Povídka „Katuška a Míra“

„Vymyslel jsem super hru,“ zašvitořil Míra. Katuška si tiše povzdychla, Mírovy hry dobře znala a věděla, že budou bolet. Někdy víc a někdy hodně. Míru milovala a chtěla mu dělat radost, byla ráda, když ho něco baví, když je vzrušený a touží po ní. Ani už jí nevadilo, že se to vždycky obešlo bez jejího orgasmu. Věděla, že to tak Míra má rád.

„Tak povídej,“ přitulila se k němu na kanapi.

„Koupil jsem nový balíček kanastových karet“ a poklepal na balíček ležící na nízkém konferenčním stolku. „Mohli bysme hrát válku jako vždycky, ale to jsem si říkal, že je už nuda.“ Katuška se v duchu podivila, myslela si, že Míru ta hra moc baví, alespoň tak vypadal. Pravidla byla jednoduchá – každý líznul tři karty a ten s nižším součtem si připsal na papírek čárku. A čárka znamenala jednu ránu. Když dobrali celý balíček, následovalo „účtování“, jehož důležitou součástí bylo „stanovení procedury“. Počet ran byl jasný, za čárky, které nasbíral Míra, ho vyplatila Katuška, a za ty, co nasbírala Katuška, dostala od Míry. Horší to bylo, pokud šlo o polohu a nástroj. Míra většinou navrhl volbu podle uvážení trestajícího, že prý je to tak spravedlivé. Katuška pokračila rameny, řekla, že naplácá Mírovi na zadek rukou. Když jednou nesměle navrhla, že mu naplácá na holý zadek, byl Míra pobouřený a žadonil: „ty dostáváš na holou pořád, ty jsi zvyklá, ale mě by to moc bolelo,“ Katuška ustoupila a příště už to ani nezkoušela. Naplacála mu vždycky jen symbolicky, přes kalhoty to sotva cítil. Měla ho prostě ráda. Zato Míra, když byl na řadě, ten Katušku nešetřil. Pokaždé dostala na holou, většinou nástrojem, kterým to opravdu bolelo. Míra jí s oblibou posílal pro vařechu do kuchyně. Když se Katuška vrátila s malou vařečkou, jen se usmál „šupej pro pořádkou vařechu a nesnaž se podvádět“ a když se vrátila s největší vařečkou, kterou našla, prohlásil ještě: „teď je to v pořádku, aby sis pamatovala, kterou vařechu máš nosit, přidám ti ještě deset ran“. Jindy si musela Katušku dojít na zahradu pro čerstvý lískový prut. A opět to musel být pořádný, na prst silný prut, s kterým výprask opravdu bolel. A Míra Katušku vůbec nešetřil. Pokaždé to skončilo jelity, někdy i kůří proseklou na několika místech do krve. Míra byl prostě drsňák, kterému se moc líbilo, že Katušku může seřezat. Takové jedno karetní kolo sice přineslo každému zpravidla kolem deseti ran, ale Míra chtěl hrát aspoň tři kola, při „zvláštních příležitostech“ i víc. A to pak měla Katuška zadek řádně rozšvihaný. A Míra byl pořádně vzrušený. Aby to prý Katušku nebolelo, nepokračovali koitálním sexem, ale Katuška to musela Mírovi udělat pusou. Většinou po posledním kole, jednou, když měl Míra narozeniny, tak zpestřil hru tím, že jí chtěl stříkat do pusy po každém kole. Vydržel čtyři kola a Katušku už pořádně bolely sanice, o zmrskaném zadku nemluvě.

Každopádně dnes Míra prohlásil, že tohle už byla trochu nuda a navíc prý zdlouhavá a chtěl by hrát jinou hru.

Vysvětlil Katušce pravidla: „Karty mají hodnotu, která je na nich napsaná, u těch, které číslo nemají, je A za 1, spodek za 11, dáma za 12 a král za 13. Z balíčku budeš tahat dvakrát, nejprve si vytáhneš kartu – její číslo si napíšeš, barva karty určí, čím dostaneš, srdce budou prut, piky řemen, listy vařecha, samozřejmě velká, a kříže šňůra, myslím ta tenká šňůra, kterou si nabíjíš mobil. A pak si vytáhneš druhou kartu a její číslo vynásobíš tím prvním. A máme počet ran. Ty dostáváš jako vždy na holou, já přes kalhoty. Ale speciálně se zavádí věci navíc: když vytáhneš při druhém tahu A, pak počet ran zůstane stejný,“ tady se snažil Katušku napálit, protože A bylo za 1, „ale hned po výprasku mi to uděláš pusou. Když si při druhém tahu vytáhneš krále, budeš mít při výprasku na bradavkách kolíčky, a třikrát v průběhu celé hry máš právo požádat o snížení trestu na polovinu, této možnosti ale nemusíš využít,“ zasmál se.

„To všechno zní, jakoby to celé bylo pro mě, tahat budu jenom já?“ zeptala se s obavami Katuška. Míru to sice napadlo, ale nakonec to vymyslel jinak: „Né, to by přece nebylo spravedlivé, pro mě platí úplně stejná pravidla… teda až na to, že na holou dostáváš jen ty… a taky,“ odmlčel se dramaticky, „stejně jako ty máš tři možnosti si snížit trest, tak já třikrát můžu využít svůj bonus, že můj trest si za mě odpykáš ty.“ Katuška leknutím poootevřela ústa.

„Fakt?… A já to udělat nemůžu?“

„Ne, to by nešlo.“

Katušce se to nelíbilo, ale napadlo jí, že vlastně Mírovy tresty probíhají přes oblečení, takže se pousmála.

„Co je?“ zeptal se jí Míra.

„Ty přece dostáváš přes kalhoty, takže s tím souhlasím,“ na tohle Míra nepomyslel, ale hned si věděl rady.

„Jsem rád, že souhlasíš, ale musím tě vyvést z omylu, kdybych si tě náhodou vybral jako náhradnici, což nemám v úmyslu,“ culil se u toho od ucha k uchu, „tak dostaneš taky na holou.“

Katuška jen na sucho polkla a pomyslela si, že zanedlouho bude muset polykat onačejší věci.

V zápalu vyjasňování si ani neuvědomila několik zákeřností: každé kolo hry je velmi krátké – vytáhneš karty, spočítáš a hned následuje výprask; pokud Míra využije svůj bonus – a i Katušce bylo jasné, že na nic jiného se netěší víc, tak to pro Katušku znamená za tři kola hry šest výprasků za sebou, přičemž díky násobení jí čeká opravdu hodně ran.

„Tak jdeme na to?“ zeptal se radostně Míra. Katuška si jen povzdechla a ujistila se: „A když bych byla tvoje náhradnice, tak za eso tě taky musím vykouřit?“

„No jasně,“ zasmál se Míra, „ale pro zpestření dostaneš na prsa kolíčky, jo?“

Katuška se zatvářila nešťastně:

„Kolíčky ne, to hrozně bolí,“ zaprosila.

„Pravidla jsou pravidla,“ prohlásil suše Míra a po chvilince pokračoval: „Jo, ještě jsem tě chtěl poprosit,“ věděl, že to není prosba, ale laskavě řečený rozkaz, „chtěl bych, abys byla po celou dobu nahá.“

„Ach jo,“ posteskla si Katuška, „já si ještě skočím na záchod.“

„A už se vrať nahá a vem trestné nástroje, ať je pak nemusíme hledat…“

Katušce to trvalo dlouho, zvlášť proto, že musela na zahradu pro prut. Jak byla zvyklá, vzala rovnou tři pořádné pruty, ani s jedním by nechtěla dostat, ale pravděpodobně okusí všechny tři.

V kuchyni se svlékla, oblečení uspořádala na židli do úhledné hromádky a do obýváku se vrátila s pruty, šňůrou a velkou vařečkou. Nahá, s přirozením včera oholeným, jak to Míra vyžadoval.

„Řemen budeš muset podat ty,“ špitla. Míra se laskavě usmál a odepnul si tlustý kožený pásek, s kterým už Katušku mrskal mnohokrát.

Začala Katuška. Nejprve si vytáhla srdcovou sedmičku. Takže prut. A s už třesoucí se rukou vytáhla další kartu. Byla to dvojka a Katušce se trochu ulevilo. Míra si to chtěl celé trochu víc zpříjemnit a tak se k ní teď naklonil a začal ji líbat, neměla na to moc pomyšlení, ale po pár sekundách se jí to zalíbilo. Líbání jim šlo moc dobře.

„Tak, miláčku, to máme čtrnáct ran prutem, tak se pojď ohnout přes stůl,“ pro Katušku to byla obvyklá poloha, ale stůl i v létě dost studil, takže dávala přednost ohnutí přes židli nebo přes kanape. Míra na nic nečekal a v opravdu rychlém sledu jí vysázel deset ostrých ran. Katuška ječela, ale pozici udržela. Pak ji Míra dlouze hladil po zadku, vzrušovalo ho cítit pomaličku nabíhající jelita. A pak zbývající čtyři rány.

„Tak si utři slzičky a pojď si sednout, teď je řada na mně,“ povídá Míra. I to byla schválnost, Míra věděl, že sedět s nabíhajícími jelity bude pro Katušku těžké. „Nebo si můžeš kleknout,“ řekl starostlivě, „ale v tom případě si dojdi pro hrách.“ To byla Mírovo oblíbené zpestření sexuálních hrátek, pro Katušku ale velmi nenáviděná věc. Musela si donést z kuchyně sklenici s tvrdým hrachem a tenký dřevěný rámeček, který jí dal Míra vloni k svátku. Sám ho vyrobil. Rámeček o velikosti 30 x 30 cm se položil na zem a dovnitř se nasypal hrách. Míra to vyladil tak, že množství hrachu přesně vyplnilo prostor rámečku v jedné vrstvě. Pro Katušku to znamenalo velmi bolestivé klečení. A většinou, když už „bylo po všem“, nutil Míra Katušku, ať hrách uklidí sbíráním jednotlivých kuliček, uvelebil se na gauči a pozoroval nahou Katušku se zmrskaným zadkem, jak sbírá jednu kuličku za druhou. Často ho to ještě povzbudilo k dalšímu kolu orální radosti. Dnes sice Míra Katušku pro hrách poslal, ale když se s nešťastným výrazem vrátila, prohlásil: „Ať vidíš, že nejsem nelida, tak to zatím nech tak a pojď si sednout.“ Katuška teď byla ráda za bolestivé sezení, mnohem méně bolestivé, než klečení na hrachu. A Míra věděl, že na hrách bude čas v příštím kole, nebo v ještě dalším.

Teď byl tedy na řadě Míra. Jindy by třeba doufal, že vytáhne nízké karty, ale teď se těšil na vyšší čísla. Ta ale nepřišla. Vytáhl si kárové eso a v druhém tahu trojku, takže tři rány řemenem. Katuška se začala zvedat, předpokládala, že Míra si vybere svůj bonus a vyplatí Katušku. Chyba lávky. Míra si dobře spočítal, že i kdyby se Katuška pořádně rozmáchla, tak přes kalhoty to skoro neucítí, a jeho trest na Katušku počká do dalšího kola.

„Ne, spravedlnost musí být, teď jsem na řadě já,“ ohl se před Katuškou, ta ho třikrát lehce pleskla opaskem a bylo.

„Tak doufám, že teď to bude trochu víc než tři rány,“ zašvitořil zlomyslně Míra. „Ta tvoje prdelka potřebuje pořádně zmrskat.“

A nemýlil se. Katuška si vytáhla listovou čtyřku a hned po ní dámu. To znamená 48 ran vařečkou. Při Mírově nápřahu pořádný sekec a modřiny. Napadlo ho, jestli si Katuška pamatuje, že může požádat o snížení trestu, doufal, že si to včas neuvědomí a byl připravený – kdyby o tom začala až vstanou z gauče – tvrdit, že si vzpomněla pozdě a že snížení trestu už rozhodně nepřipadá v úvahu. Ale Katuška si vzpomněla hned.

„Jasně,“ povzdechl si tentokrát on, „dostaneš 24 vařečkou na holou, polož se sem,“ ukázal na opěradlo židle. Tentokrát už měla Katuška problém vydržet. Míra ji mlátil, co mu síly stačily, a pro pobavení opakoval rány na jedno místo, takže se Katuška svíjela, uhýbala a několikrát i sjela z gauče. Po exekuci Míra prohlásil, zatímco Katuška už dost hlasitě brečela, „hele, takhle by to nešlo, ty se bráníš a porušuješ pravidla hry, pokud se to bude opakovat, tak to bude znamenat exemplární trest.“

Katuška se rozbrečela ještě víc, protože exemplární tresty už vůbec nepřipomínaly hru a ani nekončily sexem (za který Katuška počítala i kontakt, který se omezoval na setkání jejích úst, jazyka a krku s Mírovým penisem), byl to zpravidla výprask šňůrou, Katuška byla přivázaná většinou ke stolu. A rány pršely výhradně na stehna. Nejen, že to bolelo jak čert, ale stopy pak byly viditelné několik týdnů, takže nic kratšího než dlouhou sukni si na sebe vzít nemohla.

Další Mírovo tahání. Opět nízké karty. Křížová trojka a další trojka. Ale tentokrát už využil svého bonusu a vyžádal si Katušku jako náhradnici. Sice jen devět ran, ale šňůrou! A navíc na už dost zmrskaný zadek! To si nechtěl nechat ujít. A rovnou prohlásil, že na náhradní tresty se žádné snižování použít nedá. Katuščin řev a samozřejmě si vysloužila exemplární výprask. Ten se nekoná hned, až někdy, podle Mírova uvážení.

„Ale pamatuj si, že těch exemplárních můžeš vyfasovat i víc!“ rozkřikl se na ubulenou Katušku, která měla na prdeli už dost pořádná jelita.

„Jsi na řadě,“ pokračoval nemilosrdně Míra, „a abys z toho nevyvázla tak lacino, tak karty promíchám.“ Znělo to hrozivě, i když obsah věty byl vlastně nevinný. „A na hrách!“ dodal. Katuška si s brekem vysypala rámeček hrachem a bolestivě doklekla. „A do pozoru!“ Tím Míra myslel, že nesmí opírat o paty, ale jen o kolena. Velmi bolestivé. Katuška doufala, že jí to nezpestří, tak jako jindy, kolíčky na bradavkách, nebo položením těžké knihy na předpažené ruce. Byla vděčná, že to neudělal, ale se stoupající hrůzou pozorovala, co provádí s kartami.

Míra celý balíček roztáhl po stole a postupně z něj vytahoval karty s hodnotou 9 a nižší. Chce mi pomoct? Přemýšlela Katuška, ale kolena jí ukrutně bolela, zatímco Míra vytahoval karty nápadně pomalu. Spíš mi chce ublížit. Nemýlila se. Míra dal všechny vybrané karty stranou a zbytek karet s hodnotami 10 a výš zase spojil do balíčku.

„Teď budeš tahat odsud,“ prohlásil s ledovým hlasem. Katuška věděla, že to bude masakr. Vytáhla si srdcového spodka a pak krále. To znamenalo prutem 143 ran a ještě k tomu s kolíčky na prsou.

Katuška se rozbrečela, zatímco vzrušený Míra s předstíranou suchostí prohlásil, že na tolik ran je těch prutů málo.

„Tak alou pro další, vem ještě aspoň dva, ať to s nimi pořádně bolí,“ Katuška, která se potácivě zvedla z bolavého kleku, jen smutně a s brekem sklonila hlavu a šla ven pro další pruty. Předpokládala, že jí nedovolí se obléct, ale Míra byl dnes nějaký měkký a nabídl jí, ať si vezme župan.

Zatímco Katuška řezala pruty, Míra se moc těšil na výprask. Věděl, že až se vrátí s pruty a požádá o snížení trestu na půl, že to zamítne a rozšvihá jí zadek do krve.