Povídka “Inkvizitor”

Jakob Agnes se poposadil v čalouněném sedadle ve snaze najít co nejpříjemnější pozici v kočáru, drkotajícím po dlážděné cestě. Přemýšlel o tom, jak se dostal k tomu, že nyní pohodlně cestuje k další dědině, kde bude hledat duše, svedené do temného světa kacířství a čarodějnictví. Jakob začal čistit anglický venkov od ďábelského třeštění před třemi lety. Tehdy jeden z hrabivých pánů jedné z vesniček nalezl starý zákon, který říkal: „Veškerý majetek usvědčeného kacíře bude zabaven!“ Jakob si vzpomněl na stařenu z této vesnice, na jejímž pozemku se nacházelo bohaté ložisko železné rudy. Nechtěla pozemek za žádnou cenu prodat a tak šlechtic vytvořil lživý dokument o tom, že stařena šíří mezi prostými vesničany hysterii a obvinil ji z čarodějnictví. Kontaktoval Jakoba a nabídl mu obchod. Jakob měl v roli inkvizitora mučením vynutit ze stařeny doznání. Poté, co byla odsouzena k smrti za čarodějnictví, pán zkonfiskoval její majetek a Jakobovi zaplatil za mlčení.

Jakob si s úsměvem vzpomněl na tři další ženy, které mu přivedli, aby z nich dostal doznání. Aby zakryl pánův podvod, mučil je velmi pečlivě, až se všechny přiznaly. Všechny byly odsouzeny a upáleny na místní návsi. Jakob změnil pozici v kočáře a vzpomínal na výslech jedné z těchto žen. Lisa Ann byla překrásná mladá žena, s vlasy jako planoucí oheň. Jakob se zavřenýma očima snil o jejích nádherných prsech, které hnětl ve svých dlaních, když ji znásilňoval.

Tehdy málem ztratil dech, když jí před něj přivedli. Dva strážci, kteří jí přivlekli, jí pevně drželi štíhlé paže zkroucené za zády tak, že sotva stála na špičkách a současně jí jejich poloha tlačila prsy ještě více dopředu. Jakob se zhluboka nadechl a promluvil.

„Jsi obviněná z čarodějnictví. Obcuješ s ďáblem a démony? Přiznej se…“

„Pane, nejsem čarodějnice! Jsem ubohá služka, miluji Boha a nenávidím ďábla!“, pronesla mezi vzlyky.

„Podle zákonů církve svaté budeš vyzkoušena, zda jsi čarodějnice! Pán možná bude mít slitování s tvou duší!“, zahřměl Jakob.

Pokusila se vyškubnou strážím, protože pochopila, že jí čeká mučení.

„Svlékněte jí!“, přikázal Jakob strážcům. Na rozkaz jí jeden z nich popadl za obě ruce a druhý z ní začal strhávat šaty. Rozječela se a pokoušela se bránit, ale neměla šanci. Objevily se její nádherné, velké, pevné prsy a vzápětí jí strážný strhl sukni i s prádlem a objevil se její plný podbřišek.

„Připravte jí!“, houkl Jakob na biřice. Nahou, třesoucí se a chvějící Lisu Ann odvlekli strážci do středu mučírny, kde ze stropu visely na dvou silných pletených lanech železné okovy. Zvedli jí útlá zápěstí nad hlavu a zaklapli okovy. Štíhlé kotníky jí připoutali ke kovovým kruhům v podlaze a začali vytahovat lana, až stála ve středu místnosti napjatá jak struna, stojící jen na špičkách. Okovy se jí zařezávaly do zápěstí i kotníků.

Jakob se zvedl ze své židle a přistoupil k ní. Prohlížel si jí, její prsy, které se dmuly strachem a ponížením, korunované teď naběhlými malými růžovými bradavkami. Jeho oči sjely k zrzavými chloupky hustě porostlému podbřišku.

„Odstraňte ty chlupy!“, zasyčel a čekal až vykonají jeho rozkaz. V rukou biřiců se objevily nůžky a břitva. Jeden z nich nejprve ostříhal vzlykající Lise ochlupení nakrátko, pak pokračoval v holení břitvou. Lisa sténala bolestí a hanbou, když jí tahal za pysky, aby řádně splnil svůj úkol. Po chvíli byl úkol splněn a Lisin podbřišek byl jako podbřišek novorozeněte.

Jakob zahájil hledání ďáblova znamení. Vzal do ruky dlouhou stříbrnou jehlu. Začal jejím pravým prsem – vzal ho do ruky a pomalu vtlačoval jehlu do naběhlé bradavky. Rozječela se, ale po chvíli omdlela. Jeden z biřiců na ní vylil kbelík vody a když se probrala, Jakob pokračoval. Postupně ještě několikrát vrazil jehlu do obou prsů, do stehen, do podbřišku… Ještě dvakrát omdlela a byla znovu přivedena k vědomí, než prohlásil: „Ďáblovo znamení jsem zatím nenašel, budeme pokračovat ve výslechu.“

Položili ji na záda na dřevěný stůl, dlouhé štíhlé nohy jí dali do klády, takže je měla doširoka roztažené. Zápěstí jí přivázali k lanu, které vedlo k bubnu, opatřenému klikou a mechanismem, který umožňoval bubnem otáčet jen v jednom směru. Pod hýždě jí vsunuli dřevěný kvádr, který jí bolestivě tlačil plné boky vzhůru. A jak tam čekala na začátek mučení, po prsech jí začaly stékat kapky potu.

Znovu se rozječela. Jeden z biřiců začal otáčet kolem a její tělo se bolestivě napínalo. Po chvíli sice ustal, ale vzápětí oba přistoupili ke stolu s kovovými svorkami v rukou. Skřípli do nich její pysky a následně je roztáhli, až byl dobře vidět její klitoris i kanál lásky. Koženými provázky, připevněnými ke svorkám, je v této pozici uvázali k jejím stehnům.

„Přiznej se a mučení skončí!“, zaburácel Jakob.

„Neee, nejsem čarodějnice! Nemučte mě, proossíííím!“ sténala.

Hlas jí přeskakoval, když zubaté čelisti kleští stiskly její naběhlý klitoris. Bolest přicházela vlna za vlnou, jak kleštěmi kroutili. Zmítala sebou v křečích a po chvíli se pomočila.

„Přiznej, že jsi čarodějnice, přiznej se!“ S těmito slovy Jakob vystřídal biřice a pokračoval v kroucení kleštěmi. Navíc se k němu přidali oba biřici, každý jedněmi kleštěmi sevřel jednu z jejích bradavek a kroutili s nimi. Znovu zoufale zaječela a opět omdlela. Jakob propustil biřice se slovy, že pro dnešek to stačilo. Ve skutečnosti již nemohl vydržet tlak v kalhotách…

Sundal svorky, uklidil kleště a začal si pohrávat s jejím nádherným tělem. Napětí jí dělalo ještě přitažlivější, hrál si s jejími plnými prsy a její tělo jí zradilo a reagovalo na dráždění. Nakonec si sundal kalhoty a vyhoupl se na stůl…

Poskakování kočáru po kočičích hlavách na cestě za dalšími úkoly probralo Jakoba ze snění. Ještě uběhlo mnoho hodin než se kočár konečně zastavil před jednou z mnoha vesnických hospod, poskytujících odpočinek na cestě unaveným poutníkům. Jakob vystoupil a rozhlížel se po vesničce. Sáhl do svého pláště a vyjmul malý černý notes. Začal v něm listovat až našel jméno starosty, Johna Mathewse. Pokrčil rameny a vydal se k starostovu úřadu, největší budově na návsi.

Vstoupil do budovy a když ho dovedli ke starostovi, představil se. „Jsem Jakob Agnes, vysoký královský inkvizitor.“ Starosta vyskočil zpoza stolu a podal mu ruku. „Jak jsem rád pane, že přijíždíte tak brzy, v této bohem zapomenuté vesničce budete mít bohužel spoustu práce!“

„Jsem šťasten, že mi Pán dovolil sloužit mu v boji proti světu čarodějnictví!“, poznamenal Jakob, když se usadil v pohodlném křesle a zapálil si dýmku. „Máte tu nějaké místo, kde mohu provést svou práci?“, zeptal se a pohlédl na starostu.

„Věřím, že naše staré vězení Vám poskytne dostatečné podmínky k práci. Je tam několik cel a dobře vybavená mučírna.“, odpověděl starosta.

„Dobře, dnes večer si vše prohlédnu a zítra začneme!“ uzavřel Jakob. „Připravte mi dva silné pacholky a spolu s místostarostou budete přitom!“

„Samozřejmě, velký inkvizitore! Ráno se uvidíme.“ Po těchto slovech se Jakob pomalu zvedl a odešel.

Nakonec změnil názor. Po dlouhé cestě byl unavený a na prohlídku bude dost času ráno. Dobře se najedl, večeři zapil velmi kvalitním jídlem a spokojeně usnul. Ráno se vzbudil brzy a sestoupil ke snídani. Všiml si, že hostinský na něj pohlíží se zjevnou bázní. Hra mohla začít.

***

Po vstupu do starého vězení všechny Jakobovy smysly zbystřily. Puch vlhké plísně mu byl povědomý. Jak postupoval chodbou, zaslechl hlasy svých obětí. Než otevřel dveře do mučírny, prošel okolo jejich cely. Nahlédl do ní a vskrytu se usmál. Byly to tři mladé ženy, jedna vlastně ještě děvče s vlasy barvy špinavé slámy a ohromnýma modrýma očima. Zbylé dvě byly tmavé, jedna štíhlá hnědovláska, druhá černovláska, ze všech nejvyšší. Její kypré tvary se vyloženě snažily dostat se zpod oblečení. Jakob se rozhodl, že tu nejmladší si nechá nakonec.

Mladinká dívka se jmenovala Anna Marie a byla zde z vůle dědice místního hradu. Vysoká žena byla Kathy a byla na místní poměry velice bohatá. Hnědovláska se jmenovala Karen a Jakob se rozhodl, že ona první okusí ruku velkého inkvizitora. Současně rozhodl o tom, že všechny se budou dívat a poslouchat mučení ostatních v mučírně. Věděl, že sledování bolesti svých předchůdkyň a představy toho, co je čeká, mu pomůže v jeho práci. Pomalu vstoupil do mučírny, pozdravil starostu i jeho zástupce a obešel velký stůl. Zvolna usedl do velkého černého křesla a vzal do rukou listiny s obviněními.

Zhluboka se nadechl a přikázal strážným předvést obviněné. Při spatření biřiců v otevřených dveřích cely ženy zmlkly. Dozorci jim spoutali ruce za záda a vedli do mučírny. Zde zůstaly stát hned za dveřmi a trochu oslněné zíraly na zlověstně vyhlížejícího muže v dlouhém černém plášti s kapucí.

„Karen, jsi obviněna ze zločinu čarodějnictví! Obcovala jsi s ďáblem a činila ženy neplodnými! Co mi povíš ke svým zločinům?“, zeptal se Jakob hlasitým, mrazivým hlasem.

„Ne, pane, nejsem čarodějnice… Jsem prostá žena, věřící v Boha…“, odpověděla třesoucím se hlasem.

„Možná bude mít Bůh slitování s tvojí duší. Připravte ji k prohlídce!“

Biřici jí přivázali ke svázaným zápěstím lano, zavěšené přes kladku u stropu a vytahovali ho tak dlouho, až visela za vyvrácené paže. Karen bolestí lapala po dechu. Jakob k ní pomalu přistoupil a prohlížel si jí. Její pravý prs vykoukl z roztržené blůzy. Inkvizitor si ji prohlédl ze všech stran a zastavil se před ní. Dech se jí opět zrychlil, když vsunul ruku pod její sukni a pomalu jí jel po vnitřní straně stehen. Když jí odtáhl kalhotky a vsunul jí prst mezi pysky, vykřikla. Nejenže ho to neodradilo, ale vsunoval jí mezi pysky další prsty až měl uvnitř celou pěst. Karen jen zoufale ječela.

„Svléknout!“ S tímto rozkazem vyškubl pěst a pomalu se posadil. Jeden z pacholků z ní nejprve pomalu stáhl její dlouhou sukni i spodní prádlo. Karenino ječení se změnilo ve vzlykání a Jakob se kochal pohledem na pevné, štíhlé dlouhé nohy své oběti, houpající se na laně. Potrhanou blůzku nejprve ještě nařízli a mohutným škubnutím ji definitivně změnili v cáry hadrů. Nechali ji tam viset úplně nahou.

Roztáhli jí nohy a kotníky jí provazy přitáhli ke kruhům ve vlhké podlaze mučírny tak, že byla v poloze obráceného Y. Bolest v ramenou se ještě zvětšila! Znovu se mohutně rozeštkala. Ale to mělo být to nejmenší! Bradavky jí stáhli svorkami a na ně pověsili těžká závaží, vzápětí totéž provedli s jejími pysky.

„Přiznáváš, že jsi čarodějnice?“, zeptal se jí monotónním hlasem Jakob.

„Nejsem čarodějnice, pane, prosím, smilujte se…“, vyčerpaně ze sebe vyrazila.

Zase se rozječela, protože jeden z pacholků jí začal mrskat bičem. První rána dopadla na břicho, další pršely od stehen až nahoru na prsy. Druhý pacholek jí šlehal přes záda a zadní strany roztažených stehen, nenechávali si ujít ani příležitost zasáhnout její citlivé vnitřní strany stehen a bolestivě roztažené pohlaví. Rány navíc rozhoupávaly závaží a to ještě zvyšovalo její bolest. Bičování pokračovalo dokud neomdlela. Její bezvládné plné tělo bylo pokryto jelity, místy skrz kůži prosakovala krev.

Jakob vstal a z nádoby se žhavým uhlím vyndal rudě žhnoucí tyč. Přistoupil ke Karen. Sálající teplo v těsné blízkosti jejího těla ji probralo k vědomí. Pomalu přitiskl rozpálený kov k jejímu citlivému klitorisu. Nekontrolovatelně se rozječela, proud moči zasyčel o rozžhavenou tyč. Pach páleného masa naplnil mučírnu. Když tyč oddálil, Karen se přiznala, že je čarodějnice. Nechali její bolestí ztýrané tělo viset na laně pro příklad ostatním.

Inkvizitor kývl na Kathy. Ta vytřeštila oči a rozbrečela se hanbou, když z ní biřicové začali strhávat šaty. Plně přitom využívali možnosti hníst její vysoké, žensky plné tělo, s rukama svázanýma za zády neměla sebemenší možnost se bránit a navíc – bránit se…? Potlačované vzlyky byly patrné i v okamžiku, kdy ji posunuli do středu mučírny před černě oděného inkvizitora.

„Přiznáváš, že jsi čarodějnice?“, zeptal se s pohledem upřeným na její velké prsy, které její spoutané ruce tlačily ještě více vpřed.

„Laskavý pane, prosím věřte mi. Nejsem ani čarodějnice, ani ďáblova pomocnice!“, naříkala.

„Připravte jí k výslechu!“

Strážní přinášeli těžké okovy. Na krk jí nasadili široký kovový prstenec, rozvázali jí ruce a na zápěstí a kotníky jí nasadili okovy, na kterých byly stejně jako na límci přivařené kroužky se sponami.

„Tvou zkoušku začneme tvým naprostým ponížením se před námi a očima Pána! Předveď nám své pohlaví!“

Kathy nejprve doširoka roztáhla své nádherné dlouhé nohy, s plnými stehny a pěknými lýtky. Potom vystrčila vpřed své plné boky a vsunula si prsty mezi pysky a roztáhla je, vystavujíc jeho zraku svou vagínu a klitoris. Stála v této ponižující pozici, rudá v obličeji, ale přesto připravená splnit jakékoli další pokořující rozkazy v domnění, že její poslušnost jí ochrání od mučení.

„Připravte ji k výslechu!“

V tu chvíli si uvědomila, že to všechno bylo zbytečné a rozječela se. Pacholci ji vlekli do kouta, kde stál asi metr vysoký kůl, ze kterého těsně nad zemí vyčnívaly na opačné strany vodorovné tyče. Předklonili ji a kovový prstenec na jejím krku připevnili k vrcholu tyče. Ruce jí ohnuli za záda a v loktech a okovy na zápěstích jí sponami přicvakli k límci. Všechny svaly jejích silných paží protestovaly tupou bolestí a navíc její těžké pevné prsy, které se ještě lehce pohupovaly, byly opět vystavené všem na odiv. Oba jí popadli za kotníky, nohy jí znovu roztáhli a okovy připevnili ke koncům vodorovných tyčí. Měla pocit, že jí nohy vykloubí z kyčlí a navíc teď nemohla došlápnout na plná chodidla a musela stát na špičkách. Jak poloha rukou zvýrazňovala její prsy s výstavnými bradavkami, nohy prováděly totéž s jejím rozkrokem a oba její otvory byly doširoka roztažené.

Biřicové odstoupili. Jakob vzal její silnou pravou bradavku mezi palec a ukazovák a začal ji hníst až ztuhla. Na dotaz, jestli se nechce přiznat, zopakovala, že není čarodějnice. Krutě škubl naběhlou bradavkou a mučení začalo.

Mučení trvalo hodiny. Jelita a šrámy pokrývaly celé tělo vysoké ženy, její velké prsy i dlouhé nohy, nyní pokryté potem, močí i výkaly. Obě bradavky jí opakovaně drtily rozpálené čelisti zubatých kleští a kroutily jimi. Pod vystaveným rozkrokem držel jeden z pacholků dlouhé minuty hořící louč, takže její podbřišek již nepokrývaly husté černé chloupky, ale jeden velký puchýř, zatímco druhý pálil její velké prsy. Do nich jí také opakovaně vráželi dlouhé, silné, rozpálené jehly. Do obou otvorů jí opakovaně vsunovali rozžhavené tyče, otáčeli jimi, zatímco stěny mučírny se téměř chvěly nářkem mučené ženy. Ruce, zdřevěnělé nepřirozenou polohou, jakoby jí nepatřily, ale když jí vrazili pod nehty rozpálenou jehlu, věděla o nich až moc dobře.

Nyní bylo ticho. Kathy téměř v bezvědomí a blízká smrti napůl visela v poutech, paže, ztuhlé v nepřirozené pozici, vůbec necítila, naopak do lýtek jí braly křeče a celé její tělo byla jedna velká bolavá rána. Inkvizitor nařídil přestávku, aby se strážci mohli občerstvit. Přistoupil k ní, znovu jí popadl za ztýranou bradavku a začal s ní kroutit.

„Chceš se přiznat, čarodějnice?“

Po tom, co prožila, jí teď vlastně téměř laskal, ale ona se zlomila. Sotva slyšitelným hlasem se z jejích do krve rozkousaných rtů ozvalo „Ano, jsem čarodějnice, prosím už přestaňte…“ a z posledních sil se tiše rozplakala.

„Odveďte je do cel! Ale tu malou dejte zvlášť, ty čarodějnice můžete nechat spolu, ať se připraví na popravu!“ Karen a Kathy spíše odnesli než odvedli a strachy polomrtvou Annu Marii, která se celý den musela dívat, co jí čeká, zavřeli do samostatné cely.

Jakob povečeřel a po setmění se vrátil do věznice. Z cely Karen a Kathy se ozývalo tiché sténání. Otevřel celu, kde se v koutě na shnilé slámě choulila Anna Marie. Jakob se postavil do středu místnosti a díval se na ní, jak se celá roztřásla strachem.

„Postav se, čarodějnice!“, pronesl polohlasně. Jak pokorně vstávala, Jakob cítil, jak mu v kalhotách roste tlak. A ten se ještě zvýšil, když roztřeseným hlasem zaprosila: „Prosím pane, nemučte mě! Udělám cokoli řeknete!“

Jakob si jí tiše prohlížel. Špinavě blond vlasy, modré oči, nádherně velké prsy, útlý pas. Měl chuť jí obejmout… Ale takhle ne! Rázně přerušil takovou myšlenku.

„Sukni dolů!“ Pomalu si jí povolila v pase a začala jí stahovat přes nádherně oblé boky. Neměla pod sukní vůbec nic a tak vzápětí vykoukl její hladce vyholený podbřišek. Věděla, že se na ní dívá a lehce zčervenala, ale stahovala sukni dál, po plných stehnech až ke kolenům. Pak jí pustila, nechala spadnout na zem, pomalu se narovnala a sepnula si ruce před klínem. Pořád nevěděla na čem je, jestli ji jen tak netýrá jako Karen, ale to, že tu byl sám a takhle na noc, jí dávalo naději.

„Tak takhle ne, ďáblova služko! Tobě se asi moc líbilo, co jsme prováděli s tvými kamarádkami, viď? Říkal ti někdo, že máš něco přede mnou skrývat? Za tohle tě samozřejmě potrestám, ale dám ti ještě šanci! Rozkroč se, jak nejvíc můžeš, zvedni se na špičky a sundej si zbytek! A pak ruce za hlavu, lokty dozadu a prsy pořádně vypnout! A dobře si to zapamatuj, takhle budeš, pokud ti neporučím něco jiného! Jasné?“

Jen tiše kývla hlavou a začala si rozepínat blůzku. Nohy roztáhla tak, že její stehna svírala téměř pravý úhel. Zvedla se na špičky. To jí naplo lýtka a zakulatilo stehna jejích dlouhých nohou, zatímco Jakob měl pocit, že mu prasknou kalhoty. Dorozepla poslední knoflík a shodila blůzu na zem k sukni. Ruce dala v týl a dávala přitom dobrý pozor, aby ani jeden pramen jejích vlasů, dlouhých až do půli zad, neunikl a náhodou nezakryl její nádherné veliké prsy. Záda prohnula jako luk, až se skoro zaklonila. Stále nevěděla na čem je, ale cítila, že jí její ponižování vzrušuje. V rozkroku zvlhla, bradavky měla nalité a i strach v jejím pohledu byl z části vystřídán vzrušením.

Jakob se na ní mlčky díval a potom jí pomalu obešel. Přistoupil až těsně k ní, vzal její pevné prsy do dlaní a palci a ukazováčky stiskl její bradavky. Byl téměř o hlavu větší a proto se přitom lehce skláněl.

„Tak tobě se to líbí, viď kurvičko!“, zašeptal jí do ucha a lehce jí o něj kousl. Téměř zavrněla blahem. Zaklonila hlavu, takže jí viděl do tváře. Měla zavřené oči a pootevřené rty. Levou ruko stále hnětl její levý prs, pravačkou jí přidržel bradu a vnikl jazykem do jejích úst. Ani se nepokusila uhnout, naopak, i když pravou ruku přesunul do jejího vlhkého rozkroku a rozhodně ne jemně ho hnětl. Celým tělem mu vycházela vstříc.

„Předkloň se!“, přikázal jí. Stála pořád na špičkách s rukama v týl, takže kdyby ji nepřidržel za prsy, určitě by upadla. Vzal jí levou rukou za vlasy a zaklonil hlavu, pravou si rozepnul kalhoty a udělal tři kroky tak, že měla jeho nalitý penis přímo před obličejem. Beze slova otevřela rty a nechala si ho vrazit až do krku. Ruce měla stále za hlavou, hlavu hluboce zakloněnou. Znovu jí popadl za prsy, hrubě je hnětl, kroutil jí bradavkami a pumpoval proti jejímu obličeji. Když už měl pocit, že musí explodovat, přestal, znovu jí obešel a vrazil jí ho do zadnice.

Neudržela se a vykřikla bolestí. Nevšímal si toho a prudce přirážel, až se udělal. Zhroutila se na kolena, ale pořád je držela daleko od sebe a ruce za hlavou. Pohlédl na ni a zas jí přinutil, aby si vzala jeho penis do úst a očistila ho. Potřeboval si vydechnout, napít se a uklidnit.

Vzal jí za nalitou bradavku a táhl vzhůru. Pochopila, že přes bolest a vyčerpání musí vstát. Třásly se jí nohy, ale k Jakobovu uspokojení i přesto zaujala polohu. Otevřel dveře a pokynul jí, aby šla do mučírny. Lehce zaváhala, do očí se jí vrátil strach, ale když jí štípl do bradavky pochopila, že jí stejně nic jiného nezbývá. Nechal jí dojít do středu místnosti, sám si sedl do křesla, nalil si ze džbánu víno a zapálil si. Díval se na ní, jak tam stála na špičkách a vystavovala na odiv celé své nádherné tělo, lehce se chvějící zimou i vzrušením. Pomalu dopracovával plán, co dál.

„Tak nejdřív trest,“ řekl a vstal. „Když budeš držet, bude to pět prutem přes prsy, aby sis to pamatovala. A budeš držet kozy pěkně vyšpulené a nebudeš ječet! Když to nevydržíš, přivážu tě a bude jich deset a deset dalších přes kundu. Rozumíš?“

Kývla, ale bylo vidět, jak se jí znovu rozhořel strach v očích. Pět ran přes její citlivé prsy! Ale deset je samozřejmě ještě horších!

„Tak, dál. Zatím si rozmysli, co s tebou uděláme potom. Asi nejrozumnější bude, když si tě vezmu sebou, oficiálně za účelem dalšího šetření, ve skutečnosti mi budeš sloužit. Pokud nechceš, zopakujeme si dnešek s tebou. Uvidíme, jak dlouho vydržíš! Tak přemýšlej, teď začneme s trestem!“ (Jakob od hostinského věděl, co se ve vesnici povídalo. Anna Marie nechtěla být po vůli mladému pánovi a tak, i pro výstrahu ostatním, teď byla tady.)

Vzal do ruky jeden z prutů, které byly namočené v kádi se slanou vodou. Byl asi centimetr silný, pružný a jak ho Jakob nesl v ruce podél těla, kapala z něj voda. Přistoupil k ní, tahem za vlasy jí přinutil se ještě víc prohnout a vystavit mladé prsy. Napřáhl se a PRÁSK! dopadla první rána. Nepřeháněl to, nevkládal do ní veškerou sílu, spíše se soustředil na to, aby zasáhl oba její vypnuté prsy do spodní, výrazně citlivější části. Anna Marie však měla úplně jiné pocity. Zdálo se jí, že jí vyrazil veškerý vzduch z plic, že jí rána musela málem prsy utrhnout! Z očí jí vyhrkly slzy, ze všech sil se snažila nehýbat, zpoza zaťatých zubů se ozvalo sténání. Ale držela!

Jakob nespěchal. Prutem jí začal přejíždět po plochém břiše směrem dolů, po podbřišku a po levém stehně. Tady pohyb zastavil, vracel se po vnitřní straně stehna do rozkroku a pokračoval v pohybu po druhém stehně. Přitom jí sledoval – popadla dech a zklidňovala se. Znovu se vrátil prutem do rozkroku, ale tentokrát nepokračoval, ale roztahoval jí prutem pysky. Zareagovala pohybem boků směrem proti prutu. Uhnul a znovu pomalu přejel prutem přes její břicho. Pokračoval přes prsy, na jejich spodní straně se začínalo rýsovat jelito, přes znovu krví nalité bradavky… Napřáhl se podruhé a ŘACH! druhá rána dopadla na prsy šikmo shora. Zčásti se narovnala a roztančila na špičkách. Opět se ozvalo její zoufalé sténání, opět jí vytryskly z očí slzy.

Přesunul prut na její záda a zatlačil. Vypjala opět bolestí sálající prsy, po tvářích jí stékaly slzy. Bolest byla hrozná, ale zároveň cítila, že jí hra znovu a znovu vzrušuje. To bylo něco jiného než s mladým pánem, tím prasetem! Pochopila, že Jakob něco ví, ale bylo jí jasné, že zdaleka ne všechno! To, že jí opakovaně znásilňoval, že musela klečet nahá celé noci u jeho lože a být připravená mu kdykoli vyhovět a přes den plnit všechny své povinnosti, až padala nevyspáním a únavou, by ještě nějak překonala. Ale když jí přinutil obcovat s jeho oblíbeným ohařem a slíbil jí, že příště jí to čeká s oslem, nevydržela a utekla. Protože jí stráže nedokázaly dost rychle najít, prohlásil jí za čarodějnici a když jí chytili, octla se tady.

Prutem jí sjel opět až na stehna a znovu jím olizoval její vnitřní strany stehen a hlavně rozkrok, až začala být opět vzrušená. A znovu nahoru po plochém břiše – lehce zaváhala, zastavil pohyb a ona opět vypjala své prsy. Zpátky na hrad určitě ne! Další ránu vedl také šikmo shora, trefil jí prakticky na okraj jejích naběhlých dvorců! Celé její tělo se rozkmitalo, na spodním rtu se jí objevila krev, jak se kousla. Slzy jí stékaly po tvářích, zpoza zaťatých zubů bylo slyšet sténání.

Odložil prut, přistoupil k ní zezadu a vzal její prsy do obou dlaní. Myslel, že mu prasknou kalhoty a i ona to musela moc dobře cítit! Hnětl jí její velké, pevné prsy a přitom ji za ně téměř zvedal. Bradavky jí stály jako špunty. Cítil, jak s ní zmítají potlačované vzlyky a přitom se jí chvěje celé tělo. Další rány asi nevydrží. Ale on už taky ne!

Pustil jí, obešel a přehodil si jí přes rameno jako snop. Dvěma rychlými kroky byl u dubového stolu v rohu místnosti, který používali při mučení. Posadil jí na jeho okraj. Dívala se vyděšeně na něj, nevěděla, co se bude dít teď, ale ruce měla pořád za hlavou a lokty tlačila dozadu. Vzápětí bylo všechno jasné. Roztáhl jí stehna a přitom si sundal kalhoty. Chytil jí za boky a mocným pohybem ho do ní vrazil. Vzepjala se proti němu celým tělem a během několika sekund jí naplnil svým spermatem. Vzápětí ji povalil na stůl a dlouze hnětl a kousal její zmrskané prsy.

***

Ráno se paprsky slunce těžce prodíraly cáry mlhy. Na návsi se shromažďoval dav vesničanů, očekávajících popravu čarodějnic. Uprostřed stála čerstvě postavená šibenice a čumilové bojovali o místa s nejlepším výhledem. Dav houstl a zašuměl očekáváním, když se ozvalo víření bubnů, oznamujících příjezd odsouzených. Přiváželi je na dřevěné káře, bosé, na nohou okovy spojené asi půlmetru dlouhým, těžkým řetězem, oblečené jen v hrubých lněných košilích. Košile připomínaly spíš pytel s třemi otvory, největší kolem krku, nahé paže měly provlečené dvěma zbývajícími. Košile dosahovaly sotva do půli stehen, vystavujíc jejich nohy pohledům zvědavců. Ruce měly spoutané za zády, ne křížem, ale dlaněmi k sobě. Hrubý provaz byl pevně utažený a uzel byl skoro deset centimetrů nad zápěstími, což jim tlačilo lokty k sobě a naopak prsy napínaly košile. Kdyby pohledy mohly to, co ruce, obzvlášť Kathy by už měla prsy pěkně promasírované! Na pažích i nohou měly husí kůži, i bradavky měly ztuhlé ranním chladem a ty se jako hroty snažily proniknout skrz jejich sporé oblečení.

Kára zastavila a pacholci je sundali. Dvojice pacholků vyvedla Kathy po schodech na pódium. Starosta přečetl rozsudek – trest smrti oběšením za čarodějnictví. Oběma řekli, že kdyby teď odvolaly své přiznání, nejenže budou pokračovat v mučení, ale až se přiznají – a obě už věděly, že se dřív nebo později přiznají – budou místo poměrně rychlého oběšení pomalu upáleny a navíc jim ještě bude před smrtí vytržen jazyk. Proto teď trpně stála, když jeden z pacholků nožem nejprve rozpáral její košili vpředu a pak na ramenou a druhý z ní zbylé cáry strhl a kolem krku jí navlékl oprátku. Dav znovu zašuměl, když uviděl její nahé tělo a hlavně stopy po mučení. Vtom už jeden z pacholků otevřel propadlo a se zachřestěním řetězu se její stále nádherné tělo zhouplo a zůstalo viset na konci provazu.

Pacholci se vrátili pro Karen a nechali ji postavit na druhé padací dveře. Celá scéna se opakovala – starostův rozsudek, odstranění košile a oprátka. Vzápětí se i druhé dveře otevřely a Karen začala svůj poslední tanec – tanec smrti. Obě budou v oprátkách viset do setmění – pro výstrahu všem ostatním a pak je zahrabou u vnější zdi hřbitova.

Okolo poledního pacholci vstoupili do cely Anny Marie. Jakob jí tu nechal nahou, měla jen hrubou houni jako chabou ochranu před nočním chladem. Přitáhla si ji pevně k tělu, ale vzápětí jí pacholci houni vytrhli. Přinutili jí postavit se, rukama si zakrývala naběhlé prsy a vyholený klín. Kolem pasu jí obtočili hrubý provaz, pevně ho utáhli a zavázali na uzel na zádech. Volné konce jí protáhli mezi nohama, podvlékli ho pod smyčkou kolem pasu a k jeho koncům Anně Marii přivázali zápěstí. Již teď se jí hrubý provaz bolestivě zařezával do rozkroku, ale tím to neskončilo. Jeden z pacholků jí popadl za lokty a stáhl jí je za záda, zatímco druhý jí kolem nich uvázal další smyčku a stahoval ji a tím i lokty k sobě. Provaz se zařízl ještě hlouběji mezi půlky a hlavně mezi její jemné pysky! Začala vřískat, ale vzápětí jí pacholci vrazili do úst velký roubík, který ještě pojistili řemenem kolem hlavy. Provaz, stahující její lokty téměř k sobě, pevně zajistili a postrčili jí ke dveřím.

To se Anně Marii ani trochu nelíbilo. Co to zase chystají? A to má jít nahá? Po postrčení se zastavila a viditelně se jí dál nechtělo. Pacholci na to vyloženě čekali. Každý jí popadl za jednu bradavku jejích nyní vpřed tlačených prsů, hrubě s nimi zakroutili a táhli ji za ně ze dveří. Bolest jí vystřelovala do celého těla a tak s nimi rychle srovnala krok. Naštěstí ji po chvíli pustili a postrčili, aby šla před nimi.

Když vyšli na náves, Annu Marii v první chvíli oslnilo slunce. Lehce zaváhala, ale stačilo lehké pobídnutí a pokračovala v chůzi. Každý krok cítila řezavou bolest ve svém rozkroku, ale když se přizpůsobila světlu a uviděla Kathy s Karen, visící na šibenici, zatočil se s ní celý svět. Cokoli je lepší než tohle!

Jakob poobědval a loučil se se starostou. Mezitím místní truhlář vyrobil něco mezi truhlicí a klecí, pro odvoz poslední obviněné ke speciálnímu šetření. Umístili ji na Jakobově kočáře a do ní Annu Marii. Pohodlně se jí rozhodně nepojede, ale to ani nebylo účelem. Pacholci ji po přivedení k hostinci přinutili lehnout si na břicho a ohnout nohy v kolenou. Musela zkřížit kotníky, které jí spoutali tak pevně, že nemohla dát kolena k sobě. Další provaz, kterým měla vlasy stažené do ohonu, jí protáhli mezi spoutanými kotníky. Opět ho pomalu zkracovali, takže jí provaz nejprve nutil zaklonit hlavu, posléze jí krutě prohnul v zádech.

Truhlice nebyla dost dlouhá, aby se, i po bolestivém prohnutí v zádech vešla na její dno a asi to byl i úmysl. Dali jí do ní tak, že kolena měla na jednom konci opřená až vysoko v horních rozích truhly a obličej měla opřený o protější stěnu. Tělo tak většinou váhy spočívalo na jejích zmrskaných prsech. V očích měla slzy a když se kočár rozjel pochopila, že drkotání po kamenitých cestách její bolest rozhodně nezmenší. V tu chvíli si znovu vzpomněla na ty dvě na návsi. Cokoli…

Tak odjížděla se svým novým pánem…