximálně rozkročit, aby se štěrbina aspoň trochu roztáhla. Moc platné to stejně nebylo, citlivé pysky se nabodly na špičaté bodliny, a nedovolovaly kaktusu dostat se dovnitř. Musela na kaktus dosednout skoro celou vahou, pak teprve začal pomalu zajíždět do úzké štěrbiny mezi pysky. Ostny se do nich zabodávaly, zanechávaly na nich krvavé škrábance, nebo se lámaly a zůstávaly v nich zabodlé. Hlasité vzlyky přešly v táhlé skučení, když špička kaktusu pronikla mezi pysky a ostny začaly drásat stěny pochvy. Nejširší část kaktusu pomalu mizela v její kundě. Po tvářích se jí koulely slzy, a jak se svíjela, kolíčky na bradavkách bláznivě poskakovaly. Klesala níž a níž, kaktus pomalu mizel v její díře, a další a další ostré bodliny se zabodávaly do poševních stěn. Křik zesiloval. Konečně dosedla na doraz. Z kaktusu byla vidět pouze dva centimetry, zbytek se jí ztrácel mezi nohama a vyplňoval celou její kundu. Přikázal jsem jí, ať sleze ze stolu a postaví se přede mě. Vypadalo to úžasně, jak tak stála, kroutila se, a mezi nohama jí visel květináč. Přesto jsem vstal, došel jsem pro nůž a kaktus jsem těsně nad květináčem uřízl. Chtěl jsem, aby si kaktus pořádně užila, květináč vypadal sice hezky, ale nemohla by s ním jít třeba do práce. Takhle nic nebránilo tomu, aby si kaktus v kundě užívala třeba týden. Aby jí nebylo zničeného kaktusu líto, tak někdy možná zajdeme nějaký koupit, a bude si ho moct v kundě odnést domů.

Bylo načase se zase trochu věnovat jejím kozám. Nelíbilo se mi, jak barevně kontrastují s temně fialovou prdelí a kundou, i když bradavky víc jak dvě hodiny skřípnuté kolíčky si co se týče barvy s jelity na prdeli moc nezadaly. Chytl jsem kolíčky a sundal je. Zavřeštěla a zkroutila se bolestí. Bradavky byly krásně vytvarované podle čelistí kolíčků.

Vzal jsem si dvě pětimilimetrové horolezecké šňůry, asi dva metry dlouhé, které jsem pro tenhle účel koupil, a na konci každé jsem udělal stahovací smyčku. Smyčkama jsem jí podvázal cecky a co nejsilněji je utáhl. Skoro okamžitě začaly tmavnout a barvit se do ruda, rudá postupně přecházela do fialové. Svázal jsem jí ruce za zády, a šel jsem si nachystat další překvapení. Donesl jsem asi šest půlmetrových desek, a položil jsem je na sebe mezi dveře. Přikázal jsem jí, ať si na ně stoupne, vylezl jsem na ně taky a šňůry visící z koz jsem přivázal k hákům, které jsem zašrouboval do futra. Seskočil jsem dolů, vytáhl jsem jí z pod noh první desku, a šňůry se napnuly. Stála na horní desce, za kozy přivázaná k futru, a vyděšeně se na mě dívala, došlo jí, co ji čeká. Vytáhl jsem další desku, takže už jí nezbývalo, než balancovat na špičkách. Začala kňučet. Sedl jsem si do křesla a sledoval jsem, jak se snaží na špičkách udržet rovnováhu. Po několika minutách se jí začaly třást nohy. Zavrávorala, šňůry se napnuly jako struny a smyčky svazující kozy se ještě víc utáhly. Sténala, a na čele jí vyrazil pot. Nechal jsem ji ještě pár minut balancovat na špičkách, a pak jsem pomalu vytáhl další desku. Její nohy se ocitly ve vzduchu. Začala křičet bolestí, mrskala nohama ve snaze dosáhnout na desku, ale dosáhla jenom toho, že se rozhoupala, a šňůry se ještě víc zařízly do jejích naběhlých fialových vemen. Dal jsem pryč zbývající desky, a kochal jsem se pohledem na vřískající manželku, visící za kozy ve dveřích, a bezmocně máchající nohama 10 centimetrů nad podlahou. Po pár minutách jí došly síly, přestala se zmítat, už se jenom pomalu pohupovala a kvílela. Chvilku jsem se bavil tím, že jsem ji chytl za zrzavé chlupy kolem poštěváku, přitáhl jsem si ji k sobě, pustil ji a sledoval, jak se houpe a křičí. Pak musela prosit, ať ji houpu dál.

Když mě to přestalo bavit, vzal jsem zase do ruky hadici. Naběhlé cecky byly teď ideálně nachystané na výprask. První ránu jsem vedl shora dolů, tak, aby zasáhla bradavky. Manželka zavřeštěla, a zase se pochcala. Začal jsem kozy systematicky zpracovávat, mlátil jsem ji střídavě přes levou a pravou. Nejdřív jsem ji byl přes spodní a horní stranu cecek, pak jsem si dal záležet na tom, aby hadice zasahovala dvorce a bradavky. Bezbranná manželka už jen tiše vyla. Přestal jsem, až mě začala bolet ruka. Přes fialové kozy se táhly černomodré pruhy, na několika místech, kam dopadl konec hadice, byla kůže proseklá do krve. Ještě se mi ji nechtělo sundávat, napadla mě další věc. Přinesl jsem dvě svíčky na vánoční stromeček, a jednu zapálil. Přistavil jsem si židli, a začal jsem kapat vosk na pravou kozu, abych na ni mohl postavit svíčku. Skučení zesílilo. Upevnil jsem svíčku, druhá přišla na levou kozu. Se zalíbením jsem si prohlížel ozdobená vemena, a sledoval, jak sebou manželka pokaždé škubne, když žhavý vosk steče na sešvihanou kůži. Rozhodl jsem se, že ji nechám viset, dokud svíčky nedohoří, a aby jí to líp uteklo, připnul jsem jí na bradavky zase kolíčky. Šel jsem se dívat na televizi.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 3.3 / 5. Počet hlasů: 13

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *