Povídka "Doznání v mučírně"

Isabela de Costeco byla velmi pohledná mladá žena. Díky svému muži, jenž byl nejbohatším kupcem v kraji, si žila vysoko nad tehdejší poměry. Ale jak to obvykle bývá kdo má moc chce ještě víc a i tato na první pohled počestná žena se pro chtíč a bohatství vydala na dráhu zločinu. Spojila se s baronem Chosarinim, který se vášnivě věnoval alchymii a ten pro ni připravil vysoce účinný jed, kterým postupně otrávila svého muže, tchána, a švagrovou s manželem, čímž dosáhla toho, že se stala univerzální dědičkou veškerého obrovského majetku. Už si plánovala bezstarostný život, když tu se stala nečekaná tragédie, která její plány zcela změnila. Baron Chosarini se při jednom ze svých experimentů otráví a při vyšetřování okolností jeho smrti začnou vyplouvat na povrch skutečnosti jenž postupně odhalí zločiny, které Isabela spáchala. Vyšetřování se chopí obávaný a tvrdý královský soudce Frederico de Salva. Ihned zatkne sluhu barona Chosariniho a ten na mučidlech vypoví o všech zločinech spáchaných baronem a potvrdí i vinu Isabely de Costeco. Ta když zjistí, že je vše prozrazeno valnou část majetku věnuje Klášteru sv. Anny. Řeholní sestry ji za to nabídnou azyl a ochranu před světskou spravedlností. Spolu se svojí věrnou služkou vstoupí do řádu a zůstanou bezpečně ukryty za zdmi kláštera. Soudce de Salva po té co rozkryl hrůzné skutky mladé ženy, má jen jeden cíl. Zatknout ji přinutit k přiznání a vydat ji katovi. Několik měsíců marně pátrá po Isabele až jednoho dne od svého důvěrného Informátora dostane zprávu, že zahlédli její služku v řeholním oděvu nedaleko kláštera. Soudce vydá tajný rozkaz aby služebná byla unesena, protože doufal, že ji na mučidlech přinutí prozradit kde se nachází její paní. Při večerní cestě řeholních sester pro zásoby a svíce je služebná unesena a ještě té noci přivedena k výslechu.

Když jí biřicové sundají kápi z hlavy, dívka se rozhlédne kolem, zachvěje se hrůzou nachází se totiž ve velké městské mučírně. Všude kolem se nachází hrůzné nástroje. Už jen pohled na ně nahání příšerný strach. Ale to už se mučírnou ozve soudcův hlas “jak se jmenuješ” “Ágnes” špitne dívka. “Víš proč jsi tady” se znovu přísně zeptá soudce. ” Při bohu všemohoucím nevím pane” odpoví Ágnes”. “Znáš Isabelu de Costeco” soudcův hlas je stále tvrdší. “Ano sloužila jsem jí ale už jsem ji dlouho neviděla. Po té hrozné události jsem odešla do kláštera abych se modlila za její spásu”. Horlivě odpovídá Ágnes. Soudce se dívá na dívku a jeho pohled bodá jako jehly. “Já si naopak myslím, že moc dobře víš kde se tvoje paní nachází a radím ti dobře pokud odsud chceš odejít bez úhony pověz kam se ukryla”. “Pane prosím já to opravdu nevím už několik měsíců jsem ji neviděla” odpovídá roztřeseným hlasem Ágnes. Soudce viditelně začíná ztrácet trpělivost. “Rozhlédni se okolo sebe tady každý všechno přizná” “Ale já opravdu nic nevím prosím pane věřte mi”. souká ze sebe strachem roztřesená dívka. “Jestli budeš zatvrzelá přikročíme k tortuře” vyštěkl ostře soudce. Ágnes se celá chvěje má obrovský strach z mučení ale matce představené slíbila při bohu, že ani v nejtěžších chvílích svoji paní nezradí. Pohlédne na soudce a snažíce se, aby se ji nechvěl hlas odpoví “pane já skutečně nevím kde paní de Costeco je a nemůžu vám říct kde ji máte hledat.” “Jak vidět tvá zatvrzelost nepolevuje, proto přikročíme k tortuře. Nechám tě prozatím jen zbičovat snad tě to přivede k rozumu hej mistře” pokyne soudce katovi “svlékněte ji a dejte ji 50 ran.” Kat kývne na své pacholky, ti se vrhnou na nebohou dívku strhají z ní veškerý oděv až zůstane úplně nahá. Sváží ji ruce a připnou je k řetězu visícím ze stropu. Pak jeden z pacholků začne řetěz pomocí kladky vytahovat vzhůru, tělo Ágnes se celé napne a za chvíli stojí jen na špičkách prstů u nohou. Ale vytahování stále pokračuje a teprve až dívka visí nad zemí přestane. Kat uchopí dlouhý masivní bič a postaví se za visící dívku. Soudce dá pokyn a první rána dopadne na záda nešťastné Ágnes. Mučírnou se rozlehne šílený výkřik. Bičování se rozběhne naplno rána za ranou dopadají na tělo služebné a od ramen až po stehna zanechávají po sobě krvavé stopy. Mučírnou se rozléhá její hysterický řev. Po 50 ranách bičování ustane. Ágnes má tělo jako v ohni celá je zalitá potem a cítí jak ji po zádech stékají pramínky krve. “Chceš učinit doznání” zeptá se soudce” dívka jen naprázdno polyká, “Polijte ji vědrem vody ať se trochu vzpamatuje” přikáže soudce. Jeden z pacholků uchopí vědro vychrstne jeho obsah na visící dívku. Studená voda zchladí rozpálené tělo a trochu zmírní bolest po bičování. “Tak povíš nám kde se ukrývá ta prokletá travička”. “Pro..pro..prosím pa..pane už už mě nemučte já, já to ne..nevím” vzlyká Ágnes. “Jak chceš mistře dalších 50 a teď zepředu” přikáže soudce. “Pane už ne prosím už ne nééééé” ozývá se mučírnou křik visící dívky. Kat se tentokrát postaví před dívku a bič se znovu začne zakusovat do mladého těla. Rány dopadají na prsa břicho pohlaví a stehna. Po každé ráně sebou dívka škube jako ve smrtelné křeči a z hrdla jí vyhází příšerný nářek, ale rány padají dál zanechávajíc krvavé šrámy na mladém svůdném těle. Kat zasadil poslední ránu, od prsou až po stehna se táhnou krvavé pruhy a z bradavek a pohlaví jí stékají stružka krve. Ágnes už téměř nic nevnímá před očima má fialové kruhy, někdo jí dává pít. Zpět do reality ji vrátí další vědro studené vody. “Spusťte ji dolů” přikazuje soudce pacholkům. Ti uvolní kladku a spustí dívku na zem ale ta se neudrží na nohou a sesune se na podlahu. “Zvedněte ji a přiveďte sem” znovu poručí soudce”. Pacholci ji uchopí a přitáhnou před soudce. “Chci vědět kde je Isabela de Costeco”. “Nevím nic nevím” přerývaně vyráží Ágnes. “Nezahrávej si semnou” vztekle křičí soudce “Buď mi řekneš co chci vědět, nebo budeme pokračovat”. Dívka jen mlčky zakroutí hlavou.

“Natáhněte ji na skřipec však ona povolí až pozná co je to skutečná bolest”. Oba pacholci odtáhli dívku ke skřipci. Ten stál opřený o zeď mučírny se sklonem 45 stupňů. Ruce ji upevnili za hlavou do pout, kolem kotníků ji uvázali provazy, které připevnili k napínacím šroubům. Pod záda připevnili ostnaté válce, které se při každém napnutí bolestivě zarývaly do zbičovaného těla. “Natáhnout na I. stupeň” přikázal soudce” Ágnes začíná sténat. “Druhý stupeň” pacholci otáčí šrouby skřipce a mučené tělo se bolestivě napíná. Intenzita naříkání se zvyšuje. “Už sis vzpomněla kde je tvá paní” naléh á soudce. “Áááááá prosíííím to bolííí už už mě nechte nic ne..nevím áááááá” překotně vyráží Ágnes. “Natáhnout na III. stupeň”. Šrouby se znovu otočily a tělo se napjalo na nejvyšší možnou mez. Mučírnou se znovu rozléhal ženský křik. I přes hroznou bolest Ágnes znovu odmítá cokoliv prozradit. “Zapalte svíce” přikazuje soudce. Pacholci přinesli svazky dlouhých svící a zapálili je. Uvolnili natažení na II. stupeň, přistoupili k dívce a začali ji plameny pálit po celém těle nejdříve boky pak pod podpaždí, chodidla, prsa a přirození. Mučírnou se šíří zápach spálených chlupů a masa a dívka na skřipci nelidsky řve. Najednou řev utichl…Ágnes upadla do hluboké mdloby. Pacholci ji sundali ze skřipce a polévali vodou. Asi po čtvrthodině se probrala. Znovu ji přitáhli před soudce. “Kde je tvá paní prozraď a vyhneš se dalšímu mučení, protože my nepřestaneme dokud se vše nedozvíme” Soudce byl přesvědčen, že Ágnes je už natolik zlomena a začne vypovídat. O to větší bylo jeho překvapení, když se místo odpovědi dočkal jen odmítavého kroucení hlavou. “Zavřete ji do železné panny” zařval vztekle “ta rozvázala jazyk každému.

Pacholci odnesli dívku k tomuto hroznému nelidskému přístroji. Postavili ji na nohy a vtlačili do útrob železné pany, tu pak uzavřeli, Po té začali otáčet šrouby mechanismu a do těla mučené dívky se začaly vpichovat tisíce dlouhých ostrých hřebů. Ágnes začala příšerně ječet a volat ” áááááá dost proboha přestaňte už néééé všechno řeknu ááááá jenom přestaňte.” soudce pokynul rukou a pacholci vrátili šrouby zpátky.”Tak už sis vzpomněla kde je tvá paní nebo mají pokračovat?” “Ne, Ne všechno řeknu paní se ukrývá v klášteře, věnovala sestrám velkou část svého majetku za to aby ji ukryly aby se.se… “.přerývaně odpovídala Ágnes byla však natolik otupělá dlouho trvajícím mučením, že znovu upadla do mdlob. “Odneste ji do cely” přikázal soudce pacholkům. “Teď už vím kde se ta zrůdná travička ukrývá” pomyslel si soudce. “Jenom bude třeba vymyslet plán jak ji vylákat z kláštera až mi padne do rukou přizná i to co neví. Za dvacet let mé praxe se mi každý přiznal” a měl pravdu.

Jak se vám článek líbil?