Povídka “Baronka 2. část”

Tato povídka je pokračováním povídky Baronka.

Celou noc a den jsem jel, koně měnil v hostincích, ale až následující večer jsem zastihl pana barona.

„Pane správče co Vy tady děláte ? Stalo se něco ?“

„Pane barone na panství je vše v pořádku, ale jsem nucen Vás informovat co se odehrálo včera u Vás doma.“

Popsal jsem celou událost do všech detailů. Pan baron mne nepřerušoval. Mé vyprávějí vyposlechl, ale jak jsem ho znal vztek s ním cloumal.

„Pane správče, běžte si odpočinou. Ráno vyrazíme. Můžete jít.“

Cesta zpět na zámek se odehrála mlčky. Pan baron byl hluboce zamyšlený.

Na zámek jsme dorazili další den časně ráno. Na nádvoří stál šafář a když uviděl kočár pana barona málem se zhroutil.

„Pane správče a Ty šafáři ke mně do pracovny“ zavelel zámecký pán.

Pomalu jsme vstoupili do je ho pracovny.

„Pan správce mne již plně informoval. Kde je teď komorná ? Na statku, od včerejšího rána, jak paní baronka rozkázala“. Řekl chvějícím se hlasem šafář.

„Ať se okamžitě vrátí na zámek, a ať přijde tak jak je. A abych nezapomněl řekněte baronce aby ke mne okamžitě přišla ke mně.

Šafář zmizel z kanceláře, jako by mu u zadku hořela koudel.

Uklonil jsem se, a chtěl odejít po své práci – dva dny jsem tady nebyl. „Vy zde zůstaňte.“

V místnosti bylo mrazivé ticho. Za půlhodiny se ozvalo slabé zaklepání.

„Vstupte,“ ozval se hlas pana barona.

Dveře se pomalu otevřely a do místnosti vstoupila komorná. Páchla od močí a prasečími výkaly. Na sobě měla jen plátěnou košili a dřeváky.

„Pane barone milos….“ „Mlč a čekej.“

Uběhla další půlhodina a místnost smrděla jak rasův pytel. V kanceláři bylo stále hrobové ticho.

Po další čtvrthodině vplula do místnosti paní baronka.

„Co toraxy máte za seanci, choti, tady to strašně zapáchá. Co tady dělá ta kurva vy….“

„Mlčte, vy samolibá, domýšlivá krávo!! Jak jste si vůbec mohla dovolit dát zmrskat mou podanou bez mého souhlasu !! Za přestupek, který ani přestupkem není !!! Pan správce mne o všem již informoval a měl jsem dost času, abych rozhodl o vašem potrestání.“

Paní baronka stála s pusou otevřenou do kořán, oči vytřeštěné.

„Nerozvedu se s Vámi, ostudu u arcibiskupa si dělat nebudu, dál budete navenek vystupovat jako má manželka a budoucí matka mích dětí, ale v soukromí budete trestána za jakýkoliv prohřešek. Tresty budou vždy tělesné a pravidelně a to myslím jednou týdně bude napravována Vaše pokřivená duše. A to takto dnes budete spráskána lískovkou a od drábů dostanete 100 ran. Bohužel nemůže to být veřejně, ale ve sklepení, kde je ta lavice uskladněna. Přítomní u Vaší exekuce budu já, pan správce, šafař, dva drábové, kteří vypláceli komornou a komorná.

Po dnešním výprasku se odeberete do svých pokojů, de budete trávit dny v domácím vězení.

Zařízení Vašich komnat bude vystěhováno, Vy budete spát na slamníku jako poslední děvečka na statku. Oblečená budete pouze v lněné kytli. Budete pracovat příst a tkát a stravu budete dostávat přiměřeně své práci. Pan správce Vám stanoví množství kolik toho musíte udělat od neděle do neděle.

Na Vaše chování a pracovitost bude dohlížet Vaše staronová komorná vlastně vychovatelka.

Ta mi také bude hlásit všechna provinění a já sám rozhodnu o výši Vašeho trestu.

Aby si nová vychovatelka nemyslela, že Vám bude ulehčovat nebo pomáhat upozorňuji, že jednou jedinkrát zjistím takovouto nepravost a nechám Vás potrestat obě s tím, že Vy má drahá choti dostanete dvojnásobek toho co vychovatelka.“

Rozuměli jste tomu ?“

Baronka se rozklepala po celém těle nebyla schopna slova. V krku jí vyschlo.

„Tak rozuměli jste tomu !!!? ozval se hlas pana barona znovu

„Ano“ špitla komorná – vychovatelka „Ano“ řekla baronka.

„Pane spravče zařiďte vše potřebné. Za hodinu přijdu do pivnice a baronka tam bude připravená k výprasku. A chci snídani !!“

Zavolal jsem šafáře a udělil mu pokyny podle přání zámeckého pána. Šafář vše vyposlechl a začal konat.

„Paní baronko půjdeme.“

„Kkkam jdeme,“ začala koktat baronka, kam se poděla ta samolibá a panovačná žena byla jak vyplašené kuře.

„Neptejte se, pře jste vše slyšela, já jsem Vás varoval, ale Vy jste mne nechtěla poslouchat.“

„Nemusel jste to hned za tepla donést baronovi.“

„Ale musel, jsem jeho zaměstnanec, mám sice něco našetřeno, ale na vlastní statek to nestačí. Tak jdem.“

Došli jsme do sklepení, kde bylo chladno a vlhko. Nevím jak to ten šafář udělal, ale lavice byla již připravena a na ní ležely dvě jako palec tlusté lískovky a řádně nasáklé vodou.

„Tím mne budou bít ?“

„Ano“

„Nikdy jsem bita nebyla, to pře nemůžu vydržet. Co to okno tam nahoře, kam vede ?“

„Na nádvoří.“

„ To všichni uslyší co se tady bude dít.“

„Ano.“

Dveře zavrzaly a po schodech pomalu sestupovala nová vychovatelka a za ní dva drábové.

Nevím kdo se měl více bál zda vychovatelka nebo baronka asi obě stejně.

„Podle příkazu pana barona máte být pře je příchodem připravená k …“ špitla potichu vychovatelka

„Poslechněte dobrou radu mluvte nahlas, nebo se pan baron rozčílí a skončíte na té lavici znovu,“ upozornil jsem vychovatelku

„Svlékněte se, paní baronko !“

„No to je už lepší.“

Baronka se nezmohla ani na slovo a začala se kvapně svlékat. Zima ve sklepení byla značná a pod tenkou poslední košilí se baronce rýsovaly naběhlé bradavky.

„Musím do naha, nemůžu si nechat alespoň tuto košili ?“

„Ne !!!“

Když poslední šactvo sklouzlo na zem objevil se ve dveřích pan baron

„No to je krása, když jsme se milovali, tak jste si košili nechala“ řičel baron. Byl opilý.

„Tak už konečně začněte.“

Baronka vykročila směrem k lavici. Nezakrývala svoje velká prsa ozdobená temněrudými dvorci a vystouplými bradavkami. Černý chlupatý klín svítil mezi bělostnými stehny.

Přistoupila k lavici obkročmo si na ní sedla a všem se naskytl pohled na její píndu. Zadíval jsem se na ní a nevěřil vlastním očím ona byla vlhká. Krůpěje šťávy se leskly na chlupech.

Položila se tak, že ruce a nohy jí byly přivázány konopnými provazy velmi pevně až se jí do očí vehnaly slzy.

Oba drábové si stoupli proti sobě, každý držel v ruce lískovku.

„Začněte“ o zval se hlas barona.

Barončina zadnice se celá chvěla v očekávání věcí příštích.

První dvojice ran začala dopadla na živnou půdu. Dva rudé šlinci naběhli téměř okamžitě.

Baronka se rozkřičela vzápětí. Rány dopadaly s hodinovou pravidelností a nedovolovali baronce ani chvilku oddychu. Pláč, křik se měnil až by završen pouze neartikulovaným řevem.

Na nádvoří se mezitím shromáždilo veškeré služebnictvo a poslouchalo tu rajskou hudbu řevu baronky.

Na lavici se tělo baronky zmítalo v bolestné křeči její zadek byl již jedna velká nateklá modrofialová modřila.

„100 – dost“ drábové ustali. Zpocené tělo baronky se stále zmítalo v bolestné křeči. Bití už skončilo, ale baronko setřásla házela sebou v provazech a z lavice se jí do prsou, břicha stehen a kundičky zadírala jedna tříska za druhou.

„Odvažte jí a Vy se o ní postarejte. Zítra začne pracovat!“ rozkázal pan baron.

Baronka se pomalu začala zvedat z lavice. Nohy měla jak z vosku. Vychovatelka k rychle přiskočila a podepřela jí a chtěla jí přetáhnout přes hlavu kytli ale baronka jen zakroutila hlavou. Bylo jí jedno že ty tři patra půjde nahá s rozsekaným zadkem, že všechny služebné jí uvidí. Bylo jí to jedno. Pomalu si uvědomovala, že za týden to bude pokračovat v nějaké jiné obměně.

V zámku se rozhostilo ticho. Nikdo ani nešpitl a hlasité dýchání by bylo podezřelé. Nad zámkem se rozprostřel mrak strachu a bázně.